4 Tdo 913/2025-583
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 9 To 136/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 18/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 6 T 18/2025, byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 28. 9. 2024 okolo 2:15 hodin v obci XY, okres XY, v XY, před domem č. p. XY, po předchozí domluvě s odsouzeným F. D., se záměrem neoprávněně se obohatit a získat peněžní prostředky, které poškozený R. B. ten večer vyhrál v hernách, počkali na poškozeného před jeho domem, kde ho při jeho příchodu silou udeřili do zad, v důsledku čehož poškozený upadl na břicho na zem, kde jej obvinění přetočili na záda, a zatímco jeden z obžalovaných pokračoval v jeho napadání ranami pěstí směřovanými do horní poloviny těla, druhý z obžalovaných poškozeného prohledal a z kapsy u mikiny mu vzal černou pánskou koženou peněženku s finanční hotovostí ve výši nejméně 22.000 Kč, 120 Euro a osobními doklady poškozeného, čemuž se poškozený pokoušel zabránit tím, že peněženku silně držel, ale obžalovaným se nakonec podařilo mu ji vytrhnout, načež i s peněženkou z místa utekli“.
2. Za shora uvedené jednání byl obviněný P. K. odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině a trestu obviněného F. D.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 6 T 18/2025, podali obvinění P. K. a F. D. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 9 To 136/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl.
5. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 9 To 136/2025, podal následně obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný označuje závěry soudů obou stupňů o jeho vině za pouhou spekulaci a dotváření skutkového stavu, které nemá oporu v provedeném dokazování. Má za to, že soudy nevyčerpaly důkazní prostředky, nadto zamítly žádosti o provedení důkazů, zejména výslechu pana V. K. Jako jediný důkaz hovořící v neprospěch obviněného je uveden videozáznam, který má údajně prokazovat jeho přítomnost na jednání.
Obviněný má však za to, že na něm nic vidět není a neví tedy, jak je možné, že z tohoto záběru jsou vyvozovány faktické závěry ohledně jeho jednání. Obviněný má za to, že kamerový záběr nebyl přehráván v originále a nebyl ani v originále od jeho pořizovatele zajištěn a předán OČTR. Takový důkaz je dle jeho názoru nepoužitelný v trestním řízení. Obviněný dále namítl nesrovnalosti ve výpovědi svědka T. H. a uvedl, že ani sám poškozený obviněného K. jako útočníka neidentifikuje ani neoznačuje. Za takové situace je proto s podivem, že má soud prvého stupně i soud odvolací za prokázaný skutkový děj a právní hodnocení důkazů, z čehož pak dovozuje i domnělého pachatele v osobě obviněného.
Obviněný poukazuje na tu skutečnost, že sám poškozený uvádí jako pachatele jinou osobu, což není nikde reflektováno. Popis možného pachatele je pak v rysech velmi podobný osobě, kterou popisoval spoluobviněný i další svědci. Mělo by se jednat o osobu provozující neautorizované taxi ve vozidle škoda, černé barvy. Je zde tedy dána velice důvodná pochybnost o tom, zda se daného skutku, pokud se vůbec stal způsobem, jak předpokládá dané usnesení, dopustil obviněný a nedopustila se ho některá z dalších osob.
Obviněný dále poukazuje i na verzi spoluobviněného D., který si do místa údajného spáchání činu jel koupit návykové látky a uvedl osobu, od které si toto chtěl opatřit – V. K. Obviněný nerozumí tomu, proč nebyla tato osoba ztotožněna a nebyl proveden její výslech. Na základě výše uvedeného navrhl dovolacímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek soudu prvého stupně a napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu I. stupně k pokračování v řízení.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly. Obviněný nijak nestrukturoval námitky z dovolání k jednotlivým jím uplatněným dovolacím důvodům. Z podaného mimořádného opravného prostředku je možné seznat, že obviněný brojí pouze proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, přičemž podle něj nebylo prokázáno, že by se skutku dopustil právě on.
Své přesvědčení založil především na faktu, že byl uznán vinným toliko na základě jediného důkazu, a to kamerového záznamu z obce XY na okrese XY, přičemž soudy se opřely rovněž o jeho trestní minulost. Rozporoval věrohodnost výpovědi poškozeného a svědka H. a poukazoval na neexistenci důkazu o tom, že to byl právě on, kdo oloupil společně se spoluobviněným D. poškozeného B., jehož připravil o finanční výhru z heren. Dovolání obviněného formálně obsahuje i odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř., nicméně v jeho rámci je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Jestliže však obviněný své námitky vystavěl výlučně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, je z hlediska tohoto dovolacího důvodu dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pro úplnost státní zástupkyně konstatuje, že na základě dokazování provedeného v dostatečném rozsahu soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvého stupně.
Pouhá polemika obviněného s hodnocením důkazů soudy není s to naplnit první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel nespecifikoval předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními s obsahem provedených důkazů, neboť po Nejvyšším soudu požaduje pouze přehodnocení skutkových závěrů učiněných soudy na základě provedených důkazů jejich novým přezkoumáním. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby případně Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
7. Nejvyššímu soudu byla doručena replika obviněného k vyjádření státní zástupkyně. V rámci této repliky obviněný uvedl, že jeho obhajoba zůstává neměnná. Opakovaně poukázal na nezpůsobilost provedených důkazů, a proto se domnívá, že je naplněn dovolací důvod dle § 265a písm. g) tr. ř. Ve zbytku odkázal na svá již předešlá podání ve věci a nadále setrval na svém již dříve podaném návrhu dovolacímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek prvého stupně a napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu I. stupně k pokračování v řízení.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
10. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
11. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
12. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že nashromážděné důkazy žádným způsobem nepostačují k prokázání jeho viny. Domnívá se, že soudy hodnotily provedené důkazy ryze v jeho neprospěch. Obviněný poukazuje na videozáznam, který má údajně prokazovat jeho přítomnost na jednání, z něhož podle jeho názoru nelze vyvozovat faktické závěry ohledně jeho jednání. Obviněný namítl nesrovnalosti ve výpovědi svědka T. H. a dále skutečnost, že ani sám poškozený obviněného jako útočníka neidentifikuje ani neoznačuje.
13. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný svými námitkami ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, nýbrž pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Obviněný se těmito námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Nejvyšší soud dodává, že vina obviněného a jeho účelová obhajoba, která byla vedena snahou vyvinit se, byla vyvrácena důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení, především výpovědí poškozeného R. B., která byla shledána logickou, věrohodnou a přesvědčivou, neboť byla podporována dalšími ve věci provedenými důkazy, přičemž poškozený v rámci své svědecké výpovědi potvrdil, že inkriminovaného dne vyhrál finanční prostředky v hernách a měl strach, že by o tyto finanční prostředky mohl přijít. Proto požádal svědka D., aby jej zavezl domů do obce XY. Tam na něj již čekali obvinění, kteří jej prakticky před jeho bydlištěm napadli a výhru mu sebrali. Již výpověď poškozeného ve spojení s výpověďmi svědků, z nichž stěžejní byla výpověď T. H., dále svědků J. K., D. M., R. H., A. H., Q. T. D., dále s listinnými důkazy a zejména s kamerovými záznamy je dostačující pro učinění závěrů o vině obviněných. Pokud k tomu soud připojil výpověď svědka H. z přípravného řízení, stejně tak jako výpověď svědka K. i telefonní hovor o oznámení trestného činu, není důvod pochybovat o vině obou obviněných, potažmo tedy dovolatele.
14. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku rovněž namítl, že orgány činné v trestním řízení způsobily procesní vady v řízení, a to zejména opomenutými důkazy, neboť má za to, že soudy nevyčerpaly důkazní prostředky a nadto zamítly žádosti o provedení důkazu, a to výslechu pana V. K.
15. Nejvyšší soud k námitkám obviněného stran neúplného dokazování nejprve v obecné rovině konstatuje, že dokazování není bezbřehé a jeho rozsah není určován přáními a požadavky obviněného v tom smyslu, že by snad byl soud povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhla. Tuto skutečnost přitom obviněný zjevně přehlíží a nepřípustně se pasuje do role toho, kdo jediný je oprávněn určovat, jaký důkaz má být proveden, potažmo jak má být posléze hodnocen. Na tom však principy dokazování založeny nejsou. V trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Jeho povinností je výlučně objasnit skutkový stav v míře nezbytné pro řádné, odůvodněné a spravedlivé rozhodnutí. Odmítne-li nicméně provést důkaz navržený některou ze stran trestního řízení, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Nejvyšší soud konstatuje, že soudům nelze vytknout, že by některý podstatný a stěžejní důkaz neprovedly nebo, že by hodnocení důkazů provedly v rozporu se zákonem či pravidly formální logiky. Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Kladně v bodě 16 a odůvodnění Krajského soudu v Praze v bodě 28, v němž soudy vysvětlily, proč důkazy, jichž se obhajoba domáhala, neprovedly. V posuzované věci se proto nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů.
16. Obviněný P. K. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
17. Nejvyšší soud k výše zmíněnému dovolacímu důvodu uvádí, že obviněný v podaném mimořádném prostředku neuvedl žádnou konkrétní argumentaci ani žádné konkrétní námitky, které by zmíněný dovolací důvod mohly naplnit. Uvedený dovolací důvod naopak nemůže být naplněn obecnou kritikou kvality skutkových zjištění, polemikou s hodnocením důkazů soudy, předkládáním vlastních skutkových tvrzení a důkazních hodnocení apod. Není úlohou Nejvyššího soudu domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat a dotvářet tak za něj jeho podání.
18. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu