4 Tdo 392/2015

4 Tdo 392/2015-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2015

o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného M. J.,

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 6 To

366/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T

270/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání nejvyššího státního

zástupce o d m í t á.

Okresní soud v Karviné uznal obviněného M. J. rozsudkem ze dne 11. 8. 2014 sp.

zn. 5 T 270/2013 vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274

odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 9. 9. 2013 v době kolem

15.50 hodin v Ch., okres K., na silnici a jinde na trase z D., po vědomém

požití konopí (marihuany) kouřením ve večerních hodinách 8. 9. 2013, kdy konopí

a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o

návykových látkách, v platném znění, jako omamné látky, přičemž konopí obsahuje

zároveň účinnou psychoaktivní látku THC (dronabinol), která je uvedena v

příloze č. 5 shora citovaného zákona jako psychotropní látka, řídil osobní

automobil tov. zn. Opel Vectra, ač v době řízení měl v krvi nejméně 1,6 ng/ml

THC a z důvodu tohoto zjevného ovlivnění nebyl schopen náležitě ovládat řízení

vozidla.

Za to byl obviněnému podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1,

2 písm. a) tr. zákoníku uložen peněžitý trest a podle § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr.

zákoníku byla stanovena výměra peněžitého trestu v počtu 100 denních sazeb ve

výši 150,- Kč, tedy celkem 15 000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zák. byl pro

případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven trest

odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl

obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových

vozidel na 2 roky.

Z podnětu odvolání obviněného, které proti tomuto rozhodnutí podal, Krajský

soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 6 To 366/2014 napadený

rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a podle § 222 odst. 2 tr.

ř. trestní věc pro předmětný skutek (viz výrok usnesení) postoupil Městskému

úřadu Český Těšín, protože se o trestný čin nejedná, avšak zažalovaný skutek by

mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek.

Proti citovanému usnesení soudu druhého stupně nejvyšší státní zástupce podal

dovolání v neprospěch obviněného. To opřel o dovolací důvody podle § 265b odst.

1 písm. g), f) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním

posouzení skutku, a že o postoupení věci jinému orgánu bylo rozhodnuto, aniž

byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí.

Dovolatel v odůvodnění mimořádného opravného prostředku nejprve rekapituloval

průběh řízení a obsah jednotlivých soudních rozhodnutí v dané věci. Zejména pak

citoval z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně závěry, na jejichž základě

věc obviněného byla postoupena Městskému úřadu v Českém Těšíně, jelikož se

nejedná o trestný čin, ale mohlo by se jednat o přestupek.

S těmito závěry se dovolatel neztotožnil. Podle jeho názoru došlo k nesprávnému

právnímu posouzení skutku, jelikož existuje extrémní nesoulad mezi důkazy tak,

jak byly provedeny a skutkovými zjištěními, které byly odvolacím soudem

dovozeny při úvahách o naplnění či nenaplnění skutkové podstaty přečinu.

Dovolatel citoval znění ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu

ohrožení pod vlivem návykové látky, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze

dne 30. 6. 2014 sp. zn. 4 Tdo 765/2014, i na některé pasáže z komentáře

trestního zákoníku. Konstatoval, že ve věci byly vypracovány znalecké posudky z

oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a odvětví psychiatrie. Poukázal na

judikaturu Nejvyššího soudu, kdy při drogových deliktech při řízení vozidla

pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie může určit a vyjádřit,

zda je řidič schopen či neschopen řídit motorové vozidlo, tedy zda vykonává

činnost, tedy řídí vozidlo, ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil

vlivem návykové látky. Podle dovolatele krajský soud nesprávně vyhodnotil

závěry těchto znaleckých posudků, přičemž v dovolání opakuje jak vyjádření

znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, tak znalce z oboru

zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Je toho názoru, že oběma znaleckými posudky

bylo prokázáno, že v době řízení vozidla se obviněný nacházel ve stavu

vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil užitím návykové látky a vykonával

činnost, tedy řídil vozidlo a mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit

značnou škodu na majetku. Dále zmínil svědecké výpovědi zasahujících policistů,

podle nichž se obviněný jevil ovlivněn návykovou látkou, měl zarudlé oči a

obličej, byl nervózní, jeho nálada byla podrážděná až depresivní, neustále

hovořil. Dovolatel je tak toho názoru, že krajský soud celou věc nevyhodnotil

správně, postupoval v rozporu se zásadami formální logiky a přes existenci

objektivních důkazů obviněného chybně neuznal vinným přečinem ohrožení pod

vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a rozsudek soudu

prvního stupně nesprávně zrušil a věc postoupil Městskému úřadu v Českém Těšíně

pro podezření z přestupku.

V závěru dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud

napadené usnesení zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tím

pozbudou svého podkladu a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby ji znovu

projednal a rozhodl. Zároveň vyjádřil paušální souhlas s rozhodnutím v

neveřejném zasedání.

Obviněný se k podanému dovolání nevyjádřil (§ 265h odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání

nejvyššího státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne

12. 11. 2014 sp. zn. 6 To 366/2014 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a

odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je podle ustanovení

§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro

nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v

neprospěch obviněného). Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §

265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1

tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Dovolatelem byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.,

tedy že odvolacím soudem bylo v konečném výsledku rozhodnuto o postoupení věci

jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. A zároveň i

dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá

na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním

posouzení.

Nejvyšší soud konstatoval, že vznesené námitky směřující pod posledně citovaný

dovolací důvod, konkrétně že skutkové a tím i výsledné hmotně právní závěry

soudu druhého stupně jsou v extrémním rozporu s tím, co z provedených důkazů

ohledně způsobilosti, resp. nezpůsobilosti obviněného řídit motorové vozidlo,

vyplynulo, lze s ohledem na dřívější judikaturu Ústavního soudu pod tento

dovolací důvod podřadit. Taktéž výsledná námitka, že soud druhého stupně v

důsledku tohoto pochybení nesprávně zrušil odsuzující rozsudek soudu prvního

stupně a věc postoupil správnímu orgánu, jelikož skutek není trestným činem,

ale mohlo by se jednat o přestupek, je souladná s prvně uvedeným dovolacím

důvodem podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Spornou se v daném případě stala výhradně otázka, zda obviněný byl v době

řízení motorového vozidla natolik ovlivněn návykovou látkou delta – 9 –

tetrahydrokanabinol (9 – THC), že v důsledku obsahu této látky v jeho krvi

nebyl způsobilý řídit motorové vozidlo a mohl tak ohrozit život nebo zdraví

lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (viz § 274 odst. 1 tr. zákoníku o

trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky).

Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že

toxikologickým vyšetřením krve obviněného byla jednoznačně stanovena

koncentrace THC ve výši 1,6 ng/ml. Podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb. se za

limitní hodnotu návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinolu v krevním vzorku

pokládá hodnota 2 ng/ml. V případě zjištění této hodnoty a hodnoty vyšší je

řidič považován za ovlivněného takovouto návykovou látkou. Z výpovědi znalkyně

RNDr. Marie Staňkové jednoznačně vyplynulo, že v takovémto případě se nejedná o

příležitostného uživatele, ale spíše o uživatele chronického, u kterého je

riziko vzniku tzv. depa, tj., že koncentrace THC v krvi obviněného může být po

poslední dávce drogy po delší dobu v měřitelné hodnotě (s časovým odstupem 12 -

20 hod.). Čím častěji je droga konzumována, tím má konzument tzv. v sobě

vytvořené větší depo a tímto se mu získaná látka do krve dostává ve větší

koncentraci. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Mieczyslaw

Ciesla dospěl k závěru, že u obviněného nebyla prokázána závislost na

návykových látkách. Zjištěný stupeň ovlivnění kanabisem ovlivnil schopnost

řízení motorového vozidla spíše lehčí mírou, ale i tak šlo o ovlivnění

neslučitelné s bezpečným řízením motorového vozidla. Znalec nedospěl ve

znaleckém posudku k jednoznačnému závěru, že by obviněný byl ve stavu

vylučujícím způsobilost řídit motorová vozidla, který si přivodil vlivem požití

návykové látky.

Soud dále konstatoval poznatky z výpovědí příslušníků Policie ČR V. S. a L. P.,

jakož i z úředního záznamu o kontrole řidiče. Z těch je možno vzít za

prokázáno, že vozidlo obviněného nestavěli z důvodu spáchání přestupku ani

neobvyklého způsobu jízdy. Obviněný se choval slušně, normálně, spolupracoval.

Při kontrole měl podle úředního záznamu zarudlé a lesklé oči. Z protokolu o

lékařském a toxikologickém vyšetření bylo zjištěno, že obviněný byl vyšetřen v

16.50 hod. a nebyly u něj zjištěny žádné fyziologické projevy, ze kterých by

bylo možno dovozovat závěry, že je pod vlivem návykových látek, kdy vyšetřující

lékař dospěl k závěru, že osoba nejeví podezření na užití návykové látky.

Krajský soud po vyhodnocení shora uvedených důkazů dospěl k závěru, že obviněný

je chronickým uživatelem návykových látek – marihuany, když drogu měl užít dne

8. 9. 2013 okolo 22.00 hod. a v době řízení motorového vozidla dne 9. 9. 2013 v

15.50 hod. již nebyl v akutní fázi po požití návykové látky (nebylo ani

prokázáno, že by byl ve fázi, kdy se projevují abstinenční příznaky), ale jako

u chronického uživatele u něj docházelo k vylučování THC a jeho metabolitu

postupně do krve v hodnotě, jaká byla u něj zjištěna. Krajský soud dospěl k

závěru, že obviněný byl v době řízení motorového vozidla pouze pod vlivem této

návykové látky. Nedošlo však u něj ke stavu, který by zcela vylučoval jeho

způsobilost řídit motorová vozidla.

Soud proto dospěl k závěru, že protiprávní jednání obviněného nenaplňuje

skutkovou podstatu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1

tr. zákoníku, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako

přestupek. Vzhledem k tomu napadený rozsudek zrušil a věc postoupil podle §

222 odst. 2 tr. ř. k projednání Městskému úřadu v Českém Těšíně, neboť

zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek podle §

125c odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu, o němž

je tento orgán příslušný rozhodovat.

Nejvyšší státní zástupce však s těmito závěry soudu nesouhlasí, a poukazuje v

této souvislosti na závěry obou znalců, které vyslovili ve svých posudcích.

Nejvyšší soud, i když obecně jako soud dovolací není povolán k případnému

přehodnocování důkazů a skutkových zjištění podle požadavků dovolatele, přesto

s ohledem na námitku nejvyššího státního zástupce o existujícím extrémním

nesouladu dodává následující.

Pokud jde o znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie RNDr. Marii

Staňkovou, Ph.D., tak ta v prvé řadě prohlásila, že v moči a krvi obviněného,

které mu byly odebrány dne 9. 9. 2013 v 16.45 hod., tedy 55 minut po jízdě,

byla prokázána přítomnost delta – 9 – tetrahydrokanabinolu (THC) v koncentraci

ve výši 1,6 ng/ml. Tato koncentrace nedosahuje hodnoty, od které se považuje

osoba danou látkou ovlivněna (tato hodnota je od 2,0 ng/ml). Znalkyně ale dále

přihlédla k policisty popsaným projevům řidiče, tedy z toho, že byl nervózní,

měl zarudlé spojivky, lesklé oči, dále z časového odstupu mezi řízením

motorového vozidla a odběrem krve a z toho vyvodila, že obviněný mohl být v

době řízení uvedenou drogou ovlivněn. Dále, ale již v obecné rovině, popsala

vliv aplikace drog z konopí na řidiče v akutní fázi, tj. útlum, únava, porucha

motorických funkcí, poruch koncentrace a pozornosti, prodloužení reakčního

času, poruchu jemných automatizmů, atd., což poté blíže rozvedla. V závěru

konstatovala, že doba trvání účinků je 1 – 4 hodiny po aplikaci, snížení

kognitivních funkcí a celkové výkonnosti může přetrvávat až 24 hodin po

aplikaci. Jde o ovlivnění neslučitelné s bezpečným řízením motorových vozidel.

U hlavního líčení dne 25. 2. 2014 jmenovaná znalkyně na výslovnou otázku

samosoudkyně, zda obviněný byl ve stavu vylučujícím řídit vozidlo, odpověděla,

že se k tomu jednoznačně nemůže vyjádřit, jelikož zjištěná hodnota 1,6 ng/ml

byla nižší, než je koncentrace uvedená v odborném stanovisku České společnosti

soudního lékařství a soudní toxikologie. Není schopna říci, zda se u osoby

obviněného jedná o chronického nebo jednorázového uživatele. Jednorázový

uživatel by si drogu musel aplikovat krátce před začátkem jízdy. Při opakované

aplikaci drogy nelze vyloučit, že ta koncentrace nějakou dobu bude setrvávat v

detekovaném množství. Pokud obviněný uvedl, že marihuanu kouří dvakrát až

třikrát týdně, nelze jednoznačně říci, zda již jde o uživatele chronického,

nebo ještě o uživatele příležitostného. Není ale vyloučeno, že při takovéto

konzumaci koncentrace po poslední dávce drogy s časovým odstupem 12 až 20 hodin

ještě nemusí oscilovat kolem té katohodnoty. Čím častěji se droga konzumuje,

tím je depo větší a tím se látka do krve, tedy i do mozku dostává ve větší

koncentraci.

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného

MUDr. Mieczyslawem Cieslou mj. vyplynulo, že v konkrétním případě nelze míru

ovlivnění podrobněji specifikovat vzhledem k nemožnosti stanovení hladiny

kanabinoidů v době skutku a vzhledem k individuální reaktivitě. Znalec pak v

rámci konečných odpovědí na položené otázky pod bodem 9. vyslovil závěr, že

zjištěný stupeň ovlivnění kanabisem v době spáchání skutku ovlivnil schopnost

řízení motorového vozidla obviněným měrou spíše lehčí, ale i tak šlo o

ovlivnění neslučitelné s bezpečným řízením motorového vozidla. Dále zde popsal

jednotlivé formy narušení kognitivních schopností takového řidiče.

Je třeba zdůraznit, že soud druhého stupně ve svém rozhodnutí nekonstatoval, že

by obviněný nebyl v době řízení motorového vozidla ovlivněn návykovou

látkou (9 – THC). Soud pouze dospěl k závěru, že důkazy nebylo

spolehlivě prokázáno, že obviněný motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím

jeho způsobilost k výkonu takové činnosti, aby to zároveň bylo ohrožující pro

život nebo zdraví jiných osob nebo z hlediska možného způsobení značné škody na

majetku, což jsou zákonem požadované znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové

látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud se s takto vysloveným závěrem soudu ztotožnil, neboť nedospěl k

tomu, že by soud provedené důkazy hodnotil způsobem odporujícím principům

formální logiky, a že by tudíž jeho výsledné závěry skutkové i právní byly v

extrémním rozporu s těmito důkazy. Lze jistě souhlasit s tím, že v takovýchto

případech pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se může

vyslovit k otázce, zda řidič (obviněný) byl ve stavu vylučujícím způsobilost k

řízení motorového vozidla. Je přitom přihlíženo i k jiným poznatkům, než pouze

k výsledkům krevního rozboru. V daném případě se jednalo o výpovědi

zasahujících policistů ohledně vzhledu a jednání obviněného v rámci prováděné

kontroly a taktéž o úřední záznam o této kontrole řidiče (č. l. 2 spisu) a o

protokol o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby … (č. l. 3 spisu). Z

těchto ale rozhodně nelze dovodit, že by obviněný způsobem své jízdy, či

samotným chováním a vystupováním navenek prokazoval, že je pod vlivem návykové

látky do té míry, že není způsobilý vozidlo ovládat. Obviněný byl policisty

zastaven v rámci běžné silniční kontroly vozidel a řidičů, nikoli proto, že by

jeho způsob jízdy byl neobvyklý, vzbuzující pozornost, či dokonce ohrožující

ostatní účastníky silničního provozu. Kontrolující policisté do úředního

záznamu uvedli, že obviněný byl nervózní, měl zarudlé a lesklé oči, vše ostatní

bylo v mezích normálu. Následně vyšetřující lékař v protokolu nezaznamenal nic,

co by mohlo ze zjištěného chování a projevů obviněného nasvědčovat, že před

jízdou požil nebo si jinak aplikoval jakoukoli látku, která by jeho způsobilost

ovládat motorové vozidlo vylučovala. Sám obviněný doznal, že kouřil marihuanu

předchozího dne ve večerních hodinách, přičemž marihuanu kouří dvakrát až

třikrát do týdne.

Nejvyšší soud proto souhlasí s názorem vysloveným soudem druhého stupně, pokud

jde o jeho konstatování, že obviněný nepožil návykovou látku v krátké době před

jízdou, čili nebyl v akutní fázi po jejím požití, nýbrž u něj jako (v podstatě)

u chronického uživatele marihuany docházelo k vylučování THC a jeho metabolitu

postupně do krve v hodnotě, která byla posléze zjištěna toxikologickým

rozborem. Tedy, že v době řízení motorového vozidla byl pod vlivem návykové

látky, ale nenacházel se ve stavu, který by u něj zcela vylučoval způsobilost

řídit motorová vozidla. U látky delta – 9 – tetrahydrokanabinol je nařízením

vlády č. 41/2014, o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních

hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za

ovlivněného takovou návykovou látkou, stanovena úroveň předmětné látky v krvi

na 2,0 ng/ml. Čili jedná se o hodnotu, kdy řidič již není způsobilý k

bezpečnému řízení motorového vozidla. Taková hodnota THC ale u obviněného

zjištěna příslušným rozborem nebyla. I když dovolatel správně upozornil, že

zmíněné nařízení vlády je pouze orientační, přesto v projednávaném případě

nebyly zjištěny žádné další skutečnosti, které by umožnily prohlásit obviněného

za řidiče, který se i při zjištěném množství 1, 6 ng/ml THC v krevním vzorku

nacházel ve stavu, který vylučoval jeho způsobilost vykonávat činnost řidiče

motorového vozidla. Tento závěr platí i v situaci, kdy znalec MUDr. Ciesla,

navzdory veškerým výše uvedeným poznatkům, ve svém posudku prohlásil, že

ovlivnění obviněného návykovou látkou bylo neslučitelné s bezpečným řízením

motorového vozidla. Ani znalecký posudek totiž nelze hodnotit izolovaně od

ostatních důkazů, a pokud jeho závěr nezní přesvědčivě, jako v tomto případě,

nelze mu dát bez dalšího, oproti ostatním důkazům, jakoukoli prioritu.

Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že i konečný závěr a postup soudu druhého

stupně, pokud rozhodl, že obviněný svým jednáním nenaplnil požadované znaky

přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku,

ale protože v době řízení motorového vozidla jeho krev prokazatelně obsahovala

látku THC ve zvýšeném množství, mohlo by jeho jednání být posouzeno jako

přestupek, a v důsledku toho po zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního

stupně věc postoupil k dalšímu projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Českém

Těšíně, je třeba označit za důvodný a souladný se zákonem.

V důsledku toho Nejvyšší soud, jako soud dovolací, po konstatování,

že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně vytýkanými vadami netrpí, podané

dovolání nejvyššího státního zástupce jen z těchto stručně uvedených důvodů (§

265i odst. 2 tr. ř.) odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně

neopodstatněné. Toto rozhodnutí pak učinil v souladu s ustanovením § 265r

odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. dubna 2015

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c