4 Tdo 452/2024

4 Tdo 452/2024-1196

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2024 o dovolání obviněného P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 11. 2023, sp. zn. 3 To 356/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 T 34/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 4 T 34/2021, byl obviněný P. P. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

v období nejméně od 8. října 2018 do konce července 2019, vyjma období od poloviny ledna 2019 do poloviny března 2019, v XY, ve společném obydlí, nejprve na adrese XY čp. XY, XY, později na adrese XY, XY, vše okres XY, soustavně a opakovaně psychicky ponižoval svou manželku B. P., když jí říkal, že je ubohá, že ji zašlape do země a zavře do klece, kam patří, po narození dcery jí vyčítal, že není schopna kojit dítě, že kvůli ní musí dcera cvičit Vojtovu metodu, vyžadoval po ní, aby byla s dcerou od půl třetí každé odpoledne doma, v tuto dobu se vracel z práce, když neuposlechla, tak jí vyhrožoval, že ji nahlásí na sociálku a nechá ji domů dotáhnout policisty, kontroloval její život, kam chodí, s kým se stýká, co dělá, a to i prostřednictvím mobilního telefonu, sdělil jí, že ji sleduje a má monitorovaný její telefon, zakazoval jí styk s její rodinou a jejími přáteli, omezoval ji v hospodaření s finančními prostředky, rozbil jí její mobilní telefon, říkal a psal jí, že je narušená osoba, že je blázen, magor, prase, tlustá, smradlavá, špína, kurva, píča, krysa, nula, lempl, psychopatka a neschopná, že má brát prášky, že nemůže mít v péči dítě, že ji nechá zavřít na psychiatrii, že musí být pod neustálým dozorem, že jí nedůvěřuje a že ji nechá kontrolovat sociálkou, zakazoval a omezoval jí styk s jejími rodiči, o kterých mluvil vulgárně, že je zadupe do země a zničí, že jsou socky a bydlí ve sqotu či prasečáku, mluvil o ní i její sestře a matce, že jsou toncarovské kurvy, špíny, nesměla chodit s dcerou sama k lékaři, zakazoval jí řídit auto, když poškozenou psychicky vystresoval tak, že plakala, začal si ji nahrávat na mobilní telefon a snižoval tak její důstojnost, přičemž v měsíci říjnu 2018 ve společném obydlí na adrese XY, XY, po předchozí rozepři, kdy poškozená, která byla po porodu v šestinedělí, žádala obviněného a jeho rodiče o klid, ti jí však v tomto nevyhověli, proto poškozená zavolala svým rodičům o pomoc, přičemž obviněný se jí začal vysmívat, že je ubohá a že práh jejich bytu nikdo nepřekročí, kdy odešel do místnosti, kde má uložené zbraně v trezoru, jednu ze zbraní vyndal, nabil ji a opřel ji o zeď a řekl poškozené „a teď můžou přijít", v průběhu měsíce listopadu 2018 ve společném obydlí na adrese XY, XY, poškozenou B.

P. vybízel, aby si přestala psát přes mobilní telefon s její matkou, když neuposlechla, tak před ní napřáhl pěstí, ale neuhodil ji, následně jí vytrhl telefon z ruky a hodil s ním o zeď, když poškozená ze strachu opustila v lednu 2019 společnou domácnost a odešla ke svým rodičům, po slibech a prosbách obviněného, že se změní a začal navštěvovat psychologa, se do společné domácnosti v polovině března 2019 vrátila na adresu bytu XY, kde ji opětovně ponižoval a omezoval shora uvedeným způsobem, přičemž dne 25.

7.

2019, poté, co poškozená vyčetla obviněnému, aby se zapojoval více do domácích prací a výchovy dítěte, začal strkat svým tělem do poškozené, kdy jej poškozená žádala, aby ji nechal být, reagoval tak, že vzal víčko od PET lahve a zatlačil jí ho do levé tváře, poškozená ze strachu před ním utekla do vedlejší místnosti a zamkla se, a po tomto incidentu vyhledala i lékařské ošetření a začala ve spolupráci s organizacemi sociálních a pomáhajících služeb řešit odchod, přičemž po týdnu odešla definitivně ze společné domácnosti, přičemž poškozená byla v důsledku jednání svého bývalého manžela nucena vyhledat odbornou psychoterapeutickou pomoc a projevily se u ní dílčí příznaky syndromu týrané osoby, když obviněný takto činil i v přítomnosti společné nezletilé dcery AAAAA (pseudonym).

2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 27116913, částku ve výši 517 Kč.

4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě nemajetkové újmy poškozené B. P. částku ve výši 1 Kč.

5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená B. P. odkázána se zbytkem svého uplatněného, avšak nepřiznaného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 4 T 34/2021, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 11. 2023, sp. zn. 3 To 356/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný P. P. uznán vinným přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

v období nejméně od 22. 10. 2018 do poloviny ledna 2019, ve společně obývaném bytě v XY, XY, ale i jinde, i za přítomnosti společné nezletilé dcery AAAAA, slovně i za použití komunikační techniky, opakovaně psychicky ponižoval svou manželku, poškozenou B. P., když jí říkal, že je ubohá, že ji zašlape do země a zavře do klece, že je psychicky nemocná a nemůže se starat o dítě, zdůrazňoval, že v bytě není doma, že jí tam nic nepatří, vyčítal jí, že není schopna kojit dítě, že kvůli ní musí dcera cvičit Vojtovu metodu, vyžadoval po ní, aby byla s dcerou od půl třetí každé odpoledne doma, když v tuto dobu se vracel z práce, když neuposlechla, vyhrožoval jí, že ji nahlásí na sociálku a nechá ji domů dotáhnout policisty, kontroloval kam chodí, s kým se stýká, co dělá, a to i prostřednictvím mobilního telefonu, sdělil jí, že jí nechal „napíchnout“ telefon, zakazoval či omezoval jí styk s její rodinou a jejími přáteli, omezoval ji v hospodaření s finančními prostředky, slovně ji napadal a urážel hrubě nevybíravými, neslušnými a ponižujícími výrazy, když jí říkal, že je narušená osoba, „blázen, magor, prase, tlustá, smradlavá, špína, kurva, píča, krysa, nula, lempl, psychopatka, neschopná“, když se nenamalovala, říkal, že je šmudla, když se namalovala, že je kurva, říkal jí, že jí nedůvěřuje, že nemůže mít v péči dítě, má brát prášky, musí být pod neustálým dozorem, nechá zavřít na psychiatrii a kontrolovat sociálkou, a tak snižoval její důstojnost, o jejích rodičích mluvil vulgárně, že je zadupe do země a zničí, že jsou „socky“ a bydlí ve sqotu či prasečáku, mluvil o ní, o její sestře a matce, že jsou „toncarovské kurvy a špíny“, když poškozenou psychicky vystresoval tak, že plakala, nahrával ji s komentářem na mobilní telefon, v měsíci říjnu 2018 ve společně obývaném bytě vyhrožoval poškozené použitím legálně držené zbraně vůči jejím rodičům, pokud se na základě její prosby dostaví do bytu, v průběhu měsíce listopadu 2018 tamtéž, poškozenou vybízel, aby si přestala psát přes mobilní telefon s její matkou, když neuposlechla, tak před ní napřáhl pěstí, poté jí vytrhl telefon z ruky a hodil s ním o zeď, následně jí zakoupil jiný, poškozená vyhledala od prosince 2018 pomoc Krizového centra v XY a od ledna 2019 Intervenčního centra Diecézní charity České Budějovice, a následně opustila v lednu 2019 s dcerou společně obývaný byt a odešla ke svým rodičům, když jednání obžalovaného s ohledem na jeho četnost a intenzitu vyvolávalo u poškozené prohlubující se pocity strachu, úzkosti, studu, devalvace, sníženého sebehodnocení, depresivních rozlad, afektivní lability, zvýšené ostražitosti a potřeby sebeobhajování, když se u ní projevila porucha přizpůsobení a dílčí příznaky syndromu týrané osoby.

7. Za uvedené jednání byl obviněný P. P. odsouzen podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 2 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.

8. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená B. P. odkázána se svým uplatněným a nepřiznaným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

9. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 27116913, odkázána se svým uplatněným a nepřiznaným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

10. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 11. 2023, sp. zn. 3 To 356/2023, podal následně obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

11. Obviněný ve svém dovolání uvedl, že nebyl proveden žádný důkaz, který by osvědčil pravidelnost nebo intenzitu jednání, kterého se měl podle odvolacího soudu na poškozené dopouštět, a tyto nebyly prokázány tak, aby mohlo být jeho jednání vyhodnoceno jako týrání. Dále obviněný namítl, že jím nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty předmětného přečinu a že naplnění těchto znaků nevyplývá ani z popisu skutku v dovoláním napadeném rozsudku.

12. Odvolacímu soudu rovněž vytkl, přestože v předchozím zrušujícím rozhodnutí sám uložil soudu prvního stupně zabývat se i chováním poškozené vůči obviněnému, sám toto hodnocení ve svém rozsudku pominul. Obviněný uváděl některé okolnosti svého vztahu s poškozenou, zejména konflikty již od svatby, svědectví H., kterou navštívil s poškozenou z její iniciativy v šestinedělí a jíž měli oba uvádět, že nemají problémy v partnerském soužití, že je problém pouze s prarodiči, přičemž poškozená se chovala tak, že svědkyně měla podezření na možnou poporodní depresi poškozené a doporučila jí vyhledat psychiatra.

13. Dále uvedl, že znalkyně Mgr. Pixová projevy chování poškozené zaznamenané svědkyní H. podřadila mezi projevy poporodní deprese, přičemž soudy se dle jeho názoru nezabývaly možností existence poporodní deprese u poškozené, ani jejími možnými dopady na její schopnost si správně zapamatovat prožité události.

14. Rovněž uvedl, že i když znalkyně u poškozené zjistila příznaky syndromu týrané osoby, automaticky to neznamená, že tyto pramení z jejího týrání obviněným.

15. Obviněný namítl, že některé závěry znalkyně jsou ve zjevném rozporu s tím, co vypovídá sama poškozená a jak tato subjektivně vnímala jednotlivá období jejich manželství. V této souvislosti vyjádřil názor, že odvolací soud se nevypořádal s tím, v jaké míře se na existenci napětí a hádek mezi obviněným a poškozenou spolupodílely velmi ostré konflikty s dalšími rodinnými příslušníky.

16. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 11. 2023, sp. zn. 3 To 356/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby sám rozhodl tak, že se podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněný zprošťuje obžaloby.

17. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že soustavnost jednání obviněného vyplývá z výpovědi poškozené, kterou učinila v hlavním líčení dne 2. 2. 2023 a kterou odvolací soud v rámci veřejného zasedání přečetl. Odvolací soud dospěl hodnocením výpovědi poškozené a výpovědi znalkyně Mgr. Pixové, kterou rovněž přečetl ve veřejném zasedání, k odlišným závěrům než nalézací soud, zejména ohledně dynamiky vztahu mezi obviněným a poškozenou. Soustavnost jednání obviněného přitom poškozená popisovala již v lednu 2019 svědkyni N. N. M., zaměstnankyni Diecézní charity České Budějovice.

18. Pokud obviněný namítl, že intenzita a četnost jeho údajných psychických ataků vůči poškozené není součástí popisu skutku, pro který byl odvolacím soudem odsouzen, je třeba upozornit na skutečnost, že obviněný se podle odvolacího soudu týrání poškozené dopouštěl pouze po dobu necelých tří měsíců, avšak množstvím podrobně popsaných různorodých způsobů, přičemž šlo pouze o verbální útoky, k nimž však docházelo opakovaně. Ačkoli z popisu skutku přesně nevyplývá četnost útoků obviněného, vyplývá z ní jejich vysoká intenzita i skutečnost, že k nim za velice krátké období docházelo opakované. 19. Obviněný dále namítl, že se odvolací soud sám nevypořádal s chováním poškozené vůči němu s ohledem na posouzení existence asymetrie rolí v jejich vztahu, byť to nalézacímu soudu sám uložil. Obviněný opomíjí, že se touto otázkou podrobně zabýval nalézací soud ve svém posledním rozsudku. Odvolací soud přitom z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu zjevně vycházel a v odůvodnění svého rozsudku pouze vyložil, které závěry a hodnocení provedených důkazů ze strany nalézacího soudu nepovažoval za správná. 20. Další námitka obviněného spočívající v tom, že na vznik příznaků syndromu týrané osoby, které poškozená podle znalkyně vykazovala, mělo v předmětné době vliv i jednání rodiny obviněného, není relevantní z hlediska jeho trestní odpovědnosti, protože následek na fyzickém nebo duševním zdraví týrané osoby není zákonným znakem trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. 21. Pokud jde o obviněným namítané příznaky poporodní deprese, nebyly tyto u poškozené diagnostikovány lékařem a znalkyně k dotazu obhajoby výslovně uvedla, že klinický pojem poporodní deprese je diametrálně odlišný a bez medikamentů, a to nejenom antidepresiv, ale třeba i antipsychotik se obtížně zvládne.

22. Z výše uvedeného vyplývá, že v dané věci neexistují extrémní skutkové rozpory vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ani nebyly opomenuty žádné důkazy. Nelze konstatovat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, naopak je namístě konstatovat, že jednání obviněného bylo správně kvalifikováno jako přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku.

23. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

25. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

26. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

27. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

28. O důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak jde v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

29. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

30. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

31. Vzhledem k uplatněným námitkám musí Nejvyšší soud především konstatovat, že v rámci podaného dovolání uplatňuje dovolatel v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudem druhého stupně, přičemž tento na jeho argumenty dostatečně reagoval, tedy zabýval se jimi. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.

32. Obviněný předně nesouhlasil s tím, že by se dopustil týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebyl proveden žádný důkaz, který by osvědčil pravidelnost nebo intenzitu jednání, kterého se měl na poškozené dopouštět. Tuto námitku lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.

33. Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nižších stupňů (resp. soud odvolací) vycházely z výpovědi poškozené B. P., která v rámci řízení před soudem prvního stupně popsala, jakým způsobem se k ní obviněný choval, přičemž v hlavním líčení dne 2. 2. 2023 uvedla, že … bezprostředně po narození dcery, kdy už četnost nátlaků a urážek na moji osobu byla obrovská … bezprostředně po narození dcery mi bylo vštěpováno, že jsem narušený člověk, který by se měl léčit, že se nezvládnu starat o dítě, byla jsem neustále zpochybňovaná, jaká jsem špatná matka, špatný člověk, jak vypadám, ta četnost toho opakování, narušenost, že bych se měla léčit, musím vyhledat odbornou pomoc stoupala (č. l. 1004 a násl. tr. spisu). Rovněž uvedla, že … po narození AAAAA jsem se dostávala pod tlak, pod nějaký stresový situace, které mi byly soustavně vštěpovány. Ke konfliktům docházelo poměrně často. Bylo to tak častý, že mě to donutilo opustit společnou domácnost … (č. l. 1009 tr. spisu). Odvolací soud tuto výpověď přečetl v rámci veřejného zasedání, přičemž obviněný ji v této části nezpochybnil. Dále vycházely ze zjištění znalkyně Mgr. Pixové a z její výpovědi učiněné při hlavním líčení dne 30. 5. 2023 a z výpovědi svědkyně N. N. M. z hlavního líčení ze dne 2. 2. 2023. Nejvyšší soud tedy nemá pochyb o tom, že závěry o soustavnosti a každodennosti útoků obviněného na poškozenou mají podklad v provedeném dokazování.

34. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak lze podřadit námitku, že intenzita a četnost údajných psychických ataků obviněného vůči poškozené není součástí popisu skutku, pro který byl odvolacím soudem odsouzen, přičemž použité slovo opakovaně podle něj nemůže pro svou obecnost obstát.

35. Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku se týrání osoby žijící ve společném obydlí dopustí, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí.

36. Pro úplnost je třeba podotknout, že hlavním smyslem ustanovení § 199 tr. zákoníku je posílení ochrany osob ohrožených fenoménem tzv. domácího násilí, tj. násilí páchaného mezi osobami blízkými ve smyslu jejich vzájemného vztahu, přičemž vzájemné role těchto osob jsou v rámci násilného vztahu v zásadě neměnné (jeden z aktérů je stále osobou ohroženou a druhý osobou násilnou), tzn., že se nejedná o vzájemnou hádku nebo rvačku mezi partnery. Současně jde o násilí opakované, dlouhodobé, nikoli o jednorázovou eskalaci konfliktní situace vyvolané např. vzájemnou roztržkou či neshodou mezi partnery. Třetím charakteristickým znakem domácího násilí je prostředí, ve kterém je pácháno (zpravidla se jedná o byt, rodinný dům či rekreační objekt užívaný společně násilníkem i osobou ohroženou domácím násilím). V konkrétním případě přitom není nutné, aby u týrané osoby vznikly jakékoli následky na zdraví v podobě zranění či jiné obdobné újmy, neboť týrání nemusí mít nutně jen povahu fyzického násilí, ale může spočívat i v působení psychických útrap, popř. být v rovině sexuálního násilí, ekonomického násilí, vyvolání stavu sociální izolace či být různorodou kombinací některých z těchto forem. U domácího násilí je v rámci možných způsobů jeho řešení nezbytně nutné orientovat se na celé jednání pachatele komplexně, nikoli pouze na dílčí útoky, neboť pouze chování násilné osoby k osobě ohrožené v kontextu historie jejich vzájemného vztahu vystihuje skutečnou nebezpečnost daného jednání.

37. Podle dlouhodobých poznatků organizací věnujících se pomoci obětem trestných činů lze v obecné rovině zaznamenat různé formy domácího násilí, jež se mohou v každém konkrétním případě vzájemně kombinovat. V rámci domácího násilí se zpravidla jedná o projevy psychického násilí, které mají nejčastěji podobu ponižování, urážek, hrubého chování až vyhrožování, obviňování, zákazů, zastrašování, vydírání a ničení věcí ohrožené osoby. Značně rozšířenou formou je rovněž násilí fyzické, v praxi představované zejména fackami, kopáním, škrcením, bitím rukama či předměty, svazováním, ohrožováním bodnou nebo střelnou zbraní, odepíráním spánku a jídla, jakož i útoky na samotný život ohrožené osoby. Emocionálním násilím je pak zpravidla soustavná kontrola každodenní činnosti a kontaktů ohrožené osoby osobou násilnou, dále zesměšňování, citové vydírání, výhrůžky odebráním dětí, vyhozením z bytu apod. Domácí násilí však může mít rovněž konkrétní podobu sexuálního násilí či násilí sociálního (tj. zákazů kontaktů s rodinnými příslušníky a s přáteli s cílem ohroženou osobu sociálně izolovat, využívání dětí nebo jiných osob jako prostředku nátlaku na ohroženou osobu apod.). Pominout nelze ani projevy násilí ekonomického, tj. omezování přístupu ohrožené osoby k finančním prostředkům, neposkytování prostředků na společnou domácnost či příspěvků na výživu dětí apod.

38. S ohledem na výše uvedené je zjevné, že obviněný se dopustil celé řady uvedených jednání, která více či méně intenzivně zasahovala do práv a právem chráněných zájmů poškozené a která charakterizují týrání (viz reprodukci skutkové věty z rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto souhlasí s právní kvalifikací jednání obviněného podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, jak jej posoudil odvolací soud a naopak nemůže souhlasit s námitkou obviněného, že nebyl naplněn znak týrání, a to především s ohledem na časovou neurčitost tohoto jednání a absenci jeho soustavnosti. Nejvyšší soud připomíná, že pod pojmem týrání si lze představit zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (srov. rozhodnutí č. 20/2006). Soudy se rovněž zabývaly i otázkou délky časového období, po které k týrání poškozené docházelo. Z provedeného dokazování odvolací soud spolehlivě zjistil, že obviněný započal s poškozenou zle nakládat po narození jejich dcery v roce 2018, kdy mu jako záminka posloužil způsob, jakým si poškozená počínala při vedení jejich domácnosti a péči o potomka a dále vztah poškozené k jeho rodičům, kdy ataky obviněného vnímala poškozená citlivěji, než tomu bylo předtím. Jednání obviněného se natolik vymykalo běžným partnerským neshodám, že již bylo nutné přikročit k jeho trestněprávnímu postihu.

39. Jak správně uvedla státní zástupkyně ve svém vyjádření, přestože z popisu skutku přesně nevyplývá četnost útoků obviněného, vyplývá z něho jejich vysoká intenzita i skutečnost, že k nim za velice krátké období docházelo opakovaně. V popisu skutku, pro který byl obviněný shledán vinným v pořadí druhým rozsudkem soudu prvního stupně a který byl zrušen dovoláním napadeným rozsudkem, bylo uvedeno, že se obviněný tohoto jednání dopouštěl soustavně a opakovaně. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pak vyplývá, že až na změny, které provedl a zdůvodnil, se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně ztotožnil. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem státní zástupkyně, že slovo soustavně z popisu skutku vypadlo pouze nedopatřením, když obviněný nebyl stíhán za jednotlivé útoky vůči poškozené, nýbrž za způsob, jakým s ní dlouhodobě nakládal, kdy ji verbálně napadal, urážel a vyhrožoval jí.

40. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podřaditelná námitka obviněného, že se odvolací soud sám nevypořádal s chováním poškozené vůči němu s ohledem na posouzení existence asymetrie rolí v jejich vztahu. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.

41. Pokud obviněný uvedl, že odvolací soud neposoudil, zda mezi obviněným a poškozenou existovala asymetrie rolí, Nejvyšší soud uvádí, že za domácí násilí, nelze považovat mimo jiné vztahovou situaci, v níž absentuje znak mocenské asymetrie, tzn., že oba aktéři jsou pachateli i oběťmi zároveň. Nicméně taková situace v nyní posuzované věci nenastala, resp. neodpovídala by skutkovým závěrům učiněným v předchozím řízení, tedy zjištěnému jednání, jak ho popsaly soudy. Nejvyšší soud přitom odkazuje na výčet, který uvedl již soud prvního stupně v bodech 195 až 202 svého rozhodnutí, za akceptace soudem odvolacím, podle kterého obviněný poškozenou ponižoval, urážel, vyvolával v ní strach, zpochybňoval její výchovné kompetence, obviňoval.

Choval se k ní hrubě až bezcitně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že důsledky zlého nakládání a týrání nevylučuje ani skutečnost, že i poškozená vůči obviněnému užila sprostých slov, popř. na něj hystericky křičela. Tyto projevy nesvědčí o tom, že se poškozená dokázala bránit, ale prokazují, že byla „zahnána do kouta“ (bod 235 rozsudku soudu prvního stupně). Soudy správně uvedly, že se nejedná o situaci, kdy by obviněný s poškozenou vedli tzv. italskou domácnost. Poukázaly přitom na to, že i když docházelo mezi manželi k hádkám, jednání obviněného přerostlo již v domácí násilí, neboť, na rozdíl od jednání poškozené, toto dosahovalo takové intenzity, že je již bylo možno označit za týrání.

Nejvyšší soud tak neshledává jakýkoli důvod, proč zpochybňovat a zasáhnout do hmotněprávního posouzení soudů v předchozím řízení stran předmětného zákonného znaku trestného činu. Při zohlednění dalších zjištění, která prokazovala útoky – pouze – obviněného na poškozenou a nikoli poškozené na obviněného (tedy se nejednalo o tzv. italskou domácnost, se dvěma silnými partnery, kteří se vzájemně hádají a potýkají), bylo posouzení jednání obviněného jako týrání ve smyslu § 199 odst. 1 tr. zákoníku zcela namístě.

42. Pokud jde o poukaz obviněného na to, že psychické problémy poškozené nemusí mít původ v jeho jednání, bylo rovněž v důkazním řízení spolehlivě zjištěno, že projevy syndromu týrané osoby jsou následkem jednání obviněného. Znalkyně Mgr. Pixová při své výpovědi v hlavním líčení dne 30. 5. 2023 k dotazu obhájce jasně uvedla, že … co bylo primární a to co bylo důležitější (pro projevy shodné s rysy týrané osoby) byl ten vztah poškozené s obviněným (č. l. 1041 tr. spisu), přičemž se vyjadřovala k období kolem ledna 2019.

43. Námitku obviněného, v jejímž rámci namítl, že znalkyně Mgr. Pixová projevy chování poškozené podřadila mezi projevy poporodní deprese a soudy se nezabývaly možností existence poporodní deprese u poškozené, nelze tuto námitku akceptovat. Znalkyně Mgr. M. Pixová uvedla, že poškozená v době šestinedělí mohla být zvýšeně citlivá vůči okolí, nejednalo se však ani o něco, co by přesahovalo běžnou normu, ani o poporodní psychózu či depresi. Při hlavním líčení dne 30. 5. 2023 znalkyně na dotaz obhajoby konstatovala, že … ta tíže poporodní deprese jako takové musí nabývat míry depresivity a není to co laikové běžně říkají, že je deprese, nemusí vlastně znamenat projevy klinicky významné deprese jako takové, může to být dost často jenom nějaká nepohoda.

Dále uvedla, že … klinický pojem poporodní deprese je i něco diametrálně odlišného, co bez medikamentů obtížně zvládnete nebo i nejenom jako bez běžných antidepresiv, ale třeba i antipsychotik (č. l. 1042 tr. spisu). Z tohoto důvodu soudy neměly důvod se vlivem poporodní deprese na psychický stav poškozené zabývat.

44. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu. Své hodnotící úvahy poté oba soudy pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o pachatelství obviněného vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení provedených důkazních prostředků. Soudy nižších stupňů tak důvodně na základě provedeného dokazování dospěly k závěrům o skutkových zjištěních, které jsou konkretizovány ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu. Tento skutek též správně právně posoudily jako přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku.

45. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 6. 2024

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu