4 Tdo 1072/2025-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání, které podala obviněná P. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 6 To 188/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 24 T 125/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 26. 5. 2025 sp. zn. 24 T 125/2024 byla obviněná P. H. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a byla za něj podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a za sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterými byla uznána vinnou rozsudky Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. 24 T 78/2024, a Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 1 T 70/2024, odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody na 22 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně současně zrušil výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. 24 T 78/2024, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 6 To 361/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Přečinu krádeže se obviněná ve stručnosti dopustila tím, že dne 16. 7. 2024 v době cca od 7:45 do 7:53 hod. v prodejně COOP na ulici XY v obci XY odcizila 9 kusů pečiva různého druhu, 1 balení kávy nezjištěné značky a 2 kusy tvarohu Mlsni si Pikao, vše v celkové hodnotě 270,50 Kč. A to tím způsobem, že se po obchodě pohybovala s nákupním košíkem, avšak uvedené zboží, které odebrala z regálů, vložila přímo do tašky, kterou měla zavěšenou na levém rameni a průběžně ji zakrývala černou šálou, aby nebyl vidět její obsah, a bez zaplacení zboží, které do tašky vložila, odešla ven z prodejny. Při odchodu ignorovala výzvu pokladní, která, protože byla spoluzaměstnankyní upozorněna na podezřelé počínání obviněné v obchodě, po ní chtěla, aby jí umožnila do tašky nahlédnout, čemuž obviněná nevyhověla. Odcizením zboží družstvu COOP Plzeň škodu ve výši 270,50 Kč. Uvedeného jednání se dopustila poté, co byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 2 T 33/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 7 To 126/2021, odsouzena mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok, který vykonala dne 21. 3. 2022, a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 1 T 107/2022, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2023, byla odsouzena pro pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody na 1 rok, který vykonala dne 13. 10. 2023.
3. V adhezním řízení soud prvního stupně obviněnou zavázal podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozenému družstvu COOP Plzeň na náhradě škody 270,50 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené družstvo se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, ve kterém namítala, že se jednání, které jí bylo soudem prvního stupně kladeno za vinu, nedopustila a že není tou osobou, která je zachycena na kamerovém záznamu z prodejny. Krajský soud v Plzni odvolání obviněné poté, co sám důkaz kamerovým záznamem ve veřejném zasedání provedl, zamítl podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 6 To 188/2025.
II. Dovolání obviněné
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Svejkovského dovolání, které výslovně opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Neuvedla sice, proti kterým konkrétním výrokům dovolání směřuje, nicméně z obsahu dovolacích výhrad lze spolehlivě usuzovat na to, že napadá nejen zamítavý výrok z usnesení odvolacího soudu, ale i všechny výroky odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně.
6. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněná spatřovala v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Poukázala na to, že odvolací soud provedl ve veřejném zasedání podle § 263 odst. 6 tr. ř. znovu důkaz kamerovým záznamem, avšak v rozporu s § 134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění usnesení, kterým zamítl odvolání, ho řádně nezhodnotil a neuvedl, které konkrétní vizuální znaky považoval za určující pro ztotožnění obviněné. Obviněná dále s odkazem na tento důvod namítla nesprávnou protokolaci průběhu veřejného zasedání, protože v rozporu s § 55 a 55a tr. ř. neobsahuje údaje o rozsahu přehrání předmětného videozáznamu (časové úseky, stopáž, zda byl přehrán záznam celý či jen jeho část), ani podstatný obsah provedeného důkazu.
7. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná opřela o námitku, že nebyl vyslechnut policista, který provedl její ztotožnění v přípravném řízení a sepsal o tom úřední záznam. Správnost rozpoznávacího úsudku policisty tak nebylo možné kontradiktorně ověřit, čímž došlo k porušení povinností soudu zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností a hodnotit důkazy v jejich souhrnu (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř).
8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná doslovně uvedla „právní kvalifikace podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku předpokládá, že pachatel byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Tato podmínka byla v této věci sice naplněna, zásadní však je aplikace zásad podle § 39 tr. zákoníku při volbě a výměře trestu a dohled nad kumulací v rámci souhrnného trestu podle § 43 tr. zákoníku, která musí odpovídat zásadám úhrnného tresu a přiměřenosti. Podrobné odůvodnění přísné výměry 22 měsíců s odkazem na recidivu postrádá vyváženou úvahu o bagatelní výši škody, dosavadní účinnosti trestů a o přiměřenosti zásahu do práv pachatele ve světle § 39 odst. 1, 3 tr. zákoníku a zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud sice reflektuje možnost souhrnného trestu, avšak bez korekce výměry ponechává úvahu nalézacího soudu“.
9. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby „Krajský soud v Plzni usnesením podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 26. 5. 2025 sp. zn. 24 T 125/2024 a věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí“.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
10. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že obviněná v zásadě opakuje argumentaci uplatněnou v předchozím řízení, se kterou se úplně a správně vypořádaly soudy obou stupňů (viz body 7 a 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 10 a 12 odůvodnění usnesení dovolacího soudu). Nově poškozená namítla pouze to, že nebyl vyslechnut policista, který ji ztotožnil jako pachatelku krádeže a sepsal o tom úřední záznam, a že nebyla respektována zásada subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku.
11. Výhrady obviněnou podřazené dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. státní zástupce označil za ryze procesní a neodpovídající žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů, neboť obviněná své tvrzení o údajném nedostatečném „přezkumném standardu“ nerozvedla do úvah o porušení zásad spravedlivého procesu a ani například neuvedla, v čem by měl být skutkový závěr soudů, že právě ona byla pachatelkou krádeže zboží v prodejně družstva COOP, v rozporu s obsahem kamerového záznamu z této prodejny, což by podle státního zástupce hypoteticky obsahově mohlo odpovídat dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. K námitce týkající se neprovedení výslechu policisty státní zástupce uvedl, že by obsahově odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho alternativě tzv. opomenutých důkazů, ale pouze za situace, kdy by tento důkaz byl obhajobou navržen a bez odůvodnění zamítnut některým ze soudů nižších stupňů, což se v této trestní věci nestalo. Podle jeho zjištění jediným důkazním návrhem obhajoby, kterým obhajoba navrhla doplnit dokazování, byl výslech bývalého přítele obviněné R. V., jenž jí měl dosvědčit „alibi“ na dobu, kdy se měla dopustit inkriminovaného jednání. Tento návrh soud prvního stupně s řádným vysvětlením zamítl jako nadbytečný.
13. K výtkám hmotněprávního posouzení a přísnosti trestu státní zástupce uvedl, že zásada subsidiarity trestní represe se vztahuje k posouzení viny, nikoli trestu. V ostatním podle něj lze námitky obviněné chápat pouze tak, že trest považuje za nepřiměřeně přísný. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů přitom plyne, že se otázkou trestu se soudy pečlivě zabývaly. Byla to mimořádná trestní minulost obviněné a její nenapravitelnost (opakovaná speciální majetková recidiva, krátce po výkonu předchozího trestu), která je přiměla k navýšení souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 16 měsíců, který byl obviněné uložen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. 24 T 78/2024, o dalších 6 měsíců, přestože škoda, kterou obviněná v nyní posuzované věci způsobila, byla jen marginální. Pro přehlednost státní zástupce připomenul, že výtky vůči trestu lze v rámci dovolání namítat především prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a uvedl příklady, které tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají. Podle jeho mínění obviněná námitku nezákonného druhu a výměry trestu nevznesla, a navíc v jejím případě žádná relevantní námitka takového charakteru ani nepřipadá v úvahu, neboť obviněná byla potrestána druhem trestu, který zákon připouští, a byl jí vyměřen trest v rozmezí stanoveném pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Ústavně neproporcionální přísnost trestu státní zástupce neshledal.
14. K námitce obviněné, že odvolací soud „sice reflektuje možnost souhrnného trestu, avšak bez korekce výměry ponechává úvahu na nalézacím soudu“ uvedl, že její smysl nepochopil s dostatečnou určitostí, neboť obviněná pouze konstatovala postup odvolacího soudu, aniž by proti němu vznesla konkrétní výhradu.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než které zákon připouští. Současně ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud věc projednal v neveřejném zasedání.
16. Na vyjádření státního zástupce obviněná reagovala replikou učiněnou prostřednictvím svého obhájce, která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 4. 12. 2025. V replice projevila nesouhlas se závěrem státního zástupce, že dovolání bylo podáno z jiného než zákonného důvodu. Stručně zopakovala obsah svých námitek a konstatovala, že je lze podřadit přinejmenším dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., přičemž námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. označila jako akcesorické. Uzavřela, že s ohledem na uvedené a z důvodu procesních vad, kterých se dopustily soudy nižších stupňů, na svém dovolacím návrhu trvá.
IV. Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud shledal, že formální podmínky pro konání dovolacího řízení byly splněny, jakkoli v dovolání obviněná v rozporu s § 265f odst. 1 tr. ř. výslovně neoznačila, které výroky napadá, a návrh na rozhodnutí dovolacího soudu byl formulován ve vztahu k odvolacímu soudu, a to dokonce s odkazem na zákonná ustanovení, podle kterých odvolací soud rozhoduje. Tato pochybení ale Nejvyššímu soudu nebránila dovolání obviněné posoudit, neboť, jak už výše uvedl, z odůvodnění dovolání je nesporné, že obviněná brojí nejen proti zamítavému výroku v usnesení odvolacího soudu, ale primárně proti všem výrokům odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a je zřejmé, že se dovoláním snaží domoci zrušení tohoto odsuzujícího rozhodnutí a přikázání věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
18. Nejvyšší soud se následně zabýval povahou a opodstatněností uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu usnesení odvolacího soudu, kterého se obviněná domáhá. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř., které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Konkrétní námitky obviněného pak musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 a § 265f odst. 1 tr. ř.).
19. Nejvyšší soud zjistil, že dovolací námitky, které obviněná formálně podřadila dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., jsou prostou polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a obviněná jimi jen prosazuje svůj vlastní, pro ni příznivější výklad provedených důkazů, tj. že ona není osobou zachycenou na kamerových záznamech z prodejny. Pokud obviněná namítala, že soudy neprovedly výslech policisty, který ji v rámci prověřování na videozáznamu ztotožnil a sepsal o tom úřední záznam, z trestního spisu vyplývá, že v řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, návrh na opatření takového důkazu obhajoba vůbec neučinila (viz protokoly z hl. líčení ze dne 12. 3. 2025 na č. l. 104 tr. spisu, ze dne 26. 5. 2025 na č. l. 124 a protokol z veřejného zasedání dne 27. 8. 2025 na č. l. 172 tr. spisu). Výhrady obviněné proti tomu, jak stroze odvolací soud zachytil provedení důkazu kamerovým záznamem v odvolacím řízení, pomíjejí zákonnou úpravu, že doplnění údajů v protokolu o řízení před soudem se má dotčená osoba domáhat námitkami proti protokolaci, o kterých rozhodne soud, o jehož protokol jde (viz § 57 odst. 1 tr. ř.), a nikoli v řízení o mimořádném opravném prostředku. V dovolacím řízení také zásadně není možné brojit proti přísnosti uloženého trestu, jestliže jde o trest zákonný co do svého druhu a výměry.
20. Nejvyšší soud připomíná, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněná domáhá. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je sanováno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
21. Uvedený dovolací důvod se vyskytuje ve třech alternativách. Může být naplněn jen tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Z námitek obviněné je zřejmé, že cílila na alternativu první a třetí, protože uvedla, že soudy neprokázaly, že by právě ona byla osobou, která je zachycena při krádeži v obchodě poškozeného družstva COOP, a že nebyl proveden výslech policisty, který ji ztotožnil jako osobu na kamerových záznamech a vyhotovil o tom úřední záznam. Tyto námitky nemohou obstát v mezích uplatněného dovolacího důvodu, protože pro naplnění jeho první alternativy je nezbytné, aby rozhodná skutková zjištění byla v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Jde o případy, kdy skutková zjištění postrádají logickou a obsahovou návaznost na důkazy, nebo z nich vůbec nevyplývají při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení, případně jsou dokonce v přímém protikladu k obsahu důkazů. Tento rozpor se navíc musí týkat pouze těch skutkových zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění znaků trestného činu, nikoli jakýchkoli skutkových okolností uvedených ve výroku o vině. Nejvyšší soud je oprávněn zasáhnout pouze v případech nejzávažnějších excesů, které představují porušení práva na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03).
22. V této věci není pochyb o tom, že důkaz kamerovým záznamem, na který obviněná v dovolání poukazuje, byl zásadním pro rozhodující skutková zjištění. Ovšem obviněná rozpor mezi tímto důkazem a skutkovými zjištěními spatřuje pouze v tom, že ho hodnotí jinak než soudy obou stupňů. Podle ní z něj není patrné, že ona je osobou, jejíž pohyb je zde zaznamenán, zatímco soudy obou stupňů (uvedený důkaz znovu provedl i odvolací soud postupem podle § 263 odst. 6 tr. ř. – viz protokol o odvolacím řízení na č. l. 171–172 tr. spisu) učinily jasný a spolehlivý závěr, že na kamerovém záznamu je zachycena právě obviněná P. H. (viz bod 7 rozsudku soudu prvního stupně a bod 10 usnesení odvolacího soudu). Ostatně právě s ohledem na možnost vlastní identifikace vizuálním srovnáním soudy obou stupňů nevyhověly žádosti obviněné, aby hlavní líčení a veřejné zasedání proběhly v její nepřítomnosti.
23. Výslech policisty, který ztotožnil obviněnou na kamerových záznamech v prvotní fázi prověřování a sepsal o tom úřední záznam, nebyl potřebný v situaci, kdy se soudy samy seznámily s obsahem videozáznamu a srovnaly ho s podobou obviněné. Předmětný úřední záznam na č. l. 19–20 trestního spisu byl soudem prvního stupně k důkazu proveden jen jako listina dokládající, jakým způsobem policejní orgány dospěly k závěru, že podezřelou z krádeže je právě obviněná (viz protokol o hl. líčení na č. l. 103 tr.
spisu). Rozhodně nebyl určující pro skutková zjištění soudů, která vycházela z vlastního, bezprostředního a veřejného konfrontování obviněné s obsahem klíčového videozáznamu. To, že způsob hodnocení předmětného důkazu nekoresponduje s představami obviněné, neopodstatňuje závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu. Samotné tvrzení obviněné o existenci zjevného rozporu mezi důkazy a skutkovými zjištěními, založené pouze na jejím vlastním hodnocení důkazů, není pro naplnění tohoto dovolacího důvodu dostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
12. 2013 sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Obviněná v průběhu řízení před soudem navíc výslech policisty a jeho konfrontaci s obsahem úředního záznamu v řízení nenavrhla (srov. protokoly o hlavních líčeních ze dnů 12. 3. 2025 a 26. 5. 2025 na č. l. 102–104, 122–127 tr. spisu a protokol o veřejném zasedání ze dne č. l. 171–172 tr. spisu). Domáhala se pouze výslechu expřítele R. V., který jí měl poskytnout alibi na čas inkriminovaného jednání, což soud prvního stupně s přesvědčivým vysvětlením zamítnul pro nadbytečnost a procesní nehospodárnost.
24. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že videozáznamy z bezpečnostních kamer umístěných v obchodě COOP byly pořízeny ve vysokém rozlišení. Z videozáznamů je patrný vzhled obviněné, barva vlasů i postava, a to čelně i z bočních stran, přičemž její počínání je kontinuálně monitorováno ve všech částech prodejny – od vstupního prostoru, přes úsek uzenin a mléčných výrobků, oddělení pečiva, až po prostor pokladen. Záznamy obsahují i četné momenty, kdy je obviněná zachycena z bezprostřední blízkosti, takže lze postřehnout i grimasy v obličeji, což činí její identifikaci soudy nižších stupňů prakticky nezpochybnitelnou (jak soud prvního stupně konstatoval v bodě 7 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodě 10 svého usnesení).
Z těchto videozáznamů lze dále jednoznačně identifikovat konkrétní úseky, v nichž obviněná prokazatelně odebírala jednotlivé druhy zboží, a je patrné její cílené umísťování zboží mimo nákupní košík a jeho ukrývání (viz rozbor záznamu soudem prvního stupně v bodě 3 odůvodnění jeho rozsudku). Nad jeho rámec lze dodat následující.
§ Podle záznamu „uzeniny“ (IPCamera4_COOP Stod_COOP Stod_20240716074331_20240716080058_909736) je v čase cca 7:47:45 zachycena při otevření chladicího boxu s mléčnými výrobky, z něhož odebírá konkrétní kus zboží, přičemž jej nikoli do nákupního košíku (ten je v čase 7:48:10 prokazatelně prázdný), ale skrytě ukládá do černé tašky s bílými nápisy nesené na levém rameni. Po odebrání zboží pokračuje dále do prostoru pečiva. § Ze záznamu „pečivo“ (IPCamera3_COOP Stod_COOP Stod_20240716074001_20240716075014_408758.mp4) je v čase 7:48:38 patrné, že obviněná odebírá přibližně šest kusů pečiva, které vkládá do igelitového sáčku, současně se opakovaně rozhlíží po okolí a sleduje polohu kamer. V čase 7:49:00 pak celý sáček s pečivem ukládá do své tašky, nikoli do nákupního košíku. § Ve stejném záznamu je bezprostředně poté zachycena, jak v části obchodu sousedící s oddělením pečiva bere další zboží z regálu, který opět ukládá do téže tašky, nikoli do košíku.
§ V čase 7:49:24, podle záznamu „uzeniny“, je obviněná na předělu oddělení uzenin a pečiva zachycena při odebrání dalšího kusu zboží. S ohledem na stav košíku (prázdný) v jejích dalších pohybech je zřejmé, že i tento kus byl skrytě uložen v její tašce.
§ Znovu v oddělení pečiva obviněná dle záznamu „pečivo“ v čase 7:50:00 odebírá dva zabalené koláče, které bezprostředně ukládá do tašky; u toho se výrazně rozhlíží a obsah tašky překrývá černou šálou.
§ Další odebírání je zachyceno v záznamu „pečivo2“ (IPCamera3_COOP Stod_COOP Stod_20240716075014_20240716075150_479184.mp4), kde v čase 7:50:25 po kontrole okolí vkládá do tašky další kus zabaleného pečiva – podlouhlou buchtu. § Konečně, v čase 7:52:40 je v oddělení uzenin zjevně patrné, že obviněná kontroluje naplněnost své černé tašky, přičemž předstírá toliko prohlížení vystaveného zboží; následně prodejnu opouští. § Odchod je zaznamenán v souboru „ulička ke kase“ (IPCamera5_COOP Stod_COOP Stod_20240716074001_20240716080058_1058384.mp4), kdy v čase 7:53:05 odkládá prázdný košík na zem u pokladny, nereaguje na oslovení pokladní (svědkyně Z.) a prodejnu opouští bez zaplacení.
25. K dovolacím námitkám obviněné formálně podřazeným § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud konstatuje, že jsou obsahově obtížně uchopitelné, protože obviněná nelogicky a bez bližšího vysvětlení poukazuje na znak skutkové podstaty podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým je opětovné zmocnění se cizí věci v posledních třech letech od předchozího odsouzení nebo potrestání, aby současně konstatovala, že v této věci naplněn byl a že brojí jen proti přísnosti uloženého souhrnného trestu. Z argumentace obviněné plyne, že shledává jí uložený trest za nepřiměřený bagatelní hodnotě odcizených věcí a tomu, že na ni bylo účinně působeno dosavadními tresty, a dále, že uložený trest je v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe zakotvenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. K posledně jmenované námitce už správně uvedl státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, že je korektivem samotné trestní odpovědnosti, nikoli faktorem pro posouzení výměry trestu. A námitku přísného trestu nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit, neboť tento dovolací důvod se vztahuje výhradně na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Dovolací soud nepřezkoumává otázku přiměřenosti trestu, pokud byl uložen v zákonných mezích a ve formě odpovídající trestnímu zákoníku. Skutkový stav hodnotí pouze z hlediska jeho správného právního posouzení – tedy zda jednání obviněného naplnilo znaky daného trestného činu a zda bylo správně aplikováno hmotné právo.
26. V souvislosti s námitkami obviněné k nepřiměřenosti uloženého trestu Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že neobstojí ani ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., protože v projednávané věci obviněné nebyl uložen trest, který zákon nepřipouští, ani trest mimo zákonnou sazbu.
27. Ustálená judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu sice výjimečně akceptuje průlom dovolacího přezkumu přísnosti trestu skrze § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., případně mimo dovolací důvody, ovšem pouze u trestů natolik zjevně nespravedlivých z pohledu závažnosti činu a poměrům obviněného, že to má ústavněprávní přesah (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23). O takovou situaci v projednávané věci nejde, protože nebyly zjištěny okolnosti takové povahy a intenzity, které by tento mimořádný přezkum souhrnného trestu odnětí svobody uloženého při splnění všech zákonných podmínek podle § 43 odst. 2 tr.
zákoníku a v rámci zákonné trestní sazby dané v § 205 odst. 2 tr. zákoníku, umožnily. Souhrnný trest nepodmíněného odnětí svobody ve výměře 22 měsíců, který byl obviněné uložen, je sice trestem přísným, ale nikoli extrémně. Zanedbatelná výše způsobené škody není z pohledu speciální recidivní povahy majetkové trestné činnosti obviněné a jejího setrvalého odmítání opatřit si prostředky k obživě legálním způsobem, natolik významná, aby vedla k výrazně mírnější formě jejího potrestání než té, kterou zvolily soudy nižších stupňů.
Odvolací soud přiléhavě vysvětlil, že trestní minulost obviněné čítá celkem 32 záznamů v rejstříku trestů, a to převážně pro majetkové delikty, což svědčí o tom, že u ní jde o zažitý vzorec chování, který nehodlá měnit ani přes opakovaně vykonané tresty odnětí svobody (viz bod 12 odůvodnění jeho usnesení). Za tohoto stavu věci zpřísnění nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 16 měsíců, který byl obviněné už uložen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. 24 T 78/2024, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15.
1. 2025, sp. zn. 6 To 361/2024, za jiné dva sbíhající se trestné činy krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, o dalších 6 měsíců, kdy zpřísněná výměra trestu jen nepatrně přesáhla polovinu zákonné trestní sazby, odpovídá hlediskům pro ukládání trestu podle § 39 odst. 1 a 3 tr. zákoníku i podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Výtka obviněné, že nebylo přihlédnuto k účinku výkonu doposud uložených trestů, je pak zcela irelevantní, protože soudy obou stupňů naopak kladly důraz na to, že ani výkon dřívějších trestů přes jejich četnost a rozsáhlou charakterovou škálu obviněnou nepřiměly s trestnou činností spočívající v drobných krádežích přestat.
Tím soudy defacto vyloučily i možnost potrestání obviněné jinými než trestněprávními prostředky ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku (srov. bod 12 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
28. K dovolací námitce obviněné, že „odvolací soud reflektuje možnost souhrnného trestu, avšak bez korekce výměry ponechává úvahu nalézacího soudu“, Nejvyšší soud uvádí, že ji má ve shodně se státním zástupcem ze nesrozumitelnou. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí soudu prvního stupně totiž vytknul jen formální pochybení spočívající v tom, že ve výroku, kterým podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestu z odsouzení za sbíhající se trestné činy, opomněl uvést, že trest z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. 24 T 78/2024, výrok o kterém zrušil, byl také trestem souhrnným, a to k odsouzení Okresního soudu v Domažlicích ve věci sp. zn. 1 T 70/2024, a současně konstatoval, že zjištěnou vadu neodstranil, neboť materiálně neměla vliv na druh a výměru přezkoumávaného souhrnného trestu, přičemž v bodě 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je uveden úplný výčet přečinů, za které je obviněná souhrnným trestem postižena. Nejvyšší soud na podporu správnosti závěru odvolacího soudu, že pokud soud znovu ukládá pachateli souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu, pro úplnost odkazuje na své stanovisko ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010, publikované pod č. 48/2010 Sb. rozh. tr.
29. Stran námitek uplatněných obviněnou podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., tedy že odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí postrádá podrobnější popis obsahu některých důkazů, Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že nemohou uplatněný dovolací důvod naplnit, neboť ten je určen k nápravě vadného postupu odvolacího soudu při rozhodování o podaném odvolání, zatímco argumentace obviněné je i zde v podstatě jen polemikou s tím, jak se soudy obou stupňů vyrovnaly s obsahem klíčového důkazu kamerovým záznamem.
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
30. S ohledem na shora učiněná zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněné se obsahově míjí s katalogem dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a proto jej postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 12. 2025
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně