4 Tdo 1017/2025-1189
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2025, sp. zn. 4 To 119/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 56/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 2 T 56/2024, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředků podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body 1–4, 6 rozsudku), a obviněná N. K. byla uznána vinnou zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředků podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku (body 1–2, 5 rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„obžalovaní J. K. a N. K. 1. dne 29.11.2023 v době kolem 16:30 hodin, po předchozí společné domluvě, v úmyslu získat vozidlo a jiné majetkové hodnoty, si na parkovišti u Obchodního centra XY v XY, na ulici XY, nejprve vytipovali parkující motorové vozidlo tovární značky Opel Meriva, označené převozní registrační značkou XY, majitele P. Š., kterým na místo přijela jako řidička poškozená G. Š., kdy k tomuto následně přistoupili, a to obžalovaná N. K. k levým předním dveřím řidiče a obžalovaný J. K.
se naklonil k pravým předním dveřím vozidla a začal se dotazovat poškozené, která byla ve vozidle sama, zda by je zavezla do Ostravy, nebo někde tím směrem, pod smyšlenou legendou, že potřebují za dětmi, načež mu poškozená sdělila, že jede na opačnou stranu, kdy obžalovaný J. K. dveře vozidla otevřel, poškozené se dále dotazoval jestli kouří a jestli má cigarety, na což mu odpověděla, že cigarety nemá a v tom okamžiku obžalovaný J. K. vstoupil do vozidla poškozené a sednul si na pravé přední sedadlo spolujezdce, aniž by na to poškozená mohla jakýmkoliv způsobem zareagovat a začal na ní naléhat, aby je odvezla, přičemž se mu podařilo uchopit jeden ze dvou klíčů do spínací skříňky vozidla, který poškozená držela v pravé ruce a tento se jí snažil silou z dlaně vytrhnout, poškozená nebyla schopna otevřít dveře vozidla, aby vystoupila, jelikož jí v tom silou bránila obžalovaná N.
K., na prosby poškozené G. Š. o uvolnění dveří jí jen sdělila „nemůžu“ a v dané situaci obžalovaný J. K. poškozenou dvakrát silně udeřil pěstí do pravé strany obličeje a současně se mu podařilo svazek klíčů, držených poškozenou, při vzájemném přetahování přetrhnout, čímž se tak zmocnil jednoho z klíčů od vozidla, následně začal dlaní silně tlačit na pravou stranu obličeje poškozené, kdy jí tímto celou hlavu natlačil na okno levých předních dveří, což poškozenou značně bolelo a obžalovaný J. K. přitom mezi opěrkami předních sedaček přelezl na zadní sedačku, kde se posadil na její levou stranu ke dveřím, kdy na poškozenou začal křičet, aby si sedla dozadu a když toto odmítla, tak jí zezadu uchopil za horní část těla za bundu a přetáhl poškozenou rovněž na zadní sedačku a zde ji násilím držel, tohoto využila obžalovaná N.
K., která usedla za volant a po pobídce obžalované J. K. vozidlo nastartovala a řídila na výjezd z parkoviště, kde dále pokračovala na ulici XY ve směru na XY, během jízdy obžalovaný nedovolili poškozené vozidlo opustit, a dále v průběhu jízdy se obžalovaní zmocnili proti vůli poškozené její dámské kabelky, kterou obžalovaný J. K.
prohledal a odcizil ke škodě poškozené z peněženky finanční hotovost v celkové výši 1.800 Kč v bankovkách různých nominálních hodnot a kovové mince v celkové výši do 100 Kč, dále z kabelky odcizil malou krabičku na šperky, ve které byl řetízek na krk ze žlutého zlata a přívěsek ze žlutého zlata tvořený znakem tovární značky Mercedes o průměru cca 2 cm, v celkové hodnotě 8.500 Kč a náramek složený z destiček, pravidelně se střídajících z bílého a žlutého zlata, každá o rozměru cca 1 x 0,7 x 0,2 cm, v hodnotě 5.000 Kč, rovněž z krku strhnul poškozené stříbrný řetízek v hodnotě 500 Kč, nalezené doklady z kabelky odhazoval na podlahu vozidla a nakonec si ponechal platební kartu značky VISA, číslo 5168720568031199 na jméno poškozené G.
Š. k účtu vedenému u Raiffeisenbank; následně obžalovaný J. K. požadoval po poškozené vydání jejího mobilního telefonu, a poté, co toto odmítla, jí sáhl do pravé kapsy její bundy, z které vytáhl mobilní telefon tovární značky Xiaomi Redmi 5G, černé barvy, IMEI 86316006514271 a tento mechanicky poškodil úderem o koleno, v dalším průběhu jízdy po silnici č. XY ve směru na Ostravu nutil obžalovaný J. K. poškozenou G. Š. ke sdělení správného PINU k výše označené platební kartě, s tím, že pokud by mu vydala nesprávný tak uvidí, což poškozená z obavy o své zdraví a vzhledem k bezvýchodné situaci, ve které se nacházela učinila; obžalovaná N.
K. s vozidlem sjela na silnici č. XY, po které dále pokračovala směrem do Ostravy-XY a u kruhového objezdu poblíž hypermarketu Globus obžalovaný J. K. poškozené přikázal, aby dala ruce k sobě a obžalované N. K. řekl, aby mu podala pásek, kterým poškozené G. Š. ruce pevně svázal k sobě a přesto, že jej poškozená žádala, aby pásek povolil, tak jí odmítl vyhovět; následně v Ostravě na náměstí XY, kde vozidlo zaparkovali, převzala obžalovaná N. K. od obžalovaného J. K. platební kartu poškozené a z vozidla odešla k bankomatu společnosti ČSOB číslo S1AC4193, kde za pomocí získaného PINU se nejprve neúspěšně snažila opakovaně vybírat finanční hotovost, a to v časech: 17:11:22 hodin ve výši 30.000 Kč, 17:11:57 hodin ve výši 20.000 Kč, 17:13:24 hodin ve výši 15.000 Kč, 17:13:42 hodin ve výši 10.000 Kč, 17:15:09 hodin ve výši 8.000 Kč, 17:15:59 hodin ve výši 5.000 Kč, a v 17:12:27 hodin vybrala finanční hotovost ve výši 2.000 Kč a v 17:14:20 hodin finanční hotovost ve výši 8.000 Kč, tedy celkem z bankovního účtu ke škodě poškozené odčerpali 10.000 Kč, mezitím obžalovaný J.
K. držel poškozenou ve vozidle a z obavy, aby nevolala o pomoc, jí vsunul do úst svou pletenou čepici a svými zády přitlačil na opěrku zadního sedadla; následně, stále s poškozenou drženou ve vozidle, z místa odjeli do prostoru benzínové čerpací stanice společnosti MOL nacházející se na ulici XY v Ostravě - XY, kde obžalovaná N.
K., opět prostřednictvím výše
označené platební karty, za pomoci vymoženého PIN kódu nakoupila ke škodě poškozené 50 ks krabiček cigaret více značek a 2 ks jednorázové elektronické cigarety, za což v době od 17:32 hodin do 17:34 hodin postupně uhradila v částkách 1.370 Kč, 2.850 Kč a 3.888 Kč; při další jízdě zastavila obžalovaná N. K. u Hasičské zbrojnice v XY, kde si oba obžalovaní vzájemně přesedli tak, že poškozenou na zadním sedadle hlídala obžalovaná N. K. a dále již řídil vozidlo obžalovaný J. K., který s vozidlem sjel na místní komunikaci mezi rodinné domy a pokračoval až na konec zastavěné části obce a dále najel na pole, po kterém pokračoval až k tamnímu lesnímu porostu s místním názvem Pod paní lány, kde s vozidlem zapadl a nebylo možno pokračovat v další jízdě, zde poškozené uvolnili úvazek, vrátili jí kabelku, osobní doklady, svazek klíčů od domu a nechali ji odejít; v důsledku uvedeného jednání poškozená G.
Š. utrpěla zranění - drobná poranění spočívající v bolestivosti krčních obratlů s omezenou hybností do krajních poloh a tržnou ránu cca 1 cm na horním rtu, která si vyžádala jednorázové ošetření na chirurgické ambulanci Slezské nemocnice v Opavě, s doporučením užívání fixačního krčního límce, bez výraznějšího omezení v obvyklém způsobu života; odcizením finanční hotovosti a zneužitím platební karty při výběrech hotovosti a platbách poškozené G. Š. způsobili celkovou škodu ve výši 20.008 Kč a odcizením šperků ve výši 14.000 Kč, poškozením mobilního telefonu Xiaomi Redmi 5G, černé barvy, IMEI 86316006514271, pak další škodu ve výši 2.000 Kč, přičemž se dále téhož dne v čase 22:30:18 hodin společně pokusili v Ostravě, část XY, XY, z bankomatu číslo 7653, společnosti Česká spořitelna a.s., vybrat finanční hotovost nejméně ve výši 2.000 Kč, což se jim nezdařilo vzhledem k již provedené blokaci platební karty,
2. dne 29.11.2023 kolem 21:00 hodin v XY, okres XY, z ulice XY od domu číslo XY v XY, nejprve obžalovaná N. K. řídila osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia combi, šedé barvy, registrační značky XY, bez platné technické kontroly, na ulici XY, a poté do Ostravy na XY, kde jízdu kolem 22:30 hodin přerušila za účelem výběru z bankomatu České spořitelny, a pak vozidlo řídila z Ostravy ve směru na XY, kdy v nezjištěném místě řízení vozidla přenechala obžalovanému J. K., který vozidlo dále řídil do XY, XY, XY až do XY, kde vozidlo odstavili,
obžalovaný J. K.
3. dne 8. 12. 2023 kolem 17:00 hodin, v XY, okres XY, od domu číslo XY na ulici XY řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia combi, šedé barvy, registrační značky XY, na benzínovou čerpací stanici EuroOil na ulici XY, kde uvedené vozidlo v čase 17:12 hodin odstavil,
4. dne 8. 12. 2023 v 17:21 hodin, v XY, okres XY, na ulici XY na čerpací stanici XY, pod záminkou kontroly technického stavu nastartovaného osobního motorového vozidla zn. Ford Focus, barvy šedé metalízy, registrační značky XY, majitele V. H., do tohoto nasednul na místo řidiče a se souhlasem jmenovaného jako řidič jedenkrát objel čerpací stanici a poté v 17:23 hodin, již bez souhlasu poškozeného, uvedené vozidlo dále řídil na výjezd z prostoru uvedené čerpací stanice, kde odbočil doprava do přilehlé ulice XY, po které pokračoval ve směru na XY, přičemž se už s vozidlem zpět k benzínové čerpací stanici nevrátil a v řízení uvedeného vozidla pokračoval až do XY, kde vozidlo odstavil poblíž bytového domu číslo XY,
obžalovaná N. K.
5. dne 8. 12. 2023 v 17:24 hodin v XY, okres XY, na ulici XY z čerpací stanice EuroOil řídila osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia combi, šedé barvy, registrační značky XY, bez platné technické kontroly, přes XY, XY až do Olomouce,
obžalovaný J. K.
6. ne 12. 12. 2023 v XY, okres XY, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia combi, šedé barvy, registrační značky XY, bez platné technické kontroly, ve směru jízdy na XY, kde byl kolem 16:00 hodin, poblíž tamního zemědělského objektu, zastaven a následně kontrolován hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR Buchlovice,
obžalovaný J. K. výše uvedená motorová vozidla řídil přes to, že věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 5. 2014, sp.zn. 3 T 43/2014, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2014, uznán vinným mimo jiné pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku a mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let, který aktuálně vykonával,
obžalovaná N. K. výše uvedená vozidla řídila i přes to, že věděla, že má rozhodnutím Magistrátu města Opavy ze dne 9. 8. 2023, vedeném pod č.j. MMOP 108688/2023, které nabylo právní moci dne 18. 8. 2023, vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a dále trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 103 T 162/2023, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2023, byla uznána vinnou pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku, kdy jí byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 16 měsíců, tj. do 23. 5. 2025“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen za shora uvedený zločin a shora uvedené přečiny a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a za sbíhající se přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 4. 2024, č. j. 66 T 151/2023-196, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2024, č. j. 5 To 184/2024-276, rozhodnutí nabyla právní moci dne 6. 8. 2024, a za sbíhající se přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2023, doručeným dne 16. 2. 2024, č. j. 20 T 139/2023-133, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 59 odst. 1 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
3. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 4. 2024, č. j. 66 T 151/2023-196, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2024, č. j. 5 To 184/2024-276, rozhodnutí nabyla právní moci dne 6. 8. 2024, a dále výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2023, doručený dne 16. 2. 2024, č. j. 20 T 139/2023-133, který nabyl právní moci dne 27. 2. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Za uvedené jednání byla obviněná N. K. odsouzena podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 8 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění zákona účinného do 31. 3. 2024, jí byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, na dobu 2 let.
5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. K. a N. K. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené P. Š., částku ve výši 32 108 Kč.
6. Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 2 T 56/2024, podali obvinění J. K. a N. K. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 6. 2025, sp. zn. 4 To 119/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o trestech ve vztahu k oběma obviněným a ve výroku o náhradě škody. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný J. K. odsouzen za shora uvedený zločin a shora uvedené přečiny a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a za sbíhající se přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle 23 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 4. 2024, č. j. 66 T 151/2023-196, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2024, č. j. 5 To 184/2024-276, a za sbíhající se přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2023, doručeným dne 16. 2. 2024, č. j. 20 T 139/2023-133, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
7. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 4. 2024, č. j. 66 T 151/2023-196, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2024, č. j. 5 To 184/2024-276, a dále výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 12. 2023, doručený dne 16. 2. 2024, č. j. 20 T 139/2023-133, který nabyl právní moci dne 27. 2. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
8. Obviněná N. K. byla odsouzena podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 8 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.
9. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. K. a N. K. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené G. Š., částku ve výši 32 108 Kč.
10. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2025, sp. zn. 4 To 119/2025, podal následně obviněný J. K. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. V odůvodnění dovolání uvedl, že „v přípravném řízení, ani v řízení před soudem nebyly řádně provedeny důkazy k jednoznačnému a bezpochybnému prokázání jeho viny, když nebyla nalezena jeho DNA, otisky prstů a poškozená měla vypovídat nepravdivě, podle jeho tvrzení křivě, zejména měla lhát o fyzickém napadení z jeho strany. Nesouhlasí s tvrzením poškozené, že ji měl fyzicky napadnout, toto tvrzení nebylo jednoznačně prokázáno. Má za to, že k jednoznačnému prokázání fyzického napadení z jeho strany měl být přibrán znalec k určení mechanismu vzniku zranění, které měla fyzickým napadením z jeho strany poškozená utrpět, přičemž toto fyzické napadení má zásadní vliv na posouzení aplikace právní kvalifikace. K odcizení vozidla poškozené obviněný uvádí, že jeho výpověď ze 6. 1. 2024 je pravdivá, toto vozidlo měl odvézt a předat jej jménem mu neznámému muži, kterého měl potkat u Globusu v XY, kde se svou manželkou žebral u čerpací stanice MOL v Ostravě-XY a měl si od něj převzít částku 4.000 Kč. Neznámý muž tam byl a měl by být viděn na kamerovém záznamu i s jeho autem a obviněný je schopen jej identifikovat. Obviněný má za to, že už PČR v přípravném řízení měla zjistit identitu daného muže a vyslechnout jej. Obviněný dále zdůrazňuje, že neměl fyzický kontakt s platební kartou ani s hotovostí poškozené a s platební kartou ani její hotovostí nemanipuloval. Finanční prostředky poškozené držela a manipulovala s nimi manželka obviněného“.
12. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby sám ve věci rozhodl, případně aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
13. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření uvedla, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněným přednesené výhrady sice pod uvedený dovolací důvod podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné.
14. V této souvislosti je totiž zapotřebí akcentovat, že Okresní soud v Opavě realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soudu v Ostravě, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. To druhoinstanční soud učinil po bodem 13 svého rozhodnutí, když uvedl, že obviněný připustil, že byl ve vozidle, byť svoje jednání jinak naprosto bagatelizoval. Je zcela irelevantní, že nebyla nalezena jeho DNA či otisky prstů ve vozidle. Stejně tak je zcela nadbytečné, aby byl ve věci přibrán znalec k určení mechanismu, vzniku zranění poškozené, která měla fyzickým napadením ze strany obviněného, utrpět. Vzhledem k tomu, že jedna z verzí obviněného, že měl vozidlo poškozeného odvézt a předat jej jménem mu neznámému muži a měl si od něj převzít částku 4 000 Kč byla stejně jako další verze obviněného, vyhodnocena jako zcela nevěrohodná. Proto se jevilo jako nadbytečné zjišťovat identitu neznámého muže, kterého dle názoru obviněného bylo třeba vyslechnout. Jednání obviněného pod bodem 1 výrokové věty z rozhodnutí soudu prvého stupně bylo prokázáno především výpovědí poškozené G. Š., která podrobně popsala, k čemu inkriminovaného dne došlo. Její výpověď byla zcela správně vyhodnocena jako věrohodná, kdy na straně poškozené absentoval jakýkoliv motiv uvádět nepravdivé informace a obviněného křivě ve věci obvinit, kdy tohoto před spácháním trestné činnosti neznala. Její výpověď byla podporována i výpovědí spoluobviněné N. K., která ve věci prohlásila vinu, ale i výpovědí svědkyně L. B., u které poškozená, coby u neznámé osoby vyhledala po incidentu pomoc, se vším se jí svěřila, přičemž svědkyně popsala i zjevné rozrušení poškozené. Stejně tak lze poukázat i na výpověď manžela poškozené P. Š. Z hlediska naplnění skutkové podstaty přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku je pak zcela bezpředmětné, že to byla obviněná, která užila platební kartu k výběru finančních prostředků poškozené z bankomatu, neboť opatřením platebních prostředků jiného ve smyslu § 234 odst. 1 tr. zákoníku je míněno jejich nabytí, tedy získání určitým aktivním jednáním pachatele, aniž by ovšem tento k tomu byl oprávněn. Jednání obviněného J. K. tak bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
15. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
18. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
19. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
21. Obviněný v dané souvislosti obecně namítal, že skutek, pro který byl uznán vinným, neměl být právně kvalifikován jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž jako přečin krádeže podle § 205 tr. zákoníku
22. Byť jde na první pohled o argumentaci hmotněprávní povahy, bylo z části vycházeno z odlišných skutkových okolností. Přesto Nejvyšší soud uplatněné námitky v obecné rovině pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadil a zabýval se jimi, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými.
23. Z toho, jak je v citovaném ustanovení konstruován dovolací důvod, je
zřejmé, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolání se ale nemůže zakládat na skutkových námitkách, tj. na takových námitkách, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. h) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
24. Zločinu loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
25. Přečinu krádeže podle § 205 odst. l písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě.
26. Rozdíl mezi oběma trestnými činy je především ve znaku „násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí“ u loupeže. Násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí tu je prostředkem, jímž si pachatel zajistí, že cizí věc se dostane do jeho dispozice. Násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí pachatel překonává či eliminuje odpor poškozeného. Uvedený znak chybí u krádeže, což znamená, že při krádeži pachatel získá cizí věc do své dispozice tak, že si ji vezme, aniž při tom překonává či eliminuje odpor jiné osoby.
27. Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je jasné, že právní posouzení skutku jako zločinu loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku je správné. Právnímu posouzení skutku jako přečinu krádeže podle § 205 odst. l písm. d) tr. zákoníku brání zjištění, že obviněný, aby dosáhl vydání peněženky a mobilního telefonu, se uchýlil k tomu, že poškozenou dvakrát udeřil pěstí do obličeje a následně jí natlačil hlavu na okno automobilu. Tím obviněný vyloučil další odpor poškozené a dosáhl toho, že se zmocnil peněženky, cenností a mobilního telefonu poškozené. Násilí proti poškozené tedy bylo z hlediska obviněného prostředkem k tomu, aby se zmocnil cizí věci. Evidentně tak byly naplněny znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
28. Pokud jde dále o uvedený skutek popsaný pod bodem 1 výroku o vině, obviněný napadl jeho kvalifikaci jako přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Jak namítl, s platební kartou nemanipuloval. I v daném rozsahu obviněný uplatnil argumentaci podřaditelnou pod zvolený dovolací důvod, avšak opět nedůvodnou.
29. Zmíněného přečinu se dopustí, kdo sobě nebo jinému bez souhlasu oprávněného držitele opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného, zejména (jak bylo dovozeno v tomto případě) nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že opatřením bez souhlasu oprávněného držitele je jakýkoli způsob nabytí platebního prostředku jiného. Na rozdíl od přijetí jde o aktivní jednání pachatele směřující k neoprávněnému získání platebního prostředku jiného, v rámci něhož si ho opatřuje, ať již koupí, výměnou za jinou věc, krádeží, podvodem apod. Podle dikce § 234 odst. 1 tr. zákoníku se nevyžaduje, aby pachatel platební prostředek použil k placení zboží nebo služeb, popř. k inkasu hotovosti, nebo aby se o to pokusil. K trestnosti postačí pouhé jednání pachatele spočívající v tom, že sobě nebo jinému opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného. Pokud pachatel neoprávněně opatřený platební prostředek použije k bezhotovostní platbě nebo k výběru hotovosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou nebo se o to pokusí, bude třeba jeho jednání posoudit v jednočinném souběhu též jako trestný čin krádeže podle § 205, popř. pokus tohoto trestného činu podle § 21 odst. 1, § 205 nebo jiný majetkový trestný čin (v úvahu přichází zejména trestný čin podvodu podle § 209 či pokus tohoto trestného činu podle § 21 odst. 1, § 209). Jednočinný souběh s těmito trestnými činy není vyloučen. Trestný čin podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán již takovým opatřením, zpřístupněním, přijetím či přechováváním platebního prostředku jiného bez souhlasu oprávněné osoby (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2362). Jestliže si obviněný krádeží opatřil platební prostředek (nepřenosnou platební kartu), dokonání přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku nebrání okolnost, že odcizený platební prostředek byl chráněn před zneužitím neoprávněnými osobami, např. tzv. PIN kódem, který obviněný neznal (srov. rozhodnutí publikované pod č. 46/2016 Sb. rozh. tr.).
30. Je možné i zmínit, že v současné době je již obvyklé každodenní používání platebních karet, které jsou běžným platebním prostředkem. V případě odcizení příruční kabelky nebo peněženky lze tedy předpokládat, že s nimi bude odcizena i platební karta či platební karty v nich uložené. Není tak pochyb o tom, že pachatel přečinu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku může důvodně předpokládat, resp. musí být přinejmenším srozuměn s tím, že v odcizené příruční tašce poškozené osoby se mohou kromě peněz a dalších dokladů nacházet také platební karty. Proto ve vztahu k opatření si nepřenosné platební karty poškozené osoby není vyloučeno, aby jednal alespoň v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 4 Tdo 884/2011).
31. Z učiněných skutkových zjištění potom vyplynulo, že poté, co obviněný napadl poškozenou způsobem uvedeným v bodu I výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, zmocnil se proti její vůli její kabelky a odcizil jí šperky, peněženku, obsahující peníze a ve výroku specifikovanou platební kartu. S peněženkou poté obviněný naložil tím způsobem, že ji prohledal, vzal z ní peníze a předal ji k dalšímu nakládání spoluobviněné, která z karty vybrala finanční hotovost ve výši 10 000 Kč a dále kartou uhradila zboží v hodnotě cca 8 000 Kč. V návaznosti na popsané závěry je, jak již bylo řečeno, i v tomto případě namístě hmotněprávní závěry soudů činných dříve ve věci akceptovat. Obviněný totiž cíleně odcizil poškozené z kabelky peněženku, v níž se podle očekávání nacházela i platební karta, čímž naplnil všechny znaky zmíněného přečinu. Přitom nelze přehlédnout, že učinil i další kroky k tomu, aby se opatřené platební prostředky nevrátily do majetkové sféry poškozené, ale předal je spoluobviněné, aby vybrala finanční hotovost. Ani v daném rozsahu tak nebylo možné obviněnému v jeho dovolací argumentaci přisvědčit.
32. Nejvyšší soud dále nad rámec, neboť obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s těmito důkazy. Jedná se naopak o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud odvolací. Dále je možné uvést, že otázka věrohodnosti poškozené byla v provedeném řízení soudy zvažována a ověřována. Poškozená v průběhu trestního řízení konstantně a bezrozporně popisovala průběh jednání obviněného dne 29. 11. 2023 vůči své osobě spočívající ve vstoupení do vozidla poškozené obviněným, snahu silou jí z dlaně vytrhnout klíče od vozidla, dva silné údery pěstí do pravé strany obličeje, vyvíjení silného tlaku na pravou stranu obličeje poškozené, zmocnění se její dámské kabelky a odcizení peněženky s finanční hotovostí, šperků a platební karty, svázání rukou pevně k sobě, zacpání úst pletenou čepicí. Svědci L. B. a P. Š. pak potvrdili výpověď poškozené, která je podporována i výpovědí N. K. a listinnými důkazy. Soudy po zhodnocení všech ve věci provedených důkazů došly k přesvědčivému závěru, že usvědčující výpověď poškozené je jako celek věrohodná, přičemž, pokud bylo možné ověřit tvrzení této svědkyně jinými důkazy, ukázala se její pravdivost. Vyhodnocením všech provedených důkazů samostatně i ve vzájemných souvislostech bylo možno sestavit přesvědčivý obraz způsobu jednání obviněného dne 29. 11. 2023 spočívající jednak v neoprávněném vniknutí do vozidla poškozené a jednak v násilí za účelem získání peněz. Podrobné úvahy okresního soudu vyjádřené v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku (body 17 až 23), které bezpochyby odpovídá požadavkům uvedeným v § 125 odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal soud odvolací, který se s nimi ztotožnil.
33. Pokud obviněný namítal, že měl být přibrán znalec k určení mechanismu vzniku zranění, které měla poškozená utrpět, a měl být dohledán neznámý muž, lze tyto námitky podřadit pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (který však obviněný neuplatnil). Nejvyšší soud k tomu sděluje, že obecně dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
34. Nejvyšší soud především shledal, že odvolací soud se návrhy obviněného na vypracování znaleckého posudku k určení mechanismu vzniku zranění poškozené a na ztotožnění neznámého muže zabýval [již z podstaty věci se tedy nejedná o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], přičemž soud shledal provedení navrženého důkazu nadbytečným. Je současně podstatné, že soudy zjistily skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, resp. po řádně provedeném dokazování neměly žádné pochybnosti o tom, zda a jak se odehrálo vytýkané jednání obviněného vůči poškozené. Uvedené argumentaci obviněného nebylo možné přisvědčit, resp. byla shledána zjevně neopodstatněnou.
35. Nelze přisvědčit ani námitce stran nespáchání přečinu neoprávněného užívání cizí věci (bod 4 rozsudku soudu prvního stupně). Podle tvrzení obviněného nejel s automobilem bez souhlasu majitele. V této souvislosti je potřeba akcentovat závěry vyplývající z výpovědi poškozeného V. H., který uvedl, že se na benzínové pumpě po zaplacení vracel zpět k autu, nastartoval a přišel k němu muž s tím, že mu má v autě něco hrčet. Jelikož se v autech nevyzná, zeptal se jej, co to může být. Chvíli se bavili a on mu řekl, ať mu dá klíče, že zkusí, co to je. Dovolil mu, aby s autem projel jedno kolečko. Obviněný se s autem vrátil zpět k benzínové stanici a následně s ním odjel pryč. Uvedené závěry jsou v rozporu s verzí obviněného, který tvrdil, že vůz odkoupil od poškozeného. Z provedených důkazů lze vyvodit závěr, že obviněný s vozidlem odjel a bez souhlasu jej užíval, neboť poškozený V. H. v rámci své výpovědi uvedl přesvědčivý důvod, že sice má dva automobily, ale druhý byl v autoservise a čím by tedy v té chvíli jezdil. Obviněný své výpovědi měnil, když uváděl, že se s autem chtěl jen projet a auto nechal v XY, jelikož jej už nechtěl, případně uváděl, že nešlo s autem jet dál. V nyní posuzované trestní věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl obviněný shledán vinným.
36. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitky obviněného byly podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud je nicméně shledal zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného J. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 12. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu