4 Tdo 588/2024-1250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2024 o dovolání obviněného M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 5 To 225/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 158/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 2 T 158/2021, byl obviněný M. D. uznán vinným ze spáchání v bodě II. 11–14 zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a v bodě III. přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
II. obvinění M. D. a L. N. po předchozí společné dohodě s úmyslem odcizit osobní motorová vozidla, mobilní telefony, finanční hotovost a jiné věci,
„11. dne 21. 6. 2021 v době okolo 8.27 hodin v XY, ul. XY přijeli vozidlem VW Golf RZ XY, které řídil L. N., do areálu autoservisu XY, kde L. N. vozidlo zaparkoval uprostřed areálu mezi dalšími vozidly, oba z vozu vystoupili, přičemž L. N. přistoupil k neuzamčenému vozidlu Škoda Octavia RZ XY v hodnotě 300.000 Kč, majitele L. B., nasedl dovnitř, kde manipuloval s řízením, přičemž odjistil ruční brzdu a s vozidlem popojel směrem vzad, avšak vozidlo se mu nepodařilo pomocí bezklíčového startování nastartovat, poté prohledal vozidlo a odcizil odtud finanční hotovost ve výši 900 Kč, přičemž M. D. v mezidobí vstoupil do budovy autodílny, kde zabavil přítomného pracovníka tím, že mu nabízel k prodeji hliníková kola na osobní vozidlo, a poté místo oba společně opustili, čímž poškozenému L. B. vznikla škoda ve výši 900 Kč, avšak snažili se získat vozidlo Škoda Octavia RZ XY v hodnotě 300 000 Kč,
12. dne 21. 6. 2021 v době od 8.32 do 8.37 hodin v XY na ul. XY přijeli do areálu České pošty vozidlem VW Golf RZ XY, kde M. D. vozidlo zaparkoval a přistoupil zde k vozidlu Peugeot Expert, nezjištěné registrační značky, které mělo otevřené dveře spolujezdce a zadní dveře, přičemž si stoupnul za vozidlo a zkoušel do vozu vniknout přes dveře řidiče, následně nasedl zpět do vozu Volkswagen Golf XY, kterým přijeli, a mezitím L. N. přistoupil k dodávkovému vozidlu zn. Peugeot Boxer České pošty, žluté barvy, RZ XY, a k vozidlu zn. Peugeot Boxer, bílé barvy, RZ XY, u nichž zkoušel pomocí klik, zda jsou odemknutá, avšak otevřít se mu je nepodařilo, a poté při odjezdu z areálu zastavil M. D. u vozidla zn. Renault Kango, RZ XY, majitele C. S., načež L. N. k vozu přistoupil, nejprve otevřel zadní nákladové dveře, poté nasedl do vozu a pokusil se zde ručně demontovat autorádio zn. Beng v hodnotě 300 Kč, avšak byl vyrušen správcem areálu, a místo okamžitě společně opustili vozem VW Golf,
13. dne 21. 6. 2021 v době okolo 10.25 hodin v XY na ul. XY přijeli společně do areálu STK XY, kde M. D. zaparkoval vozidlo a vystoupil z vozu ven, přičemž L. N. vstoupil do budovy STK, kde z dílny odcizil volně položený mobilní telefon zn. Samsung Galaxy J3, zlaté barvy, v hodnotě 1 500 Kč, majitele STK XY, následně na parkovišti před budovou obhlíželi jednotlivá vozidla, načež oba nasedli zpět do vozidla, ujeli pouze 1 m a poté L. N. opětovně vystoupil z vozu a v podřepu přistoupil k zaparkovanému osobnímu motorovému vozidlu Volskwagen Passat, RZ XY, v hodnotě 85 000 Kč, majitele V. K., u něhož na levém předním kole nalezl uschované klíče od vozidla, které vzal, s klíči se vrátil zpět do vozidla za M. D., společně z místa odjeli, M. D. poté čekal za areálem a L. N. se vrátil zpět k vozidlu, vůz s odcizenými klíči nastartoval s úmyslem s ním odjet, avšak během couvání z místa, kde bylo vozidlo zaparkováno, jej zadržel zaměstnanec STK, načež L. N. přesedl okamžitě do přistaveného vozidla Volkswagen Golf RZ XY, které řídil M. D., který zde na něj čekal, a oba z místa odjeli,
14. dne 21. 6. 2021 okolo 11.22 hodin v Olomouci na ul. XY jeli do areálu prodejny XY, kde L. N. vozidlo zaparkoval naproti garážím s označením „AUDI Přímý prodej“ a „Přímý prodej ŠKODA“, načež L. N. z vozu vystoupil a prošel přes pootevřená garážová vrata dovnitř objektu garáže, kde hned za dveřmi garáže otevřel dveře nového vozidla zn. Škoda Karoq, bez RZ, v hodnotě 751 627 Kč včetně klíčů, z prostoru interiéru vozu odcizil 2 ks klíčů v hodnotě 8.975 Kč, dveře vozu uzavřel a přešel do vedlejší garáže, kde přistoupil k novému vozidlu zn. AUDI Q3, bez RZ, v hodnotě 932 721 Kč včetně klíčů, stojícímu rovněž hned za dveřmi garáže a opět z interiéru vozu odcizil 2 ks klíčů v hodnotě 16 181 Kč, poté místo opustil, a venku přistoupil k hlídajícímu M. D., na dálku vyzkoušeli funkčnost klíčů od obou vozidel, načež se do prostoru garáže L. N. vrátil a spustil spínač vrat garáže tak, že dveře garáže otevřel, avšak po krátké chvíli se dveře garáže samovolně z důvodu ochranného mechanismu uzavřely, což znemožnilo s vozidly odjet, přičemž po celou dobu byl M. D. venku na parkovišti před budovou, kde hlídal provoz prodejny, načež oba místo poté společně opustili,
čímž se snažili odcizit věci v celkové hodnotě 2 072 048 Kč,
III. obviněný M. D. sám
dne 21. 6. 2021 v době mezi 8.28 až 10.30 hodin v XY a na ulicích XY a XY a okolo 11.20 hodin v Olomouci řídil osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Golf, RZ XY, majitele L. N., přesto, že mu bylo rozhodnutím Magistrátu města Přerov, č. j. MMPr/230923/2020/Kom uložena sankce zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu v trvání 20 měsíců od 2. 12. 2020 do 2. 8. 2022“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný M. D. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a za sbíhající se:
- jednak pomoc přečinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, jednak pomoc přečinu porušování domovní svobody podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jednak pomoc přečinu poškozování cizí věci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 3. 3. 2022 pod č. j. 131 T 170/2021-764, – jednak přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 10. 2021 pod č. j. 32 T 160/2021-44,
k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu v trvání 3 (tří) roků.
4. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl v rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 3. 3. 2022 pod č. j. 131 T 170/2021-764 a trestním příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 10. 2021 pod č. j. 32 T 160/2021-44 zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené firmě Samohýl Motor, a. s., Kosmonautů 846/2, Olomouc, IČO: 25511165, částku 25 156 Kč.
6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Ostravská univerzita, Dvořákova 138/7, 702 00 Ostrava, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození, a to: – společnost AmRest, s. r. o., IČO: 26476215, se sídlem Praha, Walterovo náměstí 329/3, - M. H., - L. B., - B. B., - Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8 (pojištěný Ostravská univerzita, Dvořákova 138/7, 702 00 Ostrava), - J. K., částku 328 Kč, odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného L. N.
9. Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 2 T 158/2021, podal obviněný M. D., státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále a obviněný L. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 5 To 225/2023, tak, že mimo jiné podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného D. zamítl.
10. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 5 To 225/2023, podal obviněný M. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu ke skutkům pod body II. 11 až 14 výroku rozsudku soudu prvního stupně namítl procesní nepoužitelnost výslechů obviněného L. N., a to zejména z důvodu, že těmto výslechům nemohl být obviněný ani jeho právní zástupce přítomen, a to zejména proto, že v době jejich konání nebyl obviněn. Přestože byly výpovědi spoluobviněného N. provedeny v hlavním líčení nezákonně, soudy z nich vycházely při posouzení viny obviněného. Obviněný je proto toho názoru, že protokoly o výpovědích spoluobviněného, které byly učiněny před sdělením jeho obvinění, nemohly být základem pro rozhodnutí o jeho vině.
11. Obviněný vznesl výhrady také k řádnosti a bezvadnosti prohlášení viny spoluobviněného N., který nebyl řádně dotázán na to, zda rozumí prohlášení viny a zda souhlasí s právní kvalifikací, zda je mu zřejmá podstata skutku a trestní sazba, respektive zda jsou mu zřejmé i důsledky spojené s prohlášením viny. Na závěr ještě zopakoval, že byla porušena jeho práva na spravedlivý proces, jakož i další garance náležející obviněným osobám, kupříkladu rovnost zbraní, právo na obhajobu, právo slyšet svědky a podobně. Za vadný považuje i uložený trest. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedl, že dovolání obviněného je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku – a podle mínění státního zástupce v zásadě i správně – vypořádaly. Dovolání obviněného po obsahové stránce rozporuje procesní využitelnost u hlavního líčení čtených protokolů o dřívějších výpovědích obviněného N.
Státní zástupce zastává názor, že přednesené výhrady sice pod uvedený dovolací důvod podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. Pokud jde o výhrady k zákonnosti čtení protokolů o výsleších obviněného N. a jejich procesní použitelnosti ve vztahu k osobě dovolatele, touto námitkou se odvolací krajský soud zabýval v odstavcích 24 a 25 odůvodnění svého rozsudku. Z hlediska výroku o vině obviněného D. je podstatné především to, že N. výpovědi byly naprosto marginálního významu a k odsouzení dovolatele by byly zcela nedostatečné.
Spolehlivě z nich bylo možné vyjít v podstatě jen potud, že dne 21. 6. 2021 se dovolatel s N. pohybovali kolem míst činu. Ve vztahu k té podstatné skutečnosti, zda obviněný D. znal, za jakým účelem jezdí, byla N. vyjádření naprosto nedostatečná a výrok o vině dovolatele by na nich v žádném případě vystavět nešlo. Nicméně, a oba soudy to v odůvodnění svých rozsudků přiléhavě rozvedly, je zde řada dalších, na sebe navazujících nepřímých důkazů, které vinu obviněného D. spolehlivě prokazují a tedy potvrzují, že se jednalo o klasické spolupachatelství dvou osob s přesně rozdělenými úlohami, kteří činili vše pro to, aby maximalizovali úspěšnost spáchání trestné činnosti.
Je tudíž zcela zřejmé, že naivní snaha obviněného N. prezentovaná v rámci prohlášení viny a jeho vyjádření k trestné činnosti, kdy se snažil obviněného D. z protiprávního jednání vyvinit, nemohla mít šanci na úspěch, a to již s ohledem na to, že popírala principy elementární logiky. Jeho výpovědi v tom smyslu, že spolu na ničem domluveni nebyli, jsou tudíž zjevně účelové a lživé. Státní zástupce je proto ve shodě s oběma soudy přesvědčen, že o vině obviněného D., který naplnil všechny znaky přisouzených trestných činů, jejich subjektivní stránku nevyjímaje, neexistují žádné rozumné pochybnosti.
Lze tak uzavřít, že jeho námitky, které podepřel odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., postrádají jakékoli opodstatnění. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil i s tím, aby o něm Nejvyšší soud rozhodoval ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
15. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
16. Obviněný M. D. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové.
Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení.
Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
17. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného M. D.
18. Obviněný v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybnil procesní použitelnost u hlavního líčení čtených protokolů o dřívějších výpovědích obviněného L. N., aby posléze v přímé návaznosti na to vyjádřil pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudů a jejich souladu s provedenými důkazy.
19. Nejvyšší soud stran procesní použitelnosti výpovědí spoluobviněného L. N. poukazuje na usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 750/09, v němž Ústavní soud považoval za ústavně souladné, že se obecné soudy zabývaly jako důkazem i výpověďmi spoluobviněného z přípravného řízení, a to i když byly provedeny před zahájením trestního stíhání obviněného, a tedy bez jeho účasti či účasti jeho obhájce. S ohledem na tento závěr proto není možno přisvědčit námitce obviněného ohledně pochybení okresního soudu, který souhlasil se čtením protokolů o výslechu obviněného L. N. Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že obviněný M. D. byl dne 13. 7. 2022 hlavnímu líčení osobně přítomen a měl možnost se k těmto výpovědím z přípravného řízení vyjádřit, čehož však nevyužil. Taktéž se k nim nevyjádřil ani v rámci veřejného zasedání u odvolacího soudu.
20. Nejvyšší soud dále dodává, že soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného, kdy získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků L. B., M. B., C. S., J. H., V. K., R. V., z protokolu o ohledání místa činu a fotodokumentací, z protokolu o vydání věci, z vyhodnocení kamerového záznamu, z protokolu o zajištění vozidla, z protokolu o provedení prohlídky vozidla a fotodokumentace, z odborného vyjádření a z vyjádření ke škodě. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, bylo zejména možno učinit závěr, že zmíněné protokoly o výpovědích spoluobviněného N. nebyly základem pro rozhodnutí o vině obviněného, tak jak tento mylně tvrdí. Z provedených důkazů, zejména z výpovědi svědků a z kamerových záznamů totiž nepochybně vyplývá, že šlo o předem domluvené jednání, přičemž každý z obviněných plnil určitý úkol. Obviněný tak svými námitkami pouze rozporuje procesní využitelnost u hlavního líčení čtených protokolů o dřívějších výpovědích spoluobviněného N., aby posléze v návaznosti na to vyjádřil pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudů a jejich souladu s provedenými důkazy. Nejvyšší soud však dodává, že dokazování před nalézacím soudem bylo naprosto vyčerpávající, úplné, objektivní a zákonné s tím, že tyto důkazy, které byly provedeny, byly nalézacím soudem řádně pregnantně vysvětleny a zdůvodněny.
21. Obviněný vznesl výhrady také k řádnosti a bezvadnosti prohlášení viny spoluobviněného N.
22. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu zjistil, že obviněný L. N. u hlavního líčení, konaného dne 13. 7. 2022, prohlásil svou vinu. Je však třeba dát za pravdu dovolateli v tom, že v rámci prohlášení viny zároveň, uvedl, že na skutcích uvedených v obžalobě nebyl se spoluobviněným D. domluvený, nebylo to plánované a obviněný D. o jeho činech nevěděl, pouze s ním jezdil. V prvé řadě je nutno přisvědčit námitce obviněného v tom smyslu, že bylo přijato prohlášení viny spoluobviněného L.
N., byť tento fakticky popřel, že by se vytýkaného protiprávního jednání dopustil ve spolupachatelství s obviněným. K uvedenému se vyjádřil již odvolací soud v bodě 31 V předmětné trestní věci popis skutkové věty obžaloby obsahoval mimo jiné skutečnost, že se jednalo o předchozí společnou dohodu obou obviněných s úmyslem odcizit osobní motorová vozidla, mobilní telefony, finanční hotovost či jiné věci, na což navazovala i právní kvalifikace jejich jednání, jejíž součástí bylo jednání ve spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku. Pokud tedy obviněný L. N. nesouhlasil s popisem skutku včetně právní kvalifikace ve vztahu ke spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neměla být takto prohlášená vina soudem přijata. Nicméně pokud takto již okresní soud postupoval, mohlo mít prohlášení viny samotné účinky toliko ve vztahu k obviněnému L. N. a nebylo jej možno vztahovat taktéž k osobě obviněného D. S ohledem na provedené důkazy je však zcela zřejmé, že obviněný N. se pouze snažil svého bratrance obviněného M. D. vyvinit z protiprávního jednání.
Z kamerových záznamů podporovaných výpověďmi svědků a listinnými důkazy je totiž zcela zřejmé, že obvinění jednali společně, byli na protiprávním jednání domluveni, vzájemně spolupracovali, komunikovali, doplňovali se navzájem, kdy každý z nich zastával svou úlohu.
23. Ve vztahu k obviněnému D. nelze mít žádné pochybnosti o jeho vině, neboť je zde řada několika na sebe navazujících nepřímých důkazů, které jeho vinu spolehlivě prokazují a tedy potvrzují, že se jednalo o klasické spolupachatelství dvou osob s přesně rozdělenými úlohami. Konkrétně v případě skutku pod bodem II. 11 z kamerového záznamu jednoznačně vyplývá, že na místo přijíždí VW Golf, v němž sedí jak spoluobviněný N., tak i dovolatel. Z kamerového záznamu je evidentně sehnatelné, že dovolatel ví, kam N. míří, a tohoto po neúspěšném pokusu o odcizení vozidla Škoda Octavia z místa činu odváží. Pokud jde o skutek pod bodem II. 12 odsuzujícího rozsudku, i zde hraje podstatnou roli kamerový záznam. Z něho vyplývá, že na místo přijíždí vozidlem VW Golf obviněný D., který se s ním otáčí a který na N. čeká, přičemž posléze oba odjíždějí. Na dalším záznamu je pak vidět, jak přijíždí vozidlo VW Golf, obviněný D. vystupuje z místa řidiče a jde k bílé dodávce a dále prochází areálem zpět k vozidlu VW Golf, kterým se jede otočit a vyzvednout N. Ke skutku pod bodem II. 13 napadeného rozsudku pak bylo možno vycházet rovněž z kamerových záznamů, na nichž je viditelný příjezd vozidla VW Golf, v němž obviněný D. vyčkává. K roli dovolatele je nutno zdůraznit zejména to, že vozidlo přistavil v bezprostřední časové návaznosti na N. odchod z areálu po neúspěšném pokusu o odcizení VW Passat tak, aby mohli z místa činu co nejrychleji odjet. Ke skutku pod bodem II. 14 napadeného rozsudku pak lze také odkázat na kamerový záznam a výpověď svědka J. H. Ten potvrdil, že na kamerách viděl dvě osoby s tím, že tyto nejprve čekaly asi půl hodiny nebo hodinu venku, až se vrata otevřou. Byť tedy obviněný L. N. uvedl, že jednání se dopouštěl sám a nebyl domluven s obviněným M. D., z provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků a z kamerových záznamů nepochybně vyplývá, že šlo o předem domluvené jednáním, přičemž každý z obviněných plnil určitý úkol.
24. K námitce obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jakož i další garance náležející obviněným osobám, kupříkladu rovnost zbraní, právo na obhajobu, právo slyšet svědky a podobně, Nejvyšší soud nad rámec uplatněného dovolacího důvodu uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces obviněného neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně jeho práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému.
25. Posledně za vadný považuje obviněný i uložený trest. Ve vztahu k této námitce Nejvyšší soud uvádí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dodává, že trest, který byl obviněnému uložen, je učiněnými skutkovými zjištěními dostatečně odůvodněn, je zcela namístě a zejména jej nelze označit za vadný.
26. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný M. D. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
27. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného M. D. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 7. 2024
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu