4 Pzo 6/2021-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021
návrh I. R., nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 9.
11. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012) a příkazu k prodloužení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Krajským soudem v
Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V
15-2/2012) v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T
9/2018, a podle § 314n odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v
Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), zákon nebyl
porušen v části týkající se I. R.
Příkazem k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Krajského
soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012), zákon
nebyl porušen v části týkající se I. R.
Dne 25. 3. 2021 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh I. R. na přezkoumání
zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného
Okresním soudem v Ostravě dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V
356/2012) (Příkaz č. 1) a příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013,
sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012) (Příkaz č.2). Informace o nařízeném
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dle § 88 odst. 1, 2 tr. ř. ze
dne 14. 9. 2020 byla navrhovateli doručena Městským soudem v Praze dne 18. 12.
2020.
Na úvod navrhovatel zmínil, že k podání návrhu na přezkum zákonnosti
příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu neměl Příkaz č. 1 k
dispozici. Dále v odůvodnění návrhu I. R. uvedl, že Příkaz č. 2 nesplňuje
zákonem a judikaturou předpokládané náležitosti, jelikož není náležitým a
zákonem předpokládaným způsobem odůvodněn. V Příkazu č. 2 není řádně zdůvodněna
neodkladnost úkonu. Nezbytnost daný úkon provést není patrná ani z příslušného
spisového materiálu. Absence řádného zdůvodnění neodkladnosti či
neopakovatelnosti úkonu přitom podle soudní praxe představuje porušení
základního práva osob, kterých se dotýká. V žádném případě není ústavněprávně
akceptovatelné, aby byl soudní přezkum, a v důsledku toho ochrana základních
práv a svobod, pouze paušální, jako tomu evidentně bylo ve věci navrhovatele. Takový postup soudu je v rozporu s jeho hlavní úlohou v procesu trestního
řízení, kterou je garance základních práv a svobod. V případě navrhovatele se
přitom vůbec nejednalo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, proto je
přesvědčen, že předmětný odposlech byl prodloužen v rozporu se zákonem a také v
rozporu s výkladovými pravidly ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a
rovněž Ústavního soudu. Namítl, že příkaz č. 2 nesplňuje všechna nezbytná
zákonná kritéria uvedená v § 88 tr. ř. V příkazu nejsou uvedeny žádné konkrétní
skutečnosti, z nichž by vyplývalo důvodné podezření, že se navrhovatel měl
dopouštět trestné činnosti. Příkaz obsahuje popis toho, že si měl s někým
telefonovat a s někým se scházet, či být s někým v kontaktu. To je ale základ
společnosti, na tom není nic trestného. Příkaz č. 2 takové jednání jako trestné
neoznačuje. Přímo lživé je ale tvrzení soudkyně, že navrhovatel měl být v
kontaktu s V. R. Pokud by soudkyně řádně prostudovala spis, nikdy by takovou
lež, která vychází z návrhu státního zástupce k vydání příkazu, nemohla do
svého příkazu pojmout. V dané době neexistovaly a stále neexistují jakékoliv
konkrétní důkazy svědčící pro závěr, že by navrhovatel měl být zapojen do
trestné činnosti jiných osob. Tyto skutečnosti, na nichž soud založil své
rozhodnutí o prodloužení odposlechu, nemají význam a nemohou tvořit podklad pro
vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Z příkazu č. 2
není zřejmé ani to, zda se soud zabýval subsidiaritou tohoto operativního
prostředku. Soud totiž dostatečným a přezkoumatelným způsobem neuvedl, z jakých
důvodů nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jiným způsobem, nebo proč by
bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené. Nebyla zdůvodněna ani
doba trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Ani z
návrhu státního zástupce nelze seznat, že by se navrhovatel měl dopustit
jakékoliv trestné činnosti. Více není možné zjistit ani z podnětu policejního
orgánu, kterým byl iniciován návrh státního zástupce na vydání příkazu. Z
příkazu č. 2 není možné zjistit, kterými konkrétními skutkovými okolnostmi
podepřenými jakými indiciemi měla být skutková podstata kterého trestného činu
naplněna, a jaký, resp.
jaké trestné činy jsou tedy v jednání navrhovatele
spatřovány a jakým způsobem se měl na jejich páchání podílet. S ohledem na
uvedené má navrhovatel za to, že stejnými vadami trpí i příkaz č. 1, který byl
v dané věci prvotním k Příkazu č. 2.
S odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo
9/2019, navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 314l odst. 1 tr. ř. přezkoumal příkaz
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudcem Okresního soudu
v Ostravě dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V V 356/2012 a příkaz k
prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudcem
Krajského soudu v Ostravě dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 V 15-2/2012 a
podle § 314m odst. 1 tr. ř. vyslovil, že jejich vydáním byl v části vztahující
se k osobě navrhovatele porušen zákon v ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny
podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu a příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh uvedený v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší
soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu
podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí
byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel I.
R. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat
předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou.
Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě 6 měsíců ode
dne 18. 12. 2020, kdy mu byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu.
Z informace, která byla Městským soudem v Praze navrhovateli poskytnuta
(sdělení ze dne 14. 9. 2020), se podává, že navrhovatel byl vyrozuměn o příkazu
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným Okresním soudem v
Ostravě dne 9. 11. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), dále o
příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným
Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V
15-2/2012) a dále o příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaným Okresním soudem v Ostravě dne 26. 9. 2012 pod
sp. zn. 5 Nt 843/2012 (V 47-2/2012).
Z obsahu spisového materiálu je dále zjevné, že navrhovatelem uváděný příkaz k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný Okresním soudem v Ostravě
dne 9. 11. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012) byl vydán na návrh
státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v
Ostravě ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. V1 – 189/2012- 6 VZN 401/2012.
Je z něho patrné, že trestní řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012, kdy byl
Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, službou
kriminální policie a vyšetřování, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního
řízení dle § 158 odst. 3 tr. ř. , a to k objasnění a prověření skutečností
důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci
úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a dále trestné činy
sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné
dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti
podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měly
dopustit v té době neustanovené osoby, které se společným jednáním měly
dopustit též zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361
odst. 1 tr. zákoníku. Následně byl dne 7. 3. 2012 sepsán podle § 158 odst. 3
tr. ř. Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu,
služby kriminální policie a vyšetřování záznam o rozšíření zahájení úkonů
trestního řízení, a to nově pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin sabotáže
podle § 314 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, k jehož
spáchání mělo docházet na základě skutečností podrobně rozepsaných v uvedeném
návrhu ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. V1 – 189/2012- 6 VZN 401/2012. Dne 5. 10.
2012 bylo poté na základě pokynu dozorového státního zástupce policejním
orgánem dle § 158 odst. 3 tr. ř. rozšířeno zahájení úkonů trestního řízení k
objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání
zločinu přijetí úplatku dle § 331 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a), b) tr.
zákoníku a trestného činu podplácení dle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b)
tr. zákoníku, k jejichž spáchání mělo dojít na základě jednání podrobně
popsaného v uvedeném návrhu.
V návrhu státního zástupce byly na základě dosavadních výsledků a průběhu
prověřování velmi podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým
podezřelým osobám včetně navrhovatele I. R. S ohledem na všechny tyto
skutečnosti v něm uvedené bylo konstatováno, že lze důvodně předpokládat, že
prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu budou získány
další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon byl označen za úkon
neodkladný podle § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. Státní zástupce dále uvedl, že
bez jeho realizace by nebylo možno skrytým, utajeným způsobem dokumentovat
trestnou činnost podezřelých, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby
podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak
podezřelých s dalšími neustanovenými osobami. Tyto skutečnosti by měly přispět
k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do
doby, než bude případně zahájeno trestní stíhání. Hrozí nebezpečí zničení
důkazu, případně zmaření důkazu. Současně bylo státním zástupcem konstatováno,
že účelu sledovaného postupem podle § 88 tr. ř. nebylo možno dosáhnout jinými
(méně invazivními) prostředky. Podle jeho názoru byly přitom tímto postupem
respektovány základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska
zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo možno vyvážit
závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo (míra společenské
škodlivosti jednání v případě organizované zločinecké skupiny je velmi vysoká).
Pokud jde o odůvodnění navrhované doby trvání odposlechu, má státní zástupce za
to, že kratší doba trvání odposlechu by nevedla ke zjištění uceleného obrazu o
páchání předmětné trestné činnosti, zejména ke zjištění všech osob,
podílejících se na této činnosti. Jelikož byla splněna i druhá zákonná
podmínka, uvedená v § 88 odst. 1 tr. ř., a to, že je vedeno trestní řízení pro
zvlášť závažný zločin, učinil státní zástupce tento návrh.
Přestože je odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, který byl vydán Okresním soudem v Ostravě dne 9. 11. 2012 pod sp. zn.
0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012) stručnější, je z něj patrné, že soudkyně
přezkoumala návrh státního zástupce ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. V1 – 189/2012-
6 VZN 401/2012, jakož i přiložený spisový materiál, když v odůvodnění shrnula
relevantní poznatky z předmětného návrhu, a to právě i ve vztahu k navrhovateli
I. R. Na základě toho tedy dospěla k závěru, že je návrh důvodný.
V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly na základě
dosavadních výsledků a průběhu prověřování rozepsány zjištěné skutečnosti k
jednotlivým podezřelým osobám včetně navrhovatele I. R., který byl dosud
provedeným šetřením a vyhodnocením dosud realizovaného odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ustanoven jako další podezřelý. Bylo například
zjištěno, že se počátkem měsíce března 2012 aktivně zajímal o výběrové řízení
na ředitele Nemocnice Na Homolce v Praze, které se mělo konat dne 7. 3. 2012.
Ve vztahu k tomuto podezřelému již byl na základě příkazu soudce Okresního
soudu v Ostravě realizován odposlech a záznam telekomunikačního provozu jím
užívaných účastnických telefonních stanic. Vzhledem k útlumu některých čísel ze
strany podezřelého I. R. a vzhledem ke skutečnosti, že podezřelý nepovažoval
některá čísla za bezpečná, a rovněž s ohledem na výsledky průběžných
vyhodnocení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve vztahu k
prověřované trestné činnosti nebylo navrhováno vydání příkazu k prodloužení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dříve povolených čísel.
Soudkyně Okresního soudu v Ostravě dále konstatovala, že lze důvodně
předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu by mohly být
zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, kdy tento úkon považuje za
neodkladný ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. Bez realizace odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu nelze dle soudkyně skrytým utajeným způsobem
dokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní
osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a
jednak podezřelých s dalšími osobami a ustanovit další dosud nezjištěné
podezřelé. Tyto skutečnosti by měly přispět k náležitému zjištění trestného
činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno
trestní stíhání. Hrozí nebezpečí zmaření a zničení důkazu. V předmětném příkaze
dále nechybělo konstatování, že jsou splněny zákonné podmínky uvedené v § 88
odst. 1 tr. ř., když je vedeno trestní řízení mimo jiné pro zločin účast na
organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž zákon
stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí zákonné trestní sazby stanovenou
až na 10 let. Současně je vedeno řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož
stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána
(Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskace výnosů ze zločinu č.
33/1997 Sb. m.s.) Účelu trestního řízení přitom dle soudkyně nelze dosáhnout v
daném případě jinými, méně invazivními prostředky.
Doba, na kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen, byla
odůvodněna tak, že s ohledem na charakter prověřované trestné činnosti, její
rozsah a počet osob na ní zainteresovaných by dobou kratšího trvání nařízeného
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo dosaženo sledovaného
účelu. Ze všech v příkaze uvedených důvodů bylo proto soudkyní Okresního soudu
v Ostravě shledáno naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolila
odposlech a záznam telekomunikačního provozu v příkaze specifikovaných
účastnických stanic a jejich uživatelů, a to na dobu od 9. 11. 2012 (12:00) do
9. 3. 2013 (12:00).
Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V
15-2/2012) byl na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v
Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. V1 – 296/2012-6 VZN
401/2012, vydán příkaz k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu.
Z přiloženého spisového materiálu bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že trestní
řízení bylo v dané věci rozšířeno o další skutek, resp. že dne 28. 11. 2012 byl
sepsán Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu,
služby kriminální policie a vyšetřování, záznam o rozšíření zahájení úkonů
trestního řízení, a to pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zneužití
pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný ve
formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, trestný čin
ohrožení utajované informace podle § 317 odst. 1, 2 písm. b), c), tr. zákoníku
a trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku, kterých se osoby podezřelé měly dopustit jednáním přesně popsaným v
uvedeném návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,
pobočka v Ostravě ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. V1 – 296/2012-6 VZN 401/2012.
Dále dne 9. 1. 2013 byl policejním orgánem sepsán záznam o rozšíření zahájení
úkonů trestního řízení, a to pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu
přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. b), tr. zákoníku a dále pro
podezření ze spáchání zločinu podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku, kterého se měly dopustit osoby uvedené ve výše uvedeném návrhu, a
to v tomto návrhu popsaným jednáním. Dále státní zástupce uvedl, že v rámci
vedeného prověřování, mimo jiné i na základě vyhodnocení dosavadního průběhu
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí, byly ve
vztahu k jednotlivým podezřelým osobám zjištěny skutečnosti blíže podrobně
uvedené v tomto návrhu.
Státní zástupce ve zmíněném návrhu dále uvedl, že lze důvodně předpokládat, že
prostřednictvím prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by
mohly být získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon
byl označen za úkon neodkladný podle § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. Státní
zástupce dále uvedl, že bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu nelze skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost
podezřelých, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých,
zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých
s dalšími neustanovenými osobami. Tyto skutečnosti by měly přispět k náležitému
zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než bude
případně zahájeno trestní stíhání. Hrozí nebezpečí zničení důkazu, případně
zmaření důkazu. Současně bylo státním zástupcem konstatováno, že účelu
sledovaného postupem podle § 88 tr. ř. nebylo možno dosáhnout jinými (méně
invazivními) prostředky. Podle jeho názoru byly přitom tímto postupem
respektovány základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska
zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo možno vyvážit
závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo (míra společenské
škodlivosti jednání v případě organizované zločinecké skupiny je velmi vysoká).
Pokud jde o odůvodnění navrhované doby trvání odposlechu, má státní zástupce za
to, že kratší doba trvání odposlechu by nevedla ke zjištění uceleného obrazu o
páchání předmětné trestné činnosti, zejména ke zjištění všech osob,
podílejících se na této činnosti. Jelikož byla splněna i druhá zákonná
podmínka, uvedena v § 88 odst. 1 tr. ř., a to, že je vedeno trestní řízení pro
zvlášť závažný zločin, učinil státní zástupce tento návrh.
V předmětném příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012), s odkazem na
velmi podrobné popsání skutkových okolností a skutkových zjištění, jak jsou
uvedená v návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,
pobočka v Ostravě ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. V1 – 296/2012-6 VZN 401/2012,
byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování podrobně rozepsány
zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám včetně navrhovatele I. R.,
který byl dosud provedeným šetřením a vyhodnocením dosud realizovaného
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ustanoven jako další podezřelý.
Ve stručnosti lze uvést například skutečnost, že navrhovatel I. R. měl být v
kontaktu s ostatními osobami stran takzvaného převzetí VSZ v Praze, že se
rovněž zajímal o výběrové řízení na ředitele Nemocnice Na Homolce v Praze. Dále
bylo vyhodnocením odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonních
čísel užívaných I. R. zjištěno, že jedná s jednotlivými úředníky místní
samosprávy, či státní správy, že je v kontaktu se zájmovými osobami z řad
bývalých i současných státních úředníků, či z řad podnikatelů, advokátů,
vládních představitelů. Že figuruje jako člen statutárních orgánů ve velkém
množství obchodních společností, z valné části sídlících na Kypru, čímž je
zneprůhledňován tok finančních prostředků z veřejných zakázek a z dalších
veřejných zdrojů. Dále bylo zjištěno, že ve vybraných objektech projednává
například možnost napojení na Ministerstvo zemědělství ČR, Pozemkový fond ČR,
n.p. Budějovický Budvar, Lesy ČR apod. Také v bydlišti I. R. se uskutečnila
jednání, jejichž předmětem měla být aktuální politická situace, podpora
stabilizačního balíčku ze strany šesti rebelujících poslanců ODS, měly být
diskutovány otázky současných a budoucích ministerských postů a budoucí
fungování vlády a samotné ODS.
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě proto uvedla, že lze dovodit a důvodně
předpokládat, že prostřednictvím prodloužení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu by mohly být získány další skutečnosti významné pro
trestní řízení. Bez jejich realizace nelze dle jejího názoru jinými méně
invazivními prostředky zadokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména
zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to
jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími osobami a ustanovit
další dosud nezjištěné podezřelé. Tento závěr opřela soudkyně i o skutečnost,
že tyto osoby se chovají velmi konspirativně, ke vzájemné komunikaci využívají
např. možnosti šifrování obsahu telekomunikačního provozu nebo využívají
účastnických stanic třetích osob, pokud považují svá čísla za nebezpečná. Proto
vyhověla návrhu státního zástupce a povolila prodloužení lhůty trvání
odposlechu a záznamu shora uvedených účastnických stanic, neboť sledovaného
účelu v daném stadiu řízení nelze dosáhnout jinými prostředky. Ze všech
uvedených důvodů bylo proto soudkyní Krajského soudu v Ostravě shledáno
naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolila prodloužení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v příkaze specifikovaných
účastnických čísel a jejich uživatelů, a to na dobu od 9. 3. 2013 (12:00) do 9.
7. 2013 (12:00).
Podle tehdy platného ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení
pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní
sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §
226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže
podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, sjednání výhody
při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256
trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži
podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258
trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního
zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená
mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány
významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout
jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam
telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním
řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li
policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný
komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a
informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o
zničení záznamu založí do spisu.
Ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. stanoví, že odposlech a záznam telekomunikačního
provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního
zástupce soudce v obligatorní písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho
vydání přitom musí obsahovat:
- uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla),
- osobu uživatele, pokud je její totožnost známa,
- dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn,
která nesmí být delší než čtyři měsíce,
- úmyslný trestný čin ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného odkazu
na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro úmyslný
trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje),
- konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho
trvání) odůvodňují,
- účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč
nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení
podstatně ztížené,
- ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění neodkladnosti nebo
neopakovatelnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř.
[srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck,
2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs
trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369;
Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h).
Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802-804].
Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v
souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř.
tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o
omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na
případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak
jeho dosažení podstatně ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen
důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní
řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných
skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a dokazovat i jinými důkazními
prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
Navrhovatel I. R. ve svém návrhu na přezkum zákonnosti nařízených odposlechů
namítl, že příkaz k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (Příkaz č. 2) nesplňuje všechna
nezbytná zákonná kritéria uvedená v § 88 tr. ř., konkrétně namítl absenci
řádného zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu, vytkl nezdůvodnění
doby trvání nařízeného odposlechu a neuvedení žádných konkrétních skutečností,
z nichž by vyplývalo důvodné podezření, že se měl dopouštět trestné činnosti.
Dále také uvedl, že z příkazu není zřejmé, zda se soud zabýval subsidiaritou
tohoto operativního prostředku.
K naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění jak příkazu Okresního soudu v
Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), tak i
příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného
Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012),
Nejvyšší soud konstatuje následující. V daných příkazech jsou jasně uvedeny
uživatelské adresy (telefonní čísla), osoby jejich uživatelů i doba provádění
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (která není delší než čtyři
měsíce). K námitce navrhovatele, že nebyla zdůvodněna doba trvání nařízeného
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, Nejvyšší soud uvádí, že v
příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V
(V 356/2012), soudkyně jasně uvedla, že doba na kterou byl odposlech a záznam
telekomunikačního provozu povolen, byla odůvodněna tak, že s ohledem na
charakter prověřované trestné činnosti, její rozsah a počet osob na ní
zainteresovaných by dobou kratšího trvání nařízeného odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu nebylo dosaženo sledovaného účelu. Taktéž z příkazu k
prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Krajským
soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012)
vyplývá, že soudkyně Krajského soudu vyhověla návrhu státního zástupce a
povolila prodloužení lhůty trvání odposlechu a záznamu uvedených účastnických
stanic, neboť sledovaného účelu v daném stádiu řízení nelze dosáhnout jinými
prostředky.
Trestné činy, pro něž bylo zahájeno trestní řízení jsou trestnými činy ve
smyslu § 88 odst. 1 tr. ř., přičemž ve vztahu k navrhovateli je současně
zřejmé, ze spáchání jaké trestné činnosti byl osobou podezřelou. Již ze
samotných podnětů k podání návrhu na vydání příkazu dle § 88 odst. 1, odst. 2
tr. zákoníku ze dne 10. 9. 2012, č. j. V2-395/2012-UOOZ/V4, ze dne 12. 9. 2012,
č. j. V2-403/2012-UOOZ/V4, i podnětu ze dne 21. 2. 2013, č. j.
V2-755/2012-UOOZ/V4, vyplývá, jaké trestné činnosti se navrhovatel I. R. zřejmě
dopustil. Ačkoliv jsou předmětné příkazy oproti návrhům státního zástupce
stručněji zdůvodněné, především co se týče popisu zjištěných skutkových
okolností, z odůvodnění je patrno, že soudkyně Okresního i Krajského soudu v
Ostravě návrh státního zástupce i přiložený spisový materiál přezkoumaly, na
základě čehož dospěly následně k závěru o důvodnosti těchto návrhů. Podstatné
je, že konkrétní skutkové okolnosti jsou uvedeny právě ve zmiňovaných návrzích
státního zástupce, jakož i v podnětech policejního orgánu (test účinnosti trojí
kontroly).
Bylo-li navrhovatelem namítáno, že z příkazu není možné zjistit, kterými
konkrétními skutkovými okolnostmi měla být skutková podstata kterého trestného
činu naplněna, a jaký, resp. jaké trestné činy jsou tedy v jeho jednání
spatřovány a jakým způsobem se měl na jejich páchání podílet, odkazuje Nejvyšší
soud na odůvodnění návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ze dne 8. 11. 2012, sp. zn.
V1-189/2012-6 VZN 401/2012, v němž jsou konkrétní trestné činy podrobně
uvedeny. Ač je návrh státního zástupce poměrně nepřehledně a zmatečně
koncipovaný a jsou v něm uvedeny skutečnosti, které na sebe plynule nenavazují
a netvoří dohromady souvislý, logicky propojený celek, lze z něj vyčíst
následující.
V rámci prováděného prověřování byly např. zjištěny informace o tom, že
podezřelý R. J. a navrhovatel I. R. měli uzavřít dohodu, jejímž obsahem mělo
být dosazení J. S. do funkce generálního ředitele Povodí Vltavy, a to s tím, že
J. S. následně použije svého vlivu vyplývajícího z uvedené funkce. Úkolem mělo
být kromě jiného i manipulovat výběrová řízení na dodavatele státního podniku,
a to tak, aby se dodavateli vybraných staveb, technologií a podobně staly ty
podnikatelské subjekty, jež určí navrhovatel I. R. (str. 12-13 odůvodnění
návrhu). Na straně 20 odůvodnění návrhu se státní zástupce zmiňuje o jednání
navrhovatele, jež má souvislost s odvoláním V. R. Z vrchního státního
zastupitelství a také s dalšími kroky, směřujícími k odvolání ministra
spravedlnosti ČR. Provedeným šetřením bylo také zjištěno, že se navrhovatel
zajímal o výběrové řízení na ředitele Nemocnice Na Homolce v Praze. Z událostí
zachycených při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na akcích s
krycími názvy BoBon je patrné, že navrhovatel komunikoval s dalšími osobami,
přičemž kooperovali a domlouvali další strategii, postup a opatření směřující k
posílení pozice podezřelého V. R. a L. G., a to s úmyslem tyto dva udržet v
jejich postech, čímž by se s jejich pomocí mohli dále podílet na prověřované
trestné činnosti. Taktéž v samotném příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V
15-2/2012), který není tak stručný jako příkaz ze dne 9. 12. 2012, sp. zn. 0 Nt
5942/2012/V, je popsána činnost navrhovatele, stran takzvaného „převzetí“
Vrchního státního zastupitelství v Praze. Dále z něj vyplývá, že provedeným
šetřením bylo zjištěno, že navrhovatel byl v kontaktu se zájmovými osobami z
řad bývalých i současných státních úředníků či z řad podnikatelů a advokátů a
vládních představitelů, přičemž s těmito lidmi projednával např. možnost
napojení na Ministerstvo zemědělství ČR, Pozemkový fond ČR, n.p. Budějovický
Budvar, Lesy ČR apod., kdy byla probírána konkrétní jména právnických či
fyzických osob, byly řešeny jednotlivé finanční toky. Konkrétně např. i v
podnětu policejního orgánu k podání návrhu na vydání příkazu dle § 88 odst. 1,
2, 4 tr. ř. ze dne 21. 2. 2013, č.j. V2-755/2012-UOOZ/V4 je podrobně popsáno
jednání navrhovatele a dalších osob, ve kterém lze spatřovat zločin podplácení
podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Lze proto konstatovat, že jak z
podnětů policejního orgánu, tak z návrhů na vydání příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu i samotných příkazů vyplývá, jaké trestné
činy jsou v jednání navrhovatele spatřovány a jakým způsobem se měl na jejich
páchání podílet.
K námitce navrhovatele I. R., že z Příkazu č. 2, tedy příkazu k prodloužení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne ze dne 1. 3. 2013, sp.
zn. 5 Nt 811/2013 není zřejmé ani to, zda se soud zabýval subsidiaritou tohoto
operativního prostředku, Nejvyšší soud uvádí, že krajský soud dostatečným
způsobem popsal, z jakých důvodů nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jiným
způsobem, a to s ohledem na osoby podezřelých, jejich postavení, kontakty a
vlivy. Stejně tak i soudkyně Okresního soudu v Ostravě v Příkazu č. 1, tedy v
příkazu ze dne 9. 11.2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V uvedla, že bez realizace
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze skrytým utajeným způsobem
dokumentovat uvedenou trestnou činnost, přičemž účelu trestního řízení dle
soudkyně Okresního soudu v Ostravě nešlo dosáhnout v daném případě jinými, méně
invazivními prostředky.
K poslednímu zmiňovanému požadavku, vztahujícímu se k fázi před zahájením
trestního stíhání, kterým je odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti
úkonu, a jehož nedostatečné zdůvodnění navrhovatel namítal, Nejvyšší soud
uvádí, že o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. jeho nařízení
se rozhoduje formou příkazu, což je rozhodnutí sui generis. Tato forma
rozhodnutí se uplatňuje zpravidla tam, kde jde o zásahy do základních práv a
svobod, přičemž je tak nutno učinit bez zbytečného prodlení, neboť jinak by byl
ohrožen účel trestního řízení (srov. Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol.
Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 435-436). K požadavkům
kladeným na odůvodnění tohoto typu rozhodnutí existuje bohatá judikatura
Nejvyššího i Ústavního soudu.
Z judikatury Ústavního soudu lze poukázat na usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp.
zn. III. ÚS 231/05, z nějž se podává, že zdůvodnění úsudku o neodkladnosti
úkonu je potřebné, protože zaručuje transparentnost trestního řízení a jeho
kontrolovatelnost procesními stranami. Nároky na preciznost a detailnost
slovního zdůvodnění neodkladnosti však podle jeho názoru nemohou být přílišné,
neboť posouzení neodkladnosti je mimořádně silně ovlivněno různými situačními
okolnostmi případu a informace o důvodech neodkladnosti není a často ani nemůže
být vyčerpávajícím způsobem obsažena jen v důkazním materiálu, nýbrž vyplývá i
z různých neformálních zdrojů informací, jako jsou policejní evidence, výsledky
operativně pátrací činnosti z bezprostředního pozorování situace na místě činu,
z pozorování chování obviněného v průběhu vyšetřování apod. Nadměrné
formalizování této počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění
neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a
detailního formulování důvodů pro neodkladnost postupu by neúměrně komplikovaly
počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle
trestního řízení. Absence podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje
automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a
po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost
úkonu byly splněny. V usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13,
Ústavní soud konstatoval, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit,
kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv
seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu.
Nejvyšší soud při přezkoumávání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 9. 11. 2012,
sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), zjistil, že v něm byl úkon výslovně za
neodkladný označen (ostatně tak bylo učiněno již v návrhu státního zástupce). Z
předmětného příkazu se současně podává, že se jedná o úkon neodkladný, jehož
provedení nelze z hlediska účelu trestního řízení odložit na dobu, než bude
zahájeno trestní stíhání, a to vzhledem k nebezpečí zmaření, zcizení nebo
ztráty důkazu. Tímto byla neodkladnost úkonu ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i)
tr. ř., resp. § 160 odst. 4 tr. ř. dostačujícím způsobem zdůvodněna.
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše shora uvedené stran příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2012,
sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), uzavírá, že byl ve vztahu k navrhovateli
I. R. vydán v mezích zákona.
Nejvyšším soudem byla náležitě přezkoumána ve vztahu k navrhovateli i zákonnost
příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5
Nt 811/2013 (V 15-2/2012).
Předně je třeba zmínit, že podle § 88 odst. 4 tr. ř., v tehdy platném znění, na
základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu může soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh
státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle
čtyř měsíců. Byť to není v tomto ustanovení zákona výslovně uvedeno, je
logické, že takový příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu musí obsahovat
též údaje a skutečnosti, které vyplývají z ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., v
tehdy platném znění. Stěžejním kritériem možného prodloužení odposlechu ale
bezpochyby je vyhodnocení poznatků z dosavadního průběhu odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Čili jinými slovy řečeno, pokud v rámci dosavadního
průběhu uskutečněného odposlechu nebylo nic zásadního pro potřeby vedeného
trestního řízení zjištěno a ani zde nejsou na základě jiných poznatků dány
opodstatněné předpoklady, že v dalším průběhu takového odposlechu budou tyto
skutečnosti získány, pak nelze případné další prodloužení doby trvání
odposlechu pokládat za důvodné, a tudíž ani souladné se zákonem.
Jak je již výše podrobně uvedeno, vydání citovaného příkazu Krajským soudem v
Ostravě, jímž byla prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ve vztahu k navrhovateli, bylo akceptovatelné ve
smyslu trestního řádu. Jediným nedostatkem předmětného příkazu je absence
výslovného prohlášení nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
za úkon neodkladný.
V této souvislosti Nejvyšší soud doplňuje, že i v případě příkazu, v němž chybí
označení úkonu za úkon neodkladný, se nejedná o takové pochybení, jehož
důsledkem by bylo porušení zákona, případně pak nepoužitelnost výsledků jako
důkazů z takto nařízeného odposlechu, jestliže ze spisového materiálu a z
okolností případu je v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový
postup. V každém jednotlivém případě je tedy nutno náležitě zvažovat povahu
takového pochybení, a to zejména z materiálního hlediska, tedy zda i přes
absenci náležitého odůvodnění byly podmínky neodkladnosti dány s ohledem na
konkrétní okolnosti případu. Jde pak totiž ve své podstatě o vadu toliko
formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či
neopakovatelného úkonu. Takový právní názor je projeven v judikatuře Ústavního
soudu (ale i Nejvyššího soudu) deklarované doktríny materiálního právního státu
(k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS
3108/08, publikované pod č. 9 ve sv. 52 Sb. nál. a usn.).
Z okolností daného případu je přitom patrné, že podmínky neodkladnosti ve
smyslu §160 odst. 4 tr. ř. byly splněny. Z uvedeného odůvodnění tzv.
subsidiarity použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v
předchozích odstavcích lze současně vyvodit, že se jednalo o neodkladný úkon,
neboť nebylo možno jiným než skrytým, utajeným způsobem trestnou činnost
dokumentovat, čímž hrozilo nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazu, a
proto tento úkon nesnesl z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než
by bylo zahájeno trestní stíhání, což bylo konstatováno již v návrhu státního
zástupce na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu ze dne 25. 2. 2013, č. j. V1-296/2012-6 VZN 401/2012, v
němž byl úkon výslovně za neodkladný označen.
Z příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného
Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V
15-2/2012) se podává, že lze důvodně předpokládat, že prostřednictvím
prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by mohly být získány
další skutečnosti významné pro trestní řízení. Bez jejich realizace by nebylo
možno jinými méně invazivními prostředky zadokumentovat uvedenou trestnou
činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých,
zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých
s dalšími osobami a ustanovit další dosud nezjištěné podezřelé. Tento závěr
opřela soudkyně Krajského soudu v Ostravě i o skutečnost, že tyto osoby se
chovají velmi konspirativně, ke vzájemné komunikaci využívají např. možnosti
šifrování obsahu telekomunikačního provozu nebo využívají účastnických stanic
třetích osob, pokud považují svá čísla za nebezpečná.
Absenci explicitního prohlášení úkonu za neodkladný ve smyslu § 160 odst. 4 tr.
ř., resp. § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. tedy sice lze označit za jistý formální
nedostatek odůvodnění posuzovaného příkazu, nicméně ve smyslu shora uvedeného
nutno konstatovat, že určující je, že podmínky neodkladnosti byly dány. Tím
spíše, jestliže byla neodkladnost úkonu zdůvodněna v předmětném návrhu státního
zástupce na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že i příkaz k prodloužení doby trvání
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudkyní Krajského soudu
v Ostravě dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012), byl vydán v
mezích zákona.
Nejvyšší soud proto vzhledem ke všemu shora uvedenému rozhodl podle § 314n
odst. 1 tr. ř., že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V
356/2012) a příkazem k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V
15-2/2012) zákon nebyl porušen v části týkající se I. R.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek
přípustný (§ 314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 30. 6. 2021