4 Tdo 111/2025-574
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání obviněného Adama Kaspera, bytem Houškova 27, 326 00 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 7 To 213/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 103/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 2 T 103/2023, byl obviněný Adam Kasper uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
1) „v úmyslu získat finanční prospěch neoprávněně čerpal v období od 20. 09. 2021 do 11. 3. 2022 dávky ze sociálního pojištění, a to konkrétně dávku nemocenské jako zaměstnanec obchodní společnosti KASPER Trade, s. r. o., IČO: 06775004, se sídlem Nepomucká 413/135, 326 00 Plzeň, kde zároveň působí jako jediný jednatel, a to přesto, že si prvotní úraz, tj. poranění pravé ruky, konkrétně IV. prstu, způsobil již dne 20. 8. 2021 (ošetřen v Mulačově nemocnici v Plzni) tedy v době, kdy nebyl nikde zaměstnán, tj. byl osobou bez zdanitelných příjmů, přičemž uzavřel v blíže nezjištěné době s datem 31. 8. 2021 jako jednatel výše jmenované obchodní společnosti se svou osobou pracovní smlouvu na dobu určitou do 1. 9. 2022 s dnem nástupu 1. 9. 2021 a sjednaným druhem práce na pozici manažera provozu s vyčíslenou měsíční hrubou mzdou ve výši 82 500 Kč, neboť jeho pracovní poměr na pozici řidič, skladník s výší hrubé měsíční mzdy ve výši 13 350 Kč skončil k 31. 3. 2021, přičemž dne 22. 9. 2021 opětovně navštívil nemocniční zařízení – Fakultní nemocnici Plzeň, kde ošetřujícímu lékaři MUDr. Štěpánu Šimkovi uvedl zkreslené informace, a ten mu vystavil téhož dne rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti číslo 10311140-2109220047 s uvedením neschopnosti práce od 20. 9. 2021, které bylo následně odesláno na Okresní správu sociálního zabezpečení Plzeň – město, tentýž den zajistil obžalovaný zaslání přihlášky společnosti KASPER Trade, s. r. o., IČO: 06775004, do registru zaměstnavatelů s uvedením zpětného data od 1. 9. 2021, přičemž jako jednatel této společnosti zajistil své přihlášení na OSSZ Plzeň – město dne 5. 10. 2021 opět s uvedením zpětného data ke dni 1. 9. 2021, a na základě vystaveného rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti tak byla Adamu Kasperovi vyplacena na bankovní účet č.: XY částka nemocenského v celkové výši 194 087 Kč, jenž byla vypočtena ze sjednané měsíční mzdy ve výši 82 500 Kč, kterou si obžalovaný stanovil přesto, že společnost KASPER Trade, s. r. o., neměla od 1. 9. 2021 dostatek vlastních finančních prostředků na úhradu nákladů, výdajů a závazků vzniklých z navýšení mzdových nákladů o hrubou mzdu obviněného ve výši 82 500 Kč, tedy předstíral okolnosti, které nebyly v souladu se skutečností, čímž uvedl v omyl Českou správou sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 – Smíchov,
2) v úmyslu získat finanční prospěch neoprávněně čerpal v období od 21. 3. 2022 do 30. 5. 2022 dávky ze sociálního pojištění, a to konkrétně dávku nemocenské jako zaměstnanec obchodní společnosti KASPER Trade s. r. o., IČO: 06775004, se sídlem Nepomucká 413/135, 326 00 Plzeň, kde zároveň působí jako jediný jednatel, kdy mu dne 21. 3. 2022 bylo MUDr. Petrem Fischerem z Fakultní nemocnice Plzeň, klinika ortopedie a traumatologie, vystaveno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti číslo: 10311140-2203210061 s uvedením neschopnosti práce od 21.
3. 2022, neboť si cca před týdnem (tj. cca dne 14. 3. 2023) poranil levé zápěstí po pádu na motorce, a na základě tohoto vystaveného rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti tak byla Adamu Kasperovi vyplacena na bankovní účet č.: XY částka nemocenského v celkové výši 67 176 Kč, jenž byla vypočtena ze sjednané měsíční mzdy ve výši 82 500 Kč, kterou si obžalovaný stanovil přesto, že společnost KASPER Trade, s. r. o., neměla od 1. 9. 2021 dostatek vlastních prostředků na úhradu nákladů, výdajů a závazků vzniklých z navýšení mzdových nákladů o hrubou mzdu obžalovaného ve výši 82 500 Kč, přičemž za předpokladu, že by si Adam Kasper jako jednatel spol.
KASPER Trade, s. r. o., nenavýšil mzdu z původní hrubé mzdy 13 350 Kč stanovené na základě mzdového výměru ze dne 3. 9. 2019, byla by mu OSSZ Plzeň – město vyplacena částka ve výši 16 411 Kč, tudíž rozdíl mezi výší skutečně vyplacené částky na nemocenské a výší částky, která by mu byla vyplacena v případě nezvýšení si mzdových nákladů činí 50 765 Kč, České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 – Smíchov způsobil tak škodu ve výši 244 852 Kč.“
2. Za uvedené jednání byl obviněný Adam Kasper odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
3. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 50 (padesáti) denních sazeb ve výši 400 (čtyři sta) Kč, tedy v celkové výměře 20 000 (dvacet tisíc) Kč.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5 – Smíchov, Křížova 1292/25, IČ 00006963, částku ve výši 244 852 Kč.
5. Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 2 T 103/2023 podal obviněný Adam Kasper odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 7 To 213/2024, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
6. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 7 To 213/2024, podal, obviněný Adam Kasper prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Má za to, že v řízení nebyl prokázán jeho úmysl spáchat předmětný trestný čin, nýbrž bylo soudy obou stupňů toliko vycházeno ze subjektivně smyšlených tvrzení, a to zejména v rovině tvrzení o tom, že měl zkreslit informace sdělené ošetřujícímu lékaři, který následně vystavil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, a dále měl uvést v omyl ČSSZ. Obviněný dále uvedl, že se žádný ze soudů nevypořádal s tím, zda z jeho strany vůbec došlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslu. Obviněný také namítl, že je zcela nesprávný závěr, dle kterého měl sdělit ošetřujícímu lékaři zkreslené informace. Obviněný rozhodně zkreslené informace neposkytl, ošetřující lékař je odbornou osobou, která zdravotní stav posuzuje. Pakliže sám lékař vyhodnotil, že zranění je takového rázu, že je na místě vystavit rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, nemůže takové rozhodnutí obviněný zpochybňovat. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem má obviněný za to, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání a aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 7 To 213/2024, a dále aby přikázal Krajskému soudu v Plzni nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem Nejvyššího soudu.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak stanoví § 2 odst. 6 tr.
ř. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní zástupce proto nepovažuje za nutné se těmito námitkami obviněného blíže podrobněji zabývat, přičemž lze v úplnosti odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů.
8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvádí, že relevantní námitky lze v podaném dovolání spatřovat v namítané absenci subjektivní stránky projednávané skutkové podstaty. Přesto obviněný i v těchto bodech toliko rozporuje učiněná skutková zjištění ze strany soudů prvního a druhého stupně. Obviněným namítané absenci subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku tak nelze přisvědčit. Soud prvního stupně, s jehož rozhodnutím se odvolací soud plně ztotožnil, atributy úmyslného zavinění obviněného zcela jednoznačně rozvedl ve skutkové větě svého rozhodnutí, resp. náležitě se jim věnoval taktéž v navazujícím odůvodnění. Právě z okolností vzniku úrazů, zejména pak období, kdy k nim mělo dojít, za současného přihlédnutí ke vzniku pracovních úvazků obviněného a s tímto spojeného potenciálního nároku na výplatu nemocenské dávky, bylo možné dovozovat účelovost postupů obviněného, který si byl vědom nastalé situace, v níž by za normálních okolností na nemocenskou dávku buď nedosáhl vůbec, anebo ne v takovém rozsahu, jako tomu bylo při účelovém nastavení mzdy na částku přesahující 80.000 Kč. V tomto směru se soudy se všemi okolnostmi věci dostatečně vypořádaly, jejich závěry jsou logické, odůvodněné a rozhodnutí obou ve věci činných soudů jsou přezkoumatelná. Zvolená právní kvalifikace podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku byla zvolena přiléhavě. Objektivní stránka citovaného přečinu byla naplněna bez dalšího a prokázaná účelovost jednání obviněného našla odraz ve stránce subjektivní. Kvalifikovaná skutková podstata je poté odůvodněna výší způsobené škody. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k závěru, že dovolání obviněného je v rozsahu, v jakém odpovídá zejména uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jako celek zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
11. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
12. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného Adama Kaspera.
13. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
14. Obviněný bez bližší konkretizace k dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze uvedl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a podstatné důkazy nebyly provedeny. Dodal, že v řízení nebylo postaveno na jisto, v čem přesně měl uvést ČSSZ v omyl, a dále namítl, že je zcela nesprávný závěr, dle kterého měl sdělit ošetřujícímu lékaři zkreslené informace.
15. Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Plzeň-město, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Plzni na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nejedná o rozpor, spadající pod tento dovolací důvod. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného.
Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů zejména. Soudy jasně uvedly, z jakých důkazů vinu obviněného dovozují a jakým způsobem provedené důkazy vzájemně hodnotí. Po vyhodnocení výpovědi obviněného, svědkyně V., která vedla účetnictví společnosti KASPER Trade, s. r. o., znaleckého posudku k ekonomickému stavu společnosti KASPER Trade, s. r. o., jakož i dalších, zejména listinných materiálů, dokumentujících jednak zaměstnanecké a další pracovní poměry obviněného, resp. materiálů týkajících se jeho zdravotního stavu a souvisejících okolností, bylo možné ve věci rozhodnout bez důvodných pochybností.
Nejvyšší soud proto nepovažuje za nutné se dalšími skutkovými námitkami obviněného blíže podrobněji zabývat, přičemž lze v úplnosti odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo proto v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Lze doplnit, že se obviněný svými námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení.
Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném hodnocení důkazů. Další argumentace obviněného stran procesní nepoužitelnosti některých důkazů, jakož i neprovedení důkazů navrhovaných, zůstala bez bližší konkretizace, tudíž na ni ani reagovat nelze.
16. Obviněný Adam Kasper ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že nebyl prokázán jeho úmysl spáchat trestný čin. Má za to, že při absenci úmyslného zavinění nemůže být naplněna skutková podstata přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
18. Přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že v srpnu 2021 přišel obviněný k úrazu, pro který byl dne 20. 8. 2021 ošetřen. Tou dobou nebyl obviněný v pracovním poměru u společnosti Kasper Trade, s. r. o. Pro totožné zranění poté vyhledal dne 22. 9. 2021 lékařské ošetření. Při tomto lékařském ošetření uvedl, že si zranění přivodil 11. 9. 2021 pádem, zatímco v záznamu o úrazu, který byl zaslán OSSZ, bylo jako datum úrazu uvedeno 12. 9. 2021. V lékařské zprávě je dále uvedeno, že dne 13. 9. 2021 byl obviněný ošetřen ALU dlahou v nemocnici u Mulačů, ačkoli žádný takový výkon VZP ČR nemá zaznamenán. Různá data uváděná obviněným, který se k uvedeným skutečnostem nebyl ani schopen vyjádřit, pak svědčí o jejich nepravdivosti. Obviněný následně využil svého zranění a uzavřel dne 31. 8. 2021 pracovní smlouvu, dle které mu vznikl pracovní poměr u společnosti Kasper Trade, s. r. o., a to na pozici manažer s příjmem ve výši 82 500 Kč. Mzda v této výši však, jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví daňová evidence, účetnictví, znalce Ing. Bečky, neodpovídala finanční situaci společnosti. Další pracovní neschopnost obviněného poté trvala od 21. 3. 2022 do 30. 5. 2022, kdy při prvotním ošetření uvedl, že úraz utrpěl cca před týdnem, tedy zřejmě 14. 3. 2022. Toto datum tak v podstatě navazovalo na datum ukončení předchozí pracovní neschopnosti.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že potvrzující nedostatek vlastních finančních prostředků ve společnosti v kontextu s tím, že obviněný uzavřel pracovní poměr na pozici manažera provozu těsně před jeho pracovní neschopností, nemůže vést k jinému přesvědčení, než že obviněný jednal zcela účelově, a to za účelem obohatit se na úkor České správy sociálního zabezpečení tím, že ji uvedl v omyl, že jako manažer pobírá takto vysokou mzdu (82 500 Kč hrubého) a je řádně pojištěný a že v té době utrpěl úraz, který vedl k jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti, v důsledku čehož mu byly vyplaceny nemocenské dávky ve výši 194 087 Kč a následně v důsledků druhého úrazu a následné pracovní neschopnosti mu byly vyplaceny nemocenské dávky ve výši 50 765 Kč. Obviněný jednal rozhodně v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v roce 2021 a 2022 (bod 1. rozsudku) neoprávněně čerpal dávky sociálního pojištění, konkrétně dávku nemocenské jako zaměstnanec obchodní společnosti KASPER Trade, s. r. o., a to přes skutečnost, že úraz si způsobil dříve, než vstoupil do zaměstnaneckého poměru ve své společnosti. Obdobným způsobem obviněný postupoval opětovně v roce 2022 (bod 2. rozsudku), načež po odečtení částky, na kterou by teoreticky měl nárok, byla na vylákaných prostředcích vypočtena škoda ve výši 50.765 Kč. Celkově tak měl obviněný způsobit České správě sociálního zabezpečení škodu ve výši 244.852 Kč. Nelze také přehlédnout, že obviněný ve společnosti pracoval na pozici řidiče od 9. 9. 2019 do konce března 2021, od dubna do srpna 2021 nebylo společností odváděno žádné pojistné a následně byla uzavřena až zmíněná pracovní smlouva, dle které měl od 1. 9. 2021 vykonávat práci manažera provozu. Nejvyšší soud proto konstatuje, že jednání obviněného soudy zcela správně kvalifikovaly jako spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
20. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný Adam Kasper svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
21. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného Adama Kaspera podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 2. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu