U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2017 dovolání
obviněného Z. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, sp.
zn. 5 To 78/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod
sp. zn. 9 T 6/2014, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2016, sp. zn.
9 T 6/2014, byl obviněný Z. P. uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině trestným
činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 140/1961
Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“) a pod
body 2) a 3) výroku o vině zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6
písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného
rozsudku dopustil tím, že
1.
dne 5. 5. 2006 v P. v ulici P. na pobočce České spořitelny, a.s. jako jednatel
obchodní společnosti GlobalTech, s. r. o., IČ 25599798, s tehdejším sídlem Brno
– Trnitá, Mlýnská 326/13, 602 00, podal za tuto společnost žádost o poskytnutí
hypotečního úvěru na částku 8.800.000,- Kč za účelem koupě nemovitosti v H. -
výrobní haly včetně pozemků, když na základě této žádosti dne 8. 6. 2006
uzavřel s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o úvěru č. 568-171-06, a to na
úvěrovou částku 8.000.000,- Kč, kterou se zavázal splácet v pravidelných
měsíčních splátkách 76.688,-Kč, přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy bance
zamlčel podstatné údaje vztahující se k jeho osobě a ke společnosti GlobalTech,
s.r.o., když neměl vážný zájem v kupované nemovitosti podnikat, před uzavřením
kupní smlouvy nejednal s majitelem nemovitosti, neměl zájem a ani nemohl s
ohledem na skutečné výsledky hospodaření společnosti GlobalTech, s.r.o. v plné
výši splátky úvěru hradit a tento úvěr sjednával také z důvodu získání finanční
částky 2.750.000,- Kč, kterou použil k jinému účelu, než ke koupi nemovitosti,
k žádosti o poskytnutí úvěru pak obviněný sám, případně prostřednictvím dalších
osob, doložil níže uvedené nepravdivé doklady:
a) znalecký posudek č. 3974-87/06 Ing. Aloise Vidláře, v němž byla záměrně
nadhodnocena obvyklá cena kupované nemovitosti na částku 11.000.000,-Kč,
ačkoliv její skutečná hodnota činila pouhé 4.900.000,-Kč,
b) smlouvu o budoucí smlouvě kupní ze dne 8. 6. 2006, uzavřenou mezi budoucím
prodávajícím společností euro CEI, IČ: 25286277, se sídlem Praha 1, Na Poříčí
14, zastoupenou tehdejším jednatelem E. C., a budoucím kupujícím společností
GlobalTech, s.r.o., zastoupenou obviněným, v níž byla nepravdivě uvedena kupní
cena na částku 11.000.000,-Kč, ačkoliv ve skutečnosti činila pouhých
5.250.000,-Kč,
c) kupní smlouvu ze dne 8. 6.2006 mezi prodávajícím společností euro CEI,
s.r.o, zastoupenou E. C., a kupujícím společností GlobalTech, s.r.o.,
zastoupenou obviněným, v níž byla rovněž nepravdivě uvedena kupní částkou
11.000.000,- Kč,
d) padělanou svěřenskou smlouvu notářky JUDr. Anny Volencové, dle níž měl
svěřenský správce přijmout na svěřenský účet z hypotéčního úvěru částku
8.000.000,-Kč, dále měla na tento účet společnost GlobalTech, s.r.o. složit
částku 3.000.000,-Kč a z takto svěřených 11.000.000,-Kč měla být prodávajícímu
společnosti euro CEI, s.r.o. zaslána kupní cena 10.670.000,-Kč (po odečtení
daně z převodu nemovitosti 330.000,-Kč), ačkoliv ve skutečnosti mělo být dle
svěřenské smlouvy na svěřenský účet přijato z hypotečního úvěru 8.000.000,- Kč,
z nichž měla být prodávajícímu uhrazena kupní cena ve výši 5.250.000,-Kč, a
částka 2.750.000,-Kč z hypotečního úvěru měla být převedena přímo ve prospěch
účtu společnosti GlobalTech, s.r.o.,
e) nepravdivé účetní doklady společnosti GlobalTech, s.r.o. - výkaz zisku a
ztráty a rozvahu ke dni 31. 3. 2006, v nichž byly oproti skutečnosti záměrně
nadhodnoceny (zlepšeny) údaje o stavu hospodaření za rok 2005, kdy provozní
výsledek hospodaření za toto období byl v těchto dokladech vykazován ve výši
4.883.000,-Kč, ačkoliv ve skutečnosti činil pouhých 181.000,-Kč,
f) charakteristiku společnosti GlobalTech, s.r.o., jejích podnikatelských
záměrů, počet zaměstnanců a seznam odběratelů a dodavatelů - "Historie firmy" z
9. 5. 2006, v níž byl uveden zejména nepravdivý seznam odběratelů a dodavatelů
společnosti, kteří ve skutečnosti se společností GlobalTech, s.r.o.,
nespolupracovali, a také zde byl uveden nepravdivý počet zaměstnanců
společnosti Global Tech, s.r.o., když tyto údaje byly uvedeny též v samotné
žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 5. 5. 2006,
přičemž po uzavření úvěrové smlouvy a čerpání úvěru obviněný tento použil v
rozporu se smlouvou o úvěru částečně k jiným účelům než úhradě kupní ceny
nemovitosti, neboť prodávajícímu společnosti euro CEI, s.r.o,. uhradil
sjednanou kupní cenu ve výši toliko 5.250.000,- Kč, zbylé finanční prostředky
ve výši 2.750.000,- Kč byly převedeny na účet společnosti GlobalTech, s.r.o.,
tato společnost úvěr splácela pouze do 31. 3. 2008, následně úvěr přestala
hradit, čímž vznikl dluh na jistině úvěru ve výši 7.161.218,- Kč, a tímto
jednáním obviněný způsobil České spořitelně, a.s., po odečtení hodnoty
zastavené nemovitosti, která ke dni 25. 4. 2013 činila 3.500.000,- Kč, škodu v
celkové výši 3.661.218,- Kč,
2.
dne 31. 3. 2008 v P. v ulici P. na pobočce České spořitelny, a.s., jako
jednatel společnosti GlobalTech, s.r.o., IČ 25599798, uzavřel smlouvu o
poskytnutí revolvingového úvěru k účtu ve výši 7.000.000,-Kč, a to za účelem
úhrady závazků vyplývajících z předešle sjednané smlouvy o úvěru ze dne 26. 9.
2007 a smlouvy o kontokorentním úvěru č. 568-037-07 ze dne 19.02.2007 a dále k
financování krátkodobých pohledávek z obchodního styku a provozních potřeb,
když poskytnutí úvěru bylo ze strany žadatele zajištěno mimo jiné i zástavním
právem k pohledávkám z obchodního styku žadatele a ručitelským závazkem
obchodní společnosti LPL, spol. s.r.o., IČ 60698870, za níž obviněný rovněž
jednal, revolvingový úvěr byl čerpán dne 01.04.2008 ve výši 3.000.000,-Kč na
číslo účtu a dne 01.04.2008 ve výši 4.000.000,-Kč na číslo účtu, přičemž při
žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru, potažmo k předešle čerpaným
finančním prostředkům z úvěrového účtu a kontokorentního účtu, obviněný sám,
případně prostřednictvím dalších osob, doložil níže uvedené nepravdivé doklady:
a) nepravdivé přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2006 společnosti
GlobalTech, s.r.o., včetně výkazu zisku a ztráty k 31. 12. 2006, ve kterém byly
oproti skutečnosti záměrně k lepšímu upraveny některé údaje, když např.
hospodářský výsledek byl k 31. 12. 2006 vykazován ve výši 4.988.773,-Kč,
ačkoliv ve skutečnosti společnost vykazovala ztrátu ve výši 433.773,-Kč,
b) nepravdivý výkaz pohledávek a závazků z obchodního styku společnosti
GlobalTech, s.r.o., za roky 2005 - 2007, kdy pohledávky byly vykázány za rok
2005 ve výši 8.826.000,-Kč, za rok 2006 ve výši 9.235.000,-Kč a za rok 2007 ve
výši 14.889.000,-Kč, závazky byly vykázány za rok 2005 ve výši 4.563.000,-Kč,
za rok 2006 ve výši 3.089.000,-Kč a za rok 2007 ve výši 4.598.000,-Kč, přičemž
výše těchto pohledávek a závazků byla fiktivní, aby budila zdání obchodní
činnosti společnosti GlobalTech, s.r.o., když k těmto pohledávkám a závazkům
byl doložen i seznam obchodních partnerů společnosti GlobalTech, s.r.o.,
ačkoliv ve většině případů s uváděnými subjekty společnost GlobalTech, s.r.o.,
neobchodovala, když obdobné nepravdivé údaje byly uvedeny též v samotné žádosti
o poskytnutí úvěru ze dne 4. 3. 2008,
přičemž obviněný dále k tomuto úvěru poskytl ručení prostřednictvím společnosti
LPL, s.r.o., IČ 60698870, kterou sám zastupoval, ačkoliv tato společnost
vykazovala ztráty a z jejich účetních dokladů vyplývá, že společnost neměla
žádné zaměstnance, žádný dlouhodobý majetek a obchodní činnost téměř
nevykazovala, po uzavření úvěrové smlouvy obviněný celý úvěr vyčerpal, splátky
úvěru, které měly být hrazeny od 15. 7. 2008 ve výši 150.000,- Kč měsíčně,
řádně nehradil a svým jednáním tak způsobil České spořitelně, a.s., škodu ve
výši 7.000.000,- Kč,
3.
dne 5. 3. 2008 v P. v ulici P. na pobočce České spořitelny, a.s. podal žádost o
poskytnutí úvěru ve výši 300.000,-Kč, ke které doložil padělané potvrzení o
výši svého příjmu ve společnosti GlobalTech, s.r.o, dle něhož měl jeho průměrný
měsíční příjem činit 29.560,- Kč, ačkoliv nebyl zaměstnancem společnosti
GlobalTech, s.r.o., a takových příjmů nedosahoval, neboť dle přiznání k dani z
příjmů fyzických osob jmenovaného za zdaňovací období 2007 jeho roční příjem
činil 71.500,-Kč, výdaje 97.415,- Kč, celkově tedy vykazoval za tento rok
ztrátu ve výši 25.915,-Kč, M. V. uvedená na potvrzení o výši příjmu toto
potvrzení nevystavovala, přičemž obviněný na základě tohoto nepravdivého
dokladu uzavřel dne 13. 3. 2008 s Českou spořitelnou, a.s., smlouvu o úvěru na
částku 300.000,-Kč, v níž se zavázal hradit úvěr měsíčními splátkami ve výši
5.500,-Kč, úvěr po vyčerpání použil nezjištěným způsobem, avšak splátky úvěru
řádně nehradil a České spořitelně, a.s., tak způsobil škodu ve výši 290.706,-
Kč.
Za to byl odsouzen podle § 250b odst. 4 tr. zákona za použití § 43
odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání
šesti roků a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu
zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl
současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Podle §
229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Česká spořitelna, a. s. se sídlem
Olbrachtova 1929/62, Praha 4 odkázána se svým nárokem na náhradu škody na
řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2016, sp.
zn. 9 T 6/2014, podali obviněný a státní zástupce Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze
rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 5 To 78/2016, tak, že podle § 258 odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině trestným
činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona [pod bodem
1) výroku o vině] a ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu
rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině zločinem úvěrového
podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku [pod body 2) a 3) výroku o
vině] odsoudil podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání pěti roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon
uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu
obchodních společností a družstev na dobu pěti let.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 5 To
78/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce obsáhlé dovolání, a to
ohledně bodů 2) a 3) výroku o vině. V dovolání uplatnil dovolací důvody
vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V rámci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k bodu 2) výroku o vině namítl,
že v projednávané věci došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V
této souvislosti podrobně a ze svého pohledu popisuje průběh skutkového děje,
rozebírá jednotlivé v řízení provedené důkazy a rozhodujícím soudům vytýká
neprovedení jím navrhovaných důkazů - zejména výslech svědka R. K., doplnění
výslechu J. J., konfrontace mezi svědky P. K., K. H., J. M. a D. L. Zdůrazňuje,
že on osobně žádné padělané či upravené podklady do peněžního ústavu nedodal,
čímž se však rozhodující soudy údajně vůbec nezabývaly. Dodal, že nemohl ani
předpokládat, že třetí osoby budou příslušné podklady účelově měnit, upravovat
nebo padělat. Považuje za nelogické, že svědci K. a H. jsou hodnoceni jako
věrohodní. Popisuje, za jakých okolností se s těmito svědky seznámil, jaké
skutečnosti obsahovaly jejich výpovědi, a proč jejich výpovědi nelze považovat
za pravdivé. Velmi podrobně rozebírá také výpověď svědkyně L. s tím, že
požadoval vypracování znaleckého posudku za účelem potvrzení pravosti podpisů
jmenované svědkyně na předmětných smlouvách, avšak jeho návrh byl údajně bez
řádného odůvodnění zamítnut. Podle obviněného nebyly odstraněny podstatné
rozpory ve svědeckých výpovědích ani nebylo v tomto směru provedeno dokazování. Nesouhlasí také se závěrem znalce z oboru písmoznalectví – ručního písma, podle
kterého kopie sporného podpisu na žádosti o revolvingový úvěr ze dne 31. 3. 2008 může zobrazovat podpis, který může být jeho pravým podpisem. Je
přesvědčen, že skutková zjištění nemají žádný obsahový podklad v provedeném
dokazování. Skutková věta pak podle jeho mínění neobsahuje úplný popis
skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty. Výpověď
svědkyně S. K. podle něj potvrzuje, že předložil České spořitelně, a. s., nový
podnikatelský záměr a seznam pohledávek. Ostatní doklady byly doručovány
pravděpodobně prostřednitvím J. M. a Z. S. Dále svědkyně potvrdila místo
podpisu úvěrové smlouvy na V., B., nikoli na pobočce České spořitelny, a. s., v
P., jak je uvedeno ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně. Součástí dokumentace přitom nebyla žádost o poskytnutí úvěru ani přílohy k
žádosti. Obviněný tvrdí, že v B. společně s J. J. informoval K. o
podnikatelských obtížích své společnosti a že v době, kdy úvěrovou smlouvu
uzavíral, nebyl srozuměn s tím, že mělo dojít ze strany třetích osob k předání
nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů České spořitelně, a. s. Je
přesvědčen, že u něj zcela chybí volní složka vyjádřená srozuměním, neboť
vycházel z toho, že závazky jeho společnosti vůči České spořitelně, a. s., byly
dostatečně zajištěny.
Soudy podle něj neodpovídajícím způsobem reprodukovaly
výpověď svědkyně K., ve vlastním hodnocení ji účelově interpretovaly a provedly
selekci informací svědčících pouze v jeho neprospěch.
Obviněný nesouhlasí ani se závěrem o jeho vině ohledně skutku pod bodem 3)
výroku o vině s tím, že Česká spořitelna, a. s., ho sama oslovila, že mu v
rámci akce poskytne osobní, neúčelový úvěr ve výši 300.000 Kč a sama rozhodla o
tom, že použije tyto peněžní prostředky na splátky úvěrů v minulosti
poskytnutých jeho společnosti. Obviněný tvrdí, že dokladoval měsíční příjem cca
29.000 Kč (který vykazoval jako cestovní náhrady za použití soukromého vozidla
pro společnost) a že úvěr řádně splácel po dobu více než jednoho roku, a to až
do úmrtí S. Teprve poté zjistil, že ekonomická situace společnosti GlobalTech,
s. r. o., není dobrá. Takový vývoj však nemohl předvídat ani s ním být
srozuměn. I v tomto případě proto podle obviněného nedošlo k naplnění
subjektivní stránky souzeného trestného činu.
Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je odůvodněno závěrem
obviněného, že odvolací soud nepodrobil jeho odvolání řádnému meritornímu
přezkumu. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dle něj nelze dovodit, které
skutečnosti vzal soud za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková
zjištění. Hodnocení důkazů považuje proto za extrémně vadné, přičemž postupem
rozhodujících soudů došlo podle jeho přesvědčení také k porušení zásady „in
dubio pro reo“.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu
prvního stupně v částech týkajících se bodů 2) a 3) výroku o vině zrušil a
přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Současně navrhl přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2
tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f
odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán
k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou
argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem –
advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a
l) tr. řádu.
Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno
namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho
právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o
vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže
odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině
je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího
soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy,
tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém
uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této
činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a
úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani
přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění,
tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně
relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve
smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu
mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky
týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě
narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými
důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně
zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při
zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených
právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že
většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích
stadiích trestního řízení, tvoří i obsah odvolání proti rozsudku nalézacího
soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již
vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní
judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5
Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen
námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení,
se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde
zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1
písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího
soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Podstatou dovolání obviněného je jeho tvrzení, že se vytýkaného jednání
nedopustil. Na podporu tohoto tvrzení obviněný velmi podrobně, obsáhle a
opakovaně rozebírá provedené důkazy, ze svého úhlu pohledu je hodnotí,
poukazuje na údajnou nevěrohodnost vyslechnutých svědků a rovněž na neprovedení
jím navrhovaných důkazů. Takové výhrady je však třeba považovat za námitky
skutkového charakteru, které se týkají úplnosti a hodnocení provedeného
dokazování. Námitkami tohoto charakteru se obviněný domáhá pouze toho, aby byl
jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost nelze
podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný v tomto směru zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za
další odvolání ve věci, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn
přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům
dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. řádu.
Výše vymezenými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a jedině v
případě, pokud dojde k závěru o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi
skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v
důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením. Ač obviněný formálně
existenci takového extrémního rozporu namítl, o žádný extrémní rozpor se v
posuzované věci nejedná, neboť obviněný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy
a učiněnými skutkovými zjištěními dovozuje výlučně z námitek čistě skutkových.
Příslušné soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5,
6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí
a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněného je ryze účelová, nemající oporu v
provedených důkazech a je činěná pouze se snahou vyhnout se trestní
odpovědnosti. Nejedná se tak o situaci, kdy jsou skutková zjištění soudů v
extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné
interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno
takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního
soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04).
Za relevantní výhradu nelze pak považovat ani výtku obviněného, že soudy
nepostupovaly v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. Tato námitka totiž
směřuje také výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení
provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá
ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod a § 2 odst. 2 tr. řádu a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového
stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§
2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí zásada „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek
skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (ani žádný
jiný, byť neuplatněný) dovolací důvod.
Obviněnému nelze přisvědčit ani stran námitek týkajících se tzv. opomenutých
důkazů. Nejvyšší soud připomíná, že obecně námitky týkající se neprovedení
obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního
charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu
vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení
před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout
důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné.
Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o
navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení
nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy
neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami
spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v
rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a
v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy,
tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž
se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy
založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho
protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy,
z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru
respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve
smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu nebo § 134 odst. 2 tr. řádu (srov.
nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS
402/05, atd.).
Nejvyšší soud má na podkladě ve věci provedeného dokazování za to, že v
posuzovaném případě se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná. I když
nalézací soud nepochybně mohl podrobněji odůvodnit, proč nevyhověl důkazním
návrhům obviněného, tak tyto důkazní návrhy nebyly ze strany rozhodujících
soudů ignorovány. Odvolací soud ve svém rozsudku vysvětlil, proč považoval za
nadbytečné navrhované doplnění dokazování. V této souvislosti nelze přehlédnout
charakter důkazních návrhů, kdy u některých by se jednalo pouze o jejich
opakování, neboť byly již bezchybně provedeny v hlavním líčení, u některých z
nich není zcela jasná souvislost s projednávanou věcí a u některých pak
skutečnost, která by jimi měla být prokázána, již z provedeného dokazování
vyplynula. Z uvedených důvodů bylo proto nadbytečné provádět obviněným
navrhovanou konfrontaci mezi svědky P. K., K. H., J. M. a D. L., výslech svědka
R. K. či opakování výslechu svědka J. J. Důkazní návrhy obviněného tedy nebyly
opomenuty, ale soudy rozhodly, že dalšího dokazování není již třeba s tím, že
skutkový stav věci byl náležitě zjištěn a stabilizován ostatními v řízení
provedenými důkazy, takže obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení
skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. Rozhodnutí o rozsahu dokazování, o
okolnosti, kdy již lze ve věci bez dalších důkazů meritorně rozhodnout, je
nezadatelnou kompetencí rozhodujících soudů a Nejvyšší soud se s jejich
názorem plně ztotožnil.
Pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno
obecně podřadit pouze námitku nenaplnění subjektivní stránky skutkové podstaty
souzeného trestného činu. Nejvyšší soud však shledal, že se jedná o námitku
neopodstatněnou.
Z dovolací argumentace obviněného je opřena o přesvědčení, že u něj zcela
absentuje volní složka vyjádřená srozuměním, neboť vycházel z toho, že závazky
jeho společnosti vůči České spořitelně, a. s., byly dostatečně zajištěny. Ze
skutkových zjištění však vyplývá, že obviněný jako jednatel společnosti
GlobalTech, s. r. o., jednal minimálně v nepřímém úmyslu neoprávněně čerpat
úvěr na základě nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, resp. uvést banku v
omyl o tom, že společnost GlobalTech, s. r. o., provozuje aktivní obchodní
činnost, ačkoli tomu tak ve skutečnosti nebylo, což věděl. Rozhodující soudy
prvního a druhého stupně ve svých rozhodnutích, na která je v tomto směru možno
beze zbytku odkázat, správně dovodily, že pro rozhodnutí České spořitelny, a.
s., o poskytnutí úvěru byly zásadní údaje o majetkových poměrech žadatele. Je
notorietou, že při sjednávání úvěrové smlouvy se každý peněžní ústav snaží
získat úplný a pravdivý přehled o hospodaření žadatele o úvěr a na základě
těchto informací pak rozhodne, zda požadovaný úvěr bude či nebude poskytnut a v
jaké výši. Je tak zřejmé, že aktiva a pasiva majetku žadatele, objem jeho
podnikání a reálný předpoklad budoucího vývoje firmy u revolvingového úvěru a
druh a výše pravidelného příjmu obviněného u bezúčelového úvěru jsou takovými
údaji, které byly zásadní pro rozhodnutí banky o poskytnutí úvěru. V nyní
posuzované věci byly České spořitelně, a. s., poskytnuty nepravdivé doklady a
údaje, přičemž obviněný tyto zkreslené údaje prokazatelně stvrdil jako úplné a
pravdivé. Svědkyně S. K., jejíž výpověď byla zcela důvodně vyhodnocena jako
věrohodná, vypověděla, že jednání ohledně poskytnutí revolvingového úvěru vedla
přímo s obviněným jako jednatelem společnosti GlobalTech, s. r. o., a údaje o
ekonomických výsledcích firmy mu předkládala k podpisu, takže s nimi musel být
a byl seznámen. Za této situace je zcela irelevantní, zda nepravdivé údaje do
žádosti o poskytnutí úvěru vepsal či nepravdivé dokumenty předložil obviněný či
jiná osoba. Výpověď K. je přitom podporována výpověďmi dalších svědků i závěry
znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, k jehož zpochybnění neshledal
Nejvyšší soud důvod. Také ohledně bezúčelového úvěru [skutek pod bodem 3)
výroku o vině] svědkyně J. Š. H. konstatovala, že jednala přímo s obviněným v
bance a žádost o poskytnutí úvěru s ním konzultovala. Potvrdila, že obviněný
uváděl měsíční plat 29.560 Kč, přičemž si dle výsledků provedeného dokazování
musel být již v době sjednávání úvěru vědom toho, že udává nepravdivý údaj a že
úvěr nebude moci splácet, protože na to neměl dostatek finančních prostředků.
Výpověď svědkyně Š. koresponduje s výpovědí svědkyně M. V. a s provedenými
listinnými důkazy, které ve svém souhrnu tvoří ucelený řetězec svědčící o vině
obviněného, stejně jako u skutku pod bodem 2) výroku o vině.
Nejvyšší soud se proto na základě shora popsaných skutečností ztotožnil s
názorem soudů prvního a druhého stupně v tom, že obviněný svým jednání
specifikovaným pod body 2) a 3) výroku o vině naplnil objektivní i subjektivní
stránku zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku,
neboť dle zjištěného skutkového stavu věci si již při podpisu předmětných
úvěrových smluv musel být vědom toho, že nebude možné hradit pravidelné splátky
úvěrů.
Pokud jde o námitku obviněného, že skutková věta neobsahuje úplný popis
skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty souzeného
trestného činu, tak ani v tomto jeho názoru mu nelze přisvědčit. I když
svědkyně K. nevyloučila, že k podpisu předmětné smlouvy o poskytnutí
revolvingového úvěru došlo v B., jak tvrdí obviněný, tak tato skutečnost by
neměla na posouzení protiprávnosti jednání obviněného žádný podstatný vliv.
Skutek byl v tzv. skutkové větě popsán dostatečně a v souladu s ustanovením §
120 odst. 3 tr. řádu, přičemž popis skutku odpovídá všem zákonným znakům
skutkové podstaty zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr.
zákoníku.
Obviněný v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod
dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší
soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého
stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené
řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny
procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo
stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u
odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy
řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li
splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci však o tuto eventualitu nejde a obviněný ani tuto první alternativu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání
neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího
důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz
výše) odkazuje.
Na základě shora specifikovaných skutečností činí Nejvyšší soud závěr, že
obviněný Z. P. svým protiprávním zaviněným jednáním specifikovaným pod body 2)
a 3) ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnil
všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu úvěrového podvodu podle § 211
odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů,
které ve svém souhrnu jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí
soudů prvního a druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými
důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a
hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi
neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu
předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného Z. P.
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O
dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr.
řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 6. 12. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně
senátu