8 Tdo 907/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28.
července 2010 o dovolání obviněné B. F., proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 9 To 535/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 22/2005, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné B. F. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 2 T 22/2005,
byla obviněná B. F. uznána vinnou v bodě 1) trestným činem úvěrového podvodu
podle § 250b odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr.
zák. a v bodě 2) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr.
zák., kterých se dopustila podle skutkových zjištění v rozsudku popsaných.
Podle § 37 tr. zák. bylo za trestný čin pod bodem 1) upuštěno od
uložení souhrnného trestu s ohledem na trest uložený trestním příkazem
Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 1 T 22/2003.
Za trestný čin pod bodem 2) byla obviněná podle § 250 odst. 3 tr. zák.
odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 58
odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, s tím, že nad ní byl vysloven
dohled. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody, a to tak, že podle § 228 odst.
1 tr. ř. je obviněná povinna nahradit dědicům poškozené B. D., zemřelé, a to M.
E., a V. D., škodu ve výši 975.000,- Kč, a dále poškozené M. E. škodu ve výši
325.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená M. E. odkázána se
zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Na základě odvolání podaného poškozenou Českou republikou, zastoupenou Úřadem
pro zastupování státu ve věcech majetkových, Krajský soud v Praze jako soud
odvolací rozsudkem ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 9 To 535/2009, podle § 258 odst.
1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o
povinnosti obviněné nahradit uvedenu škodu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu
rozhodl tak, že obviněná B. F. je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinna zaplatit
dědicům po původní poškozené, k rukám správce dědictví České republice – Úřadu
pro zastupování státu ve věcech majetkových částku 975.000,- Kč.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Kučery podala obviněná proti
shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání s odkazem na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívala, že o odvolání
poškozeného, České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, nemělo být věcně rozhodnuto, ale mělo být podle § 253 tr. ř.
zamítnuto. Podle dovolatelky je v rozporu se skutečností tvrzení obsažené ve
zdůvodnění rozsudku, že byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 2. 9.
2009 právnímu nástupci původně poškozené B. D., neboť nebylo doloženo, že by
odvolatelka k tomuto dni byla právním nástupcem nebo dědicem zemřelé. Sama
odvolatelka přitom v odvolání uvedla, že okruh dědiců není znám a dědické
řízení vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 22 D 113/2005, dosud není
skončeno. Odvolatelka byla až na základě usnesení Okresního soudu v Berouně ze
dne 25. 9. 2009, sp. zn. 22 D 113/2005, Nd 59/2005, ustanovena správcem jen
části dědictví, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2009. Tyto skutečnosti
znamenají, že odvolatelka nebyla k tomuto dni ani právním nástupcem nebo
dědicem po zemřelé B. D., ale jen správcem části dědictví. Teprve 29. 10. 2009
podala odvolatelka jako správce dědictví u Okresního soudu v Berouně doplnění
odvolání, které je ve skutečnosti novým odvoláním, podaným na základě jiné
skutečnosti, které podala po 27 dnech od nabytí právní moci shora uvedeného
usnesení Okresního soudu v Berouně a po 56 dnech od doručení rozsudku soudu
prvního stupně.
Z uvedených důvodů obviněná v závěru tohoto dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud
podle § 265k tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podané odvolání zamítl.
V souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání písemně vyjádřil státní
zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že dovoláním
lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl
ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) - h)
tr. ř. je taxativně vymezeno, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o
dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Takovým rozhodnutím není rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno pouze o odvolání poškozeného proti
výroku o náhradě škody. V takovém případě není předmětem rozhodování odvolacího
soudu otázka viny nebo trestu, ale pouze výrok o nároku poškozeného na náhradu
škody. Je tak přezkoumáván pouze tento výrok, zatímco ve výroku o vině a trestu
již nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci. Dovolání proti rozhodnutí,
kterým bylo rozhodováno pouze o odvolání poškozeného proti výroku o náhradě
škody, proto není přípustné. Vzhledem ke shora uvedenému proto státní zástupce
v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť není přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného
dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle
§ 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním
pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém
stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve
věci samé. Z uvedeného výčtu by v projednávané věci přicházela do úvahy, podle
povahy dovoláním napadeného rozhodnutí, pouze alternativa uvedená v § 265a
odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen
mu trest, případně ochranné opaření nebo bylo upuštěno od potrestání. Tím se
zde rozumí rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o vině a uložen trest, event. o
ochranném opatření nebo bylo upuštěno od potrestání.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 2 T 22/2005, Nejvyšší soud
shledal, že obviněná proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2005,
sp. zn. 2 T 22/2005, jímž bylo rozhodnuto o její vině a trestu a o náhradě
škody, odvolání nepodala, neboť se jej výslovně vzdala. Odvoláním tento
rozsudek soudu nenapadl ani státní zástupce. Odvolání proti němu podal pouze
poškozený, jímž se stala Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech
majetkových, který jej podal výhradně proti výroku o náhradě škody, když výrok
o vině a trestu zůstal odvoláním nedotčen. Krajský soud v Praze přezkoumávající
k tomuto odvolání uvedený rozsudek, z jeho podnětu podle § 254 odst. 1 tr. ř.
posuzoval toliko odůvodněnost výroku o náhradě škody, proti němuž bylo odvolání
podáno.
Jestliže je pro přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. nutné, aby
byly splněny kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu ve
věci samé, o níž rozhodl soud ve druhém stupni a jde o některou z alternativ
vymezených v odst. 2 citovaného ustavení, nebyly tyto podmínky v projednávané
věci splněny. Podle obsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu je zřejmé, že
soud druhého stupně ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. z podnětu podaného odvolání
otázku viny a trestu, ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. nepřezkoumával,
neboť ta předmětem odvolání nebyla.
Z hlediska přípustnosti podaného dovolání je zjevné, že obviněná směřovala své
výhrady toliko proti výroku o náhradě škody, v němž namítla nedostatky procesní
povahy, zejména to, že poškozený, Český stát nebyl oprávněným subjektem k
uplatnění uvedeného nároku na náhradu škody.
Jestliže obviněná podala dovolání za situace, kdy odvolání proti rozsudku soudu
prvního stupně podal toliko poškozený proti výroku o náhradě škody, a odvolací
soud z podnětu tohoto odvolání znovu rozhodl toliko o náhradě škody, nelze
takové rozhodnutí pokládat za žádné z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé
ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5.
2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, publikované v Souboru trestních rozhodnutí
Nejvyššího soudu, roč. 2006, seš. 26, č. T – 899).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné B. F. na základě takto zjištěných
skutečností posoudil jako nepřípustné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. a)
tr. ř., odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada
Šámalová