4 Tdo 716/2024-664
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2024 o dovoláních obviněných 1. Mgr. Dominiky Bártové, bytem Hájek 153, Hájek, a 2. Společenství vlastníků jednotek domu čp. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary, IČ: 70972095, se sídlem Hybešova 569, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 8 To 4/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 28/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 1 T 28/2022, byly obviněné uznány vinnými:
Společenství vlastníků jednotek domu čp. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku za užití § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v nepřímém pachatelství podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku (bod I. rozsudku), Mgr. Dominika Bártová přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v nepřímém pachatelství podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku (bod II. rozsudku), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustily tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„I. obžalované Společenství vlastníků jednotek domu čp. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary (dále jen jako „SVJ“), jako právnická osoba zodpovědná za výkon správy domu na adrese Hybešova 569/14, Karlovy Vary, zastoupené předsedkyní Dominikou Bártovou, jednající v postavení statutárního orgánu SVJ, jako nepřímý pachatel podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku v úmyslu omezit stínění domu a dále v úmyslu splnit podmínky pro výplatu peněžitého plnění za umístění reklamního zařízení na střeše domu, nechalo dne 23.10.2020 prostřednictvím společnosti JL Company, s.r.o., IČ: 070 88 108, provést nevhodný ořez větví pěti stromů druhu lípy srdčité a jednoho stromu druhu břízy bělokoré, přičemž tato společnost jednala v domnění, že majitelem stromů je právě obžalované SVJ, rostoucích před spravovaným domem na pozemcích parc.
č. 153/1 a 1019/4, k.ú. Karlovy Vary – Rybáře, kdy tento ořez spočíval v radikálním sesazení celých vrcholových partií korun stromů, a to ačkoliv si SVJ bylo vědomo skutečnosti, že předmětné stromy se nacházejí na pozemku vlastněném poškozeným Statutárním městem Karlovy Vary a tedy nejsou majetkem SVJ, dále si bylo vědomo skutečnosti, že k provedení jakýchkoliv úprav předmětných stromů nedisponuje povolením poškozeného a že zvolený způsob ořezu odporuje právním předpisům, v důsledku čehož poškozenému Statutárnímu městu Karlovy Vary, IČ: 00254657, sídlem Moskevská 2035/21, Karlovy Vary, způsobilo škodu v celkové výši 252.014 Kč, přičemž předmětné stromy podléhají ochraně podle § 7 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
I. obžalovaná Mgr. Dominika Bártová, jako předsedkyně Společenství vlastníků jednotek domu čp. 569, Hybešova 569/14, Karlovy Vary (dále jen jako „SVJ“), které je zodpovědné za výkon správy domu na adrese Hybešova 569/14, Karlovy Vary, jako nepřímá pachatelka podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku v úmyslu omezit stínění domu a dále v úmyslu splnit podmínky pro výplatu peněžitého plnění za umístění reklamního zařízení na střeše domu, nechala dne 23.10.2020 prostřednictvím společnosti JL Company, s.r.o., IČ: 070 88 108, provést nevhodný ořez větví pěti stromů druhu lípy srdčité a jednoho stromu druhu břízy bělokoré, přičemž tato společnost jednala v domnění, že majitelem stromů je právě obžalované SVJ, rostoucích před spravovaným domem na pozemcích parc.
č. 153/1 a 1019/4, k.ú. Karlovy Vary – Rybáře, kdy tento ořez spočíval v radikálním sesazení celých vrcholových partií korun stromů, a to ačkoliv si byla vědoma skutečnosti, že předmětné stromy se nacházejí na pozemku vlastněném poškozeným Statutárním městem Karlovy Vary a tedy nejsou majetkem SVJ, dále si byla vědoma skutečnosti, že k provedení jakýchkoliv úprav předmětných stromů nedisponuje povolením poškozeného a že zvolený způsob ořezu odporuje právním předpisům, v důsledku čehož poškozenému Statutárnímu městu Karlovy Vary, IČ: 00254657, sídlem Moskevská 2035/21, Karlovy Vary, způsobila škodu v celkové výši 252.014 Kč, přičemž předmětné stromy podléhají ochraně podle § 7 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny“.
2. Za uvedené jednání bylo obviněné Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary odsouzeno podle § 228 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 23 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., k trestu uveřejnění rozsudku, a to v tištěném vydání některého z deníků vydávaných pro karlovarský region, s lhůtou k uveřejnění rozsudku na vlastní náklady do 2 měsíců od právní moci rozsudku, a to v tomto rozsahu: Společenství vlastníků jednotek domu čp. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary, IČ: 70972095, sídlem Hybešova 569/14, Rybáře, 360 05 Karlovy Vary, bylo rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23.
10. 2023, č. j. 1 T 28/2022-521, uznáno vinným z přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, které spáchalo tím, že jako právnická osoba zodpovědná za výkon správy domu na adrese Hybešova 569/14, Karlovy Vary, v úmyslu omezit stínění domu a dále v úmyslu splnit podmínky pro výplatu peněžitého plnění za umístění reklamního zařízení na střeše domu, nechalo dne 23. 10. 2020 provést nevhodný ořez větví šesti stromů rostoucích před spravovaným domem, spočívající v radikálním sesazení celých vrcholových partií korun stromů, a to ačkoliv si bylo vědomo skutečnosti, že předmětné stromy se nacházejí na pozemku vlastněném poškozeným Statutárním městem Karlovy Vary, dále si bylo vědomo skutečnosti, že k provedení jakýchkoliv úprav předmětných stromů nedisponuje povolením poškozeného a že zvolený způsob ořezu stromů odporuje právním předpisům, v důsledku čehož poškozenému Statutárnímu městu Karlovy Vary způsobilo škodu v celkové výši 252.014 Kč, za což byl této právnické osobě uložen trest uveřejnění rozsudku.
3. Za uvedené jednání byla obviněná Mgr. Dominika Bártová odsouzena podle 228 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále byl obviněné podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu Společenství vlastníků jednotek, a to na dobu 3 let.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary a Mgr. Dominice Bártové uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému Statutárnímu městu Karlovy Vary, IČ: 00254657, škodu ve výši 252.014 Kč.
5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo poškozené Statutární město Karlovy Vary, IČ: 00254657, odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 1 T 28/2022, podaly obviněné Mgr. Dominika Bártová a Společenství vlastníků jednotek domu čp. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 8 To 4/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 1 T 28/2022 a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné Mgr. Dominika Bártová a Společenství vlastníků jednotek domu čp. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary, IČ: 70972095, byly uznány vinnými v nepřímém pachatelství podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, obviněné společenství rovněž za použití § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustily tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
Mgr. Dominika Bártová jako předsedkyně Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary, které bylo coby právnická osoba zodpovědná za výkon správy tohoto domu, uzavřela za toto společenství smlouvu s JL Company, s.r.o., na jejímž podkladě tato společnost provedla 23. října 2020 ořez větví pěti lip srdčitých a jedné břízy bělokoré, což vedlo k tomu, že se radikálně sesadily celé vrcholové partie korun těchto stromů rostoucích před uvedeným domem na pozemcích parcelních čísel 153/1 a 1019/4 v k. ú. Karlovy Vary-Rybáře, přičemž jmenovaná společnost jednala v domnění, že majitelem těchto stromů je obžalované společenství vlastníků jednotek, a obžalované tak učinily se záměrem omezit stínění uvedeného domu a splnit podmínky pro výplatu peněz za to, že se na jeho střeše umístí reklamní zařízení, a byly si vědomy, že uvedené stromy jsou na pozemku patřícím Karlovým Varům a že nemají od tohoto města povolení k tomu, aby je jakkoli upravovaly, v důsledku čehož způsobily Statutárnímu městu Karlovy Vary škodu v celkové výši 252 014 Kč.
7. Za uvedené jednání byla obviněná Mgr. Dominika Bártová odsouzena podle 228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 4 měsíce. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu společenství vlastníků jednotek, a to na dobu 2 let.
8. Obviněné Společenství vlastníků jednotek domu č.p. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary, bylo odsouzeno podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 23 odst. 1, 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim k trestu uveřejnění rozsudku, a to v tištěném vydání některého z deníků vydávaných pro karlovarský region, s lhůtou uveřejnit rozsudek na vlastní náklady do dvou měsíců od právní moci rozsudku, a to v tomto znění:
Společenství vlastníků jednotek domu čp. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary, IČ: 70972095, se sídlem tamtéž, bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2024 sp. zn. 8 To 4/2024 uznáno vinným z přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchalo tím, že jako právnická osoba zodpovědná za výkon správy uvedeného domu uzavřelo smlouvu, na jejímž podkladě byl 23. 10. 2020 proveden ořez větví šesti stromů rostoucích před tímto domem spočívající v radikálním sesazení celých vrcholových partií korun stromů, přičemž tak učinilo v úmyslu omezit stínění uvedeného domu a splnit podmínky pro výplatu peněz za umístění reklamního zařízení na střeše domu, ačkoliv si bylo vědomo, že uvedené stromy patří Statutárnímu městu Karlovy Vary a že nemá od tohoto města povolení k tomu, aby uvedené stromy jakkoli upravovalo, čímž tomuto městu způsobilo škodu ve výši 252 014 Kč, za což byl tomuto společenství uložen trest uveřejnění rozsudku.
9. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným Mgr. Dominice Bártové a Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary, uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému Statutárnímu městu Karlovy Vary, IČ: 00254657, škodu ve výši 252 014 Kč.
10. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo poškozené město odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
11. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 8 To 4/2024, podaly následně obviněné prostřednictvím společného obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V dovoláních obviněné namítly, že nebyly splněny obligatorní podmínky institutu nepřímého pachatelství podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku, a dále, že byla nesprávným způsobem zjištěna a vyčíslena škoda, která je znakem skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Ohledně nepřímého pachatelství podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku obviněné s odkazem na nesprávné skutkové závěry odvolacího soudu v odstavci 16 odůvodnění jeho rozsudku namítly, že společnost JL Company s.r.o. nejednala v omylu, když její jednatel věděl, že stromy rostou na pozemku ve vlastnictví statutárního města Karlovy Vary, když za zábor tohoto pozemku městu zaplatil. Dále namítly, že jako nepřímí pachatelé nevěděli, že JL Company, s. r. o., jedná ve skutkovém omylu, naopak věděli, že jednatel JL Company, s. r. o., nejedná v přesvědčení, že jde o pozemky společenství vlastníků jednotek, když vlastnictví k pozemku nikdy neřešil. Ořez stromů neprovedla JL Company, s. r. o., ale D. N., který nejednal jménem JL Company, s. r. o., ani nebyl její zaměstnanec. Ke způsobu zjištění a vyčíslení vzniklé škody obviněné uvedly, že škoda měla být zjištěna a vyčíslena podle znaleckého posudku České zemědělské univerzity a nikoli podle znaleckého posudku znalkyně Ing. Frydrychové, která použila nesprávnou Kochovu metodu. Pokud odvolací soud znalecký posudek znalkyně Ing. Frydrychové ke zjištění a vyčíslení škody použil, došlo k pochybení s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu.
12. Z uvedených důvodů obviněné navrhly, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 8 To 4/2024, z důvodů výše uvedených, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovoláním obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítly, že nejsou naplněny znaky nepřímého pachatelství podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku a znak vzniku škody jako jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu. Tyto relevantně uplatněné dovolací námitky jsou však nedůvodné. Je tomu tak proto, že obviněné své dovolací námitky směřující k závěru, že v jejich trestní věci nejde o trestný čin, založily na odlišných skutkových zjištěních, odlišných od skutkových zjištění učiněných soudy na podkladě provedených důkazů.
14. Rovněž uvedl, že v posuzované věci nejsou dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. dány. V trestní věci obviněných nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a soudem učiněnými skutkovými zjištěními.
15. Skutková zjištění odvolacího soudu a na ně navazující právní kvalifikace, k nimž se vztahovaly totožné odvolací námitky obviněných stran nepřímého pachatelství, jsou shrnuta především v odstavcích 16, 19, 27 a 29 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Tato skutková zjištění nejsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, zjevný rozpor nezakládá ani po rozhodnutí odvolacího soudu obviněnými vyžádaný a k dovolání přiložený souhlas města Karlovy Vary ze dne 21. 5. 2020 sp. zn. /OT/20 s užíváním veřejné zeleně v ulici Hybešova č.p. 569/14. Veřejné prostranství je přístupné každému bez omezení a slouží obecnému užívání. Skutečnost, kdo pozemek vlastní, je pro určení, zdali se jedná o veřejné prostranství, bez významu.
16. K relevantní dovolací námitce týkající se vyčíslení způsobené škody je namístě uvést, že totožné námitky obviněných byly uplatněny v odvoláních a že odvolací soud je dostatečným způsobem vypořádal v odstavcích 30 až 37 odůvodnění svého rozsudku. Podrobně byly vypořádány také totožné námitky obviněných týkající se použitelnosti a věcné správnosti druhého znaleckého posudku znalkyně Ing. Frydrychové ve vztahu k ostatním znaleckým posudkům a k judikátu Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020 sp. zn. 4 Tdo 488/2020, a to v odstavcích 40 až 55 odůvodnění dovoláním napadeném rozsudku.
17. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
20. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
21. Nejvyšší soud podotýká, že obviněné dovolání směřovaly proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto její odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, mělo být proto správně její dovolání opřeno rovněž o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě, ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutečnost, že prostřednictvím obhájce uplatnily pouze dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a nikoliv dále podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neshledal Nejvyšší soud natolik závažnou, aby toto bránilo projednání podaných dovolání. Dle názoru Nejvyššího soudu nelze postupovat příliš formalisticky, když z obsahu dovolání tento uplatněný dovolací důvod vyplývá. Je ovšem nutno poznamenat, že skutečnost nutnosti podání dovolání prostřednictvím obhájce, tedy osoby právně vzdělané, by měla právě takovýmto situacím předejít.
22. Vzhledem k uplatněným námitkám musí Nejvyšší soud především konstatovat, že v rámci podaných dovolání uplatňují obviněné v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudem druhého stupně, přičemž tento na jejich argumenty dostatečně reagoval, tedy zabýval se jimi. Tuto skutečnost ostatně ani obviněné nesporovaly, avšak jsou přesvědčeny, že se soudy jejich námitkami nezabývaly dostatečně, provedené důkazy nesprávně hodnotily a vyvodily z nich nesprávné závěry, resp. jiné závěry, než které nabízí obviněné a které považují za správné. V souvislosti s námitkami, které obviněné uplatnily v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
23. Podstatou dovolání bylo opakované tvrzení obviněných, že nebyly splněny podmínky institutu nepřímého pachatelství a znak vzniku škody jako jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu poškození cizí věci. Obviněné tyto námitky relevantně podřadily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
24. Obviněné ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněné primárně domáhají změny skutkových zjištění obou soudů, až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutku, v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustily, neboť nebyly naplněny znaky nepřímého pachatelství podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku. V tomto směru je však třeba znovu připomenout, do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Okresní i krajský soud v rámci odůvodnění svých rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlily, proč dospěly k závěru, že obviněné poškodily cizí věc a způsobily škodu.
25. Ve vztahu k první alternativě uvedeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nezbytné konstatovat, že obviněné svou dovolací argumentací žádný zjevný rozpor mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která se stala předmětem právního posouzení (resp. těmi, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu), a obsahem provedených důkazů nevymezují a zejména ani neosvědčují. Obviněné se sice snaží o zpochybnění skutkového zjištění soudů, jehož podstatou je závěr, že uzavřely smlouvu, na jejímž podkladě byl proveden v říjnu 2020 ořez větví u šesti stromů, což vedlo k tomu, že se radikálně sesadily vrcholové partie korun stromů rostoucích před domem na adrese Hybešova 569/14, Karlovy Vary, na pozemcích parcelních čísel 153/1 a 1019/4 v k. ú. Karlovy Vary –Rybáře, přičemž společnost provádějící ořez stromů jednala v domnění, že majitelem těchto stromů je obviněné společenství vlastníků jednotek. Veškerá snaha obviněných je upřena na zpochybnění a jiný výklad důkazů, z nichž při konstrukci skutkových zjištění vyšly oba soudy.
26. Naznačenou argumentaci obviněných týkající se účasti na posuzovaném ořezu stromů je tak nutno vyhodnotit jako čistě skutkovou polemiku se závěry soudů nižších stupňů, a nikoliv jako argumentaci projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněné v zásadě neargumentují ve smyslu výše rozvedeného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. I s ohledem na toto zjištění Nejvyšší soud pouze nad rámec tohoto závěru nejprve v obecné rovině konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s těmito důkazy. Jedná se naopak o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně. Je proto nutno současně upozornit na to, že obviněný v podaném dovolání toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Nejvyšší soud pak může s ohledem na výsledky provedeného dokazování dále konstatovat, že nesdílí náhled obviněných na provedené dokazování o neprokázání jejich účasti na posuzovaném ořezu stromů. Neexistuje rozumná alternativní skutková verze k obviněnými zpochybňované verzi o jejich účasti na posuzovaném skutku.
27. V této trestní věci považuje Nejvyšší soud odůvodnění obou rozhodnutí za zcela dostatečné a přesvědčivé, jak již vyložil výše. To zřetelně vyplývá zejména z bodů 5. až 18. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jde o skutkovou stránku věci, respektive z bodu 19. tohoto rozsudku, pokud jde o právní stránku věci. Rozsudek soudu prvního stupně je tak v tomto ohledu v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud pak ve svém rozhodnutí k odvolání obviněných napadený rozsudek řádně přezkoumal a vypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, což vyplývá zejména z bodů 10. až 62. rozsudku odvolacího soudu. Podle Nejvyššího soudu se tak soudy dostatečně a srozumitelně vypořádaly se všemi podstatnými argumenty obviněných, přičemž z odůvodnění obou rozhodnutí nevyplývá, že by soudy rozhodly na podkladě jakýchkoliv důkazně nepodložených domněnek. Naopak je zřejmé, na základě jakých úvah podložených provedenými důkazy učinily soudy rozhodná skutková zjištění a současně vyvrátily skutkovou verzi obviněných. V tomto směru lze zmínit odvolacím soudem vyžádanou zprávu Magistrátu města Karlovy Vary, z níž nelze vyvozovat vědomost JL Company, s. r. o., o vlastnictví města k předmětným pozemkům s ořezanými stromy.
28. Pokud jde o listinu ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. /OT/20, týkající se užívání veřejného prostranství, jejímž obsahem je souhlas města Karlovy Vary s užíváním veřejné zeleně v ulici Hybešova č.p. 569/14 a jejíž kopii přiložily obviněné ke svému dovolání, tato listina byla Nejvyšším soudem shledána jako návrh nového důkazu, přičemž novými jsou všechny důkazy a skutečnosti, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, nebo v řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud však není oprávněn hodnotit důkazy, nebo doplňovat dokazování, tím spíš nemůže připustit nově navrhované důkazy. Tyto nové skutečnosti, které jsou v řízení o dovolání nepřípustné, mohou být podkladem pouze pro obnovu řízení, nikoliv pro dovolání. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, ve shodě se státním zástupcem, že veřejné prostranství je přístupné každému bez omezení a slouží obecnému užívání, přičemž skutečnost, kdo pozemek vlastní, je pro určení, zda se jedná o veřejné prostranství, bez významu. Ze žádosti o souhlas se zvláštním užíváním veřejného prostranství a ze souhlasu města Karlovy Vary nelze vyvozovat vědomost JL Company, s. r. o., o vlastnictví města k předmětným pozemkům.
29. Pokud jde o obviněnými uplatněný dovolací důvod podle v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak je nutno, a to i s ohledem na to, jakým způsobem obviněné v rámci uvedeného důvodu argumentují, nejprve v obecné rovině, uvést, že výchozím předpokladem pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva.
30. Z výše uvedeného vyplývá, že soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání, které bylo podáno z dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy zejména takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá jeho představám, a jiného právního hodnocení se domáhá až na základě tohoto jiného, jím konstruovaného skutkového stavu.
31. Pokud Nejvyšší soud konfrontuje tato obecná východiska platná pro posouzení konkrétní trestní věci na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s konkrétními námitkami obviněných uplatněnými v jejich dovolání na podporu uvedeného dovolacího důvodu, lze konstatovat, že jimi uplatněné námitky jsou z podstatné části právě takovými námitkami, které směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci, provedeným důkazům a jejich hodnocení, a to ve snaze prosadit pro obviněné příznivější skutková zjištění. Obviněné tak činí své právní úvahy pouze na základě tohoto jím tvrzeného odlišného skutkového stavu věci.
32. Pokud obviněné ve svém dovolání zpochybňují, že nebyly splněny podmínky institutu nepřímého pachatelství, pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková námitka je sice formálně podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (obviněné rozporují hmotněprávní posouzení), tuto námitku však nutno shledat jako zjevně neopodstatněnou.
33. Nejvyšší soud doplňuje, že podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku je pachatelem trestného činu i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná mj. pro omyl, anebo proto, že sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem (tzv. nepřímé pachatelství).
34. Právní závěry uvedené v předchozím odstavci pak lze nepochybně aplikovat i na nyní projednávanou věc. Není žádných pochyb o tom, že pokyn k ořezu stromů obviněná Mgr. Dominika Bártová jednající za Společenství vlastníků jednotek domu čp. 569, Hybešova 14, Karlovy Vary, dala. Využila přitom toho, že jmenovaná společnost otázku vlastnictví stromů vůbec neřešila a provedla jejich ořez a vycházela pouze z objednávky a souhlasu obviněných, tedy jednala ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy v nevědomé nedbalosti, neboť vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měla a mohla, že zasahuje do vlastnictví někoho jiného. Tohoto omylu právě využily obviněné, kterým bylo naopak známo, že jde o cizí majetek a že jim byl odepřen souhlas k jakýmkoli úpravám stromů, o čemž společnost JL Company neinformovaly. Obviněné se tak staly nepřímými pachateli trestného činu poškození cizí věci.
35. Lze se také ztotožnit se závěry soudů obou stupňů v otázce výše způsobené škody. Nejvyšší soud zcela souhlasí s výslednými závěry soudu prvního stupně ohledně výše škody způsobené obviněnými na majetku poškozeného města. Tyto závěry v odůvodnění svého rozhodnutí navíc přiléhavě doplnil soud odvolací (v bodech 30 až 37), na což lze v této otázce též plně odkázat. Podrobně se zabýval i námitkou obviněných týkající se použitelnosti a věcné správnosti druhého znaleckého posudku znalkyně Ing. Frydrychové ve vztahu k ostatním znaleckým posudkům a k judikátu Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 4 Tdo 488/2020, když toto rozebral v bodech 40 až 55 odůvodnění svého rozsudku. Lze souhlasit s názorem soudů i státního zástupce, že znalkyně Ing. Frydrychová (na rozdíl od ostatních znalců) provedla místní šetření dva týdny po ořezu předmětných stromů. Při zpracování druhého znaleckého posudku, podle něhož byla stanovena způsobená výše škody, znalkyně Ing. Frydrychová vycházela z cen v době činu a použila nákladovou metodu – tzv. Kochovu metodu upravenou podle Ing. Bulíře, přičemž použitá znalecká metoda je použitelná v posuzované věci a její použití není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020 sp. zn. 4 Tdo 488/2020 (viz body 40 až 54 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
36. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 9. 2024
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu