4 Tdo 539/2023-547
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2023 o dovolání obviněného R. S., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 To 264/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 35/2022, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 To 264/2022. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 1 T 35/2022, byl obviněný R. S. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že v době od ledna 2018, nejpozději však v červnu 2021, opakovaně s pravidelností nejméně jedenkrát měsíčně, ve Švýcarské konfederaci, XY, v rodinném domě, kde žili, zneužil svého otcovského postavení vůči dceři pošk. nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, kterou přiměl, aby strpěla jeho osahávání, hlazení a tření rukou na nahých prsou a na nahém genitálu, při kterém jí minimálně v jednom případě v listopadu 2019 zasunul své prsty dovnitř vaginy, a minimálně v jednom případě v červnu 2021 jí přiměl, aby si mu nahá sedla na klín a oběma rukama jí hladil na prsou a na genitálu.
Za uvedené jednání byl obviněný R. S. odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené nezletilé AAAAA, nar. XY, zastoupené opatrovníkem J. Z., nar. XY, škodu ve výši 300 000 Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 1 T 35/2022, podal obviněný R. S. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 To 264/2022, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 To 264/2022, podal následně obviněný R. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že skutkový závěr o zneužívání byl učiněn pouze na základě jedné z výpovědí poškozené, k jejíž podpoře bylo argumentováno znaleckým posudkem znalců prof. Weisse a MUDr. Uhlíkové. Dále uvedl, že znalecký posudek prof.
Weisse a MUDr. Uhlíkové hodnotil toliko obecnou věrohodnost poškozené, o níž odvolací soud na str. 10 konstatoval, že „ať by byla poškozená s znalci shledána či neshledána obecně věrohodnou, tento závěr nikterak neurčuje specifickou věrohodnost její výpovědi, jejíž posouzení leží právě na straně soudu“, tedy zbývá jediný usvědčující důkaz, a to výpověď poškozené z přípravného řízení, která je dle názoru obviněného nepravdivá a nevěrohodná. Poškozená uváděla rozporná tvrzení již v rámci nalézacího řízení, v jeho průběhu pak svou výpověď popřela zcela a důvody tohoto popření zcela věrohodně vysvětlila.
Toto vysvětlení bylo dle názoru obviněného podpořeno závěry znaleckého posudku MUDr. K. Černekové a PhDr. P. Štěpaníka. Obviněný rovněž namítl, že soudy obou stupňů vyzdvihují pouze argumenty pro usvědčující závěr, zatímco vyviňující důkazy odmítly provést a s argumenty obhajoby se nevypořádaly. Dále obviněný uvedl, že znalecký posudek znalců prof. Weisse a MUDr. Uhlíkové dospěl k jedinému relevantnímu závěru (dle znaleckého posudku MUDr. K. Černekové a PhDr. P. Štěpaníka nesprávnému) o obecné věrohodnosti poškozené.
Pokud totiž existují rozpory v časových verzích výpovědi jedné a téže osoby, pak při jejím nezměněném stavu (nezměněné obecné věrohodnosti) se závěr o obecné věrohodnosti vztahuje ke všem takovým – byť vzájemné rozporným – výpovědím. Pokud jde o věrohodnost specifickou, zde není sporu o tom, že tuto hodnotí soud. Pokud však odvolací soud hodnocení psychologických aspektů specifické věrohodnosti výpovědi poškozené odmítl vzít v potaz a nijak se s ním nevypořádal, dopustil se zásadní chyby v hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu, neboť fakticky učinil ze znaleckého posudku MUDr.
K. Černekové a PhDr. P. Štěpaníka, resp. jeho podstatné části opomenutý důkaz. Obviněný vyjádřil názor, že o rozpory mezi oběma znaleckými posudky nebyly řádně vysvětleny. Soudy nepovažovaly za nutné (a neodůvodnily proč) vyslechnout pracovnici OSPOD V. F.
Na závěr obviněný uvedl, že chybné právní posouzení o naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu vychází primárně z chybně zjištěného skutkového stavu, na který navazuje.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 1 T 35/2022, a aby obviněného zprostil obžaloby, případně aby Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Soudy obou stupňů uvedly, že s poškozenou AAAAA bylo během hlavního líčení konaného u nalézacího soudu na její přání a s ohledem na její transgenderovou identifikaci a vyjádření znalce z oboru psychologie a sexuologie prof. PhDr. Weisse jednáno jako s chlapcem a byla oslovována jménem BBBBB (pseudonym), které aktuálně užívá v rodině i ve škole, avšak v rozsudku soudu prvního stupně i v usnesení odvolacího soudu byla identifikována jménem AAAAA a titulována i popisována jako poškozená, neboť v době projednávaného skutku vystupovala jako dívka. S ohledem na toto odůvodnění a pro zachování koherence textu napadených rozhodnutí soudů obou stupňů bude i v tomto usnesení nadále poškozená identifikována jménem AAAAA a popisována jako poškozená.
Pokud jde o obviněným tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možné s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Dovolatel namítl, že s ohledem na skutečnost, že jediným usvědčujícím důkazem je výpověď poškozené z přípravného řízení a znalecké posudky vypracované znalci prof. Weissem a MUDr. Uhlíkovou a MUDr. K. Černekovou a PhDr. P. Štěpaníkem o duševním stavu poškozené podle něj nerozptýlily pochybnosti o tom, zda je poškozená schopna řádně vnímat a věrohodně vypovídat a rozpory nebyly vysvětleny měl být vypracován revizní znalecký posudek.
Soud prvního stupně především uvedl, že ze znaleckého posudku znalců z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie a sexuologie (Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., DSc.) a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (MUDr. Petra Uhlíková) ve vztahu k poškozené AAAAA vyplynulo, že poškozená je intelektově dobře průměrná, bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému. Nebyly u ní zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě. Poškozená je plně schopna správně vnímat prožívanou událost, tuto si správně zapamatovat a reprodukovat. Nebyly identifikovány faktory, které by hodnotitelným způsobem snižovaly obecnou věrohodnost poškozené. Obecnou věrohodnost poškozené lze hodnotit jako nenarušenou. Postoj poškozené k celé věci se v průběhu řízení diametrálně změnil. V přípravném řízení jednání obviněného detailně a věrohodným způsobem popsala, krátce po podání obžaloby bylo soudu doručeno poškozenou podepsané prohlášení, že má za to, že si vše pouze představovala. Proto byla poškozená při hlavním líčení osobně vyslechnuta, a to za účasti znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, aby bylo možno posoudit, zda se poškozená aktuálně projevuje odlišně oproti vyšetření u znalkyně a případně její chování u hlavního líčení nasvědčuje chorobnému prožívání (to by mohlo být důvodem pro revizi znaleckého posudku). Na otázky ohledně příčin tak výrazné změny výpovědi odpovídala poškozená vágně, s tím, že v průběhu řízení o všem přemýšlela, mluvila o tom s bratrem a s tetou a došla k tomu, že si vše asi jen představovala – srov. str. 8–9 a 15–16 rozsudku soudu prvního stupně.
Odvolací soud uvedl, že k důkladnému posouzení správnosti závěrů soudu prvního stupně, a to i vzhledem k nově předloženému znaleckému posudku znalce PhDr. Petra Štěpaníka a MUDr. Kateřiny Černekové, doplnil o výslech znalkyně MUDr. Kateřiny Černekové, výslech znalce PhDr. Petra Štěpaníka, výslech znalkyně MUDr. Petry Uhlíkové, výslech znalce prof. PhDr. Petra Weisse, Ph. D., DSc. a dopis poškozené. Z takto doplněného dokazování vyplynulo, že v projednávaném případě byly vyhotoveny dva znalecké posudky.
Prvý, vypracovaný znalci prof. Weissem a MUDr. Uhlíkovou, došel k závěrům, že myšlení poškozené je koherentní, nenarušené, nebyly pozorovány poruchy vnímání. Nebyly zjištěny znaky svědčící o duševní chorobě a o závažnějším narušení základních psychických funkcí. Při tomto znaleckém vyšetření poškozená uvedla, že na své výpovědi u policie nechce nic měnit, popsala, že sexuálně motivované chování ze strany otce se vůči poškozené opakovalo cca 1 x týdně, po přestěhování do ČR toto přestalo. Znalci došli mj. k závěrům, že poškozená je plně schopna správně vnímat prožívanou událost a tuto si správně zapamatovat a reprodukovat.
U poškozené nebyla shledána existence duševní choroby či poruchy, která by jí znemožňovala pravdivě o věci vypovídat. Obecnou věrohodnost poškozené znalci hodnotili jako nenarušenou.
Druhý v této věci provedený znalecký posudek, zpracovaný znalci PhDr. Štěpaníkem a MUDr. Černekovou, došel k závěrům, že u poškozené byla zjištěna depresivní porucha chování s depresivními epizodami. U poškozené nebylo zjištěno chování typické pro oběti sexualizovaného násilí a nebyla zjištěna přítomnost posttraumatické stresové poruchy, či jiné závažné déletrvající poruchy zdraví. Dále znalecký posudek uvedl, že dřívější znalecký posudek (prof. Weisse a MUDr. Uhlíkové) obsahuje některé ne zcela přesné závěry o nepřítomnosti dědičně založeného snížení odolnosti vůči duševním onemocněním, nedostatečně zohledňuje opakované dlouhodobé poklesy nálady poškozené se sebepoškozovacími tendencemi i odchod matky z rodiny a celkovou sociální neukotvenost poškozené ve věku kolem 11 let.
Vyšetřením poškozené znalci zjistili disharmonický vývoj osobnosti poškozené, rivalizace poškozené o přízeň otce s jeho současnou partnerkou a mladšími polorodými bratry. Výpověď z přípravného řízení byla chudá na detaily, proto je možné dojít k závěru, že způsob, jakým poškozená popisovala události, neodpovídá zákonitostem ukládání a znovu vybavování zážitků z epizodické části paměti, kam se ukládá skutečně prožité. Když následně poškozená tuto svou výpověď změnila, uvedla k tomuto své motivy, což není typické pro odvolání výpovědi v rámci syndromu CAN.
Při vyšetření před znalcem pak poškozená svou výpověď popřela zcela netypickým způsobem, a tak nebylo možno její výpověď posoudit jako vybavovanou z epizodické paměti. Nezletilá dle znalců nenaplňuje psychologické aspekty obecné věrohodnosti svědecké výpovědi, a to s ohledem na disharmonický vývoj osobnosti směrem k emoční nestabilitě. K závěrům o existenci či neexistenci duševní poruchy či choroby u poškozené a k rozporům v obou posudcích v této otázce, byli znalci odvolacím soudem dotazováni, přičemž MUDr.
Uhlíková uvedla, že znalecké posudky byly vypracovávány s odstupem mnoha měsíců a není tak vyloučen rozvoj duševní poruchy v mezidobí. Odvolací soud se s tímto odůvodněním ztotožnil. Konstatoval, že u člověka ve věku poškozené je psychický vývoj neukončen a případný rozvoj duševní poruchy je možný, tedy nelze hodnotit znalecký posudek prof. Weisse a MUDr. Uhlíkové pouze na základě takto odlišných závěrů obou posudků, jako vadný. Ohledně druhého znaleckého posudku je však nutné konstatovat, že se znalec dopustil nepřípustného hodnocení důkazů, které je v přímém rozporu s ustanovením § 107 odst. 1 tr.
ř., neboť přímo hodnotil výpověď poškozené z přípravného řízení, když uvedl, že porovnával, jakým způsobem poškozená mluvila s policií v rámci výslechu v přípravném řízení a jakým způsobem o událostech hovoří s vyšetřujícím znalcem, ačkoliv předmětem znaleckého hodnocení mají být primárně skutečnosti přímo vyplývající ze znalcem provedeného vyšetření, nikoliv srovnávací analýza předcházejících výpovědí poškozené k věci a její výpovědi k věci před znalcem, proto k závěrům znalce učiněných na podkladě tohoto srovnání a hodnocení odvolací soud nemohl přihlížet.
Odvolací soud neshledal nutné doplnit dokazování ani dalším znaleckým posudkem z oboru psychiatrie či psychologie, neboť rozpory uváděné v předcházejících znaleckých posudcích v této věci, byly odstraněny tím, že odvolací soud všechny znalce, kteří znalecké posudky vypracovávaly, v rámci veřejného zasedání vyslechl a z těchto výslechů pak učinil závěry výše uvedené (srov. str. 13 usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud se předně zabýval předloženým spisovým materiálem, z nějž zjistil následující skutečnosti. Poškozená (č. l. 270 spisu) sepsala dne 10. 3. 2022 prohlášení, ve kterém uvedla, že je přesvědčena, že se události mezi ní a otcem nestaly, ale ona byla „ve své hlavě přesvědčena, že se to stalo, i když to není pravda“. Sepsání tohoto prohlášení byly přítomny advokátka Mgr. Michaela Langerová a paní V. F. (kolizní opatrovník poškozené za městskou část Praha 5).
V rámci odvolacího řízení obviněný předložil nový znalecký posudek vypracovaný znalci PhDr. Petrem Štěpaníkem a MUDr. Kateřinou Černekovou. V tomto znaleckém posudku dospěli znalci k závěru, že u poškozené byla zjištěna depresivní porucha chování s depresivními epizodami, v rámci kterých bylo opakovaně přítomno sebepoškozující jednání a sebevražedné pokusy. U poškozené nebylo zjištěno chování typické pro oběti sexualizovaného násilí – tedy vyzývavé oblékání, povrchní navazování vztahů s neschopností tyto vztahy udržet, časté sebeuspokojování a vyhledávání fotografií a videí se sexuální tematikou, či osahávání druhých.
U nezletilé nebyla zjištěna přítomnost posttraumatické stresové poruchy, či jiné závažné déletrvající poruchy zdraví. Dále je v posudku uvedeno, že dřívější znalecký posudek (prof. Weisse a MUDr. Uhlíkové) obsahuje některé ne zcela přesné závěry o nepřítomnosti dědičně založeného snížení odolnosti vůči duševním onemocněním, nedostatečně zohledňuje opakované dlouhodobé poklesy nálady poškozené se sebepoškozovacími tendencemi, nedostatečně zohledňuje i odchod matky z rodiny a celkovou sociální neukotvenost poškozené ve věku kolem 11 let.
Z pohledu znalců nebyla ve znaleckém posudku prof. Weisse a MUDr. Uhlíkové věnována dostatečná pozornost zohlednění předškolního období života poškozené, vztahy s novou rodinou otce, a nedostatečně byla zkoumána afektivita, emotivita a genderová problematika poškozené. Posudek prof. Weisse a MUDr. Uhlíkové se znalcům jeví nedostačující a nenaplňující standardy pro obdobná psychologická vyšetření, neboť byly použity metody nevhodné pro dětský věk, či metody obsolentní. Zcela pak absentují metody, které by zachycovaly dynamiku rodinného systému.
Vyšetřením poškozené znalci zjistili disharmonický vývoj osobnosti poškozené, rivalizace poškozené o přízeň otce s jeho současnou partnerkou a mladšími polorodými bratry. Otec je nejbližší osoba poškozené. Chování poškozené nesvědčí pro přítomnost syndromu CAN. Poškozená se dle znalců nenachází v konstelaci, kdy jí nikdo nevěří a širší rodina na ni tlačí na odvolání výpovědi. Dále je ve znaleckém posudku uvedeno, že v předchozím soudním rozhodnutí je vyzdvižen fakt, že otec by v případě odsouzení neplatil dceři školné, kdy ale v rámci znaleckého zkoumání nevyplynulo, že by případná změna školy byla pro poškozenou natolik zásadní, aby kvůli této hrozbě popřela svou původní výpověď.
Ve vyprávění poškozené v přípravném řízení dle znalců chyběl přesnější popis interakce mezi účastníky. Tato výpověď byla chudá na detaily, je tak dle znalců možné dojít k závěru, že způsob, jakým poškozená popisovala události, neodpovídá zákonitostem ukládání a znovu vybavování zážitků z epizodické části paměti, kam se ukládá skutečně prožité. Když následně poškozená tuto svou výpověď změnila, uvedla k tomuto své motivy, což není typické pro odvolání výpovědi v rámci syndromu CAN. Při vyšetření před znalcem pak poškozená svou výpověď popřela zcela netypickým způsobem, a tak nebylo možno její výpověď posoudit jako vybavovanou z epizodické paměti.
Psychologickým ani psychiatrickým vyšetřením nebyly nalezeny stopy po předchozím opakovaném sexuálním zneužívání. Nezletilá dle znalců nenaplňuje psychologické aspekty obecné věrohodnosti svědecké výpovědi, a to s ohledem na disharmonický vývoj osobnosti směrem k emoční nestabilitě.
V rámci veřejného zasedání dne 18. 1. 2023 provedl odvolací soud výslechy znalců MUDr. Kateřiny Černekové, PhDr. Petra Štěpaníka, MUDr. Petry Uhlíkové a prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DSc.
Znalec PhDr. P. Štěpaník pak ve své výpovědi učiněné před odvolacím soudem uvedl, že zjistil, že poškozená nenaplňuje psychologická kritéria obecné věrohodnosti svědecké výpovědi. Znalec prof. Weiss se ve své výpovědi učiněné před odvolacím soudem vyjádřil tak, že on nezjistil žádnou poruchu paměti, gnostických funkcí ani inteligence, která by odůvodňovala závěr o tom, že obecná věrohodnost poškozené není dostatečná, což by znamenalo, že není schopna podat věrohodnou výpověď, nicméně shledal, že vyjadřovat se ke konkrétní či specifické věrohodnosti výpovědi poškozené není ve znalcově kompetenci, neboť posouzení, zda výpověď poškozené je věrohodná, je v tomto případě plně na soudcovském uvážení. Dále byli znalci dotazováni k závěrům o existenci či neexistenci duševní poruchy či choroby u poškozené a k rozporům v obou posudcích v této otázce. Zde MUDr. Uhlíková uvedla, že znalecké posudky byly vypracovávány s odstupem mnoha měsíců a není tak vyloučen rozvoj duševní poruchy v mezidobí.
Nejvyšší soud v návaznosti na námitky dovolatele proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a sexuologie, zpracovanému znalcem prof. PhDr. Petrem Weissem, Ph.D., DSc. a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovanému znalkyní MUDr. Petrou Uhlíkovou, konstatuje, že z výslechu znalců ve veřejném zasedání vyplývá, že všichni znalci setrvali na svých stanoviscích obsažených ve znaleckých posudcích. Je třeba uvést, že ani závěry znalce psychologa ve vztahu k svědkům nejsou pro soud závazné a mají jen podpůrný význam. Znalecké zkoumání zde nikdy nemůže nahradit hodnotící činnost soudu, který jediný je oprávněn posoudit, nakolik konkrétní výpověď je pravdivá či nikoli, k tomu se ani právně relevantně znalec vyjadřovat nemůže. Takovým posudkem (míněno zejména znalce psychologa) může být zjišťována především tzv. obecná věrohodnost určité osoby (případně splnění základních kritérií specifické věrohodnosti), avšak i osoba jinak (obecně) věrohodná může v daném konkrétním případě uvádět nepravdu. V daném případě se však v předmětných znaleckých posudcích vyskytly rozpory ohledně věrohodnosti poškozené, přítomnosti duševní poruchy u poškozené, případně i ohledně motivace poškozené ke změně výpovědi, které nebyly dostatečně vysvětleny.
S ohledem na tyto rozpory v uvedených posudcích i v následných výpovědích znalců měl být pro učinění spolehlivého a přesvědčivého závěru o vině obviněného ve věci vypracován revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie a odvětví psychiatrie, který by přezkoumal závěry výše zmiňovaných znaleckých posudků, posoudil věrohodnost poškozené, přítomnosti duševní poruchy u poškozené, případně i ohledně motivace poškozené ke změně výpovědi. Teprve na závěrech učiněných revizním znaleckým posudkem by pak mohl odvolací soud založit svá skutková zjištění.
Námitky obviněného stran neprovedení všech požadovaných důkazů lze podřadit pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud především považuje nejprve za vhodné předestřít některá obecná východiska týkající se tzv. opomenutých důkazů. Obecně lze tzv. opomenuté důkazy charakterizovat jako důkazy, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 odst. 1 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny). Za opomenuté důkazy se v rozhodnutích Ústavního a Nejvyššího soudu považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 08. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/2004, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS l18/2009, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/2009 a další). Z judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu zároveň ovšem vyplývá, že se nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014). Jinak řečeno, o případ tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když se soudy zabývaly důkazním návrhem, přičemž rozhodly tak, že další dokazování v tomto směru nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu žádný vliv (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1347/2013), přičemž svůj postup dostatečným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnily.
Z pohledu shora naznačených závěrů je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně řádně odůvodnil, proč návrhy obviněného na doplnění dokazování (výslech či vyžádání zpráv švýcarských odborníků, konkrétně psycholožek B. Z. a L. B. a psychiatričky S., výslech tety, babičky a dědečka poškozené z otcovy strany – S. H.-S., H. S. a G. S.) zamítl jako nadbytečné (viz bod 31 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž je nutno akcentovat, že soud druhého stupně se s jeho postupem zcela ztotožnil (viz bod 6 usnesení odvolacího soudu).
K okolnostem, za nichž poškozená sepsala prohlášení, soud vyslechl poškozenou, přičemž konstatoval, že teta, s níž poškozená prohlášení měla sepisovat, je blízkou příbuznou obviněného a na věci má tedy nepochybně osobní zájem. Sepsání prohlášení poškozené byla přítomna paní V. F. (kolizní opatrovník poškozené), jejíž výslech však obviněný při hlavním líčení před soudem prvního stupně nenavrhl. Odvolací soud v narativní části svého rozhodnutí zmínku obviněného o svědkyni V. F. citoval, následně se k ní však nijak nevyjádřil.
Základní skutková problematika spočívá samozřejmě v objasnění způsobu jednání obviněného, ale je třeba se zabývat i okolnostmi, za kterých došlo ke změně výpovědi poškozené. Nejvyšší soud konstatuje, že jako podklad může v tomto případě sloužit především výpověď poškozené, ale řadu aspektů sepsání prohlášení může osvětlit i výpověď svědkyně V. F., která byla u tohoto úkonu přítomna. Proto bude nutné v doplněném dokazování provést všechny důkazy, které se pro náležité objasnění věci nabízí, a tyto důkazy hodnotit způsobem, který by odpovídal požadavkům ustanovení § 2 odst. 6 tr.
ř.
Pokud se jedná o namítané porušení participačních práv nezletilé poškozené, tyto námitky nejsou důvodné. Je třeba uvést, že participační práva dětí jsou v obecné rovině zakotvena v čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož je třeba dítěti, jež je schopno formulovat své vlastní názory, umožnit svobodně své názory vyjadřovat ve všech záležitostech, jež se jej dotýkají a za tímto účelem je nutné mu poskytnout možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním či správním řízení, jež se jej dotýká. Názorům dítěte přitom musí být věnována značná pozornost. Takovým řízením, na něž dopadá čl. 12 odst. 2 Úmluvy právech dítěte, je nepochybně i trestní řízení vůči otci nezletilého dítěte, v němž dítě navíc figuruje jako oběť trestného činu, neboť je zřejmé, že výsledek takového trestního řízení může razantně proniknout do osobnostní sféry dítěte. V projednávané věci však nezletilá poškozená měla možnost se v průběhu celého trestního řízení k věci svobodně vyjádřit a různou formou tak činila opakovaně, přičemž po podání obžaloby se svoji původní výpověď snažila odvolat. Soud prvního stupně se všemi názory nezletilé poškozené zabýval a podrobně její vyjádření v odůvodnění svého rozsudku rozebíral a vzájemně konfrontoval. V postupu soudů tak s ohledem na výše uvedené nelze porušení participačních práv nezletilé poškozené shledat. Ohledně střetu zájmů H., jenž by se měl promítnout do průběhu trestního řízení, lze uvést, že poškozenou v adhezním řízení zastupovala jako zmocněnkyně, přičemž v souvislosti s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy nelze shledat cokoli nestandardního. Takový postup je přitom zcela v souladu s rolí zmocněnce, proto ani v této skutečnosti nelze jakkoli porušení participačních práv nezletilé poškozené shledat. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání věci shledal, že je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto k důvodně podanému dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 To 264/2022, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Podle § 265s odst. 1 tr. ř. je soud vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení dovolací soud nařídil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 6. 2023
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu