4 Tdo 190/2024-998
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 o dovolání obviněné Růženy Tausnerové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023 č. j. 2 To 33/2023-949, v trestní věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 43 T 3/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Růženy Tausnerové odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023 č. j. 43 T 3/2022-911 byla obviněná Růžena Tausnerová (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou dílem zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Podstata jednání kladeného jí za vinu zkráceně spočívala v tom, že jako jednatelka (dnes již zaniklé) obchodní společnosti RENAGO, s. r. o., IČO 29046840, se sídlem Čsl. Armády 1705, 253 01 Hostivice, v úmyslu obohatit tuto společnost a potažmo sebe, vykázala v přiznáních k dani z přidané hodnoty za období od března 2010 do února 2015 celkem v 59 případech údajně uskutečněná zdanitelná plnění, aniž by však společnost byla ekonomicky aktivní nebo přijala či realizovala jakákoliv zdanitelná plnění, přičemž takto vykázaný nadměrný odpočet byl správcem daně následně za období od března 2010 do ledna 2015 uznán a vyplacen v celkové výši 8.939.497 Kč, a za období únor 2015 ve výši 153.055 Kč pouze uplatněn avšak nebyl finančním úřadem uznán a vyplacen (bod 60).
2. Za to jí byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku jí byl uložen i peněžitý trest ve výměře 365 denních sazeb ve výši 10.000 Kč, tedy celkem 3.650.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika – Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Praha – západ odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti shora uvedenému rozsudku podali odvolání obviněná do výroků o vině i trestu a státní zástupce do výroku o trestu v neprospěch obviněné. O těchto opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2023 č. j. 2 To 33/2023-949 tak, že obě podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Toto usnesení vrchního soudu napadla obviněná Růžena Tausnerová prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s písmenem i) téhož ustanovení. Obviněná má totiž za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), v jejím případě pak byl konkrétně naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
5. Obviněná v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a vymezila dovolací důvody. Nalézacímu soudu vytkla uložení nedobytného peněžitého trestu v rozporu s § 68 odst. 6 tr. zákoníku a soudu odvolacímu pak jeho aprobování. Konkrétně pak městskému soudu vyčetla, že při ukládání peněžitého trestu určil výši denní sazby libovolně v rozporu s § 68 odst. 3 a 4 tr. zákoníku. Oběma napadeným rozhodnutím vytkla nepřípustný, nehumánní a drakonický trest, v jehož důsledku bude zbavena svého jediného obydlí a bude uvržena do nouze.
Současně poznamenala, že jí byl takto enormně vysoký peněžitý trest uložen po 7 letech od ukončení trestně stíhaného jednání a po 4 letech trvání trestního řízení. Faktická neodbytnost uloženého trestu (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku) plyne z vadného posouzení okolností důležitých pro uložení peněžitého trestu (§ 68 odst. 3 a 4 tr. zákoníku). Ani jeden soud neposuzoval aktuální majetkové poměry obviněné, ale nesprávně je navázal na závažnost projednávaného trestného činu. Obviněná zmínila zákonná pravidla stanovení denní sazby podle § 68 odst. 3, 4 tr.
zákoníku – se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele, respektive odhadu příjmu, majetku a výnosu tohoto majetku. Závažnost trestné činnosti pak má být promítnuta výlučně do počtu denních sazeb (§ 68 odst. 3 věta prvá tr. zákoníku). Tato pravidla současně nepřipouštějí, aby byl zvýšením denní sazby kompenzován mírný trest odnětí svobody. Přesto je takový myšlenkový postup v odůvodnění napadených rozhodnutí patrný. Obviněná je přesvědčena, že soudy nejprve stanovily konečnou výši peněžitého trestu, což odpovídá již neúčinné právní úpravě (do 31.
12. 2009), přičemž takový postup ve svém důsledku vede k ukládání neodbytných trestů, jejichž jediným účelem je prodloužení výměry trestu odnětí svobody a uvržení odsouzených do bídy. V souvislosti s postupem soudu při určování peněžitého trestu připomněla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. 5 Tdo 829/2015 interpretující pravidla § 68 odst. 3 a 4 tr. zákoníku. V rozporu s nimi ovšem soudy do denní sazby započetly, kolik obviněná trestnou činností získala, aniž by bylo prokázáno, že by se její majetek zvětšil.
Naopak jediný hodnotnější majetek je rodinný dům pořízený bezesporu z legálních zdrojů. Ze všech shora uvedených důvodů proto obviněná navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení ve výroku o zamítnutí jejího odvolání a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání zaslal své písemné vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci řízení a dovolacích námitek obviněné uvedl obecná východiska dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. K tomu uvedl, že námitky obviněné tomuto dovolacímu důvodu formálně odpovídají, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. Odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, podle kterých dostatečně zohlednily majetkovou situaci obviněné – vlastník nemovitých věcí, stálý příjem, bezdětná a nezatížena dluhy (bod 24 až 27 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Zopakoval zákonná hlediska § 68 tr. zákoníku a dospěl k závěru, že je soudy respektovaly. Nesouhlasil naopak s tím, že by výši trestu soudy odůvodnily pouze výší získaného majetkového prospěchu. Ke konkrétním výhradám obviněné uvedl, že se zabývaly povahou a závažností trestného činu, což promítly do počtu denních sazeb. Výši denní sazby pak určily z podkladů opatřených k majetkové situaci obviněné – příjmy, ostatní majetkové zdroje, osobní a rodinná situace. Taková zjištění jsou úplná a dostatečná i z hlediska dobytnosti peněžitého trestu. Tudíž se jednalo o přípustný trest v zákonné výměře. Neshledal ani rozpor mezi druhem a výměrou uloženého trestu a jeho zákonným účelem. Kasační zásah proto není odůvodněn. Zároveň připomněl, že obviněná již peněžitý trest dne 22. 11. 2023 zaplatila, jak vyplynulo z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, kterým bylo podle § 344b tr. ř. rozhodnuto o zrušení zajištění pozemků obviněné. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně není zatíženo vadou namítanou podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neshledal státní zástupce ani naplnění dovolacího důvodu podle písmene m) tohoto ustanovení. Na základě všech shora uvedených skutečností dopěl k závěru, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné, a proto navrhl jej v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně dal souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedáním i podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Obviněná Růžena Tausnerová je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jí bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti usnesení, jímž bylo odvolání obviněné zamítnuto.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněná opřela, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázala. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídala druhá alternativa, neboť odvolací soud řádný opravný prostředek obviněné zamítl, avšak ta setrvala na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
10. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je tento dovolací důvod dán v případě, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen ve výměře mimo stanovenou trestní sazbu. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze tedy napadnout výrok o trestu, avšak pouze pro některou ze zde uvedených variant – nezákonný druh trestu, nebo výměra mimo zákonnou trestní sazbu, případně pro obě z nich. Ani tento dovolací důvod však neumožňuje přezkoumávat přiměřenost uloženého trestu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Zároveň však judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že výhrady vůči zřejmé nedobytnosti uloženého peněžitého trestu (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku) pod tento dovolací důvod podřadit lze, a to v jeho první alternativě – byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017 sp. zn. 7 Tdo 102/2017).
11. Obviněná tedy brojí výlučně proti uložení peněžitého trestu, který považuje v jeho celkové výši za nedobytný a zároveň i za drakonický. Konkrétně má za to, že soud pochybil při stanovení výše denní sazby. Takto formulované námitky tedy lze pod zvolené dovolací důvody podřadit, jelikož obviněná namítla, že jí byl uložen trest, který zákon nepřipouští (viz judikatura shora).
12. Při určení výměry peněžitého trestu soud postupuje tak, že povahu a závažnost spáchaného trestného činu promítne do počtu denních sazeb, a osobní a majetkové poměry pachatele pak do výše této denní sazby (§ 68 odst. 3 tr. zákoníku). Kombinace těchto kritérií umožňuje individualizaci trestu, aby co nejlépe splnil svůj účel. Zákon k určení osobních a majetkových poměrů pachatele umožňuje subsidiárně využít i odhad soudu (§ 68 odst. 4 tr. zákoníku), který však nesmí být projevem jeho libovůle, ale musí mít racionální základ v úvahách a argumentech soudu, aby byl přesvědčivým a přezkoumatelným podkladem pro stanovení výše jedné denní sazby peněžitého trestu (Šámal, P.
a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s.1200). Zároveň podle § 68 odst. 6 tr. zákoníku nesmí být uložený trest zřejmě nedobytný. K tomu nutno zdůraznit, že „pro neuložení peněžitého trestu by nestačila jen určitá pravděpodobnost jeho nezaplacení nebo dokonce neochota pachatele tak učinit.“ – viz tamtéž, s.1202.
13. Obviněná soudům především vytkla pochybení při určení výše denních sazeb, tedy hodnocení jejích osobních a majetkových poměrů. Konkrétně se ohradila vůči tomu, že soud zohledňoval její majetkové poměry v návaznosti na závažnost projednávaného trestného činu, a nikoliv její aktuální majetkové poměry (jediný příjem starobního důchodu) a na tomto základě jí uložil zcela nedobytný trest. Těmto úvahám obviněné nebylo možné přisvědčit. Nalézací soud provedl dokazování ve vztahu k osobním a majetkovým poměrům dovolatelky v dostatečné míře podle § 68 odst. 3, 4 tr.
zákoníku (viz bod 25 a 26 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze). Stejně tak soud odvolací neponechal tato kritéria bez povšimnutí a vyjádřil se k obdobným odvolacím námitkám v bodě 9 odůvodnění svého usnesení. Sama obviněná uvedla, že je vlastníkem rodinného domu v XY, přičemž z kupní smlouvy bylo zjištěno, že kupní cena v roce 2011 činila 6 267 334 Kč. K tomu je nutno uvést, že nelze očekávat pokles hodnoty nemovitého majetku v lukrativní lokalitě blízko Prahy, spíše naopak. Dále obviněná uvedla, že pobírá starobní důchod ve výši cca 13.000 Kč, přičemž její běžné měsíční výdaje činí zhruba 10.000 Kč. Disponuje úsporami v celkové výši cca 400 000 Kč. Z katastru nemovitostí pak bylo zjištěno, že v době hlavního líčení i veřejného zasedání (až do 1.
2. 2024) byla vlastníkem zemědělských pozemků v katastrálním území Bílichov. Z těchto podkladů je patrno, že obviněná disponovala majetkem v řádu milionů, překračujícím minimálně dvojnásobně uložený peněžitý trest. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by peněžitý trest v době svého ukládání ani později, byl zřejmě nedobytný. Jeví se nutným připomenout, že peněžitý trest je sankcí za trestné činy, tedy nejzávažnější protiprávní jednání, a je proto přirozené a žádoucí, aby jej pachatel pocítil. Citelnost zásahu do jeho majetkové sféry by měla korespondovat s povahou a závažností trestné činnosti.
Nelze proto apriori pokládat peněžitý trest, byť uložený jako trest vedlejší, za pouhý formální a bagatelní „doplněk“. Právě ta okolnost, že na pachatele dopadne citelným způsobem, bude jedním z hlavních aspektů jeho individuálního působení, ale i tzv. generální prevence. Naproti tomu zřejmá nedobytnost je negativní podmínkou pro uložení tohoto druhu trestu pouze v situacích, kdy je z podkladů zjevné (viz znění § 68 odst. 6 tr. zákoníku), že pachatel nebude schopen uložený peněžitý trest zaplatit.
Nepostačuje ani pouhá pravděpodobnost, ale je nutná zřejmost této okolnosti (viz shora bod 12 in fine). Taková situace na straně obviněné nenastala, jak je uvedeno shora. To nakonec plně potvrzuje i okolnost, že obviněná uložený peněžitý trest dne 21. 11. 2023 uhradila (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, č. j. 43 T 3/2022-984). Peněžní částku navíc zaplatila, aniž by musela zcizit či zatížit nejhodnotnější část svého majetku – rodinný dům, ve kterém bydlí a na jehož ztrátu a uvržení do bídy ve své argumentaci několikráte upozorňovala (viz tamtéž).
14. Zároveň však Nejvyšší soud zaznamenal, že soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí nesprávně uváděly jako hledisko majetkových poměrů obviněné také měsíční výnosy z trestné činnosti. K tomu je nutno připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. 6 Tdo 1466/2011, podle kterého „za součást majetkové podstaty obviněného (majetkové aktivum) nelze považovat prostředky, jež získal protiprávně, dokonce trestnou činností. Tyto prostředky tak nemohou být zohledněny jako faktor svědčící o dobytnosti peněžitého trestu.“ [stejně ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 20 a 32]. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným shora – kdy suma ostatního zjištěného majetku spolehlivě prokázala, že uložený peněžitý trest nebyl trestem zjevně nedobytným a v době rozhodování dovolacího soudu byl již dokonce uhrazen v plné výši – nemohlo toto argumentační pochybení podstatně ovlivnit správnost výsledného rozhodnutí soudů ani konečné postavení obviněné.
15. Závěrem tedy lze prohlásit, že obviněná Růžena Tausnerová v podaném dovolání formulovala výhrady, kterým z hlediska deklarovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nebylo možno přiznat věcné opodstatnění a pokud jde o námitky vůči rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., tak ani v tomto směru nemohl Nejvyšší soud předloženému mimořádnému opravnému prostředku přisvědčit stran jím tvrzené důvodnosti. Nejvyšší soud proto podané dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když tak za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu