USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 67 To 19/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 144/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 14 T 144/2023, byl obviněný J. J. uznán vinným ze spáchání zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„v noci ze 14. na 15. 1. 2022 v době mezi 02:00 hodin a 07:00 hodin v bytě na adrese Praha XY, XY, poté, co k němu poškozená AAAAA (pseudonym), přišla na návštěvu, ji nejprve osahával, následně ji svlékl, a i přes její vyslovený verbální nesouhlas projevený slovy: „ne, já nechci“ a snahu zpět si natáhnout kalhoty, na ní vykonal vaginální pohlavní styk, přestože věděl o tom, že předtím užila oxykodon v kombinaci s xanaxem, případně MDMA, kterými se dostala do stavu bezbrannosti, čehož byl svědkem, tedy si byl vědom toho, že není schopna se vlivem těchto látek bránit jinak než verbálně“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný J. J. odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2,5 (dvou a půl) roku.
3. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil poškozené AAAAA nemajetkovou újmu.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA, nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od právní moci rozsudku do zaplacení.
5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 14 T 144/2023, podali obviněný J. J., poškozená AAAAA a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 67 To 19/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. všechna odvolání zamítl.
7. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 67 To 19/2025, podal obviněný J. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný již v předchozích fázích soudního řízení opakovaně namítal, že dle jeho názoru není výpověď poškozené z 5. 11. 2024 procesně použitelná. Tím, že OS pro Prahu 3 z předmětné výpovědi vycházel a staví na ní jeho vinu, došlo dle názoru obviněného k zásadnímu porušení jeho obhajovacích práv a také ke zcela nezhojitelnému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.
Poškozená byla totiž vyslechnuta v rámci neodkladného úkonu, díky čemuž vše proběhlo bez účasti obhájce obviněného, který (v případě, že by šlo o standardní výslech po zahájení trestního stíhání) by se mohl daného úkonu účastnit. Tím, že byl výslech poškozené opětovně proveden, se jednak prokázalo, že znalkyně z oboru psychologie a psychiatrie nevyhodnotily situaci správně, když naznačily, že budoucí výslech není vhodný, ale zejména se též ukázalo, že poškozená mohla být klidně vyslechnuta v rámci standardního výslechu, kde jí mohly být ze strany obhajoby kladeny otázky.
Největší problém ovšem obviněný spatřuje v tom, že poškozená byla nejprve vyslechnuta v rámci neodkladného úkonu, poté proběhla fáze vyšetřování, uzavřel se spis a následně byla v hlavním líčení vyslechnuta procesně zcela znovu, tedy v okamžiku, kdy měla možnost znát kompletně celý spis a kompletně celou obhajobu a procesní strategii obviněného. Jelikož je výpověď poškozené primárním důkazem, od kterého jsou všechny následné důkazy odvozeny, není zde jediný relevantní přímý důkaz, svědčící o vině obviněného.
8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a k otázce nevypořádání se, případně nedostatečného vypořádání se s argumenty obhajoby obviněný namítl, že odvolací soud si nedal přílišnou práci s přezkoumáním předestřených argumentů obhajoby, které byly obsaženy v podaném odvolání. Pokud jde například o hodnocení soudu prvního stupně stran použití odborného vyjádření PharmDr. Bc. Jana Bureše, nelze se s tímto hodnocením ztotožnit. Lze přisvědčit pouze tomu, že znalecký posudek má větší váhu než odborné vyjádření, nicméně obviněný nerozumí tomu, jak může soud prvního stupně i soud odvolací směšovat dohromady dvě různá znalecká odvětví. Doložené odborné vyjádření od PharmDr. Bc. Jana Bureše je z oblasti farmacie, což je vědecky i prakticky zaměřený obor, který se zabývá výzkumem, výrobou, přípravou, výdejem, kontrolou a monitorováním léků, zatímco soudem citovaný znalecký posudek je z oblasti psychologie a psychiatrie, přičemž již ze samotného srovnání je zřejmé, že jde o zcela odlišná odvětví, nemluvě o tom, že znalkyně se vyjadřovaly i k účinkům drog na poškozenou, což je naprosto nepřípustné a zcela mimo jejich obor, kdy na takové konstatování nemají formální vzdělání a je to právě odborné vyjádření PharmDr. Bc. Jana Bureše, které popisuje obecné účinky drog, které měla poškozená užít. Obviněný v kontextu výše uvedeného opakovaně naráží na to, že poškozená nemůže být věrohodným svědkem jednak proto, že ji opakovaně usvědčil z toho, že lže (ať už vědomě nebo nevědomě – např. před soudem při opakované výpovědi zcela zamlčela násilný sexuální vztah s jedním ze svých expartnerů, což soud prvního stupně i soud odvolací zcela přešly), dále byla uživatelkou tvrdých drog, když nelze mít ani rámcově představu o tom, jaké drogy užívala (ať už proto, že o konkrétních drogách a jejich užívání opakovaně měnila výpověď a nebo jen proto, že ani při nejlepší vůli nemohla vědět, co si bere, protože drogy se pochopitelně nedistribuují zatavené s příbalovými letáky, ale v sáčcích v prostých tabletách nebo prášku). Na základě těchto skutečností nelze výpověď poškozené považovat za relevantní.
9. Obviněný závěrem uvedl, že napadené usnesení trpí zásadními vadami, a proto splňuje dovolací důvody dle ust. § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S ohledem na skutečnosti shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud postupem dle ust. § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze č. j. 67 To 19/2025-290 ze dne 20. 2. 2025, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 14 T 144/2023-238 ze dne 5. 1. 2024 (správně 5. 11. 2024 – poznámka Nejvyššího soudu) a současně všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby postupoval dle 265m odst. 1 tr. ř. a zprostil jej obžaloby.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že výhrady obviněného, směřující proti věrohodnosti poškozené AAAAA, představují opakování obhajoby uplatněné již v předchozích fázích trestního řízení, s níž se soudy obou stupňů měly možnost řádně vypořádat.
Otázce věrohodnosti poškozené byla věnována zvýšená pozornost, což dokládá i skutečnost, že byly opatřeny znalecké posudky z oboru školství a kultura, odvětví psychologie a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Na základě těchto odborných závěrů byla obecná věrohodnost poškozené hodnocena jako velmi dobrá. Za těchto okolností tak nelze považovat námitky obviněného za způsobilé zpochybnit skutková zjištění, na nichž soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí. Státní zástupce dále uvedl, že jedna z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. dopadá na případy, kdy jsou rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech. Obviněný v této souvislosti namítl, že výpověď poškozené AAAAA je procesně nepoužitelná. Tuto námitku však nekonkretizuje v tom směru, že by identifikoval konkrétní porušení zákonného ustanovení, které by znemožňovalo opětovné provedení výslechu poškozené v hlavním líčení před Obvodním soudem pro Prahu 3. Z obsahu dovolání spíše vyplývá, že obviněný předkládá spekulativní úvahu o existenci vadné procesní strategie, spočívající v tom, že poškozená byla znovu vyslechnuta poté, co již nabyla určité informace o průběhu trestního řízení.
Státní zástupce však dodal, že tato okolnost sama o sobě nezakládá procesní nepoužitelnost výpovědi, pokud byl výslech proveden v souladu s procesními pravidly a za respektování práv obhajoby. V projednávané věci byl opakovaný výslech poškozené proveden v důsledku kasačního zásahu Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 150/2024, který zrušil původní zprošťující rozsudek soudu prvního stupně. Důvodem opakovaného výslechu byl nedostatek v poučení poškozené při jejím výslechu v přípravném řízení, nikoli účelová snaha o ovlivnění její výpovědi.
Za této situace nebylo možné rezignovat na objasnění skutkového stavu, soud prvního stupně proto zcela legitimně přistoupil k opětovnému výslechu poškozené v hlavním líčení. Výslech poškozené respektoval právo obviněného na spravedlivý proces, neboť se výslechu mohl účastnit jeho obhájce a měl možnost poškozené klást otázky. Nelze proto dovodit procesní nepoužitelnost výpovědi poškozené. Pokud dále obviněný ve svém dovolání vyjádřil nespokojenost s přístupem Městského soudu v Praze, který se dle jeho názoru nedostatečně vypořádal s námitkami uplatněnými v odvolání, je třeba připomenout, že dovolání nelze založit výlučně na výhradě vůči rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu.
Takový postup je vyloučen zejména s ohledem na § 265a odst. 4 tr.
ř., podle něhož není dovolání přípustné pouze proti důvodům rozhodnutí. Ačkoli je součástí práva na spravedlivý proces i požadavek na dostatečné a srozumitelné odůvodnění soudních rozhodnutí, nelze z toho dovozovat povinnost odvolacího soudu podrobně reagovat na každou jednotlivou námitku obsaženou v řádném opravném prostředku. Po zvážení rozvedených skutečností proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
13. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
14. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného J. J.
15. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
16. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění, na nichž soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí, vycházejí z procesně nepoužitelné výpovědi poškozené. Poškozená byla totiž vyslechnuta v rámci neodkladného úkonu, díky čemuž vše proběhlo bez účasti obhájce obviněného. Obvodní soud pro Prahu 3 poté opětovně provedl výslech poškozené. Obviněný proto namítl, že podmínky pro provedení výslechu poškozené ve fázi před zahájením trestního stíhání nebyly splněny, tento úkon měl být realizován až později, za přítomnosti obviněného a v souladu s požadavky na spravedlivý proces, čímž došlo k porušení jedné z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která dopadá na případy, kdy jsou rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech.
17. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 14 T 144/2023, byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 67 To 150/2024 byl tento rozsudek z podnětu odvolání státní zástupkyně a poškozené v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud zjistil, že poškozená nebyla před soudem vyslechnuta – na doporučení znalkyň byl místo toho pouze přehrán záznam její výpovědi z přípravného řízení. Tato výpověď však byla kvůli absenci řádného poučení procesně nepoužitelná. Soud prvního stupně tuto skutečnost pouze konstatoval a obviněného zprostil obžaloby, aniž by se pokusil pochybení napravit. Z tohoto důvodu odvolací soud zrušil první rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, neboť jeho závěry o zproštění obviněného byly s ohledem na to, že se ani nepokusil o zhojení předmětného pochybení, předčasné. Soud prvního stupně poté v rámci nového hlavního líčení vyslechl poškozenou po řádném zákonném poučení v procesním postavení svědkyně. Za účelem minimalizace negativních dopadů na její psychiku byl opakovaný výslech poškozené proveden odděleně, z vedlejší místnosti, a to prostřednictvím audiovizuálního zařízení, s cílem minimalizovat riziko sekundární viktimizace. Zvolený postup byl v souladu s požadavky na šetrné zacházení se zvlášť zranitelnou obětí trestného činu. Tento výslech poškozené navíc respektoval právo obviněného na spravedlivý proces, neboť se výslechu mohl účastnit jeho obhájce a měl možnost poškozenou konfrontovat s otázkami. Za daných okolností tedy nelze dovodit, že by pozdější výpověď poškozené byla procesně nepoužitelná, a námitka obviněného v tomto ohledu nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod. Námitka obviněného, že opakovaným výslechem poškozené se vytratil prvek spontánnosti a že poškozená mohla přizpůsobit svou výpověď spisu, v důsledku čehož byl zkrácen na svých právech, pak také nemůže obstát, neboť právo na obhajobu obviněného bylo zachováno a stejně tak byly i dodrženy další zásady spravedlivého procesu.
18. Obviněný J. J. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
19. Výhrady obviněného se týkají především věrohodnosti poškozené AAAAA, jakož i rozsahu, druhu a způsobu aplikace omamných a psychotropních látek, a to ve spojení se závěry znaleckého posudku a odborného vyjádření. Nejvyšší soud zde konstatuje, že námitky obviněného primárně směřují proti skutkovým zjištěním, nikoli proti jejich právnímu posouzení, a tudíž nespadají do rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. Pokud jde o námitky obviněného týkající se věrohodnosti poškozené, lze odkázat na závěry znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace dětská a dospělá psychologie, znalkyně PhDr. Simony Měchové a na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace dětská a dorostová psychiatrie a psychiatrie dospělých znalkyně Ph.D. a MUDr. Petry Uhlíkové. Znalkyně uvedly, že poškozená je schopna správně vnímat prožitou událost, správně si ji zapamatovat a reprodukovat a že u ní nebyl zjištěn sklon ke zkreslování výpovědi, nebyla zjištěna motivace ani kompetence pro účelovou, nepravdivou výpověď o sexuálním násilí. Její výpověď proto označily za věrohodnou. Svědeckou výpověď poškozené poté potvrzují i další provedené důkazy, zejména úřední záznamy o podaných vysvětleních A. F. a T. N. Vyplývá z nich, že poškozená k nim dorazila krátce po činu, byla rozrušená, brečela, mluvila o tom, že byla znásilněna, a potřebovala psychickou pomoc. Ve prospěch věrohodnosti výpovědi poškozené svědčí i to, že sama si nepřála událost nahlásit na policii. Výhrady obviněného směřující proti věrohodnosti poškozené proto nelze považovat za důvodné.
21. Pokud jde o zkoumání rozsahu, druhu a způsobu aplikace omamných a psychotropních látek, zde Nejvyšší soud uvádí, že skutečnost, že poškozená AAAAA byla uživatelkou omamných a psychotropních látek, nebyla v trestním řízení zamlčena, ale poškozená sama tuto skutečnost přiznala, a proto byl její stav podroben znaleckému zkoumání. S ohledem na potenciál ovlivnění vnímání okolností události v důsledku konzumace omamných a psychotropních látek byly znalkyně vyslechnuty v hlavním líčení. Bylo navíc prokázáno, že obviněný věděl o stavu poškozené, zejména o její snížené schopnosti obrany a tento stav zneužil k realizaci sexuálního jednání.
Pokud jde o námitku obviněného stran použití odborného vyjádření PharmDr. Bc. Jana Bureše, Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že odborné vyjádření PharmDr. Bc. Jana Bureše nebylo zpracováno na základě znalosti konkrétního spisového materiálu. Jak uvedl ve svém vyjádření i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jedná se pouze o obecnou charakteristiku účinků vybraných látek na lidský organismus, která nemůže nahradit komplexní psychologické a psychiatrické vyšetření poškozené. Závěry znaleckého posudku, zejména pokud jde o schopnost poškozené vnímat, co se stalo, následně si tyto události zapamatovat a reprodukovat, nemohou být zpochybněny odborným vyjádřením PharmDr.
Bc. Jana Bureše. Nelze totiž přehlédnout, že toto odborné vyjádření se zabývá výhradně účinky oxykodonu, ketaminu a MDMA v obecné rovině, bez znalosti okolností případu i osoby poškozené. Znalkyně naproti tomu provedly kompletní psychologické a psychiatrické vyšetření poškozené, z hlediska odpovědí na zadané otázky se zabývaly jejím intelektem a osobnostním profilem, při hodnocení účinku drog poukazovaly na individuální citlivost organismu. Znalecký posudek je tedy nepochybně komplexnější a objektivnější než úzce a zároveň obecně formulované odborné vyjádření.
22. Obviněný v kontextu výše uvedeného opakovaně poukazuje na to, že poškozená nemůže být věrohodným svědkem jednak proto, že ji opakovaně usvědčil z toho, že lže, a dále proto, že byla uživatelkou tvrdých drog. Nejvyšší soud zde pro úplnost uvádí, že obviněná byla uživatelkou drog a měla ovlivněné vnímání v důsledku intoxikace omamnými a psychotropními látkami, což potvrzují závěry zpracovaného znaleckého posudku i výpovědi znalkyň před soudem. Znalkyně však zároveň uvedly, že v důsledku ovlivnění zkonzumovanými drogami si nepamatovala celou událost jako příběh, ale vybavovala si jen útržky děje. Vnímání nicméně neměla ovlivněné natolik, že by skutek vnímala jako znásilnění, přestože by o znásilnění nešlo. Poškozená zmínila všechny zásadní okolnosti skutkového děje, které jsou obviněnému kladeny za vinu. Lze proto uzavřít, že obviněný naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, protože zneužitím stavu bezbrannosti poškozené, který u poškozené nastal v důsledku intoxikace návykovými látkami a při kterém nebyla schopna se účinně bránit a dokázala vyvinout pouze verbální obranu, donutil poškozenou k pohlavnímu styku, jehož se dopustil souloží.
23. Obviněný posledně vyjádřil nespokojenost s přístupem Městského soudu v Praze, který se podle jeho názoru nedostatečně vypořádal s námitkami uplatněnými v odvolání. Zde Nejvyšší soud uvádí, že výhradám obviněného proti způsobu, jakým se odvolací soud věnoval v odvolání namítaným vadám, nelze přisvědčit, neboť v rámci odvolacího řízení se nevyžaduje podrobná odpověď na každý argument (vznesenou námitku), neboť odvolací soud se při zamítnutí odvolání (k němuž v posuzované věci přistoupil) může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, a kromě shora uvedené judikatury i rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, stížnost č. 20772/92, body 59, 60). V posuzované věci usnesení Městského soudu v Praze odpovídá požadavkům § 134 odst. 2 tr. ř. V základních aspektech se odvolací soud s námitkami obviněného, směřujícími primárně do oblasti skutkových zjištění, zejména k posouzení věrohodnosti poškozené a okolnostem jejího opakovaného výslechu, vypořádal, a to zejména v bodech 14 až 16 odůvodnění napadeného usnesení.
24. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný J. J. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
25. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. J. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 9. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu