4 Tdo 1042/2017-24
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2017 dovolání
obviněného D. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017, sp.
zn. 2 To 126/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky Liberec pod sp. zn. 53 T 9/2016, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 22.
11. 2016, sp. zn. 53 T 9/2016, byl obviněný D. S. uznán vinným:
- zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea 2,
odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu přípravy podle § 20
odst. 1 tr. zákoníku a přečinem svádění k pohlavnímu styku dle § 202 odst. 1
tr. zákoníku (v bodě I.),
- přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie dle § 193 odst. 1 tr.
zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle § 192
odst. 3 tr. zákoníku a přečinem svádění k pohlavnímu styku dle § 202 odst. 1,
odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (v bodě II.),
- přečinem svádění k pohlavnímu styku dle § 202 odst. 1, odst. 2 písm.
d) tr. zákoníku (v bodě III.),
- zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi dle § 168 odst. 1 písm.
a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (v bodě IV.),
- přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle § 192
odst. 1 tr. zákoníku (v bodě V.),
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
I.
v úmyslu uskutečnit soulož, orální pohlavní styk a anální pohlavní styk s nezl.
XXXXX *) za využití její bezbrannosti, vyplývající jednak z jejího věku a
jednak z faktu, že pohlavní styk s nezletilou by byl uskutečněn po dohodě s
její matkou P. M., která by mu dceru k takovým praktikám poskytnula, v době od
13. 6. 2015 do 29. 6. 2015 v L. opakovaně kontaktoval prostřednictvím sociální
sítě Facebook pod profilem "M. D. " (ID účtu m.d.) a dále za užití mobilního
telefonu účastnického čísla P. M., které se dotazoval na věk její dcery XXXXX
*), a poté, co se dozvěděl, že je ve věku sedm let, požadoval po ní, aby se
nezletilá účastnila jejich pohlavního styku a posléze pod příslibem finančního
prospěchu, kdy uvedl, že nebude litovat, že je sex dobře placený v eurech, aby
mu P. M. poskytla svojí dceru k sexuálním praktikám, do kterých ji sám zasvětí,
kdy specifikoval, že napoprvé jen na mazlení, potom by mu to nezletilá udělala
pusou a posléze by následovala postupně soulož, orální i anální styk, nabádal
P. M., aby nezletilou sama připravila a zaučila třeba s pomocí plyšáků a
nejméně v jednom případě dne 13. 6. 2015 navrhoval, že za nezletilou přijede do
místa jejich bydliště v Č. L. se slovy „můžu tam být za hodinu…“ a dále nejméně
v jednom případě dne 14. 6. 2015 při komunikaci na Facebooku navrhoval, že za
užití webkamery nezletilé XXXXX *) ukáže svůj penis se slovy „a holka by se
taky mohla podívat“, přičemž P. M. nabídku odmítla a věc oznámila na policii,
II.
přestože se již v minulosti dopustil jednání spočívajícího v nabízení úplaty za
pohlavní styk, pohlavní sebeukájení a obnažování osobě mladší osmnácti let, za
což byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 5 T 366/2006,
který nabyl právní moci dne 20. 10. 2006,
dne 26. 1. 2016 se prostřednictvím sociální sítě Lidé.cz a mobilního telefonu
účastnického čísla domluvil se AAAAA *), s vědomím, že se jedná o osobu ve věku
17 let, a jejím prostřednictvím i s BBBBB *), o které se dozvěděl od AAAAA *),
že je rovněž ve věku 17 let, že s ním uskuteční pohlavní styk za úplatu, a dne
27. 1. 2016 kolem 14:00 hodin vyzvedl obviněný obě dívky na parkovišti u
obchodního domu Lidl ve F. v Č. osobním motorovým vozidlem zn. Ford Focus,
modré barvy, kterým je odvezl do lesního porostu u obce Ř. v okrese L., kde v
popsaném motorovém vozidle vykonal postupně s oběma dívkami dobrovolný orální
pohlavní styk za úplatu ve výši 500 Kč BBBBB *) a ve výši 400 Kč AAAAA *)
předaných po samotném aktu, přičemž si v průběhu pohlavního styku s BBBBB *)
pořídil na svůj mobilní telefon Microsoft Lumia 640 Dual SIM tři fotografie,
mající charakter tzv. dětské pornografie, explicitně zobrazující orální
pohlavní styk, za což BBBBB *) vyplatil slíbenou odměnu 100 Kč, a tyto
fotografie v zařízení dále přechovával až do 2. 3. 2016,
III.
přestože se již v minulosti dopustil jednání spočívajícího v nabízení úplaty za
pohlavní styk, pohlavní sebeukájení a obnažování osobě mladší osmnácti let, za
což byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 5 T 366/2006,
který nabyl právní moci dne 20. 10. 2006,
1) nejméně dne 28. 1. 2016 prostřednictvím mobilního telefonu účastnického
čísla požadoval po BBBBB *), s vědomím, že se jedná o osobu ve věku 17 let, za
úplatu pohlavní styk, kdy ji po předchozí domluvě dne 2. 2. 2016 v čase kolem
17:15 hodin vyzvedl na hlavním vlakovém nádraží v L. a následně ji odvezl na
dosud přesně nezjištěné místo na okraji L. osobním motorovým vozidlem zn. Ford
Focus, modré barvy, kde s ní vykonal dobrovolný orální pohlavní styk za úplatu
ve výši 400 Kč vyplacených po samotném aktu,
2) v době od 26. 1. 2016 do 29. 1. 2016 na přesně nezjištěném místě v okrese L.
i jinde prostřednictvím sociální sítě Lidé.cz a mobilního telefonu účastnického
čísla nabízel AAAAA *), finanční odměnu slovy „jestli chceš mít tisíce měsíčně“
a „dostaneš královsky zaplaceno“, pokud sežene dívku mnohem mladší než je ona k
sexuálním praktikám, konkrétně k orálnímu a análnímu pohlavnímu styku, nabízel
jí 5.000 Kč, sežene-li mu dívku ve věku 12-13 let, další odměnu nabízel s tím,
že má zájem o sex s hodně mladýma holkama ve věku 13-16 let a dále jí nabízel
4.000 Kč za zprostředkování pohlavního styku s její patnáctiletou sestrou,
IV.
na přesně nezjištěném místě v okrese L. i jinde dne 2. 2. 2016 po předchozí
telefonické domluvě prostřednictvím mobilního telefonu účastnického čísla
zjednal poškozenou BBBBB *), dalšímu muži k tomu, aby s ním měla pohlavní styk
za úplatu, dne 2. 2. 2016 v 18:00 hodin ji pak před hlavním vlakovým nádražím
předal dojednanému muži, který s ní v uzamykatelné místnosti v prostorách
wellness centra v areálu A. p. B. v L. vykonal orální a vaginální pohlavní styk
za úplatu spočívající v předání finanční hotovosti ve výši 2.000 Kč po samotném
aktu, následně dne 8. 2. 2016 prostřednictvím mobilního telefonu účastnického
čísla opětovně nabídnul uvedenému muži, že mu zjedná BBBBB *) k pohlavnímu
styku, avšak tuto nabídku muž odmítl, neboť měl vycestovat pracovně do
zahraničí,
V.
ze svého profilového účtu „a.“, na webových stránkách společnosti S., která
provozuje stránky s erotickým obsahem, dne 1. 9. 2015 v 21:57:51 hodin odeslal
jednu fotografii pojmenovanou IMG_0568 uživateli profilu „m.“, dne 25. 9. 2015
v 11:16:20 hodin odeslal jednu fotografii pojmenovanou Gracel_Set31_083
uživateli profilu „D. –m.“ a dne 28. 9. 2015 v 05:53:43 hodin odeslal jednu
fotografii pojmenovanou Gracel_Set31_064 uživateli profilu „m.“, když na těchto
fotografiích je zachycena dívka asijského typu zjevně mladší osmnácti let při
pohlavním styku s dospělým mužem.
Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku s užitím § 43 odst. 1 tr.
zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a podle § 56 odst.
2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest
propadnutí věci - mobilního telefonu zn. Microsoft včetně SIM Tesco a T-mobile
a Micro SD. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo
ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 22.
11. 2016, sp. zn. 53 T 9/2016, podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v
Praze usnesením ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 2 To 126/2016, podle § 256 tr. řádu
jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 2 To
126/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž
uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolání směřuje pouze proti výrokům o vině a trestu v bodě I. a v bodě IV.
skutkové věty. K bodu I. výroku o vině namítá, že svou nabídku učiněnou matce
dítěte neměl v úmyslu realizovat a že ho vzrušovalo již jen předmětné
„tlachání“ na internetu. Je toho názoru, že dané jednání není možno považovat
za jednání přípravné. Je podle něj evidentní, že žádné kroky vedoucí k
vytvoření podmínek pro realizaci pohlavního styku s dítětem mladším 15 let
nebyly konstatovány. Připouští, že ho vzrušovala komunikace na téma sexu s
velmi mladými dívkami, zdůrazňuje však, že toto vzrušení pramenilo právě pouze
z této komunikace. Je proto přesvědčen, že pro posouzení skutku jako přípravy
ke znásilnění dítěte nebyl podán dostatek relevantních důkazů, které by jeho
vinu v tomto směru nepochybně prokazovaly.
K bodu IV. výroku o vině pak obviněný uvedl, že nesouhlasí se zněním skutkové
věty ani s tím, že by svým jednáním naplnil zákonné znaky zločinu obchodování s
lidmi. Tvrdí, že nejednal na základě požadavku R. H., ale že na požadavek BBBBB
*) H. na internetu objevil, tedy že jen zprostředkoval kontakt mezi nimi. BBBBB
*) byla seznámena s R. H. s podmínkou, že pokud se jí H. nebude líbit, nikam
nepůjde. Domnívá se, že jeho jednání nemělo charakter kteréhokoliv
manipulativního jednání popsaného ve skutkové větě § 168 odst. 1 tr. zákoníku a
že rozhodně nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty odst. 3 písm. d)
citovaného ustanovení. Pokud by osobou, která dítě užila k prostituci, měl být
R. H., musel by být obviněn jinak, než z trestného činu podle § 202 tr.
zákoníku.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí a rozsudek soudu
prvního stupně zrušil a sám mu uložil přiměřený trest, případně aby přikázal
příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva
a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní
průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky ohledně bodu I. výroku o vině
jsou čistě skutkové a tvrzenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Stejně tak dle
něj neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu ani námitka dovolatele, že
skutková věta pod bodem IV. odsuzujícího rozsudku odporuje provedeným důkazům.
Pod deklarovaný dovolací důvod by podle jeho názoru bylo možno podřadit pouze
námitku, že pojem „bylo užito k prostituci“ neodpovídá situaci, v níž poškozená
měla o placený pohlavní styk sama zájem, jde však o námitku zjevně
neopodstatněnou, neboť daný skutek byl správně právně posouzen.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby
Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
jako zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr.
řádu vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2
tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f
odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán
k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou
argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem –
advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového
zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není
oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého
procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a
úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani
přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění,
tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně
relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve
smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu
mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky
týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě
narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými
důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně
zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při
zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených
právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že
část námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích
stadiích trestního řízení, také i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu,
přičemž rozhodující soudy se s nimi náležitě a zákonu odpovídajícím způsobem
vypořádaly. Konstantní judikatura pamatuje na takový případ rozhodnutím
Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li
obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem
prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v
dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně
neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č.
408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Nadto většina dovolacích námitek obviněného primárně směřuje do oblasti
skutkových zjištění rozhodujících soudů. Jedná se o námitky proti rozsahu
provedeného dokazování a proti hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů
nižších stupňů. Takové námitky je třeba považovat za námitky skutkového
charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, kterými se
obviněný domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným
způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze
podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle
kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzením. Jak již bylo
uvedeno výše, takovými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a
jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi
skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v
důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením.
V dané věci se ale příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi
důležitými pro rozhodnutí a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněného je
ryze účelová, učiněná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejedná
se tak o situaci, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s
provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních
rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící
v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90
Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS
578/04).
Za ryze skutkové je třeba označit námitky, jimiž obviněný vznáší výhrady proti
výroku o vině pod bodem I. skutkové věty. Tvrdí, že svou nabídku učiněnou matce
dítěte neměl v úmyslu realizovat a proto jeho jednání není možno považovat za
jednání přípravné. Učiněná skutková zjištění však neumožňují pochybnosti o
zjištění, že obviněný způsobem popsaným ve skutkové větě přesvědčoval P. M.,
aby svou sedmiletou dceru poskytla za úplatu k různým pohlavním stykům. Byl to
právě obviněný, kdo projevil zájem o pohlavní styk s dcerou P. M., která svoji
dceru nijak nenabízela. Obviněný ve svých nabídkách zneužíval nepříznivé
finanční a sociální situace matky a nabízel jí výhodné placení v eurech za
videa s dětskou pornografií nebo přímo za sex s nezletilou. Nabádal ji, aby
dceru zaučovala a připravovala k sexuálním hrátkám, a to i za jeho pomoci. K
dokonání trestného činu ani k jeho pokusu nakonec nedošlo, neboť matka
nezletilé od dalšího jednání upustila a vše oznámila na policii. Obviněný tak v
žádném případě dobrovolně příslušné protiprávní zaviněné jednání neukončil.
Na základě uvedených skutečností je dle názoru Nejvyššího soudu zřejmé, že
obviněný byl schopen a připraven své nabídky realizovat. Jeho jednání bylo tak
správně posouzeno jako příprava podle § 20 odst. l tr. zákoníku. V rámci
komunikace s P. M. obviněný zjišťoval věk její nezletilé dcery, uvedl účel, ke
kterému chce dítě získat a začal již podnikat konkrétní kroky ve formě jednání,
jehož cílem bylo dosáhnout splnění pojatého úmyslu – navrhoval, že za
nezletilou přijede do místa jejího bydliště, nabádal P. M., aby dceru zaučovala
a připravovala k sexuálním hrátkám. Rozhodující soudy proto důvodně považovaly
za přípravu i jednání, při němž obviněný vůbec nepřišel do osobního fyzického
kontaktu s dítětem, neboť i toto jeho jednání záleželo v úmyslném vytváření
podmínek pro spáchání trestného činu, který měl povahu zvlášť závažného zločinu
(§ 14 odst. 3 tr. zákoníku). Příprava se v daném případě vyznačovala takovým
způsobem provedení, který zásadně mohl vést ke spáchání zamýšleného trestného
činu, byť jen při splnění dalších podmínek, které již obviněný nemohl ovlivnit.
Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze
podřadit ani námitku, že skutková věta pod bodem IV. výroku rozsudku soudu
prvního stupně není v souladu s provedenými důkazy. Obviněný nesouhlasí s tou
částí skutkové věty, že „…zjednal poškozenou nezl. BBBBB *) dalšímu muži k
tomu, aby s ním měla pohlavní styk za úplatu …“. Domnívá se, že ze skutkové
věty plyne, že jednal na základě požadavku R. H., i když tomu tak nebylo.
Údajně na požadavek BBBBB *) H. na internetu objevil.
Zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku se dopustí ten, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví,
ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo jiným užito k pohlavnímu styku
nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě
pornografického díla. Odst. 3 písm. d) citovaného ustanovení dopadá na případy,
kdy pachatel spáchá takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k
prostituci.
Nutno zdůraznit, že z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty
zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a),
odst. 3 písm. d) tr. zákoníku je zcela nepodstatné, zda požadavek na placený
pohlavní styk původně vzešel od obviněného, poškozené, muže požadujícího
pohlavní styk či jiné osoby. Zjednáním je totiž uzavření jakékoli smlouvy či
dohody (s výjimkou dohody, kterou lze zahrnout pod najmutí, které je
samostatným znakem), a to i konkludentně, jež směřuje k tomu, aby takové osoby
bylo užito k účelu popsanému v některém z písmen a) až e). Musí zde tedy být
projev vůle obou stran, a to jak pachatele, tak i poškozeného. Nezáleží na tom,
zda si taková osoba uvědomuje skutečný smysl takové smlouvy nebo dohody či
nikoli. Pachatel však při jejím uzavírání musí směřovat k tomu, aby poškozeného
bylo užito způsobem popsaným v některém z písmen a) až e) v odst. 1 § 168 tr.
zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoníku II. § 140 až 421. Komentář.
2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1694 s.).
Je tak irelevantní, kdo byl iniciátorem jednání obviněného, tzn. zda jednal na
základě požadavku R. H. či poškozené. Podstatné je, že podle zjištěného
skutkového stavu věci došlo z jeho strany k uzavření dohody, tj. že zjednal
dítě, aby ho bylo užito jiným k pohlavnímu styku, čímž jednoznačně naplnil
všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi
podle § 168 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
S jistou dávkou tolerance by pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu bylo možno podřadit pouze námitku obviněného, že předmětným
jednáním specifikovaným pod bodem IV. skutkové věty nenaplnil kvalifikovanou
skutkovou podstatu podle odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, resp. že znak „bylo
užito k prostituci“ nekoresponduje se situací, kdy poškozená měla o pohlavní
styk sama zájem. Nejvyšší soud shledal, že námitka je neopodstatněná.
Zde je třeba připomenout, že prostitucí se rozumí pohlavní styk za úplatu,
přičemž odstavec 1 ustanovení § 168 tr. zákoníku dopadá na případy, kdy
předmětem útoku je dítě. Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let. Na rozdíl
od odstavce 2 (obchodování s dospělými) není u odstavce 1 zapotřebí, aby bylo
vůči dítěti použito násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy, použito lsti,
zneužito omylu, tísně nebo závislosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoníku
II. § 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1692 s.).
Naplnění znaků skutkové podstaty daného trestného činu tedy nevylučuje
skutečnost, že poškozené dítě již mělo byť i bohaté sexuální zkušenosti, příp.
že se jednalo o již zkušenou nezletilou prostitutku. Zjednal-li obviněný
poškozenou, o níž prokazatelně věděl, že je mladší 18 let, dalšímu muži k tomu,
aby s ním měla pohlavní styk za úplatu, zjednal dítě, aby ho bylo užito jiným k
pohlavnímu styku a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k
prostituci. Tím naplnil i znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 168
odst. 3 písm. d) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že právní posouzení jednání obviněného uvedeného
pod body I. a IV. skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu je správné.
Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně
prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně
vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a
učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na
straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo,
netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného D. S. odmítl podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo
rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 11. 9. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.