Judikát 4 Tdo 128/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:24.02.2026
Spisová značka:4 Tdo 128/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.128.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Trest
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 4 Tdo 128/2026-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24 2. 2026 dovolání obviněného M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 5 To 68/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 3/2025, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 37 T 3/2025, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon jej soud prvního stupně zařadil do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. S. dopustil předmětné trestné činnosti tak, že: „Dne 11. 1. 2025 v době kolem 16:06 hodin v Praze XY, v ulici XY, v OC XY, v prodejně Half Price, odcizil sportovní obuv značky Reebok v ceně 569 Kč, a to tak, že uvedené zboží na prodejní ploše sebral, odstranil z něj bezpečnostní čip, poté jej uschoval pod své oblečení a následně s ním vědomě odešel bez zaplacení ven z prodejny, čímž poškozené CCC Czech, s.r.o., IČ: 26848601, se sídlem Českomoravská 2420/15, Praha 9, způsobil škodu ve výši 569 Kč, a takto jednal přesto, že věděl, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 3. 2024, č. j. 1 T 121/2023 - 78, v právní moci dne 25. 3. 2024, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, který vykonal dne 13. 7. 2024.“
3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 5 To 68/2025 podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně Mgr. Karoliny Kovácsové napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. ,
5. Nejprve rekapituluje obsah rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu a připomíná, že ve věci prohlásil vinu. Je mu známo, že uplatněný dovolací důvod se vztahuje na situace, kdy byl uložený takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo se jedná o trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, což v projednávaném případě nenastalo.
6. Připomíná, že zásah dovolacího soudu je výjimečně možný i v případě, pokud by napadeným rozhodnutím byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a zcela zjevně nepřiměřený projednávanému jednání a jeho právní kvalifikaci (obviněný se odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 554/04 a Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 410/2013, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Obviněný je přesvědčen, že právě takový trest mu byl uložen. 7.
Dovolatel tvrdí, že soud prvního stupně i odvolací soud přihlédly k jeho prohlášení viny jen jako k prostému doznání, připomíná rozsáhlou obsahovou náplň a význam tohoto institutu. Soudy dále nepřihlédly k tomu, že obviněný svým jednáním nezpůsobil prakticky žádnou škodu, nynější trest za krádež bot v hodnotě 569 Kč je mu ukládán po jiném odsouzení v trvání 7 měsíců, když tento trest již vykonal. Odvolací soud pak zcela nepřípustným způsobem rozšiřuje důvod pro uložení daného trestu obviněnému, když uvádí, že obžalovaný se tři dny po předmětném odsouzení dopustil totožné krádeže. Následné chování dovolatele nemůže být bráno jako přitěžující okolnost k trestnému činu, jehož se dopustil ve stávající věci.
8. Uložený trest je tedy díky nesprávnému postupu soudů obou stupňů nepřiměřeně přísný ve vztahu ke všem okolnostem případu a zejména k prohlášení viny, jde o situaci, kdy by měl dovolací soud v rámci zachování ústavnosti rozhodování soudů zasáhnout, rozhodnutí v dané věci zrušit a vrátit k novému projednání. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud k jeho dovolání zrušil rozhodnutí obou nižších soudů a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu projednal a znovu rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) podal k dovolání obviněného vyjádření. Uvádí, že ve věci neexistuje žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Rozhodně nelze obviněnému přisvědčit, že přísnost trestu zcela očividně ostře kontrastuje s kritérii pro ukládání a vyměřování trestu uvedenými v § 39 tr. zákoníku tak markantním způsobem, že to nelze hodnotit jinak než jako svévolný zásah do ústavně zaručených práv a svobod obviněného, což by mělo Nejvyšší soud vést ke kasačnímu zásahu podle čl. 90 Ústavy.
10. Trest je obviněnému uložen v mezích zákonné trestní sazby, v její dolní polovině a je dostatečným způsobem oběma soudy odůvodněn. Soud prvního stupně se zabýval všemi kritérii pro ukládání trestu, přihlédl i k prohlášení viny, k projevené lítosti, v neprospěch obviněného pak hodnotil zejména jeho předchozí trestní minulost, speciální recidivu i bezvýslednost předchozího uložení alternativních druhů trestů, jakož i dokonce nepodmíněného trestu odnětí svobody. Odvolací soud k těmto úvahám přidal spáchání další krádeže obviněným po nynějším odsouzení jako demonstraci správnosti úvah soudu prvního stupně o uložení nepodmíněného trestu. Pokud obviněný nezpůsobil krádeží žádnou škodu, stalo se tak jen proto, že byl při činu přistižen.
11. Uložený trest v nynější věci nelze považovat za extrémně vybočující z postihu obdobných případů, natož za trest uložený mimo meze platné a účinné právní úpravy. Závěrem státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání odmítl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. 13.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájkyně, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. IV. Důvodnost dovolání a posouzení námitek obviněného
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, na který je odkazováno nebo pod jiný dovolací důvod. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu).
15. Nejvyšší soud předem připomíná, že obviněný opomněl explicitně uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě, je však nutno v souladu s rozhodovací praxí tento důvod pokládat za uplatněný implicitně. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že dovolatelem podané odvolání bylo v předcházejícím řízení Městským soudem v Praze podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě je přitom třeba uplatnit tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
16. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdí, že argumentace jeho dovolání naplňuje důvod dle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Nejvyšší soud k tomu připomíná, i když si je toho dovolatel vědom, že dovolací důvod týkající se nezákonnosti uloženého trestu obsažený v § 256b odst. 1 písm. i) tr. řádu lze uplatnit toliko proti tomu druhu trestu, který zákon vůbec nepřipouští nebo trestu, který je uložen mimo výměru trestní sazby stanovené zákonem. Ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se tak týká zjevného excesu ze zákonné úpravy při ukládání trestu, nikoliv přiměřenosti nebo nepřiměřenosti druhu či výměry trestu. Ani dovolatelem vytyčený dovolací důvod, ani obsah jeho dovolání tak pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu podřadit nelze.
17. Nejvyšší soud pak považuje za důležité i zdůraznit, že není obecnou třetí skutkovou instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr se týká i rozhodování o druhu a výměře trestu, který byl v trestním řízení obviněného uložen.
18. Nejvyšší soud tedy není oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudů nižších stupňů o druhu a výměře uloženého trestu tím způsobem, jako by byl obecnou třetí instancí. Dovolací soud posuzuje správnost rozhodnutí o druhu a výměře trestní sankce především v rozsahu důvodně a řádně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, kdy je uložen jiný druh trestu, než zákon připouští nebo je uložen trest mimo výměru trestní sazby stanovené zákonem. Nejvyšší soud přitom opakovaně v minulosti odmítal námitky proti nepřiměřenosti uloženého trestu v rámci dovolacího řízení tak, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu nemůže naplnit žádný dovolací důvod, tedy nejenže nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr.
řádu, ale ani žádný jiný dovolací důvod; srovnej např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 11Tdo 1425/2015, nověji pak s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 6Tdo 879/2023. „Prostou“ námitku, že uložený nepodmíněný trest je trestem nepřiměřeně mírným nebo naopak přísným, proto nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozhodnutí trestních).
19. Nejvyšší soud však zároveň při rozhodování o dovolání interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Nejvyšší soud k námitkám dovolatele ve stávající věci proto může jen posoudit, zda jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou je sankcí, která znamená neoprávněný zásah do jemu Ústavou a ústavními předpisy zaručených práv, popřípadě, zda při ukládání tohoto trestu nedošlo k porušení procesních předpisů v trestním řízení, jež by dosahovalo intenzity neoprávněného zásahu do takových práv.
20. Námitky dovolatele však ve skutečnosti nepřekračují obvyklou polemiku s nepřiměřeností uloženého trestu, byť se obviněný snaží soudu prvního stupně podsouvat, že nevzal v potaz jeho prohlášení viny a hodnotil je jen jako „prostou“ polehčující okolnost nebo se snaží tvrdit, že odvolací soud hodnotil jako okolnost přitěžující i skutečnost, že se obviněný dopustil další majetkové trestné činnosti tři dny po vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně. Tvrzení dovolatele, že mu byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a zcela zjevně nepřiměřený projednávanému jednání a jeho právní kvalifikaci, je mírně řečeno odvážné, v každém případě však eufemistické.
21. Obviněný byl ve stávající trestní věci ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od 6 měsíců do 3 let. Soud prvního stupně mu uložil trest odnětí svobody téměř na dolní hranici zákonné trestní sazby. Z odstavců 6. až 9.
odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že prohlášení viny nehodnotil „jen“ jak prostou polehčující okolnost, tedy není pravda, co tvrdí dovolatel v dovolání. Dále ve prospěch obviněného byla soudem prvního stupně zvážena projevená lítost. V neprospěch dovolatele pak byla hodnocena speciální recidiva. Zde Nejvyšší soud výslovně zdůrazňuje, že tím není soudem prvního stupně mechanicky odkazováno přímo na odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 1 T 121/2023 a není tak v neprospěch obviněného toto rozhodnutí přičítáno dvakrát, jednou ve výroku o vině a jednou ve výroku o trestu.
Dovolatel byl totiž v minulosti pro trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku odsouzen a potrestán i dříve, například rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 67 T 49/2023, není proto pochyb o tom, že je speciálním recidivistou. Soud prvního stupně též přiléhavě zmiňuje i přestupková jednání majetkového charakteru, pro která byl dovolatel vícekrát postižen v přestupkových řízeních. Tato též potvrzují sklony obviněného k nezákonnému jednání vůči majetku jiných osob. Soudu prvního stupně není možné vytknout ani závěr, že obviněný v minulosti dostal více možností prokázat své polepšení, když byl trestán tresty nespojenými s přímým odnětím svobody, k jeho nápravě to však nevedlo.
Především v tomto vidí soud prvního stupně nutnost uložit dovolateli nepodmíněný trest odnětí svobody, protože žádný jiný druh trestu by k jeho nápravě vést nemohl a naprosto by se minul účelem, s nímž trestní zákoník ukládání trestních sankcí spojuje. Výměra trestu pak více než dostatečně zohledňuje, kromě prohlášení viny a lítosti obviněného i nízkou výši způsobené škody a vrácení zboží do prodeje (i když toto poslední rozhodně není možno přičíst obviněnému k dobru, neboť se tak stalo až po jeho zadržení s kradeným zbožím).
22. Odvolací soud pak nepřihlížel k následně spáchanému trestnému činu dne 17. 1. 2025 z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 2 T 4/2025 jako k obecné přitěžující okolnosti, což plyne z odstavce 5. jeho usnesení, i z toho, že nezpřísnil a ani nemohl zpřísnit trest již uložený soudem prvního stupně, jelikož jediným odvolatelem byl obviněný a jeho odvolání bylo zamítnuto, takže odvolací soud aproboval hodnocení soudu prvního stupně i ve vztahu k uloženému trestu. Jestliže odvolací soud uvedl, že nad rámec odůvodnění soudu prvního stupně potvrzuje správnost jeho závěrů o uložení druhu a výměry trestu i tato posledně zmíněná skutečnost demonstrující sklony obviněného k majetkové trestné činnosti a jeho nižší možnosti nápravy, není to rozhodně přihlédnutí k tomuto faktu jako k obecné přitěžující okolnosti, jde jen o užití takového podpůrného argumentu k hodnocení, které však již úplným a vyčerpávajícím způsobem poskytl soud prvního stupně.
V. Závěrečné hodnocení Nejvyššího soudu
23. Obviněný svým dovoláním formálně odkazoval na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. 24. Nejvyšší soud však neshledal, že by dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu byl dovoláním obviněného naplněn, nebyl jím naplněn ani důvod jiný, obviněným explicitně neuvedený. 25.
Nebylo zejména možno přisvědčit jeho tvrzení, že soud prvního stupně a odvolací soud porušily uložením nepodmíněného trestu jeho nezadatelná ústavní práva a uložily mu trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a zcela zjevně nepřiměřený projednávanému jednání a jeho právní kvalifikaci, takový, který se dostává do konfliktu s ústavní zásadou spravedlnosti a proporcionality při ukládání trestu v trestním řízení.
26. Soud prvního stupně i odvolací soud se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly s problematikou uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody u dolní hranice zákonné trestní sazby zákonným a podle názoru Nejvyššího soudu i ústavně konformním způsobem.
27. Dovolání se tak zcela zjevně míjí s dovolacím důvodem, který je uplatněn čistě formálně, proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu
Vypracoval:
JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce