4 Tdo 146/2025

4 Tdo 146/2025-669

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání obviněného T. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 206/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 23/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 8 T 23/2023, byl obviněný T. J. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

„s plánem svého neoprávněného obohacení, vědom si svých finančních potíží, spojených především s probíhajícími 17-ti exekučními řízeními vůči jeho osobě s celkovou dlužnou částkou 648 560 Kč, o čemž níže uvedené poškozené osoby cíleně neinformoval, jakož i toho, že vzhledem k této své situaci nebude schopen plnit své přísliby k úhradě dlužných částek, obstarání věci, splacení poptávaného zboží, či služeb, což ani v souladu se svým předchozím zištným plánem činit nehodlal, neboť vše naopak užil, či hodlal užít ke své potřebě, profitu a svému obohacení:

1. dne 23. 10. 2017 v obci XY, XY, okres České Budějovice pod záminkou údajného nákupu nemovitosti v obci XY, přiměl L. C. k tomu, aby mu zapůjčil finanční částku 370 000 Kč, kterou si zde i následně převzal v hotovosti, pro vyvolání důvěry s poškozeným sepsal smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázal finanční prostředky vrátit do 10. 1. 2018, poté co sám prodá pozemky na blíže nezjištěném místě a dluh tak vyrovná, jakož i vystavil a podepsal směnku na řad poškozeného znějící na částku 400 000 Kč se splatností do 1. 1. 2019, přičemž v souladu se svým předchozím plánem žádný z uvedených termínů nedodržel, opakovaně se vymlouval na problémy s bankami, hotovost nevrátil a poté, co poškozený věc oznámil na policii tohoto přiměl k uzavření dohody na jejímž podkladě měl začít splácet a poškozený doplnil své oznámení na policii způsobem, který vedl k uložení věci u policejního orgánu Policie ČR, XY, načež však poškozenému uhradil ve třech splátkách toliko celkovou částku 12 000 Kč, zbývající vylákané finanční prostředky užil nezjištěným způsobem ke své potřebě a svým jednáním tak poškozenému L. C. způsobil škodu nejméně ve výši 358 000 Kč,

2. v přesně nezjištěné době měsíce března 2018 z nezjištěného místa kontaktoval přes aplikaci WhatsApp Ing. M. H., bytem v XY, okr. XY, kterého znal z dřívější doby, jemuž nabídl zprostředkování koupě kytary zn. Gibson SJ-200 o kterou měl tento v dřívější době zájem s tím, že kytara je na prodej za 2 000 EUR (51 000 Kč) a dále s požadavkem, že prodejní cena kytary bude zaplacena na účet prodejce kytary č. XY, který však byl fakticky účtem jeho syna, čímž poškozeného přiměl k tomu, aby dne 9. 3. 2018 zaslal uvedenou finanční částku na účet podle jeho instrukcí, nato však v souladu se svým předchozím plánem poškozenému začal tvrdit, že prodávající za kytaru chce vyšší cenu 3 000 EUR, poté že je kytara na opravě, nebo kytara je sice opravená, ale na opraváře někdo podal exekuci a ten musel kytaru sám vyplácet, jakož i další smyšlené výmluvy a následně v měsíci září 2019 od poškozeného vylákal další finanční částku, přičemž tuto získal pod záminkou toho, že pokud od něj dostane 200 EUR (5 422 Kč), sám aktivuje svoji kreditní kartu s limitem 3 000 EUR k jeho účtu u Raifeissen bank v Rakousku a vrátí mu celou dlužnou částku, načež poté, co poškozený provedl platby této částky 200 EUR na určený účet, začal se opětovně vymlouval na problémy s bankou, v souladu se svým plánem kytaru poškozenému nedodal, vylákané peníze nevrátil a tyto naopak využil ke svému profitu a až poté co byl poškozeným vyrozuměn o tom, že věc bude předána právníkům, aby oddálil následky, zaslal poškozenému v měsíci listopadu 2019 toliko dvě platby po 1 000 Kč, načež již nesplatil ničeho, čímž tak poškozenému M. H., nar. 12. 3. 1976, způsobil škodu nejméně ve výši 54 422 Kč,

3. poté co v přesně nezjištěnou dobu podzimu 2019 požádal svého známého D. Š., o finanční půjčku ve výši 365 000 Kč na údajný nákup nemovitosti v obci XY, kterou následně dne 1. 11. 2019 v Brně na ulici XY osobně oproti toliko ústní dohodě převzal od M. Ž., družky D. Š. v hotovosti a v uvedené výši 365 000 Kč, přičemž poškozenému D. Š. předem k vytvoření důvěry sliboval, že půjčku vrátí do měsíce poté, co obdrží peníze od rodičů; takto vylákané finanční prostředky užil v souladu se svým předchozím plánem ke svému obohacení, načež poté, co po několika měsících, přes mnoho urgencí, půjčku ani z části nevrátil, aby odvrátil následky uzavřel dne 23. 4. 2020 s poškozeným písemnou smlouvu o této půjčce, jakož i vystavil a podepsal směnku na řad poškozeného znějící na částku 365 000 Kč se splatností do 4. 5. 2020 nato opětovně po mnoha urgencích dne 7. 5. 2020 k oddálení následků, jednak zaslal na účet poškozeného D. Š. částku 100 000 Kč a jednak mu následně zaslal na mobilní telefon několik potvrzení o údajné platbě částky 11 000 EUR z jeho účtu na účet poškozeného, kteréžto platby však byly toliko simulovány a fakticky provedeny nebyly, přičemž již nadále do současnosti nic nesplatil a poškozenému D. Š., tak způsobil škodu nejméně ve výši 265 000 Kč,

4. dne 2. 12. 2019 na poště v Brně – XY uzavřel po předchozím kontaktování, příslibech a ujišťováních se známým V. M., coby věřitelem smlouvu o půjčce na jejímž podkladu převzal tamtéž od poškozeného finanční hotovost ve výši 110 000 Kč, přičemž poškozeného k půjčení přiměl především příslibem navýšení zapůjčených financí o 40 000 Kč, protože má možnost vyplatit „nějakou“ osobu v penzionu v Rakousku a penzion pak bude sám provozovat a proto bude mít dostatek finančních prostředků, jakož i s tím, že půjčku i s navýšením splatí do 1. 3. 2020, načež však v souladu se svým předchozím plánem zapůjčenou částku, natož navýšení ani z části nevrátil, vylákané finance užil ke svému profitu, poškozenému se přes opakované urgence vymlouval se, že jemu samotnému dluží „Rakušáci“, dále k oddálení následků tvrdil, že peníze už poslal, což se snažil i doložit potvrzením o simulované platbě 5 400 EUR na účet poškozeného, výmluvy neustále měnil, ale do současné doby dluh nezaplatil a svým jednáním tak způsobil poškozenému V. M., škodu nejméně ve výši 110 000 Kč,

5. dne 23. 6. 2020 z nezjištěného místa připojení k internetu prostřednictvím cestovní agentury Invia.cz, a. s. smlouvu o zájezdu č. 132085977 s cestovní kanceláří Exim Tours, a. s. na zájezd do destinace Řecko - Kréta, hotel Blue Sea Beach v termínu od 1. do 8. 7. 2020 v ceně 95 386 Kč, přičemž poskytovateli přislíbil úhradu této kupní ceny převodem ze svého účtu vedeného u bankovní společnosti Unicredit Bank Austria, AG a ke vzbuzení důvěry poskytovatele tomuto dne 23. 6. 2020 poskytnul doklad o podaném příkazu k úhradě, přičemž však věděl, že jeho pokyn k úhradě bude pro nedostatek finančních prostředků zamítnut, jak se i stalo, kdy platba bankou byla stornována pro nedostatek finančních prostředků na účtu a následně o této skutečnosti poskytovatele zájezdu již neinformoval, v souladu se svým předchozím plánem zájezd přesto absolvoval, dohodnutou cenu zájezdu ani dodatečně, či po následných opakovaných urgencích neuhradil a poškozené společnosti Invia.cz, a. s. IČ: 26702924, sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2, která uhradila cenu zájezdu cestovní kanceláři Exim Tours, a. s., tak způsobil škodu v téže výši 95 386 Kč,

6. dne 28. 6. 2020 z nezjištěného místa připojení k internetu objednal prostřednictvím prodejny IWant v Jihlavě elektronicky od společnosti Smarty CZ, a. s., IČ: 24228991, sídlem Hradební 1, Jihlava, dodání zboží v podobě mobilních telefonů zn. Apple a příslušenství v celkové ceně 170 475 Kč, které si měl v této prodejně následně vyzvednout a které podle svého předchozího plánu hodlal využít ke svému neoprávněnému profitu, bez úhrady jeho kupní ceny, přičemž ke vzbuzení důvěry prodejce a zdání uskutečnění úhrady kupní ceny tomuto následně poskytnul doklad o podaném příkazu k úhradě kupní částky 6 600 EUR ze dne 29. 6. 2020 ve prospěch společnosti IWANT CZ Jihlava ze svého účtu u bankovní společnosti Unicredit Bank Austria AG, přičemž však věděl, že tento jeho pokyn k úhradě bude pro nedostatek finančních prostředků zamítnut, jak se i stalo, kdy platba bankou byla stornována pro nedostatek finančních prostředků na účtu, načež k výdeji uvedeného zboží nedošlo, z důvodů neuhrazení kupní ceny a stornováním objednávky společností Smarty CZ, a. s., IČ: 24228991, sídlem Olivová 2096/4, 110 000 Praha – Nové Město, které tak škodu nezpůsobil,

7. dne 28. 6. 2020 z nezjištěného místa připojení k internetu objednal elektronicky u společnosti Alza.cz, a. s., IČ: 27082440 zboží v podobě mobilních telefonů zn. Apple a příslušenství v celkové ceně 159 170 Kč, které si měl v této prodejně následně vyzvednout a které podle svého předchozího plánu hodlal využít ke svému neoprávněnému profitu, bez úhrady jeho kupní ceny, přičemž ke vzbuzení důvěry prodejce a zdání uskutečnění úhrady kupní ceny tomuto následně poskytnul doklad o podaném příkazu k úhradě kupní částky 6 200 EUR ze své banky Unicredit Bank Austria AG ze dne 29. 6. 2020 ve prospěch společnosti Alza CZ, a. s., přičemž však věděl, že tento jeho pokyn k úhradě bude pro nedostatek finančních prostředků zamítnut, jak se i stalo, kdy platba bankou byla stornována pro nedostatek finančních prostředků na účtu, načež k výdeji uvedeného zboží nedošlo, z důvodů neuhrazení kupní ceny, a to i přesto, že prodejci vyhrožoval sdělením informace o nedodání zboží médiím, objednávka tak byla společností Alza.cz, a. s., IČ: 27082440, sídlem Jankovcova 1522/53, Praha 7 – Holešovice stornována, díky čemuž jí tak škodu nezpůsobil,

8. dne 15. 7. 2020 z nezjištěného místa připojení k internetu uzavřel s cestovní agenturou iSTEP CE, s. r. o. smlouvu o zájezdu č. 12308532 do destinace Řecko - Korfu, hotel Mayor Capo Di Corfu, v termínu od 20. do 27. 7. 2020 v ceně 107 160 Kč, přičemž poskytovateli přislíbil úhradu této kupní ceny převodem ze svého účtu vedeného u bankovní společnosti Unicredit Bank Austria, AG a ke vzbuzení důvěry poskytovatele tomuto dne 15. 7. 2020 poskytnul doklad o podaném příkazu k úhradě, přičemž však věděl, že jeho pokyn k úhradě bude pro nedostatek finančních prostředků zamítnut, jak se i stalo, kdy platba bankou byla stornována pro nedostatek finančních prostředků na účtu a následně o této skutečnosti poskytovatele zájezdu již neinformoval v souladu se svým předchozím plánem zájezd přesto hodlal absolvoval, bez úhrady jeho kupní ceny, ovšem následně společnost iSTEP CE, s. r. o., IČ: 24315729, sídlem Karolínská 1/650, Praha 8, provozovatel TravelPortal.cz z důvodu nepřipsání finančních prostředků na účet zájezd stornovala a poškozené společnosti tak škodu nezpůsobil,

9. dne 30. 7. 2020 z nezjištěného místa připojení k internetu v předchozím zištném plánu svého neoprávněného obohacení, uzavřel elektronicky jako objednavatel s cestovní agenturou Zajezdy.CZ jako poskytovatelem smlouvu o zájezdu č. 132091903, kterou si objednal zájezd cestovní kanceláře EXIM TOURS, a. s. v hodnotě 173.870 Kč, přičemž poskytovateli přislíbil úhradu této kupní ceny převodem ze svého účtu vedeného u bankovní společnosti Unicredit Bank Austria, AG a ke vzbuzení důvěry poskytovatele tomuto dne 30. 7. 2020 poskytl doklad o podaném příkazu k úhradě a v průvodní elektronické korespondenci přislíbil zaslat rovněž screenshot z bankovnictví o odečtené platbě, nato dne 31. 7. 2020 podepsal a poskytnul své čestné prohlášení ze dne 31. 7. 2020, jímž prohlásil, že má dostatek finančních prostředků na úhradu zájezdu, nebude nijak bránit jejímu provedení, přičemž však na uvedeném účtu v tuto dobu nedisponoval dostatečnými finančními prostředky a věděl, že jeho pokyn k úhradě ze dne 30. 7. 2020 může být z tohoto důvodu zamítnut, jak se i stalo následujícího dne 31. 7. 2020, kdy byla platba bankou stornována pro nedostatek finančních prostředků na účtu, následně o této skutečnosti poskytovatele zájezdu již neinformoval a přestože zájezd absolvoval, v souladu se svým plánem dohodnutou cenu zájezdu ani dodatečně neuhradil a poškozené společnosti Zajezdy.cz, a. s., IČ: 27726525, sídlem Kubišova č. p. 1230, 674 01 Třebíč, která uhradila cenu zájezdu cestovní kanceláři EXIM TOURS, a. s. tak způsobil škodu v téže výši 173.870 Kč, (převzato z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 1 T 30/2021)

10. v období od 20. 6. 2020 do 30. 12. 2020 v Brně či jinde bezúplatně využíval telekomunikačních služeb poskytovaných společností Vodafone Czech Republic, a. s. na podkladě předem uzavřené smlouvy o poskytování telefonních služeb u zákaznického účtu 1042749560 neuhradil platbu za poskytnuté služby, přičemž ke vzbuzení důvěry poskytovatele tomuto dne 28. 6. 2020 poskytnul doklad o podaném příkazu k úhradě částky 300 EUR ze svého účtu vedeného u bankovní společnosti Unicredit Bank Austria, AG, přičemž však věděl, že jeho pokyn k úhradě bude pro nedostatek finančních prostředků zamítnut, jak se i stalo, kdy platba bankou byla stornována pro nedostatek finančních prostředků na účtu, přesto v souladu se svým plánem nadále telekomunikační služby využíval do dne 30. 12. 2020, kdy byla provedena blokace poskytnuté SIM karty uvedeným poskytovatelem společností v ceně 18 158 Kč, jakož i oproti dohodnutým podmínkám poskytovateli nezaplatil ani nevrátil odebraný modem Huawei v ceně 1 960 Kč, čímž tak poškozenému poskytovateli, spol. Vodafone Czech Republic, a. s., IČ: 25788001, sídlem Náměstí Junkových 2808/2, Praha 5, způsobil celkovou škodu ve výši 20 118 Kč,

čímž tak poškozeným způsobil (pod body 1.-5., 9., 10.) škodu ve výši 1.076.796 Kč, dále se pokusil způsobit (pod body 6., 7., 8.) další škodu ve výši 436.805 Kč, celkem tak poškozeným způsobil, či se pokusil způsobit škodu k vlastnímu obohacení ve výši 1.513.601 Kč“.

2. Za uvedené jednání a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým již byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 12 T 20/2022, v právní moci dnem 4. 5. 2022, byl obviněný T. J. odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku, ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 (čtyřicet dva) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

3. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 12 T 20/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu.

4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Zájezdy.cz, a.s., IČ 27726525, sídlem Na Potoce 488/25, Třebíč, částku ve výši 173.870 Kč.

5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: – L. C., částku ve výši 358.000 Kč,

– D. Š., částku ve výši 265.000 Kč,

– V. M., částku ve výši 110.000 Kč,

– společnost Invia.cz, a. s., IČ: 26702924, sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2 částku ve výši 95.386 Kč,

,– společnost Vodafone Czech republic, a. s., IČ: 25788001, sídlem Náměstí Junkových 2808/2, Praha 5 částku ve výši 20.118 Kč.

6. Podle 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. H., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 8 T 23/2023, podal obviněný T. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 206/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

8. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 206/2024, podal obviněný T. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy zcela jednostranně v neprospěch obviněného posuzují důkazy, přičemž se nedostatečně vypořádaly s důkazy svědčícími v jeho prospěch. K bodu ad 1 rozsudku uvádí, že u poškozeného C. soudy vychází pouze z jeho tvrzení. Sám svědek však při své výpovědi uvádí odlišné částky, jeho výpověď je chaotická, přičemž se odvolává, že má více dlužníků, a proto se mu to motá. Podle obviněného je tento svědek nevěrohodný, neboť nejednoznačně určoval výši zapůjčené částky a zároveň nevystavil potvrzení na část zápůjčky, kterou mu obviněný vrátil. Za takové situace je skutkový stav zcela zjevně v rozporu s provedenými důkazy. K bodu ad 3 rozsudku, pokud jde o svědka Š., i zde je stejného názoru, že soudy vychází pouze z tvrzení poškozeného ohledně důvodu a výše zápůjčky. Obviněný tvrdí, že zapůjčeno dostal 250.000 Kč a 50.000 Kč měly být úroky. To dokládá i jím předložená smlouva o půjčce. Soudy však k tomuto důkazu nepřihlížely a uvěřily poškozenému. Svědkyně Ž. k tomu uvedla, že na žádost manžela Š. předala obviněnému částku 365.000 Kč, při své výpovědi však dále částku, kterou měla vybrat ze svého účtu, zaměňovala. Soudy i v tomto případě pomíjí důkazy a tvrzení, které k věci předložil obviněný, přehlíží chaotické výpovědí Š. a Ž., kteří se nedokáží shodnou a mění výpovědi. Obviněný namítá, že se snažil podle svých možností peníze vrátit, dokladem je i splacená jednorázová splátka 100.000 Kč. K bodu ad 4 rozsudku uvádí, že sám poškozený M. uvedl, že obviněnému půjčil peníze již dříve a tyto že mu vrátil, kdy se jednalo o přibližně stejnou částku. Poškozený sám dále nebyl schopen říci kolik obviněnému půjčil. Soudy však, aniž by to bylo prokázáno, opět uvěřily poškozenému.

9. Ohledně zjištění skutkového stavu k zadávání plateb v internetovém bankovnictví navrhoval obviněný provedení důkazu – potvrzení rakouské banky o povoleném kontokorentu. Soudy si toho potvrzení nevyžádaly a pouze konstatovaly, že obviněnému muselo být jasné, že nemá peníze na účtu, když se mu vždy musel v internetovém bankovnictví zobrazit zůstatek. Toto však není pravda, neboť i když se zobrazil zůstatek, i záporný, obviněný stále mohl do určité výše další prostředky čerpat. Pokud tedy zadával příkaz k platbě, tak s přesvědčením, že mu byl kontokorent přiznán. Nemohlo proto dojít k pokusu o podvod, když měl za to, že má stále možnost peníze čerpat. Obviněný dále namítá, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, a to výpovědi svědků, kteří by potvrdili, že u poškozeného Š. se jednalo o společný záměr podnikat v pronajímání apartmánu. S ohledem na vše výše uvedené má obviněný za to, že nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu a že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno a nemělo být posouzeno jako trestný čin.

10. Z důvodu vážného zdravotního stavu obviněného tento podaným dovoláním žádá Nejvyšší soud, aby před rozhodnutím odložil či přerušil výkon rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 8 T 23/2023. Zároveň navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 206/2024, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 8 T 23/2023, v plném rozsahu zrušil a dále přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. ,

11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nelze přehlédnout, že podané dovolání je doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku – a podle názoru státního zástupce také správně – vypořádaly. Vzhledem k tomu, že oba soudy na totožné výhrady v průběhu dosavadního trestního řízení přiléhavě reagovaly, považuje státní zástupce za zcela nadbytečné podrobně rozvádět a opakovat ty argumenty jejich rozhodnutí, s jejichž nosnými body se ztotožňuje. Dodává, že dovolání je z významné části vystavěno na výhradách proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového, z pohledu dovolatele vadného hodnocení důkazů, dospěly. Uvedené námitky samy o sobě pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Není však současně možno přehlédnout, že obviněný uplatnil taktéž první a třetí alternativu dovolacího důvodu, přičemž jednak s důrazem na vlastní popěrnou obhajobu v případě části skutků akcentoval nesoulad skutkových závěrů soudů s tímto jím zmiňovaným důkazem a jednak zpochybnil důvodnost odmítnutí jím navržených důkazů. Státní zástupce přitom zastává názor, že výhrady obviněného sice s velkou dávkou tolerance pod zmiňované dvě alternativy označeného dovolacího důvodu podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné.

12. Státní zástupce ve svém vyjádření konstatuje, že v aktuálně řešené trestní věci je zjevné, že pokud již některá ze stran v průběhu trestního řízení vznesla požadavky na provedení nových důkazů, soudy takové návrhy nepomi,nuly. Vyhodnotily je z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jejich neprovedení rovněž zdůvodnily, a to zjevnou nadbytečností. Skutková zjištění nalézacího soudu potvrzená také odvolacím soudem byla totiž v míře naprosto dostačující prokázána všemi dalšími ve věci provedenými důkazy. Pokud pak jde o dovolatelem rovněž zmiňovaný nedostatek zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů, ten by bylo možno dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, a tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování. Takovou vadou přitom odsuzující rozhodnutí zatíženo není, neboť veškerá skutková zjištění Městského soudu v Brně, jejichž správnost aproboval také Krajský soud v Brně, z provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze. V naznačeném směru postačí odkázat především na odstavce 14 až 25 odůvodnění odsuzujícího rozsudku, v nichž Městský soud v Brně jednak podrobně rozebral skutková zjištění vztahující se k jednotlivým dílčím útokům, jednak přiléhavě rozvedl důvody, pro které dovolatelově účelové, naivní, logiku postrádající a lživé obhajobě neuvěřil. Státní zástupce nepovažuje za potřebné v rámci svého vyjádření cokoli dalšího dodávat, neboť o podvodném úmyslu obviněného není žádných pochyb.

13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zastává názor, že soudy dospěly ke korektním skutkovým zjištěním a těm přisoudily taktéž odpovídající právní kvalifikaci. Dovolání obviněného přitom shledává zjevně neopodstatněným a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Naznačený způsob rozhodnutí a absence zákonných podmínek pak činí bezpředmětnou i dovolatelovu žádost o odložení či přerušení výkonu rozhodnutí. Současně vyjadřuje státní zástupce souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

16. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

17. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného T. J.

18. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).

19. K uvedenému dovolacímu důvodu obviněný namítl, že se soudy nevypořádaly se všemi podstatnými skutečnostmi a důkazy hodnotily účelově v jeho neprospěch. Obviněný dále rozporoval věrohodnost výpovědí svědků, vyjadřujících se ke skutkům pod body 1, 3 a 4. Současně soudům vytkl neprovedení některých jím navržených důkazů, konkrétně výslechů požadovaných svědků a obstarání zprávy banky k možnostem získat kontokorent. Dovolací argumentaci uzavřel tvrzením, že nejednal v podvodném úmyslu, o čemž podle něj svědčí i to, že v některých případech provedl částečné platby.

20. Nejvyšší soud k námitkám obviněného stran neúplného dokazování nejprve v obecné rovině konstatuje, že dokazování není bezbřehé a jeho rozsah není určován přáními a požadavky obviněného v tom smyslu, že by snad byl soud povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhla. Tuto skutečnost přitom obviněný zjevně přehlíží a nepřípustně se pasuje do role toho, kdo jediný je oprávněn určovat, jaký důkaz má být proveden, potažmo jak má být posléze hodnocen. Na tom však principy dokazování založeny nejsou. V trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Jeho povinností je výlučně objasnit skutkový stav v míře nezbytné pro řádné, odůvodněné a spravedlivé rozhodnutí. Odmítne-li nicméně provést důkaz navržený některou ze stran trestního řízení, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.

21. Nejvyšší soud konstatuje, že soudům nelze vytknout, že by některý podstatný a stěžejní důkaz neprovedly nebo, že by hodnocení důkazů provedly v rozporu se zákonem či pravidly formální logiky. Obviněný navrhl doplnit dokazování výslechem svědkyně V. J., manželky obviněného a vyžádáním si zprávy od rakouské banky, zda byl obviněnému přislíben debet. Svědkyně V. J. zaslala omluvu na hlavní líčení, nepředložila však žádnou lékařskou zprávu a nebyla jí ani vystavena pracovní neschopnost. Pokud se jedná o vyžádání zprávy od banky ohledně debetu, je třeba uvést, že obviněnému musel být znám jeho disponibilní zůstatek. Navíc s ohledem na mnohost zadaných příkazů, které již dříve provedeny nebyly s ohledem na nedostatek finančních prostředků, se obviněný nemohl domnívat, že peníze na účtu má. Proto byly návrhy na doplnění dokazování vyhodnoceny jako nadbytečné. V podrobnostech lze odkázat především na argumenty shrnuté v odstavcích 12 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně a 7 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně o zamítnutí odvolání. V posuzované věci se proto nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy vysvětlily, proč neakceptovaly návrhy obviněného na doplnění dokazování.

22. K dalším výhradám obviněného proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového, z pohledu obviněného vadného hodnocení důkazů, dospěly, Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o rozpor, spadající pod tento dovolací důvod. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného.

Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. V jednotlivých bodech je obviněný usvědčován listinnými důkazy (smlouvy o půjčce, smlouvy o zájezdu, potvrzení o platbách a další sdělení bank), ve spojení se svědeckými výpověďmi a výpověďmi jednotlivých poškozených. Z výpisu z účtu bankovní společnosti Bank Austria je evidentní, že obviněný měl na účtu u této bankovní společnosti v době předmětného zadávání dotčených plateb v některých případech dokonce záporný zůstatek finančních prostředků.

Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo proto v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Lze doplnit, že se obviněný svými námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném hodnocení důkazů.

23. V projednávaném případě se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, kdy bylo prokázáno, že si obviněný pod falešnými záminkami půjčoval peníze, poptával služby či sliboval zajistit zboží, a to vše v době, kdy si byl vědom svých finančních potíží, byl zatížen statisícovými dluhy a bylo proti němu vedeno sedmnáct exekučních řízení s celkovou dlužnou částkou vyšší než 600.000 Kč. Tyto skutečnosti však poškozeným zatajil, rovněž jako skutečnost, že vzhledem k této tíživé situaci nebude schopen plnit své přísliby k úhradě dlužných částek, obstarání věci, či služeb, a tyto užil a hodlal užít zcela ve svůj prospěch a ke svému obohacení. Podvodný úmysl obviněného nevylučuje ani zjištění, že v některých případech mohl později částečnou úhradu dluhu provést. Jednal tak totiž až po dokonání trestného činu podvodu a zpravidla pod tíhou okolností, kdy po něm poškození částky vymáhali. Částečné platby sice mohly mít význam pro výrok o náhradě škody, nikoli však pro samotný závěr o trestní odpovědnosti pokračujícím zločinem, jímž byl uznán vinným. Obviněný tak naplnil jak po subjektivní, tak i po objektivní stránce všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle 21 odst. 1 tr. zákoníku. Na základě provedeného dokazování a zejména majetkové situace obviněného bylo zřejmé, že již od počátku jednal s motivem neoprávněného obohacení, kdy cíleně, smyšlenými přísliby a zamlčením podstatných skutečností o své tíživé finanční situaci uvedl jednotlivé poškozené v omyl, podvodně od nich vylákal finanční částky, či plnění, nebo se pokusil vylákat plnění a zboží, přičemž tak celkově způsobil, nebo se bezprostředně pokusil způsobit škodu na cizím majetku celkem ve výši 1.513.601 Kč, o kterou se dílem obohatil a dílem se pokusil obohatit a která přesáhla hranici značné škody stanovené v § 138 odst. 1 tr. zákoníku.

24. Nejvyšší soud dodává, že v projednávané věci nemohlo dojít ani k porušení zásady presumpce neviny a obviněným zmiňovaného principu in dubio pro reo, neboť podle celé řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu se nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ splněny nejsou. Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině obviněného neměl.

25. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný T. J. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

26. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného T. J. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

27. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle § 265o tr. ř.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 3. 2025

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu