4 Tdo 242/2026

Judikát 4 Tdo 242/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:25.03.2026

Spisová značka:4 Tdo 242/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.242.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Krádež

Dotčené předpisy:§ 205 odst. 2 tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí:C

4 Tdo 242/2026-474

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2026 o dovolání obviněného D. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 44 To 193/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 37 T 114/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 37 T 114/2024 byl obviněný D. P. uznán vinným ze spáchání pod bodem I pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaného dílem ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, dílem sám a pod bodem II přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

„I. 1) obžalovaný D. P. spolu s obžalovaným L. Š. dne 11. 4. 2024 v době od 17:50 hod. do 17:51 hod., v Praze XY, XY, v samoobslužné prodejně Albert, po předchozí vzájemné domluvě v úmyslu zmocnit se cizí věci obv. Š. postupně bral z nákupních regálů 40 ks kakao - kokosových proteinových tyčinek MS v celkové hodnotě 1.196 Kč, 28 ks nugátových proteinových tyčinek MS v celkové hodnotě 1.117,20 Kč, 28 ks višňovo-čokoládových proteinových tyčinek MS v celkové hodnotě 1.117,20 Kč, 29 ks malibu proteinových tyčinek MS v celkové hodnotě 1.186,10 Kč, 28 ks vanilkových proteinových tyčinek MS v celkové hodnotě 1.089,20 Kč, 28 ks čokoládových proteinových tyčinek MS v celkové hodnotě 1.089,20 Kč, 20 ks mangovo-jogurtových tyčinek MS v celkové hodnotě 818 Kč a 21 ks kex-oříškových proteinových tyčinek v celkové hodnotě 972,50 Kč, a vkládal je do tašky, kterou držel v ruce obv.

P., poté obv. P. s takto naplněnou taškou prošel přes pokladní zónu, následně z prodejny odešli, aniž by za zboží zaplatili, a tímto jednáním způsobili poškozené společnosti Albert Česká republika s.r.o., IČO: 44012373, škodu v celkové výši 8.585 Kč, 2) obžalovaný D. P. sám dne 16. 4. 2024 v době od 09:45 hodin do 09:52 hodin v ulici XY, Praha XY v OC XY v prodejně Lidl úmyslně prošel bez zaplacení prostorem pokladen, přičemž pronesl 40 ks Kinder čokolád v celkové hodnotě 1.516 Kč (1 ks cena 37,90 Kč), 31 ks Kinder čokolád v celkové hodnotě 1.174 Kč (1 ks 37,90 Kč), 1 ks Led žárovky v hodnotě 134,90 Kč a Overl nit v hodnotě 49,90 Kč, tedy zboží v celkové hodnotě 2.875 Kč, následně byl zadržen zaměstnancem společnosti Lidl u výstupu z OC XY, (převzato z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18.

4. 2024, sp. zn. 3 T 23/2024) a tímto jednáním způsobil obžalovaný D. P. škodu na odcizení věcí celkem ve výši 11.460 Kč, a tohoto jednání se obžalovaný D. P. dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 2 T 17/2020, v právní moci dne 18. 8. 2020, odsouzen mj. pro trestný čin krádeže dle § 205 odst.

1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, za co muž byl uložen společný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 60 měsíců, který vykonal dne 4. 3. 2024,

II. obžalovaný D.P. spolu s obžalovaným L. Š. dne 21. 4. 2024 v době od 12:26 hodin do 12:31 hodin, v Praze XY, XY, v samoobslužné prodejně Penny Market, po předchozí vzájemné domluvě v úmyslu zmocnit se cizí věci obv. Š. postupně bral z nákupních regálů 10 ks zubní pasty Lacalut Active v celkové hodnotě 999 Kč, 11 ks zubní pasty Lacalut sensitive v celkové hodnotě 1.09,90 Kč, 20 ks zubní pasty Elmex Caries Protection v celkové hodnotě 1.798 Kč, 12 ks zubní pasty Elmex Sensitive v celkové hodnotě 1.078,80 Kč, 11 ks zubní pasty Sensodyne Extra Whitening v celkové hodnotě 1.318,90 Kč a 14 ks zubní pasty Sensodyne Fluoride v celkové hodnotě 1.678,60 Kč, zboží vkládal do tašky, kterou držel v ruce obv.

P., poté obv. P. s takto naplněnou taškou prošel přes pokladní zónu, následně oba z prodejny odešli, aniž by za zboží zaplatili, a tímto jednáním způsobili poškozené společnosti Penny Market s.r.o., IČO: 64945880, škodu v celkové výši 7.972 Kč, a tímto jednáním způsobil obžalovaný D. P. škodu na odcizení věcí celkem ve výši 7.972 Kč, a tohoto jednání se obžalovaný D. P. dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 2 T 17/2020, v právní moci dne 18. 8.

2020, odsouzen mj. pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, za co muž byl uložen společný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 60 měsíců, který vykonal dne 4. 3. 2024, a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 3 T 23/2024, v právní moci dne 18. 4. 2024, byl odsouzen pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem v délce 10 měsíců se zkušební dobou ve výměře 30 měsíců“.

2. Za shora uvedený skutek pod bodem I. 1)–2), sbíhající se přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 50 T 47/2024, v právní moci dne 17. 9. 2024, byl obviněný D. P. odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) měsíců. Podle § 84 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců za současného vyslovení dohledu.

3. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil poškozené spol. Albert Česká republika, s. r. o., IČO 440 12 373, sídlem Radlická 520/117, Jinonice, 158 00 Praha 5, podle svých sil způsobenou škodu.

4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to plochého šroubováku o celkové délce 21 cm s plastovou červeno-černou rukojetí.

5. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 50 T 47/2024, v právní moci dne 17. 9.

2024, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

6. Obviněný D. P. byl dále za shora uvedený skutek pod bodem II a sbíhající se přečin krádeže dle § 205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 T 63/2024, v právní moci dne 30. 10. 2024, odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

7. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 T 63/2024, v právní moci dne 30. 10. 2024, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

8. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. a obviněnému Š. uložena povinnost na náhradě škody společně a nerozdílně zaplatit poškozené spol. Albert Česká republika, s. r. o., IČO 440 12 373, sídlem Radlická 520/117, Jinonice, 158 00 Praha 5, částku ve výši 8.584 Kč.

9. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. a obviněnému Š. uložena povinnost na náhradě škody společně a nerozdílně zaplatit poškozené spol. Penny Market, s. r. o., IČO 649 45 880, sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, částku ve výši 7.972 Kč.

10. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného L. Š.

11. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 37 T 114/2024, podal obviněný D. P. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 44 To 193/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.

12. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 44 To 193/2025, podal následně obviněný D. P. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř. Obviněný byl již čtrnáctkrát soudně trestán a má za to, že opakované ukládání trestu odnětí svobody zjevně nevedlo k jeho nápravě. Uvádí, že se mu podařilo najít brigádu i přítelkyni, díky čemuž se mu podařilo vytvořit stabilnější životní zázemí. Tato skutková zjištění však nebyla náležitě promítnuta v písemném odůvodnění rozsudku.

Obviněný má zájem o opětovné začlenění do společnosti a o řádný život. Má za to, že se Obvodní soud pro Prahu 8 nedostatečně vypořádal s obecnými zásadami pro ukládání druhu a výměry trestu podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku. Dále se domnívá, že jsou naplněny předpoklady pro aplikaci § 44 tr. zákoníku. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. poté namítá, že chybějící uvedení § 43 odst. 2 tr. zákoníku je zásadní vadou rozsudku, která nebyla v rámci odvolacího řízení zhojena. V případě souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr.

zákoníku je nutné tuto skutečnost výslovně uvést ve výroku rozsudku. Městský soud v Praze výslovně konstatoval, že Obvodní soud pro Prahu 8 toto ustanovení ve výroku opomenul uvést. Dle mínění obviněného však nejde o formální opomenutí, ale o vadu mající vliv na srozumitelnost a určitost výroku rozsudku.

Závěrem ještě dodal, že se žádný z dosavadních soudů nezaobíral otázkou jeho duševního zdraví s ohledem na jeho dřívější drogovou závislost. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 37 T 114/2024, v části výroku o trestu, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i usnesení Městského soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 44 To 193/2025, jako rozhodnutí navazující a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, aby výrok o trestu obsahoval i výslovné uvedení, že souhrnný trest je ukládán za použití ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, včetně splnění všech dalších náležitostí stanovených § 120 odst. 3 tr. ř.

13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále k uplatněným dovolacím námitkám uvedl, že dovolatel ve svém dovolání pouze bez dalšího ocitoval text odůvodnění svého předchozího odvolání. Nově dodal jen tolik, že nesprávné užití § 39 nebo § 44 tr. zákoníku může být nesprávným hmotněprávním posouzením věci podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento právní názor je však nesprávný, neboť otázka přiměřenosti trestu, včetně otázky podmíněného odložení trestu odnětí svobody žádnému z dovolacích důvodů v zásadě neodpovídá.

K námitce dovolatele stran chybějícího ustanovení podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku státní zástupce uvádí, že dovolatel původně tuto vadu výroku rozsudku nalézacího soudu nepostřehl. Povědomí o ní získal teprve z bodu 7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Tato námitka odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b písm. l) tr. ř., přičemž o existenci předmětné vady není sporu. Jestliže soud ukládá souhrnný trest, zákonné ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve výroku rozsudku uvedeno být musí.

Nalézací soud v části A výroku svého rozsudku správně uvedl, že za užití citovaného ustanovení byl jednak uložen souhrnný trest a jednak zrušen výrok o trestu z rozhodnutí předcházejícího. V části B bohužel uvedl ustanovení § 43 odst. 2 pouze jako ustanovení, pod něhož byl zrušen výrok o předchozím trestu. Za pravděpodobnou příčinu této vady považuje státní zástupce skutečnost, že při přenášení textu z části A do části B bylo třeba vypustit ustanovení § 45 odst. 1 tr. zákoníku o společném trestu.

Přehlédnutím bylo spolu s ním vypuštěno i bezprostředně navazující ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Jedná se tedy o vadu ryze administrativního původu, která nijak nezpochybňuje jasný záměr nalézacího soudu uložit dovolateli souhrnný trest podle nešťastně vypuštěného ustanovení. Chybějící zákonné ustanovení však není dostatečným důvodem pro další opatření Nejvyššího soudu, pokud napadený výrok obsahuje správné zákonné pojmenování. Takto podané dovolání je třeba odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr.

ř. V bodu 29 svého dovolání dovolatel dále podotkl, že se soudy nezabývaly jeho duševním stavem.

Státní zástupce má za to, že bod 29 dovolání nezamýšlel dovolatel jako součást své dovolací argumentace a nepřísluší mu spekulovat, z jakého důvodu svůj duševní stav v dovolání zmínil. Ze shora uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

14. Na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství reagoval obviněný replikou ze dne 19. 12. 2025, v níž uvedl, že jím namítané skutečnosti nadále trvají, a proto je v rámci zachování argumentace uvedl také v dovolání. Opakuje, že v uložení trestu nepodmíněného odnětí svobody v trvání 10 měsíců nespatřuje naplnění účelu trestu. K otázce chybějícího zákonného ustanovení nesouhlasí s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a má za to, že se jedná o neúplný výrok, a tedy výrok rozhodnutí, který nesplňuje obsahové náležitosti dle ustanovení § 120 odst. 1 a 3 tr. ř. Má proto za to, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je naplněn. Posledně k námitce stran nezkoumání jeho duševního zdraví uvádí, že taková námitka sama zakládá uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

17. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů.

Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

18. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).

19. Obviněný opakuje ve svém dovolání námitky proti uloženému trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. Dodal, že se nalézací soud nedostatečně vypořádal se zásadami pro ukládání trestu podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku a že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody neodpovídá jeho snaze o polepšení. Má tak za to, že byly splněny předpoklady proto, aby bylo podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu.

20. K námitce obviněného směřující vůči uloženému trestu nutno předně uvést, že samotný výrok o trestu lze z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. To ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr.

zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je jiné nesprávné hmotněprávní posouzení (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sb. rozh. tr.).

21. Nejvyšší soud tedy opakuje, že v rámci žádného dovolacího důvodu nemůže být až na zcela výjimečné případy relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest odnětí svobody uložený dovolateli rozhodně není. Jeho výhrada v tom smyslu, že opakované ukládání trestu odnětí svobody zjevně nevedlo k jeho nápravě, že opakované ukládání trestu odnětí svobody se jeví jako bezúčelné, nebo tvrzení, že je schopen se v rámci svého občanského života sám živit a navazovat vztahy, které vedou k větší životní stabilitě, přitom postrádá jakoukoli relevanci, neboť trest uložený nalézacím soudem je trestem plně odpovídajícím.

Nalézací soud pečlivě a podrobně odůvodnil, jakými úvahami byl veden při rozhodování o druhu a výši trestu a proč nebylo možné uložit jiný druh trestu než nepodmíněný trest odnětí svobody. Pokud se jedná o konkrétní výměru trestu ve výši 10 měsíců, je tato s ohledem na okolnosti spáchání trestné činnosti a osobu obviněného zcela adekvátní a takto vyměřený trest rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně přísný. Již pouhým nahlédnutím do rejstříku trestů je zřejmé, že v případě obviněného rozhodně není možné hovořit o excesu z vedení řádného způsobu života, který by bylo možné potrestat trestem přímo nespojeným s omezením osobní svobody či dokonce trestem alternativním.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že s námitkami dovolatele, týkajícími se přísnosti uloženého trestu, se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, v nichž pečlivě a řádně zdůvodnily druh i výměru uložených trestů. Nalézací soud tak učinil v bodech 18–28 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 6 odůvodnění svého usnesení.

22. Jak uvedl ve svém vyjádření i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka proti neužití ustanovení § 44 tr. zákoníku. Upuštění od uložení souhrnného trestu je totiž fakultativním rozhodnutím soudu. V tomto případě může dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. založit pouze nedůvodné užití, nikoliv neužití tohoto institutu. Z hlediska dovolání je tedy podstatné, že námitky proti nepřiměřené přísnosti uloženého trestu žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají.

23. K námitce obviněného, tykající se nezkoumání jeho duševního zdraví, Nejvyšší soud uvádí, že ač ji obviněný ve své replice k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., bližší vysvětlení neuvádí a nelze jí proto přiznat relevanci z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Pokud obviněný toliko obecně namítá nezkoumání svého duševního stavu, aniž by uvedl, v čem konkrétně mělo dojít k porušení hmotného práva či jaký vliv by tato skutečnost měla na právní kvalifikaci skutku, nelze k takové námitce přihlížet.

24. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

25. Obviněný poukazuje na zjištění odvolacího soudu, že ve výroku o trestu v rozsudku soudu nalézacího není uvedeno, podle jakého zákonného ustanovení byl uložen souhrnný trest, tedy ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud zde konstatuje, že toto pochybení nalézacího soudu jednoznačně zakládá dovolací důvod podle § 265b písm. l) tr. ř., kdy ze strany nalézacího soudu se jednoznačně jedná o porušení ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., avšak projednání dovolání by v tomto případě nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Tím jsou splněny zákonné podmínky pro odmítnutí takového dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.

26. Lze poukázat zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 7 Tdo 961/2011, v němž byla posuzována neúplnost výroku o vině, který byl vyhlášen bez uvedení „písm. c)“ v právní klasifikaci podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku. Ačkoliv v právní větě byly znaky písm. c) slovy popsány – že obviněný způsobil činem značnou škodu, chybělo zákonné ustanovení při jinak správném zákonném pojmenování. Nejvyšší soud zde konstatoval nemožnost napravit tuto vadu opravným usnesením. K povaze této vady poté dodal, že toto pochybení neovlivňuje jinak věcnou správnost uvedeného výroku o vině, neboť ze skutkové věty rozsudku vyplývá právní posouzení skutku. Šlo tedy sice o porušení ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., avšak bylo zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, nebyla po právní stránce zásadního významu.

27. Ke stejnému závěru došel Nejvyšší soud i zde, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 v bodě A uložil obviněnému souhrnný trest dle zákonného ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, které ve výroku rozsudku správně uvedl a zároveň zrušil výrok o trestu z rozhodnutí předcházejícího. V bodě B na tohle zákonné ustanovení při uložení souhrnného trestu opomněl, ač jej uvedl jako ustanovení, podle něhož byl zrušen výrok o předchozím trestu, nikoliv však jako ustanovení, za jehož užití byl dovolateli uložen souhrnný trest. Chybějící zákonné ustanovení však není dostatečným důvodem pro další opatření Nejvyššího soudu, pokud napadený výrok obsahuje správné zákonné pojmenování, z něhož lze správné zákonné ustanovení jednoznačně dovodit. Ve věci dovolatele tak chybí zákonné ustanovení při jinak správném zákonném pojmenování.

Ze správného zákonného pojmenování je zcela zřejmé, že trest byl i v části B předmětného rozsudku ukládán jako trest souhrnný podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku.

28. Lze proto uzavřít, že přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení a rozhodnutí o dovolání by nevedlo k takovému výsledku, že by se situace obviněného ve věci podstatně změnila. Projednání dovolání z těchto důvodů nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Nejvyšší soud vedle této skutečnosti shledal též, že otázka, která se dovoláním v dané věci řeší, není po právní stránce zásadního významu. Z těchto důvodů proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání obviněného D. P. odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu