4 Tdo 1118/2017-111
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2017 o
dovoláních bývalých obviněných K. T. a O. B., proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016, v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 13/2006, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání bývalého obviněného O. B.
odmítá.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání bývalého obviněného K. T.
odmítá.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2
T 13/2006, bylo ve věci bývalých obviněných K. T. a O. B. rozhodnuto tak, že
(včetně pravopisných chyb a překlepů)
I. Podle § 101 odst. 2, písm. a) tr. zákoníku soud ukládá zabrání věci:
1) 10 ks akcií emitenta společnosti SOLITER, a.s. se sídlem Nádražní 9,
Jablonec Nad Nisou, IČO: 480835, o jmenovité hodnotě 1.000.000,-Kč každá, na
jméno M. K.,
2) 26 ks akcií emitenta společnosti SOLITER, a.s. se sídlem Nádražní 9,
Jablonec Nad Nisou, IČO: 480835, o jmenovité hodnotě 1.000.000,-Kč každá, na
jméno M. N.,
3) 17 ks akcií emitenta společnosti SOLITER, a.s. se sídlem Nádražní 9,
Jablonec Nad Nisou, IČO: 480835, o jmenovité hodnotě 1.000.000,-Kč každá, na
jméno M. K.,
4) 2900 ks akcií emitenta spol. CHEMOPHARMA, a.s. se sídlem Ústí nad
Labem, Jateční 34, IČO: 60278072, o jmenovité hodnotě 100.000,-Kč každá uloženy
v 6-ti ks červených papírových šanonů zapečetěných a označených dle sérií,
5) 1 221 597 ks kmenových akcií společnosti Médeia Bohemia, a.s. IČO:
25281071, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum,
a.s. ve Středisku cenných papírů >1< viz. usnesení státního zástupce VSZ v
Praze ze dne 24.4.2002 č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. § 79c odst. 1 tr. řádu za
užití ust. § 79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 10.5.2002,
6) 8000 ks kmenových akcií společnosti Médeia Bohemia, a.s. IČO:
25281071, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum,
a.s. IČO: 60917601, ve Středisku cenných papírů >2< , viz usnesení státního
zástupce VSZ v Praze ze dne 24.4.200, č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. § 79c
odst. 1 tr. řádu za užití ust. § 79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci
dne 10.5.2002,
Finančních prostředků zajištěných pravomocnými usneseními policejního orgánu a
státního zástupce, a to včetně přírůstků (§ 79a odst. 1, § 79a odst. 2 tr.
řádu):
- usnesením Policie ČR ze dne 05.04.2002, č.j. OKH-495-/10-2002
zajištěných na účtech ČSOB a.s., Praha 1, Na Příkopě 14, jejichž majitelem byla
a.s. KTP Quantum, Lázeňská 373, Náchod, IČ 609 17 601:
o číslo účtu ve výši 45.000.000,-- Kč,
o číslo účtu ve výši 51.221,-- Kč,
o číslo účtu ve výši 153.736,-- Kč,
o číslo účtu ve výši 449.992,-- Kč,
o číslo účtu ve výši 509.956,-- Kč.
- usnesením Policie ČR ze dne 05.04.2002, č.j. OKH-495-/10-2002
zajištěných na účtu GE Capital Bank, Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, pobočka
Náchod, Tyršova 59, jejichž majitelem byla a.s. KTP Quantum, Lázeňská 373,
Náchod, IČ 609 17 601:
o číslo účtu ve výši 4.294.121,-- Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 05.04.2002, č.j. OKH-495-/10-2002
zajištěných na účtu České spořitelny a.s., Praha 1, Na Příkopě 29, pobočka
Náchod, Karlovo náměstí 179, jejichž majitelem byla a.s. KTP Quantum, Lázeňská
373, Náchod, IČ 609 17 601:
o číslo účtu ve výši 6.327.556,-- Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 08.04.2002, č.j. OKH-495-/10-2002
zajištěných na účtu ČSOB a.s., Praha 1, Na Příkopě 14, jejichž majitelem byla
a.s. KTP Quantum, Lázeňská 373, Náchod, IČ 609 17 601:
o číslo účtu ve výši 46.803.748,-- Kč,
- usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 31.07.2002,
č.j. 2VZv 7/2002-559, zajištěných na účtu GE Capital Bank a.s., se sídlem
Hybernská 18, Praha 1, pobočka Náchod, Tyršova 59, jejichž majitelem byla
společnost Quantum Praha a.s., IČ 250 87 401, se sídlem Praha 3, Prokopova
15/148:
o číslo účtu ve výši 254.590,65 Kč,
- usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 05.08.2002,
č.j. 2VZv 7/2002-625, zajištěných na účtu ČSOB a.s., se sídlem Na Příkopě
854/14, Praha 1, jejichž majitelem byla společnost KTP Quantum, a.s., IČ 609 17
601, se sídlem Náchod, Lázeňská 373:
o číslo účtu ve výši 51.325,80 Kč,
o číslo účtu ve výši 50.646.742,97 Kč,
Cenných papírů, které byly usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze
ze dne 24.04.2002, č.j. 4VZn 44/2002 dle § 79c odst. 1, § 79a odst. 1 tr. řádu,
zajištěny na účtech úpadce společnosti KTP Quantum a.s., Lázeňská 373, Náchod,
IČ 609 17 601, vedených ve Středisku pro cenné papíry, Rybná 14, Praha 1, na
účtech
II. Podle § 101 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku soud ukládá zabrání věci,
a to částky:
- 48.583,71 EUR, což je výtěžek soudní dražby, která byla uskutečněna
na základě výkonu přednostního práva společnosti Deutsche Bank, S.A.,
váznoucího na nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, uložených na účtu
soudních vkladů Soudu prvního stupně č. 5, Campo internacional de Maspalomas,
Parcela 33, San Bartolomé de Tirajana,
- 26.000 EUR, což je zůstatek na účtu vedeného na jméno K. T. u Deutsche
Bank, S.A.,
III. Podle § 101 odst. 2, písm. a) tr. zákoníku a contrario se zamítá
návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 8VZv
5/2009, na zabrání:
1) 3 ks kmenových akcií na majitele společnost Quantum Praha, a.s., IČO:
25087401, Letenská 1, Praha 1 o jmenovité hodnotě 5.000,-Kč každá, vydané dne
31. 10. 1996,
2) 7 ks kmenových akcií na majitele spol. Quantum Praha,a.s., IČO:
25087401, Malá Štuparská 1, Praha 1 ve formě hromadné listiny nahrazující 10 ks
o jmenovité hodnotě 5.000,-Kč každá, vydané dne 27. 10. 1997,
3) 96 ks kmenových akcií na majitele spol. Quantum Praha,a.s., IČO:
25087401, Malá Štuparská 1, Praha 1 ve formě hromadné listiny nahrazující 100
ks o jmenovité hodnotě 5.000,-Kč každá, vydané dne 27. 10. 1997,
4) 65 938 ks kmenových akcií společnosti IP banka, a.s. IČO: 45316619,
každá v nominální hodnotě 100,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum, a.s., IČO:
60917601, ve Středisku cenných papírů >3< č. : 100 201 583 106, viz usnesení
státního zástupce VSZ v Praze ze dne 24.4.200, č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. §
79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. § 79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní
moci dne 10.5.2002,
5) 23 000 ks. kmenových akcií společnosti Unipetrol, a.s. IČO: 61672190,
každá v nominální hodnotě 100,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum, a.s. ,
IČO: 60917601, ve Středisku cenných papírů, viz usnesení státního zástupce VSZ
v Praze ze dne 24.4.2002, č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. § 79c odst. 1 tr. řádu
za užití ust. § 79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 10.5.2002,
6) 20 000 ks. kmenových akcií společnosti Unipetrol, a.s. IČO: 61672190,
každá v nominální hodnotě 100,- Kč., na majetkovém účtu KTP Quantum, a.s. ve
Středisku cenných papírů viz usnesení státního zástupce VSZ v Praze ze dne
24.4.2002 č.j. 4 Vzn 44/2001-18 dle ust. § 79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. §
79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci dne 10.5.2002,
7) 299 062 ks. kmenových akcií, společnosti Léčebné lázně Jáchymov,
a.s., IČO : 45359229, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na majetkovém účtu
společnosti Invest Kapa, a.s., IČ: 35734426 (dle Obchodného registra Slovenské
republiky, viz náhradní identifikační číslo přidělené Střediskem cenných
papírů), viz usnesení policejního orgánu ze dne 27.8.2002 č.j. :
OKH-495-95/10-2002 dle ust. § 79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. § 79a odst. 1
tr. řádu, které nabylo právní moci dne 5.12.2002,
8) 39 471 ks. kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Bohdaneč, a.s.,
IČO:47452421, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na majetkovém účtu Médeia
Bohemia, a.s. IČO: 25281071, ve Středisku cenných papírů >4< , viz usnesení
policejního orgánu ze dne 27.8.2002 č.j. OKH-495-95/10-2002 dle ust. § 79c
odst. 1 tr. řádu za užití ust. § 79a odst. 1 tr. řádu, které nabylo právní moci
dne 5.12.2002,
9) 79 281 ks. kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Teplice nad
Bečvou, a.s., IČO: 45192570, každá v nominální hodnotě 1000,- Kč., na
majetkovém účtu Médeia Bohemia, a.s. IČO: 25281071, ve Středisku cenných papírů
>5< , viz usnesení policejního orgánu ze dne 27.8.2002 č.j. :
OKH-495-95/10-2002 dle ust. § 79c odst. 1 tr. řádu za užití ust. § 79a odst. 1
tr. řádu, které nabylo právní moci dne 5.12.2002,
10) 15 ks akcií na majitele společnost BRANO-ATESO, a.s., se sídlem
Jablonec nad Nisou, nám. Boženy Němcové 1, IČO: 44569602 ve jmenovité hodnotě
1.000,-Kč,
11) 1 ks hromadná listina TRITEZ Náchod, a.s., Lázeňská 373, IČO:
25284622, nahrazující kmenové akcie na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč
každá,
12) 1 ks hromadná listina TRITEZ Náchod,a.s., Mlýnská 189,nahrazující
1966 ks akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
13) 4 ks akcií na majitele emitenta spol. MONTAS,a.s. Říční 433, Hradec
Králové ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč každá,
14) 1 ks hromadné akcie nahrazující 5 ks akcií na majitele spol.
MONTAS,a.s. Říční 433, Hradec Králové ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč každá,
15) 40 ks akcií na majitele spol. A+A Finance, Třemošnice ve jmenovité
hodnotě 900,-Kč každá,
16) 2 ks akcií na majitele spol. Hotel Esplanade Praha a.s.,
Washingtonova 19, Praha 1 ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč každá,
17) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČSAD Ostrava,a.s., se sídlem
Vítkovická 2, Moravská Ostrava ve jmenovité hodnotě 50.000,-Kč, která zahrnuje
50 ks akcií, každá o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
18) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČSAD Ostrava,a.s., se sídlem
Vítkovická 2, Moravská Ostrava ve jmenovité hodnotě 10.000,-Kč, která zahrnuje
10 ks akcií, každá o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
19) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČSAD Ostrava,a.s., se sídlem
Vítkovická 2, Moravská Ostrava ve jmenovité hodnotě 10.000,-Kč, která zahrnuje
10 ks akcií, každá o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
20) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČZ Strakonice,a.s., Tovární
202, Strakonice v celkové jmenovité hodnotě 10 ks akcií na majitele po
1.000,-Kč,
21) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČZ Strakonice,a.s., Tovární
202, Strakonice v celkové jmenovité hodnotě 10 ks akcií na majitele po
1.000,-Kč,
22) 1 ks hromadné akcie na majitele spol. ČZ Strakonice, a.s., Tovární
202, Strakonice v celkové jmenovité hodnotě 10 ks akcií na majitele po
1.000,-Kč,
23) 60 ks akcií emitenta ČSAD Brno holding, a.s., Opuštěná 4, Brno na
jméno KTP Quantum, a.s. s omezenou převoditelností o jmenovité hodnotě
1.000,-Kč,
24) 6 ks akcií na majitele spol. Sklárny Kavalier, a.s., se sídlem
Sklářská 359, Sázava, okr. Benešov o jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
25) 28 ks akcií spol. Sellier & Bellot, a.s., Vlašim, Lidická 667, IČO:
45147523 na majitele ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
26) 18 ks kmenových akcií na majitele spol. Lovochemie, a.s., se sídlem
Terezínská 147, IČO: 49100262 ve jmenovité hodnotě 1.000,-Kč,
Finančních prostředků zajištěných pravomocnými usneseními policejního orgánu a
státního zástupce, a to včetně přírůstků (§ 79a odst. 1, § 79a odst. 2 tr.
řádu):
- usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 05.08.2002,
č.j. 8VZv 7/2002-625, vedených u:
o ČSOB a.s., se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Léčebné
lázně Jáchymov, a.s., T.G. Masaryka 415, Jáchymov, IČ 45359229:
§ číslo účtu ve výši 357.816,- Kč,
§ číslo účtu ve výši 2.585,93 Kč,
§ číslo účtu ve výši 335,66 USD,
§ číslo účtu ve výši 14,90 EUR,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Lázně Teplice
nad Bečvou a.s., se sídlem Teplice nad Bečvou čp. 63, IČ 451 92 570:
§ číslo účtu ve výši 7.141.149,22 Kč,
o ČSOB, se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Develop,
a.s. v likvidaci, Hradec Králové, Chelčického 328/18, IČ 256 86 372:
§ číslo účtu ve výši 7.697,40 Kč,
§ číslo účtu ve výši 13.000,-- Kč,
§ číslo účtu ve výši 32.574,64 Kč,
§ číslo účtu ve výši 3.818,59 Kč,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu InSoft
s.r.o., se sídlem Náchod, Lázeňská 373/ IČ 642 56 855:
§ číslo účtu ve výši 512.533,29 Kč,
§ číslo účtu ve výši 61.936,65 Kč,
§ číslo účtu ve výši 20.201,06 Kč,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu TRITEZ Náchod
a.s., se sídlem Náchod, Lázeňská 373, IČ 252 84 622:
§ číslo účtu ve výši 5.301,13 Kč,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Agentura TNT,
s.r.o., se sídlem Náchod, Lázeňská 373, IČ 647 91 874:
§ číslo účtu ve výši 301.762,27 Kč,
o ČSOB se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, majitele účtu Medeia
Bohemia a.s., se sídlem Lázně Bohdaneč, Masarykovo náměstí 6, IČ 252 81 071:
§ číslo účtu ve výši 7.676,24 Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 25.08.2002, č.j. OKH-495-96/10-2002,
vedených u:
o Komerční banky a.s., se sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, majitele účtu
K. M.:
§ číslo účtu ve výši 80.000,-- Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 19.09.2002, č.j. OKH-495-107/10-2002,
vedených u:
o Komerční banky a.s., se sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, majitele účtu
S. M.,
§ číslo účtu ve výši 33.500,-- Kč,
- usnesením Policie ČR ze dne 27.08.2002, č.j. OKH-495-95/10-2002, jímž
byly zajištěny zaknihované cenné papíry eminentů:
1) Lázně Teplice nad Bečvou, IČ 451 90 570,
2) Léčebné lázně Bohdaneč, a.s., IČ 474 52 421,
3) Léčebné lázně Jáchymov, IČ 453 59 229, v počtu 299.062 ks, vedených
ve Středisku cenných papírů Praha na účtech společností Quantum Praha, a.s.,
malá Štuparská 1, IČ 250 874 01, zejména na účtu číslo, Médeia Bohemia a.s.,
Masarykovo náměstí 6, Lázně Bohdaneč, IČ 252 91 071, zejména na účtu a
společnosti Invest Kapa, a.s., zejména na účtu,
IV. Podle § 101 odst. 1 , písm. a) tr. zákoníku a contrario se zamítá
návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 03.01.2013, sp. zn. 8VZv
5/2009, na zabrání podílu bývalého obviněného O. B. na společných částech domu
a pozemku číslo, budova J. včetně parcel a zastavěné plochy a nádvoří v obci
J., KÚ J., o nichž bylo rozhodnuto usnesením státního zástupce ze dne
06.06.2009, č.j. 2VZv 7/2002-301.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T
13/2006, podali bývalí obvinění K. T., O. B., státní zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze, správce konkurzní podstaty společnosti KTP Quantum, a.
s. a Garanční fond obchodníků s cennými papíry stížnosti, o kterých rozhodl
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016, tak, že
podle § 149 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. ř. napadené usnesení zrušil ve
výroku pod bodem I., jímž bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku o zabrání věci, a to finančních prostředků zajištěných
usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002 na účtech ČSOB, a. s., jejichž majitelem
byla KTP Quantum, a. s.,
č. účtu ve výši 45.000.000,- Kč
č. účtu ve výši 51.221,- Kč
č. účtu ve výši 153.736,- Kč
č. účtu ve výši 449.992,-Kč
č. účtu ve výši 509.956,- Kč,
usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002 zajištěných na účtu GE Capital Bank, a.
s., jehož majitelem byla KTP Quantum, a. s.,
č. účtu ve výši 4.294.121,- Kč,
usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002 zajištěných na účtu České spořitelny, a.
s., jehož majitelem byla KTP Quantum, a. s. ,
č. účtu ve výši 6.327.556,- Kč,
usnesením Policie ČR ze dne 8.4.2002 zajištěných na účtu ČSOB, a. s., jehož
majitelem byla KTP Quantum, a. s.,
č. účtu ve výši 46.803.748,- Kč,
usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 31.7.2002 zajištěných
na účtu GE Capital Bank, a. s., jehož majitelem byla Quantum Praha, a. s.,
č. účtu ve výši 254.590,65 Kč,
usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5.8.2002 zajištěných
na účtu ČSOB, a. s., jehož majitelem byla KTP Quantum, a. s.,
č. účtu ve výši 51.325,80 Kč,
č. účtu ve výši 50.646.742,97 Kč
a znovu se rozhodl tak, že se podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku ve
znění novely zák. č. 55/2017 Sb., ukládá oběma bývalým obviněným K. T. a O. B.
zabrání věci, a to finančních prostředků
zajištěných usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002, č.j. OKH-495-/10-2002 na účtu
GE Capital Bank, Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, pobočka Náchod, Tyršova 59 (nyní
MONETA Money Bank, a. s.), jehož majitelem byla KTP Quantum, a. s., Lázeňská
373, Náchod, IČ 609 17 601,
číslo účtu ve výši 4.327.607,13 Kč,
zajištěných usnesením Policie ČR ze dne 5.4.2002, č.j. OKH-495-/10-2002,
usnesením Policie ČR ze dne 8.4.2002, č.j. OKH-495-/10-2002 a usnesením
Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5.8.2002, č.j. 2 VZv 7/2002-625
na účtech ČSOB, a. s., se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, jejichž
majitelem byla KTP Quantum, a. s.
č. účtu ve výši 51.839,82 Kč,
č. účtu ve výši 50.659.057,93 Kč,
přičemž pokud jde o výrok o zabrání finančních prostředků zajištěných usnesením
Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 31.7.2002, č.j. 2 VZv
7/2002-559 na účtu GE Capital Bank, a. s., jehož majitelem byla společnost
Quantum Praha, a. s., IČ 250 87 401, se sídlem Praha 3, Prokopova 15/148,
číslo účtu ve výši 254.590,65 Kč
Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Dále napadené usnesení zrušil ve výroku pod bodem I., jímž bylo podle § 101
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věci
cenných papírů, které byly usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze
ze dne 24.4.2002 zajištěny na 4 účtech úpadce společnosti KTP Quantum, a. s.
vedených ve Středisku pro cenné papíry na účtech číslo:
a Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Dále napadené usnesení zrušil ve výroku pod bodem III. 1), 2), 3), jímž byl
podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a contrario zamítnut návrh Vrchního
státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 1. 2013 na zabrání 3 kusů a 7 kusů a
96 kusů kmenových akcií Quantum Praha, a. s., a Krajskému soudu v Hradci
Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl,
ve výroku pod bodem III). 7), 8), 9), jímž byl podle § 101 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku a contrario zamítnut návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze ze
dne 3. 1. 2013 na zabrání
299 062 kusů kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Jáchymov, a. s.
na majetkovém účtu společnosti Invest Kapa, a. s., zajištěných usnesením
policejního orgánu ze dne 27. 8. 2002,
39 471 kusů kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Bohdaneč, a. s.
na majetkovém účtu Médeia Bohemia, a. s., zajištěných usnesením policejního
orgánu ze dne 27. 8. 2002,
79 281 kusů kmenových akcií společnosti Léčebné lázně Teplice nad
Bečvou, a. s. na majetkovém účtu Médeia Bohemia, a. s., zajištěných usnesením
policejního orgánu ze dne 27. 8. 2002, a Krajskému soudu v Hradci Králové
uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl
a dále ve výroku pod bodem III., jímž byl podle § 101 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku a contrario zamítnut návrh Vrchního státního zastupitelství v
Praze ze dne 3. 1. 2013 na zabrání zaknihovaných cenných papírů zajištěných na
základě usnesení Policie ČR ze dne 27. 8. 2002, emitentů
1) Lázně Teplice nad Bečvou
2) Léčebné Lázně Bohdaneč
3) Léčebné Lázně Jáchymov v počtu 299 062 kusů
vedených ve Středisku cenných papírů Praha na účtech společností Quantum Praha,
a. s., zejména na účtech
a Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Jinak zůstalo napadené usnesení nedotčeno.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016,
podali následně bývalí obvinění K. T. a O. B. prostřednictvím svých obhájců
dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Bývalý obviněný O. B. ve svém dovolání především uplatnil důvod dovolání podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uvedl, že tento dovolací důvod spočívá
v objektivně zjištěném extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými
zjištěními soudů. V rámci dovolání obsáhle rekapituloval trestní věc včetně
rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. Dále uvedl, že závěr o zabrání věci,
tj. finančních prostředků obviněným K. T. a O. B., které jsou v držbě na
vlastním účtu jiné osoby, je nesprávný a nemá oporu ve zjištěném skutkovém
stavu. Právní závěr Vrchního soudu v Praze o vlastnictví finančních prostředků
složených na bankovním účtu společnosti obviněným O. B. je tedy v rozporu se
zjištěným skutkovým stavem. Rovněž uvedl, že žádné finanční prostředky „na účtu
společnosti“ nevlastnil a že „nikdy nebyl vlastník žádného majetkového podílu v
jakékoliv společnosti ztotožněné s předmětnou trestní věcí, tedy ani akcií
společnosti KPT Quantum, a. s.“. Na závěr opět uvedl, že tvrzení Vrchního soudu
v Praze o protiprávnosti jednání obviněného O. B. postrádá jakýkoli základ a
oporu ve zjištěném skutkovém stavu, soudy obou stupňů zcela ignorovaly ta
zjištění či svědecké výpovědi, použitelné ve prospěch obviněného O. B.
Chybějící prokázání protiprávnosti jednání obviněného O. B. je pak zpochybněním
důvodnosti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zabrání věci, jak je uvedeno ve
výroku tohoto soudu. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství mimo jiné bývalý obviněný O. B. uvedl, že se ztotožňuje s jeho
názorem o aplikaci ustanovení § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bývalý obviněný K. T. v dovolání namítl, že soud ve svém rozhodnutí cituje
závěry znaleckého posudku a uvádí, že tyto závěry znaleckého posudku v
návaznosti na další důkazy shromážděné v rámci přípravného řízení stačily
krajskému soudu k posouzení otázky protiprávnosti. To dle názoru dovolatele
svědčí o nesprávnosti a nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Další nezákonnost
spatřuje ve výslechu zpracovatele posudku, přičemž tento výslech pokládá za
nepřípustný. Rovněž uvedl, že v daném řízení, které je vedeno po zastavení
trestního stíhání, „platí striktní zákaz jakéhokoliv doplňování dokazování“,
neboť tento postup není v souladu se zákonem. Dále uvedl, že na základě důkazů
opatřených před rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové o zastavení
trestního stíhání, které je možné v řízení o zabrání věci použít, nelze dospět
k závěru, že skutek popsaný ve výroku obžaloby ze dne 20. 2. 2012 je trestným
činem. V této souvislosti vyjádřil názor, že jednání bývalých obviněných
popsané ve výroku obžaloby nevykazuje znaky trestného činu podvodu podle § 209
tr. zákoníku ani jiného trestného činu. Tato skutečnost vylučuje přípustnost
rozhodnutí o zabrání věci či jiných majetkových hodnot podle § 101 odst. 1
písm. a), b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení by bylo možno tyto věci nebo
jiné majetkové hodnoty zabrat, jen pokud by náležely pachateli trestného činu.
Obvinění nikdy s penězi poškozených ani s akciemi, které za ně byly nakoupeny,
nedisponovali jako jejich vlastníci či majitelé. Dovolatel rovněž v dovolání
namítl, že s obchodováním s akciemi je vždy spojeno riziko hospodářské ztráty.
Z uvedených důvodů bývalý obviněný závěrem svého mimořádného opravného
prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby přikázal
Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bývalý obviněný K. T. podáním ze dne 1. 12. 2017 své dovolání doplnil. V rámci
doplnění dovolání namítl, že v daném případě nelze vůbec rozhodnout o zabrání
věci dle ustanovení § 101 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, neboť zákonnou
podmínkou je kvalifikovaný závěr, že se stal vytýkaný skutek, má všechny znaky
trestného činu a spáchala jej konkrétní osoba. Dovolatel uvedl, že pokud v
daném případě věc nebyla projednána senátem Krajského soudu v Hradci Králové v
hlavním líčení, kde by byly procesním způsobem provedeny důkazy a kde by se
mohl k provedeným důkazům vyjadřovat a navrhovat důkazy vlastní, považuje za
flagrantní porušení presumpce neviny a ústavního práva na spravedlivý proces a
na obhajobu, aby soud bez konání hlavního líčení posoudil jako prejudiciální
otázku, zda se skutek stal, zda má všechny znaky trestného činu a zda byl
spáchán konkrétní osobou. Rovněž uvedl, že porušení ústavních práv je současně
nesprávným právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z uvedených důvodů bývalý obviněný závěrem svého mimořádného opravného
prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby přikázal
Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k
dovoláním bývalých obviněných K. T. a O. B. se vyjádřil. Ve svém vyjádření
stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání jsou
podána proti usnesení Vrchního soudu v Praze jakožto soudu stížnostního a jsou
formálně založena na důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v případě
dovolatele B. i na důvodu podle písm. d) citovaného ustanovení. Považuje za
potřebné vyjasnit, jaké části kterých rozhodnutí dovolatelé vlastně napadají a
zda jsou k tomu vůbec aktivně legitimováni.
Jestliže tedy existuje shoda mezi dovolateli i soudy, že nebyli dovolatelé
vlastníky zabíraných věcí, lze si stěží představit, že by se jich zabrání
takových věcí bezprostředně dotýkalo ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.,
podle něhož je obviněný oprávněn podat dovolání pouze pro nesprávnost toho
výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Samotní dovolatelé neuvádějí, zda a
jakým způsobem se jich bezprostředně dotýká zabrání věcí náležejících jiným
vlastníkům. V tomto směru mu nepřísluší jakkoliv spekulovat.
K tomu dodává, že podle dostupné judikatury se dovolání obviněných proti
zabrání věcí vlastněných jinými osobami, tedy proti zabrání věci podle § 101
odst. 2 tr. zákoníku ve znění do 17. 3. 2017, nevyskytují. Nejvyšší soud proto
takové věci dosud judikoval pouze na základě stížnosti pro porušení zákona (viz
např. sp. zn. 3 Tz 96/2012 a 6 Tz 9/2016), nikoliv na základě dovolání.
Ze všech uvedených důvodů má za to, že dovolání dovolatele B. bylo podáno
osobou neoprávněnou, neboť napadené výroky se ho bezprostředně nedotýkají.
Proto by mělo být toto dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Pouze z opatrnosti poznamenává, že i kdyby snad tento dovolatel k podání
dovolání oprávněn byl, jeho námitky by byly zjevně neopodstatněné. Jím tvrzený
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je sám o sobě nepřiléhavý –
usnesení by bylo možno napadnout za užití dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. j) tr. ř. Avšak ani tento dovolací důvod naplněn nebyl, neboť pro
uložení ochranného opatření zabrání věci byly splněny všechny podmínky, jak je
patrno z níže uvedených podrobných odůvodnění soudních rozhodnutí.
Dovolání dovolatele T. považuje z týchž důvodů za dílem podané osobou
neoprávněnou, pokud se jedná o propadnutí věcí, které nevlastnil. Jedinými
věcmi, které uvedený dovolatel podle výroku a odůvodnění napadeného usnesení
prokazatelně vlastnil, byly věci uvedené v bodu II. výroku usnesení nalézacího
soudu. K argumentaci tohoto dovolatele konstatuje, že jeho dovolání je
obdobného obsahu jako jeho předchozí obhajoba před nalézacím soudem i jako jeho
stížnost ze dne 6. 6. 2016. Námitky tohoto dovolatele směřují především do
skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem při rozhodování o zabrání věci.
S podstatou těchto námitek se přitom obsáhle a přesvědčivě vypořádaly oba soudy
v odůvodnění svých rozhodnutí. S argumentací soudů se ztotožňuje. K jeho
tvrzení na str. 5 dovolání, že po zastavení trestního stíhání „platí striktní
zákaz jakéhokoliv doplňování dokazování“, se nemohl blíže vyjádřit, neboť
dovolatel k tomuto tvrzení neuvádí žádnou argumentaci, a to ani žádným právním
předpisem či nějakou judikaturou – českou či evropskou. Pokud dovolatel na str.
8 svého dovolání namítá, že s obchodováním s akciemi je vždy spojeno riziko
ztráty, pak soudy dostatečně objasnily, že podstatou trestné činnosti
dovolatele bylo nikoliv, že by snad klientům zamlčovali běžná a očekávatelná
„rizika z obchodování“, nýbrž že jim zamlčovali zcela neočekávatelná rizika
plynoucí z neschopnosti předlužené společnosti v takovém obchodování
pokračovat.
Shrnuje, že konkrétní důvody uvedené dovolatelem zjevně neodpovídají důvodům
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel nenamítá
nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
Neodpovídají ovšem ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.,
který by jinak byl přiléhavý. Všechny podmínky pro uložení ochranného opatření
zabrání věci byly totiž splněny, jak je patrno z již zmíněných podrobných
odůvodnění soudních rozhodnutí. Shrnuje, že pouze dovolatel T. je osobou
oprávněnou podat proti napadenému usnesení dovolání, ovšem pouze pokud jím byla
zamítnuta jeho stížnost proti výroku v bodu II. usnesení nalézacího soudu. Toto
jeho dovolání je však zjevně neopodstatněné. Dovolatel B. k podání dovolání
oprávněn není, neboť napadená rozhodnutí se jeho majetku netýkají.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
dovolání O. B. odmítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou, a aby podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání K. T. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně
neopodstatněné.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou
výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána oprávněnou osobou a včas, zda
mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Nejvyšší soud po porovnání obsahu obou výše uvedených usnesení shledal, že
stížnostní soud rozhodnutí soudu prvního stupně dílem potvrdil a dílem zrušil.
Ve zrušených částech pak dílem sám rozhodl a dílem uložil soudu prvního stupně,
aby o věci znovu jednal a rozhodl. Lze proto dovodit, že v současné době
existuje rozhodnutí o zabrání věci v následujícím rozsahu:
1. Zabrání věci soudem prvního stupně podle § 101 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku, ve znění do 17. 3. 2017, tedy věcí nenáležejících žádnému z pachatelů
[bod I. odstavce 1)–6) usnesení soudu prvního stupně, potvrzené v této části
soudem druhého stupně].
2. Zabrání věci soudem druhého stupně podle § 101 odst. 2 písm. e) tr.
zákoníku, ve znění od 17. 3. 2017, tedy rovněž věcí nenáležejících žádnému z
pachatelů (tři následné neoznačené odrážky pod bodem I. usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006 (str. 2-3, s
částkami 4.327.607,13 Kč, 51.839,82 Kč a 50.659.057,93 Kč nově stanovenými
soudem druhého stupně).
3. Zabrání věci soudem prvního stupně podle § 101 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku, ve znění do 17. 3. 2017, tedy věcí náležejících dovolateli K. T. (bod
II. usnesení soudu prvního stupně, potvrzený v této části soudem druhého
stupně).
Z výše uvedeného je zřejmé, že pod body 1. a 2. shora uvedenými byly zabrány
pouze akcie různých emitentů bez uvedení vlastníka nebo finanční prostředky,
jejichž majitelem byla a. s. KPT Quantum, přičemž oba dovolatelé v rámci svých
dovolání vlastnictví takových věcí odmítají.
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To
51/2016, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h)
tr. ř.
V případě dovolání bývalého obviněného O. B. Nejvyšší soud především zjišťoval,
zda splňuje procesní předpoklady pro meritorní přezkoumání napadeného
rozhodnutí odvolacího soudu na podkladě tímto subjektem podaného dovolání.
Zjistil přitom, že tyto podmínky splněny nebyly, protože dovolání bylo podáno
osobou neoprávněnou.
Z ustanovení § 265d tř. ř. vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný
prostředek proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé je k dispozici
pouze dvěma stranám trestního řízení. Podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. a)
tr. ř. jej může podat nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního
státního zástupce, anebo i bez takového návrhu, pro nesprávnost kteréhokoli
výroku soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dále je podle § 265d
odst. 1 písm. b) tr. ř. může podat obviněný (fyzická nebo právnická osoba) pro
nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Bývalý obviněný O. B. však není osobou oprávněnou napadat usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 To 51/2016, ve výroku o
uložení ochranného opatření zabrání věci, neboť argumentace bývalého obviněného
obsažená v dovolání nesměřuje proti výroku rozhodnutí soudu, který se
obviněného bezprostředně dotýká. Předmětné akcie různých emitentů, příp.
finanční prostředky totiž nenáleží bývalému obviněnému, ale jedná se o věci, u
nichž není uveden vlastník, případně jejich vlastníkem byla společnost KPT
Quantum a. s. Pokud se tedy výrok o uložení ochranného opatření netýká přímo
obviněného, není obviněný oprávněn podat proti tomuto výroku dovolání. Bývalý
obviněný O. B. v rámci dovolání nijak nespecifikoval a nekonkretizoval, jakým
způsobem se ho bezprostředně dotýká zabrání věcí náležejících jiným vlastníkům.
Dovolání podané bývalým obviněným O. B. je tedy nutno odmítnout jako dovolání
podané osobou neoprávněnou podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Ohledně dovolání bývalého obviněného K. T. a splnění procesních předpokladů pro
meritorní přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu na podkladě
podaného dovolání, lze uvést následující. Jak již bylo uvedeno výše, obviněný
je (obecně vzato) osobou oprávněnou k podání dovolání. Současně je však nutno
zdůraznit, že podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. může obviněný podat dovolání
toliko pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká. V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje, že argumentace bývalého
obviněného K. T. obsažená v dovolání zčásti nesměřuje proti výroku rozhodnutí
soudu, který se obviněného bezprostředně dotýká (ta část týkající se rozhodnutí
o zabrání věcí ohledně věcí, u nichž není uveden vlastník, případně jejich
vlastníkem byla společnost KPT Quantum a. s.). Věcmi, jejichž prokazatelným
vlastníkem byl bývalý obviněný K. T., totiž byly věci specifikované pouze v
bodu II. výroku usnesení soudu prvního stupně, který se tedy obviněného
bezprostředně dotýká.
Co se týká dovolání podaného ohledně bodu II. výroku usnesení soudu prvního
stupně, zde je již nutno považovat bývalého obviněného za osobu oprávněnou.
Toto dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1
tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §
265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě
určeném ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp.
konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v
předmětném zákonném ustanovení.
Bývalý obviněný K. T. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno
namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho
právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o
vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže
odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení
nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle
§ 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se
zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající
se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod.
nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že
většina námitek uváděných bývalým obviněným v dovolání byla již uplatňována v
předchozích stadiích trestního řízení i v jeho stížnosti, a jak soud prvního
stupně, tak i stížnostní soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění
svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání
opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního
stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a
správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl
Nejvyšší soud i v případě bývalého obviněného K. T.
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky bývalého obviněného K. T.
vztažené k citovanému dovolacímu důvodu směřují ve své podstatě primárně právě
do oblasti procesní a skutkové. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že bývalý
obviněný do značné míry pomíjí podstatu relevantních skutkových zjištění
učiněných nalézacím soudem při rozhodování o zabrání věci, ve své argumentaci
vychází z vlastní verze skutkového stavu věci a soudům nižších stupňů vytýká
nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadné skutkové závěry. Právě z této
skutkové argumentace a odkazu na zachování práva na spravedlivý proces vyvozuje
závěr o existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím,
že nenaplnil znaky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, resp. že
tato právní kvalifikace jeho údajného jednání nemá oporu v provedeném
dokazování. Tímto ovšem nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné
nesprávné hmotněprávní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Taková
argumentace se totiž vůbec netýká otázek hmotného práva, jehož posuzování je
podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale bývalý obviněný jejím
prostřednictvím jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a
vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů. Přitom bývalý obviněný v
dovolání předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje včetně své účasti na
něm, a to na podkladě svých hodnotících úvah týkajících se zejména znaleckého
posudku.
Dále je třeba podotknout, že k této problematice se velmi podrobně a výstižně
vyjádřily soudy obou stupňů, především Vrchní soud v Praze (str. 42 a násl.
usnesení). Nejvyšší soud se s hodnocením stížnostního soudu plně ztotožňuje.
Bývalý obviněný v rámci dovolání namítl, že v řízení, které je vedeno po
zastavení trestního stíhání „platí striktní zákaz jakéhokoliv doplňování
dokazování“, neboť tento postup není v souladu se zákonem, avšak neuvedl žádnou
bližší argumentaci, z hlediska které by mohl Nejvyšší soud přezkoumat důvodnost
uvedené námitky.
K námitce dovolatele, že s obchodováním s akciemi je vždy spojeno riziko
hospodářské ztráty, lze uvést, že soudy byla dostatečně objasněna podstata
trestné činnosti dovolatele, a to, že klientům zamlčovali zcela neočekávatelná
rizika plynoucí z neschopnosti předlužené společnosti v takovém obchodování s
akciemi pokračovat. Respektive, že jim zamlčovali to, že systém takzvaného
produktu SÚSA je pyramidovou strukturou a je tudíž mnohem rizikovější, než
běžně obchodování s akciemi (které bývá spojeno s jistým rizikem).
O extrémní rozpor (nesoulad) se jedná zejména tehdy, když skutková zjištění
postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů
nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich
hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem
provedených důkazů. V daných souvislostech lze dále poznamenat, že Ústavní soud
v řadě svých rozhodnutí uvedl, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění
jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy
náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní
závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak
dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (viz např. sp. zn.
I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 601/07). V kontextu uvedeného je namístě
zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění
jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům
přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich
hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Skutková
zjištění mají své obsahové zakotvení v provedených důkazech, jak na to soudy
nižších stupňů poukázaly ve svých rozhodnutích. O extrémní rozpor se tedy v
daném případě nejedná.
Je třeba podotknout, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
nelze podřadit námitku bývalého obviněného K. T. směřující proti výroku o
ochranném opatření - zabrání věci. Výrok o ochranném opatření je totiž možno
napadat nikoli v rámci uvedeného dovolacího důvodu, nýbrž pouze v rámci
speciálně k tomu určeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr.
ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření,
aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Tento dovolací
důvod však bývalý obviněný ve svém dovolání neuplatnil. V této souvislosti lze
podotknout, že bývalým obviněným uvedené argumenty by nenaplnily ani jím
neuplatněný dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který je dán tehdy,
jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny
podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Předpokladem rozhodnutí o zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku ve spojení s § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku je zjištění, že v
trestní věci jsou zajištěny věci, kterých bylo užito ke spáchání trestného činu
nebo které byly ke spáchání trestného činu určeny a zároveň nebylo možno
ohledně takových věcí rozhodnout u uložení trestu propadnutí věci, neboť náleží
pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit. Větou „náleží pachateli, kterého
nelze stíhat nebo odsoudit“ [§ 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] se rozumějí
případy, kdy sice budou splněny všechny znaky konkrétního trestného činu včetně
zavinění, avšak obviněného nebude možno stíhat či odsoudit pro jinou překážku.
Pachatelem ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku lze rozumět jen osobu
trestně odpovědnou, která je způsobilá být pachatelem trestného činu a kterou
jako pachatele trestného činu nelze stíhat z jiných důvodů, než pro nedostatek
trestní odpovědnosti.
Ve věci skutkově i právně analogické s projednávanou věcí, jejíž předmětem bylo
posouzení ústavnosti a zákonnosti rozhodování o zabrání věci dle § 101 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku poté, co bylo vůči obviněnému zastaveno trestní řízení
pro nepřípustnost z důvodu promlčení, Ústavní soud v usnesení ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 186/12, o odmítnutí ústavní stížnosti, vyslovil
následující teze: „Z napadených rozhodnutí je zjevné, co vedlo obecné soudy k
užití prostředku, který stěžovatel v ústavní stížnosti napadá, tedy k vydání
ochranného opatření. Zejména stížnostní soud přezkoumatelným způsobem vyložil,
na základě jakých skutečností dospěl k potvrzujícímu rozhodnutí a jakými
úvahami se řídil. V souladu se soudní judikaturou dostatečně zkoumal, zda byly
naplněny podmínky ustanovení § 70 odst. 1 tr. zákoníku, a byl si vědom i toho,
že v této souvislosti se nemůže spokojit se skutkovými a právními závěry
uvedenými v obžalobě, ale že sám musí řešit jako předběžnou otázku, zda byly
jednáním stěžovatele naplněny všechny znaky skutkové podstaty žalovaného
trestného činu, zda tento skutek, který je předmětem trestního stíhání a
podkladem pro rozhodnutí o zabrání věci, je trestným činem i v době rozhodování
o zabrání věci a zda zabíraná věc byla užita k jeho spáchání a patří
stěžovateli, kterého nelze stíhat, neboť trestnost činu zanikla z důvodu
promlčení. Pokud po důkladném přezkoumání celého spisového materiálu dospěl ke
kladné odpovědi na tyto otázky, z ústavního hlediska nelze jeho řádně
odůvodněným závěrům cokoli vytknout, a není tudíž v pravomoci Ústavního soudu,
aby uvedené závěry přehodnocoval. Větou ‚náleží-li pachateli, kterého nelze
stíhat nebo odsoudit‘ uvedenou v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která byla na věc stěžovatele aplikována, se rozumějí takové případy,
kdy sice budou splněny všechny znaky trestného činu, avšak obviněného nebude
možno stíhat či odsoudit pro jinou překážku. Pachatelem ve smyslu tohoto
ustanovení lze rozumět osobu trestně odpovědnou, která je způsobilá být
pachatelem trestného činu a naplnila všechny jeho znaky a kterou jako pachatele
trestného činu nelze stíhat z jiných důvodů než pro nedostatek trestní
odpovědnosti. Mezi tyto důvody lze zcela jistě zařadit i případ stěžovatele,
kdy trestnost jím spáchaného činu zanikla pro promlčení [srov. Šámal a kol.,
Trestní zákoník I, komentář § 1-139, 2. vydání 2012, ustanovení § 73 odst. 1
písm. a), obsahově shodné s ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a
komentář k němu na str. 632 a 633]. Argument stěžovatele uplatněný v ústavní
stížnosti, že uvedenou větu nelze v jeho případě použít, neboť nebyl pravomocně
odsouzen, proto akceptovat nelze. Nad rámec výše uvedeného, s ohledem na
stěžovatelovu vyslovenou pochybnost o tom, zda žalovaný skutek je vůbec
trestným činem, je vhodné připomenout jeho oprávnění (dané ustanovením § 11
odst. 3 tr. ř.) prohlásit do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení
trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. V trestním stíhání by
se pokračovalo a stěžovatel by v jeho rámci mohl uplatnit všechny své
argumenty.
Jedině tak by mohl případně docílit zproštění obžaloby a vrácení
předmětné věci. Ač byl v tomto směru řádně poučen, uvedeného procesního
prostředku nevyužil“.
Nad rámec uvedené právní argumentace Ústavního soudu, na níž Nejvyšší soud
odkazuje, pak ke konkrétním skutkovým okolnostem posuzované věci dodává, že
všechny podmínky pro uložení ochranného opatření zabrání věci byly splněny.
Vyplývá to ze spisového materiálu, zejména pak z podrobného odůvodnění usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 2 T 13/2006, kde je
uvedeno, že zabrané věci byly ve vlastnictví bývalého obviněného a že šlo o
finanční prostředky, které byly bývalému obviněnému K. T. poskytnuty z
finančních půjček klientů nebo jiných věřitelů, tedy o prostředky získané
trestnou činností. Z předloženého spisového materiálu je taky zřejmé, že bývalý
obviněný byl stíhán pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a)
tr. zákoníku a pro tento trestný čin byla na obviněného podána dne 20. 2. 2012
obžaloba Vrchního státního zastupitelství Praze. Usnesením Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 2 T 13/2006, ve spojení s usnesením
Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. 4 To 14/2013, bylo dle
článku II. rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013
rozhodnuto o účasti obviněných na této amnestii a dle § 231 odst. 1, § 223
odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo shora popsané trestní stíhání
obviněného zastaveno. Krajský soud v Hradci Králové měl za to, že ke skutku,
pro které se trestní stíhání vede, skutečně došlo a tento skutek má znaky
trestného činu a že bývalý obviněný K. T. je pachatelem trestného činu, avšak
pro zákonnou překážku jej nebylo možno odsoudit.
V souvislosti s doplněním dovolání bývalého obviněného K. T. považuje Nejvyšší
soud za vhodné připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn.
II. ÚS 186/12, kde je mimo jiné uvedeno: „….s ohledem na stěžovatelovu
vyslovenou pochybnost o tom, zda žalovaný skutek je vůbec trestným činem, je
vhodné připomenout jeho oprávnění (dané ustanovením § 11 odst. 3 tr. ř.)
prohlásit do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního
stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. V trestním stíhání by se
pokračovalo a stěžovatel by v jeho rámci mohl uplatnit všechny své argumenty.
Jedině tak by mohl případně docílit zproštění obžaloby a vrácení předmětné
věci. Ač byl v tomto směru řádně poučen, uvedeného procesního prostředku
nevyužil“.
Ani bývalý obviněný K. T. nevyužil shora uvedeného práva k tomu, aby dosáhl
zprošťujícího rozsudku či alespoň aby zpochybnil tvrzení obžaloby. To přitom
mohl učinit bez rizika, že by mu mohl být uložen trest (viz § 227 tr. ř.).
V návaznosti na výše popsané skutečnosti Nejvyšší soud odmítl dovolání bývalého
obviněného O. B. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako dovolání podané
osobou neoprávněnou, aniž z podnětu tohoto dovolání přezkoumal napadené
usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3 tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. Za situace, kdy Nejvyšší soud v posuzované věci
ohledně bývalého obviněného K. T. shledal, že dovolání bylo sice podáno zčásti
osobou neoprávněnou, zčásti však osobou oprávněnou, avšak napadené rozhodnutí
ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, odmítl dovolání
bývalého obviněného K. T. jako zjevně neopodstatněné v souladu s ustanovením §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak
učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 12. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
_______________________________________________________
Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz
2) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz
3) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz
4) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz
5) nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s. www.centralnídepozitar.cz