USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání obviněného P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 4 To 167/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 171/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 2 T 171/2023, byl obviněný P. M. uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„poté, co dne 30. 10. 2023 v čase 18.57 hod. v XY na kruhovém objezdu ulic XY, XY a XY, mu coby řidiči motorového vozidla již se nacházejícímu na kruhovém objezdu bezprostředně před něj do jeho jízdní dráhy vjelo vozidlo řízené poškozeným L. I., na což musel reagovat přibržděním a snížením rychlosti a následně již na ulici XY dálkovými světly „probliknul“ před ním jedoucí vozidlo řízené poškozeným I., který následně v reakci na dále zapnuté a svítící dálkové světla zastavil své vozidlo a to nejprve prakticky v křižovatce s ulicí XY, následně poté, co obžalovaný dojel těsně za vozidlo poškozeného a vypnul dálkové světla, pak vozidlo řízené poškozeným dále pokračovalo v jízdě po ulici XY, kde opětovně v reakci na znovu ze strany obžalovaného zapnuté dálkové světla poškozený vozidlo zastavil a po chvíli stání obou vozidel, zatímco oba vytvářeli překážku v provozu, kterou musely další vozidla objíždět, započal poškozený I. s couváním vozidla až do bezprostřední blízkosti za ním stojícího vozidla řízeného obžalovaným,
dne 30. 10. 2023 v 18.59 hod. v XY, okres XY, v místní části XY, na ulici XY – silnici vedoucí z XY směrem na XY, zhruba na úrovni domu čp. XY, patrně v reakci na couvání před ním jedoucího vozidla řízeného poškozeným L. I., vystoupil z vozidla, ze kterého si vzal svou legálně drženou střelnou zbraň – samonabíjecí kulovnici zn. Remington vzor 750 Woodmaster, ráže 30-06 Spring, kterou v rozporu se zákonem s zbraních – zákon č. 119/2002 Sb. nesl viditelně v rukou na veřejně přístupné pozemní komunikaci, kdy tuto zbraň držel oběma rukama a to před tělem a s touto zbraní přišel k před ním stojícímu, respektive krátce před tím couvajícímu vozidlu poškozeného L. I. a přes stažené okénko u řidiče směrem k poškozenému řidiči L. I. se tohoto zeptal, co má za problém, přičemž jak poškozený L. I., tak spolu s ním ve vozidle sedící spolujezdci L. I. a J. M. měli vzhledem k okolnostem činu, zejména vzhledem k držení zbraně obžalovaným v rukou bezprostředně u jejich vozidla při komunikaci s poškozeným obavu o život a zdraví“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný P. M. odsouzen podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku za použití 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu v počtu 50denních sazeb po 500 Kč, tj. 25 000 Kč.
3. Dále byl obviněný odsouzen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci – 1 kusu kulovnice Remington, výrobní číslo D8004786, samonabíjecí kulovnice vzor 750 Woodmaster, ráže 30-06 Spring. (výr. č. r.: D8004786), včetně průkazu zbraně č. MT444687.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 2 T 171/2023, podal obviněný P. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 4 To 167/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 4 To 167/2024, podal obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněný vypověděl, že netušil, proč na něj poškozený svým vozidlem najíždí, z těchto důvodu proto zastavil a vypnul motor. Poté z auta vystoupil, vzal svou loveckou zbraň a šel k autu poškozeného, aby zjistil, co se vlastně děje. Důvodem, proč svou loveckou zbraň vzal, byla skutečnost, že věděl, že ji nemůže nechat v autě bez dozoru. V žádném případě poškozenému ani dalším osobám ve vozidle nevyhrožoval, jen poškozenému řekl, co blbne. Pak od auta odešel a pokračoval v jízdě do svého bydliště. Má za to, že napadeným rozhodnutím je naplněn dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. také z důvodu, že soudy v předcházejícím řízení porušily právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod, když v řízení neprovedly obhajobou navržené důkazy, ačkoliv byly pro rozhodnutí o vině obviněného rozhodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v tom, že nedošlo k naplnění zákonných znaků přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. S odkazem na různá usnesení Nejvyššího soudu konstatuje, že o výtržnost se nejedná zejména v případech, kdy napadení je prostředkem, jímž pachatel řeší svůj individuální spor, neshodu či konflikt s jinou osobou, a kdy jednání pachatele není zaměřeno proti dalším osobám, neohrožuje další osoby, významně neruší jejich klid, nevyvolává u nich důvodné obavy, výraznější pohoršení nebo podobnou zápornou reakci apod. Nesprávné
právní posouzení skutku spatřuje také v použití právní kvalifikace přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odstavce 1, 2 písmeno c) tr. zákoníku. Uvádí, že se zbraní žádným způsobem nemanipuloval, na nikoho nemířil a slovně nikomu nevyhrožoval. S ohledem na veškeré uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě dne 21. 8. 2024, č. j. 4 To 167/2024-178, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12.3. 2024, č. j. 12 T 171/2023-153, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Především je třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku, a podle názoru státní zástupkyně také správně vypořádaly. Právě okolnost, že na všechny námitky totožné s těmi, jež byly uplatněny v podaném dovolání, již bylo ze strany soudů adekvátně reagováno, odkazuje státní zástupkyně na argumenty Okresního soudu v Novém Jičíně a Krajského soudu v Ostravě, s jejichž nosnými body se ztotožňuje. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědi poškozeného L. I. vyplynulo, že obviněný nejen, že s sebou vzal zbraň, ale tuto nejprve vytáhl z obalu, teprve poté s ní přistoupil k vozidlu poškozeného. Obviněný se tak zbraní snažil zdůraznit své následné jednání a slova, která pronesl k poškozenému. Obviněnému tedy vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu a spáchal takový čin se zbraní a této hrubé neslušnosti se navíc dopustil na místě veřejnosti přístupném. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má proto státní zástupce za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila i tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
9. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
10. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. M.
11. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
12. K uvedenému dovolacímu důvodu obviněný namítl, že soudy v předcházejícím řízení porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když v řízení neprovedly obhajobou navržené důkazy.
13. Nejvyšší soud k námitkám obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Novém Jičíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o rozpor, spadající pod tento dovolací důvod. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědi poškozeného L. I. a svědků v jeho vozidle, svědkyně L. I. a svědka J. M. Samotný pohyb vozidel obou aktérů je zachycen na kamerových záznamech z vozidla obviněného, z nichž je mj. zřejmé, že poškozený vjel velmi náhle na kruhový objezd před vozidlo obviněného, který na něj začal svítit dálkovými světly, poškozený pak před obviněným opakovaně zastavil, když přiměl zastavit i obviněného, který stále svítil dálkovými světly, přičemž při posledním zastavení poškozený na vozidlo obviněného s krátkou přestávkou 2x nacouvával. Následně si obviněný vzal z vozidla zbraň a s touto zbraní přišel k vozidlu svědka I., kterého se zeptal, co má za problém. Tento závěr vyplývá jak z výpovědi obviněného, tak i z výpovědi svědků. Za této situace mohli mít svědci vzhledem k okolnostem a zejména k tomu, že obviněný držel v rukou zbraň, se kterou přistoupil do jejich bezprostřední blízkosti, obavu o život i o zdraví. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo proto v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Lze doplnit, že se obviněný svými námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném hodnocení důkazů.
14. Nejvyšší soud konstatuje, že soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně jeho práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému. To, že způsob hodnocení provedených důkazů neodpovídá představám obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě porušení zásad spravedlivého procesu nezakládá. K námitce obviněného stran neprovedení obhajobou navržených důkazů Nejvyšší soud uvádí, že okresnímu soudu nelze vytknout, že by některý podstatný a stěžejní důkaz neprovedl nebo, že by hodnocení důkazů provedl v rozporu se zákonem či pravidly formální logiky. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku navíc ani žádný konkrétní neprovedený důkaz neuvedl.
15. Obviněný P. M. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že nedošlo k naplnění zákonných znaků přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se mimo jiné na místě veřejnosti přístupném dopustí hrubé neslušnosti. Jelikož se obviněný dopustil uvedeného jednání na místě veřejně přístupném, tj. na pozemní komunikaci, navíc nešlo jen o konflikt dvou osob, ale ve vozidle byly přítomny další dvě osoby, a navíc i kolem projížděla další vozidla, která si mohla všimnout obviněného, jdoucího se zbraní v rukou, je třeba považovat použitou právní kvalifikaci za zcela přiléhavou.
18. Přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, a spáchá takový čin se zbraní.
19. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněný též v použití právní kvalifikace přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odstavce 1, odst. 2 písmeno c) tr. zákoníku.
20. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že v důsledku předchozího jednání svědka I. vzal obviněný zbraň, kterou však nejprve vytáhl z obalu, a poté s ní přistoupil k vozidlu poškozeného. Pokud chtěl obviněný, jak uvádí, splnit svou povinnost mít zbraň neustále pod kontrolou, nic mu nebránilo vzít ji s sebou i s obalem. Pokud tedy obviněný přistoupil k poškozenému se zbraní, a navíc s dotazem na poškozeného, co má za problém, lze toho jednání považovat za jednání, které mohlo v poškozeném i celé posádce vozidla vzbudit důvodnou obavu o jejich zdraví a život. Osoby jedoucí ve vozidle to zcela jistě mohly vnímat tak, že obviněný přišel se zbraní s úmyslem jim ublížit. Ostatně tyto obavy byly i svědky přímo zmíněny, když uvedli, že v nich jednání obviněného obavy o život a zdraví vyvolalo. Pro naplnění této skutkové podstaty je podstatné, že jednání obviněného bylo způsobilé vzbudit důvodnou obavu.
21. Obviněný J. M. konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
22. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. M. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
23. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu