4 Tdo 574/2024-630
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2024 o dovolání obviněného S. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2024 č. j. 9 To 16/2024-578, v trestní věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 11 T 110/2023, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. D. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soud v Brně ze dne 9. 11. 2023 č. j. 11 T 110/2023-480 byl obviněný S. D. (dále jen „obviněný“ nebo “dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil zkráceně řečeno tím, že
I. během měsíce listopadu 2021 v XY a v Brně jako osoba jednající jménem společnosti EDEN CZ, s. r. o., IČ 26237687, se sídlem Rohlenka 260, 664 51 Jiříkovice (dále již jen „EDEN CZ“), při své obchodní činnosti propagující značku EDEN CZ a směřující k získání zakázek výroby nábytku na míru, uvedl v omyl zákazníka společnosti EDEN CZ L. B., tím, že po předchozí komunikaci, včetně návrhu a cenové nabídky na vestavěnou kuchyň, přislíbil zajištění výroby předmětné kuchyně na míru, včetně dodávky a montáže za dohodnutou cenu, přestože věděl, že toto zboží a služby neposkytne, přičemž si nechal od L. B. dne 17. 11 2021 vyplatit požadovanou zálohu ve výši 288 955 Kč na svůj osobní účet XY, kdy společnost EDEN CZ o dohodnuté realizaci zakázky ani o vybrané záloze neinformoval, nezajistil přislíbenou výrobu vestavěné kuchyně, včetně dodání a montáže, přičemž si uvedené finanční prostředky ponechal pro vlastní potřebu, čímž L. B. způsobil škodu ve výši 288 955 Kč, kdy vylákané prostředky byly poškozenému dne 31. 3. 2023 v celé výši vráceny zpět na jeho bankovní účet.
II. během měsíce prosince 2021 v XY a v Brně jako osoba jednající jménem společnosti EDEN CZ, při své obchodní činnosti propagující značku EDEN CZ a směřující k získání zakázek výroby nábytku na míru, uvedl v omyl zákazníky společnosti EDEN CZ manžele E. K., a M. K., tím, že předchozí komunikaci, včetně návrhů a cenových nabídek, přislíbil zajištění výroby nábytku na míru včetně dodávky a montáže za dohodnutou cenu, přestože věděl, že toto zboží a služby neposkytne, přičemž si dne 21. 12. 2021 nechal od manželů K. vyplatit požadovanou zálohu v hotovosti ve výši 413 440 Kč, kdy společnost EDEN CZ o dohodnuté realizaci zakázky ani o vybrané záloze neinformoval, nezajistil přislíbenou výrobu nábytku včetně dodání a montáže, přičemž si převzaté finanční prostředky ponechal pro vlastní potřebu, čímž E. a M. K. způsobil škodu ve výši 413 440 Kč,
tedy výše uvedeným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 702 395 Kč.
2. Za to byl obviněný podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3,5 (tří a půl) roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti EDEN CZ, s. r. o., IČ 26237687, se sídlem Rohlenka 260, 664 51 Jiříkovice, částku ve výši 413 440 Kč.
3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 2. 2024 č. j. 9 To 16/2024-578 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Uvedený rozsudek odvolacího soudu následně napadl obviněný dovoláním. Má za to, že je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a současně i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., když byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Zde je nutno podotknout, že Nejvyšší soud považuje označení druhého z uvedených dovolacích důvodů za chybu v psaní, neboť slovní obsahové vyjádření, které bezpochyby odpovídá vůli obviněného, koresponduje s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Zároveň se pak ale s ohledem na níže uvedené námitky ohledně nepřiznané bezplatné obhajoby, případně za sníženou odměnu nabízí i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve proklamoval porušení svého práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 až čl. 40 Listiny základních práv a svobod, a to dvěma způsoby: Zaprvé konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a zadruhé nepřiznáním nároku na obhajobu za bezplatnou nebo sníženou odměnu. Nejprve se zabýval právě znemožněním obhajoby prostřednictvím kvalifikovaného obhájce. Je přesvědčen, že mu náleželo právo na bezplatnou obhajobu či alespoň na obhajobu za sníženou odměnu, neboť splácí několik svých závazků v celkové výši ve stovkách tisíc korun vůči vícero subjektům, je nemajetný, jelikož veškerý svůj movitý i nemovitý majetek převedl jako úhradu svých dluhů rodinným příslušníkům. To však Městský soud v Brně neakceptoval a bezplatnou obhajobu mu nepřiznal, v čemž
spatřuje nesprávné právní posouzení skutkového stavu. Druhé procesní pochybení atakující jeho právo na spravedlivý proces spatřuje v tom, že mu byla odepřena možnost účastnit se veřejného zasedání u odvolacího soudu. Poukázal na fakt, že se den před konáním veřejného zasedání řádně telefonicky omluvil a následně prostřednictvím datové schránky doložil svoji pracovní neschopnost a požádal o odročení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že ten se o žádosti o odročení dozvěděl až po konání veřejného zasedání.
Tím ovšem došlo k flagrantnímu zásahu do práv obviněného zapříčiněnému toliko vnitřně- organizačními důvody na straně soudu. Obviněný jakožto právní lajk nezastoupený obhájcem dostatečným způsobem komunikoval telefonicky s informačním oddělením soudu a nejpozději s doručením jeho písemného podání byly splněny všechny formální i materiální požadavky žádosti o odročení veřejného zasedání. K tomu připomněl nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2152/08. Obviněný se tak dostal do začarovaného kruhu, kdy z důvodů nevyhovění žádosti o bezplatnou obhajobu si nebyl vědom svých procesních práv a povinností.
Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí řádně a včas oznámil, že se nachází v pracovní neschopnosti a žádá o odročení. Avšak ani to nezabránilo konání veřejného zasedání, v němž se nemohl kvalifikovaně bránit sám ani prostřednictvím obhájce. Pod druhým z reklamovaných dovolacích důvodů pak vznesl námitku neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe, neboť je toho názoru, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin. Společnost EDEN CZ, s. r. o., totiž také jednala protiprávně, když mu nehradila odměnu za odvedenou práci.
Současně si on sám nebyl ničeho protiprávního vědom, neboť se domníval, že společnost své závazky vůči klientům splní. Dovolatel tedy vyjádřil přesvědčení, že v souladu s principem ultima ratio jeho případ nenaplňuje takovou míru společenské škodlivosti, aby bylo nutné jej odsoudit v rámci trestního řízení. Zároveň pak vyjádřil podiv nad tím, že mu byla uložena zkušební doba delší, než jakou navrhoval státní zástupce v podané obžalobě. S ohledem na shora uvedené navrhnul, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.
2. 2024 č. j. 9 To 16/2024-578 zrušil a vrátil věc soudu druhého stupně k dalšímu projednání.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu a výsledku řízení a dovolací argumentace obviněného uvedl, že pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze vznášet námitky toliko vůči nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení, respektive veřejného zasedání. Na osobu obhájce se toto ustanovení nevztahuje. Tedy ani námitky vůči rozhodnutí soudu, kterým nebyl obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, nelze pod tento dovolací důvod podřadit.
Stejně tak ani žádné další námitky obviněného týkající se jeho omluvy z veřejného zasedání nejsou opodstatněné, neboť zákon žádné zvláštní podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného s výjimkou § 234 tr. ř. a § 263 odst. 4 tr. ř. nezná. Zároveň podotkl, že ani potvrzení o pracovní neschopnosti není samo o sobě dokladem o tom, že obviněný se nemohl veřejného zasedání zúčastnit. Připomněl, že již ve fázi přípravného řízení obviněný omlouval svoji neúčast na úkonech pracovní neschopností, která mu však účast neznemožňovala.
Nedošlo tedy ani k porušení citovaného práva na obhajobu. Omluvu z konání veřejného zasedání státní zástupce neshledal řádnou, neboť nebylo nikterak prokázáno, že jeho zdravotní stav mu skutečně účast znemožňoval. Pod druhý z uplatněných dovolacích důvodů /§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./ lze právně relevantně podřadit výhradu vůči neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe, ovšem i ta postrádá opodstatnění. Po připomenutí obecných východisek pro její uplatnění zdůraznil, že obviněný podvodným jednáním způsobil škodu přesahující 700.000 Kč, a nelze proto uvažovat o tom, že by toto jednání svojí závažností neodpovídalo ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím trestným činům.
Druhou námitkou subsumovanou pod nesprávné právní posouzení je pak tvrzení o absenci zavinění. K tomu státní zástupce připomněl, že dovolatel bezpochyby věděl, že výroba nábytku započne po uhrazení kupní ceny a pokud o takové úhradě zhotovitele neinformoval, tak že zakázka nebude realizována. Nemohl se tedy domnívat, že společnost EDEN CZ, s. r. o., své závazky splní, pokud ji ve skutečnosti o nich neinformoval a inkasované finanční prostředky si ponechal. Po zvážení všech shora uvedených skutečností tudíž navrhnul, aby Nejvyšší soud podané dovolaní podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., respektive vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i v případě jiného rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut žádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí i zjistit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Nejprve je ovšem potřeba zmínit, že vzhledem k existující procesní situaci, měl obviněný uplatnit nejprve dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Absenci příslušného odkazu nicméně dovolací senát nepovažoval za natolik zásadní nedostatek předloženého dovolání, aby trval na jeho formálním upřesnění dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci deklarovaných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), h) tr. ř., které obviněný uplatnil.
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, kdy se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Je odrazem práva obviněného, aby byla jeho věc projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl ke všem prováděným důkazům vyjádřit (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Právě hlavní líčení je těžištěm dokazování, a proto je zajištění účasti obviněného stěžejní. Zákon tedy přesně definuje podmínky, za kterých v jeho nepřítomnosti lze konat hlavní líčení (§ 202 odst. 2 až 5 tr. ř.) nebo dílčí část dokazování (§ 209 odst. 1 tr. ř., § 211 odst. 1, 5 tr. ř.). Jiná je situace v případě nepřítomnosti obviněného u veřejného zasedání, protože zde zákon zvláštní podmínky nestanoví (§ 234 tr. ř.). Výjimkou je § 263 odst. 4 tr. ř. pamatující na nepřítomnost obviněného omezeného na svobodě, § 314q odst. 1 tr. ř. vyžadující trvalou přítomnost obviněného u veřejného zasedání o schválení dohody o vině a trestu a v případě vedení řízení proti mladistvému (§ 64 odst. 1 zákona soudnictví ve věcech mládeže). V těchto případech je tedy nepřítomnost obviněného u veřejného zasedání jednoznačným důvodem pro podání dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3160-3161).
11. Z koncepce podaného dovolání lze usuzovat, že pod tento dovolací důvod obviněný v prvé řadě podřadil výhrady týkající se nepřiznání bezplatné obhajoby a za další pak konání veřejného zasedání u odvolacího soudu v jeho nepřítomnosti.
12. K prvně uvedené námitce nutno uvést, že tato nenaplňuje zvolený, ale ani žádný jiný dovolací důvod včetně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Ten připadá v úvahu tehdy, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoli ho podle zákona měl mít. V daném případě u obviněného nebyly dány důvody nutné obhajoby a sám si obhájce na plnou moc nezvolil. Pokud pak žádal soud o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, tak je třeba zdůraznit, že v předchozím řízení neosvědčil nedostatek prostředků k úhradě nákladů obhajoby a z toho důvodu mu nebyl nárok na bezplatnou obhajobu soudem přiznán. Je nutno zdůraznit, že součástí práva na spravedlivý proces není právo na bezplatnou obhajobu ve všech případech. Naopak, ze znění zákona je zcela zřejmé, že zákonodárce určil taxativně případy, kdy je obhajoba bezvýhradně nutná a kdy je možné se takové obhajoby vzdát. V ostatních případech pak není účast obhájce povinná. Pokud tedy obviněný neosvědčil podmínky pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, což vyplývá z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2023 č. j. 11 T 110/2023-519, nelze dospět k názoru, že by bylo jakkoli zasaženo do jeho práva na obhajobu a tím méně do práva na spravedlivý proces. Veškerá obhajovací práva totiž byla obviněnému v průběhu předchozího řízení zachována. Současně je nutno konstatovat, že pokud námitky obviněného směřují i vůči shora zmíněnému usnesení městského soudu, jímž mu nebylo právo na bezplatnou obhajobu přiznáno, tak vůči takovému rozhodnutí není dovolání přípustné. Nad rámec tohoto konstatování pak nelze než uzavřít, že ani optikou proklamovaných ústavních práv dovolatele není důvodné dospět k závěru, že by při rozhodování o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu došlo k jakémukoliv excesu, majícímu za následek omezení jeho obhajovacích práv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019 sp. zn. 8 Tdo 1100/2019).
13. Druhý okruh námitek brojící proti konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného již sice formálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. naplnil, avšak nelze mu přiznat žádné věcné opodstatnění.
14. Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný se z nařízeného veřejného zasedání omluvil dne 28. 2. 2024 nejprve v 15 hodin telefonicky na infocentru soudu, přičemž svoji omluvu doplnil podáním z téhož dne, dodaným do datové schránky soudu ve 23:42 hod. Přílohou dokládající nemožnost obviněného zúčastnit se veřejného zasedání byl doklad o dočasné pracovní neschopnosti, podle kterého je dovolatel neschopen práce od 10. 1. 2024, aniž by bylo možné zjistit důvody pracovní neschopnosti. Z těchto podkladů je tedy zřejmé, že obviněný, ač byl řádně vyrozuměn o nařízeném termínu veřejného zasedání již dne 15.
2. 2024 a poučen o možnosti konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti (jak sám připouští ve svém podání ze dne 28. 2. 2024, č. l. 547), sdělil svoji omluvu z tohoto jednání až v den předcházející dni jeho konání v odpoledních hodinách, ačkoliv důvody, kterými svoji neúčast omlouval, měly trvat již několik předchozích týdnů. Písemnou omluvu a žádost o odročení jednání pak doručil těsně před půlnocí. Obviněný tudíž věděl, kdy se o jeho odvolání bude rozhodovat (následující den od 9:00 hod.), a že jeho přítomnost u tohoto jednání není nutná.
Nic mu tudíž nebránilo podat žádost o odročení veřejného zasedání s dostatečným předstihem tak, aby ji soud při svém případném rozhodování o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti mohl vzít v úvahu. Jestliže se rozhodl, a to z jakýchkoli důvodů, učinit to způsobem jiným, tedy svoji omluvu doručit soudu až poslední den před konáním veřejného zasedání v odpoledních hodinách před koncem pracovní doby a písemně ji odůvodnit až v nočních hodinách, kdy mu muselo být zřejmé, že se s ní soudní úředníci budou moci seznámit až v ranních hodinách následujícího dne, podstoupil vědomě (a pravděpodobně i záměrně) svoji osobu riziku, že k této žádosti nebude moct být přihlédnuto.
V tomto posuzovaném případě tudíž nelze souhlasit s tezí, že vnitřní organizační systémy soudu fungovaly bez jeho zavinění k tíži obviněného. Naopak, byl to obviněný, kdo ať již s obstrukčními úmysly, nebo pro svoji laxnost, primárně zapříčinil, že odvolací senát neměl na počátku veřejného zasedání informaci o jím podané žádosti o odročení veřejného zasedání, a proto o ní ani nemohl s přihlédnutím k jejímu obsahu rozhodnout. Pokud tedy krajský soud za této procesní situace rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, kdy takovému postupu ve své podstatě nic nebránilo, nedopustil se pochybení, které mu je dovolatelem vytýkáno (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2002 sp. zn. 6 Tdo 499/2002). Takto vznesená námitka proto nebyla shledána jako opodstatněná.
15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Obviněný v rámci své dovolací argumentace vznesl pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. námitku subsidiarity trestní represe, neboť je přesvědčen, že jeho případ nenaplňuje takovou míru společenské škodlivosti, aby bylo nutné jej postihnout trestněprávními prostředky.
17. Nutno připomenout, že zásadu subsidiarity trestní represe, jak je formulovaná v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, blíže specifikovalo stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012 Sb. rozh. tr., které zcela jasně a srozumitelně definuje předpoklady pro její uplatnění. Zjednodušeně řečeno, najde tato zásada své uplatnění až v případě, kdy je jednoznačně prokázáno, že skutek naplňuje všechny znaky trestného činu a zároveň jsou zde okolnosti svědčící o tom, že společenská škodlivost takového jednání je natolik nízká, že nedosahuje intenzity ani běžně se vyskytujících trestných činů obdobné povahy. V daném případě ovšem takové okolnosti zjištěny nebyly. Obviněný vylákal z poškozených prostředky v celkové výši přesahující 700.000 Kč, přinejmenším poškozeného B. utvrzoval v tom, že realizace zakázky proběhne jen v jiném termínu, ačkoliv věděl, že se tak nestane, neboť výrobce o ní ani neví. Stejně tak od manželů K. měl záměr vylákat ještě vyšší částku, než kterou mu následně předali, aniž by opět o zakázce informoval zhotovitele. Všechny tyto okolnosti tak naopak svědčí o vyšší míře společenské škodlivosti jednání obviněného, a nelze v žádném případě dospět k závěru o potřebě uplatnění zásad subsidiarity trestní represe.
18. Pokud jde o námitky, kterými se obviněný dovolává toho, že nevěděl o protiprávnosti svého jednání, neboť se domníval, že společnost EDEN CZ, s. r. o., závazky z jím uzavřených smluv splní a on si pouze započetl neuhrazenou odměnu na jím vybrané zálohy, tak je nutno je kategoricky odmítnout. Jsou totiž v rozporu s elementární logikou, když z dokazování vyplynulo, že obviněný o těchto zakázkách a převzatých peněžních prostředcích a ani o tvrzeném zápočtu příslušnou obchodní společnost vůbec neinformoval. Zároveň je zřejmé, že se jedná toliko o vlastní obhajovací verzi obviněného, která ovšem nemá jakoukoli oporu v provedeném dokazování.
19. Poslední okruh námitek pak obviněný zaměřil do výroku o trestu, neboť má za to, že v jeho věci nebyly dány okolnosti svědčící pro navýšení uložené délky zkušební doby oproti návrhu obžaloby. Tuto námitku ovšem nelze pod žádný z reklamovaných a ani žádných jiných zákonných důvodů dovolání podřadit. Fakticky totiž směřuje vůči přiměřenosti trestu, což je kategorie, kterou nelze v dovolacím řízení účinným způsobem namítat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015 sp. zn. 7 Tdo 1168/2015).
20. Na základě všech výše uvedených úvah a závěrů Nejvyšší soud podané dovolání obviněného S. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím vznesené námitky posoudil dílem jako míjející se s uplatněnými dovolacími důvody a dílem jako zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 7. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu