4 Tdo 338/2024

4 Tdo 338/2024-1200

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2024 o dovolání obviněného M. U., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 8 To 285/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 62/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. 6 T 62/2022, byl obviněný M. U. uznán vinným přečinem pojistného podvodu dle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1.10.2020, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

„dne 23. 10. 2016 ve 22:20 hodin v Praze, ul. XY zaparkoval osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Roomster, rz XY, barva tmavě modrá, VIN XY, ve kterém zůstala dosud neustanovená osoba, která po předchozí společné dohodě s obžalovaným dne 24. 10. 2016 v 06:26 hodin z místa s vozidlem odjela, přičemž obžalovaný následně nahlásil na policii, kde byla věc zaevidována pod č.j. KRPA-440374/TČ-2016-00111-MOH, že mu bylo vozidlo odcizeno, ačkoli věděl, že k jeho odcizení nedošlo, a poté telefonicky kontaktoval svou pojišťovací agentku P. Č. ze společnosti A. s.r.o. s tím, že došlo k odcizení vozidla a požádal ji, aby věc nahlásila společnosti K. P., a.s., u níž bylo vozidlo mimo jiné havarijně pojištěno pro případ jeho odcizení, k nahlášení odcizení vozidla pojišťovně došlo telefonicky dne 7. 11. 2016, čímž došlo k nahlášené pojistné události číslo 4162151264 a na základě uzavřené pojistné smlouvy č. 6289593974, kterou obžalovaný osobně uzavřel dne 9. 5. 2012, i k uplatnění práva na pojistné plnění z pojištění, přičemž pro potřeby nahlášení pojistné smlouvy obžalovaný společnosti A. s.r.o. poskytl úřední záznam sepsaný Policií ČR a protokol o vydání hmotné věci (předání klíče), přitom jím předstíraná krádež vozidla měla vypovídat o vzniku pojistné události a zajistit mu tak vyplacení pojistného plnění, k čemuž následně nedošlo pouze shodou okolností nezávislých na vůli obžalovaného a částka ve výši nejméně 125 400 Kč mu společností K. P., a.s., poskytnuta nebyla“.

2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanáct) měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 (dvacetčtyři) měsíců.

3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. 6 T 62/2022, podal obviněný M. U. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 8 To 285/2023, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 8 To 285/2023, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř. Obviněný ma? za to, že soud dospěl ke skutkovému závěru na základě jediného nepřímého důkazu, jeho jednostranné interpretace a odmítání jiných variant skutkového stavu jako „nepravděpodobných“. Uvádí, že konstrukce skutkove?ho stavu za?vis?? na existenci nezna?me? osoby, na jejíž přítomnost přitom nepoukazuje z?a?dny? pr?? ?my? du?kaz.

V dovolání obviněný podrobně komentuje závěry znalce Ing. Trezziho ohledně zastíněné plochy o rozme?rech 16,5 x 1,5 m, odklonu kamery, kdy se vu?z po dobu 2 min. 45 sec. nacha?zel zcela mimo za?be?ry kamer atd. Uvedl, že i problika?va?n?? sve?tel vozidla mu?že m??t ru?zna? vysve?tlen??, která ve svém dovolání podrobně rozvíjí. Dodal, že s ohledem na n??zkou kvalitu za?znamu a sloz?itost situace bylo vyhodnocen?? ota?zky rozsve?cen?? sve?tel vozidla uloz?eno znalci. Jestliz?e me?l poté soud za to, z?e se znalecke? posudky v podstatny?ch okolnostech neshoduj??, me?l poz?a?dat znalce o vysve?tlen??.

Nam? ?sto toho pochybnosti odstranil sa?m svoj?? u?vahou. Jestliz?e by ani vysve?tlen?? nevedlo k vy?sledku, me?l soud pr?ibrat jine?ho znalce (§ 109 tr. ř.). Dospe?l-li i pr?esto soud k za?ve?ru o existenci osoby, uc?inil tak v rozporu se za?sadou materia?ln?? pravdy a v rozporu s imperativem vycha?zet z principu presumpce neviny a z ne?j vyply?vaj??c??ho principu in dubio pro reo. Obviněný má za to, že závěr o existenci nezna?me? osoby a dohody s n?? je v natolik excesivn??m vztahu k provedene?mu dokazova?n??, z?e zakla?da? extre?mn? ? nesoulad uc?ine?ny?ch skutkovy?ch zjis?te?n?? soudu? s provedeny?mi du?kazy.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný dále poukázal na skutec?nost, z?e v r???zen?? navrhoval vy?slech vs?ech znalcu? vyjadr?uj??c? ?ch se k obsahu kamerove?ho za?znamu. Ani soud prvn??ho stupne? ani soud odvolac?? k vy?slechu znalcu? nepr?istoupily. Dodal, že nebyl proveden ani du?kaz vy?pove?d?? pana T. V., ktery? s?kodn?? uda?lost pojis?ťovne? hla?sil. Navrz?en?? tohoto sve?dka se pr?itom jev?? jako logicke? s ohledem na potr?ebu proka?zat, zda obviněný me?l v u?myslu zpu?sobit pojis?ťovne? s?kodu.

Za te?to situace je zr?ejme?, z?e se soud nevypor?a?dal se vs?emi provedeny?mi du?kazy, a zejme?na s te?mi, které svědčí v jeho prospe?ch, coz? ma? za na?sledek vadnost rozhodnut??.

5. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst 1 písm. h) tr. ř. poté obviněný namítl, že soudem zjištěný skutek byl nespra?vne? pra?vne? posouzen. Odvolac?? soud i soud prvn??ho stupne? dovozuj??, z?e obviněný postupoval s u?myslem zajistit si vy?platu pojistne?ho. Soud prvn??ho stupne? i odvolac?? soud dovozuje pra?vn?? za?ve?r o existenci takove?ho u?myslu ze skutec?nosti, z?e telefonicky sde?lil pojis?ťovac?? makle?r?ce informaci o odcizen?? vozidla a dodal j?? dokumenty vztahuj??c?? se k vozidlu. Obviněný namítá, že rozhovor s pojis?ťovac?? makle?r?kou lze vysve?tlit pouze jako snahu o ukonc?en?? pojistne?ho vztahu, rozhodne? jej ale nelze cha?pat jako du?kaz u?myslu zpu?sobit na ciz??m majetku s?kodu. Obdobne? neobstoj?? ani za?ve?r soudu prvn? ?ho stupne? aprobovany? odvolac??m soudem, z?e obviněný u pojis?ťovny uplatnil na?rok na pojistne? plne?n??. Uvádí, že ves?kerou komunikaci s pojis?ťovnou v jeho ve?ci uskutec?n?ovala spolec?nost A., s. r. o. Verzi obz?aloby, z?e nejdr???ve usiloval o vy?platu pojistne?ho plne?n?? a pod dojmem trestn??ho st? ?ha?n?? od n?? opustil, vyvrac?? take? okolnost, z?e podle dokumentace pojis?ťovny ukonc?il pojistny? vztah k 21. listopadu 2016, ale policejn?? orga?n rozhodl o odloz?en?? ve?ci zaha?jene? na za?klade? ozna?men?? o odcizen? ? vozidla az? 11. prosince 2016. Obviněný tedy pojistny? vztah ukonc?il dr???ve nez? mohl z??skat jaky?koliv dojem, z?e bude podez??ra?n z pojistne?ho podvodu.

6. Obviněný uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Uvedl, že byl st??ha?n jako uprchly?, a proto take? usnesen?? o zaha?jen?? trestn??ho st??ha?n?? bylo doruc?eno toliko ustanovene?mu obha?jci. Me?stsky? soud v Praze pr?itom svy?m usnesen??m c?j. 8 To 314/2022-747 ze dne 20. prosince 2022 veden?? r???zen?? proti obviněnému jako proti uprchle?mu oznac?il za procesn?? pochyben?? z du?vodu, z?e nebyly splne?ny za?konne? pr?edpoklady takove?ho postupu. Z odu?vodne?n?? usnesen?? Me?stske?ho soudu v Praze lze pr?itom doj??t k za?ve?ru, z?e policejn?? orga?n postupoval pr?i doruc?ova?n?? p??semnost?? pome?rne? laxne? a svu?j za?ve?r o tom, z?e se vyhy?ba? trestn??mu st??ha?n??, pr?ijal pome?rne? ukvapene? a lehkova?z?ne?, kaz?dopa?dne? nepostupoval tak, aby s na?lez?itou pe?c??? uc?inil relevantn?? u?kony potr?ebne? k dosaz?en?? za?ve?ru o tom, z?e se obviněný vyhy?ba? r???zen??. Jestliz?e ovs?em st??ha?n?? obviněného jako uprchle?ho bylo neza?konne?, bylo neza?konny?m take? doruc?en?? usnesen?? o zaha?jen?? trestn??ho st??ha?n?? ustanovene?mu obha?jci. Takove? „doruc?en??“ tedy nemohlo zpu?sobit z?a?dne? u?c?inky, a v důsledku toho je třeba považovat trestní stíhání za nepřípustné. Na za?klade? všech shora uvedeny?ch skutec?nost?? proto obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a současně rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.

7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že jádro dovolací argumentace obviněného, ve které usiloval sejmout vlastní odpovědnost z předstírání krádeže jeho vozidla uskutečněné v součinnosti s neznámou osobou, která se poté stala předmětem nahlášení pojistné události, nepřekračovala meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů.

Státní zástupce neshledává žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu záběru dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pro který by teprve mohl nastat zcela výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištěních stabilizovaných u soudů nižších stupňů. Zároveň se ukazuje, že jde o opakování, resp. pokračování obhajoby uplatňované v předcházejících fázích řízení. Nabízí se proto odkázat na velmi podrobný rozbor obsažený v odstavci 44 odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, s nímž se státní zástupce ztotožňuje.

Ačkoli obviněný majetkovou kriminalitu nedoznal, byla mu vina spolehlivě prokázána na podkladě řetězce nepřímých důkazů. Jestliže obviněný v dovolání naznačoval potřebu aplikace zásady in dubio pro reo, nutno konstatovat, že má procesní charakter a týká se otázek skutkových. K porušení uvedené zásady by mohlo dojít tehdy, pokud by důkazní situace skutečně vyzněla tak, že by nebylo možno se důvodně přiklonit ani k jedné z více v úvahu připadajících skutkových variant a soudy by zvolily variantu pro obviněného méně příznivou.

Jen za této situace, tj. skutečně existujícího patového důkazního stavu, neodstranitelného dalším možným dokazováním, který je s ohledem na uplatňující se princip presumpce neviny třeba řešit přijetím pro obviněného nejpříznivější skutkové varianty, by přijetí jiné varianty soudy znamenalo porušení obviněným zmiňované zásady. Sama skutečnost, že soud v situaci, kdy žádné pochybnosti nemá, přijme řešení, které obviněný nesdílí, porušení zásady in dubio pro reo nezakládá.

8. Pokud jde o výhrady obviněného o neakceptování návrhu na výslech všech znalců vyjadřujících se k obsahu kamerového záznamu či důvodům problikávání světel vozidla, bylo by možné teoreticky uvažovat o jejich podřazení pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Avšak ani podle judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997 sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005 sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Nejedná se o opomenuté důkazy, jsou-li dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v rozhodnutí. Městský soud v Praze předvídané povinnosti dostál, neboť neakceptoval návrh obviněného na výslech znalců s ohledem na jeho omezený důkazní potenciál. Z uvedeného pohledu se tedy nemůže jednat o opomenuté důkazy.

9. Jestliže obviněný deklaroval také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., předpokládal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný zpochybnil

právní posouzení zjištěného skutku. Státní zástupce odkazuje na odůvodnění rozsudku Obvodního soud pro Prahu 1, který této námitce věnoval pozornost v odstavci 45 odůvodnění a Městský soud v Praze znovu v odstavci 12 odůvodnění svého usnesení. Pojistná událost byla nahlášena na žádost obviněného. K prokázání vzniku pojistné události musely být doloženy listiny od policie, které měl pouze obviněný. K ukončení platnosti pojistné smlouvy došlo až v souvislosti s pochybnostmi zjištěními v rámci trestního řízení, jehož předmětem bylo prověřování podezření z krádeže vozidla.

10. Za mimoběžné lze rovněž označit procesní námitky obviněného stojící na hypotéze, že trestní stíhání bylo nepřípustné, protože před soudem bylo zrušeno řízení proti uprchlému (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 8 To 314/2022), v souvislosti s doručováním usnesení o zahájení trestního stíhání v předcházejícím režimu ve fázi přípravného řízení. I tentokrát jde o repetitivní námitku obhajoby, s níž se vypořádal Městský soud v Praze v odstavci 11 odůvodnění usnesení. Celkově po zvážení rozvedených skutečností proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

13. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr.

ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.

ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

14. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému dovolacímu důvodu lze uvést, že o zjevný rozpor se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo když skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z pohledu těchto závěrů je ovšem zároveň třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. Současně je třeba připomenout, že dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, nelze právně relevantně založit toliko na zpochybňování hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nýbrž je nutno uvést konkrétní argumentaci, dokládající a odpovídající tomu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 152/2017).

15. Nejvyšší soud podotýká, že obviněný dovolání směřoval proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Jeho dovolání proto mělo být správně opřeno rovněž o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a e) tr. ř. Skutečnost, že obviněný prostřednictvím obhájce uplatnil pouze dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř. a nikoliv dále podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neshledal Nejvyšší soud natolik závažnou, aby toto bránilo projednání podaného dovolání. Dle názoru Nejvyššího soudu nelze postupovat formalisticky, když z obsahu dovolání tento uplatněný dovolací důvod vyplývá. Je ovšem nutno poznamenat, že skutečnost nutnosti podání dovolání prostřednictvím obhájce, tedy osoby právně vzdělané, by měla právě takovýmto situacím předejít.

16. Vzhledem k uplatněným námitkám musí Nejvyšší soud především konstatovat, že v rámci podaného dovolání uplatňuje obviněný v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudem druhého stupně, přičemž tento na jeho argumenty dostatečně reagoval. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání, je třeba uvést, že na situaci, když obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného M. U.

17. V rámci zmíněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný poukázal na skutečnost, že v řízení navrhoval výslech všech znalců, vyjadřujících se k obsahu kamerového záznamu. Ani soud prvního stupně, ani soud odvolací ovšem k výslechu znalců nepřistoupil. Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že by bylo možné ji podřadit pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která předpokládá nedůvodné neprovedení podstatného důkazu k rozhodným skutkovým zjištěním, nelze jí ovšem přisvědčit. V posuzované věci se nejedná ani o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť Městský soud v Praze se v odůvodnění svého usnesení, jak vyplývá z odstavce 17, zabývá právě otázkou, proč neshledal návrh na doplnění dokazování důvodným. Obviněný se takto snažil pouze vnucovat opakovaně rozvíjenou myšlenku o technických mezích zachycení předstírané krádeže vozidla. Nejvyšší soud k předmětné námitce navíc dodává, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 5. 2023 (č. l. 899) vyplývá, že obviněný pouze výslovně žádal (č. l. 850 spisu) o přečtení znaleckých posudků, nikoliv o výslech znalců. Obviněný také namítl, že nebyl proveden ani důkaz výpovědí pana T. V. Nejvyšší soud dodává, že ani touto výpovědí by nedošlo k zásadní změně skutkového stavu. Z uvedeného pohledu se proto také nemůže jednat o opomenutý důkaz.

18. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněným namítanému nesouladu mezi provedenými důkazy, následným hodnocením jednotlivých provedených důkazů a zjištěným stavem věci, Nejvyšší soud dále uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněným namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného.

Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z kamerového záznamu, výpovědi svědkyně Č. a závěrů znaleckého posudku Ing. Zápotockého. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo proto v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Lze doplnit, že obviněný se pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení.

Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném hodnocení důkazů. Nejvyšší soud dodává, že dokazování před nalézacím soudem bylo naprosto vyčerpávající, úplné, objektivní a zákonné s tím, že tyto důkazy, které byly provedeny, byly nalézacím soudem řádně pregnantně vysvětleny a zdůvodněny.

19. Nejvyšší soud nepřisvědčil verzi obviněného, že vozidlo bylo v průběhu noci odcizeno neznámým pachatelem. Oba znalci, tj. znalec Ing. Zápotocký i znalec Ing. Trezzi dospěli shodně k závěru, že z kamerového záznamu není patrné, že by se dne 23. 10. 2016 v čase od 22:21, kdy z předmětného vozidla vystoupil obviněný, do 6:26 hodin následujícího dne, kdy předmětné vozidlo z parkovacího místa odjelo pryč, do předmětného vozidla dostala nějaká osoba. Znalci se dále vyjádřili ke svícení světel předmětného vozidla v průběhu noci, když znalec Zápotocký uvedl, že v čase 22:21 hod.

při vystoupení obviněného z vozidla nebylo z kamerového záznamu patrné světelné označení uzamčení vozidla. Znalec Ing. Trezzi k tomu uvedl, že po příjezdu předmětného vozidla došlo k nějakému probliknutí světel, přičemž se lze jen domnívat, o která světla se jednalo, neboť maska vozidla viditelná nebyla. V posudku a jeho dodatcích si ovšem znalec Trezzi protiřečí, když uvádí, že není možné s jistotou tvrdit, která světla se rozsvítila, a v dodatku č. 1 uvádí, že v čase 22:20:22 hod., kdy byl obviněný stále ve vozidle, došlo ke zřetelnému probliknutí dvou oranžových světelných bodů v místě, kde vozidlo zaparkovalo, a že charakter bliknutí odpovídá u vozů Škoda uzamčení vozu.

Znalec Zápotocký ovšem tento závěr vyvrátil, když uvedl, že po zaparkování předmětného vozidla sice několikrát zablikala parkovací světla, jistě se však nejednalo o signál uzamčení vozidla, jak bylo potvrzeno zprávou Škody auto, a. s. (dle které při uzamčení vozidla pomocí dálkového ovládání dojde k jednomu probliknutí všech směrových světel na voze), jelikož se tak stalo v čase, kdy byl obviněný ještě ve vozidle, ze kterého následně vystoupil. Z výše uvedeného vyplývá, že vozidlo bylo po celou dobu neuzamčeno.

20. Ze znaleckého posudku Ing. Trezziho dále vyplynulo, že z pohledu kamery vpravo od předmětného vozidla byl pohled zastíněn ostatními auty, kdy touto cestou by se případně někdo mohl k vozidlu přiblížit. Dle výpočtů znalce Ing. Trezziho se jednalo o prostor o rozměrech 16,5 x 1,5 m. Nejvyšší soud ovšem konstatuje, že pokud by se nějaká osoba chtěla tímto koridorem k vozidlu přiblížit, nejen že by musela být po celou dobu přikrčená, ale především by musela vědět o umístění kamery a o existenci tohoto mrtvého úhlu, což lze pokládat za nepravděpodobné. Dále znalec Ing. Trezzi uvedl, že kamera vozidlo zhruba 3 minuty nezabírala. I zde není pravděpodobné, že by se v tomto časovém úseku dostala osoba k vozidlu. Pachatel by totiž musel vědět, v který čas budou kamery zaměřeny jiným směrem a nebudou snímat předmětný automobil. V dodatku č. 1 posudku poté znalec uvedl, že pokud by zloděj přišel z ulice XY, nebyl by před zastíněním velkou kontrastní světelnou plochou kamerou zaregistrován a mohlo by se nepozorován mohl dostat až k předmětnému vozidlu. I v tomto případě Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že zloděj by musel vědět o umístění kamery a o existenci těchto mrtvých úhlů či zastínění ať už kontrastní plochou či vedlejšími vozidly, což lze pokládat u náhodného pachatele za krajně nepravděpodobné.

21. Nejvyšší soud proto uzavírá, že jakkoli byla kvalita zobrazení kamerových záznamů nižší, stále byla dostačující pro vyslovení závěru o vyloučení nástupu cizí osoby do vozidla ve sledovaném časovém rozmezí přes noc. Dotyčná osoba tak musela být v interiéru již dříve.

22. Obviněný M. U. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

23. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zmiňuje nedostatek naplnění úmyslu opatřit si prospěch ve smyslu trestného činu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, což je v obecné rovině námitka hmotněprávního charakteru. Jeho konkrétní výhrady sklouzávaly opět vůči napadávání skutkových zjištění dopadajících na proces ohlašování pojistné události přes pojišťovací makléřku P. Č. ve vazbě na uplatnění nároku na pojistné plnění.

24. Nejvyšší soud souhlasí se závěry soudů obou stupňů, že ze strany obviněného došlo k telefonickému nahlášení pojistné události spočívající v odcizení předmětného vozidla, načež obviněný osobně přinesl dokumenty nutné k nahlášení pojistné události pojišťovně. V důsledku tohoto nahlášení pojistné události následně pojišťovna K. jednala standardním způsobem a odeslala obviněnému registrační dopis, na který již nijak nereagoval. Nelze tak uvěřit tvrzení obviněného, že k nahlášení pojistné události došlo bez jeho vědomí, neboť bez toho, že by odcizení předmětného vozidla obviněný sám svědkyni Č. nahlásil, by se tato ani neměla šanci o události dozvědět. Svědkyně Č. navíc ve své výpovědi potvrdila, že v žádném případě nebylo jednáno bez součinnosti obviněného. Lze proto uzavřít, že obviněný pojistnou událost prostřednictvím společnosti A., s. r. o., prokazatelně nahlásil a rovněž tak uplatnil nárok na pojistné plnění, jak vyplynulo mimo jiné z e-mailu obviněného ze dne 3. 1. 2018, který byl adresovaný pojišťovně K. Nejvyšší soud tak uzavírá, že obviněný svým jednáním spočívajícím v nahlášení pojistné události a uplatnění nároku na pojistné plnění prostřednictvím společnosti A., s. r. o., naplnil znaky skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020, neboť se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo ke způsobení větší škody tím, že v úmyslu opatřit sobě prospěch předstíral událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění, tj. krádež předmětného vozidla, přičemž k jeho dokonání nedošlo, neboť pojišťovna K. odmítla pojistné plnění vyplatit. Nelze proto zpochybnit úmysl obviněného, který nahlásil údajnou krádež vozidla Policii ČR a následně telefonicky tuto skutečnost oznámil zprostředkovatelské agentuře, čímž vyvinul aktivní kroky k následnému získání pojistného plnění.

25. Nejvyšší soud k námitkám obviněného pro úplnost dodává, že odlišná zjištění soudů, která se míjí s jeho představami, nemohou být důsledkem porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany soudů. Podle celé řady respektovaných rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu se totiž nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině obviněného neměl.

26. Obviněný uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Uvedl, že byl st??ha?n jako uprchly?, a proto take? usnesen?? o zaha?jen?? trestn??ho st??ha?n?? bylo doruc?eno toliko ustanovene?mu obha?jci. Pokud ovšem st??ha?n?? obviněného jako uprchle?ho bylo neza?konne?, bylo neza?konny?m take? doruc?en?? usnesen?? o zaha?jen?? trestn??ho st??ha?n?? ustanovene?mu obha?jci. Takove? „doruc?en??“ tedy nemohlo zpu?sobit z?a?dne? u?c?inky, a v důsledku toho je třeba považovat trestní stíhání ze nepřípustné.

27. Nejvyšší soud uvádí, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se uplatní v případě, pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. S výše uvedenou námitkou obviněného se již vypořádal odvolací soud v bodě 11 odůvodnění svého usnesení, kde uvedl, že přezkoumal nejen odvoláním napadený rozsudek, ale též řízení, které jeho vydání předcházelo, a přezkumem procesního postupu shledal závažné pochybení při vedení řízení dle § 302 a násl. tr. řádu proti uprchlému, které však bylo shledáno výhradně v řízení před nalézacím soudem, nikoli v řízení přípravném, kde byla práva obviněného plně zachována. Obviněný byl zastoupen nejprve zvoleným obhájcem, resp. po sobě několika jdoucími obhájci, z nichž posledním byl Mgr. Ďuriš, který s OČTŘ průběžně komunikoval, na základě pokynů klienta jej však odmítl zastupovat v řízení proti uprchlému. Proto byl obviněnému z důvodů § 36 odst.1 písm. c) tr. ř. řádně ustanoven obhájce JUDr. Muller, který jeho jménem převzal usnesení dle § 160 odst.1 tr. ř. Obviněný si osobně převzal obžalobu až poté, co byl dne 29. 3. 2022 realizován soudem vydaný příkaz k zatčení z důvodů § 67 písm. a) tr. ř. Současně s obžalobou předal soud pro bližší orientaci a s ohledem na nepřítomnost ustanoveného obhájce obviněnému usnesení dle § 160 odst.1 tr. ř. Práva obviněného tak nebyla žádným způsobem, natož pak způsobem závažným, porušena a pokud se obviněný neúčastnil přípravného řízení, bylo to toliko na základě jím zvolené strategie.

28. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný M. U. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu pojistného podvodu dle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

29. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného M. U. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 4. 2024

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu