4 Tdo 1138/2025-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání
obviněného J. K., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Vinařice, proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2025, sp. zn. 6 To 36/2025, v trestní
věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 57/2024, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 3 T
57/2024 (dále jen „rozhodnutí soudu prvního stupně“, popř. „rozhodnutí
nalézacího soudu“), byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“)
uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění
se trestné činnosti dopustil tím, že:
„dne 29. 1. 2024 okolo 15:44 hodin po předchozím užití metamfetaminu v XY,
okres XY, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia, registrační
značky XY, přičemž byl stavěn hlídkou Policie ČR, kdy provedeným orientačním
testem Drugwipe5S byla v jeho slinách zjištěna přítomnost metamfetaminu a z
následného odběru krve provedeného dne 29. 1. 2024 v 16:45 hodin bylo zjištěno,
že tato obsahuje 219 ng/ml metamfetaminu a 28 ng/ml amfetaminu, a v době řízení
se tak v jeho těle nacházelo nejméně 228 mg/ml metamfetaminu, přičemž takové
množství psychotropní látky v těle se neslučuje se schopností řidiče bezpečně
řídit motorové vozidlo,
a uvedené vozidlo řídil, ačkoli mu byl trestním příkazem Okresního soudu v
Šumperku sp. zn. 1 T 124/2015 ze dne 9. 7. 2015 uložen trest zákazu řízení
všech motorových vozidel na dobu v trvání 5 let, který s ohledem na předchozí
výkony nepodmíněných trestů odnětí svobody a tresty zákazu řízení všech
motorových vozidel běžel od 31. 1. 2019 do 31. 1. 2024,
a dále se uvedeného jednání dopustil, ačkoli byl za přečin ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen rozsudkem
Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 1 T 135/2022 ze dne 7. 9. 2022, který nabyl
právní moci dne 7. 9. 2022, k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců s
podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 roků a k trestu zákazu řízení
všech motorových vozidel na dobu v trvání 4 roků“.
2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému
podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a za
sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu
v Ostravě ze dne 12. 3. 2024 pod č. j. 11 T 3/2024-76 souhrnný trest odnětí
svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 8 (osmi) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm.
a) tr. zákoníku dovolatele pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s
ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku obviněnému uložil taktéž
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na
dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku nalézací soud
zároveň zrušil z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2024 pod č.
j. 11 T 3/2024-76 výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento
výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
3. Proti rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný odvolání, které
směřoval toliko do výroku o trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v
Ostravě (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze
dne 17. 3. 2025, sp. zn. 6 To 36/2025, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím
obhájce dovolání, jelikož se domnívá, že řízení před soudy nižších stupňů je v
rozporu s Listinou základních práv a svobod, a to konkrétně s čl. 40 odst. 2 a
v této souvislosti akcentuje zásadu in dubio pro reo.
5. Obviněný vyjadřuje nesouhlas s výší uloženého trestu a taktéž s jeho
nepodmíněnou formou. Tento považuje za zcela nepřiměřený, v čemž spatřuje
odvolací důvod [patrně „dovolací důvod“ – pozn. NS]. Je přesvědčen o tom, že
soudy nedostatečně zohlednily jeho osobu, jeho majetkové poměry a projevenou
upřímnou lítost. Akcentuje, že taktéž nezištně pomáhal s odklízením následků
povodní v Opavě, což je projevem jeho snahy být pro společnost užitečný.
Zdůrazňuje, že během hlavního líčení prohlásil svou vinu, což je zásadní
polehčující okolnost, která musí být soudem zohledněna. Nalézací soud však jeho
prohlášení viny nijak nezohlednil. Nemůže být přitom k jeho tíži dána
skutečnost, že toto prohlášení učinil písemně. Navázal i spolupráci se spolkem
GX Security jež na něj pozitivně působí, což dále ve svém dovolání podrobněji
rozvádí.
6. Závěrem dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek
Okresního soudu v Bruntále pod č. j. 3 T 57/2024-88 ze dne 11. 12. 2024 a
usnesení Krajského soudu v Ostravě pod č. j. 6 To 36/2025-111 ze dne 17. 3.
2025, a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně, případně aby mu byl
uložen trest s podmíněným odkladem. Obviněný taktéž navrhuje, aby soud rozhodl
o přiznání odkladného účinku dovolání.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“) ve vyjádření ze dne 5. 9. 2025, sp. zn. 1 NZO 639/2025, nejprve
zrekapituloval průběh řízení a argumentaci dovolatele. Následně uvedl, že není
možné přihlížet k námitce dovolatele týkající se aplikace zásady in dubio pro
reo, jestliže odvolání obviněný podal pouze do výroku o trestu. Akcentuje, že
krajský soud přihlíží k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány jen pokud mají
vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Taková situace v
dané věci nenastala. Za tohoto stavu tak není přípustné v rámci dovolání
přezkoumat i výrok o vině. Nad to námitka aplikace zásady in dubio pro reo není
obecně způsobilá založit dovolací přezkum, pokud extrémních případech nezaloží
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Stran námitek obviněného směřujících do výroku o trestu státní
zástupce připomíná, že tyto lze uplatnit především prostřednictvím dovolacího
důvodu § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy pokud došlo k uložení takového
trestu, který zákon nepřipouští, nebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní
sazbu stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán
vinným. Omezeně pak lze namítat i jiné vady takového výroku – zejm. pochybení
soudu v rámci ukládání souhrnného nebo úhrnného, event. společného trestu, a to
podle dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jiné námitky do výroku o
trestu z hlediska jeho přiměřenosti nemohou být relevantně uplatněny v rámci
zákonodárcem vymezených taxativních dovolacích důvodů. Případná pochybení soudu
spočívající ve vadném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné
vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, nelze v dovolání
namítat. Výjimku tvoří pouze případy zjevného zásahu do základních práv a
svobod obviněného, pokud by uložený trest byl v rozporu s ústavním principem
proporcionality trestní represe.
9. Státní zástupce je tak přesvědčen o tom, že námitky obviněného vůbec
nenaplňují zákonodárcem stanovené dovolací důvody. Dovolání obviněného tak bylo
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto navrhuje, aby
Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání
může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Současně vyslovil souhlas podle §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání
učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
10. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce k případné replice
obhájci obviněného. Ke dni rozhodování Nejvyššího soudu obhajoba nevyužila
možnosti vyjádření.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.],
bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst.
1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání
dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové
náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř.,
bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím
uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
13. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným
opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a
hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního
a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště
dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry
může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na
přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a
úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není
oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle
zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov.
omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného
přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání
jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí
dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5.
2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími
důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi
napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má
přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst.
2 tr. ř.).
15. Z podaného dovolání obviněného je zřejmé, že v něm dovolatel
výslovně neuvádí konkrétní odkaz na některý z dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř., nicméně z jeho obsahu je zjevné, že slovně cílí na dovolací důvod §
265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v
dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k
uložení nepřípustného druhu trestu (první alternativa), nebo k uložení druhu
trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu (druhá alternativa).
Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl
obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění
těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému
pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá
alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů
trestů, které mají takovou sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím. Tak je
tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných
prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu držení a chovu zvířat, peněžitého
trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na
dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní,
kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu
jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném
prolomení její dolní hranice. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném
druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií
uvedených zejména v § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného
přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím
tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí
č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
16. Ačkoliv obviněný v podaném dovolání explicitně neuplatnil dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., lze dovodit, že na něj svou
dovolací argumentací chtěl také mířit, neboť uvedené vady vztahuje taktéž k
rozsudku soudu prvního stupně. Je tomu tak proto, že právě prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. se lze v dovolacím
řízení zásadně domoci přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Nepochybně se
jedná o jistou vadu podaného dovolání, které by měla právě zabránit povinnost
podat dovolání prostřednictví, obhájce § 265d odst. 2 tr. ř. (shodně jako u již
výše zmíněné vady tkvící v neoznačení konkrétního dovolacího důvodu podle §
265b tr. ř.), ovšem toto pochybení není takového rázu, aby bránilo věcnému
přezkoumání podaného dovolání.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř.
odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v té
jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
18. Nejvyšší soud nadto zdůrazňuje, že i při respektování shora
uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel
maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a
základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci
dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní
práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu
srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st.
38/14).
19. Na základě výše zmíněných východisek přistoupil Nejvyšší soud k
posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Námitky obviněného směřující do
aplikace principu in dubio pro reo není možné vyhodnotit jako řádně uplatněný
dovolací důvod, jestliže obviněný ve svém dovolání vůbec nekonkretizuje, v čem
takové pochybení seznává. Nadto námitka aplikace této zásady není obecně
způsobilá založit dovolací přezkum, pokud v extrémních případech nezaloží důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I zde však nestačí pouhé obecné
tvrzení obviněného, ten totiž musí jednoznačně formulovat v čem pochybení
konkrétně identifikuje. Jelikož obviněný v dovolání tuto zásadu namítá bez
jakéhokoliv spojení s jeho konkrétní trestní věcí, Nejvyšší soud je toho
názoru, že takovou argumentaci nelze vyhodnotit jako řádné uplatnění
jakéhokoliv dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Navíc nelze opomenout, že
odvolání obviněného směřovalo pouze do výroku o trestu, tudíž v současnosti
obviněný nemůže v dovolacím řízení napadat výrok o vině, jak ostatně uvedl i
státní zástupce ve svém vyjádření. Proto se touto námitkou Nejvyšší soud v
dovolání nezabýval.
20. Jádrem argumentace dovolatele je pak „nesouhlas s výší uloženého
trestu a vůbec s jako takovým s nepodmíněným trestem.“ (část V. dovolání). Tato
argumentace nejblíže směřuje k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i)
tr. ř., avšak po obsahové stránce se s ním míjí, jak bude níže podrobněji
rozvedeno. Proto i těmto námitkám Nejvyšší soud nepřisvědčil a dovolání
obviněného odmítl.
21. Bez ohledu na shora prezentovaný závěr považuje Nejvyšší soud za
vhodné uvést následující. Středobodem argumentace dovolatele je de facto pouze
rozporování výše, resp. formy trestu odnětí svobody, který považuje ve světle
učiněného prohlášení viny a dalších jím namítaných skutečností za nepřiměřený.
Po prostudování spisového materiálu nicméně dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
nalézací soud uložil obviněnému trest, co do druhu a jeho výměry, v souladu s
ustanoveními trestního zákoníku. Nalézací soud v bodech 6 a následujících
konkretizoval skutečnosti, ze kterých vycházel při hodnocení osoby obviněného,
přičemž je vhodné akcentovat, že obviněný se dopustil takové trestné činnosti
opakovaně a soud mu ukládal souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu v
Ostravě. Předchozí trestná činnost obviněnému přitěžovala ve smyslu § 42 písm.
q) tr. zákoníku. Soud přitom neopomněl, že obviněný se k jednání nakonec
doznal, což vyhodnotil jako polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. l) tr.
zákoníku. Nelze tak s dovolatelem souhlasit, že by na uvedené nalézací soud
nijak nereagoval. Soud prvního stupně ani neopomněl zdůvodnit, proč nepostačilo
uložit obviněnému trestu v podmíněné formě, což podrobně rozvedl v bodě 10 jeho
rozsudku, přitom s tímto zdůvodněním souhlasil i odvolací soud v bodě 5 jeho
usnesení a souhlasí s ním i soud dovolací, a pro jistou stručnost zejména na
tyto body soudů nižších stupňů odkazuje. Nejedná se přitom o trest nepřiměřeně
přísný a rozhodně uvedený trest není takovou sankcí, která by byla schopna
narušit princip proporcionality trestní represe (viz např. stanovisko pléna
Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č.
40/2014 Sb. a dále např. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016,
sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
22. Pouze stručně již nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud
poznamenává, že právní řád při prohlášení viny obviněnému negarantuje uložení
mírného trestu, přičemž i přes danou skutečnost nic nebrání tomu, aby byl
obviněný potrestán i trestem na horní hranici zákonného limitu za daný trestný
čin (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2023, sp. zn. II. ÚS 1873/23,
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 258/2021). Tedy,
prohlášením viny nejsou zákonné limity při výměře trestu v rámci zákonem
stanovené trestní sazbu nikterak omezeny. Nadto soud není povinen prohlášení
viny přijmout (viz §206c tr. ř.).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
23. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou
argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním slovně uplatněného
dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod
dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný. Proto dospěl Nejvyšší soud
k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne „bylo-
li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.“. Za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v
neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se
na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o
odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na
okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“.
24. Nejvyšší soud si je vědom toho, že obviněný zároveň požádal o odklad
či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud
uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může
předsedkyně senátu Nejvyššího soudu (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon
rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém
podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by případně
přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou
vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude
vyhověno. Předsedkyně senátu však důvody pro přerušení výkonu napadeného
rozhodnutí u obviněného nezjistila, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o
podnětu dovolatele rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověla a
samostatným (negativním) výrokem nerozhodla.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 1. 2026
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu