4 Tdo 1485/2015-39
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince
2015 dovolání obviněného R. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 4 To 376/2014, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 27/2012, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání
obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 3 T
27/2012, byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku
a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961
Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“),
kterého se podle skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že
jako jednatel společnosti Auto Roses, s. r. o., IČ 25387405, se sídlem
Podmolova 1009/19, Ostrava - Přívoz, v době od 24. 11. 2009 do 25. 12. 2009 v
O. v úmyslu zmařit včasné a řádné vyměření daně a nevrátit přeplatek daně, v
zákonném termínu do 25. 12. 2009 ani později, nevyhotovil a nepodal u F. ú. O.
se sídlem J., O. - M. O., daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období
listopad 2009, ačkoli byl k tomu podle ustanovení § 101 zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty, povinen, neboť společnost Auto Roses, s. r. o.,
přijala dobropis ze dne 24. 11. 2009 od společnosti PÓROBETON Ostrava, a. s.,
IČ 47676388, na částku 5.357.175 Kč, základ daně 4.501.828 Kč, daň z přidané
hodnoty 19% ve výši 855.347 Kč, kdy tento doklad zatajil, ačkoli měl povinnost
provést opravu odpočtu daně na vstupu za listopad 2009, přičemž dne 21. 12.
2009 nejprve formou notářského zápisu jako jediný společník obchodní
společnosti Auto Roses, s. r. o., při výkonu působnosti valné hromady rozhodl o
odvolání své osoby z funkce jednatele a o jmenování jednatelem A. Z., načež na
základě uzavřené smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 21. 12. 2009
převedl 100 % obchodního podílu společnosti Auto Roses, s. r. o., na uvedeného
A. Z., ačkoli si byl vědom formálnosti těchto kroků, když A. Z. fakticky
nepředal, byť opožděně, účetní doklady společnosti ani podklady pro podání
předmětného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za období listopad 2009
a České republice zastoupené Finančním úřadem Ostrava 1 tak způsobil škodu ve
výši 855.347 Kč.
Za to byl podle § 148 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání dvou roků a podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon
uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 3 T
27/2012, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne
6. 5. 2015, sp. zn. 4 To 376/2014, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 4 To
376/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž
uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V rámci dovolací argumentace namítl, že osobou povinnou k dani z přidané
hodnoty byla v posuzované věci společnost Auto Roses, s. r. o., nikoli on sám.
Připustil, že jako jednatel společnosti byl do 21. 12. 2009 povinen zajistit,
aby společnost řádně plnila své daňové povinnosti. Současně však podle jeho
názoru změnou v osobě společníka či jednatele nemohlo dojít k ovlivnění
daňových povinností společnosti Auto Roses, s. r. o., která byla jako měsíční
plátce daně z přidané hodnoty povinna daňové přiznání podat do 25. 12. 2009,
resp. do prvního pracovního dne po tomto datu. Neexistuje žádná zákonná
povinnost podat daňové přiznání dříve, resp. že mu k datu jeho odvolání z
funkce jednatele dne 21. 12. 2009 žádný zákon neukládal podat daňové přiznání k
DPH, tato povinnost naopak vznikla novému jednateli. Má proto za to, že soudy
obou stupňů věc nesprávně právně posoudily, když dovodily jeho trestněprávní
odpovědnost za nepodání daňového přiznání společnosti Auto Roses, s. r. o., ve
lhůtě do 25. 12. 2009, když k jeho odvolání z funkce jednatele došlo již ke dni
21. 12. 2009.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného
prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a
vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého
zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně
shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Uplatněné dovolací
námitky obviněného lze sice pod deklarovaný dovolací důvod obsahově podřadit,
avšak nepovažuje je za důvodné. Připomenul, že pachatelem trestného činu podle
§ 148 tr. zákona mohl být nejen subjekt daně, ale kdokoli, kdo svým úmyslným
jednáním způsobil, že zákonná daň nebyla jemu anebo jinému subjektu vyměřena
buď vůbec anebo v zákonné míře a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu. Podle
učiněných skutkových zjištění převod obchodního podílu na A. Z. a jeho
ustanovení do funkce jednatele společnosti byly ryze formálními kroky, A. Z.
byl typickým tzv. bílým koněm a cílem jednání obviněného bylo, aby se tak
obchodní společnost Auto Roses, s. r. o., vyhnula splnění daňové povinnosti. Má
proto za to, že předmětné jednání obviněného vykazovalo všechny znaky trestného
činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3
písm. c) tr. zákona a obviněný byl tímto trestným činem uznán vinným důvodně.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak
učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném
zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro
případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst.
1 písm. c) trestního řádu].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2
tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f
odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán
k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou
argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem –
advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového
zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není
oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně konstatuje,
že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích
trestního řízení a v odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Jde
tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly
rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje
na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož
vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné
již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již
soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o
dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr.
řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17,
C. H. Beck).
Obviněný právně relevantně zpochybnil v rámci dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu správnost právního posouzení skutku, Nejvyšší
soud však shledal, že námitky uplatněné v dovolání nejsou důvodné.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148
odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustil ten, kdo ve větším rozsahu zkrátil
daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek
nebo jinou jim podobnou povinnou platbu a způsobil takovým činem značnou škodu.
Zkrácením daně bylo přitom jakékoliv jednání pachatele, v jehož důsledku byla
pachateli nebo jinému subjektu vyměřena nižší daň než jaká měla být správně
vyměřena, popř. tato daň nebyla vyměřena vůbec. Pachatelem daného trestného
činu mohl být nejen subjekt daně, ale kdokoli (tj. fyzická i právnická osoba),
kdo svým úmyslným jednáním způsobil, že zákonná daň nebyla jemu anebo jinému
subjektu vyměřena buď vůbec anebo v zákonné míře, a daň tak byla zkrácena ve
větším rozsahu.
Z citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že je zcela irelevantní námitka
obviněného, že subjektem daně z přidané hodnoty nebyl on, ale obchodní
společnost Auto Roses, s. r. o., neboť pachatelem posuzovaného trestného činu
mohl být statutární orgán právnické osoby nebo i jiná fyzická osoba, která svým
úmyslným jednáním přivodila, že daň nebyla právnické osobě jako subjektu daně
vyměřena buď vůbec, nebo nebyla vyměřena v zákonné výši.
Dle učiněných skutkových zjištění obviněný jako jednatel společnosti Auto
Roses, s. r. o., nesplnil svoji daňovou povinnost ve smyslu ustanovení § 101
zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a namísto toho činil úmyslné
kroky k převodu obchodní společnosti na A. Z. v úmyslu vyhnout se splnění
daňové povinnosti. Bez pochybností bylo prokázáno, že převod obchodního podílu
na A. Z. a jeho ustanovení do funkce jednatele obchodní společnosti Auto Roses,
s. r. o., byly kroky čistě formální. A. Z. byl pouze tzv. bílým koněm, kterému
ani obviněný nepředal příslušné doklady, na jejichž základě by daňové přiznání
mohl podat. V řízení bylo mimo pochybnost zjištěno, že A. Z. se v krátkém
časovém období stal společníkem a jednatelem více obchodních společností, ale v
žádné z nich nebyl fakticky činný.
K převodu obchodního podílu z obviněného na A. Z. a jeho ustanovení do funkce
jednatele obchodní společnosti Auto Roses, s. r. o., došlo tedy pouze a jedině
s tím cílem obviněného, aby se obchodní společnost Auto Roses, s. r. o.,
vyhnula splnění své daňové povinnosti.
Pokud obviněný nepodal za společnost Auto Roses, s. r. o., přiznání k dani z
přidané hodnoty a svůj obchodní podíl i funkci jednatele formálně a účelově
převedl na osobu, u které bylo zřejmé, že sama daňové přiznání nepodá a ani k
tomu v podstatě nemá reálnou možnost, tak bez ohledu na to, že k takovému
účelovému převodu došlo ještě před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání,
není pochyb o tom, že naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného
činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3
písm. c) tr. zákona. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém
důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního
i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich
hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními
závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu
předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného R. P.
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O
dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr.
řádu v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 22. prosince 2015
JUDr. Danuše
Novotná
předsedkyně senátu