4 Tdo 912/2024

4 Tdo 912/2024-227

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 6. 2024, č. j. 14 To 83/2024-170, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 15/2024, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 6. 2024, č. j. 14 To 83/2024-170, v celém rozsahu.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích –pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. L. nebere do vazby.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2024, č. j. 3 T 15/2024-147 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný J. L. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (skutek ad 1) a dále přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku (skutek ad 2) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (skutek ad 3). Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (včetně pravopisných nepřesností):

„1) dne 12. 11. 2023 v době kolem 02:00 hodin překonal pletivové oplocení o výšce mezi 150 a 180 cm v zahrádkářské kolonii v XY, okres XY, vnikl na pozemek parcelní číslo XY, neoprávněně zde vstoupil do odstaveného otevřeného karavanu a do přineseného batohu si uschoval a připravil k odnosu 2 ks grilovacího koření značky Vitana v hodnotě 20 Kč/1 ks, 3 ks grilovací marinády na maso zn. Lidl v hodnotě 20 Kč/1 ks, kovové vázací kleště s červenou rukojetí zn. Knipex v hodnotě 500 Kč, 1 ks role alobalu zn. Lidl v hodnotě 50 Kč, 1 ks pracovních kalhot (tzv. montérek) zn. Hochtief v hodnotě 300 Kč a léčivo Topamax 50 mg a 25 mg, vypil nezjištěné množství alkoholu z načatých lahví a následně zde usnul, v odpoledních hodinách dne 12. 11. 2023 byl vyrušen poškozenou uživatelkou karavanu S. Ď., které popsaným jednáním způsobil škodu ve výši nejméně 950 Kč,

2) v době od 22:00 hodin dne 22. 11. 2023 do 12:00 hodin dne 23. 11. 2023 v bytě své bývalé manželky T. L., na adrese ulice XY, kam jej vpustil přítel jeho exmanželky D. L., počkal, až všichni v bytě usnou, použil mobilní telefon patřící poškozené, který byl umístěn na nočním stolku a bez jejího svolení překonal zabezpečení uzamykatelné obrazovky telefonu, následně překonal zabezpečení bankovní aplikace (MyAir) banky Air Bank a.s. propojené s bankovním účtem poškozené T. L., a následně provedl ve svůj prospěch bez souhlasu a vědomí poškozené níže popsané platební transakce v internetovém bankovnictví

a) dne 23. 11. 2023 02:52 hodin - odchozí platba ve výši 500 Kč ve prospěch Netera Systems s.r.o., (nabití NeteraPay.eu peněženky obžalovaného), b) dne 23. 11. 2023 04:03 hodin - odchozí platba ve výši 750 Kč ve prospěch Netera Systems s.r.o., (nabití NeteraPay.eu peněženky obžalovaného), c) dne 23. 11. 2023 05:02 hodin - odchozí platba ve výši 1 000 Kč ve prospěch Netera Systems s.r.o., (nabití NeteraPay.eu peněženky obžalovaného), d) dne 23. 11. 2023 10:34 hodin - odchozí platba ve výši 53,47 Kč, e) dne 23.

11. 2023 11:24 hodin - odchozí platba ve výši 53,47 Kč, 3) na stejném místě a ve shodný čas jako v bodě 2) poté, co v bankovní aplikaci MyAir banky AirBank a.s. zjistil PIN k platební kartě provázané s účtem poškozené vzal z její peněženky její platební kartu a pomocí této karty provedl dne 23. 11. 2023 v 03:17 hodin - výběr z bankomatu České spořitelny, a.s. ve výši 1 000 Kč a dne 23. 11. 2023 v 08:25 hodin - výběr z bankomatu České spořitelny, a.s. ve výši 400 Kč, poškozené T. L., popsanými jednáními způsobil škodu ve výši nejméně 3 756,94 Kč“.

2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 8 měsíců. Podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou.

3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozené S. Ď., a T. L., s jejich nároky na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře odvolání v neprospěch obviněného směřující do výroku o uloženém trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále jen „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“) rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 14 To 83/2024-170, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Pro výkon uloženého trestu pak obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 14 To 83/2024, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného směřující do výroku o uloženém trestu. Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, kterým byl uznán vinným.

6. Nejvyšší státní zástupce v úvodní části dovolání zrekapituloval, jakými trestnými činy byl obviněný uznán vinným soudem prvního stupně a jaký mu byl uložen trest, když akcentoval skutečnost, že soud při ukládání trestu aplikoval § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal na to, že proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře, a to v neprospěch obviněného do uloženého trestu, když brojila proti použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud sice dospěl k závěru, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem zároveň shledal, že je při ukládání trestu namístě použít § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Tento postup zdůvodnil tím, že obviněný prohlásil vinu, doznal se ke spáchané trestné činnosti již v přípravném řízení, když i argumentoval nízkou výší způsobené škody. Současně přihlédl k tomu, jaké tresty obviněný vykonává a že došlo k náhradě způsobené škody.

7. Postup soudu druhého stupně shledává nejvyšší státní zástupce nesprávným. Akcentuje, že pro postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se vyžaduje kumulativní splnění 3 zákonných podmínek, a to konkrétně aby obviněný prohlásil svoji vinu a současně musí být zjištěno, že nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání, a to vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti.

8. Nejvyšší státní zástupce připouští, že pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku není vyžadováno, aby užití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené pro předmětný trestný čin bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, jak je to v případě použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť postačuje naplnění znaku, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Pro postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tedy musí konkrétní poměry pachatele být takové, aby nevylučovaly jeho nápravu i trestem odnětí svobody, který je kratší, než činí dolní hranice zákonné trestní sazby, kterou je pachatel ohrožen, a jehož působení je případně doplněno i uložením jiného přípustného druhu trestu. Zároveň je ovšem třeba zvažovat i povahu trestného činu spáchaného pachatelem, jemuž má být mimořádně snížen trest odnětí svobody, přičemž se vychází zejména z obecných kritérií určujících povahu a závažnost trestného činu. Podle nejvyššího státního zástupce použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku představuje mimořádný postup a nemůže být pravidelným postupem, pokud obviněný prohlásí vinu, a to ani ve spojení s existencí běžných polehčujících okolností, jako je doznání pachatele, lítost nad jeho spáchaným jednáním apod.

9. Následně nejvyšší státní zástupce uvádí, že obviněný prohlásil vinu a soud prohlášení viny přijal, takže formální podmínka uplatnění § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku naplněna byla. Současně ovšem připomíná, že prohlášení viny podle § 206c tr. ř. je procesním institutem, kterým je primárně sledováno zjednodušení, zrychlení řízení a hospodárnost řízení ve fázi řízení před soudem. Akcentuje, že ani z tohoto pohledu nebylo prohlášení viny obviněným nikterak významné, když důkazy shromážděné v přípravném řízení přesvědčivě vinu obviněného prokazovaly. Rozsah důkazů navržených obžalobou nebyl nikterak významný a jejich provádění před soudem nebylo komplikované.

10. Zdůrazňuje i skutečnost, že snížení trestu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v případě prohlášení viny je fakultativní, nikoliv obligatorní, a je tedy vždy nutno hodnotit intenzitu naplnění všech zákonných podmínek § 58 odst. 2 tr. zákoníku včetně významu prohlášení viny v konkrétní věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1191/2023).

11. Z hlediska povahy spáchaných trestných činů zdůrazňuje, že jednání obviněného nevybočuje z rámce typové závažnosti daných trestných činů. Akcentuje, že zneužití elektronického platebního styku představuje trestnou činnost, která je na vzestupu a má závažné celospolečenské dopady. Uvádí, že pro posouzení povahy spáchané trestné činnosti jako hlediska relevantního pro aplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mají dominantní význam okolnosti vztahující se k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty, pro kterou je pachatel souzen a která určuje trestní sazbu, o jejíž snížení se jedná. Připouští, že pro posouzení povahy spáchané trestné činnosti je možno vzít v úvahu i jiné skutečnosti stojící mimo rámec zákonných znaků, ovšem jen tehdy vyžadují-li výjimečné posouzení. Takové okolnosti žádný ze soudů nižších stupňů nezmiňuje a samotná nízká škoda způsobená trestnou činností nemůže obstát.

12. Nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že pro naplnění znaků skutkové podstaty zločinu podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, který je nejzávažnější z trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným, není vůbec způsobená škoda znakem předmětné skutkové podstaty. Nevyžaduje se tedy, aby pachatel vůbec nějakou škodu způsobil. Proto považuje závěr odvolacího soudu ohledně nepřítomnosti „vysoké škody“ jako okolnosti pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve spojení s prohlášením viny za nepřípadný. Současně poukazuje na to, že byť obviněný způsobil poškozené škodu 3.756,94 Kč, tak nelze ani pominout, že se podle jejího vyjádření jednalo o poslední peníze, které měla k dispozici. Ani náhrada škody nemůže odůvodňovat použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť náhrada škody se považuje za běžnou polehčující okolnost a objevuje se v rámci trestního řízení běžně. Navíc škodu neuhradil obviněný, nýbrž jeho matka.

13. Současně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 622/2007, podle něhož okolnosti případu umožňující uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici (§ 40 odst. 1 trestního zákona, nyní § 58 odst. 1 tr. zákoníku) nelze spatřovat v tom, že některá alternativní forma jednání, které naplňuje příslušnou skutkovou podstatu trestného činu, se obecně pokládá za méně závažnou ve srovnání s jinou. Proto důraz soudů, že jednání obviněného bylo málo sofistikované, a proto málo společensky škodlivé, což podřazuje pod povahu spáchané trestné činnosti, je v rozporu s předmětným judikaturním rozhodnutím.

14. Dovolatel má za to, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit ani samotná existence některých polehčujících okolností, jako je doznání pachatele ke spáchané trestné činnosti, lítost nad jejím spáchání apod. Jedná se zpravidla o okolnosti obvyklé, nikoliv výjimečné okolnosti případu. Nadto podle nejvyššího státního zástupce soud druhého stupně pominul řadu přitěžujících okolností na straně obviněného, jako spáchání trestného činu ze ziskuchtivosti [§ 42 písm. b) tr. zákoníku], spáchání trestného činu vůči osobě blízké se způsobením škody [§ 42 písm. h) tr. zákoníku], spáchání více trestných činů [§ 42 písm. n) tr. zákoníku], a předchozí odsouzení pro trestný čin [§ 42 písm. g) tr. zákoníku].

15. Ani osobní poměry obviněného nelze pokládat za významné. Jeho osobní poměry jsou běžnými osobními poměry člověka daného věku. V této souvislosti poukazuje na to, že soudy nižších stupňů nijak nehodnotily skutečnost, že obviněný je recidivistou. Nyní projednané trestné činnosti se dopustil krátce poté, co byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a krátce poté, co nabyl právní moci rozsudek, jímž byl odsouzen pro zvlášť závažný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Není tak zřejmé, z čeho odvolací soud dovozuje, že nápravy obviněného je možno dosáhnout i trestem mimořádně sníženým pod zákonnou trestní sazbu.

16. Podle nejvyššího státního zástupce zákonná trestní sazba stanovená u zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku poskytuje dostatečný prostor pro ukládání přiměřeného trestu. Vyslovuje přesvědčení, že by snížení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby nemělo být použito v případě, že soudy nižších stupňů shledaly relevantní existenci jen jedné podmínky, a to je prohlášení viny, která svědčí ve prospěch obviněného, když proti tomu stojí řada okolností spočívajících jak v okolnostech případu, tak i poměrech obviněného, které svědčí v jeho neprospěch. Akcentuje, že samotné prohlášení viny, způsobená škoda a její náhrada neodůvodňují aplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

17. Nejvyšší státní zástupce proto uzavírá, že v posuzovaném případě nebyly splněné zákonné podmínky pro uložení trestu odnětí svobody pod zákonnou trestní sazbu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V důsledku nesprávné aplikace § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odvolacím soudem, byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

18. V závěru podaného dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 14 To 83/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

19. Obviněný se do dne konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřil.

III. Přípustnost dovolání

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že je dovolání nejvyššího státního zástupce přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, tedy podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

22. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

23. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

24. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze uvést, že tento dovolací důvod může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice.

25. Nejvyšší soud následně přistoupil k posouzení důvodnosti uplatněné dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce. Jak již bylo konstatováno, tento uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., když má za to, že trest byl obviněnému uložen mimo zákonnou trestní sazbu stanovenou za nejzávažnější trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Konkrétně namítá, že trest byl uložen pod dolní hranici trestní sazby stanovené za zločin podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, když odvolací soud nezákonně aplikoval při ukládání trestu § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud shledal, že tato argumentace je podřaditelná pod zvolený dovolací důvod, když se jedná o případ uložení trestu pod zákonnou trestní sazbu (srov. NS 26/2004-T 617).

26. Dovolací soud nejprve považuje za vhodné předestřít teoretická východiska týkající se možnosti aplikace § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku při ukládání trestu. Podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku má-li soud za to, že vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, pokud odsuzuje pachatele, který prohlásil svoji vinu. Pro postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se předpokládá splnění 3 podmínek, které musí být splněny kumulativně, a to: a) pachatel musí prohlásit svoji vinu a soud toto prohlášení přijme (§ 206c tr. ř.), b) lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání, c) a toho lze dosáhnout vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti.

27. Ve vztahu k prohlášení viny je třeba uvést, že nestačí ovšem samotné prohlášení viny pachatelem, ale vyžaduje se, aby ho soud přijal (§ 206c odst. 6 tr. ř.), protože kdyby ho soud nepřijal (§ 206c odst. 5 tr. ř.), tak podle § 206c odst. 8 tr. ř. platí, že k prohlášení viny se nepřihlíží. Z hlediska možnosti aplikace § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je nutno zohlednit především význam prohlášení viny pachatele pro objasnění jím spáchané trestné činnosti a míra, jakou tím usnadnil dokazování a urychlil trestní stíhání, a to zejména z hlediska, jaké důkazy byly k dispozici pro prokázání viny pachatele v tom rozsahu, v jakém prohlásil svou vinu. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby pak přichází v úvahu jen tehdy, je-li tento význam podstatný, a nikoli pouze zanedbatelný, zejména týká-li se celého rozsahu stíhané trestné činnosti daného pachatele (§ 58 [Mimořádné snížení trestu odnětí svobody]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1082, marg. č. 4).

28. Pokud jde o podmínku, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání, uplatní se zde obdobná hlediska jako v případě obecného ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Splnění tohoto předpokladu se však musí primárně opírat o zřetel k poměrům pachatele a k povaze jím spáchané trestné činnosti. Půjde tedy o případy, kdy ani jedno z uvedených hledisek nebude vyžadovat uložení trestu odnětí svobody ve výši alespoň na dolní hranici zákonné (nesnížené) trestní sazby. Při postupu podle § 58 odst. 2 písm. a), ale i písm. b) tr. zákoníku ovšem nemusí jít o takové výjimečné poměry pachatele, které by samy o sobě odůvodňovaly mimořádné snížení trestu odnětí svobody, jako je tomu u zmíněného obecného ustanovení podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Podstatné je, aby konkrétní poměry pachatele nevylučovaly jeho nápravu i trestem odnětí svobody, který je kratší, než kolik činí dolní hranice trestní sazby, a jehož působení je případně doplněno uložením jiného přípustného druhu trestu (§ 53 odst. 1 tr. zákoníku). Zároveň je třeba zvažovat i povahu trestného činu spáchaného pachatelem, jemuž má být mimořádně snížen trest odnětí svobody, přičemž se vychází zejména z obecných kritérií určujících povahu a závažnost trestného činu (viz § 39 odst. 2 tr. zákoníku a výklad provedený komentářovou literaturou). Důležitou – byť nikoli rozhodující – okolností může být i srovnání povahy a závažnosti trestného činu, který spáchal pachatel, jemuž má být mimořádně snížen trest odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, s povahou a závažností trestného činu, kterému tento pachatel napomohl zabránit a jehož se chtěla dopustit jiná osoba (§ 58 [Mimořádné snížení trestu odnětí svobody]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1081, marg. č. 3).

29. U poměrů pachatele jde v podstatě jen o to, jak je pachatel charakterizován např. co do svého věku, zdravotního stavu, rodinných vztahů, majetku, bydlení, zaměstnání, péče o jiné osoby apod., přičemž tato charakteristika pachatele se nijak nepromítá do povahy ani závažnosti spáchaného trestného činu. S ohledem na to lze poměry pachatele posuzovat bez důrazu na nějakou mimořádnost a zásadně je možné hodnotit je spíše podle toho, zda nevykazují něco, co by snížení trestu bránilo, neboť by to znemožňovalo dosažení nápravy pachatele trestem kratšího trvání.

30. Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem (§ 39 odst. 2 tr. zákoníku). Jedná se demonstrativní výčet. Povaha a závažnost spáchaného trestného činu představuje hlavní a neopomenutelné kritérium, protože zahrnuje nejširší okruh skutečností charakterizujících trestný čin a jeho pachatele (viz dále § 39 odst. 2 tr. zákoníku), přičemž je to právě trestný čin, který je základem trestní odpovědnosti a za jehož spáchání je ukládán trest (§ 12 odst. 1, § 13 odst. 1 tr. zákoníku). Povahu trestného činu určují především zákonné znaky té skutkové podstaty, která byla tímto činem naplněna (zejména druh a význam porušeného nebo ohroženého zájmu chráněného trestním zákonem, jednání charakterizující objektivní stránku trestného činu, forma zavinění), a dále též konkrétní okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán (způsob provedení činu, pohnutka, záměr nebo cíl pachatele a míra jeho zavinění, druh a okruh způsobených následků, existence okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, polehčujících a přitěžujících okolností). Závažnost trestného činu pak vyplývá zejména z toho, s jakou intenzitou, v jaké výši nebo v jakém rozsahu byly naplněny jednotlivé znaky trestného činu, o jak typově závažný trestný čin jde, jak významné okolnosti charakterizují pachatele, jak intenzivně byly naplněny okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, polehčující a přitěžující okolnosti, kolik takových okolností pachatel naplnil atd. (§ 39 [Stanovení druhu a výměry trestu]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 800–801, marg. č. 3).

31. Zároveň je třeba zdůraznit, že použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku při ukládání trestu představuje fakultativní možnost, nikoliv povinnost soudu takto postupovat, pokud obviněný prohlásí vinu a soud jeho prohlášení přijme. Fakultativnost snížení trestu je v § 58 odst. 2 tr. zákoníku vyjádřena dikcí, podle které soud „může“ snížit trest, a dále podmínkou, že i trestem kratšího trvání lze podle mínění soudu dosáhnout nápravy pachatele vzhledem k jeho poměrům a povaze jím spáchané trestné činnosti.

Snížení trestu podle § 58 odst. 2 tr. zákoníku není automatickým, běžným či pravidelným důsledkem prohlášení viny. Je součástí institutu „mimořádného snížení trestu odnětí svobody“, což je vyjádřeno v nadpisu celého ustanovení § 58 tr. zákoníku. Z toho vyplývá, že k rozhodnutí podle § 58 odst. 2 tr. zákoníku lze přikročit za předpokladu nějakých mimořádných okolností, tj. okolností, které se ne vždy v typově srovnatelných případech vyskytují a vzhledem k nimž se uložení trestu v rámci sazby nejeví jako nezbytně nutné k dosažení nápravy pachatele.

Na druhé straně ze znění jednotlivých odstavců § 58 tr. zákoníku vyplývá také to, že zákonodárce neklade na jednotlivé kategorie mimořádného snížení trestu odnětí svobody stejně přísné požadavky, takže například aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku bude z povahy věci „výjimečnější“ než aplikace § 58 odst. 2 tr. zákoníku (pro niž jsou stanoveny zcela stejné podmínky jako v § 58 odst. 3 tr. zákoníku pro případy schválení dohody o vině a trestu). Zde je namístě ještě připomenout, že ke skutečnosti, že pachatel v průběhu trestního řízení prohlásil svoji vinu postupem podle § 206c tr.

ř., soud musí obecně přihlédnout při stanovení druhu a výměry trestu (srov. § 39 odst. 1 tr. zákoníku). Z hlediska druhu a výměry ukládaného trestu lze prohlášení viny pachatelem subsidiárně hodnotit jako polehčující okolnost spočívající v doznání k trestnému činu podle § 41 písm. l) tr. zákoníku, popřípadě též jako polehčující okolnost spočívající v napomáhání při objasňování své trestné činnosti podle § 41 písm. m) tr. zákoníku. To by mělo soud vést k uložení mírnějšího druhu trestu nebo v nižší výměře, než jak by tomu bylo, kdyby pachatel neučinil prohlášení viny (§ 39 [Stanovení druhu a výměry trestu].

In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 805, marg. č. 8).

32. Nejvyšší soud současně považuje za vhodné ozřejmit postup soudů nižších stupňů v dané věci týkající se uloženého trestu odnětí svobody obviněnému. Soud prvního stupně uložil obviněnému podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, a to v trvání 2 roků a 8 měsíců nepodmíněně. Na základě odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do výroku o uloženém trestu, která nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně při ukládání trestu použil ustanovení § 58 odst. 1 tr.

zákoníku a uložil obviněnému trest pod dolní hranici zákonné trestní sazby stanovené § 234 odst. 3 tr. zákoníku (nejpřísnější trestný čin), ve věci soud druhého stupně, který přisvědčil podanému odvolání státní zástupkyně stran nesprávného postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, sám rozhodl o uložení trestu odnětí svobody obviněnému podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Jinak vyjádřeno, odvolací soud sice dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil, pokud při ukládání trestu použil § 58 odst. 1 tr.

zákoníku, ovšem měl za to, že namístě je při ukládání trestu aplikovat § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Důvody pro aplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pak shrnul v bodě 10 odůvodnění svého rozsudku, když poukázal na polehčující okolnosti na straně obviněného jako doznání ke spáchání trestné činnosti, pomoc při objasňování spáchané trestné činnosti, nízká výše způsobené škody a učiněné kroky k náhradě škody. Současně poukázal i na skutečnost, že obviněný v současnosti vykonává další uložený trest odnětí svobody v trvání 1 roku.

33. Z pohledu postupu soudu druhého stupně při ukládání trestu je třeba uvést, že v dané věci není pochyb o tom, že obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu a soud jeho prohlášení přijal (§ 206c odst. 6 tr. ř.). Lze tedy mít za to, že formální podmínka pro možnost použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v předmětné věci splněna byla. Pokud se týká institutu prohlášení viny, je třeba uvést, že se jedná o institut procesní (viz § 206c tr. ř.), jehož primárním účelem se sledováno zjednodušení, zrychlení a hospodárnost trestního řízení ve fázi řízení před soudem, tak kde o vině obviněného neexistují důvodné pochybnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 17.

7. 2024, sp. zn. II. ÚS 2138/23-2, bod 31). Obecně bez ohledu na znění § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, platí, že v případě prohlášení viny je nutno zohlednit především význam prohlášení viny pachatele pro objasnění jím spáchané trestné činnosti a míru, jakou tím usnadnil dokazování a urychlil trestní stíhání, a to zejména z hlediska, jaké důkazy byly k dispozici pro prokázání viny pachatele v tom rozsahu, v jakém prohlásil svou vinu. Je-li tento význam podstatný, a nikoli jen zanedbatelný, a budou-li splněny i další podmínky, přichází v úvahu především snížení ukládaného trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku (§ 39 [Stanovení druhu a výměry trestu]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 805, marg. č. 8).

34. Pokud se týká vlastního významu prohlášení viny obviněným pro objasnění spáchané trestné činnosti v této konkrétní věci, je třeba zdůraznit, aniž by Nejvyšší soud snižoval význam prohlášení viny z pohledu hospodárnosti trestního řízení, že v dané věci nelze považovat význam tohoto prohlášení z hlediska zjednodušení a zrychlení řízení za nikterak významný. Předně nelze skutečně pominout, že obviněný se v přípravném řízení ke spáchání trestné činnosti doznal, což představuje polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. l) tr. zákoníku, ke které soud přihlíží při úvazu o trestu (§ 39 odst. 3 tr. zákoníku). Lze nepochybně připustit, že doznání obviněného přispělo k objasnění trestné činnosti, když ovšem význam jeho doznání nelze přeceňovat, neboť orgány činné v přípravném řízení shromáždily dostatek podkladů, které obviněného bez ohledu na jeho doznání ze spáchání žalované trestné činnosti usvědčovaly. Nelze totiž skutečně pominout, že v případě spáchání skutku pod bodem 1 byl obviněný vyrušen přímo poškozenou na místě činu a následně zajištěn Policií ČR, a v případě skutků pod bodem 2 a 3 byl usvědčován jednak poškozenou, ale i listinnými důkazy zajištěnými v rámci přípravného řízení (např. zprávy banky). O tom, že se nejednalo o věc nikterak skutkově náročnou, nakonec svědčil rozsah důkazů navrhovaných v rámci podané obžaloby k prokázání viny obviněného v řízení před soudem, když fakticky bylo navrhováno přečtení úředních záznamů o podaném vysvětlení postupem podle § 211 odst. 6 tr. ř. a provedení listinných důkazů. Pokud by tedy obviněný neučinil prohlášení viny, nehrozilo, že by v řízení před soudem bylo nutno provádět rozsáhlé a komplikované dokazování, které by snad výrazně prodloužilo délku řízení před soudem a komplikovalo průběh řízení např. tím, že by bylo nutno opakovaně odročovat hlavní líčení. Jinak vyjádřeno, prohlášení viny obviněného nemělo nikterak výrazný vliv na zjednodušení, zrychlení a hospodárnost řízení v předmětné věci.

35. Povaha spáchané trestné činnosti je určována primárně tím, jakými konkrétními skutkovými okolnostmi byly naplněny zákonné znaky trestného činu, pro který byl obviněný uznán vinným, když není vyloučeno vzít v úvahu i jiné okolnosti, které stojí mimo rámec zákonných znaků trestného činu. Jestliže je pachatel odsuzován pro tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu v důsledku některé okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, pak je nutno zkoumat podmínky postupu podle § 58 odst. 2 tr. zákoníku se zvláštním důrazem na to, jakými skutkovými zjištěními byla naplněna zejména právě tato okolnost.

36. Předně je třeba zdůraznit, že v případě zločinu neoprávněného opatření, podělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku se jedná o základní skutkovou podstatu, nikoliv kvalifikovanou, když trestný čin podle § 234 tr. zákoníku obsahuje čtyři samostatné skutkové podstaty. Lze mít za to, že samotný způsob spáchání trestné činnosti nijak nevybočuje z rámce typové závažnosti tohoto zločinu, když obviněný zneužil prostředky elektronického platebního prostředku (platební kartu poškozené) své bývalé manželky k tomu, aby se obohatil.

Jednalo se o typický způsob páchání této trestné činnosti mezi osobami, které mají či v minulosti měly mezi sebou určitý vztah, s čím souvisí to, že v rámci tohoto existujícího či bývalého vztahu pachatel má jistým způsobem menší problémy překonat zabezpečení umožňující přístup do internetového bankovnictví či k prostředkům elektronického platebního styku poškozené osoby. Tato předmětná trestné činnost je v současné době na vzestupu a vede k ohrožení důvěryhodnosti bezhotovostního platebního styku.

Jinak vyjádřeno, způsob spáchání trestné činnosti obviněným neobsahuje žádné výjimečné okolnosti, které by byly něčím odlišné oproti typickému způsobu páchání trestné činnosti mezi osobami, které měly či mají určitý vztah, a který by výrazně snižoval závažnost spáchané trestné činnosti. Zde je třeba zdůraznit, že vlastní typovou závažnost spáchané trestné činnosti vyjadřuje skutečnost, že za zločin podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, je pachatel ohrožen trestem odnětí svobody od 3 do 8 let.

37. Z pohledu argumentace soudu druhého stupně je třeba zdůraznit, že samotná výše způsobené škody vůbec není znakem skutkové podstaty zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, tedy pro naplnění této skutkové podstaty se ani nevyžaduje, aby obviněný způsobil nějakou škodu. Proto je třeba považovat argumentaci soudu druhého stupně stran jednoho z důvodů pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tj. výši způsobené škody, za nepřípadnou.

Toliko obecně lze, nad rámec uvedeného, uvést, že výše způsobené škody se může skutečně jevit jako nízká, ovšem nelze přehlédnout, že ze strany obviněného sev případě získání této částky jednalo o zištný motiv, což představuje přitěžující okolnost ve smyslu § 42 písm. b) tr. zákoníku. Navíc nelze přehlédnout, že finanční situace poškozené v předmětné době nebyla nijak dobrá, a proto bylo jednání obviněného o to závažnější. Obviněný také nepochybně využil jistým způsobem předchozí vztah mezi ním a poškozenou k tomu, aby se jednak dostal do bytu poškozené, což mu umožnilo přístup k jejímu mobilnímu telefonu a její elektronické platební kartě.

Současně není pochybo o tom, že obviněnému přitěžovala řada přitěžujících okolností, které odvolací soud zcela pominul. Jednalo se zejména o skutečnost, že obviněný spáchal více trestných činů [§ 42 písm. n) tr.zákoníku], ale i skutečnost, že obviněný byl již pro trestný čin odsouzen [§ 42 písm. g) tr. zákoníku]. Z pohledu předchozího odsouzení obviněného soud druhého stupně zcela přehlédl, že obviněný byl opakovaně odsouzen pro úmyslnou trestnou činnost, kdy nyní projednávané trestné činnosti se dopustil velmi krátce poté, co byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody (2.

10. 2023), a za situace, kdy byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 6. 2023, sp. zn. 1 T 61/2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 10. 2023, sp. zn. 14 To 144/2023, pravomocně odsouzen pro zvlášť závažný zločin ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž již při tomto odsouzení bylo použito ustanovení § 58 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Přesto při vědomí těchto skutečností v podstatě bezprostředně poté páchá další úmyslnou trestnou činnost.

38. Lze tedy uzavřít, že soud druhého stupně při úvaze o trestu a možnosti aplikace § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku konstatoval, že obviněný prohlásil vinu a soud jeho prohlášení přijal, přičemž následně toliko zdůrazňoval skutečnosti, které obviněnému polehčovaly (doznání obviněného, napomáhání při objasňování trestné činnosti, výše způsobené škody, náhradu způsobené škody), aniž by vzal v úvahu, popř. dostatečně zhodnotil okolnosti, které mu výrazně přitěžovaly. Soud druhého stupně tedy fakticky spatřoval důvody pro aplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v existenci řady polehčujících okolností a v tom, že obviněný prohlásil vinu a soud jeho prohlášení přijal. Z pohledu postupu soudu druhého stupně ovšem považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že mimořádné snížení trestu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nemůže odůvodnit samotná existence některých polehčujících okolností, které jsou obvyklé a nepředstavují výjimečné okolnosti případu, to vše za situace, kdy na straně obviněného existuje řada přitěžujících okolností.

39. Stran poměrů pachatele jakožto podmínky pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je třeba předně uvést, že odvolací soud v tomto směru jakékoliv úvahy neuvádí. Toliko obecně je vhodné uvést, že z předloženého spisového materiálu nevyplývají žádné osobní poměry obviněného, které by neodpovídaly člověku daného věku a sociálního postavení.

40. Nejvyšší soud tedy vzhledem ke shora uvedenému dospěl k závěru, že podané dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné, když v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V důsledku nesprávné aplikace ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tedy odvolací soud uložil obviněnému trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jimž byl obviněný uznán vinným. Proto byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. právně relevantně.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

41. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 6. 2024, č. j. 14 To 83/2024-170, v celém rozsahu. Současně zrušil podle § 265k odst. 2 tr. ř. také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích-pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

42. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře bude muset znovu projednat odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře a rozhodnout o něm. V novém řízení bude povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

43. Protože zrušením rozsudku odvolacího soudu a navazujících rozhodnutí byl zrušen i výrok o trestu, který obviněný v současné době vykonává, měl by Nejvyšší soud zároveň z pohledu ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodovat o vazbě obviněného. Nejvyšší soud však neshledal důvod pro vzetí obviněného do vazby, a proto rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř., že se obviněný nebere do vazby.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 11. 2024

JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu