4 Tdo 1347/2013-31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17.
prosince 2013 dovolání obviněného Z. M., proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 1 To 26/2013, v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 68 T 1/2013, a rozhodl t
a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 20. 2. 2013,
sp. zn. 68 T 1/2013, byl obviněný Z. M. uznán vinným ze spáchání:
- zločinu znásilnění podle § 185 ost. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm.
a) tr. zákoníku (pod bodem 1),
- přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192
odst. 1 tr. zákoníku, přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193
odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 2),
- přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192
odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 3),
- přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192
odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 4),
kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1)
v přesně nezjištěnou dobu v období od 11.12.2011 do července 2012 v O., okres
Z., v pokoji a koupelně společně obývaného bytu na ulici N., opakovaně přiměl
dceru své manželky nezl. M. D., o které věděl, že je mladší 15 let, podílel se
na její výchově, byl pro ni autoritou, jež respektovala a poslouchala, k
pohlavnímu styku, a to tím způsobem, že ji svlékl, líbal ji na břiše, podbřišku
a přirození, jazykem ji dráždil na genitáliích a zasouval jí prsty po delší
dobu do přirození, a to přes její pláč a verbální a fyzický odpor, kdy ho
poškozená prosila, aby svého jednání zanechal a odstrkovala od sebe jeho ruce,
přičemž využil jejího nízkého věku a nízké fyzické a dušení vyspělosti, v
důsledku které nebyla poškozená schopna projevit svoji vůli a důrazněji se
sexuálním praktikám bránit, kdy následně jí vyhrožoval fyzickým násilím a
zastřelením, pokud o věci řekne své matce,
2)
ve dnech 11., 12. a 16. prosince 2011, v O., okres Z., v pokoji bytu na ul. N.,
zneužil dceru své manželky, nezletilou M. D., se kterou žil ve společné
domácnosti, podílel se na její výchově, byl pro ni autoritou, jež respektovala
a poslouchala, k výrobě pornografického díla tím, že ji přiměl, aby si vyhrnula
noční košilku nad hrudník, lehla si na pohovku a prostřednictvím fotoaparátu
svého mobilního telefonu zn. SAMSUNG SGH-U800 pořídil celkem 63 fotografií,
zaměřených ve většině případů detailně na obnažené genitálie nezletilé v
polohách, kdy nezletilá leží na zádech s roztaženými a pokrčenými dolními
končetinami, přičemž na třech fotografiích je zachycena manipulace rukou v
pohlavním ústrojí nezletilé, a to za účelem svého sexuálního uspokojení, a tyto
fotografie měl po přesně nezjištěnou dobu uloženy na paměťové kartě microSD
KINGSTON o kapacitě 4 GB, která byla součástí uvedeného mobilního telefonu a
kterou v přesně nezjištěný den v roce 2012 přemístil do svého nového mobilního
telefonu zn. SAMSUNG GALAXY ACE, čímž došlo k přemazání dat, přičemž uvedeného
jednání se dopustil s vědomím, že poškozená M. D. je osobu mladší 18 let,
3)
v přesně nezjištěné době od července 2011, v místě svého bydliště na ulici N.,
O., na uvedenou paměťovou kartu microSD Kingston ve svém mobilním telefonu zn.
SAMSUNG GALAXY ACE uložil 3 soubory obsahující několikaminutové videosekvence s
pornografickou tematikou, zobrazující různé formy pohlavního styku mužů s
mladými dívkami jevícími se ve věku méně než 18 let, a dále 15 souborů s
fotografiemi dívek vzezřením ve věku nižším než 18 let při pohlavním a orálním
styku nebo v sexuálně vyzývavých polohách, kdy tato pornografická díla
zobrazující osoby, jež se jeví být dítětem, přechovával na paměťové kartě svého
mobilního telefonu do dne 18.7.2012, kdy vydal shora popsané mobilní telefony
policii,
4)
v přesně nezjištěnou dobu od července 2011 do 18.7.2012, v místě svého bydliště
na ulici N. v O., okres Z., na pevném disku stolního počítače se štítkem
EUROCASE TECHNOLOGY, s.r.o., který užíval, přechovával nejméně 9 souborů s
několikaminutovými videozáznamy zobrazujícími různé formy pohlavního styku
dospělých mužů s dívkami, jež se jeví být dětmi mladšími 18 let.
Za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. a) tr. zákoníku a dva přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou
pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku (skutky 1, 3, 4 výroku rozsudku)
byl obviněnému uložen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1
tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož
výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Za přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle § 192
odst. 1 tr. zákoníku a zneužití dítěte k výrobě pornografie dle § 193 odst. 1
tr. zákoníku (skutek 2 výrokové části rozsudku) a sbíhající se pokus přečinu
krádeže dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3
tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž
byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. května 2012,
č.j. 1 T 43/2012-173, mu byl dále uložen podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku, za
použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou
let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou. Současně byl ohledně jeho osoby zrušen výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2012, č.j. 1 T 43/2012-173,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 70 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo
jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu zn. SAMSUNG D521m, včetně SIM
karty, a mobilního telefonu značky SAMSUNG, včetně SIM karty. Podle § 99 odst.
2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení
sexuologické v ústavní formě.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 20. 2.
2013, sp. zn. 68 T 1/2013, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní
soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 1 To 26/2013, tak, že
podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek
částečně zrušil ve výrocích o vině zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1,
odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ad 1), trestu odnětí svobody a
ochranném opatření a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že
obviněného Z. M. uznal vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst.
1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové
věty výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že
v přesně nezjištěnou dobu v období od 11.12.2011 do července 2012 v O., okres
Z., v pokoji a koupelně společně obývaného bytu na ulici N., opakovaně přiměl
dceru své manželky, nezl. M. D., o které věděl, že je mladší 15 let, podílel se
na její výchově, byl pro ni autoritou, jež respektovala a poslouchala, k
pohlavnímu styku, a to tím způsobem, že ji svlékl, líbal ji na břiše, podbřišku
a přirození, jazykem ji dráždil na genitáliích, a to přes její pláč a verbální
a fyzický odpor, kdy ho poškozená prosila, aby svého jednání zanechal, přičemž
využil jejího nízkého věku a nízké fyzické a dušení vyspělosti, v důsledku
které nebyla poškozená schopna projevit svoji vůli a důrazněji se sexuálním
praktikám bránit, kdy následně jí vyhrožoval fyzickým násilím a zastřelením,
pokud o věci řekne své matce.
Za popsané jednání, jakož i za odvoláním nedotčené přečiny výroby a
jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku a
zneužití dítěte k výrobě pornografie dle § 193 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2),
výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr.
zákoníku (ad 3) a výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192
odst. 1 tr. zákoníku (ad 4), byl obviněnému podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání
sedmi let a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého
trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr.
zákoníku bylo současně obviněnému uloženo ústavní ochranné sexuologické léčení.
Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 1
To 26/2013, konkrétně proti výroku, kterým byl uznán vinným zločinem znásilnění
podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, podal
obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací
důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. V rámci své
dovolací argumentace namítl, že považuje za porušení svého práva na spravedlivý
proces skutečnost, že poškozená nebyla v řízení před soudem vyslechnuta. Dle
jeho mínění rozhodující soudy nesprávně posoudily provedené důkazy, když jako
stěžejní důkaz pro rozhodnutí o jeho vině považovaly výpověď svědkyně M. – H.
a závěry znaleckého posudku PhDr. Kristkové. Žádná z nich však nezletilou
neznala, nebyla obeznámena se situací v jeho domácnosti a nezletilá sama
neuvedla nic, co by osvědčovalo jeho vinu. Návrhem na opakovaný výslech
nezletilé se údajně snažil prokázat, že nezletilá vyrůstala ve velmi nevhodném
prostředí. Domnívá se, že nezletilá by opakovaným výslechem mohla objasnit, zda
se předmětného jednání dopustil či nikoliv. Dále obviněný uvedl, že jediným
důvodem jeho doznání z přípravného řízení byla skutečnost, že doufal, že na
základě doznání bude propuštěn z vazby na svobodu. Podle dovolatele příslušné
soudy nedostály ústavním požadavkům kladeným na dokazování v trestním řízení a
na odůvodnění skutkových zjištění, ke kterým na podkladě provedených důkazů
dospěly.
Na základě výše specifikovaných skutečností obviněný závěrem svého
mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený
rozsudek ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem nalézacího soudu zrušil ve
výroku, kterým byl uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst.
2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a aby věc vrátil příslušnému soudu k
novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého
zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně
shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitky vyjádřené v
dovolání uplatňoval obviněný v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku
trestního řízení, takže se jimi již zabývaly a vypořádaly jak soud nalézací,
tak především soud odvolací. Ztotožnila se s názorem odvolacího soudu v tom, že
nelze vycházet z výpovědi nezletilé poškozené M. D. jako neprocesního úkonu,
kdy poškozená skutky popřela a odmítla se k čemukoli z jednání obviněného
vyjadřovat. Za této situace bylo dle jejího názoru třeba vycházet z písemného
doznání obviněného, výpovědi svědkyně K. M. – H., které se nezletilá svěřila a
vyjádření znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie dětí a
dospělých, což také odvolací soud správně učinil.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství
navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s ustanovením §
265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by
Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí, vyjádřila
státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve smyslu § 265r odst. 1
písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání
jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno
obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm.
b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti
stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán
k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou
argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem –
advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. řádu.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že
skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,
třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní
kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině
popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit
od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a
protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat
činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov.
rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení
nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle
§ 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se
zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky
týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování
apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu
důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního
nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a
námitky týkající se nezákonnosti postup orgánů činných v trestním řízení v
intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi
provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v
případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění
rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich
vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že
námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích
trestního řízení i v podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde
tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly nalézací
i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje
na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož
vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné
již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již
soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o
dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr.
řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17,
C. H. Beck).
Podstatnou dovolání obviněného je námitka, že poškozená nebyla v řízení před
soudem vyslechnuta, v čemž dovolatel spatřuje porušení jeho práva na
spravedlivý proces. Tuto námitku je vzhledem ke shora citovaným zákonným
ustanovením možno formálně podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitku
nedůvodnou.
Je třeba zdůraznit, že obecně námitky týkající se neprovedení obviněným
navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotně právního charakteru,
ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z
čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými
soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž
provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu
právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech
rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém
rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak
obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v
porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se
zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práva a svobod a v
důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy,
tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž
se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy
založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho
protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy,
z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru
respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve
smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu nebo § 134 odst. 2 tr. řádu (srov.
nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS
402/05, atd.).
Ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu mimo jiné stanoví, že soud stručně vyloží,
které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění
opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud
si vzájemně odporují.
Dle názoru Nejvyššího soudu je na základě provedeného dokazování zřejmé, že v
posuzované věci se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná, neboť za opomenutý
byl označen takový důkazní návrh (tj. opakovaný výslech nezletilé poškozené M.
D.), se kterými se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak
rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový
stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a
příslušný obviněným navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu a
jeho viny žádný vliv. Takové rozhodnutí je zcela v kompetenci rozhodujících
soudů a Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování i s odůvodněním
rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil.
Sám obviněný se v přípravném řízení k předmětné trestné činnosti v celém
rozsahu doznal, v hlavím líčení však spáchání tohoto jednání popřel. Jeho
následné vysvětlení, že v přípravném řízení nevypovídal pravdu a doznal se k
tomu, že nezletilou líbal na břichu, krku a genitáliích jen proto, že se chtěl
dostat z vazby na svobodu, působí značně nevěrohodně, navíc je v rozporu s
dalšími v řízení provedenými důkazy, tj. závěry vypracovaných znaleckých
posudků a svědeckými výpověďmi, zejména výpovědí svědkyně K. M.-H., které se
poškozená nezletilá svěřila o tom, co jí obviněný činil, dále výpovědí svědkyně
J. M. (matky poškozené nezletilé M. D.), svědkyně M. P., atd.
Rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru
možno beze zbytku odkázat, jasně zdůvodnily, z jakých důvodů zamítly důkazní
návrh obviněného na opětovný výslech nezletilé M. D. Nezletilá byla vyslechnuta
v přípravném řízení a k její výpovědi se vyjádřila i soudní znalkyně z oboru
zdravotnictví, odvětví klinické psychologie dětí a dospělých, která
nedoporučila další výslech nezletilé vzhledem k tomu, že by oživování pro ni
nepříjemných prožitých situací mohlo mít negativní vliv na její další duševní
vývoj. Soud proto za situace, kdy měl k dispozici dostatek důkazů svědčících o
vině obviněného, zcela správně zamítl návrh na opakování výslechu nezletilé.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem rozhodujících soudů i státní zástupkyně
Nejvyššího státního zastupitelství v tom, že obhajobu obviněného, že se
vytýkaného jednání nedopustil, je třeba považovat za ryze účelovou, učiněnou
pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti.
Je tak možno učinit závěr, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností
objasněn, rozhodující soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené
tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Závěr o vině obviněného byl učiněn
na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z
odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost
mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na
straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud
mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, jak učinila i státní zástupkyně
Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, že
ohledně dalších skutků, které nebyly dovoláním dotčeny, je třeba poukázat na
fotografie, ze kterých je patrno, že obviněný při focení manipuloval v
přirození nezletilé, což jednoznačně dokazuje jeho zavinění u přečinu výroby a
jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku a
přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil v podaném dovolání, je důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v
dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k
uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice
přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Obviněný nijak blíže nespecifikoval, v čem spatřuje naplnění dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a vzhledem k okolnosti, že mu
nebyl uložen ani trest podle zákona nepřípustný ani trest mimo zákonnou trestní
sazbu, není pochyb o tom, že nemohlo dojít k naplnění podmínek vymezených v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení,
které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného Z. M.
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O
dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr.
řádu v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 17. prosince 2013
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná