4 Tdo 585/2024-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2024 o dovolání obviněného K. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2023, sp. zn. 6 To 379/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 106/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 102 T 106/2023, byl obviněný K. S. uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 9. 12. 2021 v 06:05 hodin v XY, okres XY, na křižovatce ulic XY, XY a XY, řídil své osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Passat Variant, RZ: XY, ve směru od ulice XY rovně ve směru na ulici XY, kterou se snažil stihnout projet v době, kdy na semaforu svítilo žluté světlo, přičemž věnoval pozornost především vozidlům přijíždějícím zprava z XY a nevěnoval se dopravní situaci před ním, tímto porušil §§ 4 písm. a), 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, přičemž došlo ke střetu přední části jeho vozidla se zadní částí osobního motorového vozidla zn. Dacia Dokker, RZ: XY, řízeného K. S., ve stejném směru jízdy, která byla s vozidlem odhozena dopředu, kde narazila jeho přední částí do semaforu pro chodce, čímž došlo k dopravní nehodě a hmotné škodě na vozidlech, na semaforu a k poraněním K. S. spočívajícím v pohmoždění hrudníku a podvrtnutí krční páteře, se kterými byla převezena do Nemocnice Havířov k ošetření, bez nutnosti hospitalizace, s průměrnou dobou léčení v délce 2 - 3 týdnů, kdy byla omezena na běžném způsobu života bolestmi krční páteře a omezena v běžných denních činnostech a ve větší aktivitě po dobu do 6 týdnů“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný K. S. odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře v počtu 70 (sedmdesáti) denních sazeb po 400 (čtyři sta) Kč, tedy celkem ve výši 28 000 (dvacet osm tisíc) Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bude peněžitý trest zaplacen v měsíčních splátkách po 4 000 (čtyři tisíce) Kč s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas.
3. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené RBP, zdravotní pojišťovně, IČ: 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava, majetkovou škodu ve výši 22 380 Kč.
5. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 102 T 106/2023, podal obviněný K. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 12. 2023, sp. zn. 6 To 379/2023, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.
6. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2023, sp. zn. 6 To 379/2023, podal následně obviněný K. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když konkrétně namítl nesprávnost právního posouzení skutku, které spočívá v tom, že soudy věc kvalifikovaly jako trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle §148 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli v daném případě nešlo vůbec o trestněprávní jednání. Soudy nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně kvalifikovaly skutek, čímž došlo k porušení Listiny základních práv a svobod, a to konkrétně jejího článku 40 odst.
2. Obviněný uvedl, že v průběhu hlavního líčení nebylo prokázáno, že by spáchal uvedený trestný čin, a to s ohledem na jeho zdravotní stav. Soudy nevzaly dostatečně v potaz zdravotní stav obviněného a nezhodnotily důvěryhodnost jeho výpovědi, nedostatečně se také zabývaly znaleckým posudkem, který byl jedním z důkazů. Z uvedených důvodu proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 379/2023 ze dne 7. 12. 2023 a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově sp. zn. 102 T 106/2023 ze dne 5. 9. 2023 zrušil a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu 1. stupně.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. mimořádným, do značné míry formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a hmotněprávních vad, jež jsou taxativně vymezeny v rámci dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Účelem dovolání tedy není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí ani revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu komplexnímu přezkumu skutkového stavu či všech procesních postupů v předchozím průběhu řízení. V podaném dovolání je obviněný povinen postupovat v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. Musí proto odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., jednak je povinen své námitky přizpůsobit obsahu konkrétně uplatněných dovolacích důvodů. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno. Státní zástupce konstatuje, že dovolání obviněného je formulováno velmi kuse a značně heslovitě, jako by je sepisoval právní laik za užití nějakého překopírovaného textu či vzoru, do něhož byla postupně dopisována jednotlivá slovní spojení, někdy i navzájem na sebe nenavazující. Směrodatné je, že obviněný své jinak velmi obecné námitky nedokázal přizpůsobit obsahu jediného uplatněného dovolacího důvodu. V případě, pokud by obviněný rozvedl svou argumentaci, jež má striktně skutkový charakter (včetně námitky nepoužití zásady in dubio pro reo), bylo by teoreticky možno zvažovat, že by se takové výhrady daly podřadit pod jiný dovolací důvod, než uplatnil obviněný [druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Takovou kvalitou nicméně předložené dovolání rozhodně nedisponuje. Vzhledem ke shora uvedenému proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
10. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
11. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že kromě toho, že dovolání je třeba považovat za velmi kusé, obviněný v něm neupřesnil ani uplatněný dovolací důvod konkrétním označením zákonného ustanovení, nýbrž pouze ocitoval celé zákonné ustanovení § 265b trestního řádu a v textu dále uvedl, že v jeho případě se jedná o nesprávnost právního posouzení skutku. Je tedy zřejmé, že uplatnil výhradně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
12. V rámci dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že uvedený skutek byl soudy nesprávně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti, přičemž podle něj v daném případě vůbec o trestněprávní jednání nešlo. K tomuto dále poukázal na to, že nebylo prokázáno, že by spáchal uvedený trestný čin, a to s ohledem na jeho zdravotní stav, který soudy nevzaly dostatečně v potaz, když se nedostatečně zabývaly znaleckým posudkem, který byl jedním z důkazů.
13. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v mezích uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř nepředložil jedinou relevantní námitku. Své výhrady směřoval výlučně do správnosti zjištění skutkového stavu a do hodnocení některých důkazů ve věci provedených. Ať již lze zmínit ono údajné dostatečné se nezabývání znaleckým posudkem, blíže ani nedefinovaným a bez upřesnění, v čem měly být jeho závěry posouzeny „nedostatečně“, posouzení důvěryhodnosti výpovědi obviněného nebo prohlášení, že soudy nevzaly v potaz jeho zdravotní stav.
14. Obviněný trvá na své obhajobě, že předmětnou dopravní nehodu sice způsobil náraz přední části jím řízeného vozidla zezadu do zadní části vozidla poškozené, nicméně dodává, že tuto dopravní nehodu nezavinil, neboť v době střetu vozidel měl epileptický záchvat. Nejvyšší soud s ohledem na provedené důkazy, zejména výpověď poškozené, závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie a listinné důkazy jako protokol o nehodě v silničním provozu s fotodokumentací a lékařské zprávy z neurologie, v neposlední řadě i audiozáznamy z telefonátů na tísňovou linku, obhajobě obviněného neuvěřil. Jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, který vypracoval MUDr. Michal Král, Ph.D., udávaný epileptický záchvat, který měl být příčinou dopravní nehody, nebyl nijak prokázán, a to ani následnými vyšetřeními. Obviněný byl vyšetřen dne 23. 12. 2021 ve Fakultní nemocnici v Ostravě a ze závěrů tohoto vyšetření nevyplynulo, že během dopravní nehody proběhl epileptický záchvat, který by měl vliv na jeho řízení motorového vozidla. Nejvyšší soud proto uzavírá, že protiprávní jednání obviněného, jehož obhajoba byla provedenými důkazy zcela vyvrácena, bylo správně kvalifikováno jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, neboť všechny znaky tohoto trestného činu byly jak po subjektivní, tak objektivní stránce naplněny.
15. Pro úplnost zbývá dodat, že ani tvrzení obviněného, že nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo nelze považovat za relevantní výhradu, neboť tato námitka směřuje do oblasti skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2016, sp. zn. 11 Tdo 812/2017).
16. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Karla Smejkala odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 7. 2024
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu