4 Tdo 463/2024

4 Tdo 463/2024-

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2024 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala o dovolání obviněného P. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023 č. j. 5 To 38/2023-5500, v trestní věci vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočkou v Liberci pod sp. zn. 98 T 10/2020, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023 č. j. 5 To 38/2023-5500 v části, jíž zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2023 č. j. 98 T 10/2020 – 5440 ohledně skutku popsaného v bodech I. až III. kvalifikovaného jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a v tomtéž rozsahu se zrušuje i výrok o vině v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2023 č. j. 98 T 10/2020-5440, včetně výroků o trestu a o odkázání poškozené GOMI Trade, s. r. o., IČ 64650243, sídlem Lučany nad Nisou 692, 468071 Lučany nad Nisou s požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené části výše uvedených rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby tak učinil v jiném složení senátu.

III. Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se obviněnému P. M. za nezrušený skutek popsaný v bodě IV. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2023 č. j. 98 T 10/2020-5440, kvalifikovaný jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spojení s nezrušenou částí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023 č. j. 5 To 38/2023 – 5500, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku stanoví trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2023 č. j. 98 T 10/2020-5440 byl obviněný P. M. (dále jen „obviněný“ nebo “dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (body I. až III. (výroku o vině) a zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod IV. výroku o vině), kterých se dopustil zkráceně řečeno tím, že:

I. jako externí účetní společnosti EURO CAR Vik, s. r. o., IČ 64650243, sídlem Lučany nad Nisou 692, PSČ 468 71, od dne 8. 1. 2019 užívající název GOMI Trade, s. r. o. (dále též „poškozená společnost“) vykonávající tuto činnost nejprve jako osoba samostatně výdělečně činná a následně prostřednictvím jím ovládaných společností, se v době předcházející 13. 8. 2010 domluvil s již pravomocně odsouzeným J. H., externím správcem informačních technologií téže poškozené společnosti, že budou ze společnosti protiprávně pro svoji potřebu vyvádět finanční prostředky.

Následně obviněný P. M. zneužíval svěřené přístupové údaje k bankovním účtům poškozené společnosti a v období od 13. 8. 2010 do 22. 12. 2016 soustavně, neoprávněně, bez svolení a vědomí jednatelů zadával elektronické příkazy k převodům z účtů poškozené společnosti na účty společností, jejichž jediným jednatelem a společníkem byl v té době J. H., který tyto finanční prostředky podle telefonických či SMS instrukcí obviněného P. M. vybíral v hotovosti a následně si je společně rozdělili v nezjištěném poměru a užili pro vlastní potřebu.

Tímto způsobem si přisvojili finanční prostředky poškozené společnosti v celkové výši 58.363.627 Kč. II. sám jako externí účetní poškozené společnosti zneužil přístupové údaje k jejím účtům a v období od 13. 2. 2012 do 19. 8. 2016 soustavně, neoprávněně, bez svolení a vědomí jednatelů poškozené společnosti zadával elektronické příkazy k převodu finančních prostředků na účty vlastní společnosti CONTROL CZ, přičemž si tímto způsobem přisvojil finanční prostředky nejméně ve výši 3.628.706 Kč a použil je pro vlastní potřebu, zejména k činnosti společnosti CONTROL CZ a k poskytování půjček spřízněným společnostem Logiteg, s.

r. o. a Property Develop Pro, s. r. o. a k převodům na vlastní účet. III. sám jako externí účetní poškozené společnosti a současně jako její neformální zástupce v období od 10. 3. 2015 do 21. 11. 2016 přebíral od Stanislava Svobody, jednatele společnosti BARRACUDA LOGISTIC s. r. o. hotovostní úhrady vystavených faktur za odběr pohonných hmot od poškozené společnosti a vůči těmto platbám vystavil příjmové doklady, avšak přijatou hotovost si v rozporu s účelem jejího převzetí ponechal a použil k nezjištěným účelům, což zakryl tím, že tyto faktury ani úhrady nezaúčtoval do účetnictví poškozené společnosti a způsobil jí tím škody v celkové výši 3.142.096 Kč. IV.

sám jako externí účetní EURO CAR Vik, s. r. o., IČ 64650243, sídlem Lučany nad Nisou 692, PSČ 468 71, od dne 8. 1. 2019 užívající název GOMI Trade, s. r. o.

(dále též „poškozená společnost“) se záměrem zakrýt trvající machinace s peněžními prostředky poškozené společnosti, v úmyslu účelově krátit její daňovou povinnost vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, jednak upravoval daňová tvrzení oproti skutečnosti, kdy bez důvodu navyšoval přijatá zdanitelná plnění tuzemské základní sazby, případně snižoval uskutečněná zdanitelná plnění tuzemské základní sazby, nezúčtoval faktury číselné řady 424 a 914 z roku 2014 za prodej motorových vozidel fyzickým osobám, a dále pak úmyslně nesprávně zaúčtoval faktury a vrubopisy přijaté od maďarského dodavatele OPEL S.

E. jako přijatá tuzemská plnění s nárokem na odpočet DPH namísto náležitého vykázání jako pořízení zboží z jiného členského státu s negativním dopadem na výši DPH, čímž celkově zkrátil poškozené společnosti v měsíčních přiznáních od prosince 2013 do března 2016 (s výjimkou prosince 2015 a ledna 2016) její daňovou povinnost o celkovou částku 32.390.290 Kč ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Liberecký kraj, územním pracovištěm Jablonec nad Nisou.

2. Za shora uvedená jednání byl obviněný P. M. podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Česká republika – Finanční úřad pro Liberecký kraj, Územní pracoviště Jablonec nad Nisou a obchodní společnost GOMI Trade s. r. o., IČ 64650243, sídlem Lučany nad Nisou 692, 468 71 Lučany nad Nisou, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2023 č. j. 5 To 38/2023-5500 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Uvedené usnesení odvolacího soudu následně napadl obviněný dovoláním, a to jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu v celém rozsahu. Má za to, že zaprvé ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen /§ 265b odst. 1 písm. a) tr. ř./, zadruhé rozhodl vyloučený orgán /§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř./, zatřetí rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení /§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, začtvrté rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./.

5. Dovolatel poté v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve obšírně zrekapituloval dosavadní průběh řízení i jeho výsledek a následně svoji argumentaci rozčlenil do dvou částí. První z nich podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř., neboť má za to, že ve věci rozhodl orgán vyloučený z trestního řízení pro podjatost. Tu spatřuje v tom, že stejný senát vyhlásil i odsuzující rozsudek, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu uzavřená mezi státním zástupcem a (tehdy spoluobviněným) J.

H., přičemž výrok tohoto rozsudku je identický s výrokem rozsudku, kterým byl odsouzen dovolatel. Takto popsaný skutek nalézací soud striktně převzal z obžaloby, aniž by v případě odsuzujícího rozsudku J. H. jakkoliv naznačil, že dovolatel je osoba, o jejíž vině nebylo dosud rozhodnuto. Tím tedy nepředešel vzniku oprávněně objektivních pochybností o nestrannosti senátu. Nalézací soud si totiž musel vytvořit úsudek o míře účasti jednotlivých aktérů potencionálně páchané činnosti, čemuž odpovídá i (neupravený) text schválené dohody o vině a trestu, v němž nalézací soud nezvolil takové formulace, které by předcházely jakémukoli možnému předběžnému úsudku o vině dovolatele.

Na tom nic nemění ani fakt, že část senátu byla v průběhu řízení obměněna, neboť se jednak kompletní dokazování neopakovalo a zejména přísedící Bc. Hana Bobková zůstala členkou senátu po celou dobu řízení až do vynesení rozsudku. Dovolatel vyjádřil nesouhlas se závěry odvolacího soudu opírající se o jeho doznání viny, neboť i přes doznání spatřoval fundamentální rozdíl v míře účasti jednotlivých aktérů. Připomněl, že doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti náležitě zjistit skutkový stav věci a přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu.

V tomto ohledu byly vzhledem k vytýkané podjatosti limitovány. Následně připomněl, že jeho argumentace je v souladu se zásadami komunitárního práva, rozhodovací činností ESLP a SDEU (rozsudek SDEU ze dne 5. 9. 2019 ve věci C-377/18, rozsudek SDEU ze dne 6. 6. 2019 ve věci C-440/19, rozsudek ESLP ve věci Mucha proti Slovensku ze dne 25. 11. 2021 č. 63073/19, rozsudek ESLP ve věci Meng proti Německu ze dne 16. 2. 2021 č. 1128/17), jakož i národní judikatorní praxí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.

6. 2023 sp. zn. 5 Tdo 459/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023 sp. zn. 11 Tdo 1025/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023 sp. zn. 8 Tdo 546/2023). Prizmatem současné právní praxe je postup nalézacího a odvolacího soudu v naprostém rozporu se zásadami fair procesu. Zároveň pak odůvodnění odvolacího soudu vytkl vadu nepřezkoumatelnosti, neboť ten se omezil na pouhé konstatování, že prezentovaná judikatura není relevantní, aniž by ovšem tento závěr podepřel jakoukoliv úvahou.

Stejně tak nesouhlasí ani se závěrem, že tuto námitku mohl a měl uplatnit v řízení před nalézacím soudem, neboť odvolacím soudem zmiňované ustanovení § 31 odst. 1 tr. ř. neklade na žádnou z procesních stran povinnost takovou námitku vznést a orgán, kterého se tyto důvody týkají má povinnost rozhodnout i bez návrhu (ex officio).

6. V druhé části své dovolací argumentace pak obviněný vytkl soudům obou stupňů, že se dostatečně nezabývaly otázkou finančních toků a do společnosti GOMI TRADE s. r. o. a jejich právním charakterem, přičemž tyto námitky podřadil souhrnně pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Tím podle něj soudy rezignovaly na svou povinnost objasnit řádně skutkový stav, což mohlo mít význam jak pro správnou kvalifikaci, tak pro zjištění polehčujících a přitěžujících okolností. Zdůraznil, že je rozdíl mezi odčerpáním finančních prostředků velkého objemu, opakovaným odčerpáním týchž finančních prostředků a přesunem prostředků určených na splátku půjčky.

Závěrem požádal, aby jednak předseda senátu rozhodl o odkladu výkonu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2023 č. j. 98 T 10/2020-5440 a současně pak navrhl, aby dovolací soud na základě shora uvedených důvodů zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023 č. j. 5 To 38/2023-5500 i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2023 č. j. 98 T 10/2020-5440, jakož i všechna rozhodnutí na ně navazující, a věc vrátil soudu prvého stupně k novému řízení s příkazem, aby ji projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

K následnému dotazu předsedy senátu Nejvyššího soudu pak vyjádřil písemný souhlas s rozhodnutím o podaném dovolání v neveřejném zasedání i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

7. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství - § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu a výsledku řízení a dovolací argumentace obviněného uvedl, že námitku obsazení senátu nalézacího soudu lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. podřadit. Je třeba předcházet tomu, aby věc rozhodoval soudce, který již dal dříve najevo svůj názor na věc, neboť jsou tím oslabeny principy spravedlivého procesu a důvěry v trestní soudnictví.

Námitku podjatosti lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a k tomu uvedl, že je podle jeho názoru ve věci naplněn. Členka trestního senátu Bc. Hana Bobková byla účastna rozhodování v samostatné trestní věci spoluobviněného J. H., v níž byl vyhlášen odsuzující rozsudek schvalující dohodu o vině a trestu, jehož výroková část byla totožná s popisem skutku v rozsudku odsuzujícího dovolatele v nyní projednávané věci. Jedná se o námitku uplatněnou před soudem druhého stupně, tedy včas.

Připomněl, že v popisu skutku z odsuzujícího rozsudku, kterým se schvaluje dohoda o vině a trestu J. H., není vyjádřeno, že dovolatel je stíhán v samostatném řízení a o jeho vině nebylo dosud rozhodnuto, naopak z něj plyne, že je hlavním pachatelem zločinu zpronevěry. Připomněl požadavky vyjádřené ESLP ve věci Mucha proti Slovensku. Tyto závěry pak nemůže nijak zvrátit ani poukaz na obhajobu obviněného, který se k činu doznává. Veškerá předestřená judikatura tak podle jeho názoru na věc dopadá. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. uvedl, že není ve věci dán, neboť se vznesenými důkazními návrhy zabýval již soud prvního i druhého stupně a náležitě je vypořádaly. K posledně uvedenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak uvedl, že se k němu nelze vyjádřit, neboť obviněný v jeho rámci nevznesl žádné konkrétní námitky. Po zvážení všech shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání je v rozsahu, v jakém odpovídá dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř. důvodné.

Proto navrhnul, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023 č. j. 5 To 38/2023-5500 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2023, č. j. 98 T 10/2020-5440, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k nímž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

Zároveň vyjádřil souhlas, aby dovolací soud rozhodl v neveřejném zasedání i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

8. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku.

9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí i zjistit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal, případně zda takové námitky byl pod uplatněnými důvody dovolání oprávněn vnést. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

10. Na tomto místě je třeba nejprve uvést, že ačkoli obviněný v rámci uplatněných dovolacích důvodů vznesl nesouhlas se závěry učiněnými soudem prvého stupně a soudu odvolacímu pak vytýkal jejich aprobaci, navzdory tomu opomněl v rámci svého mimořádného opravného prostředku označit i odpovídající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který jediný připouští ve spojení s některým z předchozích dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. zásah i vůči rozhodnutí soudu prvého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, totiž dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídá druhá alternativa, neboť odvolací soud řádný opravný prostředek obviněného zamítl, avšak ten setrval na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b), g) a h) tr. ř. Tento zjevný nedostatek podaného dovolání ale Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku, která by zabraňovala provedení dovolacího řízení, neboť se jedná o zcela obvyklou (pro některé subjekty zřejmě málo seznatelnou) a tudíž běžně se vyskytující chybu v podávaných dovoláních, jíž lze označit svým způsobem za formální.

11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze stručně v obecnosti uvést, že explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí.

Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

13. Pod těmito dovolacími důvody obviněný obšírně vyjádřil nespokojenost s tím, jak se soud prvého stupně zabýval a vypořádal s otázkou finančních toků ze společnosti GOMI TRADE s. r. o. a jejich právním charakterem. Tato zjištění však podle jeho názoru měla mít význam pouze pro posouzení případných polehčujících okolností při ukládání trestu.

14. Nejprve je nutno zdůraznit, že obviněný v rámci podaného odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, o kterém rozhodoval Vrchní soud v Praze, napadal toliko jeho výrok o trestu, který mu byl soudem prvého stupně uložen. Vlastní výrok o vině, tedy skutková zjištění obsažená v tomto rozsudku mající význam pro míru trestní odpovědnosti obviněného a na to navazující právní kvalifikaci jeho jednání však v podaném odvolání nenapadl. Veškeré jeho výhrady a důkazní návrhy byly orientovány a zaměřeny v rámci podaného odvolání výhradně proti výroku o trestu, a to pouze a jedině k dosažení jeho nižší výměry.

V důsledku této okolnosti pak ale nelze v rámci nyní podaného dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, resp. rozhodnutí soudu prvého stupně pod uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. účinně napadat. Pokud jde o některé slovní obraty použité v dovolání, jako např.: „… má význam pro správnou právní kvalifikaci skutku,“ apod., tak taková výhrada, resp. poznámka se týká výroku o vině, ale tento výrok přitom nemohl být Nejvyšším soudem vůbec posuzován, jelikož se nestal předmětem již dříve podaného řádného opravného prostředku – odvolání, a tudíž ani přezkumného řízení ze strany odvolacího soudu, což i explicitně vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí.

To však je nezbytnou podmínkou pro to, aby mohla být skutková či právní námitka namířená proti výroku o vině v rozhodnutí odvolacího, resp. nalézacího soudu vůbec vzata Nejvyšším soudem v rámci dovolacího řízení v potaz. Současně z argumentace obviněného opakovaně vyplývá, že zásadně nepopírá podstatu jednání, pro něž byl odsouzen, avšak má za to, že existují polehčující okolnosti, které měly najít odraz ve vyměřeném trestu. Ani takovým způsobem však nelze účinně vznášet obdobné námitky pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) nebo h) tr.

ř. Tyto důvody se totiž zaměřují výlučně na rozhodné okolnosti, jež jsou podstatné pro posouzení správnosti zjištěného skutku a jeho právní kvalifikace, a nikoliv na hodnocení okolností, s nimiž polemizuje obviněný, a to zejména pak ve vztahu k výroku o trestu. Jak již bylo zmíněno shora, vůdčí ideou dovolatelových námitek je zcela zjevná snaha o snížení trestu, který považuje za nepřiměřený vzhledem k jím akcentovaným okolnostem. Otázka přiměřenosti trestu ovšem zásadně není v rámci dovolacího řízení přezkoumávána, jelikož takové námitky nespadají pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů.

Tudíž veškeré takto formulované argumenty dovolatele nezbylo než označit za nespadající pod jím uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodl senát nebo soud vyššího stupně. První varianta je splněna v případě, kdy rozhodoval věcně nepříslušný soud (například okresní soud tam, kde je podle § 17 tr. ř. vyhrazena věcná příslušnost krajského soudu), pokud ovšem nerozhodoval naopak soud vyššího stupně. Druhá varianta pamatuje na případy nesprávného obsazení soudu ve smyslu § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Zejména tedy na situace, kdy by namísto senátu rozhodoval samosoudce nebo senát složený z předsedy a dvou přísedících, namísto senátu složeného ze soudců (blíže viz Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3156-3157).

16. Nutno konstatovat, že ačkoliv obviněný shora uvedený dovolací důvod formálně uplatnil, nevznesl žádnou námitku, kterou by bylo možné pod tuto právní normu subsumovat. Nenamítá totiž ničeho proti věcné příslušnosti soudu ani proti obsazení soudu, ale toliko vůči konkrétní osobě podílející se na rozhodování. Jinak řečeno, všechny výtky uplatněné souhrnně pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) a b) tr. ř., lze svojí podstatou beze zbytku podřadit pod druhý citovaný dovolací důvod.

17. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat za situace, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán, ovšem s negativní výjimkou případů, kdy by tato okolnost byla dovolateli známa v původním řízení a nebyla před rozhodnutím soudu druhého stupně namítnuta. Jinak řečeno, podmínky uplatnění tohoto dovolacího důvodu jsou: zaprvé ve věci rozhodla osoba, která měla být vyloučena ve smyslu § 30 a § 31 tr. ř. a zadruhé, pokud byla tato okolnost dovolateli známa již v předchozích fázích řízení, musela jím být taktéž včas namítnuta. Obě tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Zároveň v případě, kdyby se okolnosti svědčící pro vyloučení rozhodujícího orgánu dovolatel dozvěděl až po rozhodnutí soudu druhého stupně, bude dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. taktéž naplněn. Uvedená druhá (negativní podmínka) sleduje toliko jediný účel – předejít vyčkávání vznesení námitky podjatosti soudce až do fáze mimořádného opravného prostředku.

18. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vznesené obviněným v rámci této části jeho dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. naplňují, neboť spatřují důvody podjatosti na straně přísedící Bc. Hany Bobkové, členky senátu soudu prvého stupně rozhodujícím mj. o vině dovolatele a ten tuto námitku vznesl u veřejného zasedání odvolacího soudu ještě před jeho rozhodnutím. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda byla takto formulovaná námitka podjatosti opodstatněná.

19. Předně se jeví vhodné připomenout obecná východiska pro vyloučení osob z rozhodování. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo osobám nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat (blíže k jednotlivým důvodům vyloučení viz Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 374-375).

20. Obviněný v rámci své dovolací argumentace namítl podjatost přísedící Bc. Hany Bobkové právě pro její poměr k věci. Ten dovolatel spatřuje v tom, že se tato přísedící účastnila rozhodování o schválení dohody o vině a trestu uzavřené mezi státním zástupcem a v té době spoluobviněným dovolatele J. H. Nejvyšší soud se s takto vysloveným názorem dovolatele ztotožnil. Vedle judikatury ESLP, kterou připomněl i obviněný (konkrétně rozsudek ESLP ze dne 25. 11. 2021 č. 63703/19 Mucha proti Slovensku), lze a contrario odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2023 sp. zn. 5 Tdo 459/2023. V této věci dospěl dovolací senát k závěru, že důvodem pro vyloučení soudce není bez dalšího zjištění, že soudce uznal vinným týmž skutkem jinou osobu a do odsuzujícího rozsudku zahrnul i druhého z obviněných, bylo-li to nezbytné pro správné vystižení právní kvalifikace, a přitom jednoznačně vyjádřil, že tento druhý obviněný je stíhaný v samostatně vedeném trestním řízení a jeho vina nebyla dosud zákonným způsobem prokázána a tento rozsudek se ho netýká. O tom svědčí právě použité formulace a jejich kontext jak v popisu skutku, tak i v odůvodnění prvního odsuzujícího rozsudku (předcházejícího). Z takto formulované právní věty obsažené v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela zřejmě vyplývá požadavek na precizní vyjádření procesního postavení dosud neodsouzeného, ale nadále samostatně stíhaného spoluobviněného, o jehož vině nebylo dosud rozhodnuto. V opačném případě mohou vyvstat objektivně odůvodněné pochybnosti o podjatosti soudce (v nyní posuzovaném případě přísedící) podílejícího se postupně na rozhodování o vině obou spoluobviněných. Pro úplnost lze připomenout i další usnesení Nejvyššího soudu požadující pečlivé formulování skutkových vět v případech, kdy je rozhodováno toliko o jednom ze spoluobviněných (schválení dohody o vině a trestu) a pro správnou právní kvalifikaci a kontext věci je třeba uvést i druhého z obviněných – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023 sp. zn. 8 Tdo 546/2023 bod 48 a násl., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023 sp. zn. 11 Tdo 1025/2022 bod 57 a násl.

21. V nyní posuzované věci bylo na základě obžaloby podané na spoluobviněné P. M. a J. H. zahájeno soudní řízení pod sp. zn. 98 T 10/2020. Vzhledem k tomu, že spoluobviněný J. H. uzavřel se státním zástupcem dohodu o vině a trestu, rozhodl soud prvého stupně o vyloučení věci tohoto obviněného podle § 23 odst. 1 tr. ř. k samostatnému řízení pod sp. zn. 98 T 5/2021 a v jeho rámci vydal dne 2. 11. 2021 odsuzující rozsudek, kterým schválil dohodu o vině a trestu ze dne 23. 8. 2021 uzavřenou mezi státním zástupcem a obviněným J.

H. Skutek formulovaný v tomto odsuzujícím rozsudku pak zněl takto: „jako externí správce IT ve spol. GOMI, vykonávající tuto činnost nejprve jako OSVČ, následně jménem spol. H.P.C. system s.r.o., IČ 26124718, se sídlem U Jezu 525/4, 460 01 Liberec, a následně jménem spol. Micropolis s.r.o., IČ 24853526, se sídlem Holečkova 789/49, Smíchov, 150 00 Praha 5, se v době, předcházející 13. 8. 2010 domluvil s P. M., externím účetním společnosti EURO CAR Vik, s.r.o., IČ 64650243, se sídlem Lučany nad Nisou 692, PSČ 468 71, od 8.

1. 2019 užívající název GOMI Trade, s.r.o. (dále GOMI), vykonávající tuto činnost jako OSVČ, následně jménem společnosti PALEMA 2004, s.r.o., IČ 26009684, se sídlem Chudenická 1059/30, Hostivař, 102 00 Praha 10, a poté jménem spol. CONTROL CZ s.r.o., IČ 28671821, se sídlem Boženy Němcové 1446, 293 01 Mladá Boleslav (dále CONTROL CZ), že budou ze společnosti GOMI protiprávně pro vlastní potřebu vyvádět finanční prostředky. Následně P. M. zneužíval svěřené přístupové údaje k bankovním účtům společnosti GOMI č. XY a XY a v období od 13.

8. 2010 do 22. 12. 2016 soustavně, neoprávněně, bez svolení a vědomí jednatelů společnosti, zadával pravděpodobně přímo v sídle spol. GOMI, příp. z dalších nezjištěných míst, elektronické příkazy k převodům finančních prostředků z uvedených účtů spol. GOMI na bankovní účty spol. UNIFINSERVIS s. r. o., IČ 25421565, se sídlem U Jezu 4, 460 01 Liberec (dále UNIFINSERVIS), č. účtu XY a Micropolis s.r.o. č. účtů XY a XY, jichž jediným jednatelem a společníkem byl v dané době J. H., který za uvedeným účelem poskytl P.

M. čísla účtů jmenovaných společností. Převedené finanční prostředky pak J. H. na základě instrukcí P. M., provedených formou SMS, případně telefonicky, vybíral v hotovosti a na místech určených rovněž P. M. si získané finanční prostředky rozdělovali v nezjištěném poměru, a poté užili pro osobní potřebu. Popsaným způsobem si přisvojili finanční prostředky spol. GOMI v celkové výši 58.363.627 Kč, přičemž v období od 13. 8. 2010 do 15. 7. 2015 převáděl P. M. neoprávněně z účtů spol. GOMI XY a XY na účet XY, jehož majitelem byla společnost UNIFINSERVIS a jediným disponentem J.

H., pod smyšlenými variabilními symboly finanční částky, kdy zadáno bylo nejméně 735 převodů a převedená částka činila nejméně 47.120.126 Kč, v období od 2. 4. 2015 do 22. 12. 2016 převáděl P. M. neoprávněně z účtu spol. GOMI XY na účet XY, jehož majitelem byla společnost Micropolis a jediným disponentem J.

H., pod smyšlenými variabilními symboly finanční částky, kdy zadáno bylo nejméně 94 převodů a převedená částka činila nejméně 8.851.808 Kč, v období od 22. 6. 2016 do 31. 10. 2016 převáděl P. M. neoprávněně z účtů spol. GOMI XY na účet XY, jehož majitelem byla spol. Micropolis a jediným disponentem J. H., pod smyšlenými variabilními symboly finanční částky, kdy zadáno bylo nejméně 38 převodů a převedená částka činila nejméně 2.391.693 Kč.“ Uvedený rozsudek byl vyhlášen senátem ve složení Mgr. Marta Pražáková jako předsedkyně, Bc. Hana Bobková a Karel Klikar jako přísedící.

22. Z uvedené citace je zcela zjevné, že soud prvého stupně při schválení dohody o vině a trestu nikterak neodlišil, že je rozhodováno o vině toliko jednoho ze spoluobviněných (J. H.) a jednání dalšího obviněného – dovolatele, bude teprve předmětem dokazování v samostatném řízení. Naopak, prvostupňový soud na jakoukoli korekci v popisu skutku v naznačeném smyslu rezignoval, o čemž svědčí i pouhé porovnání se zněním podané obžaloby, které je zcela identické. Slovní obraty ve skutkové větě pak kategoricky označují jednání dovolatele tak, jako by byly prokázány a bylo možné je subsumovat pod konkrétní skutkovou podstatu trestného činu, a to za situace, kdy o vině dovolatele nebylo doposud rozhodnuto, což ovšem není z takto formulovaného skutku zřejmé.

23. Následně dne 7. 3. 2023 pod sp. zn. 98 T 10/2020 vynesl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Navrátilové a přísedících Hany Radostné a Bc. Hany Bobkové rozsudek, kterým byl obviněný P. M. (dovolatel) uznán vinným skutky popsanými shora v bodě 1. tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. K tomu došlo v situaci, kdy, jak již bylo shora zmíněno, přísedící Bc. Hana Bobková se zúčastnila rozhodování o schválení dohody o vině a trestu ve věci J.

H., přičemž skutek tam popsaný nikterak nereflektoval skutečnost, že bylo rozhodováno právě a jen o jeho osobě, a nikoliv též o dovolateli. Jeho jednání bylo předmětem samostatného řízení (viz předcházející bod). Tím zde ovšem vyvstaly objektivní pochybnosti o tom, zda je tato přísedící schopna nestranně rozhodovat o vině dovolatele, neboť je zjevné, že při vynesení rozsudku schvalujícího dohodu o vině a trestu spoluobviněného J. H., již byla vina dovolatele (P. M.) ve vyhlášeném rozsudku předjímána.

Přesto, že došlo k částečné změně v obsazení senátu, kterou netřeba blíže specifikovat, jelikož vyplynula z nového rozvrhu práce, Bc. Hana Bobková se navzdory tomu stala přísedící v projednávané věci dovolatele, ačkoli měla být z jejího projednávání a rozhodování vyloučena pro podjatost vůči předmětné věci. Tím, že se přesto podílela na rozhodování o vině dovolatele, došlo k významnému procesnímu pochybení, které mělo za následek zásah do práv obviněného, konkrétně práva na spravedlivý proces (čl.

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Toto pochybení nenapravil v odvolacím řízení ani Vrchní soud v Praze, ačkoli na něj obviněný poukázal. Současně je na tomto místě třeba zdůraznit, že se nejednalo o podjatost jmenované přísedící vůči osobě obviněného – dovolatele, takže toto pochybení zahrnuje pouze tu část rozsudku soudu prvého stupně, která se kryje s jeho rozhodnutím týkajícím se schválení dohody o vině a trestu dříve spoluobviněného J.

H. To jinými slovy znamená, že se jedná jen o část skutku označenou v odsuzujícím rozsudku krajského soudu ze dne 7. 3. 2023 pod bodem I., a to jako nedílné součásti celkově spáchaného zločinu zpronevěry, do nějž bylo zahrnuto i jednání dovolatele označené v tomto rozsudku pod body II. a III., na němž se již ale J. H. nepodílel a toto se nestalo obsahem rozsudku ze dne 2. 11. 2021, jímž byla schválena předmětná dohoda o vině a trestu uzavřená mezi posledně jmenovaným a státním zástupcem. Stejně tak nebylo důvodné zmíněné pochybení vztáhnout na skutek označený v rozsudku krajského soudu ze dne 7.

3. 2023 pod bodem IV. ohledně zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, jelikož ani v tomto skutku nefiguroval obviněný J. H. a tento nebyl předmětem rozhodnutí téhož soudu ze dne 2. 11. 2021.

24. Vzhledem k samotné povaze zjištěného pochybení – rozhodování u soudu prvého stupně se zúčastnila vyloučená přísedící, které nebylo možné napravit v řízení před Nejvyšším soudem, bylo podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. přistoupeno k částečnému zrušení usnesení odvolacího soudu i rozsudku soudu prvého stupně vztahujících se ale výhradně k odsouzení obviněného P. M. za zločin zpronevěry (který nebylo možné skutkově rozdělit), dále pak ve výroku o uloženém trestu a ve výroku o odkázání poškozené obchodní společnosti GOMI Trade, s. r. o. na občanskoprávní řízení. Dále byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí soudů prvého a druhého stupně obsahově navazující, pokud touto změnou (částečným zrušením) ztratila své opodstatnění. Současně bylo podle § 265l odst. 1, odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, aby věc v rozsahu, v němž byla zrušena, byla Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci znovu projednána a rozhodnuta, ale v jiném složení senátu, což doslovně znamená, že se na něm nesmí podílet přísedící Bc. Hana Bobková.

25. Jelikož skutek označený v částečně zrušeném rozsudku soudu prvého stupně pod bodem IV., kvalifikovaný jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a na něj částečně zrušeným navazujícím usnesením odvolacího soudu, zůstal tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu nedotčen, přistoupil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265m odst. 1 tr. ř. k rozhodnutí, jímž bylo třeba obviněnému stanovit odpovídající trest za uvedený zločin. Zároveň toto rozhodování bylo limitováno okolností, že uvedený skutek nebyl v rámci dovolacího řízení přezkoumáván, jelikož tak v předchozím řízení nebyl povinen učinit a ani tak neučinil odvolací soud, a to v důsledku rozsahu podaného odvolání obviněného.

26. Nejvyšší soud především přihlédl k tomu, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2023 č. j. 98 T 10/2020-5440 byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let za dva trestné činy, konkrétně zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a již výše zmíněný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Tyto trestné činy jsou sankcionovány totožnou trestní sazbou od pěti do deseti let odnětí svobody. Jak bylo již shora uvedeno, po částečném kasačním zásahu Nejvyššího soudu zůstal nedotčen toliko druhý z uvedených trestných činů. Zároveň bylo nutno akcentovat i zákaz reformatio in peius, podle kterého nesmí dojít ke zhoršení postavení obviněného v důsledku jím podaného opravného, respektive mimořádného opravného prostředku, což bude muset v následujícím řízení respektovat především Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci při novém projednávání a rozhodování nyní částečně zrušené věci obviněného. S přihlédnutím ke všem podstatným okolnostem pak za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby popsaný ve skutku v bodě IV. rozsudku soudu prvého stupně Nejvyšší soud stanovil obviněnému P. M. trest ve výměře pěti let a šesti měsíců. Tento trest je ze zákona nepodmíněný. K jeho výkonu jej pak zařadil do věznice s ostrahou, stejně jako to učinil již dříve krajský soud.

27. Tento rozsudek Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a současně i při splnění podmínek obsažených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

28. Pokud jde o podnět dovolatele k rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. (odklad, přerušení výkonu rozhodnutí), předseda senátu dovolacího soudu k vydání takového usnesení neshledal žádný důvod.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. 7. 2024

JUDr. František Hrabec předseda senátu