4 Tdo 500/2025-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání,
které podala obviněná G. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici
Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2025,
sp. zn. 8 To 50/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené
u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 6/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné G. K. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2025, sp. zn. 5 T
6/2025, byla obviněná G. K. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2
tr. zákoníku a odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody na sedm měsíců. Pro výkon trestu byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
2. Uvedeného přečinu se obviněná podle zestručněných skutkových zjištění
dopustila dne 8. 1. 2025 v 16:10 hodin v prodejně XY v Brně na XY tím, že v
prodejně vzala čokoládové vajíčko s překvapením v hodnotě 54, 90 Kč,
kondenzované mléko Piknik v hodnotě 31,90 Kč a dvě tyčinky Corny Big v hodnotě
14,90 Kč za kus, vše si schovala do kapes bundy a vyšla bez zaplacení zboží ven
z prodejny, čímž způsobila společnosti Albert Česká republika, s. r. o., škodu
ve výši 117 Kč. Popsaného jednání se obviněná dopustila i přesto, že za takový
čin byla v posledních třech letech odsouzena i potrestána. Konkrétně rozsudkem
Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 9 T 114/2020, který nabyl
právní moci téhož dne, byla uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 2,
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za který ji byl uložen trest odnětí svobody na
jeden rok, který vykonala dne 10. 3. 2022, a trestním příkazem Městského soudu
v Brně ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 89 T 97/2024, který nabyl právní moci téhož
dne, byla uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za
který jí byl uložen trest odnětí svobody na sedm měsíců, jehož výkon byl
podmíněně odložen na zkušební dobu pětadvaceti měsíců a nad obviněnou byl
vysloven dohled.
3. Rozsudek soudu prvního stupně obviněná napadla odvoláním, kterým
brojila výlučně proti výroku o trestu s výhradou, že jde o trest extrémně
přísný, který nevystihuje skutečnost, že v době činu byla bez práce, kradla z
hladu i z nutkavé potřeby vyvolané abstinenčními příznaky a že odcizila věci
zcela marginální hodnoty. Upozornila na to, že uhradila náklady spojené s
trestním řízením a že je odhodlána se po propuštění na svobodu registrovat u
úřadu práce a absolvovat rekvalifikační kurz. Připomněla také, že je matkou
dvou nezletilých dětí, ke kterým má stanovenu vyživovací povinnost a o které
chce pečovat. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 8 To
50/2025, odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání obviněné
4. Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Bučka
proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které směřovala také proti
výroku o vině z předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně, a formálně ho
opřela o dovolací důvody označené podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.
ovšem se slovní citací odpovídající dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1
písm. h), i) a m) tr. ř. Uvedla totiž, že namítá nesprávné hmotněprávní
posouzení věci, zjevnou nepřiměřenost uloženého trestu a to, že odvolací soud
rozhodl navzdory vadám řízení, které měl zohlednit. (Z uvedeného lze usuzovat
na to, že obhájce zřejmě nezaznamenal novelu trestního řádu provedenou zákonem
č. 220/2021 Sb., a proto uplatnil dovolací důvody v jejich historické podobě
účinné do 31. 12. 2021.)
5. Dovolací námitky obviněná započala konstatováním, že uložený
nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců je nepřiměřeně přísný a
že byl soudy stanoven v rozporu se zásadou přiměřenosti trestu zakotvenou v §
38 tr. zákoníku. Přestože nepopírá, že se skutku dopustila, a akceptuje i jeho
právní kvalifikaci jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku, považuje trest za zjevně neadekvátní okolnostem případu i svým
osobním poměrům.
6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. písm. h)]
je podle mínění obviněné založen tím, že soudy nevzaly náležitě v potaz
polehčující okolnosti, které snižují škodlivost jejího činu. Mezi ně řadí
obviněná zejména zanedbatelnou výši způsobené škody, která dosáhla přibližně
100 Kč, tíživou životní situaci, ve které se nacházela, a motivaci k trestné
činnosti (věci vzala podle svých slov z hladu a pro abstinenční příznaky, které
se u ní projevují nutkavou potřebou krást). Polehčuje jí také doznání a na ně
navazující prohlášení viny, stejně jako lítost nad spáchaným činem a faktická
snaha o řádný život (ta se projevila tím, že uhradila náklady trestního řízení,
že navázala spolupráci s orgánem sociálně právní ochrany dětí ohledně svých
nezletilých synů a že po propuštění na svobodu má zajištěné zaměstnání). Soudy
neměly při ukládání trestu přehlédnout ani skutečnost, že je matkou dvou dětí,
vůči nimž má vyživovací povinnost, které nemůže ve výkonu trestu ve věznici
dostát. Zdůraznila, že za této situace měly soudy zvažovat možnost uložení
mírnějšího, případně alternativního trestu, jakým je např. podmíněný trest
odnětí svobody, obecně prospěšné práce či peněžitý trest, což jim umožňuje § 40
odst. 2 tr. zákoníku.
7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písmene h) tr. ř.
[resp. písm. i)] obviněná spatřuje v extrémním nepoměru uloženého trestu k
závažnosti spáchaného činu a poměrům obviněné. Nepodmíněný trest odnětí svobody
podle jejího mínění postrádá výchovný efekt a jen zvyšuje riziko další
recidivy, protože jeho výkon naruší pracovní začlenění obviněné, její kontakt s
dětmi i snahu o psychiatrickou léčbu a stabilizaci životní situace. Argumentaci
uzavřela konstatováním, že trestní právo má být prostředkem ultima ratio,
nikoli prvoplánové represe bez individuálního posouzení.
8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [resp. písm. m)],
je podle obviněné založen postupem odvolacího soudu, který navzdory vadám
řízení před soudem prvního stupně, na které obviněná v řádném opravném
prostředku výslovně poukazovala, její odvolání zamítl bez věcné argumentace a
realizace hlubšího přezkumu. Tím porušil její právo na spravedlivý proces a
efektivní odvolací přezkum.
9. Nejvyššímu soudu obviněná závěrem navrhla, aby zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Brně a ve výroku o trestu také odsuzující rozsudek
Městského soudu v Brně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí.
III.
Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
10. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství. Konstatoval, že tvrzené dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. se fakticky vztahují k rozsudku soudu prvního
stupně a že usnesení odvolacího soudu obviněná patrně chtěla napadnout
dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který nesprávně
označila písmenem l).
11. Státní zástupce dále zdůraznil, že obviněná ve svém dovolání jen
opakuje argumentaci, kterou uvedla v odvolání, tj. že uložený nepodmíněný trest
odnětí svobody je nepřiměřeně přísný. S touto námitkou se ovšem odvolací soud
řádně vypořádal a přiměřeností trestu se dostatečně zabýval i soud prvního
stupně, takže pro stručnost postačí odkázat na jejich odůvodnění, se kterým se
státní zástupce ztotožnil.
12. Podle státního zástupce navíc námitka směřující proti přiměřenosti
uloženého trestu neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1
tr. ř. Upozornil na judikaturu, podle níž lze přezkoumávat druh a výměru trestu
v dovolání jen tehdy, pokud byl uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo
pokud byla překročena zákonná trestní sazba, což se v dané věci nenastalo.
Skutečnost, že nesprávné zhodnocení polehčujících okolností a tvrzená
neadekvátnost trestu nemůže založit dovolací přezkum rozhodnutí podle něj
potvrzuje i judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Konkrétně státní
zástupce upozornil na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS
492/17, který byl publikován pod č. 75/2018 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu,
podle kterého pouhá námitka nepřiměřenosti trestu nepředstavuje nesprávné
hmotněprávní posouzení.
13. Podle státního zástupce je možné otázku přiměřenosti trestu
výjimečně posuzovat mimo rámec dovolacích důvodů, pokud by byl uložený trest
zjevně v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. Takové okolnosti
ovšem musí obviněný v dovolání výslovně uplatnit a podložit konkrétními
argumenty. A to se v daném případě nestalo. Obviněná neuvedla žádnou
skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že by uložený trest dosahoval intenzity
protiústavnosti.
14. Závěrem státní zástupce shrnul, že žádná z námitek obviněné
neodpovídá dovolacím důvodům vymezeným v § 265b tr. ř., a Nejvyššímu soudu
navrhl, aby dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z
jiného než zákonem stanoveného důvodu. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním
věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
IV.
Přípustnost a důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud shledal, že byly splněny všechny formální podmínky pro
konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti
uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Jak už bylo shora
uvedeno, zjistil, že obviněná uplatnila dovolací důvody s odkazem na písmena
g), h) a l) prvního odstavce § 265b tr. ř. v jejich historické podobě účinné do
31. 12. 2021, ale fakticky svou dovolací argumentaci opřela o dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř., neboť konstatovala, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci a že jí byl
uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu nebo jí byl uložen druh trestu, který
zákon nepřipouští. Poslední z uplatněných dovolacích důvodů postavila na tom,
že rozhodnutí odvolacího soudu bylo učiněno navzdory vadám řízení před soudem
prvního stupně, na které obviněná v odvolání výslovně poukazovala. Zjevnou
nesprávnost týkající se označení dovolacích důvodů, která evidentně padá na
vrub obhájce obviněné, který zřejmě nezaznamenal novelu trestního řádu
provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., Nejvyšší soud ale nepokládá za důvod pro
odmítnutí dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., protože s jistou mírou
tolerance lze z obsahu podaného dovolání zjistit, o jaké dovolací důvody se
obviněná reálně opírá a dovolání obviněné tak splňuje podmínky stanovené v §
265f odst. 1 tr. ř. Věcný přezkum napadených rozhodnutí Nejvyšší soud neprovedl
z jiné příčiny. Důvody, pro které bylo dovolání podáno, totiž nejenže
neodpovídají § 265b odst. 1 písm. h), i) a m) tr. ř., ale ani jiným dovolacím
důvodům v § 265b tr. ř. taxativně vymezeným.
16. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených
procesních a hmotněprávních vad a dovolací soud není obecnou třetí instancí
zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí soudů druhého stupně a není
povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, kterými je dovolací soud vázán
stejně jako rozsahem a charakterem námitek, kterými obviněný jejich naplnění
odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Právně fundovanou argumentaci má při tomto
restriktivním pojetí zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem
(§ 265d odst. 2 tr. ř.).
17. V kontextu výše uvedeného je namístě úvodem zdůraznit, že v
posuzovaném dovolání se obviněná domáhá zrušení napadeného usnesení odvolacího
soudu a výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně ve stručnosti s
argumentací, že uložený trest nepodmíněného odnětí svobody v trvání sedmi
měsíců je co do zvoleného druhu a výměry extrémně přísný a neodpovídá
závažnosti spáchaného provinění ani osobním poměrům obviněné. Její námitky se v
zásadě shodují s těmi, které uplatnila už v odvolání, které směřovalo také jen
proti výroku o trestu. Výrok o vině obviněná řádným opravným prostředkem
nenapadla a nerozporovala ho ani před soudem prvního stupně. Naopak v
přítomnosti svého obhájce v hlavním líčení konaném dne 11. 1. 2025 po řádném
poučení s vědomím všech důsledků takového úkonu, protože soud prvního stupně
postupoval přiměřeně podle § 314q odst. 3 tr. ř., prohlásila, že je vinna
spácháním skutku popsaném v návrhu na potrestání a že souhlasí s právní
kvalifikací v žalobním návrhu uvedenou. Soud prvního stupně poté usnesením
podle § 206c odst. 4 tr. ř. prohlášení viny přijal. Za tohoto procesního stavu
věci není přezkum výroku o vině v rámci dovolacího řízení v zásadě možný a
Nejvyššímu soudu nezbylo, než se v posuzované věci omezit na posouzení
důvodnosti dovolání ve vztahu k napadenému výroku o trestu (srovnej § 206c
odst. 7 tr. ř. a přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh.
tr.).
18. Obviněná se přezkumu výroku o trestu Nejvyšším soudem domáhala s
odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. První ze zmíněných dovolacích
důvodů je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá v nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Za jiné
nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je
možné, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku
záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu.
Např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen
souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v
trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Žádnou takovou vadu
ale obviněná v dovolání napadenému výroku o trestu nevytkla. Všechny její
dovolací námitky směřují jen proti druhu a výměře uloženého trestu.
19. Výhrady vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu
odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci
zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v
soustavě dovolacích důvodů vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím
důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému
byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen
trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin,
jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem
námitek, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl
uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Taková
pochybení ovšem obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku soudům nižších
stupňů nevytýkala.
20. Obviněná se v dovolání soustředila jen na přílišnou přísnost
uloženého trestu, která sama o sobě nemůže přezkum napadeného rozhodnutí
zásadně vyvolat. K tomu je namístě znovu poukázat na už zmíněné rozhodnutí
publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a dále na usnesení Ústavního soudu ze
dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, podle kterých se dovoláním nelze
domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého
trestu, a to ani za situace, kdy nebyla důsledně respektována ustanovení
trestního zákoníku, která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho
ukládání. Připomenout lze i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp.
zn. 6 Tdo 182/2018, ve kterém Nejvyšší soud striktně odmítl možnost podřadit
otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody z hlediska jeho podmíněného odkladu
pod některý z dovolacích důvodů, a nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018,
sp. zn. II. ÚS 492/17, který byl publikován pod č. 75/2018 Sb. nál. a usn.
Ústavního soudu, ve kterém Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že uplatnění
diskrece při ukládání trestu, děje-li se v zákonných mezích, nelze považovat za
nesprávné hmotněprávní posouzení.
21. Jen zcela výjimečně je možné mimo dovolací důvody připustit přezkum
napadeného rozhodnutí tam, kde byl uložen trest zjevně extrémně přísný a
nespravedlivý, protože dovolací řízení se, jak opakovaně připomněl Ústavní
soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého
procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně
lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu
ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). O
takový případ se ale v posuzované věci nejedná.
22. Soud prvního stupně, který obviněné uložil nepodmíněný trest odnětí
svobody v trvání sedmi měsíců, akceptovatelně vyložil, jakými úvahami se při
ukládání tohoto trestu řídil. Uvedl, že obviněná je osobou již osmkrát
trestanou, z toho sedmkrát za majetkovou trestnou činnost, přičemž v minulosti
na ni bylo působeno jak alternativními tresty (podmíněným odnětí svobody,
dohledem probačního úředníka i obecně prospěšnými pracemi), tak opakovaně i
nepodmíněným trestem odnětí svobody. Žádný z uložených trestů neměl u obviněné
předpokládaný nápravný efekt. Nejlépe je to čitelné ze skutečnosti, že obviněná
se přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za který je nyní
sankcionována, dopustila nejen poté, co byla dne 10. 8. 2022 propuštěna z
posledního výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl uložen rozsudkem
Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 91 T 33/2021, ale i ve
zkušební době následujícího odsouzení, tentokrát k podmíněnému trestu odnětí
svobody s dohledem, který jí byl uložen trestním příkazem Městského soudu v
Brně ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 89 T 97/2024, tedy jen necelé dva měsíce před
skutkem. Ani pohrůžka dalšího věznění tedy obviněnou nepřiměla vést řádný život
a obviněná se i nadále dopouští majetkově motivované trestné činnosti. Za
těchto okolností jiný druh trestu než nepodmíněné odnětí svobody, nepřichází do
úvahy. Skutečnosti, že obviněná se k činu doznala, prohlásila svou vinu a
odcizila zboží v hodnotě jen těsně přesahující 100 Kč, soud prvního stupně
zohlednil jako významné polehčující okolnosti, pro které trest odnětí svobody
vyměřil ještě na téměř samé dolní hranici zákonné trestní sazby, která podle §
205 odst. 2 tr zákoníku činí šest měsíců až tři roky. Odvolací soud pak v
souvislosti s námitkou uplatněnou v řádném opravném prostředku konstatoval, že
soud prvního stupně postupoval v souladu s § 38 až 42 tr. zákoníku, neboť
zvolený druh ani výměru trestu nelze mít za nepřiměřeně přísné vzhledem k
trestní minulosti obviněné a nezpochybnitelnému faktu, že možnosti její nápravy
jiným druhem trestu jsou výrazně limitovány, což obviněná dává svým chováním
jasně najevo. Současně odvolací soud uvedl, že pro podmíněný odklad výkonu
trestu odnětí svobody nebyly vzhledem k dosavadnímu způsobu života obviněné a
poměrům, ve kterých žije, splněny podmínky dané v § 81 odst. 1 tr. zákoníku
(viz odst. 6 a 7 usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud se zabýval i
možností aplikace § 58 tr. zákoníku a odmítl ji s akcentem na to, že v této
věci nenastaly mimořádné okolnosti, a navíc je nesporné, že obviněná si z
předchozích odsouzení nevzala žádné ponaučení a stále páchá majetkovou trestnou
činnost, takže trest v kratší výměře než zákonem stanovené, není k její nápravě
dostačující. Proti takovým závěrům v zásadě nelze mít výhrad, protože z
trestního spisu je patrné, že obviněná byla i přes svůj poměrně mladý věk už
opakovaně soudně trestána za majetkovou trestnou činnost a v podstatě žádný z
doposud uložených trestů na ni neměl potřebný nápravný účinek.
Podmíněné
odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem obviněnou o dalšího páchání
krádeží neodradilo, trest obecně prospěných prací se rozhodla z vlastí vůle
nevykonat a opakované krátkodobé tresty nepodmíněného odnětí svobody zatím také
neměly na její chování kýžený reparační účinek. Po propuštění z posledního
výkonu trestu odnětí svobody obviněná nevyvinula žádnou snahu najít si práci
(byla sankčně vyřazena úřadem práce ze seznamu uchazečů o zaměstnání), přestože
má stanovenou vyživovací povinnost ke svým dětem a má řadu dluhů. Žila v
zahrádkářské kolonii v chatce, jméno jejíhož majitele ani nezná, peníze k
obživě si opatřovala drobnými krádežemi nebo žebráním. Je sice matkou dvou
nezletilých synů, ale dlouhodobě o ně nepečuje. Všechna tato zjištění týkající
se osobnosti obviněné a jejich poměrů výrazně devalvují věrohodnost její ústně
proklamovaného odhodlání vést už řádný život. Nelze přehlédnout ani to, že
obviněná má sklony bagatelizovat trestnou činnost, které se dopouští, a
omlouvat své chování (viz protokol o hlavním líčení). Potřebný náhled a upřímná
snaha zajistit si legální zdroj příjmů jsou přitom logickou podmínkou pro závěr
o tom, že je možné nápravy obviněné dosáhnout i trestem uloženým mimo
zákonodárcem stanovenou trestní sazbu v § 205 odst. 2 tr. zákoníku, která se
jinak s ohledem na skutkové okolnosti tohoto případu, především výši způsobené
škody, vskutku jeví jako velmi přísná. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že
poukaz obviněné na § 40 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že soudům nižších stupňů
umožňoval uložit jí mírnější trest, není v této věci přiléhavý. Prohlášením
viny ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. obviněná vyjádřila na základě vlastní vůle
souhlas s tím, že naplnila všechny znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 2
tr. zákoníku, mezi které patří i příčetnost v době spáchání činu, přičemž
skutková tvrzení obsažená v návrhu na potrestání (ale ani důkazy, o které se
návrh opíral) nenasvědčovala zmenšené příčetnosti, která je základní podmínkou
pro aplikaci § 40 odst. 2 tr. zákoníku (viz § 40 odst. 1 tr. zákoníku).
23. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud nezjistil naplnění některého z
dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl ani
přisvědčit dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jehož druhou
alternativu obviněná ve svém dovolání uplatnila [byť vadně poukazem na § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř.].
V.
Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
24. S odkazem na shora uvedená zjištění Nejvyšší soud podle § 265i odst.
1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné G. K., které bylo podáno z jiných
důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud
učinil v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení žádný
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 6. 2025
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu
Vypracovala:
JUDr. Pavla Augustinová
soudkyně