U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16.
listopadu 2010 o dovolání obviněného P. R. proti rozsudku Krajského soudu v
Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 11. května 2010, sp. zn. 6 To 175/2010, v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 164/2008, t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. R.
o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 1 T
164/2008, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248
odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., trestným činem úvěrového podvodu podle §
250 odst. 1 tr. zák., trestným činem neoprávněného držení platební karty podle
§ 249b tr. zák. a trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu
nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., jichž se dopustil
způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen
trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl obviněnému odložen na
zkušební dobu s dohledem v trvání čtyř roků. Soud zároveň zrušil výrok o trestu
z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. ledna 2008, sp. zn. 1
T 181/2007, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228
odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na
náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podalo poškozené KLAS, opravárensko-výrobní družstvo
Kroměříž, se sídlem v Kroměříži, Kaplanova 1763, odvolání, o němž Krajský soud
v Brně – pobočka ve Zlíně rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 11. května 2010,
sp. zn. 6 To 175/2010, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.
rozsudek Okresního soudu v Kroměříži zrušil ohledně tohoto poškozeného ve
výroku o náhradě škody (kterým okresní soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal
poškozeného s celým jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních) a podle
§ 259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1
tr. ř. uložil povinnost zaplatit tomuto poškozenému na náhradě škody částku 432
895,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tohoto poškozeného se zbytkem jeho
nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. R. prostřednictvím
svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., tj. že byla porušena ustanovení o
přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném
nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že
odvolací soud jednal ve věci v jeho nepřítomnosti, toliko za účasti jeho
obhájce, ačkoliv se obviněný ze zasedání předem omluvil pro zdravotní potíže a
požádal o jeho odročení. Obviněnému tak bylo znemožněno přednést svou
argumentaci ohledně nároku poškozeného KLAS, opravárensko-výrobního družstva
Kroměříž, na náhradu škody. Pokud jde o její posouzení, vznik škody nebyl
dostatečně prokázán. Soud nevzal v úvahu, že poškozený na obviněného podal i
občanskoprávní žalobu, tuto však následně vzal zpět, což svědčí o nedostatku
podkladů pro její podání a nijak se nevypořádal ani se skutečností, že obviněný
pro poškozeného pracoval i po 31. prosinci 2006 (po skončení svého pracovního
poměru) – prováděl servis, záruční práce, vystavoval faktury, o čemž svědčí i
řada smluv o dílo (z nichž cena díla byla poškozenému fakturována), jejichž
založení do spisu obviněný navrhoval. Poškozený přitom o práci obviněného
věděl. Otázkou, zda se jednalo o pracovněprávní nebo o jiný typ právního
vztahu, se odvolací soud nezabýval. O nároku poškozeného na náhradu škody tak
odvolací soud podle názoru dovolatele rozhodl bez dostatečných skutkových
zjištění a bez znalosti skutečného stavu věci. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší
soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání
obviněného uvedl, že jeho dovolací námitky považuje za nedůvodné. Pokud jde o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněný sice namítá že
odvolací soud konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoliv o účast na
něm projevil zájem a svou neúčast řádně omluvil svými zdravotními potížemi, z
podaného dovolání ovšem nevyplývá, zda svou omluvu také řádně doložil. Jeho
nepřítomnost na veřejném zasedání tak za této situace za porušení jeho
ústavních práv považovat nelze. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., v adhezním řízení zásadně nelze aplikovat např. vzájemné
peněžité nároky z neplatné smlouvy podle § 457 občanského zákoníku nebo
uplatnit protipohledávku podle § 580 občanského zákoníku, a byl-li takovýto
úkon učiněn, nelze jen z tohoto důvodu postupovat podle § 229 tr. ř. Obviněný
se posuzovaného jednání dopustil mimo jiné tím, že jako zaměstnanec poškozeného
družstva vybíral od jeho zákazníků zálohy a doplatky na sjednané zakázky, aniž
by k tomu byl zmocněn a pověřen, a takto vybrané peníze si pak ponechal, čímž
na majetku družstva způsobil škodu ve výši 432 895,- Kč. Odpovědnost obviněného
tak vyplývá z pracovněprávních předpisů. Soud tedy nepochybil, pokud rozhodl o
povinnosti obviněného tuto škodu nahradit, když tím dostál i své zákonné
povinnosti podle § 228 odst. 1 tr. ř. Námitky vůči skutkovým zjištěním soudů v
tomto směru jdou nad rámec uplatněného i jiného zákonného dovolacího důvodu. Po
soudu nadto nelze v adhezním řízení požadovat, aby prováděl dokazování nad
rámec objasnění skutkového stavu, nezbytného pro správné a spolehlivé
rozhodnutí o vině a trestu. Námitky obviněného pak nelze označit ani jako
námitky započtení, a ani by jimi v posuzované věci být nemohly. Státní zástupce
navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny
podmínky přípustnosti dovolání. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout
dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém
stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř.
potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení
o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Dovolání je mimořádným opravným
prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto
důvodu je přípustnost jeho podání omezena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 31. října 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005).
Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí
rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné
opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem pak
může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po
zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258
odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu.
Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje k odvolání poškozeného tak, že
rozsudek soudu prvního stupně ruší pouze ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst.
1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhoduje o náhradě škody (§
259 odst. 3 tr. ř., § 228 a § 229 tr. ř.), není žádným z taxativního výčtu
rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. a dovolání podané proti
takovému rozhodnutí proto není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, uveřejněné v Souboru trestních
rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C.H.BECK pod označením T 899; nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. 8 Tdo 907/2010,
dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
Dovolání obviněného P. R. v posuzovaném případě směřuje proti rozsudku
Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 11. května 2010, sp. zn. 6 To
175/2010, kterým tento soud k odvolání poškozeného KLAS, opravárensko-výrobní
družstvo Kroměříž, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto
poškozeného zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28.
ledna 2010, sp. zn. 1 T 164/2008, ve výroku o náhradě škody, a podle § 259
odst. 3 a 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. ř.
povinen nahradit tomuto poškozenému škodu ve výši 432 895,- Kč. Podle § 229
odst. 2 tr. ř. soud odkázal poškozeného se zbytkem jeho nároku na řízení ve
věcech občanskoprávních. Rozsudkem odvolacího soudu tak v posuzovaném případě
nebylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného (ani nebylo rozhodnuto o upuštění
od potrestání, popř. o uložení ochranného opatření), když tyto výroky nabyly
právní moci již v řízení před soudem prvního stupně, ale toliko o nároku
poškozeného na náhradu škody, nelze jej tedy považovat za rozhodnutí ve věci
samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř.
S ohledem na taxativní povahu výčtu rozhodnutí, proti nimž zákon v ustanovení §
265a odst. 1, 2 tr. ř. připouští dovolání, Nejvyšší soud musel učinit závěr, že
dovolání obviněného P. R. není přípustné, a proto je jako takové podle § 265i
odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2010
Předseda
senátu:
JUDr. Antonín Draštík