USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 61 To 594/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 22/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 24 T 22/2024, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a za tyto přečiny a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 38 T 14/2023, a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 7. 2023 sp. zn. 43 T 29/2023, byl podle § 205 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, a to za současného zrušení výroků o trestech z obou výše uvedených rozsudků, jakož i na ně navazujících rozhodnutí, která s ohledem na jejich zrušení pozbyla podkladu. Pro výkon trestu byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému R. S., na náhradě škody 659 805 Kč, a se zbytkem nároku byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Vyjma něj byla stejným rozsudkem odsouzená za účastenství na přečinech krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku i spoluobviněná M. D.
2. Skutková zjištění soudu prvního stupně lze shrnout následovně:
Po předchozí společné domluvě spoluobviněná M. D. předala dne 11. 4. 2023 v přesně nezjištěnou dobu obviněnému J. K. svůj klíč od bytu poškozeného R. S., s elektronickým čipem pro vstup do bytového domu na adrese XY, Praha XY – XY, kterým jako spolubydlící poškozeného disponovala, a téhož dne v odpoledních hodinách vylákala poškozeného z jeho bytu do hodinového hotelu XY na adrese XY, Praha XY, kde setrvali až do ranních hodin dne 12. 4. 2023, zatímco obviněný K. dne 11. 4. 2023 v 17.43 hodin vnikl použitím obdrženého klíče do bytu poškozeného, který se nacházel v prvním nadzemním podlaží. Vešel do ložnice bytu, kde přinesenou dlažební kostkou nejméně šestkrát udeřil z venkovní strany do skleněné výplně balkónových dveří v úmyslu předstírat, že do bytu vnikl balkónem, ale protože dveře byly opatřeny bezpečnostní fólií, jen je poškodil a skleněná výplň zůstala neproražená. Dlažební kostku obviněný zanechal ležet v bytě, odkud si vzal zde volně uloženou obálku s finanční hotovostí 650 000 Kč. Poškozenému způsobil odcizením věcí škodu ve výši 650 000 Kč a poškozením balkonových dveří škodu ve výši 9 805 Kč.
3. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění odvolání, která Městský soud v Praze jako soud odvolací podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 19. 9. 2024 sp. zn. 61 To 594/2024, zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného
4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, a to prostřednictvím svého obhájce Mgr. Daniela Šíra (plná moc č. l. 355 tr. spisu). Uvedl, že mimořádný opravný prostředek směřuje proti výroku o vině a výroku o trestu a že ho opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první alternativě, neboť žádný z provedených důkazů neprokazuje jeho vinu a soud prvního stupně a následně i odvolací soud svá rozhodnutí opřely jen o nepodložené domněnky a úvahy.
5. Vlastní odůvodnění dovolání obviněný koncipoval do čtyř částí. V první, kterou nazval „Způsobená škoda“, ve stručnosti namítl, že neexistuje žádný důkaz o tom, že poškozený v rozhodné době skutečně disponoval částkou 659 805 Kč. Samotnou výpověď poškozeného ani výpovědi jeho příbuzných nelze považovat za dostatečně průkazné, protože podle nich měl poškozený tuto částku obdržet dlouho před projednávaným skutkem a s ohledem na jeho životní styl a nulový zdroj příjmů je nepravděpodobné, že by ji neutratil. Obviněný dále vyjádřil nesouhlas s úvahami odvolacího soudu o původu předmětných finančních prostředků a také uvedl, že za důkaz o jejich odcizení nelze považovat skutečnost, že poškozený následně žádal obviněného o jejich vrácení prostřednictvím krátkých textových zpráv. Taková úvaha by podle mínění obviněného byla logická pouze za situace, kdyby poškozený začal finanční prostředky vymáhat až po podání trestního oznámení.
6. Ve druhé argumentační části dovolání označené „Věrohodnost poškozeného“, obviněný zpochybnil relevantnost tvrzení poškozeného o odcizených penězích poukazem na to, že poškozený je uživatelem drog a jiných návykových látek, že se pravidelně se věnoval hazardním hrám, při kterých byl schopen pravidelně prohrávat desítky tisíc korun měsíčně, a že neměl žádný trvalý zdroj příjmu. Za této situace je podle obviněného nelogické, aby měl v bytě uloženo v hotovosti 659 805 Kč. Obviněný zdůraznil, že i po spáchání skutku měl poškozený v hazardních hrách vsadit a prohrát statisíce korun, což je doloženo zprávami od provozovatelů hazardních her, které si vyžádal soud prvního stupně, a v souvislosti s tím nastolil otázku, proč by se poškozený, který je schopen prohrát tak vysoké částky, neměl dotknout peněz, které měl údajně obdržet jako dědictví. Podle obviněného poškozený lže, aby se oběma obviněným pomstil.
7. Ve třetí části nazvané „Verze obžalovaných“ obviněný konstatoval, že do bytu poškozeného vůbec nevnikl a že tam neměl ani jak vstoupit, protože nedisponoval klíči ani čipem. Zdůraznil, že jediným důkazem proti němu je pachová stopa nalezená na dlažební kostce, která byla nalezena uvnitř bytu poškozeného. Ta je ale pouze nepřímým důkazem, z něhož nelze izolovaně dovozovat vinu. K tomu obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15. Navíc nebylo vůbec objasněno, jak se tato dlažební kostka dostala do bytu poškozeného. Tvrzení soudů obou stupňů, že ji tam zanechal obviněný poté, co jejím vhozením do balkonového okna chtěl vyvolat dojem, že pachatel se do bytu dostal násilím, je jen spekulací. Obviněný zopakoval svou obhajobu, že dlažební kostku do balkonového okna bytu poškozeného vhodil z chodníku, protože měl na poškozeného vztek v důsledku jejich společné náklonnosti ke spoluobviněné M. D. Na podporu věrohodnosti své výpovědi obviněný poukázal na to, že vzdálenost mezi chodníkem a balkonovými dveřmi bytu poškozeného činí přibližně jen 5 metrů, takže na tuto vzdálenost lze dlažební kostkou bez problémů dohodit.
8. Ve čtvrté části dovolání obviněný shrnul, že neexistuje žádný přímý důkaz o jeho přítomnosti v bytě poškozeného a že jediným nepřímým důkazem je dlažební kostka s jeho pachovou stopou, kterou ale do bytu poškozeného vhodil zvenčí. V samotném bytě žádné pachové stopy obviněného nalezeny nebyly, stejně jako nebyly identifikovány biologické, daktyloskopické nebo trasologické stopy patřící obviněnému. K důkazům zachycujícím telekomunikační provoz mezi ním a obviněnou M. D. v rozhodné době, kterým soudy také argumentovaly, obviněný namítl, že ani ty neprokazují jeho vinu, jelikož buňky mobilních operátorů mají velký rádius a pokrývají rozsáhlou, oblast, takže jejich lokalizace mobilních telefonů není přesná.
9. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby jeho dovolání vyhověl a podle § 265l tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 61 To 594/2024 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 24 T 22/2024 zrušil a věc vrátil soudům nižších stupňů zpět k novému projednání.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Stručně shrnul obsah dovolacích námitek a konstatoval, že obviněný explicitně deklaroval pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zatímco měl s ohledem na to, že odvolání obviněného bylo odvolacím soudem zamítnuto podle § 256 tr. ř., uplatňovat též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dále státní zástupce upozornil na to, že obviněný v části dovolání odkazuje na odůvodnění svého odvolání i na odůvodnění odvolání spoluobviněné M. D., ovšem Nejvyšší soud se může zabývat jen námitkami a skutečnostmi, které jsou v textu dovolání konkrétně uvedeny (k tomu státní zástupce odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). K obsahové stránce dovolání státní zástupce také uvedl, že obviněný formálně podal dovolání i proti výroku o trestu, ovšem žádné výhrady vůči němu neuplatnil.
11. Podle státního zástupce dovolací námitky obviněného ke způsobené škodě, k hodnocení věrohodnosti poškozeného, k důkaznímu významu pachové stopy na dlažební kostce a k lokalizačním údajům mobilních operátorů nepřesahují meze běžné polemiky se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a s hodnocením provedených důkazů. Obviněný se nepokusil prokázat existenci flagrantních vad důkazního řízení, které by mohly svědčit o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovými závěry a důkazy, a všechny jím namítané nedostatky zůstávají na úrovni subjektivní nespokojenosti s výsledkem dokazování.
12. Státní zástupce konstatoval, že dovolací námitky obviněného jsou jen opakováním obhajoby, kterou uplatnil v řízení před soudy nižších stupňů a se kterou se tyto soudy přesvědčivě vypořádaly. Podle něj Obvodní soud pro Prahu 7 zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností a v odsuzujícím rozsudku logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč neakceptoval obhajobu obviněného a spoluobviněné M. D.
13. Státní zástupce odmítl tvrzení obviněného, že jediným důkazem jeho viny je pachová stopa na dlažební kostce. Upozornil na to, že vina obviněného byla dovozena z komplexního a vzájemně provázaného řetězce nepřímých důkazů, který racionálně vylučuje možnost, že by pachatelem byla jiná neustanovená osoba, a současně vylučuje, že by ztrátu peněžních prostředků poškozený jen předstíral. Zpochybňování pachové stopy na dlažební kostce postrádá smysl i ve světle alternativní verze obviněného, že dlažební kostkou vhodil z chodníku do balkonového okna bytu poškozeného, protože jednorázové hození kostkou proti oknu vylučuje zjištění vícečetného poškození skleněné výplně balkonových dveří.
14. Co se týče absence jiných stop obviněného v bytě poškozeného, státní zástupce podotkl, že tento aspekt nelze přeceňovat, neboť odcizena byla výhradně obálka s finanční hotovostí, nikoli předměty, s nimiž by bylo nutně manipulováno.
15. K namítané věrohodnosti poškozeného R. S. státní zástupce uvedl, že soud prvního stupně jeho výpověď podrobil kritickému zhodnocení a konfrontoval ji s dalšími důkazními prostředky. Skutečnost, že poškozený je konzumentem omamných látek, že se účastní hazardních her a že jeho majetková situace standardně není příznivá podle státního zástupce ještě nezpochybňuje věrohodnost jeho tvrzení, že v rozhodnou dobu disponoval částkou 650 000 Kč v hotovosti, která mu matkou byla vyplacena z dědictví po dědečkovi. Zejména pokud je toto tvrzení podporováno výsledkem dědického řízení, výběrem částky 500 000 Kč z bankovního účtu zesnulého dědečka P. B. a svědectvím matky poškozeného, která vysvětlila, proč a za jakých okolností mu částku vybranou z účtu i dalších 150 000 Kč předala.
16. V návaznosti na důkazní význam elektronické evidence použití přístupového čipu a lokalizačních údajů mobilních operátorů státní zástupce uvedl, že informace z těchto důkazů jednoznačně prokazují, že spoluobviněná M. D. se v inkriminovaném čase nacházela na Praze XY, zatímco obviněný pobýval na Praze XY, kde se nachází byt poškozeného. Argument obviněného o širokém pokrytí mobilních buněk státní zástupce označil za irelevantní, neboť Praha XY s Prahou XY bezprostředně nesousedí.
17. Na základě výše uvedeného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b téhož zákona. Současně státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl i jinak, než jak navrhuje, je-li to v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
18. Obviněnému bylo vyjádření zástupce zasláno Nejvyšším soudem, nicméně ten vůči němu ve stanovené lhůtě repliku neučinil.
IV. Důvodnost dovolání
19. Nejvyšší soud shledal, že byly splněny všechny zákonem dané podmínky pro konání dovolacího řízení. Formální nedostatek dovolání spočívá jen v tom, že obviněný, ačkoli jeho odvolání bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř., svůj mimořádný opravný prostředek neopřel i o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, podle které lze dovolání podat, pokud bylo po věcném přezkumu rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Tato vada sama o sobě ale není důvodem, pro který by Nejvyšší soud dovolání obviněného neprojednal.
20. Nejvyšší soud se následně zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu je namístě připomenout, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 265b tr. ř., přičemž je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem také odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
21. S ohledem na konkrétní obsah dovolacích námitek obviněného J. K. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že dovolání je určeno k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad a neslouží k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je sanováno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je proto naplněn jen tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Ve své podstatě to znamená, že ke kasačnímu zásahu z titulu tohoto důvodu dovolání může Nejvyšší soud přistoupit pouze tehdy, pokud na podkladě námitek dovolatele shledá, že rozhodná skutková zjištění jsou do té míry vadná, že nelze trvat na nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí. Očividný rozpor musí být zřejmý a rozhodně není naplněn tím, že dovolatel vlastním hodnocením provedených důkazů dospívá k odlišným skutkovým zjištěním, než která vyjádřily soudy v jím napadených rozhodnutích.
23. Vycházeje z výše uvedeného obecného rámce Nejvyšší soud konstatuje, že všechny obviněným J. K. uplatněné námitky se s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně míjejí, protože obviněný jimi nepoukázal na žádný konkrétní, natož extrémní nesoulad mezi rozhodnými skutkovými zjištěními popsanými ve výroku o vině, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku a provedenými důkazy. Jeho skutkové výhrady jsou pouhým opakováním obhajoby, kterou uplatnil v dřívějším řízení a se kterou se soudy nižších stupňů přesvědčivě vypořádaly. Obviněný namísto detekování zásadních rozporů, na které pamatuje § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popírá polemikou se způsobem, jakým soud prvního stupně a potažmo soud odvolací hodnotily provedené důkazy, trestnou činnost, za kterou byl odsouzen, a částečně nabízí jinou hypotetickou verzi skutkového děje. Argumentace obviněného se omezuje na subjektivní nesouhlas se skutkovými závěry soudů, které označuje za „neakceptovatelné“, „nelogické“ či „pochybné“, aniž by ji podložil objektivními důvody či konkrétními argumenty vztahujícími se k obsahu nebo metodě hodnocení důkazů.
24. Za tohoto stavu věci Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a následně se obiter dictum stručně vyjádřit jen k těm dovolacím výtkám obviněného, které lze mít za zásadní.
25. Primárně obviněný namítal nevěrohodnost poškozeného, a to zejména ve vztahu k jeho tvrzení o škodě způsobené odcizením finanční hotovosti. Otázkou věrohodnosti poškozeného se ale soudy obou stupňů velmi pečlivě zabývaly a z jejich odůvodnění je jasně patrné, že si přitom byly plně vědomy toho, že poškozený zneužívá drogy a hraje hazardní hry, při kterých prohrál nemalé finanční částky (viz odst. 3 a 5 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 9, 10 a 11 usnesení odvolacího soudu). Tvrzení poškozeného o výši odcizené finanční hotovosti soudy plně akceptovaly, protože shodně vyznívala i řada dalších důkazů, o jejichž věrohodnosti pochybnosti už nevznikly (např. listinné důkazy, výpisy z bankovního účtu zesnulého dědečka poškozeného, výpověď matky poškozeného a jeho sestry k okolnostem vypořádání dědictví a předání peněz poškozenému atd.). K dovolací výtce, že poškozený by peníze z dědictví nepochybně obratem utratil v hazardních hrách, je potřeba poukázat na výpověď matky poškozeného P. S. st., ze které vyplývá, že synovi peníze z dědictví poskytla až v dubnu 2023, tedy krátce před projednávaným skutkem, a to z titulu jeho přímé žádosti, kterou vysvětlil tím, že se jimi chtěl pochlubit své přítelkyni obviněné M. D. Vědomost posledně jmenované o existenci vyšší finanční hotovosti v bytě poškozeného současně logicky osvětluje motiv a načasování jednání obviněných.
26. Verzi obviněného, že dlažební kostkou, která nesla jeho pachovou stopu a byla nalezena v bytě poškozeného, hodil ze zášti proti poškozenému do balkonového okna jeho bytu z chodníku, soudy logicky nepřijaly s ohledem na objektivní zjištění, kde byla předmětná kostka fakticky nalezena a že skleněná výplň okna nesla jasné stopy více než jednoho úderu.
27. Lokalizační údaje získané od mobilních operátorů soudy analyzovaly a vyložily způsobem odpovídajícím zbývajícím důkazům. Pokud totiž byl mobilní telefon spoluobviněné M. D. dne 11. 4. 2023 od 17:22 hodin přihlášen v oblasti Prahy XY a poškozený i svědkyně P. S. a S. Š., které pracovaly v hotelu situovaném v Praze X, kam se poškozený s obviněnou přemístili, potvrdily, že se jmenovaná v tuto dobu nacházela v hotelu a setrvala zde společně s poškozeným až do ranních hodin dne 12. 4. 2023, je zjevné, že M. D. nemohla být tou osobou, která dne 11. 4. 2023 v 17:43 hodin za použití přístupového čipu, kterým se souhlasem poškozeného samostatně disponovala, vstoupila do bytu poškozeného nacházejícího se v Praze XY. U obviněného bylo lokalizačními údaji naopak potvrzeno, že jeho mobilní zařízení bylo dne 11. 4. 2023 přihlášeno v oblasti Prahy XY (tedy v místě bytu poškozeného), a to právě v časovém rozpětí, které odpovídá době spáchání skutku. Soud prvního stupně k tomuto zjištění navíc správně zdůraznil, že samotný lokalizační údaj mobilního telefonu obviněného zjištěný v dané lokalitě ještě neprokazuje vniknutí do bytu za pomoci přístupového čipu spoluobviněné a že až ve spojení s dalšími důkazy, tj. svědeckými výpověďmi, nálezem dlažební kostky s pachovou stopou v bytě poškozeného, zjištěným způsobem poškození balkonových dveří, zprávou správce domu o přiřazení konkrétních čipů k bytu poškozeného a výpisem ze čtečky těchto čipů u hlavního vchodu do domu ze dnů 11. a 12. 4. 2023 tvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů, ze kterých bez důvodných pochybností plyne, že to skutečně byl obviněný J. K., kdo vnikl do bytu poškozeného za použití přístupového čipu spoluobviněné M. D., která zjevně nepravdivě vypovídala o tom, že přístupový čip měla celou dobu u sebe.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Obviněný formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s odkazem na rozpory mezi provedenými důkazy a pro věc zásadními skutkovými zjištěními, ovšem na žádný takový rozpor reálně nepoukázal. Obsah jeho dovolání se omezil jen na hodnoticí komentáře ke skutkovým závěrům soudů nižších stupňů a takto formulované námitky postrádají požadovanou úroveň právní argumentace a nelze je podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 ani odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.) podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 4. 2025
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně