4 Tdo 265/2024

4 Tdo 265/2024-2645

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněných 1) L. I., a 2) J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 10 To 255/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 21 T 109/2021, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 10 To 255/2023, a to ve výroku pod bodem II, kterým byl obviněný L. I. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí útoky popsané v bodě 1 zprošťujícího výroku rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 21 T 109/2021, a kterým byl obviněný J. S. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí útoky popsané v bodě 2 zprošťujícího výroku rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 21 T 109/2021.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 21 T 109/2021 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byli obvinění L. I. (dále jen „obviněný I.“) a J. S. (dále jen „obviněný S.“) - dále také jako „obvinění“, společně se spoluobviněným T. M. (dále jen „spoluobviněný M.“), uznáni vinnými, a to tak, že obviněný I. byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně (pod bodem I rozsudku), dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod bodem V rozsudku), obviněný S. byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně (pod body II a VI rozsudku), dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod body III až V rozsudku) a spoluobviněný M. byl uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první tr. zákoníku (pod bodem VI rozsudku). Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že – stručně řečeno:

I. L. I.

od přesně nezjištěné doby do 25. 11. 2019, v místě výkonu svého zaměstnání na pracovní pozici technika ve společnosti A., s. r. o., v jejím skladovém areálu v ulici XY, okres XY, z dopravního pásu v oblasti údržby a z dalších míst v tomto areálu odcizil

předměty vymezené, včetně vyčíslení jejich hodnoty, pod body I / 1 až 55, 82, 84, 85, 87, 89, 97, 98, 108, 112, 122, 128, 130, 132, 138, 139, 142, 144, 146 a 157 rozsudku, respektive obžaloby (pozn. Nejvyššího soudu),

načež tyto odcizené věci ukryl a následně postupně v batohu vynesl z areálu společnosti A., s. r. o., čímž L. I. způsobil poškozené společnosti A., s. r. o., odcizením škodu v celkové výši 1 080 370 Kč,

II. J. S.

od přesně nezjištěné doby do 25. 11. 2019, v místě výkonu svého zaměstnání na pracovní pozici technika ve společnosti A., s. r. o., v jejím skladovém areálu v XY, okres XY, z dopravního pásu v oblasti údržby a z dalších míst v tomto areálu odcizil

předměty vymezené, včetně vyčíslení jejich hodnoty, pod body II /1 až 5, 8 až 13, 15 až 36 rozsudku, respektive obžaloby (pozn. Nejvyššího soudu),

tyto věci ukryl a postupně v batohu vynesl z areálu firmy, tímto jednáním způsobil J. S. poškozené společnosti A., s. r. o., škodu v celkové výši 259 695 Kč,

III. J. S. společně s odděleně stíhaným M. Č., o jehož vině nebylo dosud pravomocně rozhodnuto,

1) dne 3. 10. 2019 v době od 9:04 do 9:36 hodin, v místě výkonu svého zaměstnání ve společnosti A., s. r. o., v jejím skladovém areálu v ulici XY, okres XY, po předchozí vzájemné domluvě, z dopravníkového pásu v uzavřené zóně oddělení balení odcizili nejméně 5 kusů bezdrátových sluchátek zn. Apple AirPods ser. č. XY v hodnotě 3 810 Kč za 1 kus tak, že je vyjmuli z přepravek a uložili do svých batohů, se kterými odešli na šatnu údržby, kde J. S. sluchátka vyjmul z batohu a uschoval je do jeho skryté zadní kapsy v oblasti bederní výztuhy a takto ukrytá sluchátka vynesl ven z budovy objektu za účelem získání jejich majetkového prospěchu, čímž způsobili společnosti A., s. r. o., škodu na odcizení ve výši 19 050 Kč,

2) od přesně nezjištěné doby do 29. 10. 2019, jako zaměstnanci společnosti A., s. r. o., v jejím skladovém areálu v ulici XY, okres XY, po předchozí vzájemné domluvě, nejprve M. Č. odcizil z dopravního pásu mobilní telefon zn. Apple iPhone 11, black, 64 GB, XY v hodnotě 19 430 Kč, načež jej předal J. S., který jej ukryl v dílně RME v krabici náhradních sáčků do vysavačů, kde byl dne 29. 10. 2019 nalezen a zajištěn oddělením prevence ztrát společnosti A., s. r. o., čímž způsobili společnosti A., s. r. o., škodu na odcizení ve výši 19 430 Kč,

3) od přesně nezjištěné doby do 25. 11. 2019, jako zaměstnanci společnosti A., s. r. o., v jejím skladovém areálu v ulici XY, okres XY, po předchozí vzájemné domluvě, ve skladové hale nejprve J. S. postupně odcizil

předměty vymezené, včetně vyčíslení jejich hodnoty, pod body III /1 až 5 rozsudku, respektive obžaloby (pozn. Nejvyššího soudu),

které následně vynesl z areálu skladové haly a předal je na parkovišti před sídlem společnosti A., s. r. o., v obci XY, okres XY, M. Č., za účelem jejich prodeje a tím získání jejich společného majetkového prospěchu, přičemž odcizené zboží M. Č. uschoval v místě svého bydliště v XY, v ulici XY, čímž způsobili společnosti A., s. r. o., odcizením škodu v celkové výši 149 194 Kč,

IV. J. S. společně s odděleně stíhanými T. V., a M. Č., o jehož vině nebylo dosud pravomocně rozhodnuto,

od přesně nezjištěné doby do 29. 10. 2019, jako zaměstnanci společnosti A., s. r. o., v jejím skladovém areálu v ulici XY, okres XY, po předchozí vzájemné domluvě o způsobu provedení trestné činnosti, nejprve T. V., jako pracovník údržby, odebral z přepravky z dopravního pásu mobilní telefon zn. Apple iPhone 11, 64 GB, sériové číslo XY, načež jej předal kolegovi M. Č., který jej uložil do osobní skříňky J. S., který nebyl v té době v zaměstnání, a který jej měl vynést z objektu, prodat a získat tak jejich majetkový prospěch, avšak J. S. dne 29. 10. 2019 z obavy z kontroly osobní skříňky odcizený mobilní telefon ukryl na pracovišti v dílně RME v krabici s náhradními sáčky do vysavačů, kde byl však telefon dne 29. 10. 2019 nalezen a zajištěn pracovníky oddělení prevence ztrát, čímž způsobili společnosti A., s. r. o., odcizením škodu ve výši 19 430 Kč,

V. L. I. a J. S. společně s odděleně stíhanými T. V., a M. Č., o jejichž vině nebylo dosud pravomocně rozhodnuto,

od přesně nezjištěné doby do 28. 10. 2019, jako zaměstnanci společnosti A., s. r. o., v jejím skladovém areálu v ulici XY, okres XY, po předchozí vzájemné domluvě o způsobu provedení trestné činnosti, nejprve T. V. v rámci jím vykonávané ranní pracovní směny v prostoru údržby odebral z dopravníkového pásu při srážce přepravek v úseku balení dva kusy mobilních telefonů zn. Apple iPhone 11 Pro, v hodnotě 29.450 Kč a v hodnotě 40 080 Kč oba v originálním obalu, ukryl je do kapes pracovního oblečení, načež po opuštění prostoru balící linky ukryl tyto telefony do papírové krabice a v této je uschoval mezi uskladněný materiál v hale č. 2 na tzv. Vestavek C, načež následující den při pracovní směně sdělil J. S., kde jsou oba odcizené telefony ukryty a žádal ho o jejich vynesení z areálu společnosti za účelem získání jejich majetkového prospěchu, avšak J. S. telefony s úmyslem jejich vynesení z areálu v místě jejich ukrytí nenalezl, a proto T. V., který byl téhož dne propuštěn ze zaměstnání z důvodu odhalení jiné jím spáchané trestné činnosti, následující den telefonicky sdělil M. Č. přesné místo ukrytí odcizených mobilních telefonů, který je po předchozí vzájemné domluvě L. I. v přesně nezjištěný vyhledal, ukryl a vynesl z objektu firmy za účelem získání majetkového prospěchu, čímž způsobili společnosti A., s. r. o., odcizením škodu v celkové výši nejméně 69 530 Kč,

VI. T. M. a J. S.

1) nejprve dne 5. 10. 2019 formou SMS zprávy odeslané z jeho mobilního telefonního čísla XY T. M. u J. S. poptal dva kusy mobilních telefonů zn. Samsung Galaxy M20 Smartphone v hodnotě 5180 Kč za kus a jeden mobilní telefon zn. Samsung Galaxy A80 Smartphone v hodnotě 9 980 Kč, načež mu J. S. dne 15. 10. 2019 prostřednictvím SMS odeslané z jeho mobilního čísla XY sdělil, že může opatřit pouze dva mobilní telefony zn. Samsung Galaxy M20, načež dne 16. 10. 2019, po jejich předchozím odcizení v přesně nezjištěné době v areálu A., s. r. o., v obci XY, okres XY, tyto dva mobilní telefony zn. Samsung Galaxy M20 koupil od J. S. za částku 3 000 Kč za kus a převzal je v místě svého bydliště na adrese XY, bez originálního papírového obalu, bez záručního listu a bez jakéhokoli dokladu o zaplacení kupní ceny, a ačkoli si byl vědom, že hodnota tohoto mobilního telefonu byla nejméně 5 180 Kč za kus, a byl tak srozuměn, že tyto věci pochází z trestné činnosti a J. S. způsobil A., s. r. o., odcizením škodu ve výši 10 360 Kč,

2) T. M. po opětovné předchozí telefonické dohodě J. S. dne 8. 11. 2019 koupil na parkovišti před domem v ulici XY, v XY, za částku 2 000 Kč jedna bezdrátová sluchátka zn. Apple AirPods v hodnotě 3 700 Kč a dále za částku 1 000 Kč koupil 1 kus bezdrátových sluchátek zn. Samsung Galaxy Buds v hodnotě 2 850 Kč, které J. S. odcizil v přesně nezjištěné době v areálu A., s. r. o., v obci XY, okres XY, a to ačkoliv si byl vědom, že kupní cena těchto sluchátek byla v hrubém nepoměru s jejich skutečnou hodnotou a byl tak srozuměn, že tyto věci pochází z trestné činnosti, čímž J. S. způsobil A., s. r. o., odcizením věcí škodu ve výši 6 550 Kč.

2. Za uvedený zločin byl obviněnému I. podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Současně mu byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 150 (jedno sto padesáti) denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 150 000 Kč (jedno sto padesát tisíc korun českých).

3. Týmž rozsudkem byl za uvedený přečin obviněnému S. podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Současně mu byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50 (padesáti) denních sazeb po 2 000 Kč, tj. v celkové výměře 100 000 Kč (jedno sto tisíc korun českých).

4. Zároveň byl týmž rozsudkem za uvedený přečin spoluobviněnému M. podle § 216 odst. 1, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 25 (dvaceti pěti) denních sazeb po 600 Kč, tj. v celkové výměře 15 000 Kč (patnáct tisíc korun českých).

5. Dále podle § 229 odst. 1, 3 tr. ř. byla poškozená společnost A., s. r. o., odkázána s jí uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Naproti tomu byli týmž rozsudkem podle § 226 písm. a) tr. ř. obvinění I. a S. zproštěni obžaloby, a to tak, že obviněný I. byl obžaloby zproštěn pro dílčí útoky popsané pod bodem I / 56 až 81, 83, 86, 88, 90 až 96, 99 až 107, 109 až 111, 113 až 121, 123 až 127, 129, 131, 133 až 137, 140 až 141, 143, 145, 147 až 156 obžaloby, spočívající v tom, že:

od přesně nezjištěné doby do 25. 11. 2019, v místě výkonu svého zaměstnání na pracovní pozici technika ve společnosti A., s. r. o., v jejím skladovém areálu v ulici XY, okres XY, z dopravního pásu v oblasti údržby a z dalších míst v tomto areálu odcizil

předměty vymezené, a to včetně vyčíslení jejich hodnoty, pod body 56 až 81, 83, 86, 88, 90 až 96, 99 až 107, 109 až 111, 113 až 121, 123 až 127, 129, 131, 133 až 137, 140 až 141, 143, 145, 147 až 156 obžaloby, čímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného dílem samostatně (pod bodem I rozsudku, respektive obžaloby), dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod bodem V rozsudku, respektive obžaloby),

a dále obviněný S. byl obžaloby zproštěn pro dílčí útoky popsané pod bodem I /6, 7, 14, 37 ž 85 obžaloby, spočívající v tom, že:

od přesně nezjištěné doby do 25. 11. 2019, v místě výkonu svého zaměstnání na pracovní pozici technika ve společnosti A., s. r. o., v jejím skladovém areálu v ulici XY, okres XY, z dopravního pásu v oblasti údržby a z dalších míst v tomto areálu odcizil

předměty vymezené, včetně vyčíslení jejich hodnoty, pod body 6, 7, 14, 37 až 85 obžaloby, čímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného dílem samostatně (pod body II a VI rozsudku, respektive obžaloby), dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod body III až V rozsudku, respektive obžaloby),

neboť nebylo ani u jednoho z obviněných prokázáno, že se skutek stal.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání státní zástupce v neprospěch obviněných I. a S. směřující do výroků o trestu a do zprošťujícího výroku u obou obviněných, které ovšem ve vztahu k obviněnému S. omezil tak, že toto nesměřuje ve vztahu k útokům specifikovaným pod body II 6, 7, a 14 obžaloby. Krajský soud v Praze (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 10 To 255/2023, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o trestech obviněných I. a S. a ve zprošťujících výrocích ohledně těchto obviněných.

8. Dále za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaným pod bodem V ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku u obviněného I. a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaným pod body III až V ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku u obviněného S. a nezměněném výroku o náhradě škody uložil obviněnému I. podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Současně mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 300 (tři sta) denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výměře 300 000 Kč (tři sta tisíc korun českých). Zároveň za týchž podmínek obviněnému S. uložil podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Současně mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 100 (jedno sto) denních sazeb po 1 500 Kč, tj. v celkové výměře 150 000 Kč. Současně mu podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 500 000 Kč zajištěné při domovní prohlídce a složené na účet Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje č. XY.

9. Odvolací soud týmž rozsudkem podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněného I. zprostil obžaloby pro dílčí útoky popsané v bodě 1 zprošťujícího výroku napadeného rozsudku a obviněného S. podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro dílčí útoky popsané v bodě 2 zprošťujícího výroku napadeného rozsudku.

II. Dovolání a vyjádření k němu

10. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 10 To 255/2023, podal nejvyšší státní zástupce dovolání ve prospěch obviněných I. a S. směřující proti zprošťujícímu výroku, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v rozsudku je některý výrok neúplný.

11. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce předně zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Konstatoval, že z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud uznal námitky státního zástupce vznesené v podaném odvolání, totiž, že soud prvního stupně nesprávně zvolil důvod zproštění podle § 226 písm. a) tr. ř., neboť správně měl obviněné zprostit obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., důvodnými. Proto z podnětu odvolání státního zástupce původně uvažovaný důvod zproštění „nahradil správným“, k čemuž odkazuje na body 18 a 19 rozsudku odvolacího soudu.

12. S podobou zprošťujících výroků odvolacího soudu se však podle nejvyššího státního zástupce nelze ztotožnit. Jak totiž vyplývá z jím uvedené rekapitulace průběhu řízení, soud prvního stupně rozhodl o části dílčích útoků popsaných v podané obžalobě zprošťujícím výrokem ohledně obou obviněných podle § 226 písm. a) tr. ř. Podle § 120 odst. 3 tr. ř. v tomto zprošťujícím výroku soud prvního stupně náležitě popsal jednání obviněných odpovídající v obžalobě uvedeným dílčím útokům žalovaného trestného činu, a to včetně uvedení jeho právní kvalifikace. V rámci odvolacího řízení však odvolací soud uvedené zprošťující výroky na základě odvolání státního zástupce zrušil, a to zjevně v celém rozsahu. Nově tak sice pod bodem II opětovně rozhodl o zproštění obviněných obžaloby s uvedením správného důvodu zproštění, avšak necitoval právní větu tohoto ustanovení a neuvedl ani popis žalovaných skutků obou obviněných, jichž se zproštění týká.

13. Tento nedostatek v postupu soudu druhého stupně tak podle nejvyššího státního zástupce nelze překlenout ani odkazem odvolacího soudu na popis dílčích útoků ve zprošťujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně, a to již proto, že tento výrok sám zrušil, v důsledku čehož odkazuje na neexistující výrok. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti připomíná, že nelze dovodit ani to, že by snad odvolací soud, byť i to by byl závěr nesprávný, považoval samotný důvod zproštění za oddělitelný výrok, neboť pokud by tomu tak bylo, pak měl v rozsudku soudu prvního stupně zrušit pouze onen důvod zproštění, nikoliv celý zprošťující výrok.

14. Nejvyšší státní zástupce tak zdůrazňuje, že podle § 120 odst. 3 tr. ř. musí být ve zprošťujícím výroku uvedeno označení trestného činu, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením toho, zda jde o zločin nebo přečin, uvedením místa, času a způsobu spáchání, popř. i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Podle § 122 odst. 2 tr. ř. je pak povinností soudu uvést taktéž ve výroku zprošťujícího rozsudku konkrétní zprošťující důvod podle § 226 tr. ř., čímž je myšleno i úplné slovní vyjádření takového důvodu, aby bylo zřejmé a nezpochybnitelné, podle které alternativy uvedené v § 226 písm. a) až e) tr. ř. soud rozhodl. Nejvyšší státní zástupce proto konstatuje, že v posuzované věci odvolací soud uvedená ustanovení nerespektoval. Tento postup nelze akceptovat, neboť v důsledku tohoto pochybení tvoří napadené výroky pod bodem II jen torzo postrádající základní zákonné náležitosti, pročež se jedná o výroky (značně) neúplné.

15. V další části podaného dovolání nejvyšší státní zástupce rovněž akcentuje, že z písemného vyhotovení napadeného rozsudku i z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2023 je rovněž patrné, že odvolací soud neuvedl popisy skutků ani při vyhlášení rozsudku, pro něž byla podána obžaloba a pro které obviněné I. a S. obžaloby zprostil. Připomíná proto, že podle § 128 odst. 2 tr. ř. se při vyhlášení rozsudku vyhlašují úvodní slova „Jménem republiky“, plné znění výroku a alespoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení pak musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku tak, jak byl odhlasován. Nejvyšší státní zástupce proto konstatuje, že ani toto zákonné ustanovení odvolací soud nerespektoval.

16. Dále uvádí, že zproštění obžaloby se vždy vztahuje ke konkrétnímu skutku uvedenému v žalobním návrhu, nikoliv jeho právnímu posouzení. Právě proto je nezbytné, aby zprošťující výrok obsahoval i popis jednání, jehož se zproštění týká, a to tak, aby tento skutek nemohl být zaměněn s jiným skutkem, což má významné procesní souvislosti, zejména pak z hlediska právní jistoty obviněných a uplatnění principu ne bis in idem, respektive pak překážky věci rozsouzené (rei iudicatae). Chybějící popis skutků, pro něž byli oba obvinění zproštěni obžaloby, je tak podle nejvyššího státního zástupce citelně na újmu jejich právní jistotě, což je vada zřetelně v jejich neprospěch. Z tohoto důvodu pak podává dovolání výhradně ve prospěch obviněných, neboť jiné výhrady proti zprošťujícímu výroku neuplatňuje.

17. Nejvyšší státní zástupce tak shrnuje, že vyhlášené znění zprošťujících výroků pod bodem II rozsudku odvolacího soudu je v rozporu s § 122 odst. 2 a § 128 odst. 2 tr. ř. a nesplňuje zákonné náležitosti, neboť zprošťující výroky neobsahují popis skutků ani úplné slovní vyjádření § 226 písm. c) tr. ř., a tudíž se jedná o výroky neúplné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomu pak jen na okraj přiměřeně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1089/2012, které se týká neúplného výroku o vině a jím uplatněného dovolacího důvodu. Vzhledem k tomu, že napadené výroky pod bodem II rozsudku odvolacího soudu jsou podle nejvyššího státního zástupce pouhými fragmenty, považuje z hlediska procesní jistoty za vhodnější, aby Nejvyšší soud napadené výroky zcela zrušil a přikázal odvolacímu soudu v tomto rozsahu nově rozhodnout, a naopak nepřikazoval pouhé doplnění výroků podle § 265l odst. 2 tr. ř.

18. Ze shora uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 10 To 255/2023-2571, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ve výrocích pod bodem II, jimiž byli obvinění I. a S. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštění podané obžaloby, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž souhlasí také s tím, aby Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí nežli jím navrhované.

19. Dovolání nejvyššího státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k případným vyjádřením, která však do dne rozhodování o podaném dovolání neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že je dovolání nejvyššího státního zástupce přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, tedy podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, a splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

22. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

23. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

24. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání explicitně uplatnil, a to výlučně, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je naplněn tehdy, pakliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jde o případy, kdy vůbec nebyl učiněn určitý výrok, který tak v rozhodnutí napadeném dovoláním zcela chybí, což činí výrokovou část rozhodnutí neúplnou (první alternativa), a to mj. i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran, např. poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody, anebo v rozhodnutí sice byl určitý výrok učiněn, ale není úplný, protože nemá všechny nezbytné zákonné náležitosti (druhá alternativa). Neúplným je takový výrok rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem (srov. PÚRY, F., ŠÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3173–3174). I tento dovolací důvod tak spočívá ve dvou alternativách.

25. Na základě výše zmíněných východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání nejvyššího státního zástupce. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky nejvyššího státního zástupce, jejichž prostřednictvím namítá vadu tzv. neúplného výroku, dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odpovídají a jsou nadto důvodné. K dovolací argumentaci – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. ř. – uvádí Nejvyšší soud následující.

26. Předně je potřeba uvést, že v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. se uvádí, že výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Podle navazujícího ustanovení § 122 odst. 2 tr. ř. pak ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů uvedených v § 226 se zproštění obžaloby opírá.

27. Z pohledu shora prezentovaných ustanovení je třeba uvést, že soud prvního stupně na str. 9 až 15 svého rozhodnutí řádně podle § 120 odst. 3 tr. ř. popsal skutky, místo, čas a způsob spáchání, tj. skutkovou větu, jakož i právní větu, pro něž obviněné I. a S. zprostil obžaloby. Podle pravidel stanovených § 122 odst. 2 tr. ř. pak také odkázal na důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., byť uvedl důvod nesprávný. Svůj postup taktéž dostatečně odůvodnil (k tomu viz body 77 až 82 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud však, jak bude vysvětleno dále, v souladu se zmíněnými ustanoveními trestního řádu nepostupoval, byť uvedl správný důvod zproštění obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř.

28. Zde je nejprve namístě připomenout i komentářovou literaturu k trestnímu řádu, kde je konkrétně v souvislosti s § 120 odst. 3 tr. ř. uvedeno: „výrok je konstitutivní, esenciální, a proto nepominutelnou součástí rozsudku, neboť v něm soud formuluje svůj závazný názor v projednávané věci. Výrok má být formulován tak, aby z něho bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl, neboť jen tak se jeho rozhodnutí stává přezkoumatelným. Přesné označení trestného činu, jehož se výrok o vině týká, znamená především náležité vymezení skutku, který musí být totožný se skutkem uvedeným v žalobním návrhu, aby bylo přezkoumatelné, zda soud respektoval zásadu obžalovací (srovnej § 2 odst. 8, § 220 odst. 1). Skutková věta vyjadřuje stručně a výstižně žalovaný skutek. Soud zde uvádí konkrétní údaje týkající se místa, času a způsobu spáchaného skutku. Skutková věta musí představovat úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Popis skutku musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Neobsahuje-li skutková věta ve výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty, je porušeno právo obžalovaného na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy (DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, 1383 s. Komentář k § 120 odst. 3, body 14 až 16.).

29. Současně je třeba akcentovat i to, že: „výrok o vině je s ohledem k ustanovení § 120 odst. 3 nedělitelný. Nelze proto k odvolání zrušit jako vadný jen výrok označující trestný čin, jehož se výrok týká, uvedením všech zákonných znaků, zákonného pojmenování a příslušného zákonného ustanovení (právní větu), aniž by byla současně zrušena ta část výroku uvádějící místo, čas a způsob spáchání, popř. jiné skutečnosti, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jinými (skutková věta)“ (DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, 1383 s. Komentář k § 120 odst. 3, bod 18). Jinak vyjádřeno, z uvedeného je patrné, že výrok, byť zprošťující, musí mít všechny uvedené náležitosti, tj. jak dostatečný popis skutku (skutkovou větu), tak právní větu, a to ve smyslu § 120 odst. 3. tr. ř., přičemž se jedná o nedělitelné součásti tohoto výroku.

30. Ostatně obdobně se vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 26. 12. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1089/2012, v tom smyslu, že neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. V tehdy posuzované věci státní zástupce vytýkal rozsudku soudu prvního stupně neúplnost výroku, neboť vedle důvodu zproštění podle § 226 absentovala tomu odpovídající citace právní věty. Nejvyšší soud i tehdy připomněl, že podle § 122 odst. 2 tr. ř. musí být ve výroku zprošťujícího rozsudku uvedeno, o který z důvodů uvedených v § 226 tr. ř. se zproštění opírá, avšak že zprošťující výrok musí obsahovat taktéž přesný důvod zproštění, a to nejen uvedením některé z alternativ § 226, ale také citací právní věty zmíněného ustanovení (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 1686). Zprošťující výrok rozsudku soudu prvního stupně v dané věci neobsahoval podstatnou náležitost stanovenou zákonem, a proto jej Nejvyšší soud označil za neúplný (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1560/2018). Lze tedy uzavřít, že pakliže Nejvyšší soud i dříve dovodil naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (tehdy § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. – ve znění do 31. 12. 2021), za situace, kdy soudy nižších stupňů ve zprošťujícím výroku neuvedly „pouze“ právní větu důvodu zproštění, jednoznačně pak musí dospět k obdobnému závěru, tj. k naplnění předmětného dovolacího důvodu, i za situace, kdy odvolací soud nejenže ve zprošťujícím výroku neuvedl právní větu, nýbrž neuvedl ani skutkovou větu, tj. popis skutku, vč. místa, času a způsobu jeho spáchání.

31. Nad rámec tohoto závěru je ještě vhodné uvést, že ve vztahu k majetkovým trestným činům, což je i případ nyní posuzované věci, rovněž platí, že „ve výroku (…) musí být přesně označeny věci, které byly hmotným předmětem útoku, což je nezbytné nejen z hlediska vykonatelnosti rozsudku, nýbrž i proto, aby v případě nového trestního stíhání obviněného bylo přezkoumatelné, zda se netýká téhož útoku ohledně týchž věcí a zda tedy toto nové trestní stíhání není nepřípustné z hlediska překážky rei iudicatae (věci rozsouzené) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h).“ (DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, 1383 s. Komentář k § 120 odst. 3, bod 19). Opačný postup by pak měl pro obviněné významné procesní souvislosti negativního rázu, především z hlediska jejich právní jistoty, uplatnění principu ne bis in idem či překážky rei iudicatae, tj. věci rozsouzené.

32. Jak již bylo naznačeno, soud prvního stupně sice konstruoval zprošťující výrok adekvátně a správně, avšak uvedl nesprávně důvod zproštění ve smyslu § 226 tr. ř. Bylo proto namístě za situace, kdy odvolací soud shledal podané dovolání státního zástupce důvodné, aby odvolací soud tento jeho výrok zrušil a sám vynesl zprošťující výrok, tentokráte s uvedením správného důvodu zproštění obžaloby podle § 226 tr. ř. Přestože správný důvod zproštění obžaloby u obviněných I. a S. pro část jednání, jež jim bylo v obžalobě kladeno za vinu, odvolací soud uvedl, musí Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené ve shodě s nejvyšším státním zástupcem konstatovat, že v posuzované věci odvolací soud ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. nerespektoval, když ve svém zprošťujícím výroku nepopsal řádným způsobem skutkovou ani právní větu. Tento jeho postup pak podle Nejvyššího soudu nelze akceptovat, neboť v důsledku tohoto pochybení tvoří napadené výroky pod bodem II jen, jak přiléhavě uvádí nejvyšší státní zástupce, torzo postrádající základní zákonné náležitosti, pročež se jedná o výroky neúplné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

33. Zároveň Nejvyšší soud, nad rámec již uvedeného, zdůrazňuje, že z písemného vyhotovení napadeného rozsudku, z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2023 (k tomu viz č. l. 2567 až 2568 spisového materiálu), jakož i ze zvukového záznamu z tohoto veřejného zasedání, a to konkrétně v čase 58:40 až 1:00:45 (zejména pak v čase 1:00:22 až 1:00:45) je rovněž patrné, že odvolací soud neuvedl popisy skutků ani při vyhlášení rozsudku, pro něž byla podána obžaloba a pro které obviněné I. a S. obžaloby zprostil.

34. Je taktéž nasnadě připomenout znění § 128 odst. 2 tr. ř., podle nějž se při vyhlášení rozsudku musí vyhlásit plné znění výroku, takže by ani nepostačovalo při vyhlášení rozsudku odvolacím soudem toliko odkázat na zprošťující výroky rozsudku soudu prvního stupně a následně tyto výroky uvést v písemném vyhotovení rozsudku a jeho opisech. Vyhlášení potom totiž musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku tak, jak byl odhlasován, a písemné vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s tím, jak byl vyhlášen.

35. Nejvyšší soud považuje v této souvislosti za vhodné odkázat opětovně na usnesení ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1089/2012, kde konstatoval, že jestliže soud vyhlásí rozsudek v rozporu s ustanovením § 128 odst. 2 tr. ř. tak, že ve výroku o vině zcela chybí popis skutkových okolností, o něž se tento výrok opírá, pak jde o vadu rozsudku spočívající v neúplnosti výroku ve smyslu dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.). Taková vada by ani nemohla být zhojena, jak již bylo naznačeno, ani následným doplněním popisu skutku v písemném vyhotovení rozsudku, neboť podle § 129 odst. 1 tr. ř. musí vyhotovení rozsudku být ve shodě s obsahem vyhlášeného rozsudku.

36. Vzhledem k tomu, že napadené výroky pod bodem II rozsudku odvolacího soudu jsou, jak přiléhavě uvedl nejvyšší státní zástupce, jakýmisi pouhými fragmenty, je možno uzavřít, že v posuzované věci je dána vada tzv. neúplného výroku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když odvolací soud nesprávně formuloval zprošťující výrok, jímž zprostil obžaloby obviněné I. a S. podle § 226 písm. c) tr. ř. pro část jejich jednání, byť uvedl správný důvod zproštění ve smyslu § 226 tr. ř. Ve zprošťujícím výroku měl totiž konkrétně uvést řádným způsobem skutkovou i právní větu. Nebylo možno zprošťující výrok formulovat tak, že odvolací soud pouze poměrně nejasným způsobem odkáže na skutkovou větu rozsudku soudu prvního stupně, aniž by však převzal či citoval její jednotlivé relevantní pasáže. Navíc za situace, kdy skutkovou větu rozsudku soudu prvního stupně zrušil, takže tento výrok ani neexistoval.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

37. Nejvyšší soud tak uzavírá, že vzhledem ke shora uvedeným závěrům dospěl ke zjištění, že podané dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné, když ze strany odvolacího soudu, tj. Krajského soudu v Praze, bylo rozhodnuto zprošťujícím výrokem podle § 226 písm. c) tr. ř. sice s uvedením správného důvodu zproštění obžaloby, avšak tento výrok je neúplný. Proto dovolací argumentace uplatněná nejvyšším státním zástupcem odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a je i důvodná.

38. Vzhledem ke shora naznačeným závěrům Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 10 To 255/2023, a to ve výroku pod bodem II, kterým byl obviněný L. I. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí útoky popsané v bodě 1 zprošťujícího výroku rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 21 T 109/2021, a kterým byl obviněný J. S. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí útoky popsané v bodě 2 zprošťujícího výroku rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 21 T 109/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

39. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení bude povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud připomíná, že dovolání bylo podáno ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nelze rozhodnout v jejich neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 4. 2024

JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu