4 Tdo 259/2026

Judikát 4 Tdo 259/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:25.03.2026

Spisová značka:4 Tdo 259/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.259.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Vydírání

Zneužití dítěte k výrobě pornografie Dítě mladší patnácti let

Dotčené předpisy:§ 193 odst. 1 tr. zákoníku § 175 odst. 1 tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí:D

4 Tdo 259/2026-400

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný A. M. N., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 14 To 178/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 155/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 7 T 155/2024, byl obviněný A. M. N. uznán vinným dvěma skutky právně posouzenými jako přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2,5 roku.

2. Přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně popsaných bod bodem 1 výroku o vině dopustil tím, že v době od 30. 7. 2022 do 16. 8. 2022 převážně z místa svého bydliště v XY prostřednictvím sociální sítě Instagram, kde vystupoval pod uživatelským jménem „XY“, navázal komunikaci s nezletilou AAAAA (pseudonym), po níž požadoval zasílání intimních fotografií a videí, za což jí nabízel finanční odměnu od 5 000 do 45 000 Kč, ačkoli věděl, že jde o třináctiletou dívku. Nezletilá mu zaslala nejméně 10 fotografií a blíže nezjištěný počet videí zachycujících její intimní partie.

3. Přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvého stupně popsaných pod bodem 2 výroku o vině dopustil tak, že nejméně od 14. 8. 2022 do března 2023 opět prostřednictvím sociální sítě Instagram, kde vystupoval nejprve pod uživatelským jménem „XY“ [nikoli „nickem“ jak uvedl soud prvního stupně, neboť předmětný instagramový účet nebyl opatřen tzv. „jménem“ (terminologie soc. sítě Instagram) – na soc. síti Instagram je použití jména, neboli „nicku“ ] a následně pod nickem „XY“ [XY je jménem náležícím k Instagramovému účtu s uživatelským jménem „XY“; označení „XY“ lze tedy mít za „nick“, jak uvedl soud prvního stupně] po téže poškozené požadoval další intimní fotografie a videa, přičemž jí vyhrožoval zveřejněním již dříve zaslaných materiálů, pokud jeho požadavkům nevyhoví, popřípadě s ním nebude komunikovat.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 14 To 178/2025, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II. Dovolání obviněného 5.

Proti zamítavému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Iva Školy, LLM., dovolání, ve kterém uvedl, že jej směřuje proti všem výrokům napadeného usnesení a že ho opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestných činů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nedůvodně nebyly provedeny jím navrhované podstatné důkazy.

6. Namítl, že napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávných skutkových a potažmo také chybných právních závěrech, protože z provedeného dokazování nevyplynulo, že právě on komunikoval s nezletilou AAAAA prostřednictvím instagramových účtů „XY“ („XY“) a „XY“ („XY“). Nebylo prokázáno, že k výše zmíněným instagramovým účtům přistupoval obviněný prostřednictvím některého ze svých zařízení, protože v žádném z nich nebyla nalezena komunikace s nezletilou poškozenou nebo její intimní fotografie či videa. Pornografické fotografie nezletilých dívek odlišných od poškozené a komunikace s nimi, které byly zjištěny v jeho mobilním telefonu, jsou z doby předcházející tomu, než přístroj zakoupil.

7. Soudům nižších stupňů obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu týkající se opomenutých důkazů vytknul, že nevyhověly návrhům obhajoby k objasnění toho, jak se data, kterými v jeho neprospěch argumentují, do zařízení užívaného obviněným vlastně dostala, a kdo ve skutečnosti s nezletilou AAAAA komunikoval. Soudy přes návrh obhajoby rezignovaly na vyžádání kompletních záloh instagramových účtů „XY“ a „XY“ od společnosti Meta Platforms Ireland Ltd., a spokojily se pouze s registračními údaji a přístupovými logy IP adres v předmětném období.

V kompletní záloze by přitom bylo možné zkoumat zprávy a podrobné informace o přihlašování i získat znění prvních zpráv, které byly z účtu poškozené už vymazány. Otázky řešené v projednávané věci vyžadují vysoce odbornou způsobilost a podle obviněného není možné vycházet jen z povrchní a neúplné analytické zprávy vypracované Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, oddělení analytické a kybernetické kriminality. Soudy přesto odmítly přibrat znalce z oboru kriminalistiky se specializací na bezpečnost a ochranu dat, počítačovou a informační kriminalitu a nevyhověly ani žádosti obhajoby o výslech zpracovatele odborného vyjádření z oboru kriminalistiky se specializací na bezpečnost a ochranu dat, počítačovou a informační kriminalitu Mgr.

Martina Ludmy, který poukázal na mezery v zajištěných elektronických důkazech, mimo jiné na absenci dat, která by prokazovala, že v mobilním telefonu obviněného byl skutečně používán účet „XY“, a dále na nejasnosti ohledně IP adres a koncových uživatelů, z nichž mělo docházet k připojování k předmětným instagramovým účtům. Podle obviněného obhajobou navrhované doplnění dokazování mohlo přispět k jednoznačné identifikaci zařízení a účtů, z nichž měla být vedena komunikace s poškozenou, a zbavit ho viny.

8.

Obviněný dále brojil proti tomu, že odvolací soud nepřípustně vycházel z vlastního hodnocení jazykového stylu zajištěné komunikace s poškozenou a že soudy obou nižších stupňů nevěnovaly odpovídající pozornost okolnostem nasvědčujícím tomu, že jako „pořizovatelé“ intimních fotografií v úvahu přicházely i jiné osoby než obviněný, zejména osoby spojené se společností XY, popřípadě osoba M. Š. Ani v tomto směru nebylo dokazování doplněno.

9. Dovolání obviněný uzavřel konstatováním, že v jeho věci došlo k deformaci důkazů, k existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry a rovněž k porušení práva na spravedlivý proces v důsledku neprovedení navrhovaných důkazů a nedostatečného odůvodnění jejich nadbytečnosti. Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. tak, že obviněného zprostí obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř.

III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství

10. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že obviněným uplatněné výhrady lze formálně pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, a to konkrétně v podobě vad spočívajících v tzv. zjevném nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy a v tzv. opomenutých důkazech. Obě tyto linie námitek ale označila za zjevně neopodstatněné. Soud prvního stupně podle ní realizoval v podsadě kompletní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů.

Odvolací soud pak z podnětu odvolání obviněného správnost a úplnost skutkových zjištění řádně přezkoumal a s odvolacími námitkami se přiléhavě a úplně vypořádal. Samotný obsah dovolání obviněného je ostatně jen opakováním jeho obhajoby, kterou uplatnil už před soudem prvního stupně a se kterou se oba soudy vypořádaly způsobem, který státní zástupkyně plně akceptuje. V této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého platí, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky již uplatněné v předchozím řízení, s nimiž se soudy nižších stupňů dostatečně a správně vyrovnaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr.

ř.

11. Státní zástupkyně dále konstatovala, že všechny námitky obviněného o neprokázání jeho komunikace s poškozenou prostřednictvím příslušných instagramových účtů a o absenci intimních fotografií nebo videí poškozené v jím užívaných zařízeních, vycházejí jen z toho, že účelově hodnotí provedené důkazy jinak než soudy nižších stupňů. K problematice obviněným zpochybňované úplnosti dokazování státní zástupkyně připomněla, že dokazování není bezbřehé a jeho rozsah není určován přáním a požadavky obviněného.

Rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro spravedlivé rozhodnutí, přičemž záleží na úvaze soudu, které z navržených či opatřených důkazů provede. V této věci bylo jednání obviněného bezpečně prokázáno daty zajištěnými v jeho mobilním telefonu a ve stolním počítači umístěném v místě trvalého bydliště obviněného, ve kterém byla mimo komunikaci s nezletilou poškozenou nalezena i dětská pornografie jiných dívek. Státní zástupkyně uvedla, že s hodnocením důkazní situace v rozsudku soudu prvního stupně je možné bez dalšího souhlasit.

Současně zdůraznila, že soudy správně nevycházejí z jednotlivých izolovaných důkazů, nýbrž z jejich vzájemného propojení a návaznosti, tedy nejen z obsahu zajištěného mobilního telefonu a počítače, ale i z propojení všech účtů, z nichž bylo s poškozenou komunikováno s obviněným, a také z podoby a charakteru komunikace nalezené v jeho mobilním telefonu v kontextu s obsahem komunikace vedené s poškozenou. V návaznosti na to poukázala na závěry odvolacího soudu ohledně propojení předmětných účtů s obviněným.

Připomněla, že odvolací soud správně dovodil, že účet, z něhož bylo s poškozenou komunikováno, byl založen dne 31. 7. 2021, přičemž registrační IP adresa byla podle analytické zprávy krajského ředitelství policie, oddělení analytické a kybernetické kriminality s největší pravděpodobností spojena s využitím internetového připojení zákazníka, jímž byla matka obviněného. Současně uvedla, že prostřednictvím téhož účtu mělo být v dubnu 2023 komunikováno i s další poškozenou figurující ve věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích pod sp. zn. Zt 445/2023, přičemž i tam po zablokování tohoto účtu pachatel pokračoval v komunikaci prostřednictvím jiného účtu založeného dne 15.

11. 2020 s registračním e-mailem, který užíval právě obviněný v době svého středoškolského studia. I tato skutečnost podle státní zástupkyně podporuje závěr, že šlo o totožnou osobu pachatele a že vazba předmětných účtů na obviněného byla dostatečně prokázána.

12. Ve shodě se soudy nižších stupňů má státní zástupkyně za to, že výše zmíněné nepřímé důkazy tvoří uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících skutečností, které spolehlivě prokazují vinu obviněného. Soudy tedy nepochybily, pokud návrhům obhajoby na další dokazování nevyhověly. K tomu poukázala na bod 10 odůvodnění napadeného usnesení, ve kterém odvolací soud přiléhavě vysvětlil, proč považoval důkazní návrhy obhajoby za nadbytečné, a body 11 a 12 v nichž poukázal na konkrétní důkazy o tom, že právě obviněný s poškozenou skrze předmětné instagramové účty komunikoval. Obhajoba obviněného, že tomu tak nebylo, byla podle jejího mínění pečlivě vypořádána a vyvrácena už soudem prvního stupně (viz body 11 až 15 odůvodnění jeho rozsudku).

13. Za nevýznamnou označila státní zástupkyně otázku, z jakého konkrétního zařízení obviněný s poškozenou komunikoval, neboť tato okolnost nebyla podle jejího názoru pro skutkový závěr rozhodná a ostatně nebyla ani součástí skutkové věty odsuzujícího rozsudku.

Za stěžejní pokládala, že z provedených důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že obviněný s poškozenou navázal komunikaci prostřednictvím Instagramu a poté, co si poškozená tento účet zablokovala, pokračoval v komunikaci pod jiným označením. Dovodila proto, že provedené důkazy ve svém souhrnu spolehlivě svědčily o tom, že právě obviněný byl osobou, která po poškozené požadovala intimní fotografie a videa a následně jí vyhrožovala zveřejněním již získaných materiálů. Dodala rovněž, že vzhledem k obsahu zpráv zasílaných obviněným poškozené, jak byly zachyceny na č. l. 53 až 63 a 66 až 68 tr. spisu, považuje užitou právní kvalifikaci za zcela přiléhavou.

14. Vyjádření uzavřela státní zástupkyně konstatováním, že meritorní rozhodnutí soudů nižších stupňů netrpí vadou, kterou by bylo nutno nebo třeba napravit v dovolacím řízení, a že deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a pro případ jiného, než jí navrhovaného rozhodnutí vyslovila souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

15. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný prostřednictvím svého obhájce písemnou replikou. V ní uvedl, že se neztotožňuje se závěrem, podle něhož v dovolání pouze opakoval námitky uplatněné již v předchozím řízení, neboť jeho dovolací argumentace směřovala konkrétně proti závěrům odvolacího i nalézacího soudu, které se podle jeho názoru s jeho výhradami a důkazními návrhy dostatečně nevypořádaly. Setrval na stanovisku, že dokazování ve věci nebylo provedeno v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí, zejména proto, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, nevěnovaly odpovídající pozornost odbornému vyjádření Mgr.

Martina Ludmy a bez dostatečného odborného podkladu vyhodnotily technické důkazy, zejména data z mobilního telefonu a počítače, IP adresy a okolnosti přístupu k příslušným účtům. Zopakoval, že v jeho zařízeních nebyla nalezena komunikace s poškozenou ani jiné přímé důkazy o tom, že by s ní komunikoval právě on, a zpochybnil i význam skutečnosti, že v jeho zařízeních byly zajištěny pornografické soubory, neboť otázka jejich původu a povahy je podle něj předmětem jiného trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích.

V této souvislosti poukázal na to, že v této druhé trestní věci bylo dokazování vedeno podrobněji, včetně výslechu policisty zajišťujícího data a přibrání znalce z oboru kybernetiky a výpočetní techniky. Ke své replice přiložil opatření Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 3. 2026, č. j. 2 T 14/2025-640, o přibrání znalce. Závěrem setrval na tom, že neprovedení jím navrhovaných důkazů vedlo k porušení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces.

IV. Důvodnost dovolání 16.

Nejvyšší soud shledal, že byly splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení odvolacího soudu, kterého se obviněný domáhá. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř. a konkrétní námitky obviněných musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 a § 265f odst. 1 tr.

ř.). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího, a Nejvyšší soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí soudů druhého stupně a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, kterými je dovolací soud vázán stejně jako rozsahem a charakterem námitek, kterými obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr.

ř.). Právně fundovanou argumentaci má při tomto restriktivním pojetí zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

17. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že pokud obviněný brojil proti tomu, že odvolací soud jeho odvolání po věcném přezkumu podle § 256 tr. ř. zamítl, přestože mělo být rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno pro vady odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., měl formálně uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, který je založen na tom, že byl řádný opravný prostředek zamítnut nebo odmítnut, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán některý jiný dovolací důvod. Tato vada sama o sobě, ale není důvodem, pro který bylo dovolání obviněného odmítnuto. Tím je skutečnost, že obviněným uplatněné dovolací námitky jsou zjevně nedůvodné nebo se svým obsahem míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neodpovídají ani jinému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř.

18. Nejvyšší soud připomíná, že k naplnění některého z dovolacích důvodů nepostačuje jeho pouhé formální označení. Rozhodující je vždy skutečný obsah dovolacích námitek. V této věci obviněný formálně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřoval ve zjevném rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a dále v tom, že soudy neprovedly jím navrhované podstatné důkazy. Za zjevný rozpor je možné považovat jen takový stav, kdy skutková zjištění soudů nemají v provedených důkazech žádnou obsahovou oporu, jsou pravým opakem jejich obsahu, anebo jsou výsledkem zjevně svévolného, vnitřně rozporného či logicky neudržitelného hodnotícího postupu.

Za opomenutý důkaz pak nelze mít každý obhajobou navržený a soudem neprovedený důkaz, ale jen takový, s nímž se soud bez adekvátní reakce nevypořádal, případně jej bez přesvědčivého důvodu pominul, ačkoli mohl mít význam pro rozhodnutí. Jestliže soud důkazní návrh posoudí, vysvětlí, proč jej nepovažuje za potřebný, a své skutkové závěry logicky opře o jiné důkazy, nejde o opomenutý důkaz ve smyslu třetí alternativy § 265b odst.1 písm. g) tr. ř.

19. Obviněným uplatněné dovolací námitky shora zmíněným kritériím neodpovídají. Z jejich obsahu je zřejmé, že obviněný ve skutečnosti pouze opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím, a setrvává na tom, že provedené důkazy měly být hodnoceny jinak, popřípadě že dokazování mělo být dále rozšířeno, aby mohl být přijat pro něj příznivější skutkový závěr. Takové výhrady se však s podstatou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjejí a Nejvyšší soud považuje za dostačující odkázat na skutková zjištění a hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, které jsou logické, přesvědčivé a vyčerpávající (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, nebo věc García Ruiz proti Španělsku, stížnost č. 30544/96, podle kterých nelze povinnost soudu řádně odůvodnit své rozhodnutí vykládat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument dovolatele).

20. Soud prvního stupně v bodě 10 odůvodnění svého rozsudku připomněl obecná východiska hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a v bodech 11 až 15 odůvodnění podrobně vyložil, z jakých konkrétních důkazů vycházel a jaké skutkové závěry z nich učinil. V bodě 11 odůvodnění konstatoval, že bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný užíval mobilní telefon a stolní počítač umístěný ve svém trvalém bydlišti a že v obou těchto zařízeních byly zajištěny soubory obsahující dětskou pornografii. Současně vysvětlil, proč považoval obhajobu obviněného, podle níž nevěděl, jak se tyto soubory do jeho zařízení dostaly, za nevěrohodnou.

V bodech 12 a 13 odůvodnění se zabýval zjištěními vztahujícími se k účtu na platformě sociálních médií Instagram pod označením „XY“, k internetovým připojením a k instagramovému účtu „XY“, včetně vazby na telefonní číslo vedené na matku obviněného a vazby ke školnímu e-mailu obviněného. V bodě 14 odůvodnění rozvedl obsah komunikace obviněného s poškozenou, její sexuálně explicitní povahu, vědomost pachatele o věku poškozené i okolnost, že poškozená na základě této komunikace zasílala intimní fotografie a videa.

Na základě těchto zjištění a úvah uzavřel, že o pachatelství obviněného nemá žádné pochybnosti a že jeho obhajobu pokládá za vyvrácenou.

21. Shora vylíčené skutkové závěry posvětil i soud odvolací, který se s obviněným opakovaně uplatňovanou obhajobou vypořádal a jeho námitky znovu jednotlivě odmítl. V bodě 8 odůvodnění svého usnesení uvedl, že neshledal nic, co by svědčilo o porušení procesních norem, a že soud prvního stupně provedl důkazy v rozsahu potřebném ke spolehlivému zjištění skutkového stavu.

Přesto vyhověl námitkám obviněného a dokazování ještě doplnil o listinné důkazy vztahující se k instagramovým účtům „XY“ a „XY“ a k obsahu mobilního telefonu a počítače vydaných obviněným. Provedené důkazy vyhodnotil tak, že plně korespondují se závěry soudu prvního stupně. V bodě 9 odůvodnění pak výslovně konstatoval, že znovu posuzoval všechny námitky obhajoby, jimiž bylo vytýkáno jednak neprovedení dalších důkazů, jednak způsob hodnocení důkazů a z něho plynoucí skutkové a právní závěry nalézacího soudu, přičemž dospěl k závěru, že těmto výhradám nelze přisvědčit, neboť dokazování považoval za dostatečné, důkazní návrhy obhajoby za nadbytečné a skutkové i právní závěry soudu prvního stupně za správné.

22. Nejvyšší soud z toho dovozuje, že dovolání obviněného nestaví na žádné dosud neřešené právní otázce, nýbrž na opakování skutkových výhrad, které byly soudy obou stupňů přezkoumány a řádně vypořádány. Je namístě zdůraznit, že samotná okolnost, že obviněný své skutkové výhrady slovně označil jako zjevný rozpor či opomenuté důkazy, ještě neznamená, že uplatněné námitky otvírají prostor pro dovolací přezkum. Rozhodující je totiž jejich obsah, a ten v projednávané věci zůstává ryze polemický.

23. Pokud obviněný uvádí, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že s poškozenou komunikoval právě on prostřednictvím instagramových účtů „XY“ a „XY“, Nejvyšší soud konstatuje, že tato výhrada není ničím jiným než nesouhlasem se skutkovým závěrem, který soudy učinily na základě provedených důkazů. Soud prvního stupně v bodě 13 odůvodnění svého rozsudku poukázal na to, že účet „XY“ byl spojován s IP adresami, u nichž jedním z možných míst připojení bylo bydliště matky obviněného, a že účet „XY“ byl ověřen telefonním číslem XY, vedeným právě na matku obviněného, což bylo zjištěno lustrací u mobilních operátorů. Na tomto podkladě uzavřel, že obhajoba obviněného byla vyvrácena a že provedené důkazy jej z předmětné trestné činnosti usvědčují.

24. Odvolací soud tuto skutkovou linii dále rozvedl v bodě 11 odůvodnění svého usnesení. Připomněl, že účet „XY“ byl založen dne 31. 7. 2021 s registračním e-mailem XY, že registrační IP adresa byla XY a že podle analytické zprávy se s největší pravděpodobností jednalo o kombinaci využití internetového připojení zákazníka společnosti XY a matky obviněného. Současně poukázal na další Instagramový účet „XY“, založený dne 15. 11. 2020 s registračním e-mailem XY (e-mail vedený školou), který užíval právě obviněný v době svého středoškolského studia, a dále i na to, že účet „XY“ byl ověřen telefonním číslem vedeným na matku obviněného. Z těchto zjištění odvolací soud uzavřel, že všechny účty, z nichž bylo s poškozenou komunikováno, jsou určitým způsobem spojeny právě s obviněným, popř. s jeho matkou.

25. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poukazuje na obsah zprávy P. K. zástupce ředitelky Gymnázia a Střední odborné školy XY, který je současně správcem školní IT sítě (viz úřední záznam na č. l. 156 tr. spisu), jejímž byl obviněný v době činu studentem. Z něj vyplývá, že adresa XY byla užívaná obviněným a že ve vztahu k ní byly zajištěny i notifikační e-maily (které lze definovat např.

jako zprávy obdržené od Instagramu související s upozorněním uživatele na nějakou skutečnost významnou pro jeho účet – viz č. l. 160–164 tr. spisu) související alespoň s jedním z relevantních instagramových účtů (viz č. l. 158 až 164 tr. spisu).

26. Pokud dále obviněný namítá, že v jeho mobilním telefonu a počítači nebyla nalezena komunikace s poškozenou ani její intimní fotografie či videa, a že z toho důvodu nebylo možno bez důvodných pochybností uzavřít, že s ní komunikoval právě on, Nejvyšší soud uvádí, že ani tato námitka neotevírá otázku právní, ale opět jen zpochybňuje hodnotící závěr soudů. Soud prvního stupně přitom nevystavěl závěr o vině na jediném izolovaném důkazu, nýbrž na souboru vzájemně se doplňujících nepřímých důkazů. V bodě 11 odůvodnění svého rozsudku přiléhavě poukázal na nález souborů obsahujících dětskou pornografii v obou zařízeních obviněného a v bodě 14 rozvedl konkrétní obsah komunikace s nezletilou AAAAA, včetně požadavků na zasílání intimních materiálů, nabídky finančních prostředků a následných výhrůžek zveřejněním. Nešlo tedy o izolované vyhodnocení jedné stopy, ale o ucelený soubor zjištěných skutečností.

27. Odvolací soud v bodě 11 a zejména v bodě 12 odůvodnění svého usnesení závěry soudu prvního stupně převzal jako správné a přesvědčivé. Výslovně uzavřel, že obsah zajištěného mobilního telefonu a počítače, propojení všech účtů, z nichž bylo s poškozenou komunikováno, a podoba a charakter komunikace nalezené v mobilním telefonu obviněného v kontextu s obsahem komunikace s poškozenou tvoří uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu nepřímých důkazů, která spolehlivě prokazuje vinu obviněného. Námitka obviněného, že v jeho zařízeních nebyl nalezen právě ten či onen konkrétní soubor, proto opět pouze zpochybňuje způsob, jakým soudy hodnotily celý důkazní řetězec.

28. Pokud obviněný dále poukazuje na to, že v zajištěném mobilním telefonu se měla nacházet komunikace z doby předcházející okamžiku, kdy tento telefon zakoupil, a že soudy nevyhověly návrhům směřujícím k objasnění, jak se taková data do zařízení dostala, Nejvyšší soud konstatuje, že ani touto námitkou nenastoloval právní vadu, nýbrž znovu zpochybňoval skutkové závěry soudů. K této otázce se odvolací soud výslovně vyjádřil v bodě 11 odůvodnění svého usnesení. Uvedl, že ve spise je založen záruční a dodací list k nákupu mobilního telefonu iPhone 14 128GB Purple, který obviněný vydal policejnímu orgánu a na kterém je datum 9.

6. 2023, přičemž z obsahu zajištěné komunikace z tohoto telefonu je zřejmé, že nabídky „brigády“ za cca 25 000 Kč měsíčně spočívající v zasílání odvážných fotografií a videí se objevují ještě v srpnu 2023, navíc s totožnými nebo obdobnými slovními obraty, jaké byly používány v komunikaci s poškozenou AAAAA. Odvolací soud tedy tuto námitku nepominul, ale vysvětlil, proč ji nepovažuje za způsobilou zpochybnit správnost skutkových závěrů.

Konkrétně poukázal na to, že i po datu jeho pořízení byla v zařízení zajištěna komunikace obsahující nabídky „brigády“ za zasílání intimních materiálů, a to s totožnými či obdobnými slovními obraty, jaké byly použity i v komunikaci s poškozenou [viz výčet slovních obratů, které odvolací soud označil jako „obviněnému charakteristické“ při jeho komunikaci s obětmi ve snaze vylákat z nich pornografický materiál, např.: „je to takové blbé“ v komunikaci ze dne 17. 8. 2023 na č. l. 249 tr. spisu versus „tak to je blbé“ ve zprávě AAAAA na č. l. 58, „vážně by to prosím nešlo“ v komunikaci ze dne 28. 7. 2023 na č. l. 259 versus „vážně by sis prosím nenašla čas“ ve zprávě AAAAA na č. l. 59 tr. spisu]. V bodě 12 odůvodnění svého usnesení navíc zdůraznil, že pro skutkový závěr nebylo rozhodné, z jakého konkrétního zařízení obviněný komunikaci vedl. Dovolání tudíž ani v této části neoznačuje extrémní rozpor, nýbrž jen nesouhlas s tím, jak odvolací soud tuto okolnost vyhodnotil.

29. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani dovolacím námitkám týkajícím se údajně opomenutých důkazů.

30. Nejvyšší soud připomíná, že opomenutým důkazem není každý neprovedený důkaz navržený obhajobou, ale pouze takový, s nímž se soud nevypořádal vůbec, popřípadě jej bez přesvědčivého důvodu pominul, ačkoli mohl být významný pro rozhodnutí. To se však v posuzované věci nestalo. Odvolací soud v bodě 10 odůvodnění svého usnesení výslovně uvedl, že všechny shora specifikované obhajobou navrhované důkazy považuje za nadbytečné, neboť měly směřovat pouze k prokázání toho, zda s poškozenou komunikoval, což bylo v dosavadním řízení bez důvodných pochybností zjištěno důkazy jinými, na které odvolací soud detailně poukázal.

Stejný závěr plyne i z bodů 11 až 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který zde jasně vyložil, proč považoval důkazní situaci za dostatečnou, proč obhajobě neuvěřil a proč pokládal pachatelství obviněného za prokázané bez pochybností. Nejde tedy o případ, kdy by soudy důkazní návrhy přehlédly nebo odbyly bez odůvodnění, naopak se jimi zabývaly a jejich neprovedení racionálně vysvětlily. Soudům lze vytknout jen to, že tak učinily v souhrnu a nikoli jednotlivě.

31. Jestliže obviněný v dovolání znovu tvrdí, že vyžádání kompletních dat od společnosti s obchodním názvem Meta (Meta Meta Platforms, Inc.), přibrání znalce z oboru kriminalistiky se specializací na bezpečnost a ochranu dat, počítačovou a informační kriminalitu nebo výslech zpracovatele odborného vyjádření z téhož znaleckého oboru Mgr. Martina Ludmy mohly vést k jinému závěru, než k jakému dospěly soudy, pouze prosazuje další rozšíření dokazování za účelem dosažení pro něj příznivější skutkové verze. Takový požadavek však dovolacímu přezkumu nepodléhá. Nejde o opomenuté důkazy, nýbrž o důkazy soudy vyhodnocené jako nadbytečné.

32. K námitce obviněného, že se soudy nedostatečně vypořádaly se závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky se specializací na bezpečnost a ochranu dat, počítačovou a informační kriminalitu Mgr. Martina Ludmy ze dne 23. 2. 2025, Nejvyšší soud poukazuje na bod 8 odůvodnění odsuzujícího rozsudku.

Soud prvního stupně zde výslovně uvedl, že z obsahu odborného vyjádření nevyplývá závěr, že obviněný s poškozenou nekomunikoval. Pokud jde o výhrady týkající se IP adresy spojené s účtem „XY“, absence databáze uživatele v záloze mobilního telefonu, doporučení opakovaného zkoumání zálohy, potřeby analýzy routeru a možné analýzy uložených účtů a hesel v telefonu, soud prvního stupně poukázal na to, že zpracovatel odborného vyjádření vycházel jen z předaných dokladů a neměl k dispozici kompletní trestní spis, z jehož obsahu jsou zřejmé důkazy, které vyvracejí potřebu dalšího prověřování toho, kdo byl uživatelem předmětných účtů.

Odvolací soud na argumentaci soudu prvního stupně navázal v bodech 9 a 10 odůvodnění svého usnesení a znovu vyložil, proč neakceptoval námitky obhajoby stran předmětného odborného vyjádření. Z toho je zřejmé, že soudy odborné vyjádření nepominuly, nýbrž jej vzaly v úvahu a zaujaly k němu hodnotící stanovisko. Pokud obviněný v dovolání tvrdí, že soudy měly závěrům tohoto odborného vyjádření přisoudit větší důkazní význam, jedná se opět jen o polemiku se způsobem hodnocení důkazů a nikoli o poukaz na tzv. extrémní rozpor nebo na opomenutý důkaz.

33. K námitce obviněného, že odvolací soud nepřípustně vycházel z vlastního hodnocení jazykového stylu zajištěné komunikace, ačkoli jde o otázku odbornou, Nejvyšší soud konstatuje, že ani touto výhradou obviněný nevymezil vadu způsobilou založit dovolací přezkum. Odvolací soud v bodě 11 odůvodnění svého usnesení vskutku poukázal na výskyt totožných nebo obdobných slovních obratů v komunikaci nalezené v mobilním telefonu obviněného a v zajištěné komunikaci pachatele s poškozenou. Tato okolnost ale v jeho argumentaci nepředstavovala izolovaný ani jediný důkaz, nýbrž jen jednu z dílčích indicií zapadající do širšího souboru nepřímých důkazů, jehož uzavřenost výslovně zdůraznil v bodě 12 odůvodnění svého usnesení. Navíc soud je nepochybně schopen sám vyhodnotit, zda se v textu objevují významové či slohové shody.

34. K námitce obviněného, že soudy nevěnovaly odpovídající pozornost okolnostem nasvědčujícím tomu, že jako pachatelé přicházely v úvahu i jiné osoby, zejména osoby spojené se společností XY, případně osoba M. Š., Nejvyšší soud uvádí, že ani tato argumentace nevybočuje z rámce skutkové polemiky. Soud prvního stupně v bodech 12 a 13 odůvodnění svého rozsudku a soud odvolací v bodech 11 a 12 odůvodnění svého usnesení konkrétně vysvětlily, z jakých důvodů považují propojení předmětných účtů, zařízení a dalších digitálních stop s osobou obviněného za dostatečně prokázané.

Skutečnost, že některé dílčí technické údaje samy o sobě připouštěly teoreticky širší okruh uživatelů, soudy nepominuly. Naopak ji hodnotily v souhrnu s ostatními důkazy, ze kterých byla vina obviněného zcela patrná. Obviněný proti tomuto hodnotícímu postupu nestavěl žádný právní argument, nýbrž jen alternativní hypotézu, že pachatelem mohla být jiná osoba. Taková argumentace ale sama o sobě dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže založit vzhledem k jasným a řádně odůvodněným skutkovým závěrům soudů, že s nezletilou komunikoval právě obviněný.

35.

Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce poukazoval na opatření Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 3. 2026, č. j. 2 T 14/2025-640, o přibrání znalce z oboru kybernetiky, výpočetní techniky a elektronických médií, Nejvyšší soud k tomu uvádí, že ani tato okolnost není způsobilá zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Uvedené otázky totiž zjevně směřují k dalšímu doplnění či revizi skutkového stavu v jiné trestní věci a týkají se především technického ověřování, zda byla z určitých zařízení vedena konkrétní komunikace, zda do nich byly ukládány určité soubory a zda bylo přistupováno k vybraným e-mailovým schránkám.

Takové dokazování však samo o sobě nijak neprokazuje, že by ve věci nyní projednávané byl skutkový stav soudy nižších stupňů zjištěn nedostatečně nebo v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Ani další argumentace obviněného obsažená v replice, včetně odkazu na procesní postup v jiné trestní věci ohledně podrobnějšího technického prověřování digitálních stop, nepřináší žádnou novou právně relevantní námitku, ale jen dále rozvíjí jeho původní skutkovou obhajobu a nepřesahuje rovinu polemiky se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, která již byla zákonným a spolehlivým způsobem vyvrácena.

36. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že neobstál-li dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl být naplněn ani akcesorický dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

37. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu