4 Td 29/2025-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 v trestní věci obviněného Z. R., vedené u Nejvyššího soudu v dovolacím řízení pod sp. zn. 3 Tdo 394/2025, o námitce podjatosti podle § 31 odst. 1 tr. ř., takto:
Soudci JUDr. Ondřej Círek a Mgr. Ondřej Vítů nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 394/2025.
1. Senátu č. 4, který je v souladu s tím, že podle § 31 odst. 1 věty třetí tr. ř. rozhoduje o vyloučení soudce Nejvyššího soudu jiný senát téhož soudu, určen podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu k rozhodování o vyloučení soudců senátu č. 3, byl předložen návrh obviněného Z. R. na vyloučení soudců JUDr. Ondřeje Círka a Mgr. Ondřeje Vítů, kteří jsou v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu a v něm obsaženými pravidly pro přidělování věcí určeni k rozhodnutí v trestní věci obviněného, která je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 3 Tdo 394/2025.
2. Obviněný Z. R. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Pavly Martínkové v reakci na informační dopis o složení senátu č. 3, který má rozhodovat o jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 3 To 505/2024, vznesl námitku podjatosti soudců Mgr. Ondřeje Vítů a JUDr. Ondřeje Círka. Mgr. Ondřeje Vítu výslovně jmenoval a z použitých argumentů týkajících se minulého profesního působení soudců lze spolehlivě dovodit, že oním druhým členem senátu je JUDr. Ondřej Círek. Obviněný Z. R. totiž zpochybnil nestrannost dvou členů senátu č. 3 konkrétně poukazem na to, že oba byli v době svého působení u Krajského soudu v Českých Budějovicích kolegové soudce JUDr. Jiřího Trnky, který ve věci, v níž obviněný nyní podal dovolání k Nejvyššímu soudu, rozhodoval jako předseda senátu odvolacího soudu. Mgr. Ondřej Vítů se soudcem JUDr. Jiřím Trnkou dokonce nejméně po dobu dvaceti let působil ve stejném senátu. Podle mínění obviněného v důsledku předchozích letitých osobních vazeb hrozí, že soudci JUDr. Ondřej Círek a Mgr. Ondřej Vítů mohou být při svém rozhodování o dovolání obviněného ovlivněni loajalitou k jejich bývalému kolegovi JUDr. Jiřímu Trnkovi a nebudou rozhodovat objektivně a nezaujatě.
3. K návrhu obviněného Z. R. se vyjádřili oba námitkou podjatosti dotčení členové senátu č. 3, tedy JUDr. Ondřej Círek a Mgr. Ondřej Vítů. Ani jeden z nich se necítí být vyloučen z rozhodování o dovolání obviněného a oba mají za to, že obviněný buduje svou námitku na veskrze abstraktní konstrukci o takřka bezbřehé kolegialitě přehlušující veškeré zákonné, etické a profesionální apely, aniž by poukázal na konkrétní okolnosti, které by opodstatněně nasvědčovaly tomu, že by právě v jejich případě kolegialita mohla působit tak mocně, aby dokázala ovlivnit jejich nestrannost. Shodně konstatovali, že byli sice dlouholetými kolegy předsedy odvolacího senátu JUDr. Jiřího Trnky, ovšem jen z toho nelze odvozovat jejich úzké sepětí, které by jim bránilo odosobněně a profesionálně posoudit dovolací námitky obviněného a pro které by jejich bývalý kolega pociťoval úkorně a osobně případnou kritiku a zásah nadřízeného soudu.
4. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že nestranností je třeba rozumět absenci předsudku či zaujatosti soudce [rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 73]. Podle judikatury Ústavního soudu i ESLP se nestrannost soudce posuzuje ve dvou krocích, a to prostřednictvím tzv. subjektivního a objektivního testu nestrannosti. Subjektivním testem se zjišťuje, jaké je osobní přesvědčení nebo zájem soudce v daném případě. V tomto pojetí je nestrannost „především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.)“ [nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255)]. V rámci subjektivního testu se uplatňuje vyvratitelná domněnka nestrannosti soudce a soudce je považován za nestranného, dokud není prokázán opak (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 22. 10. 2007 ve věci Lindon, Otchakovsky-Laurens a July v. Francie, stížnosti č. 21279/02 a 36448/02, § 76). V rámci objektivního testu se zkoumá, zda existují skutečnosti vzbuzující pochybnost o nestrannosti soudce (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 76).
5. Nejvyšší soud pokládá za potřebné zdůraznit také to, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny). Podle této zásady lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem, tedy nezaujatě a spravedlivě. Namítané důvody podjatosti tedy musí být založeny na skutečně existujících objektivních skutečnostech, které odůvodňují vážné riziko neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím.
6. Podle § 30 odst. 1 tr. ř., jehož se obviněný Z. R. s ohledem na použitou argumentaci zjevně dovolává, ačkoli jej neoznačil, je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
7. Projednávanou věcí se rozumí skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter podmiňující vznik pochybností o jeho schopnosti přistupovat k věci a úkonům jí se dotýkajícím objektivně, a nepostačuje pouze poměr abstraktního rázu. Za podjatost soudce pro poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat. Poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem, podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce nestranně přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím. Jak Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vyslovil, tzv. subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, samo rozhodování o této otázce se však musí dít na základě hlediska objektivního (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 187/10).
8. Pokud jsou výše uvedená obecná východiska aplikována na posuzovaný případ, je zjevné, že není dán žádný konkrétní důvod pro vyloučení soudců Mgr. Ondřeje Vítů a JUDr. Ondřeje Círka z rozhodování o dovolání obviněného Z. R. ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 394/2025. Oba jmenovaní soudci se subjektivně i přes svoji mnohaletou spolupráci s kolegou JUDr. Jiřím Trnkou u jednoho soudu cítí nestrannými, jak podrobně a jasně vysvětlili, a i objektivně nahlíženo pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže založit obecnou pochybnost o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí, na kterém se jeden z nich podílel nebo které vydal v postavení soudce nižšího stupně. Profesionální vazby soudců v rámci obecné rozhodovací činnosti samy o sobě nezakládají poměr ke konkrétní věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, jak jej předpokládá § 30 odst. 1 tr. ř. Pokud by byla akceptována opačná konstrukce, nebylo by v podstatě možné nalézt nestranný soud, neboť vždy by existoval více či méně jednotící prvek, od které by bylo možné obviněným spekulovanou sounáležitost odvíjet. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jen velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci (srovnej rozhodnutí uveřejněné pod č. 30/2007 Sb. rozh. tr.), což ale není posuzovaný případ.
9. Pro úplnost je namístě uvést, že z připojeného trestního spisu nevyvstávají ani důvody vedoucí k vyloučení JUDr. Ondřeje Círka a Mgr. Ondřeje Vítů z vykonávání úkonů v řízení o dovolání obviněného podle § 30 odst. 2, 3 tr. ř.
10. Senát č. 4 Nejvyššího soudu proto rozhodl tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. soudci JUDr. Ondřej Círek a Mgr. Ondřej Vítů nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 394/2025.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 6. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně