4 Tdo 632/2024-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2024 o dovolání obviněného A. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024 č. j. 4 To 19/2024-72, v trestní věci vedené Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 48/2023, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 12. 2023 č. j. 3 T 48/2023-56 byl obviněný A. Š. (dále jen „obviněný“ nebo “dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 18. 10. 2023 v době od 07:15 hodin do 7:25 hodin nejméně z místa svého bydliště v obci XY až do obce XY, okres XY, v době trvání zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 11. 2022, č. j. 1 T 97/2022-97, v právní moci dne 14. 12. 2022, na dobu 30 měsíců od 14. 12. 2022 do 16. 6. 2025, řídil traktor tovární značky John Deer 5820, registrační značky XY, přičemž byl v obci XY, okres XY, zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky, Oddělení obecné kriminality Žďár nad Sázavou.
2. Za to byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 18 (osmnáct) měsíců.
3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 2. 2024 č. j. 4 To 19/2024-72 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které zaměřil výlučně do výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel s tím, že jsou naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle jeho názoru totiž soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a aplikovaly příliš tvrdý trest.
5. V rámci podrobného odůvodnění pak dovolatel uvedl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, neboť pro něj má likvidační důsledky. Konkrétně uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel má dopad nejen na jeho osobu, ale i na jeho rodinu. Je totiž jedinou sobou, která může vozit manželku trpící cévním onemocněním na lékařská ošetření, přičemž její stav nedovoluje využití hromadné dopravy. Totéž platí o dětech, které jsou na něj v tomto směru rovněž odkázány. Zároveň vykonává v rámci své pracovní činnosti jako OSVČ podpůrné činnosti v zemědělství a posklizňové činnosti, k čemuž je třeba být držitelem řidičského oprávnění skupiny T i B. Uložený trest tak pro něj bude mít likvidační důsledky, neboť ztratí jediný příjem obživy pro sebe a svou rodinu. Poukázal, že na něj dohlíží manželka a jeho bratr, kteří dbají o to, aby již žil řádný život. Lituje svého jednání a zdvořile žádá soud o poslední šanci, přičemž navrhuje uložení jiného alternativního trestu (peněžitého trestu nebo trestu obecně prospěšných prací). Zároveň vyjádřil přesvědčení, že škodlivost jeho jednání nedosahovala významné intenzity, neboť jízdu prováděl mimo silnici, na místě, kde nemohl nikoho ohrozit a nebyl ani pod vlivem návykových látek. S ohledem na tyto okolnosti se proto dovolává uplatnění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Následně uvedl, že trest podle jeho názoru neodpovídá povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, jeho osobním, majetkovým a rodinným poměrům a nereflektuje ani to, že dovolatel napomáhal orgánům činným v trestním řízení a přispěl tak k objasnění věci, ani to, že celé situace upřímně litoval. Uzavřel, že uložený trest je nepřiměřeně přísný a trvá na svých argumentech obsažených v odvolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 12. 2023 č. j. 3 T 48/2023-56 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024 č. j. 4 To 19/2024-72 a vrátil věc zpět k novému projednání.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu a výsledku řízení a dovolací argumentace obviněného uvedl, že obviněným přednesené námitky nespadají pod uplatněné dovolací důvody ani pod žádné jiné. Připomněl, že námitky vůči výroku o trestu lze zásadně důvodně uplatnit pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ten ovšem postihuje toliko situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo jde o trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Připustil, že za určitých okolností lze pak výrok o trestu napadnout i pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř, přičemž ovšem nesprávné právní posouzení spočívá v jiné otázce než druhu či výměře trestu, například v posouzení, zda měl být ukládán trest souhrnný, úhrnný či společný. Za klíčové z pohledu argumentace obviněného pak označil skutečnost, že v rámci žádného ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání nelze (se zcela vzácnými výjimkami) úspěšně uplatnit námitku nepřiměřenosti trestu, neboť konkrétní druh a výše uloženého trestu je věcí volné úvahy soudu, do níž nelze zasahovat. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou uložil co do druhu i výše trest zcela konformní relevantním okolnostem a toto své rozhodnutí řádně odůvodnil.
K celé věci pak státní zástupce poznamenal, že z jím zjištěných poznatků (prostřednictvím lustrace CESO) vyplývá, že obviněný je důvodně podezřelý ze spáchání dalšího podobného jednání spočívajícího v řízení motorového vozidla navzdor soudem uloženému zákazu, jehož se měl dopustit nedlouho poté, co byl pravomocně odsouzen v této věci). Závěrem prohlásil, že trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel uložený při spodní hranici trestní sazby, není nepřiměřeným ani extrémně přísným či nespravedlivým trestem.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 v neveřejném zasedání.
7. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí i zjistit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Pro úplnost se jeví vhodné připomenout, že vzhledem k existující procesní situaci, měl obviněný uplatnit nejprve dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Absenci příslušného odkazu nicméně dovolací senát nepovažoval za natolik zásadní nedostatek předloženého dovolání, aby trval na jeho formálním upřesnění dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci deklarovaných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., které obviněný uplatnil.
10. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze stručně v obecnosti uvést, že explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.
12. Obviněný svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil výlučně do výroku o trestu, konkrétně pak toliko do té části, kterou mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel podle § 73 odst.1 a odst. 3 tr. zákoníku. Tímto definoval rozsah dovolacího přezkumu. Veškeré námitky zabývající se škodlivostí jeho jednání a okolnostmi, za kterých k nim došlo, jakož i související požadavek na aplikaci zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku) tak zůstaly zcela mimo limity dovolacího řízení, neboť se jedná o otázky směřující do výroku o vině, který nebyl dovoláním napaden a zároveň proti němu ani dovolání nebylo přípustné (obviněný prohlásil vinu ve smyslu § 206c tr. ř.).
13. Nejvyšší soud se tedy zabýval toliko námitkami směřujícími vůči výroku o trestu, přičemž dospěl k závěru, že tyto nelze subsumovat pod žádný z uplatněných ani jiných zákonných dovolacích důvodů. Obviněný je toho názoru, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním rozhodným pro uložení trestu zákazu činnosti, což mělo za následek uložení nepřiměřeně tvrdého trestu. Takovýto výklad dovolacích důvodů je ovšem zcela mimo jejich zákonné hranice (viz obecná východiska shora) a nelze mu přiznat důvodnost.
14. Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem připomíná, že výrok o trestu lze zásadně napadnout toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to z důvodu uložení druhu trestu, který zákon nepřipouští anebo výměry trestu mimo příslušnou trestní sazbu. V daném případě ovšem nebyla naplněna ani jedna z těchto alternativ, neboť trest zákazu činnosti je druhem trestu, který zákon připouští – podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku lze uložit trest zákazu činnosti, pokud se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností. Obviněný spáchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tím, že řídil motorové vozidlo, ačkoliv mu byl již předtím ve stanovené době zákaz takové činnosti soudem uložen. Lze souhlasit s nalézacím i odvolacím soudem, že v této věci nemohlo být od uložení tohoto druhu trestu upuštěno, a to i s ohledem na naplnění individuálního i generálně preventivního účelu trestu (body 8 odůvodnění rozhodnutí okresního a krajského soudu). Stejně tak nelze ve věci shledat exces ve výměře uloženého trestu zákazu činnosti, neboť tento druh trestu je možné uložit v rozmezí od 1 roku až do 10 let. Pokud byl obviněnému tento druh trestu vyměřen v délce 18 měsíců, čili při dolní hranici trestní sazby, nemůže se jednat o extrémně nepřiměřený trest, který by bylo nutno, ale i možno, revidovat prostřednictvím rozhodnutí dovolacího soudu.
15. Pro úplnost je třeba doplnit, že výrok o trestu lze dovoláním napadnout i z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak pouze v případě, že nesprávné právní posouzení se týká naplnění hmotněprávních podmínek pro uložení souhrnného, úhrnného nebo společného trestu (§§ 43, 45 tr. zákoníku). V tomto posuzovaném případě ovšem k žádnému uložení takového trestu nedošlo.
16. Obecně vzato lze konstatovat, že z námitek obviněného je zřejmé, že jimi ventiluje nespokojenost s uloženým trestem zákazu činnosti a soudům vytýká jeho nepřiměřenost s výlučným poukazem na své subjektivní poměry. Ovšem právě otázka pouhé nepřiměřenosti trestu nemůže být v dovolacím řízení relevantně uplatněna (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 489/2015). Současně nelze nezmínit, že nalézací soud vzal ohledně osoby obviněného v potaz všechny rozhodné okolnosti významné pro rozhodnutí o trestu – jeho osobní, majetkové a rodinné poměry (bod 6 odůvodnění rozsudku), uvážil i polehčující okolnosti (bod 7 tamtéž) a pečlivě vyložil důvody, pro které považuje uložený trest za přiměřený. Na toto odůvodnění lze proto v podrobnostech odkázat (body 5 až 9 s důrazem na bod 8 ve vztahu k trestu zákazu činnosti tamtéž). Obdobně soud druhého stupně se v rámci rozhodnutí o odvolání zabýval totožnými námitkami obviněného, jenž nyní uplatnil i v podaném dovolání. Odvolací soud je přitom oprávněn přezkoumat podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. i přiměřenost uloženého trestu, ale ani on nedospěl k závěru, že by trest uložený obviněnému byl nepřiměřený (bod 8 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud k tomu pouze doplňuje, že fakt, že uložený trest má negativní dopad do života obviněného, není rozhodně sám o sobě v rozporu se zákonem. V opačném případě by uložený trest, který by neměl na obviněného žádný nepříznivě postihující vliv, ani žádným trestem nebyl. Takový postup by naopak bylo možno označit za rozporný se základní zásadou trestního řízení vyplývající z ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. ohledně spravedlivého potrestání pachatelů trestných činů.
17. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podané dovolání obviněného A. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jím vznesené námitky ve skutečnosti nenaplnily žádný z uplatněných či jiných zákonných dovolacích důvodů. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu