4 Tdo 266/2025-901
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 7 To 405/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 60/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 6 T 60/2022, byl obviněný P. V. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
1) „po půlnoci dne 7. 12. 2020 ve svém bydlišti v rodinném domě čp. XY v XY v XY, okres XY pokoji, kde spala K. K., namířil na ni blíže nezjištěnou krátkou střelnou zbraň, z níž i vystřelil, vytrhl jí z ruky mobilní telefon a se slovy „Svlékni se, ty kurvo“ z ní po chvíli přetahování strhl tepláky, na posteli, kde ležela, jí spoutal ruce v oblasti zápěstí i nohy v oblasti kotníků kovovými pouty i umělohmotnými stahovacími páskami, čímž ji omezil v pohybu, pak ji otočil na břicho a zavedl jí do análního otvoru umělohmotný vibrátor, později poškozenou otočil na bok a vykonal na ní soulož, přestože mu kladla slovní i fyzický odpor tím, že se bránila svlékání i spoutání, což se jí kvůli fyzické převaze obžalovaného nepodařilo,
2) za stejných místních a časových okolností po vykonání soulože nechal K. K., ležet spoutanou na posteli a všechny její opakované snahy se z pout a místnosti dostat do kuchyně, znemožnil tím, že ji vždy chytil a odnesl zpět na postel, zároveň se pokoušel odemknout její mobilní telefon přikládáním k jejímu obličeji, což se mu nepodařilo, a takto ji ponechal spoutanou nejméně do 3:00 hodin dne 7. 12. 2020, kdy jí pouta přeřízl a poškozené nebránil z domu odejít,
3) od blíže nezjištěné doby do 13. 2. 2021 v rodinném domě čp. XY v XY v XY - XY, okres XY, bez povolení přechovával armádní německou jednoranovou zlamovací signální pistoli značky HASAG, vzor 1942, ráže 26,5 mm, výrobní číslo 177126 - zbraň kategorie B dle § 5 písm. h) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, ačkoli nezažádal u příslušného útvaru policie o povolení vlastnit, držet nebo nosit tuto zbraň a nepožádal příslušný úřad o registraci této zbraně.“
2. Za uvedené jednání byl obviněný P. V. odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků.
3. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost podrobit se programu Vnímám i Tebe.
4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to jednorázové zlamovací signální pistole značky HASAG, vzor 1942, ráže 26,5 mm, výrobní číslo 177126.
5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené K. K., na náhradě majetkové škody částku ve výši 13 300 Kč a na náhradě nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách částku ve výši 25 000 Kč.
6. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená K. K. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 6 T 60/2022, podal obviněný P. V., státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích a poškozená K. K. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 7 To 405/2023, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
8. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 7 To 405/2023, podal obviněný P. V. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný odkazuje na sníženou obecnou i specifickou věrohodnost poškozené a zjištěné pithiatické rysy v její osobnosti. Uvádí, že tyto znalecky zjištěné osobnostní rysy poškozené se v hodnocení důkazů neobjevily a soudy obou stupňů ve svých hodnotících úvahách nesrovnalosti ve výpovědi poškozené potlačovaly, což následně vedlo k tomu, že z důkazů učinily závěry, jež jim neodpovídají. Obviněný tímto poukazuje na absenci důkazů, jež by potvrzovaly verzi poškozené, a naopak na přítomnost důkazů, jež ji v zásadě vyvracejí. Obviněný odkazuje například na výpověď svědka P., který přišel do styku s poškozenou jen několik hodin po údajném násilí ze strany obviněného a který si na poškozené nevšiml žádných poranění, otlaků či podlitin, které lze předpokládat při spoutání na rukou i nohou. Odvolací soud rovněž učinil závěry neodpovídající obsahu důkazů stran elektronické komunikace mezi obviněným a poškozenou po činu. Obviněný se v ní sice poškozené opakovaně omlouvá, není však zřejmé, za jaké konkrétní jednání. Obviněný rovněž vypovídal o svých erektilních potížích, ostatně i poškozená takové potíže připustila, přesto oba soudy konstruovaly skutkový děj tak, že došlo k souloži, aniž by zkoumaly, zda skutečně nedošlo k poruše. Obviněný nebyl vyšetřen ani dotázán na případnou medikamentózní podporu erekce, a proto není postaveno na jisto, zda byl v daný okamžik erekce schopen.
9. Stejná situace nastala rovněž u skutku pod bodem 3). Oba soudy bez jakýchkoli důkazů neuvěřily obviněnému v tom, že signální zbraň chtěl v rámci vyhlášení „zbraňové amnestie“ odevzdat příslušným policejním orgánům. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že je nutné uplatnit trestní represi z důvodu, že se měl dopustit násilí se zbraní vůči poškozené, což neodpovídá provedeným důkazům. Závěry, jež neodpovídají provedeným důkazům, odvolací soud učinil i v případě jednání, jež bylo právně posouzeno jako přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. Videozáznam nevypovídá jednoznačně o spoutání poškozené pouty či poutacími páskami, ale vypovídá pouze o době a místě pořízení a také o tom, že je na něm zachycena poškozená. Vzhledem k tomu, že nikdo další se v předmětném domě nenacházel, je zřejmé, že tento záznam pořídil obviněný.
10. Obviněný má za to, že dovolání je v jeho případě podáno po právu a dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jakož i v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v případě označeného a dovoláním napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bezezbytku naplněny. Navrhl proto, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadené dovoláním, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo. Současně dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc obviněného znovu v odvolacím řízení v potřebném rozsahu projednal a rozhodl a aby tento soud zavázal ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. svým právním názorem k nemožnosti trestnímu postihu obviněného za přechovávání zbraně s odkazem na § 12 odst. 2 tr. zákoníku v době, kdy byla vyhlášena tzv. zbraňová amnestie, jakož i k doplnění dokazování, zejména zda obviněný byl vůbec pro svou erektilní disfunkci schopen pohlavního styku, a k ověření věrohodnosti výpovědi poškozené s ohledem na její pithiatické osobnostní rysy.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku k uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že dovolatel formálně vytýká existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a nedůvodné neprovedení jím navrhovaného důkazu, tedy existenci tzv. opomenutého důkazu.
O zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů jde v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Žádnou takovou vadu ale dovolatel nevytýká. Jeho argumentace spočívá ve zpochybnění věrohodnosti poškozené K. K. Dovolatel tedy nevytýká, že by soudy z výpovědi poškozené dovozovaly zjištění, která z ní při žádném logicky přípustném způsobu hodnocení důkazů nevyplývá, ale naopak žádá, aby soudy tuto výpověď považovaly za nehodnověrnou a skutková zjištění z ní nevyvozovaly.
Domáhá se tedy pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Obviněnému je třeba oponovat, neboť důkazy v posuzované trestní věci spolu zjevně korespondují. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají. Soudy nepochybily, pokud za základní usvědčující důkaz označily výpověď poškozené K. K. O pravdivosti výpovědi poškozené vypovídá i pořízený videozáznam. Odvolací soud přímo uvádí, že je z pořízeného videozáznamu zřejmé, že byla svázána, a to nikoliv způsobem prezentovaným dovolatelem, tedy, že by se jednalo o některou z jimi prováděných sexuálních praktik.
Údaje ke skutku bylo možné zjistit rovněž ze vzájemné elektronické komunikace mezi obviněným a poškozenou, a to bezprostředně po činu, kdy se obviněný poškozené omlouvá za celou záležitost z předmětného večera. Soudy hodnotily výpověď poškozené zevrubně a neignorovaly přitom skutečnosti, na které poukazoval obviněný, tedy její sníženou obecnou i specifickou věrohodnost. Přesto však posuzovaný případ disponuje dostatkem důkazního potenciálu k tomu, aby bylo možné uzavřít, že obviněný se znásilnění poškozené i omezení na její svobodě dopustil.
12. Pokud jde dále o námitku ohledně nedostatečné společenské škodlivosti jednání pod bodem 3). výroku rozsudku, zde státní zástupkyně uvádí, že k aplikaci zásady subsidiarity trestní represe lze přistoupit pouze v odůvodněných případech. Princip ultima ratio rozhodně nelze aplikovat tak široce, tedy tak, aby byla důsledkem faktické negace možnosti použít prostředky trestního práva jako nástroje k ochraně zdraví či majetku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015 sp. zn. 3 Tdo 938/2015). V posuzovaném případě bylo prokázáno, že obviněný, byť byl držitel zbrojního průkazu, měl u sebe ještě neevidovanou neregistrovanou zbraň, a to i přesto, že nezažádal u příslušného útvaru policie o povolení vlastnit, držet nebo nosit tuto zbraň a nepožádal příslušný úřad o registraci této zbraně.
13. Vzhledem ke shora uvedenému proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
16. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
17. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. V.
18. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
19. Obviněný k uvedenému dovolacímu důvodu namítl, že soudy činily z provedených důkazů neodpovídající závěry a náležitě nevysvětlily, proč neprovedly další důkazy.
20. Nejvyšší soud konstatuje, že nelze souhlasit s námitkou obviněného, že soudy činily z provedených důkazů závěry, které jim neodpovídají. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Litoměřicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé nejedná o obviněným zmíněný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného.
Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů zejména. Soudy jasně uvedly, z jakých důkazů vinu obviněného dovozují a jakým způsobem provedené důkazy vzájemně hodnotí. Po vyhodnocení výpovědi poškozené K. K., výpovědí dalších svědků, elektronické komunikace mezi obviněným a poškozenou, videozáznamu pořízeného obviněným i závěrů znalkyně pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací klinická psychologie a obor školství a kultura, odvětví psychologie, PhDr.
Jindřišky Záhorské, Ph.D. a znalkyně pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Gabriely Leblové bylo možné ve věci rozhodnout bez důvodných pochybností. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo proto v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Lze doplnit, že se obviněný svými námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení.
Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném hodnocení důkazů.
21. Nejvyšší soud dále dodává, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy se s návrhy na doplnění dokazování obviněného, jak vyplývá především z bodu 74. rozsudku nalézacího soudu a z bodů 30. – 32. usnesení soudu odvolacího, řádně vypořádaly. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v rámci odvolacího řízení došlo s ohledem na uplatněné námitky stran nevěrohodnosti poškozené k doplnění dokazování. Následně poté odvolací soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem znalkyň, neboť jejich znalecké posudky, stejně tak jako výslechy před soudem prvního stupně, byly dostatečné a ničeho nového by do věci nemohly vnést. Rovněž byl zamítnut návrh na doplnění dokazování sexuologickým vyšetřením obviněného s tím, že bylo prokázáno, že jeho vztah s poškozenou byl založen na sexuálních aktivitách, kdy sice nelze vyloučit, že obviněný trpí erektilními poruchami, nicméně je zjevné, že erekce schopný byl, což vyplývá i z elektronické komunikace. Posledně k námitce obviněného, že videozáznam nevypovídá nic o spoutání poškozené pouty či poutacími páskami, ale vypovídá pouze o době a místě pořízení a také pouze o tom, že je na něm zachycena poškozená, Nejvyšší soud uvádí, že videozáznam zřejmě omylem pořízený obviněným v momentě, kdy se chtěl dostat do mobilního telefonu poškozené, aby si ověřil informace o jejích dalších případných partnerech, jednoznačně vypovídá o pravdivosti výpovědi poškozené, jelikož na záznamu je záběr na poškozenou, který byla v daný okamžik svázána. Nejvyšší soud dále nepovažuje za nutné se skutkovými námitkami obviněného blíže podrobněji zabývat, přičemž lze v úplnosti odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů.
22. Obviněný P. V. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
23. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadil obviněný námitku, že se trestného činu znásilnění nedopustil, a to i se zohledněním okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby, která spočívá v tom, že se činu dopustil se zbraní, a dále námitku o nedostatku společenské škodlivosti jeho jednání, tedy porušení ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku v případě trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 179 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedl také, že závěry, jež neodpovídají provedeným důkazům, byly učiněny i v případě jednání, jež bylo právně posouzeno jako přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku.
24. Pokud jde o podstatu projednávané věci, poškozená se opakovaně vyjádřila k tomu, jak došlo k jejímu znásilnění, stejně tak k událostem tomu následujícím. V projednávané věci, jak je výše uvedeno, byl zajištěn i krátký videozáznam z jejího mobilního telefonu, z něhož je zřejmé, že byla svázána, což jednoznačně svědčí o nedobrovolnosti pohlavního styku. Také ze zajištěné elektronické komunikace je patrné, že byť poškozená obviněného oslovuje zdrobnělinami a komunikuje s ním, je z obsahu rozhovoru zřejmé, že je rozzlobená na to, k čemu došlo, a z vyjádření obviněného je zřejmé, že si je tohoto vědom a činu lituje. Lze proto na základě provedeného dokazování, a to zejména na základě výpovědi poškozené, která nestojí osamoceně, ale koresponduje s ní videozáznam z toho večera a následná vzájemná elektronická komunikace obviněného a poškozené, uzavřít, že obviněný poškozenou násilným jednáním spočívajícím v použití fyzické síly a zbraně, jakožto prostředků nátlaku na její vůli, donutil k pohlavnímu styku, a to souloží i zasunutím vibrátoru do análního otvoru. Tímto jednáním se dopustil zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Stejně tak lze mít provedeným dokazováním za prokázané, že obviněný při znásilnění poškozené použil blíže nezjištěnou zbraň, z níž vystřelil. Obviněný vstoupil do pokoje, kde byla poškozená, z této zbraně vystřelil a pokračoval v násilném jednání vůči poškozené, které skončilo jejím opakovaným znásilněním. Obviněný měl nepochybně zbraň u sebe, aby působil na psychiku poškozené, aby se podvolila jeho jednání, přičemž cílem obviněného bylo vzbudit u poškozené strach a obavy. Skutečnost, že obviněný v pokoji, kde poškozená spala, střílel, je zjevná ze zajištěných povýstřelových stop. K bodu 2) výroku rozsudku lze uvést, že obviněný poté, co došlo ke znásilnění poškozené, tuto i nadále omezoval na její osobní svobodě, když ji úmyslně bez oprávnění bránil užívat osobní svobody spoutáním na posteli, čímž naplnil skutkovou podstatu přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku.
25. V souvislosti s jednáním, které bylo právně kvalifikováno jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku obviněný spojil námitku o nedostatečné společenské škodlivosti svého jednání. Zde Nejvyšší soud uvádí, že obviněný bez povolení přechovával střelnou zbraň kategorie, kdy každá zbraň musí být zaregistrována a mít průkaz zbraně. Nelze přisvědčit s odkazem na bod 35. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně obviněnému, že chtěl předmětnou zbraň, kterou nelegálně vlastnil, odevzdat na policii. Tato zbraň byla u něj zajištěna při domovní prohlídce a z příslušných registrů nevyplynulo, že by byla evidována. Stran nedostatečné společenské škodlivosti jeho jednání je třeba souhlasit se soudy nižších stupňů, že za situace, kdy se obviněný dopustil násilného činu vůči poškozené mj. se zbraní, byť odlišné od té, kterou nelegálně přechovával, nelze v žádném případě uvažovat o tom, že škodlivost jeho jednání je minimální. Je zde proto zcela namístě uplatňovat prostředky trestněprávní represe.
26. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. V. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky pod bodem 1) zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
27. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 4. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu