USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 o dovolání obviněného Michala Křupky, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 9. 2023, č. j. 55 To 49/2023-651, v trestní věci vedené Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. 2 T 187/2019, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Michala Křupky odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 12. 2022 č. j. 2 T 187/2019-586 byl obviněný Michal Křupka (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
v pozici statutárního orgánu - jednatele obchodní korporace HMN global estate, s. r. o., IČO: 05994136, se sídlem Holická 1173/49A, 779 00 Olomouc-Hodolany, uzavřel dne 15. 11. 2017 v Zábřehu Smlouvu o koupi ojetého vozidla, na základě které za obchodní korporaci HMN global estate, s. r. o., jako kupující převzal od prodávajícího, kterým byla obchodní korporace C. T. S., s. r. o., zastoupená pověřeným zaměstnancem M. J., nákladní vozidlo MAN FE 2000, s nástavbou Schwing-Stetter P.8023, VIN: XY a za uvedené vozidlo se zavázal uhradit kupní cenu 87 000 EUR bez DPH, nebo 2 233 290 Kč bez DPH, tedy 2 702 281 Kč včetně DPH a k datu 15. 11. 2017 z kupní ceny částku 18 700 EUR, nebo 468 991 Kč jako zálohu, přičemž byl prokazatelně seznámen s tím, že podle článku IV. smlouvy, bodu 3. vlastnické právo k vozidlu přechází na kupujícího až v okamžiku zaplacení kupní ceny, načež po stvrzení smlouvy podpisem a obdržení jednoho výtisku smlouvy uhradil ke dni 16. 11. 2017 zálohu ve výši 468 991 Kč a poté v úmyslu neuhradit zbylou část kupní ceny, dne 5. 12. 2017 zplnomocnil další osobu, aby provedla zápis vozidla do registru silničních vozidel na vlastníka HMN global estate, s. r. o., IČO: 05994136 a v přesně nezjištěný den, v období od 15. 11. 2017 do 28. 6. 2018, pozměnil originální znění kupní smlouvy, z níž úmyslně odstranil bod č. 3, článku IV. smlouvy o výhradě vlastnictví, dne 28. 6. 2018 si takto pozměněnou smlouvu nechal ověřit na pobočce České pošty, s. p., v obci XY, tuto kupní smlouvu vydával za ověřenou kopii všemi stranami podepsaného originálu, zbytek kupní ceny ve výši 2 233 290 Kč, s odvoláním na započtení údajných pohledávek vůči obchodní korporaci C. T. S., s. r. o., kterou uhradil dne 3. 5. 2019, čímž způsobil poškozené obchodní korporaci C. T. S., s. r. o., škodu ve výši 2 233 290 Kč.
2. Za shora uvedené jednání byl obviněný podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 2 (dvou) roků.
3. Proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 9. 2023 č. j. 55 To 49/2023-651 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Uvedený rozsudek odvolacího soudu následně napadl obviněný dovoláním z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Má za to, že nebyly splněny podmínky k vydání nového odsuzujícího rozsudku v dané právní kvalifikaci, tedy je rozhodnutí nesprávné, rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a dále rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve obšírně zrekapituloval celou anabázi předchozího řízení (rozhodnutí ve věci byla opakovaně rušena odvolacím soudem). Poslednímu odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu vytkl, že výrok o vině založil na výpovědi svědka P., ačkoliv mu bylo známo jeho prohlášení učiněné v jiné trestní věci, kde uvedl, že po operaci hlavy mívá problémy s dlouhodobou pamětí – nemůže si vybavit podstatné věci, které by chtěl, a někdy se mu vybaví maličkosti pro život irelevantní.
Předseda senátu po tiché poradě nepřipustil otázku na zdravotní stav a odvolací soud se těmito okolnostmi nezabýval vůbec. Podle názoru dovolatele nebyl skutek uvedený ve výroku odsuzujícího rozsudku prokázán. Naopak, z provedeného dokazování podle jeho mínění vyplynulo, že a) započítávané pohledávky jsou faktické (je vedeno civilní řízení), a nikoli údajné, b) nepozměnil originál kupní smlouvy, respektive nebylo prokázáno, že by tak učinil, c) zbytek kupní ceny byl uhrazen před zahájením trestního stíhání, d) nikdo se nepřihlásil o náhradu škody a nelze tedy dospět k závěru, že způsobil škodu.
Nadto připomněl, že je alarmující, že nebyl zajištěn originál kupní smlouvy a její znění proto bylo parafrázováno svědky. Současně není originál kupní smlouvy podkladem pro registraci vozidla a není tedy třeba jej předkládat. Změna původní smlouvy, kterou měl obviněný provést, by tedy vůbec v kontextu jednání kladeného mu za vinu nebyla logická. Soudy obou stupňů se nevypořádaly s tím, že vozidlo bylo zakoupeno s úmyslem vyrovnání vzájemných závazků, k čemuž došlo. Společnost, za kterou obviněný vystupoval, podle toho jednala, když hradila silniční daň. Společnost C.
T. S. tuto daňovou povinnost naopak neplnila, tudíž se zjevně nedomnívala, že je vlastníkem. Tímto se však soudy obou stupňů nikterak nezabývaly, stejně jako tím, že byla již při prvním podání vysvětlení prokázána bonita společnosti HMN Global estate, s. r. o., a avizována úhrada kupní ceny s odkazem na platné smlouvy. Orgány činné v trestním řízení však přesto zahájily trestní stíhání, aniž by si zjistily aktuální stav věci s ohledem na pořad trestního či civilního práva zejména tak zásadní věc, jako je splatnost kupní ceny.
Dále připomněl, že kupní smlouva nebyla vůbec předkládána na registračním místě, k čemuž odkázal na vyhlášku o registraci vozidel č. 343/2014 Sb. Následně uvedl, že k přepisu vozidla byl pověřen pracovník společnosti C. T. S., s. r. o., kterému nemohl dávat pokyny, neboť nebyl jeho nadřízeným. Za nejpodstatnější však označil tu okolnost, že nikomu nevznikla škoda, neboť „správce podniku“ věděl o rámcové kupní smlouvě ze dne 28. 4. 2017 ještě před podáním trestního oznámení a sám nevěděl, že s prodejem souhlasil a za prodávající společnost smlouvu podepsal jím zmocněný zaměstnanec společnosti.
Obviněný vyjádřil přesvědčení, že pojmové znaky skutkové podstaty podvodu nebyly naplněny ani v jeho objektivní ani subjektivní stránce.
Zdůraznil, že jeho společnost byla bonitní, vzájemné pohledávky prokazatelně existují, splatnost vozidla byla dodržena a spolupráce mezi oběma společnostmi pokračuje dodnes. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 9. 2023 č. j. 55 To 49/2023-651 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 12. 2022 č. j. 2 T187/2019 v celém rozsahu, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval tak, že podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodne a podle § 226 písm. a) tr. ř. obviněného zprostí obžaloby, anebo aby podle § 265l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství– § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci řízení a dovolací argumentace obviněného uvedl, že námitky se s uplatněným dovolací důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí, neboť je obviněný založil na zpochybnění výsledků dokazování a polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními. Naopak státní zástupce je toho názoru, že skutkové závěry rozhodné pro přijatou právní kvalifikaci jsou podloženy konkrétními důkazními prostředky, k čemuž odkázal na body 32 až 35 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu.
Připomněl, že v řízení byly zajištěny dvě verze kupní smlouvy, přičemž na základě odborného vyjádření byla verze předložená obviněným, kopií původní smlouvy, přičemž rozdíl mezi nimi tkvěl v článku o výhradě vlastnictví. Skutečnost, že původní smlouva výhradu vlastnictví obsahovala potvrdil i svědek Ch. Obviněný tedy nepochybně využil falzifikát předmětné smlouvy k tomu, aby se vyhnul plnění – zaplacení kupní ceny. Zároveň věděl o tom, že je to falzifikát, disponoval s ním a na jeho základě došlo k převodu vlastnictví vozidla, aniž by byla uhrazena kupní cena.
Stejně tak tvrzení o započtení pohledávek označil za účelové a nepodporuje ho ani nepřesvědčivá výpověď svědka K. Z ní není zřejmé, proč by se s úhradou kupní ceny čekalo až na druhé výročí rámcové kupní smlouvy, která se nadto vyhodnocovala každý rok. Rozhodná skutková zjištění tedy nejsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. K druhému uplatněnému důvodu dovolání (nesprávné
právní posouzení) konstatoval, že s určitou mírou tolerance mu formálně odpovídají námitky do subjektivní a objektivní stránky trestného činu. Ty však shledal neopodstatněnými. Podvodné jednání obviněného, včetně objektivní stránky, spočívalo v úmyslném předložení falzifikátu kupní smlouvy, čímž předstíral okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci, aby nedošlo k úhradě zbytku kupní ceny. Fakt, že dodatečně způsobenou škodu uhradil neznamená, že nezpůsobil škodu na cizím majetku.
Zároveň ze způsobu a charakteru jednání vyplývá, že jednal v úmyslu přímém, neboť věděl, jakou část kupní ceny je povinen zaplatit, za použití falza kupní smlouvy předstíral, že jím zastupovaná společnost již vlastnictví k vozidlu i bez toho nabyla a chtěl poškozené nedoplacením zbytku ceny způsobit škodu. Na základě shora uvedeného dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného je v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zjevně neopodstatněné, a proto je navrhuje odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř. Toto rozhodnutí navrhuje učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž souhlasí i s tím, aby Nejvyšší soud učinil i jiné než navrhované rozhodnutí v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
7. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Úvodem k této části je třeba poznamenat, že vzhledem k existující procesní situaci měla obhajoba ve vztahu k usnesení odvolacího soudu uplatnit především dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tuto nedůslednost však dovolací senát nepovažoval za do té míry závažnou, aby trval na formálním upřesnění náležitostí předloženého mimořádného opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci deklarovaných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., na které obviněný výslovně odkázal.
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, pak explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí.
Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr.
ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Na tomto místě nelze přehlédnout, že nyní uplatněnými výtkami dovolatele se zabýval již soud odvolací, který se s nimi náležitě vypořádal (viz body 9 a 10 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci). K tomu je vhodné připomenout tezi, že v takovýchto případech se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Stejně tak je tomu v nyní řešené věci, Nejvyšší soud však přesto poskytne k jednotlivým okruhům námitek stručný komentář.
13. Nejprve se obviněný ohradil vůči skutkovým zjištěním učiněným nalézacím soudem, které podle jeho názoru nekorespondují s výsledky dokazování. S tím se ovšem Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Naopak, nalézací soud dostál všem svým povinnostem a učinil co do rozsahu i kvality náležité dokazování stran okolností svědčících ve prospěch i v neprospěch obviněného (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Poznatky z tohoto procesu vzešlé pak hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.), přičemž jeho úvahy nikterak nevybočují z mezí obecné logiky a nelze v nich spatřovat jakékoliv deformativní indicie. Takto vytvořená skutková zjištění pak jsou zcela přesvědčivá a nevzbuzují žádných pochybností, a to ani v kontextu konkrétních výtek obviněného (viz níže). Dovolací námitky obviněného lze tedy označit za prostou polemiku s hodnocením důkazů, jak je učinily předchozí soudy a vyjádřením nesouhlasu s jejich skutkovými závěry. Takovéto výhrady ovšem nedosahují intenzity, jež by mohla vyvolat vlastní dovolací přezkum ze strany Nejvyššího soudu s poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného jiného zákonného dovolacího důvodu (viz. bod 10 odůvodnění tohoto rozhodnutí).
14. Pokud obviněný zpochybňoval výpověď svědka V. P. s poukazem na jeho svědeckou výpověď v jiné trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, kde ohledně svého zdravotního stavu svědek vzpomněl operaci nezhoubného nádoru v hlavě, v jejímž důsledku pociťuje problémy s dlouhodobou pamětí a v souvislosti s tím vyčetl nalézacímu soudu, že nepřipustil otázku na zdravotní stav tohoto svědka, ačkoliv mu tato okolnost byla známa, Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně. Již z pasáže citované dovolatelem zcela explicitně vyplývá, že problémy s dlouhodobou pamětí se projevují tak, že si svědek nemůže vybavit některé věci, to ovšem nikterak nesnižuje jeho schopnost podat svědeckou výpověď a tuto ani nikterak nediskvalifikuje.
Obecně totiž platí, že pokud si svědek některé okolnosti nevybaví, tak je prostě není schopen popsat a v tomto smyslu se i při svém výslechu vyjádří. To ovšem automaticky neznamená, že by okolnosti, které uvedl, byly tímto „výpadkem“ jakkoliv zpochybněny či narušeny. Proto bylo třeba hodnotit i skutečnosti uvedené svědkem P., stejně jako kterékoliv jiné, aniž by bylo třeba zjišťovat jeho zdravotní stav. To nalézací soud učinil (bod 32 až 35 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Z výpovědi jmenovaného (bod 10 odůvodnění téhož, protokol o hlavním líčení ze dne 1.
12. 2022, č. l. 579–581) je patrno, že si okolnosti převodu a jím předkládaných listin pamatoval a vybavoval bez jakýchkoliv výrazných problémů.
15. Co se pak týče obviněným předložené verze hodnocení jednotlivých důkazů či skutkových zjištění z nich vyplývajících, tato je výrazem jeho osobního názoru, aniž by však bylo poukázáno na zásadní rozpory mezi důkazy a přijatými skutkovými závěry, jak vyžaduje ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Úkolem Nejvyššího soudu není přehodnocovat důkazy provedené před soudem prvního stupně ke spokojenosti obviněného. Naopak z provedeného dokazování nade vší pochybnost vyplynulo, že dne 15. 11. 2017 dovolatel uzavřel z pozice jednatele společnosti HMN Global estate, s.
r. o., kupní smlouvu s prodávajícím C. T. S., s r. o., jejímž předmětem bylo tam specifikované vozidlo. Kupní cena byla sjednána ve výši 2 233 290 Kč bez DPH, s daní z přidané hodnoty pak 2 702 281 Kč. Ke stejnému datu byla uhrazena záloha z kupní ceny ve výši 468 991 Kč. Smlouva obsahovala i výhradu vlastnictví, o čemž svědčí výslechy svědků (P., J., Ch.) i stejnopis předložený poškozenou. Smlouva předložená obviněným, kde tato výhrada uvedena nebyla, byla odborným vyjádřením Policie ČR označena jako pozměněný doklad, kdy je i přesně uvedeno nedokonalé zakrytí tohoto vedlejšího ujednání (viz bod 22 odůvodnění soudu prvního stupně či č. l.
261 a 262). Lze tedy akceptovat hodnotící postup nalézacího soudu, pokud vycházel právě z nepozměněné verze kupní smlouvy. Podle ní pak mělo být vlastnické právo na kupujícího (společnost jednající prostřednictvím obviněného) převedeno až po úplném uhrazení kupní ceny. Toto muselo být obviněnému, který smlouvu za společnost HNM global estate, s. r.o. podepisoval, známo. Přesto však společnost HMN global estate, s. r. o., požádala o zapsání do registru vozidel jako oprávněný vlastník vozidla (bod 27 odůvodnění nalézacího soudu a č. l.
349), ačkoliv kupní cena nebyla zcela uhrazena. Okolnosti vzniku falzifikátu kupní smlouvy či zjišťování nutnosti pro zápis do tohoto registru jsou naprosto irelevantní. Podstatné je, že obviněný věděl, že společnost, jejímž je jednatelem, kupní cenu neuhradila, tudíž není vlastníkem vozidla, a přesto ji takto nechal zapsat a tato tak posléze i vystupovala. Obohatil tudíž společnost HMN global estate, s. r. o., na úkor společnosti C. T. S., s. r. o. Na tom, že obviněný se dopustil trestného jednání, které naplnilo znaky dokonaného trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) tr.
zákoníku, následné uhrazení kupní ceny (po podání trestního oznámení) nic nemění. To lze považovat toliko za náhradu způsobené škody, případně jako polehčující okolnost.
16. Pokud obviněný namítal, že společnost HNM global estate, s. r. o., jednala jako vlastník po celou dobu od zápisu do registru, kdy odváděla i silniční daň, ani tato okolnost nevypovídá ve prospěch obviněného. Jím zastoupená společnost tak totiž jednala právě od zápisu do registru vozidel, kde byla uvedena jako vlastník, ačkoliv se jím nikdy nestala, tedy od okamžiku dokonání trestného činu. Samotná nečinnost poškozené, s ohledem na skutečnost, že se na těchto machinacích musela podílet i osoba na straně poškozené (bod 37 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), je pak nepodstatná a nemůže obviněného vyvinit.
17. Námitky obviněného ohledně nelogičnosti celého procesu, kdy jeho společnost byla bonitní a měla finance na to vozidlo plně uhradit, taktéž nikterak nevypovídá o tom, že se skutek, tak jak je popsán ve výroku rozsudku, nestal. Na okraj lze uvést, že tato argumentace obviněného je poněkud nekonzistentní, kdy nejprve uvedl, že vozidlo zakoupil s úmyslem vyrovnat vzájemné závazky, aniž by tyto jakkoli specifikoval, a následně uvedl, že k úhradě došlo až o dva roky později započtením na závazky z nesouvisející rámcové smlouvy. To vše přesto, že společnost disponovala dostatečnými finančními prostředky. V tomto se jedná pouze o marginální okolnosti dokreslující pozadí celého případu, avšak bez jakéhokoliv významného vlivu na podstatu spáchaného skutku – viz skutková věta rozsudku. Závěr je tudíž takový, že i když společnost HNM global estate, s. r. o., disponovala dostatečnými peněžními prostředky, neznamená to, že obviněný trestný čin nespáchal, a že nechtěl sebe či právě tuto společnost podvodným způsobem obohatit. Ze všech důkazů ve skutečnosti vyplynul opak, což zcela v souladu se zákonem konstatovaly oba předchozí soudy.
18. K druhému z uplatněných dovolacích důvodů je třeba připomenout, že v jeho rámci je třeba vycházet z ustálených skutkových zjištění, a nikoliv z alternativní verze předložené obviněným. Právě touto optikou nahlížel na namítané výtky i Nejvyšší soud a dospěl k závěru, že takto vznesené námitky jsou zjevně neopodstatněné.
19. Obviněný, jakožto jednatel společnosti, podepisoval kupní smlouvu a byla mu proto známa povinnost uhradit za dodané vozidlo kupní cenu i ustanovení o výhradě vlastnictví. Věděl tedy, že jeho společnost není vlastníkem předmětného vozidla, neboť nebyla uhrazena kupní cena. Přesto zplnomocnil neznámou osobu (její identifikace je pro nyní posuzovaný případ nepodstatná), aby požádala o zápis vozidla do registru s tím, že jako vlastník je uvedena právě společnost HNM global estate, s. r. o. Ta pak jako vlastník, podle tvrzení obviněného jednala (hrazení silniční daně). Obviněný si ovšem musel být vědom, že nebyly splněny veškeré podmínky pro převod vlastnictví k předmětnému vozidlu (celkové uhrazení kupní ceny). Přesto aktivně jednal tak, aby vyvolal zdání opaku a těžil z veškerých výhod z toho pro jeho společnost plynoucích. Jednal tedy jednoznačně v úmyslu přímém, když věděl o zájmu na ochraně vlastnictví chráněného trestním zákonem a zároveň jej chtěl porušit (§ 15 odst. 1 písm. a/ tr. zákoníku).
20. Objektivní stránka trestného činu podvodu pak byla taktéž naplněna, když obviněný zamlčel, že společnost HNM global etsate, s. r.o., není vlastníkem nákladního vozidla podle uzavřené kupní smlouvy, a přesto navenek takto vystupovala, když ji obviněný nechal zapsat do registru vozidel a jmenovaná společnost pak následně jako vlastník i jednala. Okolnost, že to bylo za přispění osoby spojené s poškozenou či přinejmenším její liknavostí, nikterak nezmenšuje trestní odpovědnost obviněného jako jednatele společnosti HNM global estate, s. r.o. Zmíněná záležitost ale zjevně byla vzata v úvahu při ukládání trestu odnětí svobody, který byl obviněnému vyměřen pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku.
21. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a závěrům Nejvyšší soud podané dovolání obviněného Michala Křupky odmítl v konečném výsledku podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím uplatněné námitky posoudil jako dílem míjející se s uplatněnými dovolacími důvody a dílem jako zcela zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 4. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu