4 Tdo 896/2024-812
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovolání obviněné E. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 6. 2024 č. j. 55 To 180/2024-740, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 21/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné E. S. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 4. 2024 č. j. 2 T 21/2024-706 byla obviněná E. S. (dále též jen „obviněná“ nebo “dovolatelka“) uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustila pokračujícím jednáním v období od 22. 8. 2017 do 19. 9. 2019 ke škodě Z. P., když jí způsobila celkovou škodu ve výši 7 983 195 Kč. Předmětný skutek je podrobně popsán ve výroku o vině zmíněného rozsudku. Za to byla obviněná odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle § 81 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu nad obviněnou a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku jí byla stanovena zkušební doba v trvání 5 (pěti) let. Dále jí byla podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku uložena přiměřená omezení a povinnosti spočívající v tom, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila a dále aby se podrobila vhodným programům psychologického poradenství a zdržela se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, a to ve smyslu § 48 odst. 4 písm. d), g) tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné stanovena i povinnost, aby zaplatila na náhradě škody poškozené Z. P. částku ve výši 7 980 495 Kč. Se zbytkem nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal odvolání v neprospěch obviněné státní zástupce, a to pouze do výroku o trestu, když nesouhlasil s jeho výměrou ani způsobem jeho výkonu. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 6. 2024 č. j. 55 To 180/2024-740 byl z podnětu tohoto odvolání (byť je ve výroku rozsudku nesprávně uvedeno odvolání obviněné) podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná E. S. byla podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
3. Na rozhodnutí odvolacího soudu reagovala obviněná dovoláním, v němž uplatnila důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nasměrovala ho do všech výroků předchozích rozsudků soudů nižších stupňů. V jeho odůvodnění namítla, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétně pak trvá na tom, že pro duševní poruchu nebyla schopna v době spáchání činu rozpoznat jeho protiprávnost ani ovládat své jednání, a proto nebyla za tento čin pro nepříčetnost podle § 26 tr. zákoníku odpovědná. V další části odůvodnění pak popisuje svůj postoj ohledně svých psychických problémů v předchozím řízení, včetně svých názorů na vypracovaný znalecký psychiatrický posudek k jejímu duševnímu stavu. Dále poukázala na svoji současnou situaci, kdy opakovaně navštívila příslušného lékaře, který dospěl k jiným závěrům, než tomu bylo ve znaleckém posudku, konkrétně že trpí bipolární afektivní poruchou, která se u ní musela projevovat již v minulosti. Z toho pak vyvozuje, že předchozí soudy nesprávně posoudily její duševní stav, pokud jde o její rozpoznávací a ovládací schopnost a v důsledku toho bylo nesprávně posouzeno její jednání po právní stránce. Proto také byl u Okresního soudu v České Lípě podán návrh na zbavení či omezení práv obviněné. V důsledku toho pak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Okresního soudu v České Lípě, tak na něj navazující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádala o odklad výkonu trestu odnětí svobody do doby, než bude o jejím dovolání rozhodnuto.
4. K podanému dovolání se v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten po rekapitulaci předchozího řízení a jeho výsledku, jakož i obsahu podaného dovolání zdůraznil závěry dokazování učiněné soudem prvního stupně, a to včetně důrazu na otázku příčetnosti obviněné v době spáchaného činu. Podle něj úkony, které byly provedeny až po rozhodnutí soudu druhého stupně (návrh na omezení svéprávnosti), nemají vliv na hodnocení právní otázky příčetnosti obviněné v době činu. Podle přesvědčení státního zástupce je námitka vznesená dovolatelkou námitkou neopodstatněnou a proto navrhl, aby její dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání i v případě předvídaném v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. K uvedenému vyjádření státního zástupce k dovolání zaslala obviněná Nejvyššímu soudu písemnou repliku. V té vyslovila nesouhlas s názory státního zástupce, pokud jde o její duševní stav, a to i ve vztahu ke zpracovanému znaleckému psychiatrickému posudku. Poukázala přitom na závěry, jež vyplynuly z výslechu MUDr. Mustaphy ve veřejném zasedání týkajícím se jejího návrhu na povolení obnovy řízení. Má současně za to, že by dovolací soud měl k této výpovědi přihlédnout při hodnocení provedeného dokazování v posuzované věci. V závěru se uvádí, že obviněná trvá na podaném dovolání včetně podnětu na přerušení výkonu trestu, v němž se nyní nachází.
6. Obviněná E. S. je osobou oprávněnou k podání dovolání ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální náležitosti podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Pokud jde o obsahové náležitosti, bude o nich zmínka níže v odůvodnění tohoto usnesení.
7. Kromě toho, že dovolací důvod vytýkající nesprávné právní posouzení věci byl dovolatelkou uplatněn podle chybného ustanovení trestního řádu – § 265b odst. 1 písm. g), namísto podle § 265b odst. 1 písm. h), tak Nejvyšší soud byl v daných procesních souvislostech povinen primárně zkoumat, zda je podané dovolání přípustné. Přitom zjistil, že tomu tak není.
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Zároveň platí, že předmětem dovolacího přezkumu mohou být pouze ty výroky pravomocného meritorního rozhodnutí, které byl odvolací nebo stížnostní soud oprávněn přezkoumat na podkladě řádného opravného prostředku podaného proti příslušnému rozhodnutí soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku, který soud druhého stupně nepřezkoumával a který ani nebyl povinen (oprávněn) přezkoumat, nezbývá, než je odmítnout jako nepřípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003 sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publ. Pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. a na ně navazující rozhodnutí téhož soudu např. ve věcech sp. zn. 5 Tdo 1241/2014, sp. zn. 3 Tdo 864/2017, sp. zn. 11 Tdo 286/2020 aj.).
8. Nynější trestní věc je specifická tím, že obviněná v průběhu hlavního líčení konaném dne 17. 4. 2024 u Okresního soudu v České Lípě do protokolu výslovně po poučení uvedla, že se cítí vinna ve všech bodech obžaloby a nemá ani výhrady k tomu, jak jsou skutky v obžalobě popsány a nemá výhrady ani k právní kvalifikaci skutku jako zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Vyslovila i souhlas s trestem navrženým státním zástupcem v podané obžalobě, který byl i v případě prohlášení viny obviněnou navrhován jako nepodmíněný. K dotazu, jak se staví k otázce zavinění, když v minulosti zpochybňovala svoji příčetnost a tím i subjektivní stránku trestného činu, po poradě s obhájcem uvedla, že je závislá na hazardních hrách, ale řeší to s psychiatrem. Dochází na psychiatrii, kdy u ní byla konstatována bipolární porucha, na kterou bere léky. Cítí se mnohem lépe. K tomu posléze obhájce obviněné na přímý dotaz soudu prohlásil, že obviněná nesporuje závěr znaleckého posudku v tom bodě, v němž se uvádí, že obviněná neměla snížené ovládací a rozpoznávací schopnosti ve vztahu k rozpoznání protiprávnosti svého jednání a jednání ve vztahu k páchání trestné činnosti. Není tudíž smyslem obhajoby sporovat subjektivní stránku a v závěru pak navrhl přijetí prohlášení viny obviněné. Stejný návrh již před tím učinil státní zástupce. Následně tak bylo soudem vyhlášeno usnesení, jímž podle § 206c odst. 4 tr. ř. bylo přijato prohlášení viny učiněné obviněnou v rozsahu podané obžaloby, včetně popisu skutku i jeho právní kvalifikace. Dále pak bylo podle § 206c odst. 6 tr. ř. rozhodnuto, že dokazování nebude prováděno v rozsahu prohlášení viny, ale pouze v rozsahu úvah o druhu a výši trestu a taktéž ohledně uplatněného nároku na náhradu škody poškozenou.
9. Tím byla založena procesní situace, kdy již obviněná nemohla proti výroku o vině obsaženém v rozsudku soudu prvního stupně podat opravný prostředek /§ 206c odst. 7; § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř./. Obviněná jej také nepodala a nepodala jej ani proti uloženému trestu a výroku o náhradě škody, které napadnout odvoláním zůstala oprávněna. Naproti tomu státní zástupce odvolání podal, a to v neprospěch obviněné, výhradně proti výroku o trestu, neboť jej považoval za příliš mírný. Krajský soud se na podkladě tohoto řádného opravného prostředku zabýval pouze správností výroku o trestu, jak jej ve svém rozsudku uložil soud prvního stupně. Po provedeném veřejném zasedání pak rozhodl způsobem, jak již bylo uvedeno výše v tomto usnesení.
10. Jestliže se tedy obviněná rozhodla následně podat proti rozsudku odvolacího soudu dovolání (v souladu s poučením obsaženým v rozhodnutí soudu druhého stupně), tak mohla tento mimořádný opravný prostředek k Nejvyššímu soudu skutečně podat, ale jen proti výroku o trestu, který byl odvolacím soudem změněn – zpřísněn, nikoli však proti výroku o vině, jehož nedílnou součástí je i otázka příčetnosti obviněné, tedy její trestní odpovědnosti. Jak bylo již shora konstatováno, takový postup zapovídalo jak ustanovení § 206c odst. 7 tr. ř., tak § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle nich soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Rozsudek může odvoláním napadnout obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. To tedy znamená, že jestli v takovémto případě nelze proti výroku o vině podat opravný prostředek, je tím samozřejmě automaticky myšlen i mimořádný opravný prostředek, kterým dovolání je.
11. Pokud tedy obviněná v podaném dovolání sice formálně napadla všechny výroky v předchozích rozhodnutích soudů, ale přitom zpochybnila výhradně otázku svojí příčetnosti a v důsledku toho i subjektivní stránky spáchaného trestného činu, tak zaměřila tento svůj mimořádný opravný prostředek výlučně proti výroku o vině, a nikoli proti výroku o trestu. Zde přitom neobstojí názor, že výrok o trestu nemůže existovat bez výroku o vině, tudíž jsou spolu nerozlučně spojeni. Trestní řád vyžaduje, aby v podaném dovolání (pokud tomu pochopitelně nebrání částečná nepřípustnost, jako v tomto případě) bylo vedle obecných náležitostí uvedeno, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů je napadán (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Žádnou specifickou výhradu týkající se případných vad výroku o trestu, proti kterému jedině mohla obviněná dovolání podat, však její podání neobsahovalo. Výrok o náhradě škody pak nemohl být napaden ani teoreticky, jelikož nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně a odvolací soud se jím tak vůbec nezabýval.
12. Nejvyšší soud proto vzhledem ke shora vysloveným zjištěním dospěl k závěru, že dovolání obviněné E. S. v podobě, jak bylo podáno, není přípustné a odmítl je výrokem podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. To učinil za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
13. Pokud jde o podnět obviněné, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu (přerušení) výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl uložen, tak předseda senátu neshledal žádný relevantní důvod k rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu