4 Tdo 1406/2016-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o
dovolání obviněného Ing. Z. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.
10. 2015, sp. zn. 9 To 273/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Prostějově pod sp. zn. 2 T 85/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2 T
85/2015, byl obviněný Ing. Z. P. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku,
kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„ač si dne 29.1.2014 v P. převzal do vlastních rukou výzvu ze dne 24.1.2014 k
nastoupení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců do Vazební věznice v
Brně v termínu do 16.00 hod. dne 11.2.2014 a dne 24.2.2014 převzal do vlastních
rukou výzvu ze dne 18.2.2014 k nastoupení téhož trestu do téže věznice v
termínu do 16.00 hod. dne 5.3.2014, který mu byl uložen rozsudkem Okresního
soudu v Prostějově ze dne 6.6.2013, č. j. 3 T 43/2013-1781, ve spojení s
usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2013, č. j. 9 To 384/2013-1821,
výkon trestu nenastoupil, a to až do 14.30 hod. dne 10.11.2014, kdy byl zadržen
policejním orgánem na základě příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne
14.3.2014, č. j. 3 T 43/2013-1875 a do výkonu trestu odnětí svobody byl dodán
orgány Policie ČR.“
Za uvedené jednání byl obviněný Ing. Z. P. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm.
b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2 T
85/2015, podal obviněný Ing. Z. P. odvolání (pouze do výroku o trestu), o
kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 9 To
273/2015, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 9
To 273/2015, podal následně obviněný Ing. Z. P. prostřednictvím svého obhájce
dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a l)
tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že předseda senátu odvolacího soudu J.
Dlouhý má v současné době odebraný vysokoškolský titul, a proto dle jeho názoru
nesplňuje podmínky pro výkon funkce předsedy senátu odvolacího soudu ani jeho
člena. Senát odvolacího Krajského soudu v Brně tedy nebyl náležitě obsazen, což
je dle názoru dovolatele dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dále uvedl, že uložený trest je zcela v rozporu se smyslem a účelem trestu,
přičemž v této souvislosti namítl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. K
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný dále
namítl, že mu nebylo doručeno zamítnutí odkladu nástupu trestu a že mu v
nástupu trestu bránila potřeba pečovat o svou zdravotně postiženou matku. Dále
odkázal na § 12 odst. 2 tr. zákoníku, když uvedl, že „společenská nebezpečnost“
nenaplnila „zásadu subsidiarity trestní represe“.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním
napadené rozhodnutí zrušil a aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému
projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k
dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní
průběh trestního řízení a dále uvedl, že ohledně důvodu podle § 265b odst. 1
písm. b) tr. ř. v bodu I. dovolání absence „vysokoškolského titulu“ předsedy
senátu odvolacího soudu Miroslava Dlouhého může mít jen stěží nějaký vztah k
vyloučení soudce podle § 30 tr. ř. Ani dovolatel neuvádí, že by uvedený soudce
snad měl nějaký vztah k předmětné věci, k dotčeným osobám nebo k jiným orgánům
činným v trestním řízení. Absence titulu soudce není žádným z důvodů dovolání
uvedených v § 265b tr. ř. V této části bylo tedy dovolání podáno z jiného
důvodu, než který je uveden v § 265b tr. ř. Pokud měl dovolatel na mysli, že
namísto soudce odvolacího soudu rozhodoval laik, musel by předně uplatnit jiný
dovolací důvod - nesprávné obsazení soudu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Ohledně bodu II. dovolání odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu,
zejména na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Dovolatelem
uplatněný důvod neodpovídá ani tvrzenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. Dovolání v bodu III. považuje za nepřípustné, neboť odvolání ze
dne 13. 7. 2015 zaměřil obviněný výlučně do výroku o trestu. Následné
„odůvodnění odvolání“ ze dne 20. 7. 2015 na tomto vymezení v zásadě setrvalo.
Takto si vyložil obsah odvolání i odvolací soud, který podle § 254 odst. 1 tr.
ř. správně přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného
výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Přitom
nebyl povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř. Z
toho důvodu je podané dovolání nepřípustné, pokud je zaměřeno do viny za užití
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud dovolatel vysvětluje nenastoupení výkonu trestu z obav o zdraví své
matky, která je od roku 1944 postižena následky dětské obrny, pak poukazuje na
názory nauky i judikatury na povahu „závažných důvodů“ bránících odsouzenému v
nástupu výkonu trestu. Nejvyšší soud se výkladem uvedeného pojmu zabýval ve
svém usnesení ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1325/2013, ve věci, v níž
pachatel odůvodnil nenastoupení do výkonu trestu rovněž péčí o svou invalidní
matku. Nejvyšší soud uvedl, že závažným důvodem „může být jen reálně existující
okolnost, v důsledku níž obviněný není schopen se k nástupu výkonu trestu
odnětí svobody dostavit, a to především pro závažné zdravotní potíže u něj
samotného nebo některého blízkého rodinného příslušníka. Za takové důvody je
rovněž možné považovat i jiné než zdravotní problémy, jež se však svou povahou
a velmi nepříznivým dopadem pro obviněného či jeho rodinu rovnají charakteru
závažných zdravotních potíží. Takovými srovnatelnými okolnostmi mohou být např.
bezprostřední situace po povodni, požáru, vytopení bytu apod.“ V judikované
věci pak považoval za podstatné, že se na straně pachatele nejednalo o náhle
vzniklou překážku a že tento neučinil žádné aktivní kroky pro zajištění
náhradní péče a pouze se spoléhal, že z důvodu této péče nebude muset nastoupit
výkon trestu. Tyto úvahy plně dopadají i na věc dovolatele.
Pokud se dovolatel dovolává užití principu ultima ratio, ve stručnosti odkazuje
na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu publikované pod č. 26/2013 Sb.
rozh. tr., podle něhož se tento princip uplatní, jestliže spáchaný čin „…s
ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu
nedostatečné společenské škodlivosti případu“, přičemž „posuzovaný skutek z
hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným
činům dané skutkové podstaty“. K subsidiaritě trestní represe a k § 12 odst. 2
tr. zákoníku existuje další rozsáhlá judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního
soudu, která je obecně známá a není třeba ji citovat. Lze z ní učinit závěr, že
neuplatnění trestní odpovědnosti podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku může přicházet
v úvahu pouze v případech zcela výjimečných. Okolnosti konkrétního případu by
musely být zcela mimořádné a zákonodárcem při formulování konkrétní skutkové
podstaty trestného činu v podstatě nepředpokládané. Čin dovolatele, tak jak je
popsán v rozsudku nalézacího soudu, však žádné takové výjimečné znaky nemá.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
dovolání obviněného Ing. Z. P. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné (byť pouze částečně), bylo podáno osobou oprávněnou
prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu
s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e
tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud shledal, že pokud dovolání směřuje proti výroku o vině, je
nepřípustné, a že pokud směřuje proti výroku o trestu a chybějícímu titulu
soudce odvolacího soudu, bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b
tr. ř.
Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2 T
85/2015, podal obviněný odvolání pouze proti výroku o trestu a jeho výši, jakož
i výroku o zařazení do typu věznice (bod II. odvolání). Zde je třeba
poznamenat, že pokud obviněný v bodu II. odvolání popřel, že by si dne 24. 2.
2014 záměrně nevyzvedl druhou výzvu k nástupu trestu a pokud v závěru učinil
alternativní návrh na zrušení celého napadeného rozsudku, nelze z toho
usuzovat, že napadl i výrok o vině, neboť ohledně výroku o vině neuvedl žádnou
konkrétní námitku. Námitky, které v odvolání uplatnil obviněný, se vztahovaly
výlučně jen k otázce uloženého trestu, neměly žádný vztah k otázce viny a
nezakládaly povinnost Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího přezkoumat
podle § 254 odst. 1 tr. ř. také výrok o vině. To ostatně vyjádřil Krajský soud
v Brně konstatováním, že „přezkoumal výrok napadeného rozsudku, tedy výrok o
trestu, v intencích podaného odvolání“.
Za tohoto stavu nemohl obviněný podat dovolání směřující proti výroku o vině,
resp. proti tomu (s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř.), že mu nebylo doručeno zamítnutí odkladu nástupu trestu a že mu v nástupu
trestu bránila potřeba pečovat o zdravotně postiženou matku. Jak již bylo
uvedeno výše, Krajský soud v Brně jako soud odvolací o vině obviněného nijak
nerozhodoval a jeho se týkající výrok o vině nepřezkoumával. V otázce viny tedy
rozhodnutí Krajského soudu v Brně není rozhodnutím, jímž „soud rozhodl ve
druhém stupni“, jak to vyžaduje ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. v rámci
vymezení podmínek přípustnosti dovolání. Dovolání obviněného Ing. Z. P. je
nepřípustné v části, v níž bylo zaměřeno proti výroku o vině (tj. bod III.
daného dovolání).
Dovolání obviněného je přípustné jen co do výroku o trestu, protože v tomto
rozsahu Krajský soud v Brně rozhodl ve druhém stupni (§ 265a odst. 1 tr. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že názoru dovolatele, že mohl doma
vyčkávat na způsob vyřízení svého návrhu na odklad výkonu trestu a na novou
výzvu k nastoupení výkonu trestu, nelze přisvědčit. Opakovat výzvu k nástupu
trestu by bylo třeba pouze, pokud by bylo předchozí žádosti o odklad výkonu
trestu vyhověno (viz rozhodnutí č. 30/2014 Sb. rozh. tr.). Pokud pak dovolatel
vysvětluje nenastoupení výkonu trestu z obav o zdraví své matky, která je od
roku 1944 postižena následky dětské obrny, pak lze v souladu s judikaturou
týkající se „závažných důvodů“ bránících odsouzenému v nástupu výkonu trestu
uvést, že na straně pachatele se nejednalo o náhle vzniklou překážku a že tento
neučinil žádné aktivní kroky pro zajištění náhradní péče a pouze se spoléhal,
že z důvodu této péče nebude muset nastoupit výkon trestu.
Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci
rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít, jestliže tato
okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla
jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Z námitek obviněného je patrno, že měl výhrady proti tomu, že „předseda senátu
odvolacího soudu J. Dlouhý má v současné době odebraný vysokoškolský titul“, a
proto nesplňuje podmínky pro výkon funkce předsedy senátu odvolacího soudu ani
jeho člena.
Vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravují ustanovení § 30 až 31a tr.
ř. Institut vyloučení je v citovaných ustanoveních konstruován tak, že se jedná
o vyloučení soudce nebo přísedícího pro jejich poměr k věci, k stranám nebo k
jinému orgánu činnému v trestním řízení (§ 30 odst. 1 tr. ř.) nebo z důvodu
předcházejícího rozhodování ve věci (§ 30 odst. 2, 3, 4 tr. ř.). Ve vztahu k
osobě Miroslava Dlouhého jako předsedy senátu Krajského soudu v Brně obviněný
neuplatnil žádnou námitku, která by svým obsahem odpovídala některému z důvodů
vyloučení podle § 30 odst. 1, 2, 3, 4 tr. ř. Námitka, že Miroslav Dlouhý má v
současné době odebraný vysokoškolský titul, nemá nic společného s otázkou
vyloučení soudce ve smyslu § 30 odst. 1, 2, 3, 4 tr. ř., a tudíž není
podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Uvedená
námitka by mohla zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
(tj. že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen), avšak obviněný
tento dovolací důvod neuplatnil. Obviněný sice uvedl, že senát odvolacího
Krajského soudu v Brně tedy nebyl náležitě obsazen, avšak tuto námitku podřadil
pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pro úplnost je třeba dodat, že Miroslav Dlouhý je Ministerstvem spravedlnosti
uváděn jako soudce Krajského soudu v Brně. Z napadeného rozhodnutí i seznamu
soudců vyplývá, že výše uvedený soudce skutečně žádného titulu neužívá. Podle §
60 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) je
předpokladem pro ustanovení soudce „vysokoškolské vzdělání získané řádným
ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké
škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky“. Z výše uvedených
podmínek lze dovodit, že předpokladem pro ustanovení soudce není užívání
jakéhokoliv „vysokoškolského titulu“.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
Dovolacím důvodem však nejsou ani námitky proti výroku o trestu. Těmito
námitkami obviněný označil uložený trest za nepřiměřeně přísný. Jde o námitky,
které nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., a to
ani v té variantě, která je v tomto ustanovení vymezena jako „jiné nesprávné
hmotněprávní posouzení“. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v
důsledku toho, že je vadný výrok o vině, pak lze samotný výrok o uložení trestu
napadat z hmotněprávních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu
podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu
trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen
přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak
tomu bylo v posuzovaném případě, není namítaná nepřiměřenost trestu dovolacím
důvodem, a to ani jako „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu § 265b
odst. l písm. g) tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Lze jen dodat, že
povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku se vymyká úvaha, podle
které by nepřiměřenost trestu měla být dovolacím důvodem, neboť dovolání je
určeno jen k nápravě nejzávažnějších právních vad pravomocných rozhodnutí a
takovými vadami výroku o uložení trestu jsou právě vady uvedené v § 265b odst.
l písm. h) tr. ř. Jestliže by měla být namítaná nepřiměřenost trestu dovolacím
důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak by ustanovení § 265b odst. l
písm. h) tr. ř. bylo bezpředmětné, nefunkční a nedávalo by žádný smysl, neboť
uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou
trestní sazbu by vždy bylo „jiným nesprávným hmotněprávním posouzením“ ve
smyslu § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Ve skutečnosti jde o to, že dovolací
důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. je obecným hmotněprávním dovolacím
důvodem, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. je
zvláštním hmotněprávním dovolacím důvodem týkajícím se jen samotného výroku o
uložení trestu. Z tohoto vzájemného vztahu obou dovolacích důvodů logicky
vyplývá, že hmotněprávní námitky proti výroku o uložení trestu musí mít podobu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod
obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože trest,
který mu byl uložen, je přípustným druhem trestu uloženým ve výměře spadající
do rámce zákonné trestní sazby.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci
uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto
rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato konstrukce
je založena na tom, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu
je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů, v daném případě na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Z uvedené vázanosti logicky vyplývá,
že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm.
b) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing.
Z. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně
přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v
neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu