USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2022 o dovolání obviněného J. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2021 sp. zn. 3 To 11/2020, v trestní věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 2/2017, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Obviněný J. S. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2019 sp. zn. 41 T 2/2017 uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, na skutkovém základě, že:
P. H., jako jediný jednatel a společník společnosti S.-S. (t. č. v likvidaci), IČ: XY, se sídlem XY a J. S., jako jediný jednatel a společník společnosti S. M., IČ: XY, se sídlem XY v XY v období od ledna 2012 do prosince 2012 společně po předchozí domluvě v úmyslu zkrátit daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty společnosti S. M. za jednotlivá měsíční zdaňovací období jednali tak, že J. S. sestavil nebo nechal sestavit daňová přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti S. M., za jednotlivá měsíční zdaňovací období od ledna 2012 do prosince 2012, přičemž do nich na řádcích 40 přiznání - nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců - zahrnul na vstupu
a) fiktivní faktury údajně vydané společností DINAROSO s.r.o., IČ: 24138584, se sídlem Kubelíkova 1224/42, 130 00 Praha 3 – Žižkov, konkrétně faktury zde blíže specifikované pod č. 120101 – 1201024, kde dodavatelem měla být společnost DINAROSO s.r.o. a odběratelem společnost S. M., ačkoliv si byl vědom toho, že k žádnému obchodu nedošlo a že společnost DINAROSO s.r.o. tyto faktury nevystavila;
b) fiktivní faktury údajně vydané společností Expert Distribution s.r.o., IČ: 25214551, se sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1 (v současné době se sídlem Maltézské náměstí 537/4, 118 00 Praha 1 - Malá Strana), konkrétně faktury zde blíže specifikované pod č. 201200022, 201200028, 201200031, 201200043, 201200077 a č. 201200082, kde dodavatelem měla být společnost Expert Distribution s.r.o. a odběratelem společnost S. M., ačkoliv si byl vědom toho, že k žádnému obchodu nedošlo a že společnost Expert Distribution s.r.o. takové faktury nevystavila
c) fiktivní faktury údajně vydané společností HP-BAU, s.r.o., IČ: 24166723, se sídlem Listopadová 234, 190 12 Praha 9 - Dolní Počernice: a to konkrétně zde blíže specifikované faktury pod č. 1226140, 1226390, 1226480, 1226620, 1226705, kde dodavatelem měla být společnost HP-BAU, s.r.o. a odběratelem společnost S. M., ačkoliv si byl vědom toho, že k žádnému obchodu nedošlo a že společnost HP-BAU, s.r.o. tyto faktury nevystavila,
a fiktivní faktury nechal zároveň zavést i do účetních evidencí společnosti S. M., přičemž nejméně fiktivní faktury na společnosti Expert Distribution s.r.o. a HP-BAU, s.r.o. mu zajistil a poskytl P. H. prostřednictvím jím ovládané společnosti S. S., která pro společnosti Expert Distribution s.r.o. a HP-BAU, s.r.o. zajišťovala vedení jejich účetních evidencí, účetních knih a dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu jejich hospodaření, do kterých nechal obž. H. zanášet bez vědomí společností Expert Distribution s.r.o. a HP-BAU, s.r.o. nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, ačkoli si byl vědom, že společnost S.-S. nemá oprávnění provozovat činnost účetních poradců, vedení účetnictví nebo vedení daňové evidence, a byl srozuměn s tím, že vystavené faktury jsou fiktivní a vytvořené v úmyslu předstírat neexistující plnění s DPH za účelem krácení této daně,
následně obviněný J. S. v úmyslu zastřít skutečnou daňovou povinnost k dani z přidané hodnoty společnosti S. M., předložil správci daně Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 údajně řádné přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti S. M., I.1. za zdaňovací období leden 2012 ze dne 27. 2. 2012, ve kterém byl v přiznání vyčíslen nadměrný odpočet ve výši -57.177,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 88.783,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 145.960,- Kč, 1.2.
za zdaňovací období únor 2012 ze dne 11. 4. 2012, ve kterém byla v přiznání vyčíslena vlastní daňová povinnost společnosti ve výši 20.652,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 216 252,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 195.600,- Kč, 1.3. za zdaňovací období březen 2012 ze dne 29. 6. 2012, ve kterém byla v přiznání vyčíslena vlastní daňová povinnost společnosti ve výši 111.410,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 218 810,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 107.400,- Kč, 1.4.
za zdaňovací období duben 2012 ze dne 3. 8. 2012, ve kterém byl v přiznání vyčíslen nadměrný odpočet společnosti ve výši -22.457,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 128.743,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 151.200,- Kč, 1.5. za zdaňovací období květen 2012 ze dne 17. 8. 2012, ve kterém byl v přiznání vyčíslen nadměrný odpočet společnosti ve výši -53.672,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem i 372 288,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 425.960,- Kč, 1.6.
za zdaňovací období červen 2012 ze dne 27. 8. 2012, ve kterém byla v přiznání vyčíslena vlastní daňová povinnost společnosti ve výši 13.616,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 840.996,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 827.380,- Kč,
1.7. za zdaňovací období červenec 2012 ze dne 13. 3. 2013, ve kterém byl v přiznání vyčíslen nadměrný odpočet společnosti ve výši -65.471,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 487.069,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 552.540,- Kč, 1.8. za zdaňovací období srpen 2012 ze dne 7. 3. 2013, ve kterém byla v přiznání vyčíslena vlastní daňová povinnost společnosti ve výši 2.011,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 658.601,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 656.590,- Kč,
1.9. za zdaňovací období září 2012 ze dne 7. 3. 2013, ve kterém byla v přiznání vyčíslena vlastní daňová povinnost společnosti ve výši 3.722,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 565.028,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 561.306,- Kč,
1.10. za zdaňovací období říjen 2012 ze dne 16. 5.
2013, ve kterém byl v přiznání vyčíslen nadměrný odpočet společnosti ve výši -154.868,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 20.852,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 175.720,- Kč, 1.11. za zdaňovací období listopad 2012 ze dne 16. 5. 2013, ve kterém byl v přiznání vyčíslen nadměrný odpočet společnosti ve výši -92.008,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 258 312,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 350.320,-Kč 1.12. za zdaňovací období prosinec 2012 ze dne 17. 5. 2013, ve kterém byl v přiznání vyčíslen nadměrný odpočet společnosti ve výši -117.934,- Kč, ačkoliv daňová povinnost společnosti S. M. činila v rozhodném období celkem 244.206,- Kč, čímž zkrátili příjem z daně z přidané hodnoty v částce 362.140,- Kč,
tímto jednáním zkrátili oba obvinění na neodvedené dani z přidané hodnoty za jednotlivá měsíční zdaňovací období leden až prosinec 2012 společností S. M. příjem z daně z přidané hodnoty v celkové výši 4.512.116,- Kč ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5.
Za tento zločin a za sbíhající se zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl S. uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. 3 T 103/2018, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 67 To 442/2018, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2019, mu byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného uložení dohledu. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností i družstev, a to na dobu pěti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly současně zrušeny výroky o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 11. 2018 sp. zn. 3 T 103/2018, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2019 sp. zn. 67 To 442/2018, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. H. a O. N.
Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný S. odvolání, jež Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2020 sp. zn. 3 To 11/2020 podle § 256 tr. ř. zamítl. Na základě dovolání obviněného S. směřujícímu proti tomuto usnesení Nejvyšší soud v předchozím dovolacím řízení napadené usnesení zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s § 265l odst. 1 tr. ř. pak Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud po zrušení jeho předchozího usnesení rozhodl ve věci znovu, a to rozsudkem ze dne 5. 11. 2021 sp. zn. 3 To 11/2020 tak, že podle § 258 odst. l písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2019 sp. zn. 41 T 2/2017 zrušil ohledně obviněného J. S. ve výroku o uloženém trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak rozhodl, že se podle § 44 tr. zákoníku u obviněného J. S. při nezměněném výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, upouští od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 5 To 123/2021.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2021 sp. zn. 3 To 11/2020 směřuje další dovolání obviněného. V něm uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudky soudu prvního i druhého stupně podle něj spočívají na nesprávném právním posouzení.
Obviněný má za to, že odvolací soud v napadeném rozsudku přejal odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a nijak se nevypořádal se skutkovými odvolacími námitkami obviněného, kterým nepřisvědčil mimo jiné z důvodu, že Nejvyšší soud ve zrušujícím usnesení ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. 4 Tdo 414/2021 je též neakceptoval. V tomto usnesení Nejvyššího soudu ale nebyla skutková stránka podrobně posouzena a nebyla ani rozhodujícím důvodem pro jeho rozhodnutí. Jednalo se o obiter dictum. Odkaz na jeho odůvodnění je tak nepřípadný a nedůvodně zjednodušující.
V konkrétní rovině dovolatel uvádí, že nebyly posouzeny okolnosti subjektivní stránky trestného činu, kdy platí, že pokud nebyly soudem dostatečně vzaty do úvahy i skutkové okolnosti mající přímý vztah k subjektivní stránce trestného činu, tak námitky v tomto směru je třeba vztáhnout k otázkám právního posouzení skutku. Takto vznesené námitky je potom namístě mít za právně relevantní a také důvodné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 5 Tdo 130/2010). Rozsah dokazování a z něj dovozené skutkové závěry obou soudů v případě podvodných řetězců z hlediska zkrácení DPH byly nedostatečné. Ohledně rozsahu dokazování u podvodného řetězce a DPH bez dalšího odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 5 Tdo 130/2010. Obviněný v takovém postupu spatřuje dotčení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Dále uvedl, že zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (např. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
V dalších částech svého dovolání obviněný uplatnil totožnou argumentaci v doslovné podobě, vč. členění odstavců jako v jeho předešlém dovolání směřujícím proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020 sp. zn. 3 To 11/2020.
Znovu zopakoval, že nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že ačkoli odvolací soud neprovedl žádné dokazování, přejal odůvodnění odsuzujícího rozsudku a dovodil skutečnosti, které nedovozoval ani soud prvního stupně. Skutková konstrukce obžaloby vykazuje značné mezery, významné závěry znaleckého posudku využily soudy toliko ke kvantifikaci škody a přejaly z něj jen závěry podporující vinu obviněného. Pokud by jej zohlednily komplexně, nemohl by obviněný být uznán vinným. Obviněný ze znaleckého posudku citoval a dovodil, že na faktury na vstupu společnosti DINAROSO, s.
r. o., jsou navázány faktury na výstupu za plnění poskytnutá společností S. M. společnostem S.-S., Lloyd Systems, a. s., a Easic Net, s. r. o., ve vztahu k nimž přiznala společnost S. M., DPH přesahující daň na vstupu o částku 902.169 Kč. Pokud by skutečně nebylo fiktivní plnění od společnosti DINAROSO, s. r. o., v podobě elektronických součástek dodáno, jak tvrdí oba soudy, pak by prodej toho samého zboží po provedení repase a instalace do dalších dodávaných zařízení nemohl být proveden ve prospěch společností S.-S., Lloyd Systems, a.
s., a Easic Net, s. r. o. V takovém případě by byla daňová povinnost S. M., jak uvedl exaktně znalec, o 902.169 Kč nižší, tedy nedošlo ke zkrácení daně, naopak by byla poškozena společnost S. M. Soudní znalec v hlavním líčení uvedl, že uvedený postup hodnocení daně na vstupu bez ohledu na daň na výstupu je možno použít, a je mu známo, že je používána při podezření o zapojení daňového subjektu do podvodného řetězce (tzv. karuselový podvod) správcem daně a nikoli orgány činnými v trestním řízení Nutnost rozsáhlosti dokazování v trestním řízení u karuselových podvodů, kterému oba soudy nedostály, vyplývá z řízení vedeném Krajským soudem v Brně - pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/20212, které bylo mnohem obsáhlejší než v nyní projednávané věci, stejně tak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
8. 2010 sp. zn. 5 Tdo 130/2010, z něhož obviněný rozsáhle citoval. Pokud soudy nezjistily všechny rozhodující skutečnosti, měl být obviněný v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil zapojení obviněného do podvodného řetězce společností, aniž by tyto byly specifikovány, vymezením ovládajících osob. Odvolací soud dále opomíjí škodu jako nezbytnou součást stíhaného zločinu. Přiznal-li odvolací soud, že škodlivý následek nastal u jiné společnosti v jejich řetězci, aniž by specifikoval u jaké a v jaké výši, nemohl obviněný spáchat stíhaný zločin. Oba soudy nižších stupňů dovozují skutkové okolnosti výhradně k DPH na vstupu u společnosti S. M. a opomíjí podstatné skutečnosti týkající se DPH na výstupu. Trestní soud při spáchání výše uvedeného trestného činu neposuzuje, zda jsou na vstupu u DPH faktury fiktivní nebo ne, ale posuzuje, zda přidaná daň byla nižší, než měla být. Znalec dovodil, že daň z přidané hodnoty byla přiznaná o 902.169 Kč vyšší, v důsledku čehož byla i vyšší DPH, tedy tímto postupem nevznikla správci daně a rozpočtu ČR jakákoli škoda. Z toho plyne, že obviněný, ani společnost S. M. nemohli spáchat daný zločin. Odvolací soud neuvedl, o jaký řetězec se jednalo, kdo a jak tyto společnosti ovládal, jak mohl obviněný předmětné faktury získat ve vztahu k fakturám společnosti Expert Distribution s. r. o. a HP-BAU, s. r. o., u nichž obviněný tvrdil, že u nich muselo dojít k omylu a že obratem tyto faktury byly během rekonstrukce účetnictví S. M., vyňaty z nákladů i daňových odpočtů. Odvolací soud se nijak nevypořádal se skutečností, že obviněný H. ovládal řadu společností, vedl centrálně jejich účetnictví, avšak v případě společnosti S. M. vedl účetnictví jen obviněný se svou účetní.
Obviněný se dále domnívá, že spáchání předmětného zločinu s obviněným P. H. ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku nebylo dostatečně prokázáno. V obžalobě i obou soudních rozhodnutí chybí zjištění, jakým konkrétním způsobem měli jako spolupachatelé spolupracovat, svoji činnost koordinovat, co bylo jejich cílem, kdo jakého dosáhl prospěchu a jakou měli motivaci ke svému jednání (obviněný H. neměl logicky žádný zájem na zkrácení daně společnosti S. M., kterou nevlastnil a ani nijak neovládal).
Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2021 sp. zn. 3 To 11/2020, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2019 sp. zn. 41 T 2/2017, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. obviněného v souladu s § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, jelikož skutek není trestným činem.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že jeho současná dovolací argumentace se doslovně kryje s jeho dovoláním směřujícím proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020 sp. zn. 3 To 11/2020. Obviněný se podle něj nezatěžoval své převážně skutkové námitky nějak modifikovat a po obsahové stránce případně zareagovat na závěry, které dovolací soud k těmto námitkám zaujal ve svém usnesení ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. 4 Tdo 414/2021. O tom nepřímo svědčí již to, že obviněný ani nezareagoval na změnu procesní právní úpravy dovolacích důvodů a má za to, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) t. ř. je i podle trestního řádu účinného od 1. 1. 2022 dovolacím důvodem hmotněprávním. Státní zástupce odkázal na obsah svého původního vyjádření ze dne 11. 5. 2021 sp. zn 1 NZO 271/2021, v němž byl zaujat odmítavý postoj k předmětné argumentaci obviněného. Na tomto stanovisku k především skutkovým námitkám obviněného se po doplnění projednání a novém rozhodnutí odvolacího soudu ničeho nezměnilo. Tomu odpovídal i postoj dovolacího soudu, který ve svém kasačním rozhodnutí zaujal. Ve stručnosti lze uvést, že uvedeným námitkám, jež spočívají v údajně nedostatečných skutkových zjištěních, v nesprávném hodnocení důkazů, v nevysvětlení propojení jednání obviněného v součinnosti se spoluobviněným H. či v neprokázání zkrácení daně z přidané hodnoty jejich společným jednáním, Nejvyšší soud nepřisvědčil. Uzavřel, že obviněný ve svém výsledku v dovolání uplatnil námitky ryze skutkové či procesní týkající se rozsahu zjišťování skutkového stavu oběma soudy nižších stupňů a jimi učiněného hodnocení provedených důkazů, které v žádném ohledu neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvodem vydání kasačního usnesení ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. 4 Tdo 414/2021 bylo výlučně pochybení odvolacího soudu ve způsobu provedení listinného důkazu ve veřejném zasedání, kteréžto pochybení bylo v rámci nového projednání věci odstraněno, aniž by skutková zjištění doznala změny. Vzhledem ke shora uvedenému a také k faktu, že od 1. 1. 2022 lze v dovolacím řízení za určitých zákonných podmínek vznášet i námitky skutkové, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovil souhlas s jeho projednáním v neveřejném zasedání [viz § 265r odst. 1 písm. a) či c) tr. ř.].
Obviněný J. S. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), obhájcem (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které se opírá, lze podřadit pod dovolací důvody, na které obhájce obviněného odkazuje. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že trestní řád byl novelizován zákonem č. 220/2021 Sb., a to mimo jiné v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změnám v systematice ustanovení § 265b tr. ř. Ač obviněný podal dovolání prostřednictvím svého obhájce dne 3. 2. 2022, tedy již po zmíněné novelizaci trestního řádu, uplatnil výslovně odkazem na zákonné ustanovení dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu jeho mimořádného opravného prostředku však vyplývá, že napadeným rozhodnutím výslovně vytýká nesprávné právní posouzení skutku. V takovém případě byl povinen uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Jediným důvodem pro zrušení předchozího ve věci vydaného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020 sp. zn 3 To 11/2020 byl zásadní nedostatek v procesu dokazování ve veřejném zasedání o odvolání obviněného. Vrchní soud v něm neprovedl listinný důkaz ve smyslu § 235 odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 213 odst. 1 či 2 tr. ř., a to sdělení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště Praha 5, ze dne 8. 10. 2020, č. j. 7608179/20/2005-53523-107101 (viz č. l. 8141), ač z něj následně ve svém meritorním rozhodnutí dovozoval skutkové závěry mající vliv na hmotněprávní posouzení stíhaného skutku, potažmo vinu obviněného S. Odvolací soud po vrácení věci Nejvyšším soudem vytýkanou procesní vadu odstranil, když v novém veřejném zasedání konaném dne 5. 11. 2021 provedl tento listinný důkaz zákonným způsobem v souladu s trestním řádem, a to jeho přečtením. Obviněný byl vzápětí ve smyslu § 214 tr. ř. vyzván, aby se k tomuto důkazu vyjádřil, což učinil k pokynu obviněného jeho obhájce Mgr. Václav Hebký (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 5. 11. 2021, č. l. 8405). Vrchní soud v Praze tedy vytýkanou vadu, pro níž bylo jeho předchozí ve věci vydané rozhodnutí o odvolání obviněného zrušeno, odstranil.
Ve zbytku dovolací argumentace obviněný nyní uplatňuje totožné námitky jako v jeho předchozím dovolání směřujícím proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020 sp. zn. 3 To 11/2020, a to bez jakékoli změny, ač se s nimi dostatečně Nejvyšší soud vypořádal již v odůvodnění svého předchozího usnesení ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. 4 Tdo 414/2021. Nejvyšší soud proto bez dalšího odkazuje na odůvodnění svého předešlého ve věci vydaného usnesení. Přestože v něm vyložil, z jakých důvodů nelze pohlížet na námitky obviněného jako na hmotněprávní odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, přesto je obviněný prostřednictvím svého obhájce uplatnil beze změny znovu, aniž by předložil jedinou novou námitku dotýkající se právního posouzení stíhaného skutku. V posuzovaném případě tudíž dovolatel znovu formálně reklamoval nesprávnost právního posouzení svého jednání jako zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel ryze o výtky vůči rozsahu provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Svůj mimořádný opravný prostředek tak de facto znovu založil na zpochybnění jejich skutkových závěrů, domáhal se částečné revize skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve na tomto půdorysu namítal vady rozhodnutí předpokládané v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. podle písm. h) tohoto ustanovení, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Předmětný důvod dovolání tudíž uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě, a to navíc námitkami, jimž není možno přiznat relevanci ani z pohledu nově uzákoněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Způsobu, jakým se nalézací soud vypořádal s argumenty, jimiž obviněný odůvodnil též své dovolání, nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout a na příslušné pasáže písemného vyhotovení jeho rozsudku, stejně tak jako napadeného rozsudku odvolacího soudu, lze plně odkázat. Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na straně jedné povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – m) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Protože ve věci dovolání obviněného J. S. dospěl k závěru, že jeho dovolací námitky ve skutečnosti nerespektují věcné zaměření důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, rozhodl podle shora citovaného ustanovení zákona o jeho odmítnutí. Za dodržení podmínek vyplývajících z ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2022
JUDr. František Hrabec předseda senátu