4 Pzo 9/2019-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 návrh J.
N., nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 5. 9. 2012,
sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012) a příkazů k prodloužení doby trvání
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných Krajským soudem v
Ostravě dne 4. 1. 2013, sp. zn. 5 Nt 857/2012 (V 62-2/2012) a dne 3. 5. 2013,
sp. zn. 5 Nt 820/2013 (V 24-2/2013), v trestní věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 35/2014, a podle § 314m odst. 1 tr. ř. rozhodl
Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní
Okresního soudu v Ostravě dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V
269/2012), zákon byl porušen v části týkající se navrhovatelky.
Příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 4. 1. 2013, sp. zn. 5 Nt
857/2012 (V 62-2/2012) zákon byl porušen, v části týkající se navrhovatelky.
Příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 3. 5. 2013, sp. zn. 5 Nt
820/2013 (V 24-2/2013), zákon byl porušen.
Dne 29. 11. 2019 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh J. N. (dále také jen
„navrhovatelka“) na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 5. 9. 2012,
sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012) a příkazů k prodloužení doby trvání
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných Krajským soudem v
Ostravě dne 4. 1. 2013, sp. zn. 5 Nt 857/2012 (V 62-2/2012) a dne 3. 5. 2013,
sp. zn. 5 Nt 820/2013 (V 24-2/2013). Informace o nařízeném odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu byla navrhovatelce Obvodním soudem pro Prahu 1
doručena dne 24. 6. 2019.
Navrhovatelka uvedla, že výše citované příkazy nesplňují zákonem a judikaturou
předpokládané náležitosti, když žádný z nich není náležitým a zákonem
předpokládaným způsobem odůvodněn. Již v prvotním příkazu ze dne 5. 9. 2012
není zdůvodněna neodkladnost úkonu, rozhodně ne po materiální, resp. věcné
stránce. Nezbytnost daný úkon provést nebyla patrná ani z příslušného spisového
materiálu. Podle navrhovatelky přitom absence řádného zdůvodnění neodkladnosti
či neopakovatelnosti úkonu představuje porušení základního práva dotčených
osob. V žádném případě není ústavněprávně akceptovatelné, aby byl soudní
přezkum, a v důsledku toho ochrana základních práv a svobod, pouze paušální,
jako tomu bylo v její věci. Za takové situace je totiž postup soudů pouhou
ztěžující formalitou pro státního zástupce, nikoliv však garantem základních
práv a svobod. Vzhledem k tomu, že se navíc v její věci vůbec nejednalo o
neodkladný nebo neopakovatelný úkon, je navrhovatelka přesvědčena, že předmětný
odposlech byl pořízen v rozporu se zákonem a také v rozporu s výkladovými
pravidly ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu.
Navrhovatelka následně uvedla, že i kdyby zcela hypoteticky akceptovala, že
daný odposlech, resp. úkon, splňoval podmínky neodkladného úkonu, tak stejně
odůvodnění předmětného příkazu nesplňuje všechna nezbytná zákonná kritéria
uvedená v § 88 tr. ř. Stejně tak příkazy k prodloužení doby trvání odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu. Svůj názor opřela o nález Ústavního soudu ze
dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, v němž je zdůrazněna povinnost soudů
povolení odposlechů řádně odůvodnit a dodržet veškeré formální i materiální
náležitosti takového nařízení, a to právě s ohledem k závažnosti zásahu do
základních práv odposlouchávaných osob.
Navrhovatelka namítala, že v předmětných příkazech nejsou uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž by vyplývalo důvodné podezření, že se dopouštěla trestné
činnosti. V dané době neexistovaly a stále neexistují jakékoliv konkrétní
důkazy svědčící pro závěr, že měla být zapojena do trestné činnosti jiných
osob, když uskutečňovala telefonickou komunikaci s jedním z podezřelých. Takové
úvahy, na nichž soudy zakládaly svá rozhodnutí, nemají žádný materiální podklad
a pro vydání takového druhu rozhodnutí jistě nepostačují.
Z předmětných příkazů není podle navrhovatelky zřejmé ani to, zda se soudy
zabývaly subsidiaritou tohoto zajišťovacího prostředku. Žádný ze soudů totiž
neuvedl, z jakých důvodů nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jiným
způsobem, nebo proč by bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené.
Nebyla zdůvodněna ani doba trvání nařízeného odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. V této souvislosti citovala z rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 4 Pzo 13/2016.
Závěrem zdůraznila, že příkazy vydané Krajským soudem v Ostravě k prodloužení
doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly nezákonné už
jen vzhledem ke zcela zjevné nezákonnosti prvotního příkazu vydaného Okresním
soudem v Ostravě dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012). V této
souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6
Tz 3/2017.
Ze všech důvodů v jejím návrhu uvedených proto navrhovatelka navrhla, aby
Nejvyšší soud rozhodl, že předmětné výše citované příkazy byly vydány v rozporu
se zákonem.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny
podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8
tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat
osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla
doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu.
V posuzovaném případě je třeba konstatovat, že navrhovatelka J. N. je podle
výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětnou
žádost u Nejvyššího soudu, neboť byla osobou odposlouchávanou, byla jí
poskytnuta informace ve smyslu § 88 odst. 8 tr. ř. a její žádost byla podána v
zákonné lhůtě.
Z obsahu spisového materiálu je zjevné, že předmětný příkaz k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu vydaný Okresním soudem v Ostravě dne 5. 9.
2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012), byl vydán na návrh státního
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě ze dne
4. 9. 2012, sp. zn. V1-140/2012-6 VZN 401/2012 (dále také jen „návrh státního
zástupce“).
Trestní řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012, kdy byl Policií České republiky,
Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, službou kriminální policie a
vyšetřování, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst.
3 tr. ř., a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu,
že byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1
písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit L. G., nar. XY, bytem XY, jako
XY Vrchního státního zastupitelství v XY, tedy jako úřední osoba podle § 127
odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, společně s dalšími v té době neustanovenými
úředními osobami, a dále trestných činů sjednávání výhody při zadávání veřejné
zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku
a legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3
písm. a) tr. zákoníku, kterých se měli dopustit R. J., nar. XY, bytem XY, T.
H., nar. XY, bytem XY, a další v té době neustanovené osoby, přičemž výše
uvedené osoby se společným jednáním měly dopustit zločinu účasti na
organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku.
Následně byl dne 7. 3. 2012 sepsán Policií České republiky, Útvarem pro
odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování
(dále také jen „policejní orgán“), záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního
řízení, a to pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin sabotáže podle § 314
odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, k jehož spáchání mělo
docházet tím, že nejméně od roku 2011 do současné doby (do doby sepsání tohoto
záznamu o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení), v XY i jinde, L. G. v
postavení XY Vrchního státního zastupitelství v XY, M. M. jako osoba nepůsobící
uvnitř chráněné instituce, avšak jednající proti chráněným zájmům, a další
osoby, ve společném úmyslu poškodit ústavní zřízení, všichni jednající jako
členové organizované skupiny, se cíleně snaží o ovládnutí významných pozic ve
státě, a to zejména na Ministerstvu spravedlnosti ČR, Ministerstvu vnitra ČR, v
soustavě státního zastupitelství, na vedoucích pozicích v Policii ČR, Generální
inspekci bezpečnostních sborů a případně i v dalších institucích, přičemž tuto
činnost vykonávají se záměrem způsobit v činnosti orgánů moci výkonné, zejména
orgánů činných v trestním řízení, poruchu, jejímž důsledkem by bylo nefungování
základních principů demokratického státu, konkrétně to, aby jim podřízené a
zavázané osoby, jež v důsledku jejich činnosti získají vedoucí postavení v
chráněných institucích, neplnili své povinnosti v souladu s právními předpisy a
řádně, čímž umožní pachatelům závažné finanční kriminality, aby nebyli trestně
postiženi, čímž bude zmařeno plnění důležitého úkolu orgánu veřejné moci a
bezpečnostního sboru spočívajícího v tom, aby tyto orgány náležitě zjišťovaly
trestné činy a aby pachatelé trestných činů byli podle zákona spravedlivě
potrestáni.
Z návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci –
pobočky v Ostravě ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. V1-140/2012-6 VZN 401/2012,
potažmo již z podnětu policejního orgánu ze dne 6. 8. 2012, se podává, že
navrhovatelka byla v úzkém telefonickém i osobním kontaktu s osobami I. R., T.
H., V. R., T. J., D. M., L. G., P. O., A. N., D. V. a dalšími. Osobní jednání
probíhala přímo v sídle XY, ale i na dalších místech.
Na základě zajištěné komunikace mezi navrhovatelkou a podezřelým T. J. byl
vyvozen závěr, že se svým vlivem snažila působit na chod státní správy.
Aktivním vystupováním a přímým vlivem ovlivňovala výběr „správných“ kandidátů k
dosazení na zájmové posty státních organizací, firem a institucí, ale i na
orgány veřejné moci jako ministerstva, státní zastupitelství apod. Tyto kroky
měla činit koordinovaně a v přímé spolupráci s výše vyjmenovanou skupinou osob,
a to jak k jejich, tak ke svému prospěchu a k prosazení svých cílů.
Vzhledem ke svému významnému postavení v nejvyšší sféře státní správy (XY)
působila vůči ostatním členům skupiny jako jeden z vůdčích členů, kdy ve
většině „řešených otázek“ byl vyžadován její předchozí souhlas, popř. rada
dalšího postupu. K tomuto přispívala řada nezaměnitelných instrumentů, kterými
s ohledem na svou funkci disponovala (např. pravidelně zasílané zprávy BIS).
V návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci –
pobočky v Ostravě ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. V1-140/2012-6 VZN 401/2012, je
také s ohledem na všechny skutečnosti v něm uvedené konstatováno, že bylo možno
důvodně předpokládat, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu budou získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon
byl označen za úkon neodkladný. Bez jeho realizace totiž nebylo možno skrytým,
utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost podezřelých, zejména zjistit a
ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak
samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími neustanovenými osobami.
Tyto skutečnosti měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho
pachatele a nesnesly by odkladu do doby, než by bylo případně zahájeno trestní
stíhání, neboť hrozilo nebezpečí zničení důkazu, případně jeho zmaření.
Současně bylo státním zástupcem konstatováno, že účelu sledovaného postupem
podle § 88 tr. ř. nebylo možno dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky s
ohledem na charakter a závažnost trestné činnosti, a to i s přihlédnutím k
tomu, že podezřelé osoby se chovaly velmi konspirativně, ke vzájemné komunikaci
využívaly např. šifrování obsahu telekomunikačního provozu nebo využívaly
účastnických telefonních čísel třetích osob. Podle názoru státního zástupce
byly přitom tímto postupem respektovány základní principy omezující zásahy do
soukromí, zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti,
které bylo možno vyvážit závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo.
Do odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného
soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V
269/2012), byly převzaty téměř doslovně jednotlivé pasáže z návrhu státního
zástupce, jež jsou uvedeny v předchozích odstavcích.
V předmětném příkaze nechybělo konstatování, že bylo vedeno trestní řízení pro
trestné činy uvedené v § 88 odst. 1 tr. ř. Doba, na kterou byl odposlech a
záznam telekomunikačního provozu povolen, byla odůvodněna tak, že prověřovaná
trestná činnost je založena na vysoké formě organizovanosti a konspirativnosti,
tudíž se dalo předpokládat, že dobou kratšího trvání nařízeného odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu by nebylo dosaženo sledovaného účelu. Ze
všech v příkaze uvedených důvodů soudkyní Okresního soudu v Ostravě bylo
shledáno naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolila odposlech
a záznam telekomunikačního provozu v úvodu specifikovaných účastnických čísel a
jejich uživatelů, a to na dobu od 5. 9. 2012 do 5. 1. 2013.
Podle tehdy platného ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení
pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní
sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §
226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže
podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, sjednání výhody
při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256
trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži
podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258
trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního
zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená
mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány
významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout
jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam
telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním
řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li
policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný
komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a
informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o
zničení záznamu založí do spisu.
Ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. stanoví, že odposlech a záznam telekomunikačního
provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního
zástupce soudce v obligatorní písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho
vydání přitom musí obsahovat:
- uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla),
- osobu uživatele, pokud je její totožnost známa,
- dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn,
která nesmí být delší než čtyři měsíce,
- úmyslný trestný čin ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného odkazu
na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro úmyslný
trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje),
- konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho
trvání) odůvodňují,
- účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč
nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení
podstatně ztížené,
- ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění neodkladnosti nebo
neopakovatelnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. [srov. Šámal, P. a kol.
Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1196, 1207;
Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo
procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369; Draštík, A., Fenyk, J. a kol.
Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s.,
2017, str. 802-804].
Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v
souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř.
tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o
omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na
případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak
jeho dosažení podstatně ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen
důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní
řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných
skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a dokazovat i jinými důkazními
prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být vydán jen v
řádně zahájeném trestním řízení pro zákonem kvalifikovanou trestnou činnost.
Nejvyšší soud si je samozřejmě vědom toho, že raná fáze trestního řízení, jakou
prověřování je, slouží k objasnění a prověřování skutečností důvodně
nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Trestná činnost v tomto stadiu
nemusí (a ani nemůže) být prokázána v takové míře jako v dalších fázích
trestního řízení. Na druhou stranu, pokud je řízení vedeno pouze na základě
důvodného podezření, musí být v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá, resp.
příkaz musí být podložen relevantními indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné
podezření ze spáchání daného trestného činu, pro nějž se řízení vede. Zároveň
musí být alespoň v minimální míře uvedeno, jaké skutečnosti významné pro
trestní řízení mají být zjištěny, a z čeho je to vyvozováno (nález Ústavního
soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06).
V této souvislosti je třeba připomenout zásadu týkající se nařizování
odposlechů a vyslovenou Nejvyšším soudem, a sice že není přípustné, aby teprve
na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o
tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. Takový
poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet, přičemž je třeba, aby byl
validní, což znamená, že musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být
dostatečně přesvědčivý. V žádném případě se nemůže jednat o pouhou spekulativní
konstrukci, byť vedenou tzv. „užitečným záměrem.“ Je tomu tak zejména proto, že
příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř.
představuje výrazný a citelný zásah do práva na ochranu soukromí. Proto je
nezbytné trvat na tom, aby orgány činné v přípravném řízení (včetně soudce),
důsledně respektovaly zákonné podmínky pro vydání příkazu a požadavky na jeho
odůvodnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn.
4 Pzo 14/2016 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Pzo
14/2018).
K naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění příkazu Okresního soudu v
Ostravě ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012), Nejvyšší soud
konstatuje následující. V daném příkazu jsou uvedeny uživatelské adresy
(telefonní čísla), osoby jejich uživatelů, doba provádění odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu (která není delší než čtyři měsíce), jakož i úmyslný
trestný čin ve smyslu § 88 tr. ř. Je sice třeba připustit, že trestné činy, pro
něž bylo zahájeno trestní řízení [s výjimkou trestného činu legalizace výnosů z
trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku],
byly trestnými činy ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř., ve vztahu k navrhovatelce
však není z příkazu seznatelné, ze spáchání jaké trestné činnosti je ona osobou
podezřelou a jak se měla svým jednáním na jejím páchání podílet, když toto není
uvedeno ani v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 6. 1. 2012,
resp. v záznamu o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení ze dne 7. 3. 2012.
Ačkoliv je návrh státního zástupce oproti předmětnému příkazu podrobněji
zdůvodněný, především co se týče popisu zjištěných skutkových okolností, nejsou
ani v něm obsaženy takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit důvodné
podezření, zda vůbec a jakou trestnou činnost navrhovatelka měla páchat.
Podstatné je, že to však nevyplývá ani z doloženého důkazního materiálu. Nutno
na tomto místě podotknout, že návrh státního zástupce je poměrně nepřehledně a
zmatečně koncipovaný, když k jednotlivým osobám, jejichž odposlech, resp. jimi
užívaná telefonní čísla, navrhoval, byly uvedeny určité skutečnosti, které však
na sebe plynule nenavazovaly a netvořily dohromady souvislý, logicky propojený
celek. To se týká právě části týkající se navrhovatelky. V návrhu a následně i
v příkaze navazuje odůvodnění ve vztahu k navrhovatelce na část týkající se
prověřování trestné činnosti vedené pod krycím názvem „XY“. Měla-li se i na
této trestné činnosti navrhovatelka podílet či nikoliv, to z odůvodnění návrhu
ani příkazu není zřejmé, když její jméno zde ani nefiguruje.
V podnětu policejního orgánu, v návrhu státního zástupce, a tudíž ani v příkaze
Okresního soudu v Ostravě (test účinnosti trojí kontroly) není dostatečně
popsáno, jakými důkazy jsou konkrétní skutkové okolnosti v nich uvedené
podloženy a zdůvodněny. Jestliže je konstatováno, že měla být navrhovatelka v
úzkém telefonickém i osobním kontaktu s osobami I. R., T. H., V. R., T. J., D.
M., L. G., P. O., A. N., D. V. a dalšími, pak je k tomu třeba uvést, že ze
spisového materiálu nevyplývá, že by měla být v kontaktu (třebaže
zprostředkovaně) se všemi těmito jmenovanými osobami, např. s L. G., a to v
souvislosti s předmětnou trestnou činností, na které se měl podílet mj. také R.
J.
Nedostačující jsou rovněž poznatky ze zajištěné komunikace mezi navrhovatelkou
a T. J., které měly svědčit pro závěr, že se měla navrhovatelka snažit působit
na chod státní správy. Bylo-li tak dovozováno rovněž na základě setkání T. J.,
A. K., M. K., I. R., D. V. a D. M. ze dne 30. 7. 2012, v jehož průběhu T. J.
kontaktoval navrhovatelku, pak ani tyto zjištěné skutečnosti neodůvodňují
závěr, že by měla „svým aktivním vystupováním ovlivňovat výběr kandidátů k
dosazení na zájmové posty státních organizací, firem a institucí, ale i na
orgány veřejné moci“, když i z úředního záznamu ze dne 2. 8. 2012 plyne pouze
to, že T. J. v průběhu tohoto setkání kontaktoval navrhovatelku, se kterou
společně řešili a značně negativně hodnotili vzniklou situaci ohledně již
uskutečněného jmenování L. B. do funkce vrchní státní zástupkyně. Z této
komunikace nevyplývá, že by jmenování konkrétní osoby do této funkce měla
navrhovatelka „svým aktivním jednáním“ ovlivnit.
S ohledem na výše uvedené je tedy třeba uzavřít, že z předmětného příkazu
Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V
269/2012), není seznatelné, kterými konkrétními skutkovými okolnostmi
podepřenými jakými indiciemi měla být skutková podstata kterého trestného činu
naplněna, a jaký, resp. jaké trestné činy jsou tedy v jednání navrhovatelky
spatřovány a jakým způsobem se měla na jejich páchání podílet, což nevyplývá
ani z přiloženého důkazního materiálu.
Po konstatování těchto závěrů je zcela irelevantní se blíže zabývat splněním
dalších náležitostí příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2012, sp.
zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012) ve smyslu § 88 odst. 2 tr. ř. I pokud by
jinak totiž bylo možno považovat formální náležitosti za splněné, absentuje v
něm zcela zásadní poznatek a zdůvodnění toho, jak měla být navrhovatelka J. N.
zapojena do trestné činnosti, pro níž bylo vedeno trestní řízení.
Nejvyšší soud proto stran příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V
(V 269/2012), uzavírá, že ve vztahu k navrhovatelce J. N. nebyly splněny
všechny zákonem požadované podmínky k jeho vydání, a nebyl proto vydán v
souladu se zákonem.
Z tohoto důvodu se jeví také zcela bezpředmětným přezkoumávat dva v pořadí
následující příkazy k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaných Krajským soudem v Ostravě dne 4. 1. 2013,
sp. zn. 5 Nt 857/2012 (V 62-2/2012), a dne 3. 5. 2013, sp. zn. 5 Nt 820/2013 (V
24-2/2013). Jestliže totiž dospěl Nejvyšší soud k závěru o nezákonnosti
prvotního příkazu, kterým byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu
povolen, pak již jen z toho důvodu nelze shledat zákonnými příkazy prodlužující
dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 4 Pzo 13/2018).
Vzhledem ke shora již konstatovaným obecným východiskům Nejvyšší soud dodává,
že k rozšíření zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření
skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zneužití
pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve formě
organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se mohla
dopustit navrhovatelka J. N., a dále zločinu ohrožení utajované informace podle
§ 317 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, kterého se mohla dopustit mimo
jiných také navrhovatelka, došlo dne 28. 11. 2012. V dané věci tedy byly
poznatky, jež vedly k rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, získány až na
základě povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu příkazem
Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V
269/2012), který nebyl vydán v souladu se zákonem. Jednalo se o „novou“
trestnou činnost, o které do té doby neměly orgány činné v trestním řízení
žádné indicie (přinejmenším to ze spisového materiálu nevyplývá). Tato trestná
činnost přitom s původní prověřovanou trestnou činností, pro kterou bylo
zahájeno trestní řízení a následně povoleny odposlechy, nesouvisela.
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše uvedené rozhodl podle § 314m odst. 1 tr.
ř. tak, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným
soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V
269/2012) a také příkazy k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydanými soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 4. 1.
2013, sp. zn. 5 Nt 857/2012 (V 62-2/2012), a dne 3. 5. 2013, sp. zn. 5 Nt
820/2013 (V 24-2/2013), byl porušen zákon v částech týkajících se navrhovatelky
v ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 314m
odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu