4 Tdo 1585/2014-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince
2014 o dovolání obviněné T. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
22. 7. 2014, sp. zn. 8 To 248/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené
u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 63/2014, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 8 To 248/2014.
II. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2014, pod sp. zn. 3 T 63/2014
byla obviněná T. N. dále jen („obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou, že
„dne 26. 7. 2013 v úmyslu vyhnout se nástupu výkonu trestu odnětí svobody ve
výměře 4 let, uloženého rozsudkem Městského soudu v Brně dne 20. 3. 2012 pod
sp. zn. 92 T 4/2012, jenž nabyl právní moci, ve spojení s usnesením Krajského
soudu v Brně sp. zn. 8 To 210/2012 ze dne 12. 6. 2012, pro spáchání zvlášť
závažného zločinu ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku,
podala na Městský soud v Brně v uvedené věci žádost o povolení odkladu výkonu
shora uvedeného trestu odnětí svobody z důvodu svého těhotenství, kterou
doložila kopií těhotenského průkazu vystaveného MUDr. I. K., přestože věděla,
že tento těhotenský průkaz byl vydán jiné osobě, a to J. P., která se za ni u
MUDr. K. vydávala, a při vědomí toho, že podle § 322 odstavec 3 trestního řádu
má odsouzená z důvodu těhotenství právní nárok na odklad výkonu trestu odnětí
svobody na dobu jednoho roku po porodu“.
Takto zjištěné jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako přečin maření
výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr.
zákoníku, za což jí podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí
svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu
obviněné rovněž uložil povinnost nahradit poškozené České průmyslové zdravotní
pojišťovně, škodu ve výši 694,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená
Česká průmyslová zdravotní pojišťovna odkázána se zbytkem svého nároku na
řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž Krajský soud v
Brně rozhodl usnesením ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 8 To 248/2014 tak, že je
podle § 256 tr. řádu zamítl.
Obviněná se ani s takovým rozhodnutím odvolacího soudu
neztotožnila a podala proti němu prostřednictvím obhájce dovolání, v němž
uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Namítla, že
její jednání, kdy podala na Městský soud v Brně žádost o povolení odkladu
výkonu trestu odnětí svobody z důvodu těhotenství, které doložila kopií
těhotenského průkazu vystaveného MUDr. I. K., přestože věděla, že tento
těhotenský průkaz byl vydán J. P., která se za ni u MUDr. I. K. vydávala,
nenaplňuje znaky přečinu, kterým byla uznána vinnou. Nesouhlasí s právní
kvalifikací podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, neboť neusilovala o
zmaření výkonu trestu, ale snažila se pouze o neoprávněný odklad jeho výkonu.
Její jednání lze podřadit pod skutkovou podstatu přečinu podle § 337 odst. 1
písm. f) tr. zákoníku, tedy jako neoprávněné bránění nástupu výkonu trestu
odnětí svobody. Nesnažila se totiž zmařit výkon trestu, ale pouze jej oddálit.
Jde tedy o nesprávné hmotněprávní posouzení jejího jednání, když
předložením nepravdivého těhotenského průkazu by došlo pouze k odkladu výkonu
trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku po porodu a nikoliv k úplnému
zmaření výkonu trestu odnětí svobody. Závěrem svého podání obviněná navrhla,
aby dovolací soud rozhodl podle § 265k tr. řádu tak, že usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 8 To 248/2014, ve spojení s rozsudkem
Městského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. 3 T 63/2014, se zrušují a
věc se vrací Městskému soudu v Brně k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyšší státního zastupitelství (dále jen státní
zástupce) se vyjádřil k podanému dovolání a sdělil, že je založeno na důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uvedl, že se ztotožňuje s podaným
dovoláním v tom, že jednání obviněné mělo být právně posouzeno podle § 337
odst. 1 písm. f) tr. řádu a nikoliv podle písm. g) tohoto ustanovení, jak
nesprávně shledaly soudy. Státní zástupce nesouhlasí s argumentací nalézacího
soudu, že důvodem použité právní kvalifikace je, že jednání obviněné vykazovalo
„podstatně vyšší stupeň společenské škodlivosti než pouhé nenastoupení...“. K
tomu státní zástupce poznamenal, že společenská škodlivost není znakem
trestného činu a jedinou korekcí tohoto závěru je použití zásady subsidiarity
trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Míra společenské škodlivosti
proto nemůže být za platného trestního zákoníku kritériem pro volbu té či oné
právní kvalifikace. Navíc je patrno, že samotný zákonodárce považoval
škodlivost nenastoupení i maření výkonu trestu za shodnou, což vyjádřil nejen
právní kvalifikací podle § 337 odst. 1 trestního zákoníku, ale také stejnou
trestní sazbou. Jestliže bylo toto jednání obviněné posouzeno podle § 337 odst.
1 písm. g) tr. řádu, je takové rozhodnutí založeno na nesprávném právním
posouzení skutku. Tím je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu. Jestliže tak odvolací soud usnesením rozhodl o zamítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím
dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tím naplněn
také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Závěrem svého podání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek
Městského soudu v Brně a současně podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil veškerá
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 265m
odst. 1 tr. řádu a nově uznal obviněnou vinnou přečinem maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku v jeho druhé
alternativě a uložil obdobný trest, jaký byl uložen zrušeným rozsudkem
nalézacího soudu. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu
souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání s tím, že případný
rozsudek by bylo nutno vyhlásit v zasedání veřejném.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (265c tr. řádu) shledal, že v této
trestní věci je dovolání přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], bylo
podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v
zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e tr. řádu).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou
uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení
zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i
odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů
vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné
ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a
odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v právním
posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno
namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o
trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného
prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost
dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší
soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení
důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet
z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat
právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy
nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na
nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného
dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.
řádu, neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních,
nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze
vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení
otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním
posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat
postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen
vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný
skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se
totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu
srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02,
III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen
vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a
teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní
posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska
nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky,
a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i
stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).
V judikatuře Ústavního soudu (srov. například nálezy ve věcech
vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se však opakovaně
poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za
vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by
jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními
(včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). To však Nejvyšší soud v
této věci nezjistil.
Při aplikaci těchto východisek na posuzovaný případ je třeba zdůraznit, že
obviněná v dovolání v podrobnostech vytýká, že jejím jednáním nedošlo k
naplnění znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337
odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou, ale přečinu maření
výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr.
zákoníku, a to z hlediska objektivní i subjektivní stránky. To znamená, že se
nedopustila závažného jednání, aby zmařila výkon nebo účel trestu, ale jiným
způsobem se neoprávněně bránila výkonu tohoto trestu. Tyto námitky lze pod
uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit.
Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí vykazují tvrzené
právní vady.
K uvedené problematice je nejprve zapotřebí (alespoň ve stručnosti a v obecné
rovině) uvést, že přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §
337 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon
rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a
dalších orgánů veřejné moci a na vykázání. Trestněprávní ochrana je tímto
ustanovením poskytována nejen řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí, ale též
výkonu rozhodnutí, která v době činu sice nebyla pravomocná, ale byla
vykonatelná. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmyslné zavinění. Z ustanovení
§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vyplývá, že trestný čin je spáchán úmyslně,
jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo
ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý). Podle § 15 odst. 1 písm. b)
tr. zákoníku platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl,
že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že
je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
Přečinu podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se
dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu.
Zmařit výkon trestu znamená dosáhnout stav, kdy trest není vykonáván. Trestem
se zde míní jakýkoli druh trestu, nikoli jen trest odnětí svobody. K samotnému
zmaření výkonu trestu nebo účelu trestu nemusí dojít, stačí, že pachatel jedná
s cílem výkon trestu nebo účel trestu zmařit.
Přečinu podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo bez
závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným
způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu.
Závažným důvodem ve smyslu tohoto ustanovení bude především změna zdravotního
stavu reálně bránící odsouzenému trest odnětí svobody nastoupit nebo přechodná
těžká situace v rodině. Pokud pachatel nepřebírá výzvu k nástupu trestu nebo ji
výslovně odmítne převzít nebo účelově mění místo svého pobytu, aby jej výzva k
nástupu trestu nezastihla, naplňuje znak, že se jiným způsobem neoprávněně
brání nástupu výkonu trestu. Naplněním tohoto znaku je i jednání, při kterém
pachatel používá různé účelové obstrukce, jejichž smyslem je vzbudit u soudu
zdání, že uložený trest odnětí svobody objektivně nemůže ze závažných důvodů
nastoupit.
Jelikož Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání
podle § 265i odst. 1 tr. řádu, proto přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch
výroků rozhodnutí, proti kterým bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů
uvedených v podaném dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející a dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud v dosavadních výsledcích provedeného
dokazování ani v rozhodnutích obou soudů ze všech výše rozvedených důvodů
neshledal dostatečný podklad pro závěr o naplnění zákonných znaků skutkové
podstaty přečinu podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ale přečinu maření
výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku.
Již z tohoto pohledu nemohlo rozhodnutí obstát, když byl úspěšně naplněn důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na
jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů proto shledal ve smyslu § 265k odst. 1
tr. řádu dovolání obviněné důvodným, a proto podle § 265k odst. 1 tr. řádu
zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 8 To
248/2014. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v
Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť tento soud
může v řízení o odvolání napravit pochybení, kterého se dopustily soudy obou
stupňů, a to aniž by bylo třeba doplnit dokazování.
Při novém projednání věci bude Krajský soud v Brně vázán právním názorem, který
Nejvyšší soud zaujal (§ 265s odst. 1 tr. řádu). Musí rovněž respektovat zákaz
změny k horšímu, neboť napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání
podaného obviněnou (§ 265s odst. 2 tr. řádu).
Shora uvedené rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r odst. 1
písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. prosince 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Dana Novotná
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal