4 Tdo 163/2026

Judikát 4 Tdo 163/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:18.03.2026

Spisová značka:4 Tdo 163/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.163.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Násilí proti úřední osobě

Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 325 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku § 325 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí:C

4 Tdo 163/2026-1007

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2025, sp. zn. 6 To 253/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 171/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 2025, sp. zn. 1 T 171/2024, byl obviněný R. S. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

„dne 27. 5. 2024 v době 02:12 hodin v XY č. p. XY, využívaje časných ranních hodin a okolnosti, že všichni obyvatelé okolních domů již spali, se záměrem pomstít se T. G., která jako pracovnice Magistrátu města Karviné, odboru sociálního, oddělení sociálně právní ochrany dětí, byla pověřena vedením případu jeho nezletilých synů AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), kteří byli na základě návrhu OSPOD Karviná usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 18. 1. 2024, č. j. 118 Nc 1002/2024-21, v rámci předběžného opatření umístěni do Dětského domova XY, kdy dne 28. 5.

2024 mělo proběhnout u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově soudní jednání o omezení průběhu styku s nezletilými dětmi, bez souhlasu vlastníků vstoupil na neoplocený pozemek tohoto rodinného domu, přistoupil ke zde zaparkovaným osobním motorovým vozidlům tovární značky Škoda Octavia Combi, RZ: XY, které bylo zaparkováno vedle garážového stání, a tovární značky Škoda Yeti, RZ: XY, které bylo zaparkováno přední částí pod garážovým stáním s dřevěnou konstrukcí bezprostředně navazující na přilehlou dřevěnou střešní konstrukci valbové střechy rodinného domu, z donesené plastové nádoby o objemu přibližně 5 litrů, ve které měl automobilový benzín Natural 95, jenž je extrémně hořlavou kapalinou, polil částí takto doneseného benzínu nejprve střechu vozidla Škoda Octavia, pak přistoupil k vozidlu Škoda Yeti, které rovněž na střeše polil doneseným benzínem, zbytek benzínu společně s plastovou nádobou postavil na střechu tohoto vozidla, od vozidel odstoupil, rozžehnul donesenou zápalku a tuto hodil na benzínem politá vozidla, v důsledku toho došlo k okamžitému zapálení par automobilového benzínu na střechách obou vozidel a velmi rychlému rozšíření požáru na celá zaparkovaná vozidla, k rozšíření požáru z vozidel na dřevěnou stavební konstrukci přístřešku, na dřevěný podhled a střešní konstrukci rodinného domu, prostupu požáru zvenčí ve výškové úrovni druhého nadzemního podlaží částečně i do vnitřních obytných prostor ložnice rodinného domu, ve kterém v době založení požáru spali manželé P.

a T. G. se svou nezletilou dcerou CCCCC (pseudonym), a dále na přívěsný vozík RZ: XY, který byl zcela zaparkovaný pod přístřeškem a takto došlo k úplnému shoření obou motorových vozidel, přívěsného vozíku, shoření dřevěného přístřešku garážového stání, poškození zateplení rodinného domu, k rozsáhlému poškození střechy a druhého nadzemního podlaží rodinného domu, a následně ke zničení interiéru rodinného domu v důsledku hasebního zásahu Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, a T. G.

a P. G. tak způsobil škodu na majetku v celkové výši nejméně 3 933 955,90 Kč, zejména však v přímé příčinné souvislosti s tímto jednáním T. G. utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, kdy tato závažná delší dobu trvající porucha zdraví si vyžádala léčení od 27. 5. 2024 do současné doby, s pracovní neschopností od 27. 5. 2024 do 17. 2. 2025, přičemž jen díky včasné evakuaci osob, a to T. G., P. G. a nezletilých dětí DDDDD (pseudonym) a CCCCC a včasného přivolání Hasičského záchranného sboru P.

G. a rychlému hasebnímu zásahu nedošlo ke vzniku mnohem rozsáhlejšího poškození majetku manželů G. nebo ke vzniku jiné závažné újmy na zdraví obyvatel domu“.

2. Za shora uvedené jednání byl obviněný R. S. odsouzen podle § 325 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

3. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla tovární značky Peugeot 307, RZ: XY, výrobní číslo: XY, které je umístěno v areálu Bahno, Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Frýdlantská 2402, 738 01 Frýdek-Místek.

4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným: – Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, majetkovou škodu ve výši 2 178 470 Kč (z titulu pojistné smlouvy č. 3952487481), – Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, majetkovou škodu ve výši 296 400 Kč (z titulu pojistné smlouvy č. 6384397082), – Generali České pojišťovně, a. s., IČ: 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1 – Nové Město, majetkovou škodu ve výši 77 000 Kč, – Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 – Vinohrady, majetkovou škodu ve výši 10 816 Kč,

– České průmyslové zdravotní pojišťovně, a. s., IČ: 47672234, se sídlem Jeremenkova 161/11, 703 00 Ostrava, majetkovou škodu ve výši 23 159 Kč.

5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným P. G., a T. G. v tomto řízení zastoupeným zmocněncem JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, majetkovou škodu ve výši 1 862 277,90 Kč.

6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené T. G., v tomto řízení zastoupené zmocněncem JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, majetkovou škodu ve výši 103 204 Kč.

7. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené T. G., v tomto řízení zastoupené zmocněncem JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč.

8. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému P. G., v tomto řízení zastoupenému zmocněncem JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, majetkovou škodu ve výši 43 894 Kč.

9. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému P. G., v tomto řízení zastoupenému zmocněncem JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč.

10. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit nezletilému poškozenému DDDDD, v tomto řízení zastoupenému zmocněnkyní JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem Schweitzerova 116/28, 779 00 Olomouc-Povel, nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč.

11. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit nezletilé poškozené CCCCC, v tomto řízení zastoupené zmocněnkyní JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem Schweitzerova 116/28, 779 00 Olomouc-Povel, nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč. 12.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození P. G., T. G., nezletilá CCCCC, nezletilý DDDDD, odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

13. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČ: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 – Vinohrady, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

14. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 2025, sp. zn. 1 T 171/2024 podal obviněný R. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 9. 2025, sp. zn. 6 To 253/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.

15. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2025, sp. zn. 6 To 253/2025, podal následně obviněný R. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že soudy dospěly k závěru o jeho vině především na základě doznání, které učinil v přípravném řízení, výpovědí svědků, kamerových záznamů a listinných důkazů. K doznání uvádí, že to samo o sobě nezbavuje orgány činné v trestním řízení provádět další dokazování a shromažďovat důkazy.

Podle názoru soudů je stěžejním důkazem CD s kamerovým záznamem. Neztotožňuje se však s názorem krajského soudu, že pachatelem jednání, který je na kamerovém záznamu, je právě obviněný. Zmiňuje se o tetování, byť kvalita záznamu neumožňuje individuální srovnání. Krajský soud také zamítl některé návrhy dalších důkazů, jako je např. ohledání vozidla obviněného se zaměřením na barvu. Obviněný dále namítl, že skutková tvrzení soudu se zásadně rozcházejí s možnými skutkovými zjištěními a zejména s důkazy, které ve věci byly provedeny.

Za zcela nedostatečné považuje odůvodnění soudu o tom, že s ohledem na tvrzený úmyslný trestný čin musel obviněný předpokládat zahoření konstrukce střechy rodinného domu poté, co zapálil vozidla stojící mimo budovu. Namítl, že nebyly zajištěny svršky obviněného, na kterých měly být zjištěny stopy po ožehnutí. Ani na těle obviněného se nenašla sebemenší stopa po ožehnutí. S ohledem na uvedené skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 2025, sp. zn. 1 T 171/2024 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.

9. 2025, sp. zn. 6 To 253/2025 a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

16. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že po obsahové stránce se s předmětným dovoláním neztotožňuje. Text dovolání je ve své podstatě pouze opakovaným předložením obhajoby, již obviněný uplatňoval v řízení před soudy obou stupňů, s níž se ovšem oba tyto soudy v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivým a se zákonnými i ústavněprávními požadavky na kvalitu odůvodnění soudních rozhodnutí zcela konformním způsobem vypořádaly.

Obviněný ve svém dovolání nevznáší jedinou námitku, na kterou by soudy dosud ve věci činné nereagovaly vůbec či by se jí nezabývaly dostatečně vzhledem k její závažnosti, u drtivé většiny z nich naopak sám obviněný nereaguje na to, jakým způsobem se s nimi soudy v dosavadním průběhu trestního řízení vypořádaly. Obviněný namítá především vady skutkové a vady dokazování. Materiálně však argumentace podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není, neboť spočívá pouze v prezentaci vlastního přehodnocování důkazů obviněného, podle jehož názoru nebyla jeho vina dostatečně prokázána.

Státní zástupce k tomu podotýká, že soud 1. stupně odůvodnil závěry o svých skutkových zjištěních zcela pregnantně v bodech 30 až 38 prvostupňového rozsudku způsobem, který je logický, vnitřně konzistentní a odpovídající reprodukci jednotlivých provedených důkazů tak, jak ji vyjádřil v bodech 2 až 29 prvostupňového rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry důvodně ztotožnil, přičemž je však zřejmé, že se námitkami obviněného zabýval vážně a důsledně, adekvátně se s nimi argumentačně vypořádal a v potřebném rozsahu dokonce dokazování doplnil (viz zejména body 5, 8 až 10 a 12 napadeného usnesení).

Za těchto okolností není podle názoru státního zástupce prostor pro konstatování, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádný jiný dovolací důvod, by mohl v nynější věci být saturován. Toliko na okraj pak státní zástupce ke konkrétním dovolacím námitkám obviněného uvádí, že tyto částečně vychází z nepřípadného zveličování okolností, které jsou zcela podružné a nezpůsobilé jakkoliv závěr o vině zvrátit, což po jejich řádném přezkumu soudy obou stupňů korektně odůvodnily, částečně spočívají na neakceptování řádně soudy procesně vyvozených a dostatečně zdůvodněných skutkových zjištění a prezentaci vlastních skutkových závěrů a částečně z ignorování dopadů opakovaného doznání obviněného v předchozím průběhu řízení za přítomnosti obhájce, jakož i pádného zdůvodnění, proč soudy obou stupňů nepovažovaly jeho vysvětlení naprosté změny jeho výpovědi za přesvědčivé.

Obsah podaného dovolání tedy nenasvědčuje přítomnosti žádné vady, kterou by byl oprávněn a současně povinen Nejvyšší soud zhojit v rámci dovolacího řízení. Jelikož z hlediska správnosti odsouzení obviněného na podkladě podaného dovolání nejsou podle názoru státního zástupce zavdány žádné důvody k pochybnostem, není opodstatněn ani odklad výkonu uložených trestů. Po zvážení shora uvedených skutečností proto státní zástupce Nevyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání odmítl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.

ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

19. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr.

ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.

ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

20. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové.

Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily.

Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).

21. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zejména namítl, že skutková tvrzení soudu se zásadně rozcházejí s možnými skutkovými zjištěními a zejména s důkazy, které ve věci byly provedeny.

22. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný svými námitkami ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, nýbrž pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení.

Obviněný se svými námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Nejvyšší soud konstatuje, že vina obviněného a jeho účelová obhajoba, která byla vedena snahou vyvinit se, byla vyvrácena důkazy, a to především kamerovým záznamem, na němž je zaznamenán pachatel skutku, jakož i jeho protiprávní jednání, když bylo spolehlivě prokázáno, že pachatelem skutku je obviněný.

Mezi další důkazy patří výpovědi svědků T. G., P. G., B. S., J. W., A. M. a zejména také doznání obviněného, které učinil v přípravném řízení dne 24. 7. 2024. Obviněný v tomto doznání popsal skutečnosti a detaily, které mohl znát jen pachatel a které korespondují s dalšími důkazy a prokázanými časovými údaji. Doznání obviněný zopakoval dne 19. 9. 2024, kdy vše zopakoval a uvedl, že všeho lituje. K doznání obviněný v dovolání uvedl, že to samo o sobě nezbavuje orgány činné v trestním řízení provádět další dokazování a shromažďovat důkazy.

S tímto tvrzením Nejvyšší soud souhlasí a dodává, že doznání obviněného opravdu nezbavuje orgány činné v trestním řízení včetně soudu povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. Soudy však pečlivě zvážily všechny provedené důkazy tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.

Obviněný byl usvědčen celou řadou důkazů, které ve svém souhrnu tvoří ucelený, logicky provázaný a vzájemně se podporující řetězec, jenž spolehlivě prokazuje vinu obviněného bez důvodných pochybností. Je přitom třeba zdůraznit, že veškeré tyto důkazy pravdivost doznání obviněného potvrzují v plném rozsahu a žádný z nich skutkovou verzi vytyčenou tímto doznáním nezpochybňuje. Lze tak shrnout, že na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku.

23. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku rovněž namítl, že krajský soud zamítl některé návrhy dalších důkazů, jako je např. ohledání jeho vozidla se zaměřením na barvu. Namítl také, že nebyly zajištěny jeho svršky, na kterých měly být zjištěny stopy po ožehnutí. Ani na těle obviněného se nenašla sebemenší stopa po ožehnutí.

24. Nejvyšší soud k námitkám obviněného stran neúplného dokazování nejprve v obecné rovině konstatuje, že dokazování není bezbřehé a jeho rozsah není určován přáními a požadavky obviněného v tom smyslu, že by snad byl soud povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhla. Tuto skutečnost přitom obviněný zjevně přehlíží a nepřípustně se pasuje do role toho, kdo jediný je oprávněn určovat, jaký důkaz má být proveden, potažmo jak má být posléze hodnocen. Na tom však principy dokazování založeny nejsou.

V trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Rozhodně není povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Jeho povinností je výlučně objasnit skutkový stav v míře nezbytné pro řádné, odůvodněné a spravedlivé rozhodnutí. Odmítne-li nicméně provést důkaz navržený některou ze stran trestního řízení, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Nejvyšší soud konstatuje, že soudům nelze vytknout, že by některý podstatný a stěžejní důkaz neprovedly nebo že by hodnocení důkazů provedly v rozporu se zákonem či pravidly formální logiky.

Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který v bodě 4 vysvětlil, proč důkazy, jichž se obhajoba domáhala, neprovedl. V posuzované věci se proto nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů. Nejvyšší soud dodává, že pokud jde o oděv obviněného, odvolací soud již konstatoval, že obviněný opustil místo činu dne 28. 5. 2024 ve 2:12 hodin a následně odjel svým vozidlem. Zadržen byl v 8.05 hodin v XY. Měl tak dostatečný prostor se oblečení, případně dalších věcí zbavit.

Stejně tak ani skutečnost, že se na těle obviněného nenašla stopa po ožehnutí, jej nemůže z projednávaného skutku vyvinit, neboť z kamerového záznamu není patrné, že by obviněný hořel, nebo byl zasažen ohněm, nýbrž z něj vyplývá, že odhodil zápalku na stojící vozidla a ihned utekl.

25. Obviněný R. S. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).

26. Nejvyšší soud k výše zmíněnému dovolacímu důvodu uvádí, že obviněný v podaném mimořádném prostředku neuvedl žádnou konkrétní argumentaci ani žádné konkrétní námitky, které by zmíněný dovolací důvod mohly naplnit. Uvedený dovolací důvod naopak nemůže být naplněn obecnou kritikou kvality skutkových zjištění, polemikou s hodnocením důkazů soudy, předkládáním vlastních skutkových tvrzení a důkazních hodnocení apod. Není úlohou Nejvyššího soudu domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat a dotvářet tak za něj jeho podání.

Obviněný pouze uvedl, že považuje za zcela nedostatečné odůvodnění soudu o tom, že s ohledem na tvrzený úmyslný trestný čin musel předpokládat zahoření konstrukce střechy rodinného domu poté, co zapálil vozidla stojící mimo budovu. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že ze znaleckého posudku vyplynulo, že požár se z hořících vozidel rozšířil na venkovní dřevěnou střešní konstrukci přístřešku nad vozidly a navazující dřevěnou střešní konstrukci rodinného domu. V případě pozdního zpozorování vzniklého požáru, bez včasné evakuace osob přítomných uvnitř objektu rodinného domu hrozilo reálné nebezpečí na zdraví a životě všech čtyř osob nacházejících se v domě.

Lze uzavřít, že obviněný útok předem promyslel a vozidla úmyslně zapálil s cílem působit na poškozenou v souvislosti s výkonem její pravomoci úřední osoby. Ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby, zejména způsobení větší škody, těžké újmy na zdraví či větší škody na cizím majetku, si obviněný musel být vědom vysoké hořlavosti benzínu, jakož i reálné možnosti rychlého rozšíření požáru na obytný dům a tím i bezprostředního ohrožení osob, které se v něm nacházely. Byl si tedy vědom možnosti vzniku závažnějšího následku a pro případ, že k němu dojde, byl s takovým následkem přinejmenším srozuměn.

Skutková zjištění proto okresní soud správně kvalifikoval jednak jako zvlášť závažný zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c), odst.3 písm. a) tr. zákoníku, jednak jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst.1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, jednak jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, neboť všechny znaky skutkových podstat těchto trestných činů byly naplněny.

27. Obviněný konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

28. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného R. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

29. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle § 265o tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu