4 Tdo 193/2020-1506
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2020 o dovolání,
které podal obviněný J. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 10. 2019
sp. zn. 14 To 275/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích
pod sp. zn. 4 T 43/2019 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 6. 2019 sp. zn. 4 T 43/2019
byla podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu, uzavřená
mezi státním zástupcem a obviněným J. Š. zastoupeným obhájcem a zároveň byl
obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d)
tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v září 2011 v
XY uzavřel s poškozeným P. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, smlouvu o půjčce
částky 1 800 000 Kč, kterou mu poškozený P. Š. poskytnul postupně v hotovosti v
několika platbách v průběhu měsíce září 2011, a to v provozovně poškozeného XY
v XY s tím, že poškozeného ujistil, že takto získané peněžní prostředky použije
v souvislosti s podnikatelskou činností obchodní společnosti R. se sídlem XY,
IČO XY, ve které v té době zastával funkci jednatele společnosti, a to
konkrétně na výhodný nákup hutního materiálu, kdy se zavázal poskytnutou
finanční hotovost vrátit nejpozději do 31. 1. 2012, ve skutečnosti však tyto
peněžní prostředky použil pro vlastní potřebu, a poškozenému je následně ani po
několika urgencích nevrátil, přičemž uvedenou půjčku uzavřel, ačkoliv věděl, že
s ohledem na svou tíživou finanční situaci v podobě předchozích závazků nebude
schopen tuto půjčku vrátit, kdy tímto jednáním způsobil poškozenému P. Š. škodu
v celkové výši 1 800 000 Kč.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1
tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále bylo podle § 228
odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného na náhradě škody zaplatit
poškozenému P. Š. částku 1 800 000 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody
byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Uvedený rozsudek byl napaden odvoláním obviněného a to výhradně proti výroku o
náhradě škody. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích usnesením ze dne 16. 10. 2019 sp. zn. 14 To 275/2019 tak, že je
podle § 256 tr. ř. zamítl.
Následně proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod vymezený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahové části pak
konkretizuje důvody, pro něž nesouhlasí s výrokem o náhradě škody, jak byl
vyjádřen v rozsudku soudu prvního stupně a potvrzen rozhodnutím soudu
odvolacího. V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
usnesení odvolacího soudu zrušil a sám rozhodl, že se účast poškozeného v
řízení nepřipouští.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.), který nejprve rekapituloval obsah
rozhodnutí soudů nižších stupňů i podaného dovolání. Dále konstatoval, že
použitou dovolací argumentaci obviněného nelze pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, jelikož je procesního, a nikoli
hmotněprávního charakteru. Zároveň vyslovil názor, že námitky obviněného nejsou
důvodné ani z věcného hlediska, přičemž poukázal a podrobně rozvedl
problematiku směnky plnící zajišťovací funkci ve světle výkladu rozhodnutí
Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 7 Tdo 457/2006 či sp. zn. 33 Odo 202/2002.
Vzhledem k tomu závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v
posuzované věci jsou splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání.
Především je zapotřebí uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a
proto je nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv
důvodů, neboť nejde o univerzální prostředek k nápravě všech vad a všech
rozhodnutí. Zákonodárce v ustanovení § 265a tr. ř. přesně vymezil okruh
soudních rozhodnutí, která lze napadnout dovoláním. Podle § 265a odst. 1 tr. ř.
musí jít o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve
druhém stupni a zákon dovolání připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a)
až h) tr. ř. je pak uveden taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, s nimiž
zákon spojuje přípustnost dovolání. Jde o rozsudek, jímž byl obviněný uznán
vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od
potrestání (písm. a/), rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn (písm.
b/), usnesení o zastavení trestního stíhání (písm. c/), usnesení o postoupení
věci jinému orgánu (písm. d/), usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření
(písm. e/), usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání (písm. f/),
usnesení o schválení narovnání (písm. g/), nebo rozhodnutí (písm. h/), jímž byl
zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení
uvedenému pod písmeny a) až g). Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto
okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání.
Dále je třeba uvést, že z předloženého procesního spisu okresního soudu,
konkrétně z protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 6. 2019 je patrné, že
obviněný po vyhlášení rozsudku tohoto soudu jímž byla schválena dohoda o vině a
trestu uzavřená mezi státním zástupcem a obviněným a jímž byl zároveň uznán
vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a
byl mu uložen trest a byl rovněž zavázán k povinnosti nahradit poškozenému
způsobenou škodu ve výši 1 800 000 Kč, se po poučení o právu podat odvolání a
po poradě se svým obhájcem vyjádřil tak, že si ponechává lhůtu k podání
opravného prostředku. Intervenující státní zástupkyně se naopak svého práva
podat odvolání na místě vzdala. Písemné vyhotovení citovaného rozsudku soudu
prvního stupně bylo následně doručeno obviněnému dne 19. 6. 2019 a jeho obhájci
dne 17. 6. 2019. Odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo
obviněným prostřednictvím obhájce podáno dne 19. 6. 2019, tedy v zákonné
osmidenní lhůtě. Předmětné odvolání směřovalo pouze a výhradně proti výroku,
jímž byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozenému způsobenou škodu.
To jinými slovy znamená, že výrok o vině a trestu z předmětného rozsudku nabyl
právní moci dne 28. 6. 2019.
Krajský soud po předložení věci s odvoláním obviněného se pak zcela důvodně a v
souladu se zákonem (§ 254 odst. 1 tr. ř. věta první) zabýval výhradně dosud
nepravomocným výrokem o náhradě škody.
Z výše uvedeného je tak patrné, že dovoláním obviněného napadené usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, byť jde o soud
druhého stupně, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. V
konkrétním projednávaném případě totiž odvolacím soudem nebylo rozhodováno o
vině a trestu ve smyslu písm. a) citovaného zákonného ustanovení (o vině a
trestu již bylo pravomocně rozhodnuto okresním soudem), ani jím ve smyslu písm.
h) téhož ustanovení zákona nebyl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání),
který směřoval proti rozsudku uvedenému pod písm. a). Odvolací soud mohl v dané
procesní situaci na základě odvolání obviněného rozhodovat pouze o náhradě
škody, což také učinil. [Ostatní varianty obsažené pod písm. b) až g)
ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. pak v úvahu nepřicházely].
Je tedy zřejmé, že pokud dovoláním obviněného napadené usnesení odvolacího
soudu nelze označit za rozhodnutí ve věci samé, tak dovolání proti takovému
rozhodnutí podat nelze a pokud je podáno, musí být posouzeno, jako nepřípustné.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že odvolací soud do poučení
ve svém rozhodnutí nesprávně uvedl, že proti jeho rozhodnutí je možno podat
dovolání k Nejvyššímu soudu. Ve skutečnosti nikdo nemůže mít více práv, než mu
přiznává zákon.
Jestliže tedy dovolání obviněného J. Š. bylo podáno proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích v rozsahu a způsobem výše
uvedeným, Nejvyššímu soudu nezbylo, než takové dovolání označit za nepřípustné
a odmítnout je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání [viz
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 2. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu