4 Tdo 530/2025-521
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného D. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 55 To 396/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 66/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 5 T 66/2024, byl obviněný D. R. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
dne 14. 9. 2023 v 14:17 hodin v Olomouci na ulici XY, ve směru jízdy od ulice XY k ulici XY, jako řidič tramvajové soupravy typu T3 složené z řídícího vozu č. 158 a řízeného vozu č. 159, po zastavení v tramvajové zastávce "XY", v souvislosti s porušením ustanovení § 4 písmeno a) a § 5 odstavec 1 písmeno b, i) zákona z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů v platném znění, při vystupování a nastupování cestujících nedbal zvýšené opatrnosti a pozornosti, nesledoval provoz v pravém vnějším zpětném zrcátku při dávání zvukového výstražného znamení a v důsledku toho si nevšiml, že při zavírání prvních dveří druhého vozu č. 159 došlo k zachycení vystupující cestující poškozené J. N., jejíž horní polovina těla, zejména pravá ruka a pravé rameno, byly sevřeny zavírajícími se dveřmi tramvaje, vlivem čehož neudržela při vystupování vlastní stabilitu a v důsledku malého kroku, který byl omezen nepříznivým natočením těla při jejím sevření v polozavřených dveřích tramvaje, nedošlápla na zvýšený ostrůvek tramvajové zastávky, ale pravou dolní končetinou stoupla mimo zvýšený ostrůvek, spadla do kolejiště před druhé drážní vozidlo č. 159 v době úplného uzavření pravých předních dveří a po rozjezdu tramvajové soupravy ze zastávky došlo k přejetí těla cestující J. N., která byla částečně vlečena druhým drážním vozidlem č. 159, přičemž utrpěla těžká, s životem neslučitelná zranění, kterým na místě dopravní nehody podlehla.
2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 let.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 5 T 66/2024, podali obviněný D. R. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 55 To 396/2024, tak, že podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel vysloveném podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že byl obviněný D. R. odsouzen podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel a všech drážních vozidel v trvání 2 let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného D. R. zamítnuto.
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 55 To 396/2024, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
6. Obviněný v dovolání namítl, že pokud mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel a všech drážních vozidel v trvání dvou let, je takový zákaz příliš široký, neboť podle jeho názoru by bylo možné uvažovat o zákazu řízení vztahujícím se na drážní vozidla, příp. obecněji na všechna vozidla sloužících k hromadné přepravě osob. Svého jednání se dopustil jako řidič tramvaje, který si nevšiml vystupující cestující. Pokud se zákaz činnosti vztahuje na všechna motorová vozidla, včetně osobních automobilů a motocyklů, považuje jej za příliš široký, neboť přesahuje činnost, v souvislosti s níž došlo ke spáchání trestného činu. Při řízení motocyklu nebo osobního automobilu lze těžko uvažovat o nedbalosti při sledování nastupování či vystupování cestujících. Pokud však soudy zákaz řízení
vztáhly i na jiné kategorie vozidel, jde o nesprávné hmotněprávní posouzení, neboť zakazována by měla být jenom ta činnost, v souvislosti se kterou došlo ke spáchání trestného činu.
7. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech drážních vozidel.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že je skutečností, že i z osobního automobilu či motocyklu vystupují někdy cestující a případné předčasné rozjetí řidiče může tyto cestující zranit obdobným způsobem, jak tomu bylo ve věci dovolatele – ať již pádem z motocyklu nebo vypadnutím z automobilu a následným přejetím. Hlavní příčinou smrti poškozené bylo právě takové předčasné zahájení jízdy dovolatelem. Z tohoto širšího pohledu není mezi řízením autobusu či tramvaje a řízením ostatních vozidel až zas takový rozdíl.
9. Ohledně šíře zákazu řízení obviněného řidiče vozidla hromadné dopravy osob pak odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 6 Tdo 482/2022, ve věci, v níž byl uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel řidiči autobusu, který z důvodu špatného výhledu přes strojek na odbavování cestujících přehlédl chodkyni na přechodu pro chodce, kterou z nedbalosti usmrtil. V projednávané věci se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že „obviněný sice řídil do určité míry specifické vozidlo, tedy autobus, dopravní nehoda a smrt poškozené však nebyly způsobeny touto specifičností, nýbrž naprosto obecným porušením předpisů – jízdou přes přechod pro chodce, na níž se nijak specifika vozidla neprojevila, a tento druh jízdy je upraven obecně, pro všechna vozidla stejně“. Za pozornost stojí i to, že odvolací soud v bodu 29. odůvodnění svého rozsudku uložení trestu zákazu řádně vysvětlil, a to včetně jeho šíře zahrnující všechna motorová vozidla a vozidla drážní.
10. Z hlediska dovolání zůstává podstatné, že pokud dovolatel brojil proti šíři uloženého zákazu řízení z hlediska sem zařazených okruhů vozidel, podle shora citovaného judikátu taková námitka žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá, neboť dovolatel takto namítá pouze nepřiměřenost a přílišnou přísnost uloženého trestu zákazu činnosti, nikoliv jeho nepřípustnost nebo vadu hmotněprávní.
11. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
14. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
15. Obviněný své dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zaměřil proti šíři uloženého trestu zákazu řízení z hlediska zařazených okruhů vozidel.
16. K výhradě směřující vůči výroku o trestu je nutno nejdříve připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
17. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. přiměřeně odkázat i na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání“.
18. Nejvyšší soud považuje i s ohledem na aktuální judikaturu za potřebné uvést, že obviněný namítal nepřiměřenost a přílišnou přísnost uloženého trestu zákazu činnosti, nikoliv jeho nepřípustnost, z čehož plyne, že zásadám pro podání dovolání nevyhověl, protože se jedná o námitku, kterou nelze uplatnit prostřednictvím žádného dovolacího důvodu.
19. Jak správně uvedl státní zástupce, zákonodárce předpokládá nastupování a vystupování přepravovaných osob do všech vozidel (včetně osobních automobilů), což vyplývá ze společné úpravy povinností všech přepravovaných osob v ustanovení § 9 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu – bez rozlišení, zda jsou přepravovány např. motocyklem nebo tramvají. Všichni mají povinnost podle odst. 1 písm. d) citovaného ustanovení dbát pokynů řidiče, zejména při nastupování do vozidla a vystupování z něj. V případě všech vozidel se dvěma a více místy k sezení tedy může nastat situace, kdy do nich někdo nastupuje nebo z nich někdo vystupuje. Od řidiče se v takovém případě očekává, že i k takovým spolucestujícím splní svou povinnost obecné ohleduplnosti podle § 4 písm. a) citovaného zákona.
20. Nejvyšší soud přesto pro úplnost dodává, že ačkoli trest zákazu činnosti lze v odůvodněných případech omezit jen na zákaz řízení některého druhu motorového vozidla, jestliže takové omezení není v rozporu s účelem trestu, nejde o nárok obviněného, aby mu byl podle druhu a typu vozidla, s nímž spáchal trestnou činnost, trest ukládán, ale o postup založený na úvaze soudů vedoucích k závěru o využití co nejefektivnějšího a nejpřiměřenějšího opatření k ochraně společnosti i nápravě pachatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 630/2008, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2007, sv. 47 pod č. T 1105). Obecně platí, že účelem tohoto druhu trestu je především zabránit opakování trestného činu, a proto jeho uložení je plně odůvodněno tehdy, když pachatel trestným činem v dopravě vyvolá pochybnost o své spolehlivosti nebo způsobilosti k řízení motorových vozidel. Taková nespolehlivost je dána mj. v případech výrazné míry zavinění závažnějších následků dopravní nehody (viz rozhodnutí publikované pod č. I/1966 Sb. rozh. tr.).
21. V projednávané trestní věci nelze označit za chybné, pokud krajský soud v návaznosti na odvolání okresního státního zástupce zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu zákazu činnosti a že považoval za potřebné tento druh trestu více specifikovat tak, aby bylo zřejmé, že se vztahuje nejen na řízení motorových vozidel, ale také drážních vozidel. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Tz 36/86, z něhož vyplývá, že činnost, která se zakazuje, musí být určena přesně a jednoznačně a má-li být řidiči zakázána práce se zvláštními motorovými vozidly, je to třeba ve výroku o trestu zákazu činnosti výslovně vyjádřit. Z tohoto důvodu považoval za důležité doplnit výrok o trestu zákazu činnosti výše uvedeným způsobem, neboť obviněný se nedbalostního trestného činu dopustil jednak porušením obecných povinností řidiče a také v souvislosti s řízením tramvaje, tedy drážního vozidla. Nejvyšší soud se s takovou argumentací plně ztotožňuje a dodává, že obviněnému byl jednoznačně uložen přípustný druh trestu, který byl navíc vyměřen i v rámci zákonné trestní sazby, proto je namístě uloženou sankci bez jakýchkoli pochybností považovat za souladnou s platnou právní úpravou, stejně jako se zásadou proporcionality trestní represe. Trest zákazu činnosti, uložený zcela důvodně ve vztahu ke všem motorovým vozidlům v trvání dvou let, byl vyměřen v sazbě podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku, která činí od jednoho roku do deseti let, a jde proto o trest nejen respektující limity dané citovaným ustanovením, ale také odrážející skutkové okolnosti případu, jeho závažnost a společenskou škodlivost (srov. rozhodnutí č. 6/1980 a č. 35/1997 Sb. rozh. tr.; viz též ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 931, 933).
22. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.) podřadit. Je tomu tak proto, že obviněný jimi de facto namítal „pouze“ nepřiměřenost a přílišnou přísnost trestu zákazu činnosti, nikoli jeho nepřípustnost nebo vadu hmotněprávní.
23. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
24. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu