Judikát 4 Tdo 42/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:24.02.2026
Spisová značka:4 Tdo 42/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.42.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náhrada škody
Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 4 Tdo 42/2026-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný A. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 14 To 118/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 T 6/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 16 T 6/2025, byl obviněný A. Č. uznán vinným pod bodem I zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„I) K. A., A. Č. a N. P. společně s nejméně jednou další blíže neustanovenou osobou vystupující v prostředí komunikační aplikace Telegram pod přezdívkou "XY.", ID uživatele XY, uživatelské jméno XY, přičemž K. A. vystupoval v prostředí komunikační aplikace Telegram pod přezdívkou "XY", ID uživatele XY, uživatelské jméno XY, S. CH., pod přezdívkou "R", ID uživatele XY, uživatelské jméno XY, A. Č. pod přezdívkou "XY", ID uživatele XY, uživatelské jméno XY a N. P. pod přezdívkou "XY", ID uživatele XY, uživatelské jméno XY, se minimálně v období od 15.
listopadu 2023 do 30. listopadu 2023 účastnili činnosti organizované zločinecké skupiny, jejímž společným cílem bylo získávat peněžní prostředky pocházející z trestné činnosti, přičemž "XY" skupinu řídil a obviněným minimálně v telegramové skupině ID XY pojmenované XY předával písemné instrukce, ve kterém městě a kdy mají vyzvednout od lidí peníze a jak s nimi naložit a co mají lidem říkat, přičemž část vyzvednutých peněz jim zůstala k rozdělení mezi sebou v přibližné výši 10 % z vyzvednuté částky, A.
Č. do této skupiny přivedl S. CH. a N. P., a ve skupině zejména kontroloval činnost ostatních, N. P. do této skupiny přivedl K. A., za což dostával podíl ze získaných peněz,
Přičemž dne 30. listopadu 2023 minimálně od 10:32 hodin "XY" v této telegramové skupině instruoval K. A. a S. CH., aby společně jeli z Prahy do XY a vyzvedli ve dvou předávkách, nejprve částku 300.000 Kč a poté částku 400.000 Kč od poškozené J. M., peníze by po převzetí nejpravděpodobněji převezli zpět do Prahy a předali blíže neustanovené osobě vystupující pod přezdívkou "Bogdan" nebo je vložili do bitcoinmatu, na to K. A. spolu se S. CH. vyjeli, S. CH. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, jehož majitelem je otec K. A. jménem G. A., z Prahy do XY do ulice XY před dům číslo popisné XY, kde mělo dne 30.
listopadu 2023 kolem poledne dojít k předání peněžní hotovosti "asistentovi z bezpečnostního oddělení A. D.", kterému je měla předat poškozená J. M., jíž instruovala blíže neustanovená osoba, vydávající se za "pracovníka banky jménem D. H.", jenž poškozenou J. M. v době od 15:28 hodin dne 27. listopadu 2023 do 15:09 hodin dne 30. listopadu 2023 opakovaně na jejím telefonním čísle XY telefonickými hovory z telefonního čísla XY kontaktoval a pod záminkou ohrožení jejích finančních prostředků na jejím bankovním účtu číslo XY vedeném u Fio banky, a.s., IČO: 61858374, se sídlem V Celnici 1028/10, 110 00 Praha 1 - Nové Město, ji nabádal k výběru veškerých finančních prostředků a jejich následnému vložení na bezpečný účet u společnosti Vincitore, s.r.o., IČO: 06040144, se sídlem Křižíkova 703/97a, 186 00 Praha 8 – Karlín, provozující směnárnu virtuálních měn pod názvem B2cash (www.b2.cash) v ulici Maiselova číslo popisné 42/19 v Praze, což poškozená J.
M. učinila, hotovost ze svého bankovního účtu číslo XY vybrala, a to dne 28. listopadu 2023 v částkách 49 000 Kč, 50 000 Kč, 200 000 Kč, 200 000 Kč, dále převedla dne 28. listopadu 2023 ze svého bankovního účtu číslo XY na svůj bankovní účet číslo XY vedený u Komerční banky, a.s., IČO: 45317054, se sídlem Na Příkopě 969/33, 110 00 Praha 1 - Staré Město, částku 763.581 Kč, kterou částečně dne 29. listopadu 2023 v částkách 400.000 Kč a 340.000 Kč v hotovosti vybrala, a vybranou hotovost vkládala dne 28.
listopadu 2023 v částce ve výši 270.000 Kč a dne 29. listopadu 2023 v částce ve výši 226.800 Kč přes společnost Vincitore, s.r.o., a její směnárnu na adresu virtuálních měn XY a dne 30. listopadu 2023 v XY měla předat zbylou peněžní hotovost ve výši 700.000 Kč ve dvou částkách po 300.000 Kč a 400.000 Kč "asistentovi bezpečnostního oddělení A. D.", čímž pachatel vystupující pod legendou "pracovník banky jménem D. H." způsobil poškozené J. M. škodu v celkové výši 496 800 Kč a pokusil se způsobit další škodu v celkové výši 700.000 Kč, celkem tedy mohli způsobit škodu ve výši 1.196.800 Kč, přičemž jednání "pracovníka banky jménem D.
H." bylo kvalifikováno jako zločin podvod podle § 209 odstavec 1, odstavec 4 písmeno d) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ukončený ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1 trestního zákoníku, když trestní věc byla prověřována pod č. j. KRPJ-140709/TČ-2023-161681 policejním orgánem oddělení hospodářské kriminality územního odboru Havlíčkův Brod Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, přičemž k domluvenému prvnímu předání peněžní částky ve výši 300.000 Kč přišel dne 30. listopadu 2023 ve 12:30 hodin K.
A., který se poškozené J. M. představil jako asistent z bezpečnostního oddělení jménem A. D., a jelikož po něm poškozená J. M. požadovala doklad a potvrzení o převzetí peněz, začal se vracet k osobnímu motorovému vozidlu tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, které bylo zaparkováno mimo dohled poškozené J. M. a ve kterém S. CH. zůstal po celou dobu předávání hotovosti sedět, bezprostředně poté dne 30. listopadu 2023 ve 13:10 hodin byli K. A. a S. CH.
zadrženi policisty územního odboru Havlíčkův Brod Krajského ředitelství policie kraje Vysočina podle § 76 odstavec 1 trestního řádu bez předchozího souhlasu státního zástupce, neboť věc nesnesla odkladu a souhlasu nešlo předem dosáhnout“.
2. Za zločiny shora uvedené a zločin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 2 alinea první tr. zákoníku a přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 14. 8. 2024, č. j. 3 T 65/2024-250, jehož právní moc nastala dnem 14. 8. 2024 ve výroku o vině, a dne 15. 10. 2024 ve vztahu k trestu, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 8 To 295/2024-268, byl obviněný A. Č. odsouzen podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen, zkušební doba byla stanovena na pět let za současného vyslovení dohledu.
3. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu 150denních sazeb po 1000 Kč, celkem 150 000 Kč.
4. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu vyslovený rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 14. 8. 2024, č. j. 3 T 65/2024-250, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 8 To 295/2024-268, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným A., Č. a P. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené J. M., částku 372 000 Kč jako náhradu škody.
6. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných K. A. a N. P.
7. Proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 16 T 6/2025, podal obviněný K. A. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 14 To 118/2025, tak, že z podnětu odvolání obviněného K. A. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě škody ve vztahu k obviněnému K. A. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se poškozená J. M., podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazuje , ve vztahu k obviněnému K. A., se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 14 To 118/2025, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 261 tr. ř., tedy že důvod rozhodnutí v rozsudku odvolacího soudu ve výroku o náhradě škody, kterým byla poškozená odkázána na řízení občanskoprávní a odvolací soud rozhodl ve prospěch obviněného K. A., prospívá rovněž ve prospěch také dalšímu spoluobviněnému A. Č..
Namítá, že podle odvolacího soudu z pohledu výroku o náhradě škody je zřejmé, že vznik škody není dáván do souvislosti s jednáním samotných obviněných. Škodu měla způsobit osoba pod jménem D. H., nikoliv obvinění. Ti se měli pokusit legalizovat další výnos z trestné činnosti, ke kterému již nedošlo, neboť byli zadrženi. Ve věci čtvrtého obviněného S. Ch., vyloučeného Okresním soudem v Havlíčkově Brodě do samostatného řízení, vedeném pod sp. zn. 2 T 112/2024, oproti této trestní věci rozhodl soud prvého stupně rovněž o odkázání na občanskoprávní řízení.
Odvolací soud podle názoru dovolatele chybně neaplikoval zásadu „beneficia cohaesionis“, vtělenou do ustanovení § 261 tr. ř. Dle názoru obviněného z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá skutečnost, že by se tato zásada neaplikovala vůči takovému obviněnému, který v hlavním líčení před prvostupňovým soudem prohlásil vinu popřípadě vůči obviněnému, který část škody vůči poškozené dobrovolně plnil. Prohlášení viny se vztahuje ke skutku, nikoliv přímo ke škodě. Různým posouzením soudu prvního stupně a odvolacího soudu v jedné totožné věci o tom, že dva odsouzení jsou odkázáni se škodou do řízení občanskoprávního a dvěma odsouzeným je uložena povinnost uhradit škodu společně a nerozdílně, bylo porušeno právo na spravedlivý proces a byla porušena zásada materiální pravdy.
Dovolatel je proto přesvědčen, že důvod, díky němuž přezkumný soud rozhodl ve prospěch některého spoluobviněného, lze skutečně vztahovat i k němu, leč sám odvolání nepodal. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. srpna 2025, č. j. 14 To 118/2025-127, v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. v plném rozsahu zrušil, dále aby zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a aby podle § 265l odst. 2 tr.
ř. Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě přikázal, aby věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále podle ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. podává předsedovi Nejvyššímu soudu ČR návrh na odložení výkonu rozhodnutí napadeného rozsudku.
9. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř., přičemž shledal, že není.
11. To proto, neboť z dikce § 265a odst. 1 tr. ř. jednoznačně plyne, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. zákonodárce vymezil, co rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Jsou jimi: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
12. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
13. V nyní projednávané trestní věci je přitom nepochybné, že rozsudek odvolacího soudu nelze považovat za rozhodnutí (zde rozsudek) ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o náhradě škody. Odvolací soud tak z podnětu odvolání spoluobviněného K. A. přezkoumával pouze výrok, který se týkal náhrady škody, zatímco o vině a trestu bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně.
14. Závěr, že rozsudek, jímž odvolací soud výlučně na podkladě odvolání spoluobviněného K. A. proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě škody zruší v této části rozsudek soudu prvního stupně a nově ve věci sám rozhodne, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř., proti němuž je přípustné dovolání, a má pevnou oporu v ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 11 Tdo 220/2024. ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1310/2010).
15. Podle komentářové literatury nelze prostřednictvím dovolání napravit pochybení odvolacího soudu spočívající v tom, že ve svém rozhodnutí v rozporu s ustanovením § 261 tr. ř. neaplikoval zásadu „beneficium cohaesionis“, i když ve vztahu k obviněnému, který proti rozsudku soudu prvního stupně sám odvolání nepodal, ani ohledně něho nebylo podáno odvolání žádnou jinou z oprávněných osob (tzn. že řízení u něj bylo pravomocně skončeno před soudem prvního stupně), byly splněny všechny zákonné podmínky pro její aplikaci (odvolací soud rozhodl ve prospěch spoluobviněného z důvodu, který mu rovněž prospíval), a tedy odvolací soud měl učinit rozhodnutí i ohledně tohoto obviněného, avšak nesprávně je neučinil.
V takovém případě totiž rozhodnutí odvolacího soudu není ve vztahu k tomuto obviněnému rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř., a tudíž dovolání není proti němu přípustné (PÚRY, František. § 261 [Beneficium cohaesionis]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3108).
16. Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného A. Č. podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu