4 Tdo 901/2025-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025 č. j. 10 To 109/2025-195, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 16/2025, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025 č. j. 10 To 109/2025-195.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. 2 T 16/2025 byl obviněný V. Š. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 1. 2025 sp. zn. 2 T 166/2024, byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Výkon trestu byl podle § 84 odst. 1 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců za současného vyslovení dohledu. Vyjma toho byl obviněnému podle § 67 odst. 1 tr zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 50denních sazeb po 500 Kč, celkem tedy ve výši 25 000 Kč.
2. Soud prvního stupně rozhodoval i v adhezním řízení a podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal k náhradě škody poškozené společnosti Tesco Stores ČR, a. s. (dále jen „společnost Tesco“), ve výši 12 969,02 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku byla společnost Tesco podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, jsou ve výrokové části rozsudku popsána takto:
„Obviněný v obci XY, okres XY, v prodejně společnosti Tesco na ulici XY opakovaně odcizil zboží, tím způsobem, že:
1) dne 30. 10. 2024 od 16:10 hodin do 16:30 hodin při pohybu v prostorách prodejny k nákupu využíval aplikaci v mobilním telefonu, kdy načetl a u pokladny zaplatil pouze zboží v hodnotě 204,60 Kč, přičemž dle kamerových záznamů do připravených tašek prokazatelně uložil zboží v hodnotě 2 740,35 Kč, tedy odcizil zboží v hodnotě 2 536,75 Kč, které při svém průchodu samoobslužnou pokladnou nezaplatil,
2) dne 1. 11. 2024 od 13:57 hodin do 14:19 hodin při pohybu v prostorách prodejny k nákupu využíval aplikaci v mobilním telefonu, kdy načetl a u pokladny zaplatil pouze zboží v hodnotě 109,50 Kč, přičemž dle kamerových záznamů do připravených tašek prokazatelně uložil zboží v hodnotě 3 536,60 Kč, tedy odcizil zboží v hodnotě 3 426,10 Kč, které při svém průchodu samoobslužnou pokladnou nezaplatil,
3) dne 4. 11. 2024 od 17:08 hodin do 17:30 hodin při pohybu v prostorách prodejny k nákupu využíval aplikaci v mobilním telefonu, kdy načetl a u pokladny zaplatil pouze zboží v hodnotě 230,40 Kč, přičemž dle kamerových záznamů do připravených tašek prokazatelně uložil zboží v hodnotě 4 075,42 Kč, tedy odcizil zboží v hodnotě 3 845,02 Kč, které při svém průchodu samoobslužnou pokladnou nezaplatil,
4) dne 8. 11. 2024 od 16:21 hodin do 16:40 hodin při pohybu v prostorách prodejny k nákupu využíval aplikaci v mobilním telefonu, kdy načetl a u pokladny zaplatil pouze zboží v hodnotě 40,40 Kč, zbytek zboží v hodnotě 3 201,55 Kč uložil do připravených tašek, kdy odcizil zboží v celkové hodnotě 3 161,15 Kč, a v čase 16:21 hodin s vozíkem se zbožím, rovnou z prodejních prostor, bez toho, aniž by prošel pokladní zónou, odešel z prodejny,
čímž způsobil společnosti Tesco celkovou škodu ve výši 12 969,02 Kč“.
4. Rozhodnutí soudu prvního stupně napadl obviněný V. Š. odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 10 To 109/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci sám znovu o trestu rozhodl. Při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil stejně jako soud prvního stupně k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem a k peněžitému trestu, ovšem souhrnný trest ukládal podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku namísto chybně uvedeného § 205 odst. 2 tr. zákoníku a podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 1. 2025 sp. zn. 2 T 166/2024, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, což soud prvního stupně opomněl. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
II. Dovolání obviněného
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Marka Nespaly dovolání, kterým napadl výrok o vině a všechny na něj navazující výroky. Svůj mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že skutek byl neprávně hmotně právně posouzen.
6. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podřadil námitku nesprávného zjištění výše způsobené škody. Poukázal na to, že ve výroku o vině soudy nespecifikovaly, jaké konkrétní zboží mělo být odcizeno, a spokojily se s tím, že uvedly celkovou hodnotu nezaplaceného zboží, která ovšem nemá oporu v provedeném dokazování.
7. Soudy obou stupňů podle obviněného postupovaly při hodnocení důkazů majících prokazovat výši škody v rozporu se základními zásadami uvedenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Vyšly z kamerových záznamů pořízených v prodejně v inkriminované dny a ze seznamu odcizeného zboží, které poskytla poškozená společnost Tesco včetně cen, za které se prodávalo. Z kamerových záznamů ale není možné s potřebnou mírou jistoty zjistit, jaké konkrétní zboží obviněný vložil do své tašky a posléze nezaplatil a odnesl z prodejny. Je z nich patrné jen to, v jakém oddělení prodejny se nacházel obviněný při odebírání zboží z regálu.
8. Navíc v hlavním líčení byly přehrány jen určité pasáže záznamů, ačkoli obviněný se domáhal provedení tohoto důkazu v celém jeho rozsahu, a ani odvolací soud tuto procesní vadu ve veřejném zasedání nenapravil. Pokud jde o vyčíslení odcizeného zboží co do jeho druhu a kusů, které poskytla poškozená společnost, není z něj vůbec patrné, kdo a jakým způsobem dospěl k tam uvedenému seznamu chybějících věcí a za jaké časové období. Z kamerových záznamů navíc vyplývá, že některé zboží uvedené poškozenou v tomto výčtu, obviněný do své nákupní tašky vůbec neumístil a ani s ním neopustil prodejnu. Obviněný dále zpochybnil hodnotu odcizeného zboží s tím, že soudy nijak neověřily, zda šlo o ceny v místě a čase obvyklé.
9. Na podporu své argumentace, že výše škody nebyla spolehlivě zjištěna, obviněný poukázal i na to, že poškozené společnosti byla přiznána náhrada škody v částce nižší, než kterou požadovala právě s odkazem na seznam a ceny odcizeného zboží, aniž bylo možné z odůvodnění napadených rozsudků vyčíst, proč je tomu tak.
10. Na základě skutkových námitek týkajících se výše škody pak obviněný s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku brojil proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku jako přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s tím, že absentuje znak této skutkové podstaty, kterým je škoda nikoli nepatrná (viz § 137 a § 138 odst. 1 tr. zákoníku).
11. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025 sp. zn. 10 To 109/2025 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. 2 T 16/2025 a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, případně aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. obviněného zprostil obžaloby.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. K námitkám, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uvedl, že soudy obou stupňů správně opřely závěr o škodě o kamerové záznamy a odpisy odcizeného zboží. Lze jim jen vytknout, že dostatečně neobjasnily vzájemnou souvislost uvedených důkazů a způsob, jakým poškozená jednotlivé položky identifikovala. Pochybením je i to, že soud prvního stupně ve výroku o vině ani v odůvodnění svého rozsudku konkrétně nespecifikoval druh a množství odcizeného zboží, což ani odvolací soud nenapravil. Navzdory těmto formálním nedostatkům, které mohly vyvolat pochybnosti o přezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, ale nejsou skutková zjištění vtělená do popisu skutku zatížena zjevným rozporem s obsahem provedených důkazů ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Závěr o vině obviněného je naopak možné na základě dostupných podkladů a jejich hodnocení soudy nižších stupňů považovat za akceptovatelný. Státní zástupce poukázal na to, že z kamerových záznamů vyplývá, že obviněný vkládal do tašek umístěných v nákupním vozíku konkrétně identifikované položky, které nebyly načteny k úhradě prostřednictvím aplikace Scan & Shop, a to dne 30. 10. 2024 instantní nudle a kečup, dne 1. 11. 2024 toaletní papír, dne 4. 11. 2024 láhev alkoholu a nápoje Pepsi a dne 8. 11. 2024 balení nápoje Actimel a Nescafe Dolce Gusto Lungo, a další blíže nespecifikované zboží. Pokud jde o jeho druh a hodnotu je zřejmá z výpisu odcizeného zboží za jednotlivé dny, který předložila poškozená.
13. Hmotněprávní námitku absence škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku jako znaku skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku státní zástupce označil za odpovídající § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem má ji za zjevně nedůvodnou. Výše škody byla ve smyslu § 137 tr. zákoníku stanovena na základě zjištěného druhu a množství zboží odcizeného obviněným a jeho hodnota odpovídala obvyklým cenám, za které se toto zboží v době a místě spáchání činu běžně prodávalo. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2014 sp. zn. 4 Tdo 1415/2014 státní zástupce připomněl, že za obvyklou cenu ve smyslu § 137 tr. zákoníku je třeba považovat cenu určenou pro legální maloobchodní prodej, a to včetně obchodní marže.
14. Nejvyššímu soudu státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, dal státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
15. Vyjádření státního zástupce k dovolání bylo Nejvyšším soudem zasláno obviněnému prostřednictvím jeho obhájce k případné replice. Obviněný svého práva nevyužil.
IV. Důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterého se obviněný domáhá. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř., které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího, a konkrétní námitky obviněného musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 tr. ř., § 265f odst. 1 tr. ř.).
17. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vyskytuje ve třech alternativách, které se vztahují k vadám skutkových
zjištění, které mají zásadní význam pro právní posouzení věci. Může být naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. První alternativou, jejíž aplikace se obviněný v dovolání fakticky domáhá, je situace, kdy jsou rozhodná skutková zjištění v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů.
Jde o případy, ve kterých skutková zjištění postrádají logickou a obsahovou návaznost na důkazy, nebo z nich nevyplývají při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení, případně jsou v přímém protikladu k jejich obsahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 5 Tdo 455/2024). Tento rozpor se přitom musí týkat těch skutkových zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění znaků trestného činu, nikoli jakýchkoli skutkových okolností uvedených ve výroku o vině.
18. Obviněný dále výslovně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho podstatou tedy je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně či odvolacím soudem. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu.
19. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného přezkoumal napadené rozhodnutí i připojený trestní spis a zjistil, že dovolání je opodstatněné z pohledu obou uplatněných dovolacích důvodů, protože důkazy provedené soudem prvního stupně k objasnění škody jako znaku skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným, a skutkovým zjištění tohoto soudu, že celková škoda dosáhla 12 969,02 Kč, tj. překročila hranici škody nikoli nepatrné podle § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zatím zjevně nemůže obstát, jak bude níže vysvětleno. Odvolací soud i přes námitky obviněného, které nyní zopakoval v dovolání, závěr soudu prvního stupně o výši škody bez dalšího aproboval a své rozhodnutí tak zatížil skutkovou i právní vadou, kterou je potřeba v dalším řízení napravit.
20. Nejvyšší soud konstatuje, že obhajoba obviněného, že veškeré zboží, které vložil v prodejně do svých tašek, posléze vždy zaplatil, byla spolehlivě vyvrácena. Pro stručnost odkazuje na přesvědčivé vysvětlení v odstavcích 6 až 12 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v odstavci 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Obviněnému je ale nutné přisvědčit v tom, že s potřebnou mírou jistoty zatím nebylo prokázáno, jaké konkrétní zboží obviněný ve dnech 30. 10, 1. 11., 4. 11. a 8. 11. 2024 odcizil a jaká byla jeho hodnota.
Ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně odcizené zboží specifikováno není, je zde uvedena jen sumární částka týkající se nezaplaceného zboží v jednotlivých dnech. Z odůvodnění rozsudku pak lze vyčíst, že soud prvního stupně výši škody stanovil na základě toho, jak ji vyčíslila poškozená společnost, protože vycházela z kamerových záznamů, které i soud pokládá za zásadní a přesvědčivý důkaz o vině obviněného. Z nich je zřejmé, u kterých regálů se obviněný v jednotlivé dny zastavil a odkud bral zboží, které si pak ukládal do tašek v nákupním vozíku či v nákupním košíku, a které, jak vyplývá z výpisu účtů na mobilní aplikaci Scan & Shop společnosti Tesco, kterou obviněný používal k placení u samoobslužných bezhotovostních pokladen, ve shora uvedených dnech pomocí QR kódu nezaplatil.
A nemohl ho zaplatit ani platebními kartami, kterými disponoval, protože ty nebyly v inkriminované době vůbec aktivní (viz odst. 6 až 11 rozsudku soudu prvního stupně). Zmíněné úvaze, kterou bez dalšího akceptoval i odvolací soud (viz odst. 5 a 6 odůvodnění jeho rozsudku), nelze nic vytknout, neboť se řídí zásadou logiky. Problém spočívá pouze v tom, že předmětné vyčíslení odcizeného zboží poškozenou společností Tesco (na č. l. 33 až 38 tr. spisu), jak na to obviněný v dovolání poukazuje, je obtížně přezkoumatelné.
Není z něj zřejmé, zda jde o výsledek fyzické inventury, a pokud ano, tak za jaké období, kdo ji provedl, jak přitom postupoval, odkud čerpal údaje o tom, jaké množství zboží se mělo v předmětných regálech k datu 9. 11. 2024 nacházet, a na základě čeho lze podle poškozené vyloučit, že chybějící zboží z předmětných regálů mohla vzít osoba od obviněného odlišná. Je potřeba připomenout, že z kamerových záznamů (viz č. l. 55–58 tr. spisu) je sice zřejmé, kde se obviněný v rozhodný čas pohyboval, ale lze z nich spolehlivě identifikovat jen část odcizeného zboží (dne 30.
10. 2024 instantní nudle a kečup, dne 1. 11. 2024 toaletní papír, dne 4. 11. 2024 láhev šumivého vína Bottega Gold prosecco a karton nápojů zn. Pepsi a dne 8. 11. 2024 balení nápoje Actimel a Nescafe Dolce Gusto Lungo). Svědek M. H., manažer prodejny se v hlavním líčení k tomu, jak konkrétně proběhlo ověřování skutečného stavu zboží k datu 9. 11. 2024, blíže nevyjádřil (viz protokol o hl. líčení na č. l. 168 až 169 tr. spisu). A J.
K., který předmětné podklady ke škodě policejnímu orgánu v zastoupení poškozené poskytl a který by mohl zodpovědět otázky týkající se toho, jakým konkrétním způsobem poškozená společnost Tesco dospěla ke svým zjištěním o výčtu odcizených věcí, nebyl jako svědek prozatím vyslechnutý, přestože státní zástupkyně v hlavním líčení konaném dne 5. 3. 2025 jeho výslech navrhovala (srovnej protokol zachycující průběh hl. líčení na č. l. 171 tr. spisu). Pochybnosti o správnosti určení výše škody soudy nižších stupňů vzbuzuje přitom už to, že soud prvního stupně škodu ve výroku o vině vyčíslil celkovou částkou 12 969,02 Kč, zatímco v listinných důkazech, o které se opírá, byla celková škoda po odečtení zboží, které obviněný prokazatelně zaplatil, stanovena na 13 552,91 Kč. Zmíněný rozpor soudy nijak nevysvětlily.
Lze se tak pouze dohadovat, že soud prvního stupně stejně jako státní zástupkyně v podané obžalobě omylem odečetl od částek vykazovaných poškozenou částky, které obviněný v předmětné dny za zboží zaplatil, ačkoli to poškozená už sama zohlednila. Odvolací soud na toto pochybení, ačkoli z podnětu obviněného přezkoumal nejen výrok o vině ale i na něj navazující adhezní výrok, nereagoval.
21. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že námitky obviněného týkající se neprovedení důkazu kamerovými záznamy v celém jeho rozsahu a obvyklé ceny zboží neshledal Nejvyšší soud důvodnými. Pokud jde o rozsah provedení kamerových záznamů pro stručnost odkazuje na odst. 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, se kterým se ztotožnil. A pokud jde o cenu obvyklou, připomíná, že ve smyslu § 137 tr. zákoníku se jí rozumí cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, přičemž podle ustálené soudní judikatury je do celkové výše škody způsobené majetkovým trestným činem třeba započítat i výši tzv. marže u maloobchodní ceny, protože jde o součást celkové prodejní ceny, za kterou se věc v určitém místě a čase prodává (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1415/2014). Soudy nižších stupňů proto nijak nepochybily, pokud akceptovaly cenu, za kterou bylo zboží v rozhodné době poškozenou prodáváno.
22. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že soud prvního stupně nepostupoval při určení rozsahu odcizeného zboží v souladu § 2 odst. 5, 6 tr. ř., dokazování zůstalo neúplné a v důsledku toho zatím nebyla spolehlivě objasněna výše škody. Odvolací soud skutkové závěry soudu prvního stupně bez dalšího přejal a s námitkami obviněného, který brojil proti výroku o vině rozsudku mimo jiné právě poukazem na neprokázaný rozsah odcizeného zboží, se vyrovnal stručným konstatováním, že o správnosti údajů vykazovaných poškozenou není důvod pochybovat.
23. Dovolání obviněného je důvodné i z pohledu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a současně tímto jednáním způsobí škodu nikoli nepatrnou, kterou se podle výkladového ustanovení § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozumí škoda ve výši nejméně 10 000 Kč, a v posuzované věci nebylo naplnění tohoto pojmového znaku skutkové podstaty zatím spolehlivě prokázáno.
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
24. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného V. Š. podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025 č. j. 10 To 109/2025-195 a podle § 265k odst. 2 tr. ř. také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud věc nevrátil soudu prvního stupně, protože vadu týkající se výše škody může s ohledem na předpokládaný malý rozsah dalšího dokazování odstranit už odvolací soud ve veřejném zasedání (viz § 259 odst. 1 tr. ř. a § 263 odst. 6 tr. ř.), a to výslechem osoby, která byla pověřena zpracováním seznamu odcizených věcí (viz č. l. 31 tr. spisu), případně výslechem jiného zaměstnance poškozené, který se může vyjádřit k tomu, jak konkrétně proběhlo ověřování skutečného stavu zboží k datu 9. 11. 2024, kdy naposledy byl skutečný stav zboží porovnáván s účetní evidencí a na základě jakých skutečností poškozená společnost usoudila, že ke ztrátě chybějícího zboží nemohlo dojít jinak než jeho odcizením v době, kdy v prodejně nakupoval obviněný.
25. Nejvyšší soud se na zrušení napadeného rozsudku a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí odvolacímu soudu usnesl v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu nemohl na základě doposud provedeného dokazování sám odstranit [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
26. Nejvyšší soud závěrem upozorňuje na § 265s odst. 2 tr. ř. zakotvující zákaz změny k horšímu, pokud bylo napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 11. 2025
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně