4 Tdo 425/2024-1790
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2024 o dovolání obviněného P. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 1 To 7/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 8/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 1 T 8/2022, byl obviněný P. N. uznán vinným přečinem padělání veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku (bod II) dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„II. dne 12. 4. 2022 v 10:45 hod., v ulici XY, XY, obžalovaný P. N. prokázal svou totožnost tím, že předložil při pobytové kontrole policistům cizinecké policie polský občanský průkaz č. XY vystavený na jméno P. N., státní příslušnost XY, ačkoli věděl, že jde o padělaný průkaz totožnosti“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let.
3. Pod bodem III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 1 T 8/2022, byl podle § 226 odst. a) tr. ř. obviněný P. N. zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1 KZV 159/2022-35, pro skutek, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 13. 3. 2022 v době kolem 13:15 hod., na adrese XY, Praha, společně s ostatními obžalovanými a dalšími neztotožněnými v celkovém počtu nejméně 20 lidí se dostavil na schůzi K. O. S., které se účastnilo kolem 50 osob, a O. E. nejprve verbálně narušil průběh schůze, načež M. E. fyzicky napadl mluvčího sdružení R. K. tak, že ho udeřil sevřenou pěstí do oblasti levého oka, a poté všichni obvinění spolu s dosud neztotožněnými osobami opakovaně udeřili R. K., v důsledku čehož upadl na zem, přičemž ho bili sevřenou pěstí a kopy do oblasti hlavy, hrudníku, břicha i nohou, a nejméně M.
E., O. E. a P. N. ho udeřili rovněž židlí do horní části těla, a daným jednáním mu způsobili zlomeninu spodiny levé očnice bez posunu úlomků s malou přítomností vzduchu v očnici a krve v dutině horní čelisti vlevo, pohmoždění měkkých tkání hlavy s tržnými ranami na obličeji, kožními oděrkami na levé straně obličeje s mírným otokem a podkožními krevní výrony nad levým lícním obloukem, naštípnutí skloviny 3. zubu v horní čelisti vlevo, pohmoždění hrudníku v oblasti 3. a 4. žebra vlevo vpředu a v oblasti 2.
a 3. žebra vpravo vzadu, jakož i kožní oděrku a podkožní krevní výron vpravo na zádech při páteři a kožní oděrku vpředu na hrudníku, a dále všichni obvinění fyzicky napadli předsedu sdružení M. K., v důsledku čehož upadl na zem, přičemž ho opakovaně udeřili sevřenou pěstí a kopy do oblasti hlavy, hrudníku, břicha i nohou, O. E. ho udeřil také židlí do hlavy a M. E. židlí do hrudníku, a daným jednáním mu způsobili úrazové zablokování krční páteře, lehké traumatické poranění mozku (MTBI), pohmoždění měkkých tkání hlavy a obličeje s tržnými ranami a kožními oděrkami na hlavě a obličeji, vícečetné podkožní krevní výrony na obličeji a ve spánkových krajinách, a A.
C. s další dosud neztotožněnou osobou udeřil sevřenou pěstí do rukou a nohou též K. K., a daného jednání zanechal až po zásahu H. K., přičemž tohoto se dopustili, přestože si museli být vědomi, že s ohledem na celkový počet útočníků ve spojení s mechanismem útoku, tedy oblastmi na těle poškozených, do kterých údery směřovali, počet úderů, jejich střední intenzitu, jakož i nástroje, které někteří z nich používali, mohou v celkovém důsledku na zdraví poškozených R. K. a M. K. způsobit déletrvající nebo vážnější poškození životně důležitých či smyslových orgánů, k čemuž nedošlo jednak dílem náhody a jednak v důsledku toho, že poškození se bránili zakrýváním hlavy nebo jim v obraně pomáhaly další osoby, a obvinění spolu s dosud neztotožněnými osobami v rámci shora popsaného napadení R.
K. a M. K. způsobili škodu pošk. M. K. v celkové výši 42.592 Kč, a to poškozením 2 ks brýlí v hodnotě 10.200 Kč, rozbitím notebooku zn. Asus ve výši 1.900 Kč a poškozením nábytku a židlí ve výši 30.492 Kč a pošk. K. O. S., škodu ve výši 32.655 Kč, a to poškozením podlahy a historické dlažby, kdy náklady na opravu byly ve výši 30.492 Kč, rozbitím bezdrátového mikrofonu ve výši 390 Kč, vytržením elektrického přímotopu ze zdi škodu ve výši 500 Kč a rozbitím okna škodu ve výši 1.273 Kč a pošk.
Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, a.s., IČO: 41197518, škodu ve výši 8.270 Kč za ošetření poškozených, v čemž bylo v případě obviněného P. N. spatřováno spáchání jednak zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, vše ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, neboť se nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný trestně stíhán.“.
4. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škodu ohledně obviněných A. C., M. E., O. E. a S. E.
5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 1 T 8/2022, podal obviněný P. N. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 1 To 7/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného P. N. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný P. N. byl při nezměněném výroku o vině přečinem padělání veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku odsouzen podle § 348 odst. 1, § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let.
6. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
7. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 1 To 7/2023, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
8. Obviněný ve svém dovolání uvedl, že nesprávnost právního posouzení spatřuje v jednostranném vyhodnocení důkazů v jeho neprospěch. Dále uvedl, že trvá na své obhajobě, že občanský průkaz Polska si obstaral, aniž by dopředu věděl, že je padělaný. Kdyby toto věděl, nikdy by se jím neprokazoval. Rovněž uvedl, že dovolání bude písemně odůvodněno v náhradní lhůtě.
9. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 1 T 8/2022, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že pokud obviněný popřel, že se dopustil žalovaného skutku, taková námitka nepřekračuje meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů, aniž by mohl být dán průchod výjimečnému zásahu Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění v důsledku přítomnosti zcela flagrantních vad důkazního řízení. Za obviněného přitom nelze domýšlet, jak vystavět a kudy rozvíjet argumentaci o nedostatcích v dovození trestní odpovědnosti. I pokud by se podřadila značnou mírou benevolence námitka obviněného týkající se absence předchozí vědomosti o padělaní občanského průkazu Polska, směrem k posouzení žalovaného skutku jako přečinu padělání veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, v podobě hmotněprávní výhrady dopadající na subjektivní stránku trestného činu, nelze jí přisvědčit.
11. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
14. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
15. Z dovolání obviněného je patrné, jak mimo jiné poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření, že v něm uplatňuje dovolací důvod podle § 265 odst. písm. g) tr. ř., nicméně ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to i přes to, že dovolání podal již v roce 2023, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., který formálně rozšířil dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 tr. ř. o dovolací důvod tzv. extrémního nesouladu. Tj. o případy, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zde je vhodné uvést, že tento dovolací důvod byl ovšem v minulosti judikatorně podřazován pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, který obsahoval dovolací důvod spočívající právě v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Po novele provedené zákonem č. 220/2021 Sb., se dočkal výše uvedený dovolací důvod samostatné úpravy zákonodárcem v taxativním výčtu dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a to konkrétně pod písm. g), přičemž dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení byl podle nového znění zákona zakotven v uvedeném ustanovení pod písm. h).
16. Pokud obviněný v dovolání namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právní posouzení skutku, měl jako dovolací důvod podle nové úpravy účinné od 1. 1. 2022 označit § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zde je ovšem nutno zároveň podotknout, že pokud dovolatel namítl nesprávné právní posouzení skutku, tak ovšem následně žádnou takovou námitku ve svém dovolání nevznáší, tedy nevznáší námitku, kterou by vytýkal nesoulad soudy vymezených skutkových zjištění a zákonných znaků trestného činu, kterým byl uznán vinným, nebo nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení.
17. Obsahově naopak obecná námitka dovolatele směřuje k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud tak vyhodnotil z obsahu dovolání obviněného, že materiálně namítá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb., nikoliv nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávně hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
18. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uvést, že o zjevný rozpor se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo když skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z pohledu těchto závěrů je ovšem zároveň třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. Dále je třeba uvést, že není ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu v rámci dovolacího řízení reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013) než soudy nižších stupňů. Současně je třeba připomenout, že dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, nelze právně relevantně založit toliko na zpochybňování hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nýbrž je nutno uvést konkrétní argumentaci, dokládající a odpovídající tomu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 152/2017).
19. Na podkladě těchto shora naznačených východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Jedná se o námitky směřující k tomu, že soudy jednostranně hodnotily důkazy v neprospěch obviněného, tedy rozporuje soudem zjištěný skutkový stav a předkládá vlastní verzi hodnocení důkazů, když uvádí, že občanský průkaz Polska si obstaral, aniž by dopředu věděl, že je padělaný.
20. Podle Nejvyššího soudu takové námitky však stojí mimo rámec obviněným zvoleného dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. od 1. 1. 2022 dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Stojí však ale i mimo nově zakotvený dovolací důvod pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ke kterému obsahově dovolání obviněného směřuje. V obecné rovině je nutno uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v § 263 odst. 6 a odst. 7 tr. ř.) odvolacího soudu.
21. Ohledně obecné námitky obviněného vztahující se ke způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, která směřuje pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jenž dovolatel ve svém dovolání výslovně neuplatnil), je nutno uvést následující. Daná námitka je povšechná a nepřekračuje pouhou polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudů nižších stupňů. Především je nutno uvést, že se jedná o námitku skutkového charakteru. Z pohledu tohoto závěru je nutno upozornit, že skutková zjištění a jejich právní posouzení je třeba vždy důsledně odlišovat, a to i přes to, že právní posouzení skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. Námitky skutkového charakteru je možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy a tyto lze podřadit od 1. 1. 2022 pod samostatný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento nesoulad je založen zpravidla tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Takový nesoulad, resp. zásah do práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud v dovoláním napadené věci neseznal, jak níže rozvede, když argumentace dovolatele je založena pouze na nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a na předestření vlastní verze skutkového děje obviněným a jako takové je nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v účinném znění, ale ani žádný jiný.
22. Pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení jak ve výpovědi obviněného, tak i v listinných důkazech (protokol o vydání padělaného dokladu ID karty Polsko, odborné vyjádření k vydanému dokladu). Nejvyšší soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně (které jsou blíže rozvedeny v bodu 46 písemného vyhotovení jeho rozsudku), jakož i odvolacího soudu (viz body 11 až 13 odůvodnění jeho rozsudku). Nejvyšší soud plně odkazuje na odůvodnění soudů nižších stupňů, s nímž souhlasí.
23. Obviněný ani explicitně nenamítá ve svém dovolání tzv. zjevný rozpor. Pouze poukazuje na to, že „nesprávnost právního posouzení spatřuje v jednostranném vyhodnocení důkazů v neprospěch obviněného“. I kdyby snad dovolatel měl tímto na mysli předestřenou vadu spadající pod zmíněný dovolací důvod, pak k tomuto neuvedl, v čem konkrétně tento zjevný rozpor spatřuje. Respektive neuvedl, jaká konkrétní skutková zjištění, která jsou naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zde je třeba připomenout, že Nejvyšší soud si nemůže dovolací argumentaci domýšlet či dotvářet. Splnění této povinnosti zajišťuje v dovolací řízení povinné zastoupení dovolatele obhájcem, který by měl zajistit i správné označení uplatněných dovolacích důvodů.
24. Pokud obviněný v dovolání požádal o odklad výkonu napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, v němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí. Takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně. V daném případě tak však neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu přitom důvody pro odložení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
25. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel, když vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jí deklarovaný, ale ani žádný jiný. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne „bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.“. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu