USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2019 o dovolání,
které podal obviněný J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 8 To 17/2019, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 46/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 8 T 46/2018, byl
obviněný J. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem
podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové
věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
v blíže nezjištěné době v měsíci listopadu a prosinci roku 2014 v Brně v
rodinném domě na ulici XY číslo XY, v úmyslu získat pro sebe majetkový
prospěch, využil u poškozeného O. K., nar. XY, jeho důvěry, když mu za úplatu
30.000 Kč přislíbil právní pomoc při vyřešení konfliktů se sousedy a dále pomoc
při finančním odškodnění za vyloučení z vysoké školy před rokem 1989 z
politických důvodů, kdy vystupoval jako právník či dokonce jako advokát,
přičemž uvedenou částku převzal ve dvou splátkách ve výši 5.000 Kč a 25.000 Kč,
a dále od poškozeného převzal dokumenty týkající se sousedských sporů a index z
vysoké školy, na které měl O. K. studovat, které slíbil přeložit do cizího
jazyka za účelem možnosti podání příslušných návrhů u Evropského soudu pro
lidská práva ve Štrasburku, avšak ve prospěch poškozeného žádné kroky vedoucí k
jeho odškodnění či vyřešení vztahů se sousedy neměl v úmyslu učinit, předané
dokumenty do cizího jazyka nepřeložil a tyto mu nevrátil, přičemž složenou
zálohu použil pro vlastní potřebu, čímž O. K., nar. XY, způsobil škodu ve výši
30.000 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Krajského soudu v Brně,
sp. zn. 1 T 10/2005, ze dne 12. 1. 2007, který ve spojení s rozsudkem Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 4 To 31/2007, nabyl právní moci dne
4. 9. 2007, odsouzen pro trestný čin podvodu dle § 250 odstavec 1 trestního
zákona č. 140/1961 Sb., mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce
10 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, kdy konec výkonu trestu je
stanoven na 14. 10. 2020.
Za uvedený přečin a sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1
tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne
2. 2. 2016, č. j. 4 T 215/2015-262, uložil Městský soud v Brně obviněnému podle
§ 209 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest
odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku Městský soud v Brně zrušil výrok o trestu z
rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2016, č. j. 4 T 215/2015-262,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit
poškozenému O. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY škodu ve výši 30.000 Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 8 T 46/2018,
podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině, trestu a náhradě škody. O
podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 2. 2019, sp.
zn. 8 To 17/2019 tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnul.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 8 To 17/2019
podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
Podle obviněného soud druhého stupně nesprávně skutek právně posoudil, když
nebylo prokázáno, že mezi ním a poškozeným existoval tvrzený vztah včetně
existence tvrzené úplaty a tedy vznik jakékoli škody. Nebylo tedy zjištěno, že
by byl spáchán čin, který by naplňoval skutkovou podstatu přečinu podvodu podle
§ 209 odst. 2 tr. zákoníku. Dále obviněný namítá, že provedené důkazy jsou
nedostatečné (nevěrohodnost svědků, rozpor ve svědeckých výpovědích, absence
listinných důkazů) a nesvědčí o tom, že se dopustil trestného činu podvodu.
Současně uvádí, že soud druhého stupně odmítl provést jakékoli další důkazy,
které navrhoval. Zdůrazňuje, že nebylo ani prokázáno, že by existovaly nějaké
listinné důkazy, které by jeho vinu prokazovaly, např. seznam předávaných
dokumentů poškozeným.
V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 8 To 17/2019, a rozhodnutí
Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 8 T 46/2018 zrušil z důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vydal rozhodnutí o zproštění obžaloby.
Podané dovolání obviněný doplnil prostřednictvím své obhájkyně podáním ze dne
24. 6. 2019. Uvedeným doplněním rozšířil dovolání o dovolací důvody dle § 265b
odst. 1 písm. b), d) a písm. l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. b) tr. ř. dovozuje z toho, že v řízení rozhodoval soud druhého stupně ve
složení předseda senátu JUDr. Čech, Mgr. Jirsová a Mgr. Krátký, přestože
namítal jejich podjatost ve věci, neboť tito rozhodovali v minulosti (v roce
2016) v trestním řízení vedeném proti jeho osobě. Tím, že nebylo vyhověno jeho
námitce o vyloučení soudců, došlo k porušení jeho ústavních práv zakotvených v
čl. 38 odst. 1 Listiny a čl. 36 odst. 1 Listiny. Dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tím, že soud druhého stupně jeho odvolání
zamítnul, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky, přičemž
nesplnění podmínek spatřuje v tom, že mu nebylo doručeno rozhodnutí o návrhu na
vyloučení soudce/soudců druhého stupně pro podjatost. Naplnění dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje v tom, že mu nikdy nebylo
umožněno účastnit se hlavního líčení prostřednictvím videokonferenčního
zařízení. V závěru navrhuje stejný výrok jako v rámci podaného dovolání, a
současně navrhuje postup dle § 265o tr. ř., tedy odložení/přerušení výkonu
rozhodnutí před rozhodnutím o podaném dovolání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 17. 6.
2019, sp. zn. 1 NZO 640/2019 sdělila, že nevyužívá svého oprávnění podle § 265h
odst. 2 tř. ř. a k podanému dovolání se nevyjadřuje. Současně vyslovila souhlas
s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i za podmínek § 265r odst. 1 písm.
c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve
smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Nicméně na tomto místě je nezbytné uvést, že Nejvyšší soud jako soud dovolací
přihlíží pouze k podání, které bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájkyně
v rámci dvouměsíční lhůty podle § 265e odst. 1 tr. ř., neboť rozsah, v němž je
rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit pouze po dobu trvání
lhůty k podání dovolání podle § 265f odst. 2 tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního
soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 16. 4. 2008, sp. zn. 7 Tdo 405/2008). Dodatečná modifikace již podaného
dovolání, a to pokud jde o rozsah, v němž je napadáno některé z rozhodnutí
uvedených v § 265a odst. 1, 2 tr. ř., tak i co do důvodů dovolání uvedených v §
265b tr. ř. je možné pouze po dobu dovolací lhůty. Rozsah, ve kterém je
rozhodnutí dovoláním napadáno, se týká toho, kolik výroků a v kterých směrech
dovolatel napadá, resp. zda napadá určitý výrok celý nebo jen jeho část. Tento
rozsah pak může být zúžen, nebo naopak rozšířen. Pokud jde o změnu důvodů
dovolání, dovolatel je oprávněn nahradit stávající důvod nebo některý z nich
jiným důvodem nebo doplnit dovolání novým, dosud neuvedeným důvodem. I po
dodatečných modifikacích dovolání podle § 265f odst. 2 musí zůstat zachovány
obligatorní obsahové náležitosti dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Jak již
bylo naznačeno, změnu dovolání podle § 265f odst. 2 tr. ř. je dovolatel
oprávněn činit jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty podle § 265e tr.
ř. Změny provedené poté jsou bez jakéhokoli právního významu a Nejvyšší soud k
nim nepřihlíží. S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud nemůže přihlížet k doplnění
dovolání ze dne 24. 6. 2019, které obviněný podal až po uplynutí lhůty k podání
dovolání, tedy po dni 13. 5. 2019.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájkyní – advokátkou (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán
tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod
se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud
ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim
adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S
poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat
přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo
provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem
vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které
směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolací soud musí – s výjimkou případu
tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v
průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího
rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s
vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s
ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení
stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v
příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy)
zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i
jiných právních odvětví).
Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. dovozuje z toho, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl spáchán čin,
který by naplňoval skutkovou podstatu přečinu podvodu podle § 209 odst. 2 tr.
zákoníku, protože nebylo prokázáno, že by s poškozeným jednal on, tedy že by
mezi nimi existoval tvrzený vztah, ani existence tvrzené úplaty, a tedy vznik
škody. Současně obviněný namítá nedostatek důkazů, které by prokazovaly, že se
trestného činu dopustil a zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozeného a svědků
a skutečnost, že soud neprovedl všechny požadované důkazy.
Lze konstatovat, že námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, jsou prakticky
shodné s námitkami uplatněnými v obhajobě a v odvolání. Zde je na místě uvést,
že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky,
které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě
vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5
Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H.
BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání
zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
Bez ohledu na shora uvedené pokládá Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit určité
skutečnosti vztahující se k jednotlivým argumentům obviněného. Pokud obviněný
namítá, že nebylo prokázáno, že by s poškozeným jednal, tak je nutné poukázat
na výpověď svědka O. K. staršího (č. l. 178, č. l. 179), který uvedl, že
obviněný mu kromě vizitky ukázal i průkaz totožnosti, kde byla jeho fotografie.
Svědek O. K. starší ve své výpovědi dále sdělil, že s obviněným komunikovali
pořád na stejném telefonním čísle, a to na čísle, které bylo uvedeno na
vizitce. Telefonní číslo (XY), na kterém byla osoba, se kterou jednal a které
předal uvedené částky, sdělil poškozený ve svém Oznámení o skutečnostech
nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (č. l. 18-19). Shodný telefonní
kontakt uvedl obviněný v protokolu o výslechu obviněného ze dne 16. 5. 2018
(viz č. l. 29), přičemž na protokolu je zjevný i podpis obviněného, takže není
důvod pochybovat o pravdivosti tohoto protokolu. Navíc předmětné telefonní
číslo označil obviněný jako své telefonní číslo již dne 8. 2. 2017 (viz č. l.
31). Současně je nutno poukázat na skutečnost, že svědek Š. ve své výpovědi (č.
l. 227) uvedl, že viděl vizitku, kterou předal pachatel poškozenému, když na
této bylo uvedeno K. a telefonní číslo, na které se obviněnému dovolal, přičemž
obviněný reagoval tak, že se pan K. nemá starat, že to vyrovná a řekl, že
peníze vrátí. Z výše uvedeného vyplývá, že mezi obviněným a poškozeným tvrzený
vztah existoval a že obviněný je osobou, která s poškozeným jednala.
Ohledně námitky obviněného, že nebyl prokázán vznik škody, odkazuje soud na
výpovědi tří svědků (O. K. staršího a mladšího, T. Š.), kteří shodně uvádějí
celkovou výši předaných finančních prostředků, přičemž je stěžejní, že se
výpovědi shodují v celkové výši záloh, když svědek Š. si pouze nebyl jistý výší
jednotlivých záloh, což i vé své výpovědi výslovně uvedl. Všichni tři zmiňovaní
svědci ovšem shodně uvedli, že celkově se jednalo o částku 30 000 Kč. Za takové
situace není důvod zpochybňovat věrohodnost jejich výpovědí.
Ve vztahu k námitce obviněného, že soud druhého stupně neprovedl všechny
požadované důkazy obhajobou, je třeba uvést, že se jedná o procesní námitku,
která směřuje do rozsahu dokazování a jako taková nenaplňuje zvolený dovolací
důvod. Přesto je třeba uvést, že obecně platí, že soud není povinen provést
každý navrhovaný důkaz, meze jeho dokazování jsou limitovány tím, že musí
zjistit takový skutkový stav, o němž nejdou důvodné pochybnosti v rozsahu
nezbytném pro rozhodnutí ve věci, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5
tr. ř. Jinak vyjádřeno, dokazování není a ani nemůže být procesem bezbřehým, v
němž by bylo nutné provést všechny navrhované důkazy, které mají s
projednávanou věcí jakoukoli souvislost, meze dokazování jsou zákonem nastaveny
v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., když ovšem zároveň platí, že orgány činné v
trestním řízením neprovedení všech požadovaných důkazů musí řádně odůvodnit
(srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo
1352/2014). Zde se sluší poznamenat, že takto soud druhého stupně postupoval,
když neprovedení požadovaných důkazů řádně odůvodnil (viz str. 2, bod 8.
usnesení soudu druhého stupně).
Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svojí argumentací
obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které
nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod a současně ani pod jiné
ustanovení § 265b tr. ř. upravující dovolací důvody. Proto dospěl Nejvyšší soud
k závěru, že o dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno
z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr.ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění
tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož
„V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede
důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu
odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 8. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová