4 Tdo 1340/2015-93
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince
2015 dovolání obviněných 1) M. H., 2) O. K. a 3) J. M., proti rozsudku Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 6 To 15/2015, v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 4/2012, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání
obviněných odmítají.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 45 T
4/2012, byli obvinění M. H., O. K. a J. M. (vedle spoluobviněných R. N., J. B.,
J. Š., P. L. a D. P.) uznáni vinnými:
- obviněný M. H. organizátorstvím zločinu zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) k § 240 odst. 1, odst. 2
písm. c) tr. zákoníku (v bodě I/1,2), organizátorstvím zločinu zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) k § 240 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v bodě II/1,2), organizátorstvím pokusu zločinu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a), §
21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodě III), organizátorstvím
pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24
odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodě
IV), organizátorstvím pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné
platby podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku (v bodě V),
- obviněný O. K. pomocí k pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 k § 240 odst.
1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodech X, XI),
- obviněný J. M. pomocí k pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 k § 240 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v bodě XII).
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že
I. 1. obviněný R. N. jako jednatel obchodní společnosti MEBAL DANIT CORPORATION
s.r.o. se sídlem Ostrava-Martinov, Martinovská 3168/48, záměrně zaevidoval do
účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 21.5.2009 od
dodavatele LP investment s.r.o. se sídlem Brno-Královo Pole, Křižíkova 70, na
částku 3.850.000,- Kč a DPH ve výši 731.500,- Kč za kalhotky, v níž úmyslně
deklaroval kupní cenu 550,- Kč za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že na
předmětné kupní ceně se se společností LP investment s.r.o. nedohodl a
předmětné zboží za tuto cenu nenakoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je
totožné zboží prodáváno za cenu 50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou
kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo
ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura
budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil
ustanovení § 72 odst. 1 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané
hodnoty v tehdy platném znění (dále jen zákon o DPH), a následně na základě
shora uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporu s § 73 odst. 1 písm. a)
zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu
v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu
Ostrava III předložil fakturu ze dne 2.7.2009 na částku 3.955.000,- Kč, o
dodávce předmětných kalhotek subjektu TASHAROKIT ANKAA, se sídlem AWAL
SEPTEMBRE 19, TRIPOLI - LIBIYA, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt
zboží za deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 24.6.2009 na Finančním úřadu
Ostrava III podal za zdaňovací období květen 2009 daňové přiznání k DPH, kde s
vědomím shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet
DPH ve výši 731.500,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti LP
investment s.r.o. s celkovou daní na vstupu 732.111,- Kč, daní na výstupu 0,-
Kč, přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný
odpočet DPH ve výši 66.500,- Kč a tímto svým jednáním vylákal nadměrný odpočet
DPH ve výši 665.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný R. N. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán,
dle kterého řídil činnost obviněného R. N. jednajícího za obchodní společnost
MEBAL DANIT CORPORATION s.r.o., což vedlo především k dodání fingované faktury
od společnosti LP investment s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně
faktury ze dne 21.5.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. na částku
3.850.000,- Kč a DPH ve výši 731.500,- Kč za kalhotky, a k následnému
neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za květen
2009 podaném na Finančním úřadu Ostrava III dne 24.6.2009 s celkovou daní na
vstupu 732.111,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně obviněného R. N.
instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na
Finančním úřadě v Ostravě III, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl
Finančním úřadem Ostrava III vyplacen a za tohoto komunikoval s Finančním
úřadem Ostrava III i prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně
participoval na vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 665.000,- Kč ke škodě
České republiky,
2. obviněný R. N. jako jednatel obchodní společnosti MEBAL DANIT CORPORATION
s.r.o. se sídlem Ostrava-Martinov, Martinovská 3168/48, záměrně zaevidoval do
účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 31.7.2009 od
dodavatele LP investment s.r.o. se sídlem Brno-Královo Pole, Křižíkova 70, na
částku 21.626.600,- Kč a DPH ve výši 4.109.054,- Kč za pánské slipy a kalhotky,
v níž úmyslně deklaroval kupní cenu 630,- Kč za pánské slipy a 550,- Kč za
kalhotky, a to za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že na předmětné kupní ceně
se se společností LP investment s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu
nekoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je totožné zboží prodáváno za částku
50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a
takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady
odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému
vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovením § 72 odst. 1 písm. d) zákona o DPH, následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu
uplatnil v rozporu s § 73 odst. 1 písm. a ) zákona o DPH odpočet na vstupu za
plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické činnosti pro
účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu v Ostravě III předložil fakturu ze
dne 31.8.2009 na částku 21.875.884,- Kč, týkající se dodávky předmětných
pánských slipů a kalhotek subjektu TASHAROKET ALDWE, se sídlem AL NESR STREET
31, AL MOMER, Libye, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za
deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 25.8.2009 na Finančním úřadu Ostrava III
podal za zdaňovací období červenec 2009 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím
shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet DPH ve
výši 4.109.054,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti LP investment
s.r.o. s celkovou daní na vstupu 4.111.232,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč,
přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný
odpočet DPH ve výši 338.314,- Kč a tímto svým jednáním vylákal nadměrný odpočet
DPH ve výši 3.770.740,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný R. N. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán,
dle kterého řídil činnost R. N. jednajícího za obchodní společnost MEBAL DANIT
CORPORATION s.r.o., což vedlo především k dodání fingované faktury od
společnosti LP investment s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně
faktury ze dne 31.7.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. na částku
21.626.600,- Kč a DPH ve výši 4.109.054,- Kč za pánské slipy a kalhotky, a k
následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém
přiznání za červenec 2009 podaném na Finančním úřadu Ostrava III dne 25.8.2009
s celkovou daní na vstupu 4.111.232,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně
obviněného R. N.
instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci
jednání na Finančním úřadě Ostrava III, aby neoprávněně uplatněný nadměrný
odpočet byl Finančním úřadem Ostrava III vyplacen a za tohoto komunikoval s
Finančním úřadem v Ostravě III i prostřednictvím elektronických komunikací,
čímž aktivně participoval na vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši
3.770.740,- Kč ke škodě České republiky,
II. 1. obviněný J. B. jako jednatel obchodní společnosti Vrest s.r.o. se
sídlem Ostrava-Třebovice, Na Valech 5509, záměrně zaevidoval
do účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 25.5.2009 od
dodavatele LP investment s.r.o. se sídlem Brno-Královo Pole, Křižíkova 70, na
částku 4.400.000,- Kč a DPH ve výši 836.000,- Kč za kalhotky, v níž úmyslně
deklaroval kupní cenu 550,- Kč za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že se na
předmětné kupní ceně se společností LP investment s.r.o. nedohodl a předmětné
zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je totožné zboží
prodáváno za cenu 50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za
předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti
pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity
k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovením § 72
odst. 1 písm. d) zákona o DPH, a následně na základě shora uvedeného
fingovaného dokladu uplatnil v rozporu s § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH
odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci
ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu v Ostravě III
předložil fakturu ze dne 2.7.2009 na částku 4.520.000,- Kč o dodávce
předmětných kalhotek subjektu TASHAROKIT ANKAA, se sídlem AWAL SEPTEMBRE 19
TRIPOLI-LIBIYA, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za
deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 24.6.2009 na Finančním úřadu Ostrava III
podal za zdaňovací období květen 2009 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím
shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet DPH ve
výši 836.000,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti LP investment
s.r.o., s celkovou daní na vstupu 836.798,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč,
přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný
odpočet DPH ve výši 76.000,- Kč a tímto svým jednáním vylákal nadměrný odpočet
DPH ve výši 760.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný J. B. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán,
dle kterého řídil činnost obviněného J. B. jednajícího za obchodní společnost
Vrest s.r.o., což vedlo především k dodání fingované faktury od společnosti LP
investment s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně faktury ze dne
25.5.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. na částku 4.400.000,- Kč a DPH ve
výši 836.000,- Kč za kalhotky, a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu
DPH z této faktury v daňovém přiznání za květen 2009 podaném na Finančním úřadu
Ostrava III dne 24.6.2009 s celkovou daní na vstupu 836.798,- Kč, daní na
výstupu 0,- Kč, následně obviněného J. B.
instruoval a radil mu, jakým
způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadě Ostrava III, aby
neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl tímto finančním úřadem vyplacen a za
tohoto komunikoval s finančním úřadem i prostřednictvím elektronických
komunikací, čímž aktivně participoval na vylákání nadměrného odpočtu DPH ve
výši 760.000,- Kč ke škodě České republiky,
2. obviněný J. B. jako jednatel obchodní společnosti Vrest s.r.o. se sídlem
Ostrava-Třebovice, Na Valech 5509, záměrně zaevidoval do účetnictví této
obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 31.7.2009 od dodavatele LP
investment s.r.o. se sídlem Brno-Královo Pole, Křižíkova 70, na částku
19.250.000,- Kč a DPH ve výši 3.657.500,- Kč za kalhotky, v níž úmyslně
deklaroval kupní cenu 550,- Kč za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že na
předmětné kupní ceně se se společností LP investment s.r.o. nedohodl a
předmětné zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je
totožné zboží prodáváno za cenu 50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou
kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo
ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura
budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil
ustanovením § 72 odst. 1 písm. d) zákona o DPH, následně na základě shora
uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporu s § 73 odst. 1 písm. a) zákona
o DPH odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci
ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu v Ostravě III
předložil fakturu ze dne 31.8.2009 na částku 19.495.000,- Kč, o dodávce
předmětných kalhotek subjektu TASHAROKET ALDWE, se sídlem AL NESR STREET 31, AL
MOMER, Libye, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za
deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 25.8.2009 na Finančním úřadu Ostrava III
podal za zdaňovací období červenec 2009 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím
shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet DPH ve
výši 3.657.500,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti Vrest s.r.o., s
celkovou daní na vstupu 3.659.341,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, přičemž s
ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný odpočet DPH
ve výši 332.500,- Kč a tímto svým jednáním vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši
3.325.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný J. B. v daném případě jednal na základě pokynů a instrukcí
obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán, dle kterého
řídil činnost obviněného J. B. jednajícího za obchodní společnost Vrest s.r.o,
což vedlo především k dodání fingované faktury od společnosti LP investment
s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně faktury ze dne 31.7.2009 od
dodavatele LP investment s.r.o. na částku 19.250.000,- Kč a DPH ve výši
3.657.500,- Kč za kalhotky, a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH
z této faktury v daňovém přiznání za červenec 2009 podaném na Finančním úřadu
Ostrava III dne 25.8.2009 s celkovou daní na vstupu 3.659.341,- Kč, daní na
výstupu 0,- Kč, následně obviněného J. B.
instruoval a radil mu, jakým
způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadu Ostrava III, aby
neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl Finančním úřadem v Ostravě III
vyplacen a za tohoto komunikoval s Finančním úřadem Ostrava III i
prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na
vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 3.325.000,- Kč ke škodě České
republiky,
III. obviněný J. B. jako jednatel obchodní společnosti Vrest s.r.o. se sídlem
Ostrava-Třebovice, Na Valech 5509, záměrně zaevidoval do účetnictví této
obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 1.7.2010 od dodavatele PARD
TRADE s.r.o. se sídlem Brno-Řečkovice, Ječná 1321/29a, na částku 30.215.030,-
Kč a DPH ve výši 6.043.006,- Kč za hadicové trubkové spony, v níž úmyslně
deklaroval kupní cenu 1.208,- Kč za typ MR 18 a 1.503,- Kč za typ MR67-71 za 1
ks, přestože si byl vědom toho, že na předmětné kupní ceně se se společností
PARD TRADE s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v
běžné maloobchodní síti je totožné zboží prodáváno za 12,- Kč za 1 ks, přičemž
tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím,
že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající
protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému vylákání
nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovení § 72 odst. 1 písm. d) zákona o
DPH, následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporu
s § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, která
nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu,
kdy taktéž Finančnímu úřadu v Ostravě III předložil fakturu ze dne 11.8.2010
na částku 30.245.035,- Kč, o dodávce předmětných hadicových trubkových spon
subjektu EDAH & FILS Sarl., Adulalay Nassaradin, se sídlem B.P. 1702
N'DJAMENA,TCHAD, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za
deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 26.8.2010 na Finančním úřadu Ostrava III
podal za zdaňovací období červenec 2010 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím
shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet DPH ve
výši 6.043.006,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti PARD TRADE
s.r.o., s celkovou daní na vstupu 6.043.006,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč,
přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný
odpočet DPH ve výši 60.024,- Kč a tímto svým jednáním se pokusil vylákat
nadměrný odpočet DPH ve výši 5.982.982,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný J. B. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán,
dle kterého řídil činnost obviněného J. B. jednajícího za obchodní společnost
Vrest s.r.o, což vedlo především k dodání fingované faktury od společnosti PARD
TRADE s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně faktury ze dne 1.7.2010
od dodavatele PARD TRADE s.r.o. na částku 30.215.030,- Kč a DPH ve výši
6.043.006,- Kč za hadicové trubkové spony, a k následnému neoprávněnému
uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za červenec 2010
podaném dne 26.8.2010 na Finančním úřadu Ostrava III s celkovou daní na vstupu
6.043.006,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně obviněného J. B.
instruoval a
radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadu
Ostrava III, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl Finančním úřadem v
Ostravě III vyplacen a za tohoto komunikoval s Finančním úřadem Ostrava III i
prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na pokusu
vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 5.982.982,- Kč ke škodě České
republiky,
IV. obviněný J. Š. jako jednatel obchodní společnosti GRENJA CONSULTING s.r.o. se
sídlem Ostrava 1, Jiráskovo náměstí 159/10, záměrně zaevidoval do účetnictví
této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 1.7.2010 od dodavatele
PARD TRADE s.r.o. se sídlem Brno-Řečkovice, Ječná 1321/29a, na částku
48.320.000,- Kč a DPH ve výši 9.664.000,- Kč za hadicové trubkové spony, v níž
úmyslně deklaroval kupní cenu 1.208,- Kč za 1 ks, přestože si byl vědom toho,
že se na předmětné kupní ceně se společností PARD TRADE, s.r.o. nedohodl a
předmětné zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné maloobchodní síti je
totožné zboží prodáváno za 12,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní
cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve
skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura
budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil
ustanovení § 72 odst. 1 písm. d) zákona o DPH, a následně na základě shora
uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporou s § 73 odst. 1 písm. a)
zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu
v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu
Ostrava I předložil fakturu ze dne 11.8.2010 na částku 48.400.000,- Kč, o
dodávce předmětných hadicových trubkových spon subjektu EDAH & FILS Sarl., se
sídlem Adulalay Nassaradin, B.P. 1702 N'DJAMENA, TCHAD, přestože si byl vědom
tohoto, že tento subjekt zboží za deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne
27.8.2010
na Finančním úřadu Ostrava I podal za zdaňovací období červenec 2010 daňové
přiznání k DPH, kde s vědomím shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatnil
neoprávněný odpočet DPH ve výši 9.664.000,- Kč na základě uvedené faktury od
společnosti PARD TRADE s.r.o. s celkovou daní na vstupu 9.664.000,- Kč, daní na
výstupu 0,- Kč, přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat
pouze nadměrný odpočet DPH ve výši 96.000,- Kč a tímto svým jednáním se pokusil
vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 9.568.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný J. Š. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán,
dle kterého řídil činnost obviněného J. Š. jednajícího za obchodní společnosti
GRENJA CONSULTING s.r.o., což vedlo především k dodání fingované faktury od
společnosti PARD TRADE s.r.o., a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně
faktury ze dne 1.7.2010 od dodavatele PARD TRADE s.r.o. na částku 48.320.000,-
Kč a DPH ve výši 9.664.000,- Kč za hadicové trubkové spony, a k následnému
neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za
červenec 2010 podaném dne 27.8.2010 na Finančním úřadu Ostrava I s celkovou
daní na vstupu 9.664.000,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně obviněného J. Š.
instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na
Finančním úřadě v Ostravě I, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl
Finančním úřadem v Ostravě I vyplacen a za tohoto komunikoval s Finančním
úřadem v Ostravě I i prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně
participoval na pokusu vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 9.568.000,- Kč
ke škodě České republiky,
V. obviněný J. B. jako jednatel obchodní společnosti BEXANO s.r.o. se sídlem Brno,
Jakubské náměstí 1, záměrně zaevidoval do účetnictví této obchodní společnosti
fingovanou fakturu ze dne 22.03.2010 od dodavatele Induco Trade s.r.o. se
sídlem Brno-Ponava, Staňkova 103/18, na částku 7.840.000,- Kč a DPH ve výši
1.568.000,- Kč za pánské spodní prádlo, v níž úmyslně deklaroval kupní cenu
560,- Kč za 1 kus, přestože si byl vědom toho, že se na předmětné kupní ceně se
společností Induco Trade s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu
nekoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je totožné zboží prodáváno za cenu
50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a
takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady
odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému
vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovení § 72 odst. 1 písm. d)
zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty v tehdy platném znění (dále jen
zákon o DPH), a následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu
uplatnil v rozporu s ustanovením § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH odpočet na
vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické
činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu Brno I předložil
fakturu ze dne 30.4.2010 na částku 7.910.000,- Kč, o dodávce předmětného
pánského spodního prádla subjektu Kream shope for clothes, Ben Ashur 46,
Tripoli, Libya, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za
deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 27.4.2010 na Finančním úřadu Brno I
podal za zdaňovací období březen 2010 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím
shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatnil neoprávněný odpočet DPH ve
výši 1.568.000,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti Induco Trade
s.r.o. s celkovou daní na vstupu 1.568.000,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč,
přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný
odpočet DPH ve výši 140.000,- Kč a tímto svým jednáním se pokusil vylákat
nadměrný odpočet DPH ve výši 1.428.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný M. H. záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán, dle kterého řídil
činnost obviněného J. B., který v daném případě na základě jeho pokynů a
instrukcí jednal za obchodní společnost BEXANO s.r.o., což vedlo především k
dodání fingované faktury ze dne 22.3.2010 na částku 7.840.000,- Kč a DPH ve
výši 1.568.000,- Kč za pánské spodní prádlo od obchodní společnosti Induco
Trade s.r.o. a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury
v daňovém přiznání za březen 2010 podaném dne 27.4.2010 na Finančním úřadu Brno
I s celkovou daní na vstupu 1.568.000,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč a následně
obviněného J. B.
instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci
jednání na Finančním úřadě Brno I, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet
byl tímto finančním úřadem vyplacen a za tohoto komunikoval i prostřednictvím
elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na pokusu vylákání
nadměrného odpočtu DPH ve výši 1.428.000,- Kč ke škodě České republiky, který
nebyl finančním úřadem vyplacen,
X.
obviněný O. K. jako jednatel obchodní společnosti BACK STREET s.r.o. se sídlem
Praha 8, Srbova 360/1, záměrně ze zištných důvodů vystavil obchodní společnosti
PARD TRADE s.r.o. se sídlem Brno-Řečkovice, Ječná 1321/29a, fingovanou fakturu
ze dne 27.8.2009 na částku 77.350.000,- Kč a DPH ve výši 14.696.500,- Kč za
hadicové trubkové spony, v níž úmyslně deklaroval jednotkovou cenu 1.190,- Kč,
přestože si byl vědom toho, že se na předmětné prodejní ceně se společností
PARD TRADE s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu neprodal, neboť ve
skutečnosti fakturované zboží této společnosti přenechal bez úhrady deklarované
protihodnoty, neboť v běžné maloobchodní síti je totožné zboží prodáváno za
12,- Kč za 1 ks, a dále na základě faktury ze dne 26.8.2009 od dodavatele HM
Top reality s.r.o. na částku 77.025.000,- Kč a DPH ve výši 14.634.750,- Kč
předstíral montáž těchto hadicových trubkových spon za částku 1.185,- Kč za 1
kus, které měl nakoupit v rozloženém stavu od obchodní společnosti Elaine,
s.r.o. na základě faktury ze dne 27.10.2009 s datem dodání 3.8.2009 na částku
327.604,- Kč a DPH 62.244,76 Kč, ačkoliv věděl, že k montáži nedošlo, což vedlo
u obchodní společnosti GRENJA CONSULTING s.r.o. k následnému neoprávněnému
uplatnění odpočtu DPH ve výši 9.664.000,- Kč na základě uvedené faktury ze dne
1.7.2010 od společnosti PARD TRADE s.r.o. v daňovém přiznání za červenec 2010
podaném na Finančním úřadu Ostrava I dne 27.8.2010 s celkovou daní na vstupu
9.664.000,- Kč, daní ne výstupu 0,- Kč, čímž umožnil obviněnému J. Š., aby se
pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 9.568.000,- Kč ke škodě České
republiky a této skutečnosti si byl vědom a za tímto účelem fiktivně deklaroval
kupní cenu za dodané hadicové trubkové spony,
XI.
obviněný O. K. jako jednatel obchodní společnosti BACK STREET s.r.o. se sídlem
Praha 8, Srbova 360/1, záměrně ze zištných důvodů vystavil obchodní společnosti
PARD TRADE s.r.o. se sídlem Brno-Řečkovice, Ječná 1321/29a, fingovanou fakturu
ze dne 27.8.2009 na částku 77.350.000,- Kč a DPH ve výši 14.696.500,- Kč za
hadicové trubkové spony, v níž úmyslně deklaroval jednotkovou cenu 1.190,- Kč,
přestože si byl vědom toho, že se na předmětné prodejní ceně se společností
PARD TRADE s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu neprodal, neboť ve
skutečnosti fakturované zboží této společnosti přenechal bez úhrady deklarované
protihodnoty, neboť v běžné maloobchodní síti je totožné zboží prodáváno za
12,- Kč za 1 ks, a dále na základě faktury ze dne 26.8.2009 od dodavatele
Top reality s.r.o. na částku 77.025.000,- Kč a DPH ve výši 14.634.750,- Kč
předstíral montáž těchto hadicových trubkových spon za částku 1.185,- Kč za 1
kus, které měl nakoupit v rozloženém stavu od obchodní společnosti Elaine,
s.r.o. na základě faktury ze dne 27.10.2009 s datem dodání 3.8.2009 na částku
327.604,- Kč a DPH 62.244,76 Kč, ačkoliv věděl, že k montáži nedošlo, což vedlo
u obchodní společnosti Vrest s.r.o. k následnému neoprávněnému uplatnění
odpočtu DPH ve výši 6.043.006,- Kč na základě uvedené faktury ze dne
1.7.2010 od společnosti PARD TRADE s.r.o. v daňovém přiznání za červenec 2010
podaném na Finančním úřadu Ostrava III dne 26.8.2010 s celkovou daní na vstupu
6.043.006,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, čímž umožnil obviněnému J. B., aby se
pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 5.982.982,- Kč ke škodě České
republiky a této skutečnosti si byl vědom a za tímto účelem fiktivně deklaroval
kupní cenu za dodané hadicové trubkové spony,
XII.
obviněný J. M. jako jednatel obchodní společnosti Induco Trade s.r.o. se sídlem
Brno-Ponava, Staňkova 103/18, záměrně ze zištných důvodů vystavil obchodní
společnosti BEXANO s.r.o. se sídlem Brno, Jakubské náměstí 1, fingovanou
fakturu ze dne 22.3.2010 na částku 7.840,000- Kč a DPH ve výši 1.568.000,- Kč
za pánské spodní prádlo, v níž úmyslně deklaroval jednotkovou cenu 560,- Kč,
přestože si byl vědom toho, že se na předmětné prodejní ceně se společností
BEXANO s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu neprodal, neboť ve
skutečnosti zboží této společnosti přenechal bez úhrady deklarované
protihodnoty a dále na základě faktury ze dne 22.3.2010 od dodavatele DAM
servis s.r.o. na částku 7.826.000,- Kč a DPH ve výši 1.565.200,- Kč za pánské
spodní prádlo předstíral nákup předmětného zboží za jednotkovou cenu 559,- Kč,
přestože si byl vědom toho, že se na předmětné kupní ceně se společností DAM
servis s.r.o. nedohodl a fakturované zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné
velkoobchodní síti je totožné zboží prodáváno za cenu 50,- Kč za 1 ks, což
vedlo u společnosti BEXANO s.r.o. k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu
DPH ve výši 1.568.000,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti Induco
Trade s.r.o. v daňovém přiznání za březen 2010 podaném na Finančním úřadu Brno
I dne 27.4.2010 s celkovou daní na vstupu 1.568.000,- Kč, daní na výstupu 0,-
Kč, čímž umožnil obviněnému J. B., aby se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH
ve výši 1.428.000,- Kč ke škodě České republiky a této skutečnosti si byl vědom
a za tímto účelem fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané pánské spodní prádlo.
Za to byli obvinění odsouzeni k následujícím trestům:
- obviněný M. H. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst.
1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož
výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou,
- obviněný O. K. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití
§ 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, podle §
84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen
na zkušební dobu v délce pěti roků a současně byl nad ním vysloven dohled,
- obviněný J. M. podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání dvou roků a podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu
byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou roků.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 45 T
4/2012, podali odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v
Ostravě a obvinění M. H., O. K. a J. M. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní
soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 6 To 15/2015, tak, že
podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního
zástupce napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o trestech uložených
obviněným R. N., J. B., J. Š., D. P. a O. K. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak
nově rozhodl mimo jiné tak, že obviněnému O. K. za pomoc k pokusu zločinu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), §
21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o
vině v bodech X), XI) nezměněn, uložil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest
odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl
obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou, současně mu
byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce a prokuristy v
obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti roků. Odvolání obviněných M.
H., D. P., O. K. a J. M. byla podle § 256 tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 6
To 15/2015, podali obvinění M. H., O. K. a J. M. dovolání.
Obviněný M. H. v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
g) a h) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu spatřuje zejména ve způsobu zjištění výše způsobené daňové škody a
následně z toho vyplývající právní kvalifikaci. Znalecký posudek znalce JUDr.
Jiřího Dvořáka, kterým byla cena dámských kalhotek a pánského spodního prádla
jednotně stanovena na 50 Kč za kus, označil za naprosto neprůkazný. V této
souvislosti znalecký posudek obsáhle ze svého hlediska hodnotí a konstatuje, že
obhajoba požadovala jeho doplnění nebo vypracování nového znaleckého posudku,
tento návrh však nebyl soudem akceptován. Vytýká, že postup nalézacího soudu
byl v rozporu s pokyny obsaženými ve zrušovacím rozhodnutí soudu odvolacího,
který přesto v dalším řízení o odvolání podle § 256 tr. řádu toto zamítl.
Námitky byly soustředěné právě na problematiku stanovení výše ceny dámského a
pánského prádla a následně z toho stanovení výše zjištěné daňové škody.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný uvedl,
že svoje námitky směřuje do druhu a výměry nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Má za to, že trest měl být uložen jako společný, když trestná činnost byla
páchána v pokračování, které navazovalo na jednání, za něž byl pravomocně
odsouzen ve věci Krajského soudu v Brně, sp. zn. 48 T 1/2006. Kromě toho je pro
zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby stíhán též ve věci
Krajského soudu v Brně, sp. zn. 50 T 3/2010. Ve všech třech věcech se podle něj
jedná o pokračující trestný čin a tudíž by měl být odsouzen ke společnému,
nikoli k úhrnnému trestu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto obviněný navrhl,
aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně
zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Obviněný O. K. podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s
tím, že v řízení byla nesprávně hmotně právně posouzena otázka zavinění
a otázka příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. Závěr o jeho úmyslu
spáchat předmětný trestný čin nelze podle něj ze skutkových závěrů učiněných
soudy učinit. V této souvislosti odkázal na obecné závěry rozhodnutí Nejvyššího
soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1466/2005, které se týkají znaků účastenství ve
formě pomoci. Současně tvrdí, že skutkové závěry neobsahují žádné konkrétní
okolnosti, které by svědčily o jeho srozumění s úmyslem jiných osob dopustit se
konkrétního protiprávního jednání. Podle dovolatele chybějí též skutková
zjištění o příčinném vztahu mezi jeho údajným protiprávním jednáním v podobě
údajného vystavení faktur a následkem v podobně uplatnění údajného
neoprávněného odpočtu DPH odlišnými daňovými subjekty. Se společnostmi Grenja
Consulting, s. r. o., a Vrest, s. r. o., nepřišel do osobního ani smluvního
vztahu a nemohl ovlivnit, že se tyto společnosti prostřednictvím svých
jednatelů dopustily protiprávního jednání v podobě uplatnění vratky DPH.
Obviněný proto nesdílí názor, že by svým jednáním naplnil zákonné znaky
skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené
rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a zprostil ho předmětné
obžaloby, případně aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému
projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. M. v dovolání deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu s tím, že učiněná skutková zjištění nebyla z hlediska hmotného
práva správně posouzena, když mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními
závěry soudu existuje extrémní nesoulad. Mezi provedenými důkazy, jejich
hodnocením a právními závěry není podle dovolatele logická návaznost. Ze
svědeckých výpovědí ani ze záznamů telekomunikačního provozu nevyplynuly žádné
skutečnosti svědčící o tom, že by se vědomě či nevědomě podílel na jakékoli
trestné činnosti zbylých odsouzených, proto nebyla naplněna subjektivní ani
objektivní stránka souzeného zločinu, neboť provedeným dokazováním nebyla
odstraněna pochybnost o hodnotě prodávaného spodního prádla. Společnost Induco
Trade, s. r. o., jejímž je jednatelem, neuplatnila žádné odpočty na DPH a
chování třetího subjektu (společnosti BEXANO, s. r. o.) nelze přičítat k tíži
dovolatele. Dále dovolatel na základě obsáhlých výkladů o fungování trhu
odmítá, že by cena spodního prádla byla jakkoli nadhodnocena. V této
souvislosti pak odmítá závěry znalce JUDr. Dvořáka a hodnotí jeho znalecký
posudek, když mj. uvádí, že byl zpracován pouze na podkladě nekvalitních
fotografií předmětného zboží. Uzavírá, že výrok o vině ve spojení s odůvodněním
rozhodnutí neobsahuje konkrétní skutková zjištění, která by přesvědčivě
naplňovala všechny zákonné znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, resp. dle
něj nebylo jednoznačně prokázáno, že by se daného zločinu dopustil. Domnívá se,
že soud hodnotil důkazy výlučně v jeho neprospěch a ignoroval princip presumpce
neviny.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc
Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám
obviněného předmětné obžaloby zprostil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva
a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní
průběh trestního stíhání a jeho výsledky. Námitky dovolatele M. H. uplatněné v
rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podle jeho
názoru směřují výlučně proti kvalitě znaleckého posudku znalce JUDr. Jiřího
Dvořáka, jde tak o námitky primárně skutkového charakteru, které formálně
deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Ani námitky uplatněné
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, podle kterých měl být obviněnému
ukládán společný trest, podle státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť se netýkají
přípustnosti trestu ani jeho výměry. Dodal, že by je bylo sice formálně možno
podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak jde o
námitky nedůvodné.
K dovolání obviněného O. K. státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství uvedl, že uplatněné námitky týkající se absence úmyslného
zavinění a příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem je možno pod
deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit,
avšak námitky jsou nedůvodné. Obviněný zcela pomíjí konkrétní skutková zjištění
o jednání spoluobviněných J. Š. a J. B. směřující k vylákání nadměrného odpočtu
DPH, jak jsou vymezeny pod bodem X., IV. a III. výroku o vině rozsudku soudu
prvního stupně, v rámci kterých bylo zjištěno, že si byl vědom zamýšleného
vylákání nadměrného odpočtu DPH obviněnými Š. a B. a za tímto účelem fiktivně
deklaroval kupní cenu za dodané hadicové trubkové spony. Pokud se týká příčinné
souvislosti, pak je dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
zjevné, že vystavení předmětných nepravdivých faktur obviněným bylo nezbytným
předpokladem k tomu, aby v řetězci příslušných obchodních společností mohly být
provedeny další operace směřující k vylákání nadměrného odpočtu DPH.
Námitky obviněného J. M. jsou dle státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství z velké části skutkového charakteru a formálně deklarovanému
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obsahově neodpovídají.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze dle jeho názoru s jistou dávkou tolerance
podřadit pouze námitku, že nelze přičítat k tíži dovolatele chování třetího
subjektu. V tomto směru ovšem obviněný (stejně jako obviněný O. K.) zcela
pomíjí skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě rozsudku, podle kterých
si byl vědom, že u společnosti BEXANO, s. r. o., jejímž jednatelem byl
spoluobviněný J. B., dojde k neoprávněnému uplatnění nadměrného odpočtu DPH, a
za tím účelem fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané pánské prádlo.
Obviněnému nebylo přičítáno, že by se sám pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH,
jeho protiprávní jednání bylo spatřováno v tom, že k takovému jednání hlavnímu
pachateli (obviněnému B.) opatřil prostředky. Z hlediska znaků pomoci k pokusu
zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1
písm. c) k § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku jsou tedy
podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství skutková zjištění
učiněná soudy ve vztahu k obviněnému J. M. zcela dostačující.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech tří obviněných podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněná a aby tak
učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném
zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro
případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§
265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnými jako
osobami oprávněnými, prostřednictvím jejich obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e
odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §
265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán
k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou
argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem –
advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).
Všichni tři obvinění ve svých dovoláních shodně deklarovali dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak
možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho
právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o
vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže
odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení
nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle
§ 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se
zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky
týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování
apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu
ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního
nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a
námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v
intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi
provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v
případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění
rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich
vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že
převážnou část námitek deklarovaných v dovoláních obvinění uplatnili již jak v
předchozích stádiích trestního řízení, tak i v odvolání proti rozsudku
nalézacího soudu. Jde tudíž pouze o opakování obhajoby, se kterou se již
vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní
judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5
Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen
námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení,
se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde
zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1
písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího
soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Obviněný M. H. spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu ve způsobu zjištění výše způsobené daňové škody a následně z toho
vyplývající právní kvalifikaci. V této souvislosti označil vypracovaný znalecký
posudek znalce JUDr. Dvořáka za naprosto neprůkazný.
Zmíněnými námitkami obviněný brojí výlučně proti kvalitě znaleckého posudku
znalce JUDr. Jiřího Dvořáka, jde proto o námitky čistě skutkového charakteru
týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Již odvolací soud v
odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku
odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnil, proč soud prvního stupně postupoval
správně, když neakceptoval návrh obhajoby na doplnění dokazování dalším
znaleckým zkoumáním ve vztahu k cenám hadicových trubkových spon a zejména
spodního prádla. Znalecký posudek znalce JUDr. Jiřího Dvořáka byl správně
posouzen jako důkaz zcela relevantní s tím, že závěry předmětného znaleckého
posudku jmenovaný znalec u hlavního líčení obhájil. Nelze tak nic namítat proti
závěru odvolacího soudu v tom, že nebylo třeba doplňovat dokazování dalším
znaleckým posudkem, nadto hodnocení důkazu a potřebnosti jej opakovat či
doplnit je ostatně plně v kompetenci rozhodujícího soudu.
Nejvyšší soud konstatuje, že v tomto směru se obviněný domáhá pouze toho, aby
na základě jiného, jím provedeného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen
skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod
dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je
dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Požaduje, aby byl jiným
způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán, čímž zaměňuje dovolání jako
mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací
soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek plně
konvenujících důvodům dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. řádu.
Obviněný O. K. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
namítl absenci úmyslného zavinění a příčinné souvislosti mezi jednáním a
následkem. Tyto námitky lze sice formálně pod deklarovaný dovolací důvod
podřadit, avšak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jde o námitky nedůvodné.
Obviněný je přesvědčen, že na základě učiněných skutkových zjištění nelze
dospět ke zjištění o jeho úmyslu spáchat předmětný trestný čin. Ve své podstatě
však nevytýká nesoulad mezi skutkovými zjištěními a pomocí k pokusu souzeného
zločinu, ale učiněná skutková zjištění naopak pomíjí. Přehlíží totiž konkrétní
skutková zjištění týkající se jednání spoluobviněných J. Š., jednatele obchodní
společnosti GRENJA CONSULTING, s. r. o., a J. B., jednatele společnosti Vrest,
s. r. o., které směřovalo k vylákání nadměrného odpočtu DPH. V průběhu řízení
bylo mimo pochybnost prokázáno, že obviněný O. K. věděl, že cílem jednání
obviněných J. Š. i J. B. bylo vylákat nadměrný odpočet DPH a za tímto účelem
fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané hadicové trubkové spony. Byla to právě
firma BACK STREET, s. r. o., jejímž byl obviněný O. K. jednatelem, u níž došlo
k významnému navýšení ceny hadicových trubkových spon. Výpověďmi pracovníků
obchodní společnosti R. TRANSPORT, s. r. o. (především svědka V.), bylo
vyvráceno, že by reálně došlo k přepravě hadicových trubkových spon, eventuálně
jejich komponent, mezi obchodními společnostmi HM Top Reality, s. r. o., a BACK
STREET, s. r. o. Svědek V. potvrdil, že faktury, které mají prokazovat zmíněné
přepravy, jsou fiktivní, když ve skutečnosti vozidla společnosti ROZLÍVKA
TRANSPORT, s. r. o., která měla tyto přepravy vykonat, v konkrétní den
prováděla zcela jiné přepravy pro jiné zákazníky. Svědek V. také uvedl, že se
se zástupcem firmy BACK STREET, s. r. o., dohodl na tom, že budou vystavovány
fiktivní faktury za přepravy z Č. T. do D. a zpět, přičemž ve skutečnosti
přeprava neproběhne, ale obchodní společnost BACK STREET, s. r. o., tuto
neexistující přepravu zaplatí. Tuto zcela zásadní nelogičnost pak svědek V.
vysvětlil tím, že byl odměňován podle obratu v provedených přepravách, a proto
vytvářel tyto fiktivní faktury. Rovněž bylo prokázáno, že společnost HM Top
Reality, s. r. o., která měla provádět montáž hadicových trubkových spon z
komponentů, které jí měly být dodány firmou Elaine, s. r. o., je nekontaktní a
fakticky k žádné montáži nikdy nedošlo. K faktické úhradě kupní ceny za údajně
dodané hadicové trubkové spony společnosti BACK STREET, s. r. o., přitom nikdy
nedošlo a z obsahu trestního spisu ani nevyplývá, že by obviněný O. K. jakkoliv
urgoval či vymáhal nezaplacenou kupní cenu. Stejně tak ze spisového materiálu
nevyplývá, že by obchodní společnost BACK STREET, s. r. o., uhradila cenu za
zakoupené hadicové trubkové spony svému dodavateli, tj. firmě HM Top reality,
s. r. o., potažmo firma Elaine, s. r. o.
Všechny zmíněné okolnosti svědčí dle názoru Nejvyššího soudu, ve shodě s
názorem nalézacího i odvolacího soudu, o tom, že obviněný O. K. si byl dobře
vědom toho, že obchodní společnost BACK STREET, s. r. o., je zařazena do
řetězce obchodních společností, který byl vytvořen pouze a jedině s cílem
vylákání nadměrného odpočtu DPH. Není proto pochyb o tom, že zavinění
obviněného O. K. bylo úmyslné, ani o existenci subjektivní stránky účastenství
ve formě pomoci. K námitce obviněného, že s obviněnými J. Š. a J. B. nepřišel
do osobního kontaktu, je třeba zdůraznit, že tato skutečnost je z hlediska
naplnění znaků skutkové podstaty souzeného trestného činu naprosto irelevantní.
K tvrzení obviněného o absenci příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem v
případě pomoci k trestnému činu, který zůstal nedokonán ve stádiu pokusu podle
§ 21 odst. 1 tr. zákoníku, jde podle Nejvyššího soudu o osobitý právní názor,
neboť pokus trestného činu je charakterizován právě absencí následku. Je však
zjevné, že vystavení předmětných nepravdivých faktur obviněným O. K. bylo
předpokladem k tomu, aby ve shora zmíněném řetězci obchodních společností mohly
být provedeny další operace směřující k vylákání nadměrného odpočtu DPH, i když
škodlivý následek ve formě zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody nakonec
nevznikl, neboť k vyplacení nadměrných odpočtů nedošlo.
Obviněný J. M. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
poukázal na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými
zjištěními a na skutečnost, že jeho jednáním nedošlo k naplnění zákonných znaků
zločinu podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Jak bylo již výše zmíněno, tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a
učiněnými skutkovými zjištěními sice může odůvodnit výjimečný zásah dovolacího
soudu do skutkových zjištění, avšak existenci takového extrémního rozporu nelze
dovozovat z pouhých obecných tvrzení obviněného o absenci logické návaznosti
mezi vykonanými důkazy a právními závěry. Obviněný v rámci namítaného tzv.
extrémního nesouladu nesouhlasí s hodnocením důkazů ze strany rozhodujících
soudů, obdobně jako obviněný M. H. odmítá znalecké závěry znalce JUDr. Dvořáka,
tvrdí, že jeho vina nebyla prokázána a má za to, že soudy postupovaly v rozporu
se zásadou in dubio pro reo. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné
nesprávné hmotně právní posouzení tedy vyvozuje z vlastní verze skutkového
děje. Takové námitky jsou však námitkami čistě skutkovými, které pod uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod žádný jiný ze
zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů podřadit nelze.
V případě posuzované věci se příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících
z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi
důležitými pro rozhodnutí a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněného je
ryze účelová, činěná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Odvolací
soud se odpovídajícím způsobem zabýval také námitkami vyjádřenými v odvolání
obviněného, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z učiněných skutkových
zjištění, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Odvolací řízení ve druhém stupni
proběhlo řádně, proto Nejvyšší soud nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat
důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném
prostředku.
Lze uzavřít, že v posuzované věci se nejedná o situaci, kdy jsou skutková
zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné
možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno
takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního
soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
Obviněný namítl také nesprávnou právní kvalifikaci skutku, avšak
nikterak nekonkretizoval, v čem spatřuje nesoulad mezi učiněnými skutkovými
zjištěními a zákonnými znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným, proto se
Nejvyšší soud touto námitkou blíže nezabýval.
Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.
II. ÚS 681/04, ze kterého mimo jiné vyplývá, že „právo na spravedlivý proces ve
smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného.
Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní
řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v
souladu s ústavními principy“.
Jedinou námitkou obviněného J. M., kterou lze formálně podřadit pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tvrzení, že nelze přičítat k
jeho tíži chování třetího subjektu. I v tomto případě se však dle názoru
Nejvyššího soudu jedná o námitku nedůvodnou. Stejně jako u obviněného O. K.
bylo na základě učiněných skutkových zjištění prokázáno, že si byl obviněný J.
M. vědom toho, že u společnosti BEXANO, s. r. o., jejímž jednatelem byl
spoluobviněný J. B., má dojít k neoprávněnému uplatnění nadměrného odpočtu DPH
v rámci shora specifikovaného řetězce firem. Za tímto účelem obviněný J. M.
fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané pánské prádlo. V řízení vyšlo najevo,
že firma Induco Trade, jejímž byl obviněný J. M. jednatelem, za zboží svému
dodavateli neplatila a na druhé straně za ně sama nedostala od společnosti
BEXANO, s. r. o., zaplaceno. Protiprávní jednání obviněného J. M. spočívalo v
tom, že k pokusu o vylákání nadměrného odpočtu DPH opatřil obviněnému J. B.
prostředky. Není proto pochyb o tom, že svým jednání naplnil všechny zákonné
znaky pomoci k pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr.
zákoníku.
Obviněný M. H. ve svém dovolání uplatnil kromě dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu,
který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem
trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž by byl
uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch
podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému
pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s
ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Trest ve výměře mimo trestní sazbu
je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání nedůvodně překročil horní či
dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení, pokud je
v zákoně určena, a to včetně nesprávného použití ustanovení § 58 tr. zákoníku
upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody.
Obviněný namítá, že mu měl být trest uložen jako společný, když trestná činnost
byla páchána v pokračování, přičemž toto pokračování navazovalo na jednání, za
které byl pravomocně odsouzen ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 48 T
1/2006. Dále uvedl, že kromě toho je pro zločin zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby stíhán též ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T
3/2010. Ve všech třech věcech se podle něj jedná o pokračující trestný čin a má
za to, že by měl být odsouzen ke společnému, nikoli k úhrnnému trestu.
Obviněnému M. H. byl za účastenství na předmětném trestném
činu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, tedy trest,
který je dle zákona přípustný a který je vyměřený v rámci trestní sazby
stanovený zákonem.
Pokud obviněný v dovolání namítá, že mu měl být uložen společný trest,
tato námitka uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
řádu neodpovídá, neboť se netýká přípustnosti trestu ani jeho výměry. Pokud by
ji bylo možno formálně podřadit (a to měl výslovně učinit obviněný v podaném
dovolání) pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nebyla by
důvodná.
Dle informací v předloženém trestním spise byl obviněný v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 1/2006 uznán vinným
zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,
3 tr. zákoníku, a to za zločin spáchaný v letech 2003 - 2005. V nyní posuzované
trestní věci byl stíhán za jednání spočívající v účastenství ve smyslu § 24
odst. 1 tr. zákoníku na trestných činech různých hlavních pachatelů, s jehož
pácháním započal dne 24. 6. 2009.
Ustanovení § 45 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné stanoví, že soud ukládá společný
trest tehdy, odsuzuje-li pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu
(§ 116 tr. zákoníku), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již
nabyl právní moci.
Pokračováním v trestném činu se ve smyslu § 116 tr. zákoníku rozumí takové
jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i
v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným
nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v
předmětu útoku.
Z uvedených zákonných ustanovení plyne, že v projednávané trestní věci nejde o
pokračování, zejména již jen z důvodu absence podmínky blízké časové
souvislosti mezi jednotlivými útoky, ale také proto, že jednání spočívající v
účastenství na trestných činech různých hlavních pachatelů nelze považovat za
útoky jednoho pokračujícího trestného činu, i kdyby jinak byly splněny podmínky
pokračování.
Je proto zřejmé, že ukládání společného trestu ve vztahu k trestné činnosti
souzené ve věci Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 1/2006 nepřicházelo v
úvahu. Z hlediska podmínek pro ukládání společného trestu je také irelevantní,
že obviněný je v současné době stíhán za daňovou trestnou činnost ještě v další
pravomocně neskončené trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
50 T 3/2010.
Na základě shora uvedených skutečností se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem
nalézacího i odvolacího soudu v tom, že všichni tři obvinění jednáním
specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnili
všechny zákonné znaky skutkových podstat souzených trestných činů. Závěr o vině
byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují
jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá
logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými
skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé,
přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu
předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněných M. H.,
O. K. a J. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně
neopodstatněná. O dovoláních bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 22.
prosince 2015
JUDr. Danuše
Novotná
předsedkyně senátu